John Ronald Reuel Tolkien
ARTUŠŮV PÁD THE FALL OF ARTHUR EDITOR CHRISTOPHER TOLKIEN
ARGO
John Ronald Reuel Tolkien
ARTUŠŮV PÁD / THE FALL OF ARTHUR OOO Ediční příprava a komentáře Christopher Tolkien. Ilustrace Bill Sanderson. Z anglického originálu e Fall of Arthur, vydaného nakladatelstvím HarperCollins Publishers v Londýně roku 2013, přeložili Jan A. Kozák (Artušův pád), Stanislava Pošustová-Menšíková (Předmluva, Báseň v rámci artušovské tradice, Nenapsaná báseň a její vztah k Silmarillionu) a Vít Penkala. Přebal, vazbu a grafickou úpravu podle návrhu Matouše Přikryla zhotovil Libor Batrla. Odpovědný redaktor Vít Penkala. Technický redaktor Milan Dorazil. Vydalo nakladatelství Argo, Milíčova 13, 130 00 Praha 3, www.argo.cz,
[email protected], v roce 2016 jako svou 3033. publikaci. Vytiskla tiskárna Akcent. Vydání první. ISBN 978-80-257-1928-2 Naše knihy distribuuje knižní velkoobchod KOSMAS sklad: KOSMAS s. r. o., Za Halami 877 252 62 Horoměřice tel: 226 519 383, fax: 226 519 387 e-mail:
[email protected], www.firma.kosmas.cz Knihy je možno pohodlně zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz.
THE FALL OF ARTHUR ARTUŠŮV PÁD
I How Arthur and Gawain went to war and rode into the East.
Arthur eastward in arms purposed his war to wage on the wild marches, over seas sailing to Saxon lands, from the Roman realm ruin defending. us the tides of time to turn backward and the heathen to humble, his hope urged him, that with harrying ships they should hunt no more on the shining shores and shallow waters of South Britain, booty seeking. As when the earth dwindles in autumn days and soon to its setting the sun is waning under mournful mist, then a man will lust for work and wandering, while yet warm floweth blood sun-kindled, so burned his soul a er long glory for a last assay of pride and prowess, to the proof setting will unyielding in war with fate. So fate fell-woven forward drave him, and with malice Mordred his mind hardened, saying that war was wisdom and waiting folly. „Let their fanes be felled and their fast places bare and broken, burned their havens, and isles immune from march of arms or Roman reign now reek to heaven in fires of vengeance! Fell thy hand is, fortune follows thee – fare and conquer!
14
5
10
15
20
25
I Jak Artuš a Gawain šli do války a jeli na Východ.
Artuš na východ zamířil s vojskem válku vést do vzdálených krajin přes moře se plavil do panství Sasů od Říma odvrátit osudný ortel a spád času zvrátit zpět, naděje pln, že pohany pokoří, by přestali s plavidly plenit a pustošit podél pobřeží a mělkých písčin, u britských břehů bohatství loupit. Jak země když uléhá když ustalo léto a slunce k západu zvolna se kloní pod žalnou mlhu, tu člověk si žádá práci a toulku, dokud hřejivá proudí krev živena dnem, tak dychtila duše po trvalé slávě posledního skutku pýchy a zdatnosti, by zkoušce se podrobila neochvějná vůle ve válce se sudbou. Tak osud kletý kupředu hnal jej a mysl svou zákeřnou zatvrdil Mordred, prý: meškat je marné, zato válka je moudrá. „Ať skácí se jejich chrámy a chráněná sídla ať padnou v plen! Přístavy sežehni a z ostrovů bezpečných před obchvaty vojsk a římskou vládou ať valí se k nebi dým z plamenů pomsty! Tvá paže je krutá, jde v patách ti zdar – jeď a dobývej!
15
5
10
15
20
25
I And Britain the blessed, thy broad kingdom, I will hold unharmed till thy home-coming. Faithful hast thou found me. But what foe dareth war here to wake or the walls assail of this island-realm while Arthur liveth, if the Eastern wolf in his own forest at last embayed must for life battle?“ So Mordred spake, and men praised him, Gawain guessed not guile or treason in this bold counsel; he was for battle eager, in idle ease the evil seeing that had rent asunder the Round Table. us Arthur in arms eastward journeyed, and war awoke in the wild regions. Halls and temples of the heathen kings his might assailed marching in conquest from the mouths of the Rhine o’er many kingdoms. Lancelot he missed; Lionel and Ector, Bors and Blamore to battle came not; yet mighty lords remained by him: Bediver and Baldwin, Brian of Ireland, Marrac and Meneduc from their mountain-towers; Errac, and Iwain of Urien’s line that was king in Reged; Cedivor the strong; and the queen’s kinsman Cador the hasty. Greatest was Gawain, whose glory waxed as times darkened, true and dauntless, among knights peerless ever anew proven, defence and fortress of a falling world. As in last sortie from leaguered city so Gawain led them. As a glad trumpet his voice was ringing in the van of Arthur;
16
30
35
40
45
50
55
I Požehnanou Británii, tvé panství širé budu věrně střežit, než zpět se navrátíš. Věrným’s mě shledal. Jaký sok se odváží zde vyvolat válku či vrhnout se na hradby ostrovní země, zdráv dokud je Artuš, když východní vlci ve vlastním lese do hloučku hnaní holý život hájí?“ Tak promluvil Mordred a muži jej chválili, Gawain netušil nesvár ni zradu v troufalé radě; po boji toužil, zahálku línou za zlo měl, jež na kusy roztrhla Kulatý stůl. Tak Artuš na východ s vojskem vyjel a válku vnesl do vzdálených zemí. Síně pohanských králů a svatyně vojskem svým napadl ve vítězném tažení od řeky Rýna přes mnohé říše. Lancelota postrádal; Lionel a Ector, Bors a Blamore do bitvy nepřišli; přec mocní páni po boku mu zůstali: Bediver a Baldwin, Brian z Irska, Marrac a Meneduc z mohutných hor; Errac a Iwain z rodu Uriena, krále Regedu; Cedivor silný a příbuzný královnin Cador zbrklý. Skvěl se Gawain, jeho sláva rostla, věrný a statečný i v soumračných časech, že z rytířů prvý je, vždy znovu prokázal, byl záštitou a hradbou hroutícího se světa. Jak při posledním výpadu z obležené pevnosti tak cestu jim razil. Jak radostná polnice Gawainův hlas zvonil na předvoji zástupů;
17
30
35
40
45
50
55
I as a burning brand his blade wielded before the foremost flashed as lightning. Foes before them, flames behind them, ever east and onward eager rode they, and folk fled them as the face of God, till earth was empty, and no eyes saw them, and no ears heard them in the endless hills, save bird and beast baleful haunting the lonely lands. us at last came they to Mirkwood’s margin under mountain-shadows: waste was behind them, walls before them; on the houseless hills ever higher mounting vast, unvanquished, lay the veiled forest. Dark and dreary were the deep valleys, where limbs gigantic of lowering trees in endless aisles were arched o’er rivers flowing down afar from fells of ice. Among ruinous rocks ravens croaking eagles answered in the air wheeling; wolves were howling on the wood’s border. Cold blew the wind, keen and wintry, in rising wrath from the rolling forest among roaring leaves. Rain came darkly, and the sun was swallowed in sudden tempest. e endless East in anger woke, and black thunder born in dungeons under mountains of menace moved above them. Halting doubtful there on high saw they wan horsemen wild in windy clouds grey and monstrous grimly riding shadow-helmed to war, shapes disastrous.
18
60
65
70
75
80
85
I jak žhnoucí železo jeho meč žíznivý před všemi voji vyšlehnul jak blesk. Protivník před nimi, plameny za nimi, stále vpřed a na východ vábeni jeli, lid před nimi prchal, jak před tváří boží, než zem zela prázdná a zrak ničí je nezřel, a nikdo je neslyšel v nekonečných kopcích, krom zvířat a ptáků, jež zlověstně číhají ve zpustlých krajích. Tak konečně dospěli k Temnému hvozdu do stínu hor: spoušť byla za nimi, stěny skal před nimi; na bezdomých vrších vždy stále vyšších je nesmírný, neznámý neprostupný prales. Šeré byly a hrozivé hluboké doliny, kde obří větve ohnutých stromů jak klenby bez konce se kloní nad potoky valící se zdáli z ledovcových vršků. Mezi spadlými skalisky skřehotají krkavci, v odpověď křičí jim kroužící orli; vlci na hranici hvozdu vyjí. Chladný vítr zavál, břitký a zimní, rostoucím hněvem ze zvlněného hvozdu ve řvoucím listoví. Temný déšť se řine a slunce pohltí prudká bouře. Bezbřehý Východ budí se v hněvu, a zlovolné zahřmění zrozené v kobkách pod hrozivými horami se nad nimi hnulo. Zastavili a váhali, ve výši spatřili divoké jezdce jak jeví se v mracích šedě a přízračně, chmurně pádící do seče v přilbách, strašlivá zjevení.
19
60
65
70
75
80
85
I Fierce grew the blast. eir fair banners from their staves were stripped. Steel no longer, gold nor silver nor gleaming shield light reflected lost in darkness, while phantom foes with fell voices in the gloom gathered. Gawain loudly cried as a clarion. Clear went his voice in the rocks ringing above roaring wind and rolling thunder: „Ride, forth to war, ye hosts of ruin, hate proclaiming! Foes we fear not, nor fell shadows of the dark mountains demon-haunted! Hear now ye hills and hoar forest, ye awful thrones of olden gods huge and hopeless, hear and tremble! From the West comes war that no wind daunteth, might and purpose that no mist stayeth; lord of legions, light in darkness, east rides Arthur!“ Echoes were wakened. e wind was stilled. e walls of rock „Arthur“ answered. ere evening came with misty moon moving slowly through the wind-wreckage in the wide heavens, where strands of storm among the stars wandered. Fires were flickering, frail tongues of gold under hoary hills. In the huge twilight gleamed ghostly-pale, on the ground rising like elvish growths in autumn grass in some hollow of the hills hid from mortals, the tents of Arthur. (…)
20
90
95
100
105
110
115
I Zdivočely poryvy. Krásné praporce se servaly ze žerdí. Žádná již ocel, zlato či stříbro, či zářný štít se neblýská světlem jsa ztracen ve tmě, a přízrační sokové se sveřepými hlasy v šeru se hotoví. Gawain hlasitě zvolal jak polnice. Zněl jasně hlas, ve skalách zvonil, přes skučící vítr a dunící hrom: „Vpřed! Do války, vy vojska zkázy, jež hlásáte zášť! Ze soků strach nemáme, ani ze zlých stínů temných svahů, kde démoni sídlí! Slyšte vy vrchy a starý hvozde, vy běsné trůny prastarých božstev, obří a beznadějné, slyšte a bojte se! Západ nese válku, již vítr neodvane, moc a záměr, jež nezbrzdí mlhy; vládce vojů, vatra v temnotách, na východ jede Artuš!“ Ozvěny se vzbudily. Vítr se ztišil. Stěny skalisek „Artuš“ hlesly. Hasnul soumrak, mlžnatý měsíc se malátně nese rozvátými cáry po rozlehlém nebi, kde předivo bouří bloudí po hvězdách. Ohně se mihotají, medové jazyky pod šedými vrchy. V šeravém soumraku bledě prosvítají ze země se pnoucí, jak vílí výhonky, jež vyraší na podzim, v kotlinách pod kopci kryté před smrtelníky Artušovy stany. (…)
21
90
95
100
105
110
115
