Arianův klobouk První dějství Na scéně je pouze velká kniha, podepřená skoro do svislé polohy, aby na ni bylo dobře vidět. Sama se otevře a začne vyprávět (hlas má trochu jakoby záhrobní). Mluvící kniha: Byl jednou jeden mladý kouzelník, který byl velice šikovný a bystrý. Jmenoval se Arianus. Studoval už nějaký ten čas v Bradavicích, ve škole čas a kouzel. Jen se na něj podívejte, jak nenechá ani smítko prachu na zem dopadnout. Proměna scény: - Na spoře osvětlené půdě jsou vidět jen věci, jak létají na všechny strany z bedny uprostřed. Pak se z bedny vynoří malý studentík s obrovským kloboukem v ruce Mluvící kniha: Arianus se totiž vetřel na bradavickou půdu a cosi tady hledá. Arianus: Úžasné! Něco takového jsem hledal! Atena: Proč jsi mě sem vlastně zavedl? Co chceš dělat s tím kloboukem? Arianus: Víš, že se chystá školní slavnost… Napadlo mě, že bychom mohli všechny překvapit a nacvičit divadelní představení. Atena: Divadlo? Cožpak nevíš, že ředitel Dippet před dvanácti lety vyhlásil absolutní zákaz všech divadelních představení? Chtěli tenkrát na vánoční slavnosti zahrát Fontánu příznivé sudby, ale skončilo to rvačkou a výbuchem červa zvětšeného vykrmovacím kouzlem…prý to tenkrát úplně zdemolovalo Velkou síň. Arianus: No samozřejmě že jsem o tom v Dějinách bradavické školy taky četl, ale právě proto si myslím, že bychom mohli tradici divadla v Bradavicích obnovit. Myslím, že Arachné, Aurel a pár dalších lidí by do toho šli s námi. Užijeme u toho spoustu zábavy, uvidíš! Atena (najednou zesmutní a rozpláče se): Ne, to nemůžu…s Aurelem ne… Arianus (ohromeně): Ale proč, prosím tě? Co se ti stalo?
1
Atena: Aurel… Ani mě nevidí, jako bych ani neexistovala... Já ho prostě mám moc ráda, tak mi nějak pomoz.. Arianus: Hm... Atena (tázavě se na něj dívá) Arianus: Něco vymyslíme, neboj. Atena: Tak dobře.. Věřím ti… Arianus: Ale teď musíme vymyslet to divadlo. Podívej, co jsem všechno našel. To by se mohlo hodit. Atena (utře si oči a vzchopí se a začne také prohledávat půdu): Podívej, tady jsou nějaké knihy o mudlovské literatuře... (prohlíží si je) jéé, a tady je hromádka opravdovských mudlovských pohádkových knížek!
Co kdybychom zahráli nějakou mudlovskou pohádku? Tu by nikdo určitě neznal a byli bychom originální. Arianus: Mudlovskou? (nevěřícně) Copak ty znáš nějakou mudlovskou pohádku? Atena: Neznala jsem, ale už jsem tady do toho trochu koukala. Je to opravdu zvláštní. Úplně jiné než normální naše pohádky. Arianus: Jé, koukni, co je tohle? To jsou loutky! Co kdybychom zahráli to divadlo s loutkami? Tady je jelen, vlk, nějaká královna a princezna, myslivec, holčička s červenou čepičkou… Nejsou to postavy z nějaké mudlovské pohádky? Atena: Zkusíme něco najít tady v těch knihách…Tak co tady máme? Dějiny mudlovských pohádek Paternes Fabula. Mudlovská pohádka
2
snadno a rychle - Levis Celer. Pochopte mudlovské pohádky- Docila Capiová. Slovník pro čtenáře mudlovských pohádek - Librál Legista a Filoména Fištrónová… Oba listují knihami, ukazují si, diví se, píší si poznámky na pergamen… Postupně se stmívá. Najednou sebou Atena trhne: Atena: Jejej! Kolik je hodin? Vždyť už je úplně tma! Budu muset jít, nebo kdyby mě chytil školník, že ještě nejsem v ložnici, napařil by mi trest! Ari? Tak pomůžeš mi? Víš, Aurel… Arianus: To víš, že jo. Atena odejde. Arianus: Je to tak milá holka…A dobrá kamarádka…musím jí nějak pomoct, vždyť se kvůli tomu zatracenýmu Aurelovi tolik trápí… Kouká zamyšleně na starý klobouk. Pak ho položí na zem, chvíli na něj hledí a pak do něj opatrně šťouchneKlobouk: Hmmmm. Copak se děje? Arianus: On mluví, on mluví. Bááájo! Ty klobouku, ty jsi kouzelný? Klobouk: Jistě. Kam poletíme? Arianus: Poletíme? Jakže? Klobouk: Řekni nějaké místo a hned jsme tam. Arianus: Tááák tedááá.... Hmmm... Tahiti! Tma. Světlo. Arianus je na Tahiti – palmy, pláž, slunce, kytky, moře, polonahé domorodkyně… Tma. Světlo. Arianus a za ním postupně obrázky z různých zajímavých míst (Eiffelovka, pyramidy, šikmá věž v Pise, Koloseum…) – vždy řekne, kam chce. Tma. Světlo.
Zpět na půdě. Arianus: No to bylo skvělý. Fantazie! Klobouk: Toho si važ, nebudu tě každý den vozit tak daleko. Víš, kolik je to práce?
3
Arianus: Jen se neboj, jen se neboj....Ale víš co, před ostatníma budeš jenom jako obyčejný klobouk, platí? Nemusí to všichni vědět! (pleskne se do čela) Nojo, já si tady hraju s kloboukem, a přitom jsem chtěl vymyslet, jak pomoct Ateně…Klobouku, nenapadá tě něco? Arianus si nasadí klobouk Klobouk: Tak kam to bude, panééé? Arianus: Někam, kde zamilovanost na stromech roste. oba zmizí (tma, světlo) Proměna scény: objeví se v říši kouzelných stromů, na kterých kvete všechno, co jen si dokážete představit – A Arianus: Páááni, já to nemyslel vážně... Co teď? Klobouk: Inu trhej, trhej, seč můžeš... Ale radím ti naslouchej pečlivě tichým písním stromů, které může slyšet jen člověk s dobrým úmyslem. Pouze tak zjistíš, jaké jablko má jaký účinek... A dávej pozor, aby jsi to nespletl! - Aranius tedy jde k jednomu stromu a slyší tiché ševelení listů. Když se ale zaposlouchá...Strom: Jak jablíčko sníš, vše růžové uvidíš. Tak veselý svět bude jen, tvůj život bude jako sen. Arianus: To je neuvěřitelné... Ale vidět svět s růžovou clonou by nebylo správné... - jde tedy postupně od stromu ke stromu a poslouchá je, jak zpívají písně až konečně najde to, co hledá Druhý Strom: V lásce věčně bdíš, jablíčko-li sníš. Dej ho lásce svojí, bude hnedka tvojí... Arianus: To je ono, to pravé pro Atenu. Ale co když se pak třeba rozhodně kouzlo změnit? - utrhne jablko. Poohlíží se ale také po stromu s jablky, co kouzlo zlomí. Najde pak i takový strom, opět si vyslechne tichou rýmovanku a utrhne z něj jablko. To první, na lásku je červené, a to druhé, je zelené Klobouk: Inu doufám, že jsem ti pomohl. Teď je ale čas vrátit se zpět.
4
Druhé dějství KNP - tajná schůzka v Komnatě nejvyšší potřeby – je tu Arianus, Atena, Arachné, Aurel a několik dalších studentů Arachné: Jak jistě víte, bude se konat slavnost a to velice významná. Nu a jelikož na slavnosti by měla být zábava, domluvili jsme se s Atenou a Arianem, že bychom mohli připravit tajné překvapení - divadlo! Myslím, že bychom tím spoustu lidí potěšili a profesoři by konečně viděli, jaký talent v nás vězí! Přece je na čase zrušit ten zákaz divadelních představení, co vyhlásil před dvanácti lety ředitel Dippet! Aurel: Úžasné! A o čem budeme hrát? Arachné: Sepsala jsem spolu s Atenou nějaký ten scénář podle mudlovských pohádek nevěřili byste, kolik jich je! A ostatní je nebudou znát! Takže rozdělíme role? Inu, pokud by to nevadilo, já bych si nechala roli Sněhurky, velice se mi líbí... Aurel by mohl být třeba...myslivec. A Arianus jelen. Atenu bych viděla jako Sněhurku. Já budu Královna. A kdo se ujme role zrcadla? Nějaký dobrovolník? - když se rozdělí všechny role, začne se zkoušet Arachné: Tady jsou nějaké kulisy, co jsem přinesla, doufám, že kostýmy dáme nějak všichni dohromady. Pro dnešek tedy snad skončíme a sejdeme se zase zítra, ve stejném čase tady. - všichni se postupně rozcházejí. Atena se připojí k Arianovi a společně odejdou Atena: Vymyslel jsi něco? Je to čím dál horší... Arianus jí váhavě podá červené jablko Arianus: Tady máš. Tohle je kouzelné jablíčko, kdo ho sní, ten se zamiluje do toho, kdo mu ho dal... Snad s ním získáš vytouženého štěstí. Ale... přeci jen je někdy lepší vynechat kouzla a.... Atena: Díky. Jsi bezva kamarád! Vezme si jablíčko a nadšeně ho obejme Arianus: Víš, ještě je tady tohle jablíčko (ukazuje zelené jablko). Kdyby sis to rozmyslela a třeba... Atena: Ne, ne, to nehrozí. Klidně si ho nech. Ještě jednou moc díky. - obejme ho a utíká na hodinu. Aranius tam stojí chvíli tiše sám s jablkem v ruce Arianus: Ach, kdyby jen se rozmyslela... - Atena mezitím doběhne Aurela Atena: Tak jak se ti líbí divadlo? Aurel: Hm, pěkný. Co jsem komu provedl, že musím být myslivec?! Atena: No tak se tak neškleb. Na, tady máš jablko, dej si. Je sladký, určitě ti zlepší náladu.
5
Aurel: Hm, díky. (vezme si jablko a s chutí se do něj zakousne) Aurel: Je výborný, máš pravdu. Velice výborný. (vytřeští oči a vypadá jako omámený) A ty jsi taky výborná, jsi úžasná, díky! Jsi moje slunce na téhle planetě, vždycky mi tak pomůžeš! Jsi nádherná, víš o tom? Atena: Ehm.. no... Díky. (zírá na něj) Aurel: Jsi moje láska, ta největší kráska. Nádherná, nádherná.... nádherná lásko, postůj chvilku dýl…(zpívá) Atena: Aureli… (objímají se) Tma
Třetí jednání Nádvoří bradavického hradu. Je tu spousta lidí, učitelů i studentů. Je tu postavena tribuna pro diváky a jeviště pro loutkové divadlo. Arianus: Tady máte všichni přibližovací kukátko, abyste dobře viděli. Loutky nejsou moc velké. Připravili jsme si pro vás představení vytvořené podle mudlovských pohádek. Jsou hrozně zajímavé, uvidíte. (udělá hůlkou zvláštní pohyb a kukátka se rozletí k divákům)
O Sněhurce, Karkulce a jelenovi se zlatými parohy Inspirováno mudlovskou lidovou slovesností. Tuto hru předvedli Arianus, Atena a jejich přátelé na školní slavnosti v Bradavické škole čar a kouzel. Jako bonusová příloha je zde zařazena pohyblivá rekonstrukce této hry zhotovená Sophií Glis Glisovou. Uvidíte po vyslovení kouzelné formule
http://encyklopedie.moria.cz/media/bradavicka_pohadka.wmv První jednání: Komnata na hradě. Královna stojí před zrcadlem a zhlíží se v něm. Královna: Zrcadlo mé nejmilejší, kdo je v této zemi nejkrásnější? Mluv! Zrcadlo: Tys nejkrásnější, paní má, nikdo se tobě nerovná! Královna: No proto!
6
Mluvící kniha (objeví se na scéně a otevře se): V jedné zemi panoval král, který měl jedinou dceru. Říkali jí Sněhurka. Její matka umřela, když byla Sněhurka ještě malá. Král se po čase podruhé oženil a přivedl Sněhurce macechu. Nová královna byla velice krásná, ale také velice pyšná. (zmizí) Královna (prohlíží si katalog): Hm, vaše řasy budou dvakrát delší… to musím mít. Tak to máme padesát dukátů. Make-up s částečkami zlata rozzáří vaši pleť…to je to pravé pro královnu. Sto dukátů…no je to dost, ale já na to mám. Krém proti vráskám, budete opět jako šestnáctiletá…objednám si rovnou dvě balení… Sněhurka (projde kolem, prozpěvuje si): Já s písničkou jdu jako ptáček … Já s písničkou jdu jako ptáček, ptáčku vyleť až nad obláček. Zazpívej tam sluníčku tuhle naši písničku, ať na cestu nám pěkně svítí, nemračí se ani chviličku. Já s písničkou jdu jako ptáček, někdy spadnu na nos, to se ví. Jen si začnu zpívat jako ptáček, hned mě všechno přebolí. Kdo se nerad usmívá, ten je starý protiva. Hej, na světě je přece krásně tralalalalalalalalalalalalalalalá lalalá lalalalalalalalalalalalálalalálalalalalalalá Královna: Ta holka je mi tak strašně protivná! To je nespravedlnost, taková hladká tvářička, a ty husté řasy, a přitom se vůbec nemaluje. No ale já jsem stejně krásnější, abych taky nebyla, za ty peníze. (kouká na sebe do zrcadla) Ale stejně mi ta holka jde na nervy. Nebýt toho, že byl král tak výhodná partie… Zrcadlo mé nejmilejší, kdo je v této zemi nejkrásnější? Mluv! Zrcadlo: Jsi velmi krásná, paní má, však Sněhurka je více líbezná! Královna: Cože?! No to by tak hrálo! To si nemůže ta holka dovolit! Myslivče! Myslivec (přiběhne): Co poroučíte, královno? Královna: Vezmeš mou nevlastní dceru do lesa a postaráš se, aby se už nevrátila. Přineseš mi její srdce. Tady máš na ně krabičku. Myslivec: Ale královnoKrálovna: Mlč! Jestli mě neposlechneš, tak ti nechám useknout hlavu. Chceš? Myslivec: Ne, děkuji, to si nedělejte škodu. Už jdu, už jdu.
7
Odejdou každý na opačnou stranu. Myslivec přijde na scénu, z druhé strany Sněhurka. Myslivec (nese si velikánský nůž): Princezno, půjdeme na vlastivědnou procházku, oblečte se na cestu. Sněhurka: Kam půjdeme? A proč máš ten velký nůž? Myslivec: Do temného lesa, princezno. A nůž mám na houby, povídala královna, že prý rostou praváky, tak jí máme přinést na polívku. Odejdou oba doprava.
Druhé jednání: Domeček u lesa. Objeví se Karkulka. Mluvící kniha (objeví se na scéně a otevře se): Zatím na jiném místě: V chaloupce u lesa bydlela se svou maminkou holčička, která stále nosila červenou čepičku. Byl to takový zvláštní typ čepičky s krejzlíčkem a tkaničkami na uvázání pod bradou, které se říkalo karkulka. A tak holčičce začali všichni říkat Červená Karkulka, a časem už si nikdo ani nevzpomínal, jak se jmenovala doopravdy. Maminka vyprovází Karkulku, dává jí košíček. Je v něm láhev vína a bábovka. Maminka: Karkulko, zaneseš to babičce. Popřeješ jí všechno nejlepší k narozeninám. Dej pozor, abys nerozbila tu láhev, je to pravé burgundské. Běž pořád po modré turistické značce, nescházej z cesty, a s nikým cizím se nedávej do řeči.
Mluvící kniha: Karkulka šla po cestě, cestou si opakovala přírodopis a určovala léčivé i jedovaté byliny a rozpoznávala stromy podle listů. (kniha zmizí) 8
Karkulka (jde po lese, sbírá listy a předříkává názvy): Dub letní - quercus pedunculata. Smrk pichlavý - picea commutata. Borovice lesní - pinus borealis. Najednou potká jelena se zlatými parohy. Karkulka: No co to je? Jelene, proč máš tak zlaté parohy? Jelen: Abych tě lépe viděl. Podívej, jak mi parohy na slunci svítí. Při provedení v mudlovském divadle: Silný reflektor ozáří jelena, světlo se odráží od parohů. V kouzelnickém divadle: použijeme Lumos Maxima na jelenovy parohy. Jelen: A proč ty máš tolik červenou čepičku? A copak to neseš? A kam jdeš? Karkulka: Jsi nějak zvědavý! S cizíma jelenama se nesmím bavit. A vůbec, pospíchám za babičkou. Jelen: No, jak myslíš, jak myslíš. Oba odejdou. V lese. Myslivec a Sněhurka jdou po lese a hledají houby. Myslivec: Přece jenom, to nemůžu udělat. Prohlíží si nůž. Sněhurka: Prosím? Copak jste říkal? Myslivec: Ale nic. Měli bychom se rozdělit a hledat každý na jiném místě, vy mi pokaždé všechno vysbíráte před nosem, slečno Sněhurko. Sněhurka: Tak dobře. Já půjdu tadytudy. Ale už se začíná stmívat. Myslivec: Za půl hodiny se tady sejdeme, u tohohle pařezu. Oba odejdou. Na scéně se objeví babiččin domeček. Je celý z perníku. Karkulka (přichází k domečku a klepe na dveře): Babi? Babičko? Hlas z chaloupky: Pojď dál, není mi nějak dobře, jsem v posteli. Karkulka vejde, scéna se pootočí a spatříme babičku, jak leží v posteli, přikrytá peřinou až přes nos. Je vidět jenom čepec. Babička: Jen pojď blíž, děvenko, pojď blíž. Copak jsi mi přinesla?
9
Karkulka: To je pravé burgundské. A tady ti maminka posílá bábovku. Všechno nejlepší k narozeninám! Babička: To jsi hodná, to jsi hodná. Ale já nějak nemám na nic chuť…přejedla jsem se. Karkulka (prohlíží si babičku): Jak to, že máš tak velké oči? A takové veliké břicho? Že ty nejsi babička…! Stáhne peřinu a pod peřinou je vlk s nacpaným břichem. Karkulka (vyjekne): Ty jsi vlk! Kde je moje babička? Vlk: Však povídám, že jsem se přejedl. Spolkl jsem jednoho mrňavýho kluka, potom babičku a tebe bych nejradši taky spolkl, ale už nemůžu. Karkulka (zavřeští): Pomóooc!!!
Vejde myslivec s nožem. Myslivec: Co se tady děje? Co tady vřískáš, děvče? Jdu tady náhodou kolem, sbírám houby, a najednou taková siréna! Karkulka: Vlk mi sežral babičku! To je strašný! (brečí) A ještě prej nějakýho malýho kluka! Myslivec: Tak přece se mi ta kudla bude hodit! (rozpáře vlkovi břicho, vyskočí babička a malý kluk)
10
Kluk: Promiňte, ani jsem se vám prve nestačil představit, Smolíček jméno mé. Babička: Těší mě. (podává mu ruku) Karkulka: Ahoj babi. Všechno nejlepší k narozeninám. Ahoj Smolíčku. Já jsem Karkulka. Myslivec (dotčeně): A já jsem vosk? Karkulka: Těší mě, pane Vosk, já jsem Karkulka. Děkuju za záchranu babičky. Jak se vám jenom za to odměníme? Myslivec: Já bych si jenom tady s dovolením kousek ulomil. (Uloupne si perníkové srdce ze zdi. Vloží ho do krabičky od královny.) Babička: Kdo mi to loupe perníček? Myslivec: To jenom větříček, babičko, jenom větříček. No, mějte se tady pěkně, spánembohem. (odejde)
Třetí jednání: Komnata na hradě. Myslivec přichází z jedné strany, královna z druhé. Královna: Tak doufám, že už je po ní! Myslivec: Tady máte ve škatulce její srdce, královno! Podává jí perníkové srdce. Královna: Její srdce! Tak to už holka nerozchodí! (prohlíží si podezíravě srdce) Nějaké divné, to její srdce… Myslivec: Ale královno, jen se podívejte, vždyť je na něm napsáno Sněhurka! Královna: Ukaž! Vskutku…no, zmizni. Možná ti tu hlavu teda useknout nenechám. Královna (stojí před zrcadlem a zhlíží se v něm): Zrcadlo mé nejmilejší, kdo je v této zemi nejkrásnější? Mluv! Zrcadlo: Tys nejkrásnější, paní má, nikdo se tobě nerovná! Ale princezna Sněhurka v temném lese, v chaloupce zlatoparohatého jelena, ta je ještě více líbezná! Královna: Cožéééé?! No počkej! Tak to teda ne! Já jsem nejkrásnější, ty hnusný křápe! 11
Jak to, že je ta holka naživu? Ale já to tak nenechám! A toho mysliveckýho si potom pěkně podám. Podvedl mě! Vztekle odejde.
Proměna: Chaloupka zlatoparohatého jelena. Sněhurka zametá, pak utírá nádobí a prozpěvuje si. Sněhurka: Ještě že se mě ten hodný jelen ujal, když jsem zabloudila v lese. Copak se asi stalo s myslivcem…aby ho tak něco sežralo… Jelen (přichází z pastvy): Dobrý večer, Sněhurečko. To jsem rád, že na mě někdo doma čeká. Bylo to k zbláznění, když Budulínek utekl s tou červenou slečinkou. Doufám, že jsi tu byla hodná a nikomu neotvírala? Sněhurka: Ale jelene. Vždyť sem nikdo nechodí. Pojď, já ti přeleštím parohy sidolem, máš je trochu zašlé. (leští mu parohy flanelovým hadrem) Setmí se a zase rozední. (Nox, Lumos) Jelen: Tak já se jdu pást. Buď pěkně doma a nikoho sem nepouštěj. Sněhurka: Nojo pořád… Jelen odejde. Sněhurka zametá, utírá prach… Někdo klepe. Sněhurka vykoukne ven: Je tam nějaká stará babička s košíkem jablek. Stará žena: Výborná jablíčka, bez chemického postřiku, se zvýšeným obsahem vitamínu cé. Akční cena. Když si koupíte pět kilo, dostanete šesté zdarma. Ochutnejte, děvenko, vůbec není otrávené! Sněhurka: Děkuji pěkně, stařenko! Kousne do jablka, začne se dusit, sípat, padne na zem a je mrtvá. Stará žena si sundá šátek, narovná se a začne vesele poskakovat a chechtat se – byla to přestrojená královna. Královna: A teď jsem nejkrásnější já! Cháchá! Odejde.
12
Jelen přijde domů a najde Sněhurku mrtvou ležet na zemi. Jelen: Sněhurečko! Co ti kdo udělal? Kdo ti ublížil? (pláče a uloží Sněhurku do skleněné rakve)
Setmí se a zase rozední. (Nox, Lumos) Jelen pořád pláče nad rakví Sněhurky. Nakonec ze zoufalství začne divoce kopat do země. Rakev se Sněhurkou nadskočí, Sněhurce vyletí otrávené jablko z krku, Sněhurka začne kašlat a probere se, vyskočí ze skleněné rakvičky a rozhlíží se vyjeveně kolem. Sněhurka: Jelínku! Co to se mnou bylo? Tak tvrdě jsem spala! Skočí mu kolem krku a vlepí mu pusu na čumák.
13
Vtom se jelen promění v krásného prince, padnou si se Sněhurkou do náručí . Princ a Sněhurka (zpívají): Den je krásný, den je krásný, den je krásný s tebou. Když dva se rádi mají, i v lednu je jak v máji, i v lednu je jak v máji, s tebou, s tebou, s tebou, s tebou.
Přijdou i Karkulka, Budulínek, babička a myslivec. Zpívají všichni společně: Když dva jsou jako jeden, v prince promění se jelen, v prince promění se jelen, s tebou, s tebou, s tebou, s tebou.
Zazvoní zvonec a pohádky je konec.
Bouřlivý potlesk. Atena, Arianus, Arachné, Aurel a několik dalších studentů, kteří vodili loutky, se klaní. Tma.
14
Čtvrté jednání Komnata nejvyšší potřeby Arianus (drží jednou rukou loutku Sněhurky a druhou Prince a přiblíží je k sobě, jako že se líbají): Ach, kdyby to nebyly jenom loutky (smutně) Ale Atena má oči jen pro toho frajírka Aurela… Chodba před KNP po chodbě hradu jde Atena rychlým krokem a za ní Aurel a neustále jí něco povídá Aurel: Jsi nádherná, jsi krásná. Můj sne, neutíkej přede mnou. Buď jen navždy se mnou...
Atena rychle uhne a zabouchne se do knp. Sedí tam i Aranius a pohazuje si s jablkem Arianus: Co tu děláš? Tebe jsem tu ne... Atena mu rukou zacpe pusu, aby dál nemluvil Atena: pšššt! z chodby se ozve Aurel: Ach má lásko, lásko věčná. Jak laň ladnou jsi, kam jen jsi se schovala? po chvíli hlas odezní a nastane ticho. Atena spustí ruku Atena: Je to k nevydržení. Je jak.... No zkrátka hrůza. Vůbec mě neposlouchá, není s ním řeč. Pořád jen mele ty svoje žvásty o lásce a o kráse a... no prostě hrůza. Arianus: Tady je to jablko na zrušení kletby, kdybys chtěla... Atena: To si snad ani nezasloužím. Mám, co jsem chtěla. Vůbec jsem si nedokázala představit, že to bude takovéhle. Inu, asi se neříká nadarmo, že s kouzly by se nemělo zacházet jen tak. Člověk by si měl vážit toho, co má a ne chtít něco jiného. Arianus: Ale zasloužíš. Každý občas dělá chyby, ale zaslouží si druhou šanci. Ty obzvlášť, jsi bezvadná holka, která má občas ztřeštěné nápady, ale co by to bylo za život, kdyby si člověk neužíval legrace, no ne? Atena: Zato ty jsi ten nejúžasnější člověk na světě. (obejme ho) Co bych si jen bez tebe počala? - sedí na podlaze v komnatě a oba se usmívají, vypadají zadumaně. V tu chvíli máchne Arianus hůlkou. Od stropu se začnou snášet okvětní lístky různých kytiček jako sníh a komnatu krásně provoní. Tichá hudba lyry jemně dotváří krásnou atmosféru -
15
Arianus: Víš, Ateno, já tě mám moc rád. Atena (dá mu pusu): Já tebe taky. Arianus s mírným údivem v obličeji vypadá konečně šťastný a Atena, která ho objímá, také. Mluvící kniha (objeví se na scéně, otevře se): Je krásné najít konečně to, co celý život hledáme. Najednou člověk nečekaně zjistí, že ačkoliv kvůli tomu prošel celý svět, našel to teprve tehdy, podíval-li se na svůj život otevřenýma očima. Mnohdy chceme spoustu věcí aniž bychom si uvědomili, že to celou dobu máme na očích. Proto buďte bystří a proplouvejte časem světa s ostražitou myslí, která bude otevřená i nečekaným zjištěním a možnostem.
Pro soutěž Bradavická čtyřka: tým Mrzimoru – 10. června 2009
Claire
Sophia
Bailla
Siny
Text hry:
Siny de Sorrow a Sophia Glis Glisová
Fotografie: Fotomontáže: Kresby - kulisy:
Sophia Glis Glisová, Siny de Sorrow (1), Bailla Peerlessová (1) Sophia Glis Glisová Claire Magic, Sophia Glis Glisová, Bailla Peerlessová, Siny de Sorrow
Záznam loutkové hry O Sněhurce…Sophia Glis Glisová V rolích loutek: loutky Za zapůjčení scény a některých loutek děkujeme mudlovské občance paní Pleskačové, která netuší, na co jsme je potřebovali. Obrázky postav: V roli Ariana: V roli Ateny: V roli Aurela: V roli Arachné:
jistý nejmenovaný člověk - svolil s použitím své fotografie (foto Sophia) k jemu blíže neosvětlenému účelu Siny de Sorrow Ken Barbín Sophia Glis Glisová
16
Vážená poroto, zde jsou odkazy z obrázkové chýše Imageshack, kde jsme uskladnili kulisy pro naši hru http://img198.imageshack.us/img198/9995/kouzelnestromy1.jpg http://img198.imageshack.us/img198/4768/tahiti1.jpg http://img198.imageshack.us/img198/8855/egyptskepyramidy.jpg http://img198.imageshack.us/img198/5516/komnatanejvyssipotreby.jpg/
Další obrázky jsou v textu hry… http://encyklopedie.moria.cz/media/bradavicka_pohadka.wmv
a tohle je speciální bonus – filmový záznam.
17
