ČÁST I 1. Šermířský střeh. Šermířský střeh je postoj zajišťující šermíři jistotu v pohybu na planši, vyčkávání, a solidní pozici pro uskutečnění útoku, obranných akcí a protiútoku.Typický postoj kordisty chrání před všemi přímými útoky soupeře a vyznačuje se následujícími znaky: - střeh užší (chodidla blíž u sebe ) než v případě fleretistů ( chráni koleno a chodidlo před zásahem ), kolena lehce pokrčena a stejně jako kotníky, uvolněná, těžiště spíše na zadní nohu. Chodidlo nohy výkročné a zákročné tvoří pravý úhel. Kdysi používaný postoj staré italské školy, kdy koleno a špičky chodidla nohy zákročné byla posunuta směrem dozadu je chybné a nevhodné v rychlém a agresivním pojetí současného šermu. Spíše je tendence stočit chodidla směrem dovnitř, což pomáhá v rychlejším a měkčím pohybu na planši. - ozbrojená ruka častečně pokrčena ( na 3/4 ) , velmi uvolněná - předloktí v poloze vodorovné v poloze lehce stočené směrem ven ( poloha 1/3 ) - loket lehce přtažen k tělu, číška mírně posunuta směrem ven - hrot míří na číšku soupeře nebo lehce pod její úroveň
Základní postoj zepředu a z boku
Postoj z koncem zbrani dole
Tento postoj kromě volného pohybu zajištuje snadný a rychlý přechod z obrany do útoku a obráceně : - lehkost narovnání ozbrojeného ramene a díky stabilitě na nohou přesnost předbodu v linii horní na ruku soupeře v případě jeho útoku v linii dolní. ( na koleno nebo chodidlo ). - dobrou ochranu proti všem nebo většině přímých útoku na předloktí -ochranu vlastním hrotem proti přímým útokům na tělo - poloha hrotu „ na číšku“ nutí soupeře k odkrytí vlastního předloktí při provádění útoku - poloha „pod číšku“ stěžuje soupeři prováděni akcí se železem , obtížně lze dělat odraz, vázat sixtu nebo kvartu. - usnadňuje provádění výhybů a úniků
Drženi kordu : a - fleretovým způsobem (špatně), značná část ramene o předloktí je nechraněná
b - typické kordove držení, chrání předloktí a poloha čepele znemožňuje soupeři práci se železem
Souhrnem, takový postoj nejlépe chráni šermíře před útokem bez odstranění železa odrazem nebo vazbou. Ruka v poloze 3/4 umožňuje snadnou obranu před bodem krytu kontra sixta ( kružná sixta), kontra oktáva vysunutých částí těla (dlaň, předloktí ). Poloha čepele směrem dolů a mírně vlevo nedovoluje soupeři přímý útok bez rizika nabodnutí se na hrot a znemožnuje provádění akcí na železo.Při výuce mladých šermířů je naprosto nutné hlídat správné postavení nohou a položení ruky při pohybech na planši a při návratu z výpadu. V pozdějším školení se mužou projevit katastrofální následky špatného postoje jak široký střeh a ruka před tělem a silně pokrčená, což jsou znaky fleretové školy.
Je nutné vyvolat v žácích pocit, že právě tento postoj je chrání nejlépe před útoky soupeře a usnadňuje nejrychlejší přechod do útoku. V pozdějším období šermíř sám najde pro sebe optimální postoj a držení zbraně, ať už s ohledem na svoji stavbu těla, motorické vlastnosti nebo taktické záměry.
a
d
b
e
c
f
Pro šerm kordem jsou charakteristické různé postoje, z kterých lze usuzovat způsob boje a případnou taktiku daného šermíře: a,b - pravděpodobně v obraně spolehá na přesné kryty na fleretový způsob c - planšová „plíživka“, příliš neútočí a spíše čeká na precizní předbody d,e,f - otevřený postoj, konec zbraně ven, nahoře nebo dole, spolehá na vhozené zásahy, systém tzv „rybáře“ Vyspělý závodník dokáže cíleně měnit postoj a způsob držení (polohu) zbraně s ohledem na taktiku a plánovaný útok nebo obranu.
2. Pohyby nohou. Šermíř na planši se pohybuje v krocích dopředu a dozadu. Pohyb dopředu - posun začínáme nohou výkročnou, lehce zvedáme špičku boty a lehce narovnáváme přední nohu v koleně a posouváme ji o potřebnou délku kroku dopředu. První dotek země nohy výkročné je patou. Nohu zákročnou dostavujeme plynule po celém dopadu přední nohy na zem. Nohy jsou uvolněné v kotnících a kolenou ! Váhu těla přenášíme bez pohybu trupu nahoru dolů !! Pohyb dozadu - odsun začíname nohou zákročnou, narovnáme nohu v koleně a špičkou boty saháme dozadu na potřebnou vzdálenost , přenesením váhy na přední nohu nesmíme dělat pohyby těla nahoru - dolů. Po celkovém dopadu zadní nohy na zem, plynule dostavujeme nohu výkročnou . Při posunech i odsunech náleží dbát na to, aby se trup pohyboval pouze směrem dopředu a dozadu , nikdy nahoru- dolů. Nohy jsou trvale pokrčeny v kolenou a klouby kolenní a kotníkové maximálně uvolněné. Posun a odsun jsou základními pohyby na planši. Méně používaným pohybem ( velmi zřídka ) je předkrok a zákrok . Při předkroku noha zákročná začíná pohyb posunutím a postavením před nohu výkročnou a následně noha zákročná posunuje se do polohy před nohu zákročnou bez narušení správného postoje ve střehu tzn. při pohybu nezvedáme trup nahoru - dolů. Obdobným způsobem děláme zákrok. Noha výkročná se přesunuje dozadu za nohu výkročnou a po dostaveni noha zákročna se posunuje dozadu za nohu výkročnou. U začátečníků je nutno dbát na správnost provedení. Tělo se posunuje plynule, lehce bez trhavýh pohybů Nezvedá se nahoru - dolů, závodník nesleduje své vlastní nohy, ale dívá se dopředu, ruka nesmí měnit polohu. Jiným, někdy použivaným způsobem změny postavení je předskok a záskok. Tento druh pohybu používáme budď samostatně nebo ve spojení např. s výpadem nebo fleší. Při předskoku a záskoku obě nohy odtrhneme od planše současně. Pohybem těla dopředu a prudkým, krátkým narovnáním nohy výkročné skáčeme dopředu na vzdálenost posunu. V záskoku lehce narovnáváme zadní nohu. Předskok a záskok mohou být jednoduché pro přímé zkrácení nebo zvětšení vzdálenosti od soupeře . Předskok používáme pro přípravu útočné akce a to - jako jednoduchou přípravu a zkrácení vzdálenosti přičemž vzdálenost mezi nohama ve střehu zůstavá stejná před a po provedení předskoku - jako taktické zkrácení vzdálenosti, kdy po dopadu zadní noha se výrazně přibližuje k patě nohy výkročné ( stále mějme na paměti, že o vzdálenosti od soupeře rozhoduje postavení
zadní nohy ) - variantou obou těchto akcí je volba dopadu na zem , lehce jako „kočičí pohyb“ nebo ostře, tvrdě, s cílem vyvolat reakci soupeře na náš agresivní pohyb V šermu kordem používáme různé způsoby pohybu na planši a to útočné nebo obranné. K základním pohybům, které musí zvládat každý šermíř patří následující: - posun - jako akce útočná ( např. přímý bod ) začíná natažením ruky dopředu, následným pohybem nohou se současným povytažením ozbrojeného ramene a horní ( ! ) částí těla dopředu. Nohy zůstavají ve střehu , nenaklánějí se, nepřepadáváme přes koleno ! Nápon ruky v základním provedení je v poloze, kde spodní okraj číšky je na úrovni ozbrojeného ramene nebo jinak řečeno horní okraj ve výšce očí - odsun - jako akce obranná( např. předbod ) začíná náponem ruky do polohy horní hrana číšky ve výšce očí, při současném rychlém posunutí horní časti těla dopředu, a teprve potom začínáme pohyb nohama do odsunu. - výpad - základní provedení : z postoje ve střehu začínáme náponem ruky následně v rychlém sledu prudkým vykopnutím nohy výkročné dopředu se současným rychlým narovnáním nohy v koleně. Impuls dopředu dodává noha zákročná, která prudkým narovnáním v koleně zajistí rychlý pohyb těla dopředu.
Výpad , (přímý bod s výpadem) tělo lehce nakloněné dopředu s následným protažením (čárkování). Výpad lze provádět na mnoho různých způsobů. Zde přesněji popíšeme pět základních. - výpad s narůstající rychlostí je základní formou výpadu a je nutné s touto formou začínat výuku a během celého období školení je třeba této formě věnovat největší pozornost. V zápase na planši se používá k přímým a složeným útokům, v útocích o známém nebo neznámém zakončení. Tento výpad umožňuje někdy překvapit soupeře naším náhlým zrychlením pohybu. Správné provedení umožňuje připadnou změnu na reakci soupeře v průběhu akce ( např. provedení protitempa na případný protiútok soupeře ) zrychlením. Provedení : lehké harmonické narovnání ozbrojeného ramene, tak aby bylo málo postřehnutelné přes soupeře , v klasickém útoku číška ve výšce očí, rameno uvolněné. Lehké nadzvednutí nohy výkročné a posouvání ji dopředu s patou těsně nad planší. Narovnávání nohy zákročné ukončené energickým narovnáním se současným vyhozením nohy výkročné dopředu s jejím narovnáním v koleně. Zásah a těsně po zásahu dopad na planši v pořadí : pata, celé chodidlo. V konečné fázi ( narovnání zadní nohy a „ vystřelení „ přední nohy , narovnáváme energicky zadní ruku směrem dozadu do polohy souběžné s nohou zákročnou. Chodidlo zadní nohy zůstavá v základní poloze na planši. Návrat z výpadu usnadňuje pokrčení zadní nohy v koleně a současné odstrčení nohou výkročnou. Při návratu rameno ozbrojené zůstavá natažené až do okamžiku návratu do střehu. Provedení musí ( ! ) být lehké, harmonické a uvolněné. - výpad rychlostně- výbušný je použitelný pro akce náhlého překvapení soupeře, který neopatrně odkryl některou část těla případně ( velmi často ) při přímém útoku v tempo soupeře. Provedení: bleskový nápon ruky ( vhozením ) a velmi energické “ vystřelení “ přední nohy s patou těsně nad zemí. Poloha ruky směrem k odkrytému místu soupeře. - výpad skočno-skluzný patří do skupiny akcí taktických. Přesto, že je proveden velmi rychle jeho část trvání je delší než u dvou předchozích proto, že provedení je trochu odlišné Provedení: výpad začínáme náponem ruky s číškou ve výšce očí. Hrot směřuje vysoko směrem nad rameno nebo hlavu soupeře, noha výkročná narovnaná v koleně zvednutá
vysoko nad planši ( 20 - 30 cm ) provádí jako by skok do předu při současném odmávnutí volného ramene dozadu. Zadní noha se nedrží planše, ale klouže po ní (nesmí se zvedat ). Akci provádíme tzv. s otevřenýma očima a ve vzduchu čekáme na odkrytí volného pole k zásahu. Vysoké a dlouhé provedení umožňuje reagovat na pohyby soupeře a dává nám větší šanci zasáhnout soupeře i v případě. že stačí udělat 1 nebo 2 odsuny. Provedení musí být měkké, ale velmi agresivní. - výpad s vyčkavánim je formou výpadu, kde lze provádět takticky záměr a to budˇ vyčkaváním na reakci soupeře nebo provést akci v druhé intenci. Provedení : je v podstatě shodné s provedením výpadu s narůstající rychlostí s tím, že na začátku fází zpomalení nohu výkročnou na zlomky vteřiny zastavujeme ve vzduchu, po čemž následuje prudké zrychlení. - výpad s apelem je rovněž výpadem ze skupiny taktických . Rozdíl spočívá v tom, že výpad začínáme s pokrčenou rukou velmi pomalu .Noha yýkročná začíná pohyb jak do posunu, potom následuje lehký dotek planše špičkou nohy výkročné ( ťuknutí , apel ) a v tom samém okamžiku bleskový nápon ruky a velmi rychlý výpad s patou nohy výkročné těsně nad planší při současném odmávnutí volného ramene. Neustále musíme pamatovat, že provedení výpadu musi být lehké, uvolněné. Délka výpadu musí být přizpůsobena vzdálenosti od soupeře s odhadem, zda-li soupeř udělá posun odsun nebo zůstane stát na místě. Délku výpadu musíme tak regulovat, aby čepel byla v ohybu jen nepatrně co stačí na zaznamenání zásahu. Při zásahu výpadem je nutno pamatovat následující : - číšku neni nutno zvedat příliš vysoko, hrozí nebezpečí předbodu. - zásah osazovat spíše v opozici čímž se bráníme částečně před protiútokem a současným zásahem ( double ) - výhýbat se příliš širokým vazbám a krytům, příliš pozdním nebo příliš časným reakcím číškou, když to způsobuje odkrýváni se a nepřesné vedení zásahu a aret nemusí zaznamenat zásah ( plaqué ) Ve výpadu nezůstáváme, ale okamžitě se vracíme do střehu s ramenem téměř nataženým. - patinando je někdy závodniky zaměňováno s akcí posun-výpad. Zásadní rozdíl spočívá v postavení zadní nohy. Při akci posun výpad, nohy v posunu ( první fáze provedení ) zůstávají stále ve stejné vzdálenosti jako ve střehu po čemž následuje výpad . Je nepodstatné jestli akce je plynulá nebo po posunu je chvíle zastavení. V patinandu akce probíhá s narůstající rychlost, kde začíná nápon ruky, noha výkročná začíná se přesouvat dopředu a v okamžiku, kdy pata nohy výkročné se dotýká země , bleskově ( !!! ) dostavujeme zadní nohu . V tom samém okamžiku vykopneme nohu výkročnou do výpadu. Zde opět máme několik způsobů provedením, které používáme v závislosti na taktickém záměru. Možnosti jsou obdobné jak v popsaném už provedení samotného výpadu. Začátek akce může být bud´s variantou krátkou tzn. krátký , nepatrný posun nohy výkročné, bleskové dostavení zadní nohy a výpad rychlostně - výbušný nebo skočno - skluzný. Druhou variantou je lehký, měkký a delší posun nohou výkročnou a plynulým, ale rychlým dostavením zadní nohy a volbou jedné ze dvou variant výpadu ( patinando taktické ). Neustále pamatujeme na to, že provedení všech akcí musí být harmonické, lehké a uvolněné. V patinandu nesmíme zpomalit akci při dokončování posunu, akce musí být plynulá s narůstající rychlostí ! - balestra je variantou provedení výpadu s předskokem. Zde opět musíme rozlišit různá provedení. Předskok může být bud´ v pozici střehu nebo zadní noha přistavena k patě nohy výkročné a výpad proveden jednou z voleb stejně jako v patinandu. Platí stejná zásada, že akce je plynulá s narůstající rychlostí. Druhá varianta ( s přistavěnou nohou ) je používaná častěji a je také mnohem efektivnější . Stále nezapomínáme na pravidlo, že o vzdálenosti od soupeře rozhoduje postavení zadní nohy. - fleš je vedle výpadu nejčastěji používanou formou útoku v šermu kordem. Dobře provedená fleš je velmi efektivním způsobem útoků kordistů. Dovoluje po přípravě zaútočit z nepatrně větší vzdálenosti, dokáže být útokem velmi rychlým a pro soupeře překvapivým. je vhodná pro závodníky všech růstových podmínek. Ve fleši je snadné udělat opakování útoku, prodloužení v akcích s odrazem nebo vazbou soupeře dovoluje silné držení čepele díky velké energii provaděného útoku a umožňuje velmi rychlé přiblížení k soupeři, což znemožňuje protiútok. Ve většině případů soupeř nestačí udržet bezpečnou vzdálenost. Existuje mnoho druhů fleší. K nejdůležitějším patří :
- fleš rychlostně-výbušná je používaná pro přímý jednoduchý útok s cílem překvapit soupeře. Ve většině případů směřuje přímo nebo s fintou v odkryté pole soupeře bez doteku soupeřovy čepele. Provedení : bleskový nápon ruky, po kterém následuje velmi agresivní a rychlé přitažení pokrčené nohy zákročné k tělu se současným velmi silným vytažením celého těla dopředu ( položení se ) a předsunutím nohy zákročné před nohu výkročnou, rychlé narovnání nohy výkročné ( odražení se ). Zásah a dopadnutí nohy zákročné na zem a rychlý únik za soupeře s cílem vyhnout se odpovědi soupeře v případě neúspěšného útoku.
Fleš- závodník z pravé strany útočí fleší a bránící se soupeř předbodává bodem v úhlu. - fleš taktická je používaná v akcích o neznámém zakončení nebo při útocích jako protitempo. Provedenií: začátek pohybu do fleše je pomalejší jako kdyby šermíř ztratil rovnováhu při pohybu dopředu a zakončení akce velmi rychle a provedené s velkou rozhodností ( např. po převzetí předbodu ze strany soupeře ) Pro kordistu je velmi důležitá schopnost přechodu z výpadu do výpadu ( výpad dostavěná zadní noha, výpad ) a z výpadu do fleše ( výpad dostavěná zadní noha fleš nebo výpad a vytažená fleš přes přední nohu bez dostavování nohy zákročné ). Obě tyto akce jsou používané velmi často v šermu kordem jako prodloužení , opakování, protitempo a používané jak akce předvídaná nebo akce s neznámým zakončením např. po nepovedeném útoku, ale taktéž jako akce v druhé intencii. Pro opakované někdy používáme velmi rychlý výpad , návrat do střehu a bez dostavení nohy výkročné opět výpad. Zvláštností pohybu nohou v kordu jsou různé úniky nohou (stažení nohy výkročné) a to jako únik před zásahem na nohu nebo falešný odsun ze současným předbodem na ruku v horní linii. Velmi úspěšné je nastavování ( zkracování ) vzdaleností od soupeře zadní nohou, kde přistavení zadní nohy bez pohybu nohy výkročné je zkrácením vzdálenosti k soupeři o hodnotu posunu. Odhad vzdálenosti má v šermu kordem mimořádný význam. Výpad provedený způsobem osazení zásahu s velkým obloukem je chybný . Znamená to, že vzdalenost je špatně odhadnuta a v případě nečekané reakce soupeře nemáme prostor na to, aby správně vzít kryt nebo útok opakovat. Boj zblízka patří k fleretovým nešvarům, kde platí trochu jiná pravidla a z toho vyplývající způsob boje. V kordu nutnost boje zblízka je důsledkem špatně provedené akce. Nadneseně řečeno pro boj zblízka je vhodnější nůž. Neznamená to jednak, že akce zblízka nemusíme nacvičovat. Především v kordu platí, že šermujeme nohama tzn. tak udržujeme vzdálenost od soupeře abychom mohli kdykoliv přejít z obrany do útoku a obráceně. Závodník, který tuto základní schopnost nezvládá je špatně vyškolen a ve svých počínaních je poloviční. Nelze úspěšně provést útok, když soupeř je ve vzdálenosti na kterou nemůžeme ve svém útoku dosáhnout. Na druhou stranu nejúspěšnějším způsobem obrany je udržení takové vzdálenosti, kdy soupeř při svém útoku nedosáhne svého cíle a skončí několik centimetrů před náma. Příliš velké zvětšení vzdálenosti před útočícím soupeřem znemožňuje efektivní odpověd´.
