KVĚTEN 2016
ČASOPIS ZIP
ROZHOVOR: Co nám o sobě prozradil pan učitel Petr Vaněk?
ČÍSLO 15
RECEPT: Avokádový pudink POVÍDKA: Slíbil, že se vrátí
ZAŽIJ OPAVU: Salvador Dalí
OBSAH
3
ROZHOVOR Co nám o sobě prozradil pan učitel Petr Vaněk?
4
RECEPT Avokádový pudink
5
POVÍDKA Slíbil, že se vrátí
6
ZÁBAVA Pro maturanty
7
MŠ ELIŠKA Co je to válka? ZAŽIJ OPAVU Salvador Dalí
8
HUDBA Howard Shore, DJ Antoine, High school musical
9
RECENZE All the right places
10 VÝZNAMNÉ DNY
ROZHOVOR
Co nám o sobě prozradil pan učitel Petr Vaněk? Co děláte rád ve svém volném čase?
Jaký je Váš nejoblíbenější film? Proč?
Nejraději odpočívám. Občas samozřejmě i aktivně. Přes zimu sice poměrně málo, protože zimní sporty pro mne jsou jen ty, které se dají dělat uvnitř budov – ping-pong, kulečník, squash apod. Když se oteplí, tak vytáhnu kolo nebo in-line brusle, občas si kopnu fotbálek, nohejbal. V létě je možností mnohem více. Abych nezapomněl, mám doma několik akvárií s rybičkami.
Opět – žádný konkrétní název ze mne nedostanete. Z filmových žánrů jsou u mne určitě nejoblíbenější komedie. Smíchu je v našem světě stále málo a já se směju rád. Takže když film, tak jedině komedie. Učíte IKT a matematiku. Co Vás přimělo jít studovat učitelství a proč jste si vybral tyto předměty? Tyto předměty mi spolu s fyzikou ve škole vždycky šly a možná někdy i trochu bavily, na rozdíl od jiných předmětů. Takže to byla pro mne jasná volba. Kdybyste teď mohl změnit své dřívější rozhodnutí stát se učitelem, udělal byste to? A čím byste dnes byl? Kdybych nebyl učitel, seděl bych asi u počítače v nějaké nudné kanceláři a dělal nějaké nezajímavé věci. Jak dlouho učíte na SGO? Učil jste i jinde? Pokud ano, srovnejte prosím stručně dvě různé školy. Už je to devět let, co jsem nastoupil na SGO. Předtím jsem působil na Slezské univerzitě. Tyto dvě instituce jsou natolik rozdílné, že se to vůbec nedá srovnávat.
Jaká je Vaše nejoblíbenější kniha? Proč? Nemám žádnou knihu, kterou bych musel vyloženě číst vícekrát. (Skleróza ještě u mne nepokročila do takové míry. ) Ale poslední dobou mám rád historické romány. Jaký hudební žánr je Vám nejbližší?
Jaký je Váš nej- (největší, nejoptimističtější, nejradostnější, nejhorší, nejděsivější, nejpesimističtější) zážitek z dosavadní učitelské kariéry? Těžko něco takového najít, ať radostného, nebo pesimistického. Ale co mne vždy určitě hodně potěší, je to, když potkám svého (i bývalého) studenta a on se ke mně hlásí, mává na mne z dálky. Pozdraví, prohodí pár slov o tom, jak se daří – to je vždy hodně fajn. Ale všichni takoví nejsou, bohužel…
Vyrostl jsem na vesnici v minulém století, takže jasná volba – rock a metal, klidně i s příchutí folku. Hodně záleží na aktuální náladě.
3
RECEPT
AVOKÁDOVÝ PUDINK Tento recept je v poslední době můj nejoblíbenější. Je rychlý a zdravý. Není v něm ani cukr, ani čokoláda, přesto poslouží skvěle jako dezert.
Budete potřebovat: 1/2 zralého avokáda 1 zralý banán 1 lžičku oříškového kešu másla nebo 6 kešu oříšků 1 dcl sójového, rýžového nebo ovesného mléka (můžete použít i kravské) 2 lžičky chia semínek 2 lžičky slunečnicových semínek 2 vrchovaté lžíce kakaa nebo karobu 1 polévková lžíce javorového sirupu – nemusí být
Vše mixujte asi 4 minuty do hladké pěny. Dejte do sklenic a ozdobte podle své chuti jakýmkoliv ovocem nebo oříšky. Já mám nejraději kombinaci kešu oříšků, lesních plodů a kokosu. Dobrou chuť!
4
POVÍDKA
Slíbil, že se vrátí S
tojím v příletové hale a dychtivě jej vyhlížím skrze skleněné okno. Kolem mě postává mnoho dalších lidí, kteří přijeli ze stejného důvodu jako já – očekávají návrat svých drahých synů, manželů a otců z mise v Afghánistánu. Všichni jsme se za ně modlili a doufali, že naše modlitby budou vyslyšeny. I já se modlila. Každý den, každou minutu jsem prosila Boha, aby jej ušetřil a vrátil ho zpět ke mně. Doteď si pamatuji naše rozloučení, jak jsme stáli na tomto letišti a tiskli se k sobě, jako by nás už nic nemohlo rozdělit. Plakala jsem. Snažila jsem se jej přemluvit – nechtěla jsem, aby odjel. Bála jsem se, že se už nevrátí. Děsila jsem se pomyšlení, že toto je chvíle, kdy jej objímám naposled – byl to pocit naprosté bezmoci a osamění. „Lehká věc a správná věc není vždy to samé,“ říkával, když jsem jej prosila. Snažila jsem se jeho slovům rozumět, ale nebylo to snadné. Znamenal pro mě celý svět, byl mi vším – bylo těžké sledovat, jak se mi nejdůležitější osoba každou vteřinou vzdaluje. Proto jsem se k němu přitiskla blíž a tváří se mu opřela o hruď. Vojenská uniforma vsakovala mé slzy a jeho prsty čechraly mé nepoddajné vlasy. Ten dotek mi bude chybět. „Já se vrátím,“ slíbil, než mě políbil do vlasů, naposled mě k sobě přitiskl a pomalu odkráčel z mého života. Neviděla jsem, jak nastupuje do letadla. Mé oči byly slepé slzami.
Den co den jsem jej vyhlížela. Představovala jsem si, jak klepe na dveře, bere mě do náruče a zase tiskne k sobě. V noci jsem prosila strážné anděly, ať střeží jeho duši, a Boha, ať nad ním drží ochrannou ruku a v bezpečí mi jej vrátí. Maminka se mě snažila uchlácholit, šeptala mi konejšivá slova, když mě přemohl smutek a já ho v slzách volala. Trvalo to dlouho. Mohly uplynout měsíce i roky, ale podstatné bylo, že se mi vrátí. Slíbil to! A právě proto, že zde teď stojím, vím, že svůj slib splní. Jakmile zahlédnu vojenskou uniformu, zpozorním a vytahuji se na špičky, abych jej zahlédla. Než jej spatřím, mnoho vojáků se již objímá se svými rodinami. A náhle stojí přede mnou. Vypadá pořád stejně, jako by žádná válka nebyla. Je vysoký, tmavé vlasy má střižené nakrátko a tvář mu částečně halí několikadenní strniště. Vojenská uniforma zahaluje jeho svalnatou postavu, ale jeho tvář září úsměvem, o kterém se mi celou tu dobu zdálo. Nemohu uvěřit, že jej skutečně vidím. Je to sen, nebo skutečnost? Štípněte mě někdo! „Tati!“ vykřiknu a rozběhnu se k němu, už cítím jeho silné ruce, jak mě zvedají do vzduchu a se smíchem se se mnou otáčí. Z našich očí stékají slzy a mně je jasné, že když se s maminkou políbí, onu slanou chuť přebije sladkost ze setkání po dlouhém odloučení. „Vrátil ses – přesně, jak jsi slíbil,“ šeptám. Klára Moravcová
ZÁBAVA
RŮŽOVÉ BRÝLE Nenápadné, zlatem zdobené, očím zamilovaného neviditelné obroučky lásky. Takové, které i z nejtemnějších stínů vytváří odraz samotné duhy. Ty, jimiž se nevědomky zkrášlují všichni, kdo propadli svému srdci. A také ony, které po zmizení přináší zklamání a bolest. Růžové brýle. Nedílná součást našich životů, ať už v lásce, nebo snění. Paprsky krásy pronikající do nejzazších koutů naší duše. Naděje rozdmýchávající poslední jiskřičku v šedém popelu. Nová síla deroucí se na povrch. Ale také strach a neporozumění objevující se po roztříštění skel na tisíce ostrých střepů, které probodávají naše útroby. A dvě neměnné možnosti po jejich nošení – štěstí, nebo smutek. Každý nedokáže ustát, že se jeho ideály postupně změní v bezcenné myšlenky nebo někoho cizího. Nikdo se nedokáže smířit s tím, že jednou máme všechno a podruhé jsme sami už v reálném a ničím neobarveném světě. Ale najdou se i ti, kterým se život po ,,vystřízlivění“ nemění. Stále zůstávají zamilovaní nebo věrní svým snům. Poznali asi opravdu vzácného člověka, který by nedopustil, aby se jejich jistoty obrátily v prach pálící do očí a vyvolávající stříbrné slzy připomínající minulost. Nebo jsou tak moc ochotní bojovat za své sny? Musí to být silná touha, které opravdu věříme, abychom se jí nevzdali ani tehdy, když víme, že není tak ideální, jak se zpočátku zdála. Stále znovu a znovu opakujeme stejné činy, možná i chyby. Věříme, doufáme, milujeme. Věříme, že se znovu nespálíme a nenecháme se ošálit až kouzelnou mocí pomyslných růžových brýlí. Doufáme v lepší budoucnost a v sílu vlastního rozumu. A přitom milujeme pocit, kdy je nám nalháván půvab. Alena Klementová
PRO MATURANTY Za pár dní už odevzdáte čip a mnohým z vás pak bude líp – ne proto, že nemáte rádi školu, kde zažili jste toho tolik spolu – ale že tíha maturitní nebude už to prioritní. Začne vás zase těšit svět, když nebude vám hrozit pět. Ve vašich snech už za pár dní nebude strašit váš třídní a domáhat se vysvětlení, proč omluvenka stále není. Za pár dní si odnesete domů přezůvky, knížky a všechno možné k tomu. Pryč bude, co jste bývali. Budete studenti bývalí.
Snad kdyby se vás někde ptali, kterouže střední jste to studovali, vzpomenete si s tichou nostalgií na to vaše ze všech gymnázií. Vraťte se nám pak povědět, jak se vám podařilo změnit svět.
Zdeňka Morcinková
6
ZÁBAVA
DĚTI TO VÍ NEJLÉPE Co myslíš, že je válka? Jsou ti, co bojují, odvážní? Co je to vlastně odvaha? Anička: No, tam se soutěží, ale v boji. A odvaha je, když se do něčeho vrhneš a necháš být ostatní věci. Šarlotka: Válka je bajonet, s tím se kope. Odvaha je toto (ukázala na kostku). Matěj: Ve válce se bojuje a zabíjí. Odvaha – někdo se bojí, a musí tam jít a tu odvahu přijmout. Petra Magerová
Zažij Opavu aneb… … Když Génius maluje
„Každé ráno zažívám při procitnutí vybranou rozkoš…: rozkoš, že jsem Salvador Dalí, a ptám se unešeně sám sebe, co zázračného ten Salvador dnes asi vykoná.“ -Salvador Dalí istě vám, naši milí čtenáři, v poslední době alespoň jedinkrát spočinul pohled na modrých plakátech s portrétem jednoho z nejslavnějších malířů světa - Salvadora Dalího. A právě o této velké kulturní události, která zastihla naše krásné město, bude tento měsíc rubrika Zažij Opavu. To, že výstava Salvadora Dalího je opravdu velkou kulturní událostí, potvrzuje i fakt, že opavský Dům umění pohltil na dvě stovky exponátů týkajících se tohoto španělského malíře. Expozici je možné vidět téměř ve všech prostorách Domu umění – celou sloupovou síň v 1. patře zabírá série Dalího obrazů, které jsou ilustracemi k Božské komedii, v dalších prostorách se pak dozvíte něco málo o umělcově životě, jak ovlivnila jeho tvorbu láska nebo co symbolizují určité prvky v jeho obrazech a proč. Doporučuji nám, obyčejným smrtelníkům, všechno si pečlivě přečíst, obrazy potom dávají větší smysl - přece jen tak šílený (čtěte geniální) mozek se těžce chápe bez návodu. Já osobně jsem měla to štěstí a zúčastnila jsem se vernisáže výstavy. Vy, kteří jste tuto vernisáž nestihli, nesmutněte! Výstavu můžete navštívit až do 19. června v Domě umění, vstupné je 80 Kč pro dospělou osobu, 50 Kč pro studenta, 30 Kč pro důchodce a pozor - každou první neděli v měsíci je vstupné zdarma. Tak neváhejte, stojí to za to! Barbora Křížová
J
7
HUDBA
Jsem ze čtvrtého ročníku. Čtvrťák, to je mimo stužkovacího večírku a posledního zvonění také maturita, tedy neustálý pocit vnitřního neklidu, blížícího se nebezpečí a ohrožení číhajícího za každým rohem. To se ale netýká jenom finálního ročníku – myslím, že každý aspoň jednou zažil nervozitu, při přijímačkách, zkouškách na řidičský průkaz, před koncertem, během vystoupení nebo prezentace. Proto se tento měsíc nebudu věnovat jen jednomu umělci, ale několikerým, těm, kteří pomáhají právě při takových situacích. Všechno samozřejmě záleží na tom, jestli hledáme uklidnění, útěk nebo trochu pomoci. Snad proto se může zdát, že následující osůbky nemají nic společného. Ale mají.
Tak zaprvé – kanadský skladatel, jehož hudbu známe snad všichni, ale málokdo si vybaví jeho jméno. Howard Leslie Shore, který se hudbě věnuje od svých osmi let (tedy už přes půl století), zazářil v mnoha filmech, nejznámější však bude soundtrack k trilogii Pán prstenů a Hobit. A právě ten doporučuji v kategorii 'pro uklidnění', protože skvělá souhra každého z nástrojů je to, co dokáže navodit vyrovnanou atmosféru a mimo jiné také pocit, že je na čase všeho nechat a užít si dobrodružství, tak jako Bilbo v Neočekávané cestě. Číslo dvě na seznamu – DJ Antoine (Megamix 2013). Ačkoli se snad zdá, že elektronická směsice zvuků nemůže situaci nijak přispět, opak je pravdou. Často velmi jednoduchý rytmus i text dokáže uvolnit každý sval v těle, a to jen proto, aby o deset vteřin později zvednul krevní tlak, zrychlil tep a rozpohyboval každou buňku. Na odreagování není nic lepšího. A nakonec, přestože se to může zdát dětinské a pro prakticky dospělé lidi, jako jsme my, naprosto nevhodné, soundtrack k High School Musical. Lehký pop s chytlavou melodií a snadno zapamatovatelnými slovy se vměstná do hlavy a zuby nehty se tam drží, dokud nezbude nic než chuť zpívat, ztratit se v obyčejném životě jiného člověka, jehož problémy jsou skoro stejné, jako ty naše, dívat se, jak se jimi prokouše, a odejít s přesnou představou, jak překonáme to, co život staví do cesty dnes nám.
Ať už na vaší cestě stojí cokoli, nasaďte sluchátka, zvedněte hlasitost a projděte se městem, jako by svět byl módní molo udělané přesně pro vás. Protože je.
Kristýna Hřivnáčová
8
RECENZE
All the bright places Příběh dívky, která se naučí žít od kluka, který chce zemřít. Když jí minulý rok umřela sestra, Violet se zhroutila. Byly jako dvojčata, sdílely spolu všechny radosti i strasti, psaly spolu internetový blog. Po nehodě se Violet uzavřela a skončila se vším, co měla ráda. Přestala roztleskávat, chodit do kina, bavit se s přáteli. Přestala i se svým největším koníčkem a talentem zároveň – psaním. Kladla si za vinu, co se stalo, a nechtěla dál žít, když její sestře byl život tak krutým způsobem odepřen. „Není to o tom, co si vezmeš, ale co zanecháš.“ Finch, vlastním jménem Theodor, je myšlenkami o smrti pronásledován už mnoho let. Od dětství ho mlátil otec, který dvakrát opustil celou rodinu a založil si novou, dokonalejší – bez syna, který je zklamáním pro všechny. Finch trpí bipolární poruchou, i když sám o tom nemá ani potuchy. Návaly vzteku, prudké změny nálad, stavy Bdělosti a Spánku. On se však pouze snaží žít svůj život naplno, dokud to jde. „Vždycky jsem byl jiný, ale být jiný pro mě znamená být normální.“ První školní den může být pro některé studenty náročný a stresující. Pro některé tak moc, že vyjdou až na vrchol zvonice a uvažují, že skočí. Zvonice – místo, kde se Violet a Finch potkají. Místo, kde ji Finch zachrání před sebou samotnou. Chvíle, která započne jejich cestu za osvobozením. „Nepamatujeme si dny, pamatujeme si chvíle.“ „Jsi všechny barvy v jedné, v celé své záři.“
. Ten se ovšem od Violet hnout nehodlá! Vtáhne ji do povinného školního projektu, který je mu záminkou pro to, aby ji mohl lépe poznat a pomoci jí. Aniž by to Violet z počátku tušila, pomalu se dostává zpět do života a každý den přichází na nové důvody proč žít, důvody, proč být šťastná… „Problém lidí je ten, že zapomínají, že po většinu času jsou to ty malé věci, které se počítají. Všichni jsou až moc zaneprázdnění čekáním v Čekárně.“ „Věř tomu, nebo ne, ale všechno je pro někoho krásné…“ Všechny malé zázraky (v originále All the bright places) je první YA (young adult) román spisovatelky Jennifer Niven, která až do té doby psala romány pro dospělé či literaturu faktu. Jedním z důvodů, proč se rozhodla tuto knihu napsat, byl fakt, že miliony lidí po celém světě mají bipolární poruchu, ale jen asi 20 % z nich je léčených. Někteří si nechtějí přiznat, že jsou nemocní, jiní ani neví, že by jejich problémy mohly nemoc být. Všechny malé zázraky je kniha určená nejen pro lidi mentálně narušené, kteří by v ní mohli najít pomoc, podporu či pochopení, ale i pro kohokoliv jiného. Pro čtenáře, kteří rádi polemizují a zamýšlí se nad životem, jeho smyslem a svou vlastní úlohou na tomto světě. Jsem si naprosto jistá, že její přečtení vám přinese něco nového. Něco, co změní váš život navždy tak, jako změnilo ten můj.
Violet chce celý incident přejít. Nic se nestalo, nikdo nezná pravdu, nikdo si nemyslí, že je psychopat. Na rozdíl od Finche, kterého mají všichni zaškatulkovaného jako pošuka a problematika. #AllTheBrightPlaces #JenniferNiven #ya #novel #toughlife #FinchandViolet #life #purpose #love #death #highschool #familyproblems #personalissues #mentalillness #depression #survivor Kristýna Bergerová 9
VÝZNAMNÉ DNY
Í ĜGǻI Ĝ
Svátek práce
Den matek
PONDĚLÍ
1
8
ÚTERÝ
2 Den Slunce
9
STŘEDA
3 Den hasičů
10
ČTVRTEK
4 Den Evropy
11
PÁTEK
Světový den 5 astmatu
Mezinárodní den ošetřovatelek 12
SOBOTA
6
7
13
14
Mezinárodní den rodiny 15
Den proti 16 homofobii
Mezinárodní 17 den muzeí 18
19
Světový den kulturního 20 rozvoje 21
Den pro biologickou diverzitu
Evropský 23 den parků
24
26
27
22
Mezinárodní den mírových jednotek Svátek OSN 29 sousedů
25
28
Světový den 30 bez tabáku 31
Den Slunce
Světový den kulturního rozvoje
Není se čemu divit, že má tato koule žhavých plynů vymezený svůj vlastní den. Bez Slunce by život na naší planetě prakticky nebyl možný. Je to pro nás nejdůležitější hvězda. Doufejme tedy, že se nám 3. 5. ukáže v celé své kráse.
Ať už kino, divadlo, muzeum nebo nějaká společenská akce – 21. 5. bychom měli vyrazit za kulturou. Toto datum je jí totiž věnováno. Tak co, už víte, kam se vydáte? Amálie Kořistková
10
KOMIKS
Pod záštitou paní učitelky Magdy Hrstkové časopis vytvářejí: Petra Magerová, Alena Klementová, Klára Moravcová, Aneta Macolová, Tereza Dehnerová, Jana Beránková, Anna Křempková, Kristýna Bergerová, Kristýna Hřivnáčová, Amálie Kořistková, Iveta Galiová a Barbora Křížová.
11
