Časopis oddílu PSK Olymp – karate do
Ročník I
Na úvod První co může upoutat, a pravděpodobně i upoutá vaši pozornost, je japonský výraz Shimeijurasan, který je použit jako název tohoto informativního časopisu. Nemusíte se stydět, pokud toto japonské slovo čtete poprvé, bylo skryté po dlouhou dobu mnoha lidem. To vás ale již nemusí trápit, neboť nyní vám představíme význam tohoto slova. Nemusíte pátrat a hledat, už jsme to pro vás našli - vědomě si to přečtěte, časem pochopte – a to bude naší odměnou za úsilí hledání. Shimeijurasan - Výraz v okinawském karate, který se vztahuje na provedení a použití technik. Shimeijurasan obsahuje formy Kime v technice, kontrolu toku KI při pohybu, kontrolu dýchání a ducha, terapeutické účinky techniky na provádějícího atd. Jako takové to je nikdy úplně nedosažitelný cíl cvičení, o který je třeba stále usilovat. Je to vzor pokroku v technice, kterým se cvičení dostává na stále vyšší úroveň. Shimeijurasan je jako metoda hledání vlastní dokonalosti nejvyšší motivací ke cvičení pro pokročilé a zároveň také jediný opravdový druh motivace (v protikladu ke sportovní motivaci, která se hledáním vnějších cílů časem vyčerpá). Nyní se setkáváte se „Šimei“ (zkrácené znění pro Shimeijurasan, poznámka redaktora) poprvé, ale doufáme, že ne naposled. Její formální obsah bude podléhat aktuálním potřebám. Máme tím namysli reakce na aktuální dění, např. uskutečněná soustředění, semináře, závody, klubový přebor atd. Další účel Šimei, který není zanedbatelný, je přiblížení a osvěžení kombinací, prováděných technik a kat v tiskové podobě. Pokud se nám to podaří, jako první zde časem naleznete katu Jion, v současné době průběžně vysvětlovanou na tréninkách. Bude se jednat o popis jednotlivých technik, zdůraznění častých chyb, kterých je třeba se vyvarovat a dále návaznosti jednotlivých „kroků“ kata. Tak to je naše představa. Pokud se chcete vyjádřit k námětům, či se přímo zapojit do spolupráce a napsat článek, jste vítáni. Přejeme si, aby časopis potěšil, informoval, pomohl vám s přípravou na trénink. Co si nepřejeme, je aby na něj byly anonymní kritiky – pak by neplnil skrytý účel, kterým je projevení vlastního názoru veřejně. Kromě přání, ne-přání i jedna prosba – časopis má těšit, chceme aby těšil i nás při psaní a tvoření článků atd. a proto ho uvedeme jako nepravidelný. Pokud bychom se měli soustředit na termíny, nebude to potěšením. Děkujeme za porozumění. MK
Bedřichovka
Bedřichovka v Orlických horách – pro někoho místo velmi známé pro jiné místo zatím neznámé. Takto by mohla být uvedena osmidenní akce konaná v Orlických horách, kde bylo uspořádáno soustředění karatistů z PSK Olympu Praha. Tradičně na tomto místě, pro někoho již pátým rokem. Soustředění uzavíralo dvouměsíční prázdninové období, pro pracující pouze období vrcholného léta, 26.8. - 3.9.2006. Pro každého z účastníků však čas strávený na horské chatě Bedřichovka znamenal relaxaci v pohybu v přírodě, odpočinek od denních starostí, zlepšení zraku pomocí speciálních cviků, zábavu u táborového ohně, na tenisovém kurtě, v bazénu, při večerním setkaní „u Macháčka“ (Macháček je velmi oblíbená hra s dvěma hracími kostkami), při sbírání hub. Počet účastníků je na soustředění Bedřichovka proměnlivý – ale vždy měl i několik stálých členů, kteří se účastnili vždy (krom pořadatele Karla Švejdy a jeho rodiny, Jakub P. a Monika K.). Tento ročník bylo zájemců více a tak se dosáhlo zatím nejvyššího počtu účastníků – 16 včetně čtyřnohé chlupaté „pejsky“. Tréninky měly být ... (pokračování na další straně)
Shimeijurasan, 1/I
Bedřichovka 2006
První cvičení při loučích Počasí nespolupracovalo První cvičení na letošním soustředění se uskutečnilo první den příjezdu, a to večer. Zahajovací trenink začínal ve čtvrt na jedenáct na menší trávnaté ploše u vodní nádrže. Po večeři, ještě za světla, se všichni zúčastnili přípravy. Bylo potřeba přemístit deštník a lavice na sezení o kus dál, aby bylo další dny kde cvičit. Hlavně ovšem musely být připraveny louče, bez nichž by cvičení postrádalo zvláštní atmosféru. K tomuto účelu přivezl trenér ... hlavně venku. Počasí však nebylo vždy nakloněno a tak nezbývalo nic jiného než alternativní řešení – cvičení v klubovně, anebo v horské chatě Perla. Změna je život a nikomu nevadilo, kde se cvičilo,
cvičilo, hlavně že se cvičilo. Příprava programu osmidenní akce byla náročná - tím více, pokud si uvědomíme, že její organizace byla na jednom člověku. Karel Š. si od nás zaslouží poděkování a odměnu. Tou by mu mohlo být naše poctivé cvičení a pravidelná docházka na tréninky v průběhu roku. Každého přece potěší, pokud vidí, že jeho úsilí nese plody. Tak se zamyslete a čiňte! Jak jsme se měli na soustředění velmi dobře vystihují fotografie, které najdete na dalších
2
Karel Švejda (dan 2) pět loučí. Ty byly naplněny vonným olejem a rozmístěny okolo prostoru na cvičení. A proč tak pozdě? Protože u budovy je lampa, která se spíná, když někdo přijde. A na cvičení při loučích to ruší, je potřeba tma. A tak se musí počkat, až se lampa trvale zhasne, k čemuž dochází po desáté hodině. Treninky nebývají nijak náročné, cvičí se kata a jde hlavně o vnitřní prožívání cvičení. dalších stránkách tohoto časopisu. Řeknou více než slova. Bezesporu soustředění v Orlických horách svou tradici neporuší a bude se konat v podobném termínu i příští rok. Pokud vás program a místo zaujalo – zveme vás – přidejte se příště k nám!
a místo zaujalo – zveme vás – přidejte se příště k nám! MK
Počasí letos opravdu nespolupracovalo. Ani předpověď nebyla pravdivá. Nejprve říkala, že bude pršet až o posledním weekednu. Pak se déšť přesunul na první weekend, dále se vše mělo zlepšit a přijít sluníčko. Před odjezdem se předpověď horšího počasí posunula až na pondělí. Ve skutečnosti se počasí v sobotu tvářilo celkem v pořádku, jen navečer trochu sprchlo
sprchlo a večer moc teplo nebylo. Druhý den dopoledne se dalo cvičit venku, odpoledne ale pršelo a zahnalo karatisty dovnitř. Celý týden pak bylo ošklivo, pršelo a byla zima. Až poslední dva dny opět vysvitlo sluníčko a mohlo se cvičit zase venku. Jak se zdá, předpovědím nelze věřit. Karatisti se ale odradit nenechali a samozřejmě cvičili i uvnitř.
Pro někoho též novinka, pro někoho známá věc. Ráno se také cvičí, jde samozřejmě o rozcvičku. Ovšem není rozcvička jako rozcvička. Někteří možná čekali velký záběr již po ránu, jak možná zažili na jiných soustředěních. Nic takového se nekonalo, ovšem jisté zpestření tu bylo. Rozcvička začínala meditací, která ovšem díky počasí proběhla snad jen jednou či dvakrát. Dále následovalo speciální cvičení očí. A vcelku mírné rozhýbání, tzv. kloubní.
Některým se dařilo po celou tuto dobu ještě téměř podřimovat. Poslední část rozcvičky se rovnala koupání. Tedy spíše smočení ve vodě, šlo o to jen se namočit a hned
Ranní koupání
zase vylézt, ne o žádné dlouhé plavání. Vtip je v tom, že - krom účinků na tělo - je voda studená, po ránu na horách. Hoši měli koupání povinné, děvčata nikoliv. „To neni fér, proč já musim a voni ne?“ skučel Marek Mikel (kyu 6), když zjistil, že se tomu nevyhne. Odpověď je naprosto jasná, leč, některá děvčata se přidala - jako první Lucka Víchová (kyu 5), dále Kamila Roučková (kyu 5). Poslední den se přidala i Irena Myšáková (kyu 6). Jako naprostou samozřejmost brali ranní koupání Jakub Prahl (dan 1) a Karel Švejda.
Bedřichovka 2006 Na letošním soustředění se kromě obvyklého výcviku karate konalo také zvláštní cvičení na oči. Cvičení bylo dobrovolné, ale zúčastnili se všichni přítomní. Zní to neuvěřitelně, ale zrak se dá vrátit. Stačí k tomu trocha cvičení a dobrá nálada. Kdo byl na soustředění, mohl se o tom sám přesvědčit. Protože velká část žáků nosí brýle, rozhodl se vedoucí Karel Švejda, že všichni budou mít možnost se zvláštního cvičení zúčastnit. Jedinou podmínkou bylo u cvičení vydržet. Poté, co všichni souhlasili, vysvětlil všem na úvodní přednášce o co jde, a jak asi budou cvičení probíhat. Cvičilo se každý den, a to celkem pětkrát. Cvičení mělo tři části - rozcvičku, práci s tabulkou a ostření. Ráno při rozcvičce, kde byla zařazena právě kloubní rozcvička, která k tomu také patří, probíhala též rozcvička očí. Obsahuje šest cviků, tzv. „koulení očima“. Hýbe se očima do stran, nahoru a dolu,
Shimeijurasan, 1/I
Oči dolu, kreslí se osmička, ležatá osmička a motýlek. U posledního cviku si všichni představí velký zlatý ciferník a prochází jednotlivá čísla. Očima se koulí co nejvíce, vždy
„Žádnej zmutovanej čtyřlístek nechci,“ prohlásila Lucka, „o tomhle aspoň vim, že je zdravej!“ vždy ještě o kousek dál. Nejdříve s otevřenýma očima, pak se zavřenýma a po třetí mentálně. Rozcvička se opakovala u každého cvičení očí. Po snídani
Kytara a flétna Ke správnému pobytu patří táborák a ke správnému táboráku zpěv a hudební doprovod. Letos se sešly hned dva hudební nástroje - na kytaru hrál Karel Švejda a příčnou flétnu si přivezla Lucka Víchová. Ve zpěvu nezůstávala pozadu Monika Kohoutová (kyu 1), ani Jakub Prahl, který si vždy rád zazpívá, a též zahraje, oblíbené Chinaski. Ostatní se moc nepřidávali s tím, že písničky neznají a chtějí zpívat ty, které znají, a česky. Táboráky se uskutečnily dva. Kluci a Monika se ujali přípravy dříví. Lucka mezitím naladila flétnu a ostatní připravili zpěvníky. Všichni měli možnost si pochutnat na buřtíkách a poté se
snídani a večeři následovala práce s tabulkou. Všichni dostali zvláštní tabulku s dvanácti řádky. Na té si každý vybral svůj pracovní řádek - ten, nad kterým viděl pís
se přidat ve zpěvu. Na druhém táboráku se přidali i pozvaní hosté z Perly, na zpěv odborníci. Přinesli s sebou dvě kytary, nejdříve se také posilnili, a poté hráli celý večer. Zahrál si i Jakub a nakonec se nechala přemluvit i na chvilku Lucka, aby zahrála něco na flétnu.
písmenka dobře a pod nímž již písmenka nerozeznal. Vždy po třiceti vteřinách se řádek prohlížel, ne četl, mezitím se oči promrkaly a prodýchaly. Ano, dýchalo se o
očima! Pohled do zeleně musel být příjemný každému. Toto se opakovalo třikrát, přičemž naposledy se koukalo jedním okem, pak druhým a pak opět oběma. Mezitím se přikládaly dlaně na oči a také játra a vnitřně se měly orgány pochválit (kdo má Reiki, používá). Posledním cvičením bylo ostření. Spočívalo ve změně pohledu na věc blízkou a vzdálenou. K tomuto účelu si vždy každý našel trojlístek (povolen byl i čtyřlístek). A pravidla? Záda rovně a úsměv, neustále zlepšovat náladu. A to nejdůležitější, krom nevynechávání cvičení nenasadit znovu brýle! Všechna práce by byla k ničemu! Zlepšení vykazovali někteří již během pobytu a říkali, že vidí lépe. Každý měl cvičení přizpůsobit tomu, zda lépe vidí na dálku či na blízko a procvičovat více to horší. Důležité je také světlo a momentální stav ovlivňuje látková výměna, únava.
Čínské hůlky U jednoho oběda se Monika Kohoutová rozhodla přichystat svým mladším kamarádům překvapení. K jídlu jim místo příboru přichystala čínské hůlky a uspořádala malou soutěž
soutěž. Do mističek dostali rýži a závodilo se. Zvítězil Richard Szmolka (kyu 7). Irena Myšáková se pak s chutí pustila do zbytku oběda hůlkami a docela jí to šlo.
Irena si dala hůlkami skoro celý oběd.
3
Shimeijurasan, 1/I Po několika, slovy čtyřech, dnech, nastal den volna. Možná si někteří představovali, že se nebude nic dělat, ale tak tomu rozhodně nebylo. Volno platilo jen na treninky karate. Cvičení očí se vynechat nemohlo. Jednou z vedlejších aktivit bylo koupání. Odjíždělo se hned po obědě. Podařilo se zamluvit na hodinu menší bazén v hotelu AREA Národní dům v Deštném. Koupat se jeli všichni, zůstali jen Míša Husárková (kyu 6) a Richard Szmolka, kterým se do bazénu nechtělo a zašli si na procházku do asi čtyři kilometry vzdáleného Orlického záhoří a zpět. Ostatní se díky obětavým řidičům Lucce Víchové a Karlu Švejdovi dopravili k bazénu. Byl celkem malinký, jen 6 x 10 metrů a hloubkou 1,6 metrů. Ale to vůbec nevadilo, měli jej totiž pro sebe. Voda měla celých 26°, ale všem se zpočátku zdála studená. Když se ale člověk hýbal, zima přešla a plavání bylo celkem příjemné.
Každý využil hodinu podle nálady. Marek Švejda (kyu 6) a Jakub Prahl si několikrát dali závody na jednu délku bazénu. Pak se přidala i děvčata. Skupinka také zkoušela pochod na druhou stranu. Hloubka bazénu byla malá, dalo se chodit po dně, a tak zkoušeli, jakou rychlostí dojdou na druhou stranu. Samozřejmě z hara! Monika Kohoutová a Lucka
4
Bedřichovka 2006
Koupání
Lucka si potom také vyzkoušely plavání stylem motýlka. Karolína Švejdová (kyu 8) a Dominika Kefurtová (kyu 8) se vyřádily ve vodě dostatečně. Trénovaly hlavně skoky do vody. Marek Mikel se dokonce na chvilku pral s Monikou, samozřejmě z legrace, když se jej pokoušela dostat zpět do vody. Bohužel došlo také ke zranění - Moniky loket se potkal s Markovými zuby, a Monika chvíli nemohla rukou hýbat. Marek se pak už ale nenechal přemluvit, aby si šel ještě zaplavat a společně s Jirkou Hroudou (kyu 7) seděli „na břehu“ a pozorovali ostatní. Byla jim celkem zima a jako jedni z prvních se odebrali pod teplou sprchu. Ostatní si zaplavali a přidávali se střídavě podle svého uvážení k aktivitám ostatních. Někteří jen plavali sem a tam, jiní zkoušeli plavání pod vodou a další si opakovali šipku. Hodina času pro návštěvníky rychle uběhla. Někteří utekli dříve a využili teplé sprchy. Postupně se však vytratili všichni a postupně se přemístili opět stejným způsobem zpět do chaty.
Času tentokrát nebylo nazbyt, všichni se museli rychle přesunout zpět. Volný den totiž pokračoval dalším programem - pozváním na připravované vystoupení pěvců (tedy spíše pěvkyň) do chaty Perla.
Malý úvod do reflexní terapie V návaznosti na cvičení očí, které bylo spojeno také s mačkáním některých bodů na nohou, se uskutečnila jednoho odpoledne taková menší přednáška nebo spíše seznámení s reflexní terapií. Tedy hlavně pro ty, kteří ještě neměli tu možnost. Žáci se dozvěděli, že celé tělo je reflexně, v několika modelech, zobrazeno na nohou. Také na rukou a uších, ale pro zatím jim bylo představeno několik bodů. Již v neděli po prvním cvičení byl všem představen bod C2, který by měli všichni umět najít na noze - pouze na levé, na vnější straně nártu pod kostním výběžkem. Později se dozvěděli, že je také i na ruce - levé, tam, kde se spojují kosti malíčku a prsteníčku. Každý by si ale měl pamatovat mačkání očí, které se provádělo dvakrát denně - z obou stran pod ukazováčkem a prostředníčkem na obou nohách. První pro krátkozrakost, druhý pro dalekozrakost. S očima jsou spojena játra, proto se také promačkává celá plocha jater - na pravé noze. A také se mají občas přidat ledviny - na obou nohách od středu ramenního pásu odspoda nahoru, asi třikrát.
oči játra
ledviny
C2 C2
Bedřichovka 2006
Shimeijurasan, 1/I
Zkoušky nad sjezdovkou Odjíždělo se na Bedřichovku a všichni potencionální adepti na zkoušky přemítali jak bude asi probíhat prověřování jejich dovedností na získání vyššího
vyššího technického stupně. Tato událost byla nasměrována k zakončení soustředění, které bylo z velké části zaměřeno jako příprava na zkoušky. Ty se konaly
příprava na zkoušky. Ty se konaly předposlední den pobytu. Dopolední trénink byl věnován Karolínce Švejdové a Dominice Kefurtové, které předvedly, jak se cvičí na sedmé kyu a úspěšně získaly další razítko do průkazu. Odpolední trénink – proměněný opět ve zkoušky byl věnován vyšším technickým stupňům. Účastníků
Účastníků tu bylo více, a nechybělo ani překvapení. Tím bylo místo konání. Ve stanovený čas byli všichni přichystáni před budovou a vyrazilo se směrem, který nikdo nepředpokládal. Kam to jdeme? Vždyť se má jít do Perly (název Perla nese sousední horská chata), kde budou zkoušky, ne? - toto znepokojení a nejistota se ozývala z různých stran skupinky. Vyrazilo se směrem ke sjezdovce, která je na soustředění v Orlických horách již nedílnou součástí. Úkol byl jasný všem hned od začátku, co ji spatřili. Vyběhnout ji – pro některé ovšem náročný úkol, který se změnil
změnil v chůzi do kopce. Ale pro obhajobu všech méně zdatných - stoupání na sjezdovce je zákeřné, proměňuje se od obtížnosti modrá po červenou ve středním úseku až po černou na vrcholu. Po malém oddechu vyzval Karel první skupinku zkoušených, aby se připravili. Jmenovitě to byl Marek Švejda a Marek Mikel, pokoušející
pokoušející se o fialový pás (5. kyu). Jako zkušenější měli tuto těžší úlohu a začínali chvilku po vyběhnutí sjezdovky. Uvědomili si však včas, že nastala jejich chvíle ukázat co v nich je a vyburcovali se k výkonu, který všichni zkoušející (Karel Švejda, Jakub Práhl a Monika Kohoutová) ohodnotili jako hodný k získání vyššího kyu. Další pár zkoušených – na 6.kyu tvořil Richard Smolka a Jiří Hrouda. Tuto dvojici zpočátku trápila nervozita projevující se v předváděných technikách a nasazení. Tu ale pomohl zahnat Karlův odůvodněný povel k opakování všech technik a na nervozitu jim už nezbyla síla. Všichni ostatní sledovali průběh zkoušek v tichosti a uvědomovali si, jak náročné by bylo být v jejich situaci. Vše ale dopadlo dobře a zkoušky byly úspěšné
úspěšné pro všechny zúčastněné. Myslím, že na takové zkoušky – „Zkoušky nad sjezdovkou“ jen tak někdo nezapomene. MK
5
Shimeijurasan, 1/I
Reiki Reiki znamená univerzální energii. Je to léčebná metoda, kde se pracuje s energií. Protože se toto slovo během pobytu hodně opakovalo a ne všichni mu rozumí, byla nabídnuta možnost se s Reiki blíže seznámit a naučit se ji používat. Karel Švejda, který sám Reiki používá pak krátce vysvětlil, oč jde a jaké jsou možnosti. Existují dva směry škol - tradiční a netradiční. Rozdíly jsou asi takové, že v tradičních školách se učí postupně, musí se dodržovat určitá pravidla a kursy nejsou nejlevnější. Tradičních učitelů je málo, asi tři lidé v republice. Netradičních učitelů je hodně, a ne každý umí skutečně to, co říká. Kursy nestojí moc a postupuje se rychle, během jednoho weekendu je možno dostat I. i II. stupeň Reiki, zatímco v tradičních školách je potřeba mít větší odstup. Tady Karel uvedl příklad jedné dámy, která tímto způsobem skončila v blázinci. Své žáky tedy důrazně varoval, aby se měli na pozoru. „Já sám budu moct učit Reiki asi za rok,“ uvedl Karel, „ale kdo by měl zájem a nechce se mu čekat tak dlouho, můžu vám doporučit svého učitele.“ Dodal na závěr, aby se za ním případní zájemci zastavili.
6
Bedřichovka 2006
Pět let na Bedřichovce Ředitelem na chatě Bedřichovka je pan Josef Prát. Krom muziky, má také rád karatisty, kteří sem již po pět let přijíždějí na soustředění se svým vedoucím. „Švejda, to je jeden z nejlep
nejlepších karatistů v České republice. Sem rád, že přijede sem k nám na Bedřichovku, když zrovna není v Japonsku nebo Holandsku,“ říkal pan Prát, když vyjadřoval karatistům z PSK Olymp svou náklonnost.
Výročí Mozarta Letošní rok je výročím Mozarta, je to 250 let od jeho narození. Během svého života mnoho cestoval a zavítal také do Čech, do Orlických hor. Nevlídné počasí ho přimělo přenocovat na chatě Perla. Z vděčnosti, že zde mohl zůstat, složil zdejšímu personálu krátkou skladbu. Jeho rukopisy se zde na půdě nalezly a letošní návštěvníci je mohli nastudovat a předvést svému obecenstvu. Pokud jste až sem příběhu uvěřili, budiž. Píseň ovšem začíná slovy „Náš pan Prát, ten muziku má rád“, a i když jde o slavnou melodii - Eine Kleine Nachtmusik, každému už muselo být jasné, že Mozart na Perle nebydlel a žádnou podobnou skladbu nesložil. Nicméně v podání kvarteta zde ubytovaných pěvců se všem vystoupení moc a moc líbilo. Hlavně panu Prátovi, který si skladbu poslechl dokonce ještě jednou a prohlásil ji za hymnu, která se bude zpívat každý rok. Skladba je jinak známa jako Serenáda pro smyčce v G, Mozart ji napsal v roce 1787 při práci na Donu Giovannim. Neví se ale proč a pro koho ji složil.
Dřívější odjezdy Někteří účastníci soustředění opustili své kamarády a spolužáky dříve. Jako první odjela Kamila Roučková, již ve středu v podvečer. Musela se vrátit do Prahy kvůli práci. Původně měla spolu s Kamilou odjíždět i Lucka Víchová. Zůstala nakonec s kamarády až do pátečního podvečera, kdy se také vypravila směrem ku Praze, neboť o weekendu opět odjížděla.
S údivem zjistili jiní, že soustředění nekončí v sobotu, nýbrž v neděli, a tak další dva opustili své kamarády předčasně. Marek Mikel a Jiří Hrouda nakonec chtěli odjet v sobotu, a to již odpoledne, aby dorazili rozumně domů. Byli připuštěni na zkoušky, které se měly konat právě to odpoledne. To však byli hoši ochotni obětovat, i když se na zkoušky tolik připravovali. Na rozdíl od děvčat, odjížděli autobusem, cvičení bylo tedy př
přizpůsobeno, aby se vše stačilo. Dříve si také rodiče vyzvedli Dominiku Kefurtovou.
Bedřichovka 2006
Shimeijurasan, 1/I
Minigolf
Jednou z posledních aktivit na letošním soustředění se stal minigolf, který je možno si zahrát v areálu Bedřichovka. Minigolfové hřiště obsahuje osm drah s jamkou a různými překážkami, po kterých se míček musí dopravit do důlku. Hry se zúčastnili všichni zbylí přítomní. Celkem bylo deset hráčů. Někteří již pilně nacvičovali odpaly před započetím soutěže, než dorazili jejich spoluhráči, aby tak získali výhodu. Od posledního deště byly dráhy ještě plné vody, která musela být nejdříve odstraněna, aby bylo
Tenis Po odjezdu hochů a v poslední den si ještě někteří toužili zahrát na zdejších kurtech tenis. Nejvíce o hru stála Monika Kohoutová a ostatní se rádi přidali. Irena Myšáková si dokonce přivezla vlastní raketu.
bylo možno vůbec hrát. První dráha vypadala nadějně, Gábině Švejdové se téměř podařilo na jeden odpal, ale tvrdohlavý míček důlek přeletěl a klidně se vrátil nazpátek. Ovšem hned u druhé všichni zjistili, že to přeci jen nebude tak lehké. Tato dráha se ukázala jako nejtěžší, všichni zde měli potíže. I když musí existovat způsob,
způsob, jak dopravit míček do jamky přímo středem, téměř nikomu se nepovedlo trefit ani na sedm pokusů. Skoro stejně to vypadalo u dráhy číslo tři, poslat správně míček do vyvýšeného důlku se dařilo lépe jen Markovi Švejdovi a Karlovi Švejdovi. Čtvrtá dráha s bludištěm se oproti tomu jevila jednoduchá, Odpalovat míček na druhou stranu sítě si vyzkoušeli všichni zbylí přítomní. Pro hru se ale nadchnul hlavně Marek Švejda, který pak nadšeně hrál s Monikou. Ovšem míček často létal z kurtu ven díky vysokým podáním a odpalům a přelétával oplocení. Hráči jej pak museli hledat u ohniště a ve vysoké trávě u silnice. Jeden míček se úspěšně ztratil. V neděli před odjezdem si nadšenci ještě hru zopakovali. Hrálo se ve čtyřech i ve dvou a nejdůležitější bylo, že se všichni při tom bavili. Na body se zatím nehrálo, všichni jsou začátečníci, ale možná, že příště...
jednoduchá, Ireně Myšákové se povedlo napoprvé. Stejně jako poslední osmá dráha, zde postačovaly dva pokusy. Na ostatních stanovištích se hráčům také příliš mnoho nedařilo. Strefit míček do sítě se napoprvé povedlo Jakubovi Prahlovi, ostatní neměli příliš štěstí. U páté dráhy předvedl Karel všem, i nevěřícím, své střelecké umění (nebo spíše znalost fyziky
fyziky). Trénovat se hodně vyplatilo Markovi, který si tak získal druhé místo. První byl jako minulý rok Karel a třetí, těsně za Markem se umístil Jakub, který se ke konci hodně zlepšil a předběhl Karolínu Švejdovou. Ostatní se budou muset do příště o hodně zlepšit, pokud chtějí nějaké lepší místo.
Výsledky minigolfu 1. 2. 3. 4. 5. 5. 6. 6. 7. 8.
Karel Marek Jakub Kája Irena Míša Gábina Monika Sylvia Richard
1 3 4 3 7 6 4 4 2 3 6
2 7 7 7 5 6 7 7 7 7 7
3 4 3 7 7 7 7 7 7 7 7
4 2 2 5 2 1 2 2 2 3 3
5 2 5 7 5 5 7 5 7 7 7
6 2 7 1 3 3 7 7 7 7 7
7 2 2 2 4 5 2 7 7 6 5
8 2 2 2 2 5 2 2 2 2 3
24 32 34 35 38 38 41 41 42 45 7
Shimeijurasan, 1/I
Bedřichovka 2006
Karate
A cvičilo se také? Samozřejmě, že se cvičilo. Každý den rozcvička a alespoň dvakrát trénink. Byl jeden den volna, ovšem podle některých byl možná náročnější než vlastní cvičení. Díky počasí se cvičilo uvnitř, ale to program nijak ne
nenarušovalo. Žáci se věnovali nácviku kumite pomocí různých kombinací, které zkoušeli ve dvojicích. Venku dokonce využili lapu. Opakovali a vylepšovali také oyo bunkai. Chrániče na zuby využity nebyly, ale na ruce ano.
Odpolední cvičení byla v duchu kata. Všichni poctivě opakovali základní kata, zvláště ti, kteří se připravovali na nadcházející zkoušky. Každý se soustředil na svůj technický stupeň a odpo
Jak cvičit oči doma Ve cvičení očí je třeba pokračovat i nadále doma. Na soustředění měli všichni ideální podmínky pro začátek, je ale nutno pokračovat, aby bylo dosaženo výsledku. Jak na to: po dobu dalších deseti dní po návratu ze soustředění, tedy až do středy 13.9., alespoň jedenkrát denně zopakovat celé cvičení. To odpovídající sestavu. Také žáci začali procvičovat i mistrovskou kata Jion. Nejlepší trénink, co se týče výkonu žáků, proběhl ve středu odpoledne na chatě Perla. Cvičení bylo pro všechny velmi zajímavé. Žáci byli rozděleni podle barev pásků a vždy odcvičili jednu délku tělocvičny určené techniky. Všichni měli za úkol
To znamená rozcvičku kloubní, rozcvičku na oči (6 cviků, s otevřenýma očima, se zavřenýma a mentálně), práce s tabulkou (třikrát po třiceti minutách) a promačkat alespoň oči na nohou (to lze dobře například u televize). V následujících třiceti dnech cvičit alespoň dvakrát týdně. Ostatní dle potřeby a zlepšení zraku. úkol dávat do cvičení co nejvíce energie, stále ji zvyšovat. Všem se dařilo. Cvičení pokračovalo podobně i při cvičení kata. Podle barev pásků se žáci rozdělili na čtyři skupiny a každá stála podél jedné stěny tělocvičny. Stří
Lucka je Máma hub „Kdo najde první houbu, je Máma hub!“ Prohlásil Karel Švejda, když se o volném dnu vydal na procházku s Niky. Nabídky jej doprovodit využila totiž jen děvčata, tak proto „máma hub“. První houbu se podařilo nalézt Lucce Víchové, a tak získává titul Máma hub. Úlovek se ale skupince opra
8
opravdu vydařil. Nakonec houby nebylo už kam dávat, a tak se museli vydat zpět. Že pršelo, to nikomu nevadilo. V závěru procházky, která se změnila ve sbírání hub, nalezl nejdříve Karel skupinku větších hřibů, které Monika Kohoutová pro kontrolu ochutnala, a pak Lucka hřib největší. Na chatě potom měli ostatní
ostatní chvíli možnost jej obdivovat než byl pečlivě rozkrájen a usušen.
Střídavě či po dvou proti stojících skupinách pak cvičili kata. Nechyběla ani tradiční sjezdovka - tedy její vybíhání. Díky počasí se sice malé překvapení přesunulo až na předposlední den, ale vynechána být nemohla! Týden uběhl a soustředění bylo u konce. Snad si ho každý užil po svém, ať už při cvičení, na houbách, při tenisu či minigolfu, v bazéně nebo prostě s přáteli a příjemném prostředí, a všem se na Bedřichovce líbilo. Ve cvičení se pokračuje hned po příjezdu.
