As t e Ob & rix elix Kronika tábora třebechovických skautů v Orlickém Záhoří 2015
Pondělí 6. 6.7. 7.2015 2015 V pondělí 6. července byl den zahájen oddílovou činností. Každý oddíl měl svůj úkol – světlušky vytvářely táborový kruh, vlčata táborové ohniště, skautky stavěly sušák a oznamovatel, skauti se pustili do volejbalového hřiště a konečně roveři měli za úkol fotbalové hřiště. Tyto úkoly se protáhly až do druhého dopoledního zaměstnání. Po poledním klidu starosta galské vesnice Majestatix pronesl uvítací řeč a k této příležitosti uspořádal slavnostní táborák, na který bylo potřeba nalovit divočáky. A to byl další úkol pro děti. Divočáků bylo osm, a každý z nich tvrdě bojoval. Nakonec byli všichni uloveni. V tomto úkolu byla nejúspěšnější družina Bílých tygrů. Při druhém odpoledním zaměstnání bylo potřeba nacvičit scénky na slavnostní oheň a vyrobit pochodně. Po všech přípravách byl konečně zahájen oheň. Při této příležitosti byl všem rozdán kouzelný nápoj od druida Panoramixe, který si děti schovaly pro boj s Římany. A závěr ohně přišly scénky. Bohužel výkon herců, kteří mluvili velmi potichu, zcela zastínil jinak povedené scénky. Při slavnostním ohni Přemek udělil Medaili Jiřího Prášila Helče Vlasákové, za její přínos pro středisko. Také předal úspěšným absolventům čekatelských (Pavel a Terka) a vůdcovských (Jitka, Magda, Matěj) kurzů jejich odznaky. Na dobrou noc zahrál Jirka několik písniček a šlo se spát.
Zuzka Karlíková
Úterý 7. 7. 2015 Je tu úterý, další táborový den, kdy nás v Orlickém Záhoří přivítalo sluníčko a hezké počasí. Jako každý den tak i tento začal rozcvičkou. Pro 3. oddíl, který měl vždy rozcvičku individuální, byl připraven běh do kopce, kliky, zátěžový běh a další. Zbytek tábora si vzala na starosti Jitka B., která kvůli své zraněné noze zvolila o dost lehčí rozcvičku a to z postele. Myslím si, že takovou rozcvičku by osadníci tábora brali pořád. Ovšem i po ni všichni vylezli ven, aby udělali své hygienické potřeby a hurá na snídani. Další dvě dopolední zaměstnání byly oddílové činnosti, kdy bohužel moc nevím, co se u ostatních oddílů dělo, jelikož jsem byl u svého 3. oddílu. Ale nastíním vám alespoň, co se dělo u něj. V rámci Rambo výcviku, kdy kluci měli za úkol (jeden z mnohých) postavit vázanou stavbu jsem si řekl, že jim to udělám krapet zajímavější. Jejich úkol tedy zněl: Vydrž pět minut metr nad zemí. S konstrukcí se musí dát hýbat, takže nesmí být zakopaná. Nesmíte se dotýkat země a jako místo vykonání jsem určil fotbalové hřiště. Dostali provazy, sekeru a dvouruční pilu. Chvilku jen tak seděli a každý dumal ve své hlavě, co to po nich vlastně chci a jak lze tento úkol splnit. Po chvilce přicházely nápady. Měl jsem radost, protože první dopolední zaměstnání pracovali ve vzájemné shodě a vybrali si to nejlepší a nejjednodušší, co mohli, ale to se bohužel po svačině změnilo v horor. Ze společné práce, při stavění trojnožky, kterou by pak spojili provazem a stoupli si na to, se trhli na dvě party a začali vyrábět stůl. Věřím, že kdyby na to měli víc času, tak to vyladí a i tento plán by jim vyšel, ale bohužel čas vypršel a kluci měli nesplněný úkol. Na začátku jsem zapomněl podotknout, že jsem jim řekl, že při nesplnění daného úkolu nedostanou oběd, tak jako jsem to měl kdysi já, když mně zadávali tento úkol, ale odpustil jsem jim to a s celým táborem šli na oběd. Po obídku následoval polední klid, který všichni jistě uvítali. Chvilka pohody, kdy jsme si mohli připravit další věci nebo se jen tak natáhnout a lenošit. Ale hned po něm se u obřadního
Robin Zubr kruhu sešla celá galská vesnice a začala táborová hra. Ze svého vyvýšeného štítu nám Majestatix sdělil onu smutnou novinu, že druid Panoramix ztratil svůj drahocenný srp, takže začala velká výprava za hledáním srpu, který byl samozřejmě roztříštěn na několik dílků, za kterými nás dovedla galská technologie nazývaná GPS. Byly vyslány čtyři zdatné družiny, při čemž měla každá družina jinou trasu. Tři úspěšně postupovaly dál a nacházely střípky, ale jedna družina bohužel po několika metrech zabloudila a navíc narazila na hnízdo vos, do kterého si ke všemu neštěstí Viki šlápla a byla dovedena zpět do tábora, kde po menší pomoci družině našli skoro všechny střípky. Po návratu všech osadníků do tábora zjistili, že kousky srpu sice mají, ale i potom co ho dají dokupy je nepoužitelný. Tudíž se opět konala galská rada, kde jsme se rozhodli, že vsechny družiny budou muset vyrazit do Lutecie, kde druidovi Panoramixovi koupí úplně stejný srp. Následovala tedy výprava. Naše vesnice se stala Lutecií, kde byli různí překupníci a nabízeli různé zboží. Ovšem byli to mazaní překupníci, takže než ukázali své zboží, tak za to vždy chtěli splnit nějaký úkol. Naštěstí úkoly všichni hravě zvládli a spr druidovi sehnali, který jim pak za to uvařil hrnec elixíru klidu a pohody, takže po večeři a vyčistění zoubků mohli jít všichni šťastně spát.
Středa 8. 7. 2015 Dnešní galský den začal opět budíčkem 7:20 Všichni radostně vyskočili ze stanů a hledali nějakého Římana, se kterým bychom si dali rozcvičku. Ale na Římana to byla moc brzká hodina a proto se rozcvičky chopila naše zdravotnice Jitka, mezi Galy přezdívaná Jitux. Na to jsme se odebrali pro denní dávku kouzelného lektvaru a nějakého toho kaňoura. O prvním dopoledním zaměstnání jsme se věnovali oddílové činnosti. Někteří se zdokonalovali ve vaření lektvarů, někteří nacvičovali ošetřování zraněného Římana, a zbytek cvičil jak rozbít římskou formaci zvanou želva. O druhém dopoledním zaměstnání jsme dostali zprávu, že Julek táhne na Británii. Rozhodli jsme se tedy, že Britům snadno pomůžeme tím, že jim dodáme 4 soudky kouzelného lektvaru. Pro tuto operaci jsme se potřebovali do Británie nějak nepozorovaně dostat. K tomu jsme si tedy vyrobili falešné cestovní doklady, které byly k nerozeznání od pravých. To nás tak zmohlo, že jsme po spořádání několika kanců, museli pěkných pár hodin odpočívat. Odpoledne to začalo. Panoramix namíchal lektvar a dal nám nějaké propagandistické letáky a my jsme se vydali srkz římské hlídky do Británie. Tyto hlídky, které nás důkladně prošacovaly, měly za úkol najít letáky a dohlížet na to, aby neprošel nějaký lektvar. Ale na nás byli krátcí a až na jedno balení letáků jsme pronesli vše. V Británii na nás čekala spojka Gábina zvaná Gabix. Té jsme paš předali, a jali se užívat civilizaci. Tamní obchodníci se po našem nájezdu budou dlouho vzpamatovávat. Návrat do naší vesnice byl již hračkou. Jelikož jsme se již delší dobu moc nevěnovali hygieně, roztopili jsme pod kotly. Nejhorší špínu oškrábali kančím klem a zbytek omyli. Pak opět následovali kanci opečení dozlatova. Jelikož jsme ještě nebyli unavení, tak jsme si ještě pohráli s nafouklou měchuřinou a zdokonalili se v hře zvané Přehazovaná. To nás ale definitivně zmohlo, a jali jsme se ulehnout na kančí kožky. Dobrox nox.
Standa Dostál
Čtvrtek 9. 7. 2015 Den začal budíčkem v 7:20, který písl vůdce dne Matěj. Následovala rozcvička, kterou jsem měl na starosti já, Pavel L. Když byly děti dostatečně protáhnuté, poslal jsem je na ranní hygienu a uklízet ve stanu. Ke snídani jsme měli housku s marmeládou. Po snídani následoval ranní rozkaz, který vedl vůdce dne Matěj. První i druhé dopolední zaměstnání byla oddílová činnost, kterou měli na povel oddíloví vedoucí. Světlušky si v hangáru četly pohádku a kreslily u toho obrázky víl. Vlčata dělala odborku Vlčka Atleta. Musela skočit do dálky s rozběhem 2,2 m nebo z místa 1,5 m, do výšky skočit 70 cm, hodit 100 g kamenem 20 m, běžet tři minuty v kuse a ještě běhala sprinty, které musela zvládnout v určitém čase. Skauti stavěli bránu do tábora, pak celé dopoledne hledali a odkorňovali dřevo. Skautky dělaly Seatonův hrnec. Vykopaly dvě díry, na dno daly rozpálené kameny, na ně maso v alobalu a poté pět horké kameny. K obědu jsme měli vývar z římana a rozstřeleného římana s těstovinami. Po odpoledním klidu následovala hra čtverce. To byla hra, kdy měly děti vyluštit šifru, která byla skrytá v tabulce. Tabulka byla rozdělená do 4 sektorů a aby se dozvěděly písmena z jednoho sektoru, musely plnit úkoly. Ke každému sektoru byl jeden úkol. Matěj měl střelbu ze vzduchovky, Přemek nízká lana, Jitka dřepování a Jirka sbírání borůvek, které jsme později vydávali k lívancům, podávaným ke svačině. Tuto šifru vyluštila nejrychleji družina Kanců. Po svačině se hrála hra Nákaza. V Galské vesnici propukla nákaza a malí galové museli jít sbírat byliny do lesa, jenž střežili římští vojáci. Po večeři se uskutečnil volný táborák, u kterého se sedělo, hrálo na kytaru a samozřejmě zpívalo. Mezi tím se skauti balili a odcházeli za pomoci GPS na Velkou Deštnou a s tím spojený třídenní vandr.
Pavel Látr
Pátek 10. 7. 2015 Pro letošní rok jsme se rozhodli změnit celodenní výlet na pátek. A tak jsme v 7:20 vstali a bez rozcvičky jsme se začali chystat. Skautky se rozhodly jít na dvoudenní výpravu a tak záchrana druida Panoramixe zůstala na světluškách a vlčatech. Po dlouhé cestě jsme dorazili na Mezivrší, kde jsme se všichni najedli. Poté jsme pokračovali na Anenský vrch, kde římani uvázali našeho druida. Když jsme ho osvobodili a dostatečně jsme se pokochali výhledem z rozhledny na Anenském vrchu, pokračovali jsme na Pěticestí a odtud zpět do tábora. Vrátili jsme se až v 18 hodin, takže jsme se šli rovnou najíst. A před rozkazem jsme stihli ještě pár her v hangáru a na hřišti. Po rozkaze jsme měli ještě chvíli oddílovky a potom už jsme šli všichni spát.
Jitka Babicová
Sobota 11. 7. 2015 V sobotu byl budíček jako každý jiný den v 7:20. Následující rozcvička žádné z dětí moc nepotěšila, protože je vše bolelo ze včerejšího celodenního výletu. Po ranní hygieně jsem svolala nástup na snídani, kde se podával chleba s marmeládou. Když se všichni najedli, svolal Pavel, vůdce dne, nástup na ranní rozkaz. Následovalo škrábání brambor a oddílová činnost. Světlušky si dělaly lampiónky a vlčata sbírala kameny, ze kterých později dělali obrázky. Mezitím byla ke svačině zelenina s houskou. Stalo se také mnoho jiných věcí. Skautky se vrátily z dvoudenního výletu, služba v kuchyni Muchničky, obalovali květák a připravili zbytek oběda. Písknutím poledního klidu utichl celý tábor a snad poprvé za týden byly děti nešťastné, že polední klid skončil o půl hodiny dřív. Odpolední program začal menším chaosem o tom, kdo musí nebo nemusí ze skautek do města na přehlídku hasičských vozidel a aby toho nebylo málo, přidali se k nim i skauti, kteří se vrátili z třídenního čundru. Nakonec jsme po dlouhé době konečně vyšli. Dětem se tam moc líbilo, protože si měli možnost prohlédnout hasičská auta a mrknout se i dovnitř, koupit si cukrovou vatu nebo jiné občerstvení. Někteří se mohli podívat i na vysokozdvižné vozidlo a nechat se vyvést nahoru. V pět hodin se odcházelo zpět do tábora, kde na nás čekalo kakao s loupákem ke svačině. Poté následovala hra Lesní atletika, kde bylo 7 stanovišť. Jako první měly děti proběhnout žebříkem, podlézt „ostnatý drát“, hodit šišku ze značeného místa do ešusu zavěšeného na stromě. Na další stanoviště se dostaly slalomem mezi stromy, tam na ně čekal hod oštěpem a házení ringo kroužky na dřevěný kůl. Poslední disciplína byla fyzicky náročnější, měly skákat žabáky a zpět udělat kačenky přes volejbalové hřiště. Celé klání bylo na čas. Následovala večeře, taková neformální, jen oheň a opékání buřtů a abychom se na noc ještě pobavili, hráli jsme silové turnaje. Ty se skládaly ze tří disciplín. Vychylování, vytlačování a sumo. Hru si zahráli i vedoucí. Následovala večerka, ale jak jsme se ráno
Gabča Müllerová dozvěděla, tak se i v noci děly zajímavé věci. Navštívili nás na přepad skauti z Dobrušky. Pro jejich neštěstí se jim sekeru nepodařilo vzít a tak spal tábor spokojeně až do rána.
Neděle 12. 7. 2015 Neděle bývá jedním z nejoblíbenějších dnů táborníků. Nejen, že k obědu bývají kuřecí řízky v množství více než malém, ale přijíždějí i rodinní příslušníci dětí, důvěrně přezdívaní provianťáci. Než ovšem nastal čas jejich příjezdu, stalo se několik málo událostí. Předně byl budíček, netradičně až v 7:40. V neděli a ve svátek nebývá rozcvička, nejinak tomu bylo i tentokrát. I když den jako vymalovaný skoro vyzýval k pohybu, tradice je tradice. Po ranní očistě a vydatné snídani jsme se dali do přípravy příjezdu rodičů. Děvčata se chopila dohledu nad úklidem stanů a nad těmi největšími bordeláři strávila i několik desítek minut. Jako tradičně jednoho silného ošetřovatele potřebuje vlčák Stoupa, jehož nepořádek ve stanu se stává legendárním a jeho x prasátek za tábor takřka tradicí. Skoro by člověk řekl, že to není táborník, ale takytáborník. V sobotu se nestihla koupel veškerého osazenstva tábora, a tak vše bylo během dopoledne napraveno a každý kdo táborem procházel, voněl, jak kdyby právě vylezl z římských lázní. Kdo chtěl, a byli i tací, mohl si přeprat své prádlo. V kuchyni mu nalili teplou vodu a za odborného dohledu si mohl vyprat, pověsit prádlo na sušák a čekat, až mu slunce zbytek dodělá. Ale to se již pomalu blížilo to nejlepší z celého dne, snad i týdne anebo z celého tábora. K obědu se podává jeho veličenstvo kuřecí řízek s bramborem. Jídlo oblíbené, blahořečené a milované. Není táborníka, který by nad ním ohrnul nos a veškeré ešusy jsou dočista umyty ještě před tím, než se dostanou do vaniček na mytí. Většina dospělých si nedělní polední klid prodlouží, jelikož jim návštěva nedorazí, většina dětí žádný nemá, jelikož se nemůže dočkat. Rodiče přijížděli kolem druhé, po chvilce zaplnili horní parkoviště a tak je děcka promptně posílala na táborovou louku. Jindy celkem klidná louka ožila ruchem, výkřiky radostí a vzduch prolnula vůně rozličných buchet, bábovek, muffinů, zákusků a dalších rozličných dobrot. Kuchyně nestíhala vařit kávu, respektive docházely početné táborové hrníčky, lavice byly vynášeny na louku, kde se sedě-
Přemek Pistora lo pěkně na sluníčku. Kdo chtěl, mohl si jít pod dohledem Trubadixe (Viktora) přejít slacklinu, nebo vystřelit z luku. Děti tradičně upoutala 3D síť, kde řádili ti, co jim rodiče doposud nedorazili, či ti, kterým již odjeli. Na mně bylo obcházet tatínky a zvát je na skautskou brigádu a světe div se, několik mi účast přislíbilo. Kolem páté hodiny táborem prošla družina Galů v čele s Majestatixem, Trubadixem a Obelixem. Vítali rodiče, děkovali za přísun proviantu do vesnice. Kde se vzali, tu se vzali, napadla je skupina Římanů. Po chvilkovém boji a za vydatné pomoci kouzelného nápoje, Galové Římany zahnali a byl čas na pár fotografií galské družiny s dětmi i rodiči. Po odjezdu posledního „ne“zvaného návštěvníka jsme si zahráli několik her. Následoval večerní rozkaz. Vlajka šla dolů, sekera byla vyseknuta ze špalku a po oddílové hodince se tábor odebral ku spánku.
Pondělí 13. 7. 2015 Nový den nám začal ve velkém stylu. Pršelo a byla zima. Děti měly po ránu kvalitní rozcvičku, při které se rozehřály do zbytku dne. Ovšem ani počasí nás neodradilo a tudíž celé ráno probíhaly oddílové činnosti v hangáru. Po obědě se počasí umoudřilo a děti se mohly konečně utkat s Římany v boji o vlajky. Ty jim byly podlými Římany ukradeny. Jelikož si celé dopoledne namáhaly mozkové závity, tato bojovka pro ně byla příjemným zpestřením. Ve vzduchu se vznášela odvaha a bojovný duch. Naštěstí se naši udatní Římané nenechali zastrašit, a tudíž se v této vyrovnané hře bojovalo bez mála dvě hodiny. Děti měly za úkol z ohraničeného území odnést, každý svou družinovou vlajku do bezpečí své galské vesnice. Ovšem to jim komplikovali Římané, kteří je chytali. Když byly chyceny, musely svou vlajku odnést zpět do římského území. Po této, určitě zábavné hře, následovala svačina. Po svačině dostaly děti za úkol připravit se na galskou pouť, která probíhala po večerním rozkaze. Děti měly za úkol připravit si různé pouťové taháky, na které měly účastníky pouti lákat za účelem finančního obohacení. Zkrátka to mělo vše fungovat jako na opravdové pouti, kde se fantazii meze nekladou. A také to bylo znát. Děti měly takřka volnou ruku. O nápaditost nebyla vskutku nouze. Po dvou hodinách velkých příprav, během kterých se děti stihly občerstvit, následoval večerní rozkaz. Po rozkaze následovala již zmiňovaná pouť. K vidění byl kytarista žebrající o almužnu, tetovací studio, neméně skvělé byly i kulinářské speciality, jako čaj vařený v kotlíku, toping rovnou do pusy. Rovněž bylo k vidění nepřeberné množství houpaček a stánků s hodem na vše co se hýbalo i nikoliv. Vedoucí si mohli zastřílet z luku nebo pro sebe či blízkého koupit nějaký ten upomínkový, ručně vyrobený předmět. Okem nezaujatého pozorovatele a nákupčího hra bavila jak děti tak dospělé. Dovolím si říci, že místy nebylo k rozpoznání kdo je vedoucí a kdo dítě.
Radek Filip
Ten Hrobař je opravdu hrozně nezodpovědný Říman, asi jej nechám předhodit lvům.
Úterý 14. 7. 2015 Naše záhořácké počasí nás dnes bohužel nepřekvapilo. Probudili jsme se do studeného a mlhavého rána. Dali jsme si lehkou rozcvičku a šli na snídani. Balů nám připravil míchaná vajíčka. Před ranním rozkazem nás opustil Jirka Ležák, který šel na zkoušku Tří orlích per a Hrobník plnící roverskou výzvu. Aby nás tu nebylo mnoho, skautky vylezly na strom a zůstaly tam až do oběda. Na stromě vařily i čaje. Úkol pozorovat tábor dostali skauti. Měli u toho plnit různé úkoly, bohužel první byli vidět již u ranního rozkazu. Díky nevlídnému počasí byli světlušky a vlčata v hangáru. Hráli hry a učili se poznávat zvířata. K obědu nám v kuchyni připravili hrachovou polévku a výbornou čínu. Po odpoledním klidu na děti čekala scénka. Cézar přišel se svým vojskem zadat dvanáct úkolů Galům. Pokud se jim je podaří splnit, dá jim svobodu. I přes nepřízeň počasí se po svačině družiny vydaly do lesa stavět přístřešky. Musím říct, že nás opravdu překvapili. Kvůli dešti již zítra zjistí, zda plní svůj účel. Děti v přístřešcích přenocují. Po večeři, při které jsme spořádali obložené chleby, jsme zadali družinám další hru. Měly odpovědět na otázky, které musely zjišťovat od vedoucích. Po večerní hygieně jsme nahnali světlušky a vlčata spát. Buld vytáhl jednu z dalších praštěných pohádek. Na závěr jsme zazpívali Večerku. Je za námi další den tábora, doufám, že zítra se již počasí umoudří.
Bára Klingerová
Středa 15. 7. 2015 10. den tábora začal jako vždy budíčkem a rozcvičkou vedenou Helčou. Potom jsme se přesunuli na snídani, ke které byla vánočka s marmeládou a čaj. Po snídani následovalo škrábání brambor a oddílový program. Vlčata, světlušky a skauti se kvůli trvajícímu nepříznivému počasí přesunuli na část dopoledne do hangáru. Skautky byly v malém počtu, protože Lea, Vaness, Péťa, Janča, Nikča a Anička absolvovaly skautskou výzvu a to denní výsadek. Teď už můžu říci, že úspěšně a tímto jim znovu gratuluji. Zbytek skautek si zahrál petang a potom pro některé následovala příprava na slib. K obědu bylo výborné filé s bramborami. Po obědě a poledním klidu následoval odpolední celotáborový program a dnes byl obzvlášť náročný. Po obědě jsme společnými silami plnili prvních deset úkolů z dvanácti, které nám uložil Julius Caesar. Když tyto nesplnitelné úkoly splníme, Julek uzná naši nezávislost, ustoupí z Galie a nechá naši malou galskou vesničku být. Obelix, Asterix, Trubadix, Panoramix a Majestatix si nás s pomocí rádců družin podle našich schopností a vědomostí rozebrali na plnění jednotlivých úkolů. U Obelixe byl první úkol přehodit Peršana Gerbese, kdy všichni na tento úkol vybraní museli tohoto proradného Peršana (Hrobaře) přehodit v hodu kládou, kamenem a létajícím talířem. S velkým povzbuzováním Obelixe se to nakonec všem zdárně povedlo. Druhý úkol byl poněkud těžší a to souboj s kuchařem Masurapixem. Úkol spočíval ve vytvoření lívanečků na ohni pro každého člena družiny a jednoho pro ctěnou porotu. S tímto úkolem se každý popral po svém, nejlépe však Kanci, tedy Nikča Koubová a Jindra. Ti již dokončovali lívanečky, když ostatní družiny sotva začali rozdělávat oheň. Nakonec ale všichni tento úkol také pokořili. U Asterixe se nejprve plnil úkol podivínský běh, kdy děcka musela proběhnout vytyčenou trasu a poznávat předměty, které nepatří do přírody a z těchto předmětů ještě vyluštit šifru. I přesto, že se k Asterixovi sešli pouze vlčata a světlušky, poradili si s tímto úkolem bravůrně. Jako druhý úkol museli přemoci
Helča Vlasáková bojovníka Cylindrixe, kterého ztvárnila Bára Klingerová, a postavili se jí v nejrůznějších hrách dle jejího výběru. I tento úkol splnili na jedničku. Další dva těžké úkoly si Julek připravil pro Trubadixe. Nejprve se vybraní museli dostat z ostrova kněžek rozkoše. Museli tedy splnit úkoly, které jim kněžky připravily, aby byly spokojené a propustily je. Nejprve museli nakreslit jejich portrét a potom pro ně ještě složit píseň. Poté byly kněžky konečně spokojeny a propustily je. Druhý úkol byl zdolat propast a tedy přejít dle instrukcí Trubadixe po slackline. I tento úkol byl nakonec úspěšně splněn. Těžké úkoly čekaly i Panoramixe. Nejprve jsme čelili smrtelnému pohledu Egypťana Irise. Kdy jsme si museli vyrobit speciální 3D brýle, abychom jeho pohledu nepodlehli a potom v zamořeném území, které hlídali kouzelníkovi špioni, rozpoznat nejrůznější rostliny. A jako druhý úkol jsme museli uhádnout hádanku horského kmeta, za kterým jsme se vydali až téměř na pěticestí. Oba úkoly se všem ale zdárně podařily. Velmi těžké úkoly nás také čekaly s Majestatixem. A to postavit doupě bestii. Úkol spočíval v postavení, co největší věže ze špejlí, které byly rozházené po lese. Potom, co všichni postavili své stavby, následoval mnohem těžší úkol a to neztratit rozum při velmi obtížné cestě. Majestatix nás vyslal na trasu připravenou od Standy podle GPS a cestou jsme ještě museli vyluštit zadanou šifru. Cesta byla tak obtížná, že se vybraní odvážlivci na tento úkol vrátili až po večeři. Poté, co byly všechny úkoly úspěšně splněny, následovala zasloužená večeře a to chleby s rybičkovou pomazánkou. Po večeři a nástupu nás čekal ještě jeden úkol, dokonce těžší než ty předchozí a to přespání na pláni mrtvých. Naštěstí jsme přístřešky měli již vybudované z předchozího dne, tak jsme se do nich jen postupně po družinách přesunuli s našimi věcmi na spaní. Večer po setmění mezi námi procházeli duchové označeni svítícími náramky. Noc jsme ale přesto úspěšně jako první lidé, kterým se to kdy podařilo, přečkali.
Čtvrtek 16. 7. 2015 Dnešní den po typickém zaznění píšťalky jako signál budíčku nezapočal tradičně rozcvičkou, jelikož tuto noc všichni táborníci přespávali v lese pod vlastnoručně postavenými přístřešky, což byl jeden z 13 úkolů pro Asterixe. Výjimkou byli skauti, kteří jsou členy elitního Rambo týmu a nenechají si ujít jedinou příležitost, při které se mohou zdokonalovat a hrdinně pod velením Viktora a Pavla odešli na rozcvičku. Po snídani následovala oddílová činnost. Zatímco vlčata a světlušky se pilně připravovali ke slibu, skautky se vydaly podle GPS navigace na cestu, na jejímž konci na ně čekal piknik. Mezitím skauti stavěli katapult, který se jim opravdu vydařil. Po svačině pokračovala oddílová činnost, kdy se vlčata následovaná skauty vydala na Viktorem připravená lana a zkoušela si šplh a prusíkování. Skauti se poté oddělili a šli poučovat vedoucí a rovery, jak se správně střílí z luku. Po náročném dopoledním zaměstnání přišel na řadu oběd a každodenně očekávaný polední klid. Když už bylo na čase končit s lenošením, táborníci se rozdělili do družin a rozutekli se do lesa postavit si to nejlepší vozidlo na Závod vozatajů pro pobavení Caesara. Vozidla se všem vyvedla a mohli jsme spatřit i velmi originální nápady a provedení. Vedoucí s rovery se nenechali zahanbit a také si zhotovili dvě, v těchto případech opravdu originální, vozidla. Po přípravách konečně přišel čas na samotný závod, který byl neskutečně napínavý. Po závodě se šli všichni posilnit večeří na večerní zaměstnání, jehož náplní byly každoročně očekávané sliby. Dnešní den byl tedy zakončen krásnou atmosférou plnou radosti.
Terka Pavlíková
Pátek 17. 7. 2015 Poslední táborový den byl budíček o chvíli posunutý, aby si děti mohly pořádně odpočinout a nabrat síly na závěrečnou hru a postupné bourání tábora. Ráno nás příjemně probudilo sluníčko a krátká rozcvička vedená Buldem. Skauti jako vždy vstávali o chvíli dříve, aby stihli svojí, tento tábor už poslední Rambo rozcvičku. Po ranní hygieně následovala snídaně formou chleba s marmeládou, či pomazánkovým máslem. Poté proběhl krátký meeting vedoucích ohledně tajné závěrečné hry a ranní rozkaz. Když byla sekera zaseknutá a vlajka hrdě vlála na stožáru, mohl začít poslední herní program tohoto tábora. Majestatix svolal všechny družiny a radil se s nimi, co dále. Z předchozího závodu vozatajů, který galové samozřejmě vyhráli, jsme obdrželi od Caesara mapu s vyznačeným místem, kde by se měl odehrát poslední ze třinácti úkolů. Družiny dlouho neotálely a vydaly se směrem k Dračí sluji. Majestatix a jeho žena Bonemína je celou dobu doprovázeli a pomáhali tak udržovat morálku galů. Když jsme konečně dorazili ke Dračí sluji, nic jsme zprvu nespatřili, ale přesto zde panovala velice napjatá atmosféra. Najednou se ze skály začal spouštět dolů jakýsi muž s kopím v černém plášti. Nestačili jsme se ani pořádně podívat do jeho tváře a zezadu nás obklopili spousty římských vojáků. Byla to past! Nedalo se nic dělat, byli v přesile a my se museli vzdát. Římané nám zavázali oči a táhli nás přivázané na laně, kdo ví kam. Cesta byla neúprosně daleká a se zavázanýma očima velice nepříjemná. Po náročném přesunu nás uvrhli do vězení společně s Majestaixem a Bonemínou. Okolo vězení neustále hlídaly římské hlídky, takže pokus o útěk by byl jenom ztrátou času. Po dlouhé době strávené ve vězení se konečně otevřely dveře a se slovy, žerte, nám byl vhozen dovnitř suchý chleba a voda. Nejprve jsme se žalářníkovi smáli, co nám to přinesl ke svačině, ale hlad byl neúprosný a po chlebu a vodě se jenom zaprášilo. Čas dále plynul a my postupně ztráceli víru v to, že nás někdo zachrání. Když najednou se před dveřmi našeho vězení začalo ozývat řinčení zbroje a strašlivý hluk. Nastalo ticho. Znenadání se dveře otevřely a v nich stál Obelix s Asterixem. Jásot galů se nesl celým sklepením
Pavel Čechura žaláře. Vyběhli jsme z vězení ven v čele s Obelixem a Asterixem. Cestou jsme se dozvěděli, že nás Caesar zradil a uvrhl nás do vězení, aby nás předhodil lvům a vyhrál tak svoji sázku. Obelix s Asterixem nás dovedli až před samotné Koloseum, kde nás už očekával Julius Caesar. Jeho údiv byl na místě, když nás spatřil. Poté s klidnou hlavou pronesl „ Vaším posledním úkolem bude přemoct mé divoké, nikým dosud neporažené gladiátory, pokud se Vám to podaří, daruji Vám svobodu a buďte moci nadále žít mimo římské zákony…“. Poté už bylo slyšet jen „u Tutatise“ a šílený řev galů, po napití kouzelného nápoje. Ovšem Římští gladiátoři byli opravdu zkušení zabijáci, avšak v boji proti celé galské vesnici posílené kouzelným nápojem neměli šanci. Po urputném boji Caesar vstal a řekl „Galové jste volní, vkládám do rukou osud svůj i osud Říma“ a podal galům do rukou glejt, který vše zpečetil a dokazoval. Potom nastalo bujaré veselí a toužebná hostina, která ukončuje každé správné galské dobrodružství. Oslava vítězství byla velkolepá, stoly se prohýbaly pod náloží hranolek a ham– burgrů. A co na tom bylo nejlepší?! Vše to platil Caesar! Po hostině byl polední klid, který ovšem neměl dlouhého trvání. Začalo se s postupným bouráním tábora a přípravami na závěrečný táborák. Večer se už blížil a postupně přijížděly nové posily, které nám pomáhaly s bouráním. Po večerním rozkaze jsme se všichni sešli u táborového kruhu. Letos nás při zpěvu doprovázelo netradiční hudební těleso (čtyři kytaristé – Tomíno, Standa, Jirka a Matěj a jedny housle – Gabča) v čele s hlavním moderátorem večera Obelixem (Balů). Po pár písních se vyhlásilo celotáborové bodování. Na prvním místě se letos umístili Kanci, na druhém Bílí tygři, na třetím Medvědi a na čtvrtém Straky. Hlavní výhrou byl opět krásný dort, o který se s námi Kanci přátelsky podělili. Potom proběhlo oddílové vyhlášení, především za činnost během roku při schůzkách. Na závěr večera Majestatix stiskem ruky vyslal signál, který se mu úspěšně vrátil zpátky a letošní tábor v Orlické Záhoří se nachýlil ke konci. Spokojeni a plni dojmů z dnešního dne jsme se vydali ke stanům a s pocitem svobody ulehli do spacáků…Gendandi dolestent peruptia de
Družiny a vedoucí
Straky Tik ťak, čas ubíhá, straka vylítá, nese truhlu pokladů, přinese i náladu.
Bartoloměj Václavek, Michal Mencl, Ondřej Pistora, Viktorie Kopecká, Veronika Pleslová, Zdeněk Sláma, Nikola Doležalová, Denisa Rückerová
Kanci Kanci tlustí, rychlý jsou, rypákem se zaryjou. Rádi si hru zahrajou a Římany pobijou! Hula hop Kanci.
Barbora Bělková, Mariana Kupcová, Christien Begera, Petra Kuchařová, Nikola Koubová,René Sunkovský, Jindřich Vondráček, Jan Trávníček Vpředu: Tomáš Jarkovský (nebyl členem družiny), Anna Rückerová
Bílí tygři My jsme bílí tygři, nejsme žádní sígři. Hodně toho umíme, a proto si věříme a římany porazíme!
David Přibyl, Jana Jarkovská, Eliška Školníková, Leona Řadová, Radek Látr, Jakub Kadlec, Kamila Vrbická, Dole ležící: Mikuláš Kopecký a Jakub Šeps
Medvědi
Medvědi maji síly dost, rozlomí i tvrdou kost. Až nastane tmavá noc, nepřítel příjde o svou moc. Oni křičí, my pryč jdeme, my hned potom vyhrajeme.
Nahoře: Petra Látová, Matěj Haviár, Vanessa Sunkovská, Matěj Petreje, Kristýna Pleslová Dole: Jakub Vavřinka, Karel Beneš, Lucie Karenová, Martin Franc, Václav Hrubý
Kuny My jsme malé Ku-nič-ky, rozmázneme muchničky.
Nahoře: Pavel Čechura, Radek Filip, Markéta Jarkovská, Stanislav Dostál, Jitka Babicová, Jiří Ležák Dole: Jitka Jarkovská, Tereza Pavlíková, Přemysl Pistor, Adéla Kuchařová, Pavel Látr
Muchničky Nezastaví nás Biolit ani kapka Raidu, jsme kousavé Muchničky, útočíme v hejnu.
Nahoře: Zuzana Karlíková, Helena Vlasáková, Lucie Štursová, Magdaléna Pistorová, Zuzana Moravcová, Gabriela Müllerová Dole: František Drnovský, Martina Pistorová (nebyla členem družiny), Ondřej Franke
Vedoucí
Slibující:
Kamila Vrbická
Lucie Karenová
Ondřej Pistora Christien Begera
Karel Beneš
Anna Sibeková
Nikola Koubová
Matěj Petreje
Skautský letní tábor přehled základních údajů: Místo konání: Termín konání: Počet účastníků / počet dětí: Vedoucí tábora: Zástupce vedoucího tábora: Motiv celotáborové hry: Tvůrce hry a vedoucí programu: Zdravotník: Zástupce zdravotníka: Hospodář: Vedoucí kuchyně: Zápis kroniky: Design kroniky: Revize kroniky: Foto:
Video: Střih videa: Táborová trička: Slibující:
Tři bílé tesáky: Vlček atlet: Vlček chovatel:
Vlček zdravotník: Vlček školní prospěch:
Orlické Záhoří 5. 7. –18. 7. 2015 64/39 Přemysl Pistora Viktor Charvát Asterix a Obelix Pavel Čechura, Viktor Charvát Jitka Babicová Viktor Charvát Lucie Štursová Markéta Jarkovská - Makule Vedoucí a roveři Přemysl Pistora Lucie Dostálová František Drnovský, Ivan Zubr, Jitka Babicová, Tereza Pavlíková, Přemysl Pistora, Stanislav Dostál, Matěj Horák, Lucie Štursová, Viktor Charvát Tereza Pavlíková Jan Šlapák - Šídlo Světlezelená Světlušky - Kamila Vrbická, Lucie Karenová; Vlčata - Ondřej Pistora, Karel Beneš, Christien Begera; Skautky - Anna Sibeková, Nikola Koubová; Skauti - Matěj Petreje David Přibyl, Jan Trávníček, Jindřich Vondráček, Jakub Šeps Jan Trávníček Jindřich Vondráček, Zdeněk Sláma, Christien Begera, Michal Mencl Michal Mencl, Jakub Šeps Ondřej Pistora, Jindřich Vondráček, Jakub Kadlec, Václav Hrubý
www.juntrebech.com
