V nímat arc hitekturu jako bar evné ploc hy KA P i T O L A IV
Naše vnímání se neomezuje na hmotu a prázdno. Předměty umístěné ve velké dálce nám často připadají dokonale ploché. Shluky oblaků mnohdy vidíme jako dvojrozměrné tvary na pozadí oblohy. Vzdálený břeh, jenž se vynořuje přes vodu, působí jako pouhá silueta: vidíme obrysy, ale úplně schází dojem hloubky. Dokonce i Manhattan, dlouhý dvacet kilometrů, vypadá při pohledu přes vodu z paluby připlouvající lodi jako namalovaná divadelní kulisa. Na světě existuje místo, kde jsou podobné úkazy, tak často pozorované u vody, velice zřetelné. Jsou to Benátky. Když od Jadranu a jeho dramatické rozlohy hřebenů vln, vrhající neskutečně syté ultramarínové stíny, vplouváte skrz řetězec ostrovů do plochých vod laguny, máte pocit, že vás cosi přeneslo do neskutečného světa, kde obvyklé představy o tvaru a formě ztrácejí smysl. Nebe a voda splývají ve třpytné modré sféře, uvnitř níž klouzavě plují tmavé rybářské lodi a nízké ostrovy vyhlížejí jen jako plovoucí horizontální pruhy. Benátky se vynořují z éteru jako fata morgána, jako město snů. Tento dojem čehosi neskutečného přetrvává až po samu hranici města. Barevné nádechy staveb plovoucí po vodním povrchu 69
jak vnimat architekturu blok tisk.indd 69
13. 10. 2016 14:06:20
působí lehčeji než cokoli, co jste kdy předtím viděli. V dřívějších dobách musely Benátky působit ještě exotičtěji. V době, kdy bylo každé trochu sebevědomé město obkrouženo hrozivými a neprostupnými hradbami, se tato metropole musela na první dojem jevit jako pozemský ráj, který nezná strach a kde se to hemží bezstarostnými lidmi v domech s jemnými, elegantními arkádami. Prostorná a rušná tržiště se otevírala k moři. Zatímco ostatní města si opevnila vrchol kopce mohutnými hradbami bez jediného otvoru, Benátky byly postaveny přímo v mělkých vodách a předváděly své pestře malované paláce zcela protknuté okny a sloupořadími v lodžiích. Namísto zdůrazňování tíže a pevné odolnosti lákaly hravostí a pohybem. Zde začíná Orient – avšak proměněný a idealizovaný. Město oplývající pestrým zbožím dováženým ze tří kontinentů bylo pravou pokladnicí, a když se pokrylo svátečním hávem, nemohlo se s jeho skvostnou velkolepostí měřit žádné jiné evropské sídlo. Benátky se od Orientu naučily, jak vyvěšováním drahých tkanin do oken proměnit vzhled domů a vytvořit atmosféru oslnivého lesku. Domy kolem náměstí Sv. Marka ozdobené tímto způsobem spatříte při velkých svátcích i dnes – a i bez ozdob jsou tyto budovy mimořádnými památkami jedinečné městské kultury. Celou severní stranu náměstí, Procuratie Vecchie, tvoří 152 metrů dlouhá budova s galerií ze začátku 16. století. Na úrovni ulice se nachází podloubí s obchody, nad ním jsou další dvě poschodí s okny mezi sloupy jako v divadelních lóžích. Když se z natěsnaných oken vyvěsí tkaniny, dokonale přikryjí četné tvarované detaily na fasádě a budova se z hojně sošně zpracovaného bloku promění ve sbírku vzorkovaných barevných ploch. Po zhlédnutí této výzdoby máte pocit, že ostatním budovám rozumíte lépe. Jsou to pokusy, jak tuto sváteční výzdobu instalovat natrvalo. Zjistíte, že mozaikové podlahy v bazilice sv. Marka jsou takové drahé koberce vytvořené z barevných kamínků a vzorek mramorového obložení starobylých cihlových stěn kostela připomíná prvotřídní koberce s širokými barevnými lemy. Vůbec nejpozoruhodnější je však Dóžecí palác. V rozporu se všemi architektonickými pravidly jsou jeho zdi nahoře masivní a dole zcela 70
jak vnimat architekturu blok tisk.indd 70
13. 10. 2016 14:06:20
děravé – ale přitom to vůbec nepůsobí rušivě, nevyvolává to pocit vratkosti. Ačkoli je horní část de facto plná a těžká, vypadá lehce: neleží mrtvě, ale vznáší se. Tohoto efektu se dosáhlo obložením zdí bílým a červeným mramorem uspořádaným do velké kostkované struktury. Na okrajích je struktura nahodile uříznuta, jako by se jednalo o ohromný, na míru připravený materiál. V umělém světle vyhlíží fasáda zářící proti temnému nebi naprosto nadpozemsky. Ani v přímém slunečním jasu to ale není žádný kolos na hliněných nohou, nýbrž hravý povrch připomínající stan. V rozích se nacházejí kroucené sloupy, odlišné od ostatních. Jsou tak tenké, že již neslouží jako opora, ale jako pouhý lem, podobně jako šňůrky, s jejichž pomocí čalouníci zakrývají švy. Vypráví se, že kníže Potěmkin nechal podél cesty, jíž projížděla Kateřina Veliká, rozestavit kulisy, jež budily dojem vzkvétajících měst. Přirozené je představit si, že nejspíš na křehké rámy nechal napnout pomalované plátno, aby tak vyvolal efekt pevných budov. V Benátkách udělali pravý opak. Podél Canal Grande leží palác vedle paláce, všechny jsou vyšší než širší, postaveny jsou výhradně z kamene a cihel a obloženy mramorem nebo štukem v odstínech benátské červené nebo sieny pálené. Architekti však úspěšně dosáhli toho, že budovy vypadají jako pestré sváteční ozdoby z lehkých materiálů. Canal Grande je především svátečním místem, scenerií pro překrásné regaty. Místní obyvatelé své domy podél průplavu (stejně jako na náměstí Sv. Marka) po staletí s potěšením zdobili květinami, textiliemi a drahými koberci a i zde existovaly snahy učinit výzdobu trvalou a přirozenou součástí budov. Oproti ostatním budovám se tyto lehké paláce nevyznačují rozdílem mezi nosnými a nesenými prvky. Jsou jednoduše odděleny úzkými lištami, které se kroutí jako šňůra nebo jsou ozdobené jako lem, a mezi nimi jsou napjaty barevné plochy fasád. Dokonce i okna působí jako povrchové ozdoby, nikoli jako otvory ve zdech. Otvory s lomeným obloukem jsou vepsány do pravoúhlého pole, takže na fasádě vypadají jako vyvěšené muslimské modlitební koberce, jež jsou plochým zpodobením výklenku ve zdi. V Benátkách se nacházejí i skutečné gotické 71
jak vnimat architekturu blok tisk.indd 71
13. 10. 2016 14:06:20
Severní strana náměstí Sv. Marka v Benátkách, vyzdobená tkaninami; květen 1956
Nároží benátského Palazzo Danieli. Povšimněte si, že okno tu spíše působí jako vnější dekorace – zavěšený modlitební koberec po stranách s nosiči připomínajícími těžká závaží – než otvor ve stěně.
stavby, odvážně vybudované kostely – avšak gotika, již nacházíme na palácích, je čistě ornamentální. Lomený oblouk zkrášlený islámským ornamentem je pouhou dekorací na povrchu fasády. Jedna stavba na obraze Gentile Belliniho (viz obrazová příloha), kterou 72
jak vnimat architekturu blok tisk.indd 72
13. 10. 2016 14:06:21
Dóžecí palác v Benátkách. Rozměrná a těžká horní část působí lehce, protože je pokryta růžovým a bílým mramorem ve velké kostkované struktuře.
Benátský palác, jehož průčelí připomíná aranžmá orientálních koberců – modlitebních koberečků a dalších tkanin se zdobnými lemy a šňůrami na okrajích. 73
jak vnimat architekturu blok tisk.indd 73
13. 10. 2016 14:06:21
lze v Benátkách spatřit dodnes, vypadá, jako by byla zcela pokrytá koberci. Povrch zdi nese textilní vzor, okna připomínají modlitební koberce, prostor mezi nimi působí jako další zavěšený koberec a celek je lemován šňůrami a obrubami. Dojmem odlehčených struktur ve svátečním odění často působí i raně renesanční benátské stavby s plochým obložením z pestrého mramoru. Stavby obou epoch jsou shodné, změnila se jen vnější výzdoba: místo lomeného oblouku nastoupil plný. Podle všeho zde existuje jistá spojitost mezi pestrostí benátské architektury a zvláštním světlem, které v Benátkách panuje; odráží se v něm jižní obloha a voda. Stíny tu nikdy nejsou tmavé a beze smyslu a vždy je prosvětlují chvějivé, třpytivé odrazy, které barvám propůjčují zvláštní sytost. V období, kdy zdejší architektura byla odlehčená a barevná, zářilo pronikavými barvami i benátské umění – jak to lze dodnes vidět v bazilice sv. Marka. Dokážeme si jen mlhavě představit, jak to Dóžecímu paláci slušelo, když byl jeho interiér zdobený čistými barevnými tóny středověké ploché malby. Pozdní renesance však do vzdušného města přinesla nové architektonické ideály. Efektnost staveb se už neměla odvíjet od barevných ploch, ale od reliéfu, masivnosti a dramatických stínů. V dnešní době zase benátská komise pro fasády zabránila stavbě podle návrhu Franka Lloyda Wrighta s odůvodněním, že neladí s celkovým charakterem města. Ve skutečnosti není Wrightův manýrismus staré benátské architektuře o nic cizejší, než byla pozdní renesance. Právě tehdy, když byly mezi odlehčené struktury s barevnými zdmi uvedeny mohutné a masivní stavby s těžkými rustikovanými kvádry, došlo ke zlomu v uspořádaném vývoji benátské architektury. V roce 1483 byl interiér Dóžecího paláce zničen požárem a následně byly ohromné místnosti vyzdobeny podle vkusu nové doby. Barvou a materiálem navenek tak lehká budova nyní získala nesmírně těžké interiéry. Stěny byly pokryty grandiózními obrazy, jež volbou perspektiv a dramatickým stínováním ruší všechny plochy. Stropy dostaly vysoce reliéfní štukování a tolik ornamentu, barev a zlacení, tolik obrazů vytvářejících iluzi hloubky, že to vše návštěvníka svou vahou až drtí. 74
jak vnimat architekturu blok tisk.indd 74
13. 10. 2016 14:06:21
Benátský Canal Grande při pohledu ze schodů u Palazzo Grimani. Nalevo leží základy renesančního paláce coby těžký blok v kontrastu s lehčími paláci v pozadí.
Benátské stavby nás učí, jak lze v architektuře dosáhnout účinku tíže či lehkosti. Jak jsme již viděli, výrazně konvexní tvary působí hmotně, zatímco konkávní tvary vyvolávají dojem prostoru. Na Benátkách je patrné, že lze budovy pojmout i tak, aby vyvolávaly výhradně dojem ploch. Když si vyrobíte bednu z těžkého materiálu, například vezmete mohutná prkna s výraznými letokruhy a stlučete je tak, aby byla tloušťka prken patrná ve všech rozích, bude tíže a pevnost bedny okamžitě vidět. A jako takovéto bedny byly pozdně renesanční stavby. Těžké rohové kvádry vyvolávaly iluzi přehnaně tlustých zdí. S využitím podobných prvků postavil Palladio stavby s cihlovými stěnami, které přitom vypadají jako z nepředstavitelně těžkých kvádrů. Ale stejně jako může stavba vypadat těžší, než doopravdy je, dá se také zařídit, aby vypadala lehčí. Kdybychom na dřevěné bedně ohoblovali všechny nepravidelnosti a všechny rýhy zaplnili tak, aby byly strany dokonale ploché a hladké, a pak bednu natřeli světlou barvou, nedalo by se poznat, z jakého je materiálu. A kdybychom ji namísto barvou pokryli zdobeným papírem nebo textilií, vypadala 75
jak vnimat architekturu blok tisk.indd 75
13. 10. 2016 14:06:21
by velice lehká, stejně jako materiál, který ji pokrývá. K tomu došlo u Dóžecího paláce a mnoha dalších benátských staveb. Odlehčeně vyhlížející stavba nebyla v éře pozdní renesance a následných obdobích považována za skutečnou architekturu. Lehkost byla vhodná u stanů a dalších dočasných staveb, ale dům měl být solidní a stejně tak měl i vypadat, jinak to nebyl dům. A pokud měla určitá stavba velkolepostí překonat své sousedy, dosáhlo se toho dodáním tíhy a výzdoby. S barokními ideály skoncovala Francouzská revoluce. Paruky vyšly z módy. Během následujících desetiletí proběhlo několik pokusů o ustavení lehčí, méně nemotorné architektury. Francouzský empír, anglický regentský sloh a německý biedermeier přišly s budovami dokonale pokrytými hladkým štukem pomalovaným světlými odstíny – v porovnání s barokní architekturou byly neskonale lehké a ladné. Tato fáze ale trvala jen krátce a po ní znovu nastal návrat tíže a ornamentu. Až ve 20. století došlo k tomu, že architekti po celém světě začali usilovat o vytvoření jaksi nehmotné architektury. Ilustrativním příkladem je vila vybudovaná roku 1930 v borovém háji za Berlínem. Do té doby nikoho ani nenapadlo, že by dům bohatého muže mohl být takto lehký a otevřený. Majitel, berlínský bankéř Kluge, byl na svůj nový dům hrdý a chtěl jej lidem předvést. „Loupeže jsou dnes v Německu každodenním jevem,“ prohlásil. „Mám v Berlíně dům, který je postaven mnohem solidněji a je plný starožitností a uměleckých děl. V takovém domě ale žijete v neustálém strachu z lupičů. Pronajal jsem jej proto člověku, který se tohoto rizika nebojí, a pro sebe si nechal postavit tento. Zde, jak sami vidíte, žádné poklady nemám. Mám tu jen to, co je nezbytné pro pohodlný a samostatný život. Celou západní stranu obývacího pokoje tvoří jediná dlouhá skleněná stěna, kterou lze odsunout, když svítí slunce, a při chladu zase zavřít, takže tu mohu kdykoli sedět a užívat si venkovní přírodu. Pokud by sem snad přišli zloději, uvidí zvenčí vše, co je vevnitř – a koberce na podlahách a pár kusů světlého nábytku z oceli nejsou pro bytové zloděje žádným lákadlem.“ 76
jak vnimat architekturu blok tisk.indd 76
13. 10. 2016 14:06:21
