Asistovaný styk rodičů s dětmi PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D

Asistovaný styk rodičů s dětmi PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D.

Informační příručka (nejen) pro klienty Informačního střediska Mikuláš, o.p.s., 2014

Asistovaný styk rodičů s dětmi Informační středisko Mikuláš, o.p.s.

PŘEDMLUVA poslední době jsme svědky stoupajícího počtu V rozchodů rodičů. Pokud partnerství fungovalo, všechno šlo tak nějak samospádem. Ale jakmile fungovat přestalo, objevily se otazníky i tam, kde dříve nebyly. Soužití se postupně stává příliš těžkým a rodina se rozpadá. Jistě budete souhlasit s tvrzením, že rozchod je složitější, pokud v rodině vyrůstají děti. Je jisté, že v nelehké a emočně vypjaté době rozpadu partnerství potřebuje rodina pomoc. A to jak děti, tak rodiče. Ne každý si je plně vědom, jak silně dopadají „utajované“ neshody rodičů na děti a jakou zkušenost si odnesou do svého dospělého života. Cílem příručky je přiblížit situaci rozchodu/rozvodu rodičů a jejich styku s dětmi těm, kteří mohou nějakým způsobem zmírnit traumatizaci dětí, které se nechtěně staly jejími účastníky. V možnostech této příručky není pátrat po příčinách rozpadu rodiny, ale pomoci tam, kde je to možné a kde je o to zájem.

Rozpad rodiny je paradoxně provázen komunikační krizí, ale zároveň potřebou domluvy na podobě následné péče o děti. S tím pomáhá rodičům řada odborníků. S paragrafy zákonů, které dbají na ochranu práv dětí, poradí právníci nebo sociální pracovníci na úřadech, s komunikací pomohou mediátoři. Pomoc Informačního střediska Mikuláš, o.p.s. je v tom, že nabízí Klubový prostor pro sdílení zkušeností a nová přátelství, nebo pomůže formou asistence při styku s dětmi.

ážení rodiče, přeji Vám za všechny, kteří se poV díleli na vzniku této příručky, abyste úskalí rozchodu zvládli a Vaše děti ve Vás měly trvalou oporu. Eva Flossmannová Informační středisko Mikuláš, o.p.s.

1


Pár slov o záludných vlastnostech rozchodu

ážení rodiče, je nám ctí, že Vás můžeme doprovázet V v tomto náročném období rozvodu. Rozchod je velmi záludný proces, protože se v mnohém chová jinak, než jaká jsou intuitivní očekávání ex-partnerů. Jednak trvá mnohem déle, ztráty jsou nečekaně velké a navíc první fází rozchodu je přes fyzické oddálení nečekané paradoxní psychické sblížení partnerů.

2

Paradoxní psychické sblížení partnerů těsně po rozchodu

Emočně nestabilní a přeskokové chování

Rozchod má sice mít za cíl oddělení dvou parterů, ale jeho psychický dopad v prvních letech je spíše opačný. Sice se fyzicky oddálíte, ale přesto zjistíte, že na sebe navzájem myslíte více než před rozchodem, byť zpravidla s minusovým znaménkem. Je často třeba řada dalších let, než se vzájemné vztahy urovnají alespoň do jakž takž neutrální polohy. Bohužel zpravidla není moc času na takové přirozeně pomalé urovnávání vztahu, protože jsou ve hře děti. I při úmrtí partnera trvá vdovský čas obvykle rok, než se s tím pozůstalý partner vyrovná, jenže u rozvodů se žádá po ex-partnerech, aby plnohodnotně fungovali do pár měsíců po rozchodu. Není divu, že v mnoha případech je to nadlidský výkon.

Na rozdíl od úmrtí aktivuje rozchod spíše útočné, válečné strategie a přirozeně vytváří střídání různých poloh, které jsou pro druhou stranu nepochopitelné, nicméně přesto nastavují vzájemné nepřátelství. Důvod je jev, kterému psychologie říká křížení rolí, či v etologii hovoříme o přeskokovém chování. Dá se to ilustrovat na následujícím příkladu. Jde muž se svou ženou po ulici a najednou mu nějaké pochybné individuum tu ženu napadne. Pak jeho láska je nasměrována na ženu a jeho agrese směřuje na pochybné individuum, které mu ohrožuje jeho partnerský vztah. Dvě rozdílné emoce mají dva zcela rozdílné nositele, obě sociální role jsou hezky oddělené, a tak je mužovo chování vůči ženě stabilní.

Zcela jiná je situace, když je to samotná žena, která mužovi řekne: „Už na to nemám sílu. Končíme!“ V tomto okamžiku má muž též dvě zcela odlišné emoce – lásku a agresi – ale obě jsou nasměrovány na jednu a tu samou ženu, protichůdné role se střetávají na jednom objektu. V praxi se tedy objeví chaotické přeskokové chování z nenávistné agrese do láskyplného omlouvání a zpět v nejrůznějších intervalech. V poradenství se doporučuje lidem v rozchodu, aby si zvolili jednu emoci a k ní odpovídající strategii a tu důsledně zastávali řadu měsíců až let po rozchodu. Přesto v praxi toto doporučení představuje nepřirozené chování a lidé ho proto nebývají většinou schopni důsledně dodržet. Sklouzávají tedy do chaotických přeskoků, kdy vyznání lásky střídá proklínání a vyhazování z bytu a kdy vzájemná láska postupně degeneruje do nenávisti.

3


Cílem rozchodu je zlhostejnění Jenže cílem rozvodu není ani láska, ani nenávist, ale obyčejná lhostejnost. Nejde o to, na bývalého partnera myslet v dobrém či zlém, ale nemyslet na něj vůbec. Bohužel časté doporučení přátel „zapomeň na něho/ni“ je stejně prosté jako nerealizovatelné. Naše hlava je přeci nastavena na to, aby nezapomínala. Jediným realizovatelným cílem je tedy zlhostejnění. Abychom si dokázali představit, jak vypadá takové zlhostejnění, tak je dobré si představit někoho, kdo je nám opravdu lhostejný. Například antický matematik Pythagoras, jehož větu si možná pamatujete ze školy. Porovnávejte pak své reakce vůči bývalému partnerovi s ním: „Teď mi běží hlavou bývalka, říkám jí, že je mi úplně lhostejná a že může táhnout k čertu. Stop! Pozor! Kdy naposledy mi běžel hlavou Pythagoras a já jsem mu říkal, že je mi úplně lhostejný a že může táhnout k čertu?“ V takových chvílích si uvědomíme, že i k hodně nedokonalému zlhostejnění vede ještě dlouhá cesta a též si uvědomíme, jak silná stále ještě je zdegenerovaná láska k bývalé partnerce.

dyž otevřeme nějaké učebnice o partnerských K vztazích, tak se dočteme, že plné zotavení z rozchodu trvá pět let, když všechno jde dobře a každý z ex-partnerů mají za druhého lepší náhradu. Ukažme si ale, co se děje, když tu lepší náhradu nenajdou: Měla jsem nyní rozhovor se svým prvním manželem ohledně navýšení výživného na Martina, to že nesouhlasí a bude soud, mě moc nepřekvapilo, ale co nechápu, že začal na mě do toho telefonu bezdůvodně řvát, že z něj dělám blbce a pitomce a vyčítat mi, že jsem mu kdysi před x-lety řekla, že je nýmand (moc si to nepamatuji, ale myslím, že je to tak deset let). Pak vyčítal, že jsem na něj celou dobu srala, nikdy jsem s ním nic neřešila ani ohledně Martina, a vždycky jsem si vše dělala podle svého a Franta mi v tom pomáhal. Přitom mě před Frantou pomlouvá i mu kvůli tomu extra volá, aby mu sdělil dojmy z našeho ani ne dvou letého manželství.

U takových případů vidíme, že mnohým lidem se nepodaří ani po 16 letech dospět do stavu, který bychom mohli prohlásit za konec vztahu. To není tak, že když nebudete dělat nic, tak konec vztahu nastane nějak sám. O to, aby rozchod v nějaké dohledné době skončil i ve Vašich hlavách, se musíte hodně snažit. šimněte si, že muž z tohoto příběhu má svou V bývalou ženu stále navázanou na chvíle, kdy je mu smutno, kdy je unavený. Najednou se mu začne stýskat a on zcela mimovolně po ní zatouží. Místo milované ženy se mu ale v hlavě spustí deset let staré CD a přehraje se naprosto nedůležitá věta: „Jsi nýmand!“ On se v její nepřítomnosti rozzuří a tím prodlouží své psychické manželství s ní o další měsíc. Tak dlouho ona bude jeho skutečnou psychickou manželkou, dokud ji bude proklínat.

V takových návalech vzteku je dobré si vždy položit otázku: „Proč právě teď řeším bývalku? Jaká má potřeba ji nyní zavolala? Co mě momentálně trápí?“ Síla bývalých partnerů je totiž dána tím, že na rozdíl od Pythagora jsou navázáni na naše partnerské potřeby, které těžko můžeme uspokojit jinak než v páru. V okamžiku, když tyto potřeby jsou neuspokojeny, automaticky nám v mysli vyjeví bývalí partneři, kteří takto fungují jako záchytné osoby. Následně se rozvíjí vcelku nesmyslná mentální interakce s nimi, která nezřídka trvá i několik hodin a může se přesunout i do reality. Například hádka s fantazijním partnerem přejde do reality jednoduše tak, že to ona nevydrží a zavolá mu, aby mu řekla, co si o něm myslí. okud chcete tomuto pomalému procesu vychlaP dání trochu napomoci, je dobré tyto fantazijní interakce s bývalým partnerem pozorovat, pokud možno minimalizovat a nepřidávat do nich jakoukoli energii. Hlavně se nerozčilovat, protože rozčilení vytváří návyk, který prodlužuje trvání rozchodu o další měsíce.

Když jsem se ho ptala, proč mi nadává, tak asi 3x mi zopakoval, že jsem mu úplně ukradená a je strašně rád, že již se mnou není. Vůbec to nechápu, po šestnácti letech od rozvodu???

4

5


Nemůžete být přáteli, chovejte se proto k sobě alespoň jako k sousedovi

Mezi pravidla plotu patří minimálně tyto zásady:

rotože stále ještě máte ve své mysli navázány P své partnerské potřeby jeden na druhého, tak

oto je rituál neutrality. Stojíme na špičkách a přeTmáháme se, abychom druhé straně ukázali, že rozhod-

Když si od někoho něco půjčím, tak vracím A/ více, než jsem si půjčil. Oplátka musí být větší než

Nikdy nedělám akce, o kterých předpokládám B/ či tuším, že by s nimi mohla druhá strana

v tomto období (cca dva roky po rozchodu) nemůžete být přáteli. Přátelství totiž v tomto období automaticky přerůstá v partnerskou lásku.

ně nemáme nic proti ní. Když toto děláme, pak jsou naše vztahy se sousedy neutrální, pokud to neděláme, postupně přerostou v nenávistné. Proto i když ty rituály jsou víceméně hrané, přesto nejsou pokrytecké. Opravdu jsme rádi, že máme se sousedem klidné vztahy, že si občas vypomůžeme, že na sebe nemusíme štěkat.

půjčka. Když si sousedka půjčí mouku, aby nemusela jít do supermarketu, tak ji ale v pondělí přinese a k tomu ještě talíř buchet. Tedy pokud chci, aby druhá strana mi vyšla vstříc a umožnila mi kontakt s dítětem i mimo soudem určené dny, tak po návratu dítěte dávám drobný dárek či jinou pozornost.

nesouhlasit. Když plánuji třeba zahradní domek a najednou mě napadne, že by se to sousedovi mohlo nelíbit, tak za ním dojdu a zeptám se, jestli by to šlo. On zase se snaží být okázale velkorysý, není malicherný a nejede podle manipulativního pravidla - něco chceš, tak proto najust ne. Známe případy, že v už relativně zklidněných vztazích pět let po rozchodu začala šílená válka o dítě jen proto, že muž ho bez vědomí ženy zapsal na základní školu poblíž svého bydliště.

Nejlepší podoba vztahu, do které můžete svůj vztah reálně transformovat, jsou sousedské vztahy. Nicméně aby sousedské vztahy fungovaly, musíme dodržovat určitá pravidla sousedského chování. Mezi ty patří jednak pravidla plotu a rituály neutrality. I když se sousedy nechceme mít nijak těsné přátelské vztahy, jen neutrální, znamená to v praxi, že když vidíme souseda, tak spustíme: „Dobrý den, pane Malino. Tak už nám začala pořádná zima. Ale každopádně všechno nejlepší do nového roku. Hlavně to zdravíčko!“ „Děkuji, děkuji. Vám taky, pane Klimeši, a pozdravujte paní.“

6

Stejně tak po partnerském rozchodu nestačí být jen chladně neutrálně korektní ve vyjadřování. Chcete-li mít mezi sebou byť jen čistě neutrální vztah, tak musíte hrát tyto napůl hrané rituály. Tedy součástí sousedských je vždy zřetelný pozdrav a zůstaňte u tykání: „Ahoj Jano! Ahoj Karle!“ Dále byste si měli přát k různým svátkům a narozeninám, pamatovat na sebe s drobnými dárky a pohledy z cest ap. Nic to nestojí, každopádně to říká: „Vážím si toho, že mezi sebou nemáme žádnou válku.“ nebo „I když mezi sebou se hádáme o výživné a o děti, přál bych si, aby bylo jasno, že jinak proti tobě nic nemám a nepřeji ti nic zlého.“

Nejen v sousedských vztazích se vyplácí držet C/ jazyk za zuby nejen před partnerem, ale i před ostatními lidmi, kamarády a často i příbuznými. Nekomolte jméno bývalého partnera. Ani vnitřně o něm nemluvte ironicky, viz princip zlhostejnění. „Nemluv o člověku špatně. Tajně tě v tobě poslouchá.“ (Stanisław Jerzy Lec)

7


Vdovská reakce na rozchod - potřeba sblížení s dětmi Na OSPODu sedí dva ex-partneři, každý z nich má již přes rok nového partnera. Když se jich ale zeptáte: „Řekněte mi upřímně, na koho dnes myslíte více času. Na své nové partnery, nebo na sebe navzájem?“ tak většinou odpoví, že na sebe navzájem.

8

Špatně ovladatelný partner se po rozchodu stává zcela neovladatelným U rozchodu se fáze asymetrických rozhodnutí (viz Klimeš 2005) se totiž projevuje tímto paradoxním psychickým sblížením, byť s negativním znaménkem. Bývalá láska nemizí, ale degeneruje do nenávisti. Kromě toho, když se zbytky lásky nemohou realizovat vůči ex-partnerovi, přesouvají se na děti. To je i typická reakce ovdovělých. Muž, kterému umřela žena, má instinktivní sklon se stmelit a sblížit se svými dětmi. Láska ze zesnulé ženy se přesouvá na děti. Stejný proces, ale o mnoho víc nenávistný, probíhá u rozchodů. Láska k ženě se přesouvá na děti. Oba partneři mají instinktivní a nehranou touhu více být s dětmi. To je v tomto období velký problém, protože v době, kdy jsou nejméně schopni být spolu, mají největší touhu být každý s dětmi zvlášť, sám bez druhého partnera. Tento proces je sice přirozený, ale paradoxně druhá strana ho moc nechápe. Často proto slýcháváme věty: „Já mu to nevěřím. Patnáct let se o děti nezajímal a najednou je chce vidět každý den.“

ozchod zvýrazňuje i důvody, které k němu vedly. Například mnohé ženy si R před rozvodem stěžovaly, že pokud se muž staral o děti, tak na ně moc nedbal, že děti přicházely od něho často špatně oblečené až zanedbané. Každopádně je třeba počítat s tím, že muž či partner, který byl obtížně zvladatelný před rozchodem, bude po rozchodu zcela neovladatelný a bude si dělat, co bude chtít, o případných naschválech ani nemluvě. Je třeba poznamenat, že se diametrálně rozchází představa o řádně upravených dětech, kterou mají ženy, versus ta, kterou tolerují úřady. Proto matky bývají rozčarovány, že u úřadů v tomto směru nemají žádné zastání. Pokud se s ex-partnerem i po rozchodu nedomluví po dobrém, tak musí akceptovat to, co muž uzná za vhodné. To platí i naopak

9


táta dítě máma čas

Řízené předání s překryvem Rozkolísanost, chaotičnost a emocionální nestabilita jsou tedy konstitučním znakem porozchodových stavů. Proto naše organizace nabízí možnost doprovázení jak při předávání dítěte, tak při asistovaném styku, čímž de facto nastavuje standardy chování, které by přirozeně vznikly třeba až za pár let, popř. nikdy. Právě proto, že přirozené chování při rozvodu je chaotické, musí se předávání a styk pečlivě a důsledně strukturovat, tzn. agresivní projevy je třeba systematicky tlumit, vstřícné systematicky podporovat. Je třeba si uvědomit, že řízený styk a předávání dítěte je formální z pohledu dospělého, ale jeví se jako neformální z pohledu dítěte. Vaše chování tedy nemusí být zcela hrané, ale je nutné filtrovat nápady a přirozeného sklony, tak aby při styku s dítětem nebyly patrné projevy agrese, ironie či výtky vůči komukoli.

Předání s překryvem, inklusivní Když pár chce jít například večer do divadla a děti má pohlídat teta Noemi, tak ta přijde již o hodinu dřív. Je srdečně přivítána mezi dveřmi, přinese dětem drobný dárek. Pak se posedí v obýváku a drbají se společní známí. Pak se rodiče začnou připravovat na odchod. Seznámí tetu Noemi se všemi možnými alternativami, které mohou nastat, a dokonce i s některými, které nastat ani nemohou. Dětem se důrazně připomene, že mají tetu poslouchat, že jinak bude „sekec mazec“, jinými slovy předá se rodičovská autorita na tetu a ta s rodiči pak tvoří jednu nerozlučnou rodičovskou autoritu. Pak rodiče odcházejí s tím, že teta Noemi může kdykoli zavolat. Po návratu následují opět mohutná díky, dárky a podobné přetahovačky mezi dveřmi.

Jinými slovy, aby mohla přejít autorita z rodičů na tetu, je nutný časový překryv, který je tak příjemný či nepříjemný, jak si ho uděláme. Samozřejmě předání s překryvem je nejlepší pro děti, ale rodiče po rozvodu po něm netouží ani trochu málo. Ti přirozeně dávají přednost předání kontaktnímu, tedy do pěti minut. Touha rodičů je to sice přirozená a pochopitelná, ale přesto nesvědčí dětem, které naopak by rády viděly rodiče v neutrální či ještě lépe v přátelské konverzaci. Jinými slovy právě tento střed mezi zájmem dítěte a Vaší nechutí ukáže, do jaké míry je pravdivá věta, že zájem dítěte máte na prvním místě.

ontaktní předání v nekonfliktní podobě vídáváme K prakticky jen u funkčních rodin. Například otec jede autobusem a na zastávce stojí matka s dcerou. Autobus zastaví, dcera přistoupí k otci a zamává matce, která zůstala na nástupišti. Otec s dcerou pak jedou do hudebky a večer se vrátí domů. Luxus předávat děti kontaktně, bez překryvu, je proto vyhrazen jen funkčním rodinám, kde nevzniká antagonismus mezi rodiči a kde dítě stále oba vnímá jako součást jedné, nerozlučné rodičovské autority. U rozvedených rodičů dítě je nuceno do oidipovské volby - vybrat si jednoho rodiče, kterého bude milovat, ale pak musí druhého nenávidět. Tato volba buď matka, nebo otec, ale rozhodně ne oba je základem i syndromu odcizeného rodiče. Ten ale nemohl Freud popsat, protože za jeho dob byla rozvodovost okolo 1 %, proto Freud hovoří jen o oidipovském komplexu.

Základem řízeného předání je imitace přirozeného předání dítěte ve funkčních rodinách.

10

11


školka táta táta

dítě

dítě

máma

máma

čas čas

Kontaktní předání, exkluzivní

Skrytě exkluzivní předání přes třetí autoritu - školku

říklady kontaktního předání může být jednak ředpokládáme, že naším společným cílem je, aby P P předání dítěte mezi dveřmi domu, nebo na parkovišti, se Vaše dítě cítilo příjemně. Bohužel je třeba připustit kdy žena ho pošle z jednoho konce k otci, který čeká na druhém konci. Dítě pak přejde z jednoho konce na druhý. Těžko si představit lépe symbolicky znázorněnou neslučitelnost dvou lidí, kteří dříve tvořili zdánlivě nerozlučný svět téhož dítěte. Není divu, že na tato parkoviště či ulice mívají děti silné vzpomínky často po celý život. Kompromisní přijatelné předání může být předání přes školku, což jsou vlastně dvě předání s překryvem přes neutrální autoritu (školku).

12

možnost, že ani jeden z Vás se nebude při řízeném předání cítit dobře, a věřte, že i pro nás profesionály je to notně vyčerpávající. Na druhou stranu, my dospělí jsme už něco zažili a dokážeme optimálně fungovat i v náročných a nepříjemných situacích. Psychologie této zdatnosti říká frustrační tolerance.

Paralelní protichůdné procesy Při rozvodu v každém z ex-partnerů souběžně běží zcela neslučitelné procesy – návaly lásky se střídají s nenávistí, vstřícná gesta střídají naschvály a podpásovky. Jeden den se na sebe culí a druhý den u soudu říkají vyslovené lži. To je faktum, nedá se s tím nic dělat, proto se připravte na to, že i když naše setkání či předávání dítěte mohou být relativně příjemná, tak u soudu a mezi advokáty stále dál pojede lítý boj s různými podpásovkami. Prostě svět psychické sanace je neslučitelný s tím, co souběžně běží u soudu.

Pravda, můžeme zde moralizovat a nabádat Vás, abyste to nedělali. Ano, nedělejte to. Nelžete, nepodvádějte, nepouštějte se do podpásovek. Ale všichni víme, jaká je realita. Je to jako když léčí doktoři rakovinu. Ano, možná nádor reaguje na chemoterapii a ustupuje, ale bohužel k němu se rozjel vleklý zánět jater. Úzdravný proces jde tedy ruku v ruce s degenerativním. emůžete a priori počítat s tím, že druhá strana N bude spolupracovat. Možná bude, možná nebude. Každý z nás - vy i my - se musíme snažit se chovat podle lékařské Hippokratovy přísahy: „Především neškodím.“ A to i v případech, kdy druhá strana moc nefunguje. Prostě si zamést před vlastním prahem, udělat sám za sebe koalici s těmi úzdravnými procesy a jen doufat, že druhá strana udělá totéž.

13


Nyní si udělejme představu, jak bude předávání či styk u nás probíhat.

Obecné záležitosti

Průběh spolupráce

Z každé schůzky či předání se dělá zápis A/ a ten se bez dalšího upozornění posílá na

Pokud s jednáním našeho pracovníka nejste D/ spokojeni, můžete se obrátit na vedení naší společnosti.

OSPOD, popř. po vyžádání i na soud či Vám rodičům, pokud budete mít o něj zájem.

Pokud máte nahrávku, tak ji pošlete celou a do dopisu vyznačte čas (hh:mm:ss), kam podle Vás máme zaměřit svou pozornost. Každopádně zápis i závěrečná zpráva našeho pracovníka je především výstupem jeho práce a on odpovídá za to, co je v nich napsáno. Pokud chcete, můžete k nim přidat svůj komentář, pak tak učiňte formou dodatku či komentáře na konci dokumentu.

Každá schůzka se nahrává na diktafon a Vám B/ rodičům se doporučuje, abyste si též pořídili nahrávky z každého styku. Zásada zní: Nahrává se celé předání s pěti minutami před a pěti minutami po předání a nijak se neupravuje. Rozkouskované či vystřihané nahrávky nemají žádnou hodnotu, protože je není možno porovnat s jinými nahrávkami z téhož setkání. Nahrávky se archivují, a pokud si je vyžádá OSPOD či soud, tak jim je vydáme bez dalšího dotázání Vás rodičů. Je to součást informovaného konsensu, který podepisujete na začátku naší spolupráce. Po skončení jednoho cyklu předávání píše C/ pracovník, který Vás provázel, závěrečnou zprávu na OSPOD, popř. po vyžádání i na soud.

14

E/

Cílem je oddělit čas, kdy se domlouvá výchova dítěte od času, který s ním tráví rodiče a kdy si je předávají. Při předávání dítěte a při asistovaném styku se zásadně neřeší konfliktní otázky mezi rodiči. Ty se řeší při oddělených setkáních v naší kanceláři, popř. na OSPODu. Pokud některý z rodičů bude tyto otázky vytahovat (např. „Můžeš mi říci, jak si to vlastně představuješ o prázdninách?“, „Můžeš mi vysvětlit, proč jsi proti střídavé výchově?“ ap.), pak je náš pracovník povinen ho upozornit, že to není při předávání dítěte dovolené. Pokud v tomto chování bude rodič i přes toto upozornění pokračovat, musí náš pracovník o tomto závadovém chování předat zprávu na OSPOD.

Každá spolupráce začíná společným setkáním Vás rodičů u nás v kanceláři. Přineste si své diáře, protože zde se domluví scénář a plán následujících setkání. Na tomto setkání se seznámíte s hlavními zásadami předávání dítěte s překryvem, s organizací vlastního předání, zejména s nutností setkání nahrávat a pravidlech podávání zpráv a zápisů.

Vlastní předání může být více či méně strukturované podle toho, jak moc jsou Vaše vztahy tou dobou napjaté. Čím jsou horší, tím více se musí scénář strukturovat. Poměrně hodně strukturovaný scénář může vypadat takto:

A/ Místo předání je cukrárna na Karlově náměstí 4. Na místo předání se dostaví pracovník B/ a zabere či zamluví stůl. Pokud by bylo obsazeno, informuje rodiče o změně místa předání. Pracovník zapíná nahrávání diktafonu. Pracovník zavolá matce s dítětem, ať přijdou C/ k místu setkání ulicí od metra B. Poté setrvá matka s pracovníkem v neutrální konverzaci, kde se nebudou rozvíjet žádná konfliktní témata. Matka by měla mít připraveny neutrální témata, o kterých se mohou bavit. Poté, co pracovník usoudí, že je situace D/ klidná, zavolá otce, který k místu předání přijde od Fakultní nemocnice kolem Faustova domu.

15


a scénář předání je odpovědný náš pracovník. Ten Z je též řídí a případně i upravuje. Pokud využíváte sluPo příchodu se otec přivítá s dítětem, pozdraví E/ matku i pracovníka. Pak si dospělí sednou a stráví

Mezitím se matka rozloučí s pracovníkem H/ a odchází kam libo, jen je povinna se dvě hodiny

nějaký čas volným hovorem na neutrální témata, která budou mít předpřipravena. Důsledně se vyhnou šaškování, ironizování, vyčítání, uštěpačných poznámek a otvírání konfliktních témat. Rozhovor pro neinformovaného pozorovatele by měl být nerozlišitelný od setkání rodiny s rodinným přítelem.

vyhnout 100m okolí místu předání, tzn. dané cukrárně.

Až pracovník usoudí, že je čas ukončit F/ předání, řekne domluvenou větu ve smyslu: „Venku je tak hezky, je škoda být zavřený zde uvnitř. A propos paní Nováková, ještě musíme probrat ta lejstra.“ Pak následuje loučení mámy a pracovníka s dítětem a otcem. Pak matka a pracovník odcházejí směrem k Botanické zahradě. Otec s dítětem může ještě nějaký G/ čas setrvat v cukrárně, ale do hodiny pak odchází směrem k metru B.

16

Poté, co se pracovník rozloučí s matkou, vypne I/ nahrávání a bezprostředně po schůzce sepíše zápis z předání, ten odešle e-mailem na OSPOD a zarchivuje nahrávku z diktafonu či kamery. Pokud chtějí, mohou rodiče napsat svou J/ zprávu ze setkání a přiložit k ní vlastní kompletní nahrávku celého setkání. Pokud rodiče chtějí, mohou si vyžádat další společnou schůzku mezi předáními dítěte, kde je možné probrat sporné otázky, které není dobré řešit při předávání dítěte.

žeb naší organizace, jste povinni se řídit jeho pokyny. Například, pokud pracovník řekne, že o tomto tématu se nyní nebudeme bavit, tak oba rodiče jsou povinni jeho výzvy bezodkladně uposlechnout a změnit téma rozhovoru. Totéž se týká instrukcí, co je třeba v dané situaci udělat nebo naopak nedělat. Náš pracovník si může s Vámi smluvit domluvené věty, které mají jiný než doslovný význam. Například můžete mít domluveno z prvního setkání, že před dítětem vyslovená věta: „Čert nám byl dlužen toto počasí.“ znamená: „Pane Nováku, Paní Nováková, vyzývám vás, abyste okamžitě zavedli hovor na neutrální téma.“ Je Vaší povinností vůči dítěti i tyto smluvené instrukce plnit, protože všichni se chceme vyhnout tomu, aby Vás náš pracovník nemusel před dítětem umravňovat a kárat, či dokonce na Vás křičet. Ignorování těchto domluvených instrukcí může být důvodem, že náš pracovník setkání předčasně ukončí a napíše na OSPOD či soud zprávu, že jste setkání mařili. Pokud při setkání pocítíte, že se roztáčíte, pak je Vaší povinností se včas omluvit a dojít si na toaletu, kde se zklidníte. Každopádně na předání či styku by

neměly vznikat konfliktní situace či debaty. Naštěstí na nahrávce je jasně slyšet, kdo jako první tyto konfliktní poznámky opakovaně otvírá před dítětem. Z toho se mohou vyvodit důsledky, například doporučení zákazu styku s dítětem či změna výchovného prostředí. Obecně je žádoucí vyhýbat se větám, která mají více významů. Například ironicky pronesená věta: „To se ti teda povedlo!“ má jeden doslovný význam „To se ti povedlo.“ a další parazitní: „Tys to zkazil!“ a k tomu ještě ego-devalvační a hodnotící: „Jsi pablb!“. Reakce protějšku pak nepředvídatelně reaguje na některý z těchto významů a komunikace se zvrhává. Navíc vícevýznamové věty jsou škodlivé a rozhodně se nemají používat při komunikaci s předškolními dětmi. Už z toho důvodu byste takové věty neměli používat při předání. Chcete-li, aby Vaše setkání nepoškozovaly Vaše dítě, je žádoucí, abyste si dali záležet a potlačovali své případné komunikační nešvary vždy a všude. I mimo styk s dítětem či ex-partnerem se naučili mluvit zcela bez ironie, výčitek a nejapného vtipkování. Je to stejně užitečná dovednost, jako umět mluvit spisovně a kultivovaně. Když to budete umět před přáteli či v zaměstnání, pak není tak těžké tuto dovednost přenést i do rodinného kruhu.

17


Dodatky Doporučený diktafon Neopominutelným pravidlem této služby je, že všechna setkání se kompletně nahrávají - od pěti minut před začátkem až po pět minut po konci, a to každým dospělým účastníkem. Tedy nahrávání se nijak nepopírá, jen se okatě nezdůrazňuje. Základní úvahou při výběru vhodného diktafonu či kamery je proto především jeho nenápadnost. Samotné nahrávání by nikoho nemělo rušit, zejména ne dítě. Cílem není nikoho znervózňovat, ale naopak oba ex-partneři by měli mít možnost kdykoli a komukoli doložit, že předání dítěte probíhá v naprostém klidu, v jakoby přátelské atmosféře.

Kamera Podobná úvaha platí i při výběru kamery. Používat by se měly takové, které se vejdou do klopy kabátu či náprsní kapsy a vypadají jako tužka či spona. Zcela chybné je třeba používání běžných videokamer, které nastavují nepřirozené prostředí a všechny účastníky jen znervózňují.

Chybný, ale zcela běžný zvyk používat obyčejnou kameru při předávání jako donucovací prostředek.

Jako nezávazný příklad je možno uvést drobný a lehký diktafon Olympus WS-812, který se nabíjet i přehrávat přímo z počítače přes vysunovací konektor.

18

19

Informační středisko Mikuláš, o.p.s. Zapsané v rejstříku obecně prospěšných společností Městského soudu v Praze, oddíl O, vložka 379 Sídlo: Klimentská 1246/1, 110 00 Praha 1 Klientské centrum a kancelář: Vyšehradská 320/49, Praha 2, 128 00 Web: www.mikulasops.cz E-mail: [email protected] Telefon: (+420) 221 979 271 IČ: 273 64 593 Číslo účtu: 2175852001 / 5500

Příručka vnikla v rámci projektu Děti za to nemůžou za finanční podpory MPSV, Maitrey, Nadace táta a máma a individuálních dárců.

Aktivity projektu Děti za to nemůžou jsou podpořeny z dotačního programu Rodina a ochrana práv dětí MPSV.

Asistovaný styk rodičů s dětmi PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D

Recommend Documents