Aplikace folkloru východních Čech do výuky na základních uměleckých školách

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér taneční pedagogiky

Aplikace folkloru východních Čech do výuky na základních uměleckých školách Diplomová práce

Autor práce: Klára Jeţková Vedoucí práce: Mgr. Ladislava Košíková Oponent práce: doc. Mgr. Jarmila Vondrová

Brno 2011

Bibliografický záznam JEŢKOVÁ, Klára. Aplikace folkloru východních Čech do výuky na základních uměleckých školách [Application of Eastern Bohemia Folklore in Teaching at the Basic Schools of Art]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér taneční pedagogiky, 2011. 107 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Ladislava Košíková.

Anotace Tato diplomová práce zpracovává folklorní prvky východočeské oblasti. Teoretická část uvádí některé základní pojmy lidového umění: lidový tanec, lidovou hudbu, lidovou slovesnost, dětský folklor, lidový kalendář, a charakterizuje folklorní oblast východních Čech. Praktická část obsahuje jednotlivé lidové tance, písně, říkadla, hádanky, dětské taneční hry a obřady během kalendářního roku. Vše je metodicky rozpracováno do čtyř věkových skupin jako přirozená součást pěstování národního povědomí, uvědomělého vztahu k přírodě, kultuře i okolní společnosti.

Annotation This thesis handles folklore elements of East Bohemia region. The theoretical part presents some basic concepts of folklore art: folklore dance, folklore music, folklore literature, children's folklore, folklore calendar, and characterizes the folklore of East Bohemia region. The practical part includes various folklore dances, songs, rhymes, riddles, games and children's dance ceremonies during the calendar year. Everything is methodically worked into four age groups as a natural part of growing national consciousness, conscious relationship to nature, culture and society.

Klíčová slova Folklor, tanec, východní Čechy, základní umělecká škola, metodika, rozvoj tanečníků.

Keywords Folklore, dance, East Bohemia, the basic school of art, methodology, the development of dancers.

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a pouţila jen uvedené prameny a literaturu.

V Brně dne 13. května 2011

Klára Jeţková

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé diplomové práce, Mgr. Ladislavě Košíkové, za její podporu, podnětné připomínky, ale také za inspiraci a diskuze nejen při vypracování této diplomové práce. Dále bych ráda poděkovala své rodině a přátelům za morální podporu při studiu.

Obsah ÚVOD .......................................................................................................................... 6 T E O R E T I C K Á Č Á S T ................................................................................. 8 1.

VYMEZENÍ POJMU LIDOVÉ UMĚNÍ ......................................................... 9 1.1 LIDOVÝ TANEC ........................................................................................ 9 1.2 LIDOVÁ HUDBA ..................................................................................... 11 1.3 LIDOVÁ SLOVESNOST .......................................................................... 12 1.4 DĚTSKÝ FOLKLOR ................................................................................. 13 1.5 LIDOVÝ KALENDÁŘ .............................................................................. 14 1.5.1 Advent ..................................................................................................... 14 1.5.2 Vánoční svátky ....................................................................................... 16 1.5.3 Masopust ................................................................................................ 17 1.5.4 Velikonoce .............................................................................................. 18 1.5.5 Máje........................................................................................................ 21 1.5.6 Letnice .................................................................................................... 22 1.5.7 Sklizeň .................................................................................................... 24 1.5.8 Poutě ...................................................................................................... 25 1.5.9 Posvícení ................................................................................................ 25

2.

CHARAKTERISTIKA VÝCHODNÍCH ČECH .......................................... 27

P R A K T I C K Á Č Á S T................................................................................... 28 3.

TANEČNÍ KROKY VÝCHODNÍCH ČECH POUŢITÉ V PRAKTICKÉ ČÁSTI ............................................................................................................... 29

4.

PRVKY FOLKLORU A JEHO APLIKACE DO VÝUKY NA ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLE ...................................................................................... 36 4.1 4.2 4.3 4.4

PŘÍPRAVNÁ TANEČNÍ VÝCHOVA ...................................................... 36 ROČNÍK PRVNÍ A DRUHÝ ..................................................................... 50 ROČNÍK TŘETÍ A ČTVRTÝ .................................................................... 65 ROČNÍK PÁTÝ AŢ SEDMÝ .................................................................... 82

ZÁVĚR .................................................................................................................... 103 POUŢITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE................................................................... 104 POZNÁMKY K PRAKTICKÉ ČÁSTI ............................................................... 106 SEZNAM ZKRATEK............................................................................................ 107

Úvod Cílem mé diplomové práce je přiblíţení regionálního folkloru ţákům základních

uměleckých

škol,

případně

členům

dalších

tanečních

skupin,

prostřednictvím jejich pedagogů a uměleckých vedoucích. Vyzvednutí důleţitosti výuky lidového

tance

jako součásti

pěstování

národního povědomí, úcty

k historickým hodnotám a dědictví předků, morálních hodnot, mezilidských vztahů a vztahu k přírodě. V současné době, kdy jsou tvořeny školní vzdělávací programy, je prostor pro inovaci a zkvalitnění výuky. Nestačí se pouze soustředit na moderní taneční trendy, ale je třeba podpořit přirozený vývoj tanečníka s ohledem na jeho věk. Lidový tanec rozvíjí jeho taneční projev, koordinaci, harmonii pohybu v souladu s písní, sebeuvědomění, komunikaci a vztahy v kolektivu. Podporuje individualitu, improvizaci a tvořivost. Problémem dnešní doby je, ţe děti tráví stále více volného času pasivně. Nechávají se bavit televizí, počítačem a další technikou. Zajímají se o vše pouze povrchně a po krátkou dobu. To vše přináší dnešní uspěchaná doba. Tanec byl a bude součástí ţivota člověka. Pro kaţdého je důleţité vědět, kde má kořeny, odkud pochází a kam patří. V rozvoji dítěte je toto povědomí nenahraditelné, zvláště dnes, kdy se vlivem globalizace stírají národní rozdíly. Právě proto jsem se v diplomové práci zaměřila na folklor východních Čech, kterému se sama intenzivně věnuji a jehoţ vyuţívám při výuce na základní umělecké škole v Hradci Králové. Tato diplomová práce je rozdělena na dvě části. Teoretická část má za úkol seznámit s vybranými základními pojmy lidového umění pro získání všeobecného přehledu a zároveň přiblíţení východočeského folkloru. Praktická část diplomové práce je zaměřena na zpracování folklorních prvků této oblasti a rozvoj tanečníků od přípravného po sedmý ročník prvního stupně základních uměleckých škol. Lidové taneční hry, říkadla, hádanky, písně a tance zařazujeme jiţ do výuky přípravných ročníků. Od přípravného ročníku je dětský folklor důleţitou součástí hodiny. Rozvíjí nejen pohybový aparát, ale i dětské emoce. Pomocí zajímavých dramatizací textů a hravých pohybových činností jsou děti vedeny přirozenou cestou k vytváření návyků správného drţení těla, vypracovávání tělesné citlivosti a obratnosti, rozvíjení pohybové fantazie a základů rytmického a intonačního cítění. Ţáci se učí orientaci v prostoru a vzájemným vztahům v kolektivu. Od třetího ročníku hlouběji rozvíjíme 6

techniku lidového tance. Za předpokladu, ţe uplatníme tempovou, rytmickou, dynamickou a prostorovou sloţku tance, docílíme vědomého pohybu, kterému dáme tímto výraz. Zapsané tance jsou vţdy přizpůsobeny věku tanečníků tak, aby dál rozvíjely jejich dovednosti a osobnost. Proto jsou často v odlišné formě, neţ jak jsou zapsány ve sbírkách.

7

TEORETICKÁ ČÁST

1. Vymezení pojmu lidové umění Lidová kultura zahrnuje širokou škálu lidových projevů sociálního, kulturního, hmotného a duchovního ţivota lidu. Patří sem vše, co s člověkem souvisí: od architektury, bydlení, stravování, odívání, druhů obţivy a pracovních činností po folklor, tj. obyčejovou kulturu, slovesné, dramatické, hudební a taneční umění. V lidovém umění je zhmotněna atmosféra konkrétní doby, je tedy ohraničeno společensky, místně i časově. Základními znaky jsou anonymita a kolektivnost. Kolektiv není přímým tvůrcem jednotlivých výtvorů, ale působí na jejich výrazovou a formální stránku. Tvůrčí počin jednotlivce prochází kritikou, pokud je hodnocen kladně, je přenášen dále. Díla lidového umění nikdy nebyla vytvořena se záměrem uměleckého působení a jedinečnosti, ale jako kterýkoliv jiný jev lidové hmotné nebo duchovní kultury měla ve společnosti určitou uţitkovou funkci. Do popředí vystupovala funkce magická, rituální. Lidovou kulturu vytvářelo i přetvářelo mnoho jevů. Nejvýznamnější z nich byly přírodní prostředí, klimatické poměry, ale také společensko historické jevy.1

1.1 Lidový tanec Jak vypadal tanec na našem území v nejstarších dobách, se můţeme pouze domnívat. Dozvídáme se o něm ze středověkých památek v podobě kreseb, dřevorytin, rukopisů, ale také z neúprosného brojení církve proti tancům zděděným z doby předkřesťanské. Hlasatelům Kristova učení se nedařilo vypudit starodávné obyčeje a oblíbené zábavy lidu, které si lid předával z pokolení na pokolení.2 K nejstarším obřadům patřily tance, které uctívaly slunce, oheň, vodu, zemi, měly zajistit plodnost, zdraví nebo úrodu plodin. Tančilo se formou chorovodů, nejčastěji po kruhu zleva doprava po směru slunce, v řetězových formacích, v levotočivých spirálách či ve skupinových útvarech se symbolem v čele. Chorovody se většinou prováděly za doprovodu zpěvu a byly převáţně ţenskou záleţitostí. Mezi nejstarší projevy muţského tance patří muţské skoky. Jsou většinou skočného rázu, námluvního charakteru a improvizované taneční kompozice.3

1

Československá vlastivěda. Lidová kultura. Praha 1968, str. 703-706.

2

ZÍBRT, Čeněk. Jak se kdy v Čechách tancovalo. Praha 1960, str. 7.

3


9

Pravděpodobně z taktických důvodů byly ve 12. století připouštěny váţné obřadní tance v kostelech jako součást církevních obřadů. Avšak s nimi došlo k pronikání světské nevázané zábavy do náboţenského ceremoniálu, a proto byly postupně zakazovány. Z písemných záznamů víme, ţe se tanec začal uplatňovat v rozverných ţákovských divadelních hrách a lidových hrách masopustních, také jako součást slavností, korunovací i panovnických svateb.4 Ve 14. století přispěl k obohacení dvorských a městských tanců velký rozvoj instrumentální hudby. Rozvíjely se procesionální tance vedené předtanečníkem, tančené táhlým krokem. Do městské společnosti pronikaly francouzské a italské skočné tance. To vše mělo vliv i na styl a utváření lidového tance. Časté jsou téţ cechovní tance. Kaţdý z cechů měl pro své řemeslo charakteristický tanec, který si předával z generace na generaci. Kaţdý cech si hlídal, kdo jeho tanec tančí, a aby pokračoval v tradici. Bednáři tančili s obručemi, soukenický cech s prapory, noţíři si většinou vybrali tanec ve zbroji s meči. Během 15. století se vykrystalizovala forma párového tance s volnou strukturou.5 Základem této tanečně rozvinuté milostné hry je víření dvojice na místě kolem společné osy. Točivé tance se váţí na velký počet nápěvů a textů. Výběr nápěvu určuje muţ a za předzpěvu u muziky se s tanečnicí rytmicky pohupuje nebo přešlapuje na místě. Tanec je zakončen individuálním projevem tanečníka a tanečnice. Ţena se nejčastěji otáčí kolem své osy nebo vpřed po okruţné dráze. Muţ podupává, tleská nebo provádí různé ozdobné skoky, tanečnici obchází nebo postupuje za ní.6 V úzké vazbě s rozvojem barokní instrumentální hudby vznikaly mezi 16. a 18. století párové tance figurální. Sepjetí s hudbou bylo důleţité, protoţe jednotlivé taneční prvky odpovídaly jednotlivým taktům nápěvu. V tanci je dán charakter a sled tanečních prvků, které tvoří pevné figury. Vazbou na jeden nápěv i strukturou se k figurálním tancům přiřazují tance s proměnlivým taktem. Hlavním znakem pro tento párový tanec je střídání dvoudobého a třídobého taktu s kombinací dvou základních prvků – sousedské a obkročáku. Dalším druhem figurálních tanců jsou tance čtverylkového typu. Vyznačují se novým prostorovým uspořádáním nejčastěji čtyř párů nebo trojic.7 4

Československá vlastivěda. Lidová kultura. Praha 1968, str. 366.

5

Československá vlastivěda. Lidová kultura. Praha1968, str. 366-368.

6


7


10

V 19. století se s oblibou začaly tančit lidové tance i ve městech. Objevoval se zde vrták, břitva, kalamajka, hulán a další. V duchu této lidové tradice vznikly v městském prostředí kolové tance. Jsou posledním stupněm samostatného vývoje tanců folklorního rázu. Základem je opakování jednoho kroku ve vířivém pohybu párů kolem své osy a současně z místa po kruhu. Velmi oblíbeným tancem, o jehoţ původu se vede více názorů, se stala v 30. a 40. letech česká polka. Rychle se rozšířila a byla součástí tanečních zábav a tanečního pořádku společně s rejdovákem a rejdovačkou, polonézou, valčíkem, sousedskou, českou besedou a dalšími. Zásluhou vlastenců má polka společně s rejdovákem velký úspěch i v cizině.8

1.2 Lidová hudba Lidová, tedy nástrojová hudba, byla pěstována převáţně nadanými hudebníky, samouky. Obvykle byla spjata s písněmi a tanci lidového kolektivu. Nejstarší stadium lidové hudby se vyvíjelo v pastýřském prostředí. Hrou na píšťaly a pastýřské trouby si krátili pastýři čas na pastvě nebo doprovázeli zpěv či tanec. Od 11. do 17. století je nejobvyklejší součástí svateb, slavností, obřadů i poutí dvojice muzikantů, pištec a bubeník. Koncem 13. století je rozšířena hra na dudy, téţ zvané gajdy, kejdy, kozice, a také nástroj loutnového charakteru kobza. Ve století 14. se u nás zároveň s novotami krojovými a tanečními rozšiřuje hra na smyčcové nástroje. Předchůdci dnešních houslí se nazývali figely, fiduly. Dále se objevují citary a trompety,

pouţívané

hlavně

ve

vojsku

a

na

společenských

zábavách.

V následujícím století byl oblíben strunný bicí nástroj cimbál. Pokládal se na stůl nebo se zavěšoval při chůzi na popruh. Velké maďarské cimbály se rozšířily na Moravě aţ ve 20. století. Protějškem fiduly byla basa neboli barborka. Byla o něco menší neţ dnešní kontrabas, měla obvykle dvě nebo tři struny. Dalšími nástroji byla niněra, trumšajt, moldánky či grumle. Na přelomu 18. a 19. století zde zdomácněl klarinet. Lidoví hudebníci se zabývali hudbou při zaměstnání nebo se jí ţivili, kde byla příleţitost. Bavili lid, měšťanstvo i šlechtu. Ţivě zprostředkovávali i výměnu mezi tvorbou lidovou a tvorbou slouţící feudálům. V 1. polovině 18. století začalo u nás snad nejsilnější pronikání lidového ţivlu do umělé hudební kultury. Zámecké kapely byly sestavovány z domácích hudebníků, slouţících na zámku, a z nadaných 8


11

poddaných. Významnou úlohu při tomto prolínání lidové a umělé hudby vykonali čeští kantoři. Vychovávali nové muzikanty a celkově působili na zvýšení úrovně lidové hudby. Své zásluhy měly i cechy muzikářů, sdruţující vesnické i městské hudebníky, kantory a varhaníky.9 V souvislosti s historickým a kulturním vývojem našeho státu vznikly na našem území dvě základní hudebně písňové a taneční oblasti. Západní, neboli instrumentální, hudební typ odděluje řeka Morava od východního – vokálního typu. Instrumentální typ písně vznikl vlivem barokní a klasické hudby. Většina písní je v durových tóninách a pravidelného taktového členění. Převaţují tance figurální, na jihu a jihozápadě Čech tance kolečkového typu. Základními rysy vokálního typu je bohaté rytmické členění, hudba kopírující zpěv a vedle durových také mollové a archaické tóniny. Na východní Moravě a části Slezska nebyly tak příznivé podmínky k ţivějšímu styku s umělou hudební kulturou, proto má zde lidová hudba na rozdíl od instrumentální oblasti zemitější ráz. Vyskytují se zde starší taneční typy, například muţské skoky, chorovody a tance točivé.

1.3 Lidová slovesnost Lidová próza není původně literaturou, ale je uváděna v ţivot vyprávěním. Rodí se z potřeby povídat a obliby naslouchat. Proto je souborně nazývána jako lidová vyprávění nebo lidové povídky. Všechny se nějakým způsobem vzdalují od skutečnosti. Pohádky, anekdoty a humorky zpravidla vyprávějí o něčem neobvyklém, fantastickém se samozřejmostí, jako by se to ve skutečnosti mohlo stát. Hlavní je zde především děj. Na rozdíl od nich leţí u pověstí a pověrečných povídek váha na postavách a vybírá se ze skutečnosti něco mimořádného, co zasluhuje zvláštní pozornost. Lidoví vypravěči a pohádkáři byli většinou tuláci bez domova. Byl o ně velký zájem. Kde dostali nocleh, tam se sešla celá vesnice a dlouho do noci se vyprávělo vţdy něco nového.10 Mimo oblast lidové prózy se jiţ vymykají tzv. jednoduché formy: přísloví, pranostiky a hádanky. Tyto drobné slovesné útvary jsou spíše dramatizační a stylizační součástí lidové prózy. Přísloví obsahuje obecně platné zásady nebo zkušenosti kolektivu. Pranostiky můţeme povaţovat za druh přísloví se zemědělskou 9


10


12

a meteorologickou tematikou. Vedle pranostik mylných a pověrečných nacházíme i takové, ve kterých jsou uloţeny cenné zkušenosti zemědělců. Většinou ve veršované formě jsou přenášeny ústním podáním a některé z nich jsou zachovány v ústní tradici dodnes. Hádanka neboli metafora nahrazuje skutečný předmět jiným vyjádřením. Často je najdeme v pohádkách. Bývaly také oblíbeným doplňkem zábavy. Stejně jako s pořekadly a příslovími si jimi lid rád zpestřil i obyčejný hovor.11

1.4 Dětský folklor Dětský folklor představuje širokou oblast taneční, hudební, slovesné, pohybově gymnastické, dramatické a výtvarné tvorby. Základem je spontánnost a hravost. Patří sem vlastní tvorba dětí a jejich hry, říkadla, dětské popěvky. Součástí jsou i projevy dospělých, určené převáţně pro nejmladší - ukolébavky, jednoduché tanečky, říkadla. Vedle toho se děti ve svých projevech inspirují z folkloru dospělých, přejímají z něho podněty, motivy a celé formy. Ovšem funkce a obsah tohoto původně dospělého folkloru se mění a nabývá dětské tvářnosti. Pokud tance, písně, výroční obyčeje nebo obřadní hry ztratily svou funkci v ţivotě dospělých, přešly během staletého vývoje do dětského prostředí a staly se součástí dětského folkloru. V tomto prostředí zpravidla jejich historický vývoj končí. Většina folklorních dětských projevů je často doprovázena říkadly. Hlavním znakem je rytmus, zdůrazněný přednesem. Tematicky se pojí k přírodě, různým situacím dětských her a výročních zvyků. Mají funkci rozpočítávací, škádlivou, zábavnou, účelovou nebo onomatopoickou, kdy děti napodobují například hlasy zvířat, ptáků, zvonů. Dětské písně jsou v základu jednoduché. Popěvky se pohybují v rozsahu tercie a kvinty. Vedle zpívaných říkadel jsou další skupinou písně pastevecké, koledy, popěvky spojené se zvykoslovím nebo písně k tanečním hrám. Z psychologického a fyziologického vývoje dítěte vyrůstají dětské hry. Jsou projevem hravosti, pudu. S patřičnou motivací napomáhají tvorbě fantazie. Přirozeně jsou v nich propojené slovesné, taneční, hudební a dramatické sloţky. Prostřednictvím hry se rozvíjí cit pro rytmus, básnické slovo a píseň, výraz, gesto a harmonický pohyb. 11

Československá vlastivěda. Lidová kultura. Praha1968, str. 284-292.

13

1.5 Lidový kalendář V současné době se můţe zdát, ţe se tradice a lidové zvyky z běţného ţivota vytrácejí. Jde o záleţitost obecnou, spojenou s civilizací a evropským kontinentem. I kdyţ se Česká republika nachází ve středu Evropy, zůstalo mnoţství zděděných duchovních hodnot, které mnohdy ani nevnímáme, ale stále jsou přirozenou součástí našeho ţivota. Obecně se tak děje například o Vánocích či Velikonocích. V řadě regionů také můţeme s místními lidmi zhlédnout masopustní průvody, vynášení smrtky, pálení čarodějnic, stavění májů, proţít posvícení nebo hody.12 Folklor sice ztratil svou původní magickou a obřadní funkci, nicméně svůj význam má stále.

1.5.1 Advent Advent začíná čtyři týdny před Vánocemi, přibliţně na sv. Kateřinu. Během něho se přísně dodrţovaly tradice, důleţitá byla střídmost a rozjímání, očekával se příchod Krista. V tomto čase slunovratu lid prováděl různé obřady „narození nového slunce“. Oţívaly nové přírodní síly, které měly mít vliv na další rok. Stavení obcházely zahalené masky, které dělaly nezvyklé věci. Postavy byly tiché, málomluvné, bíle nebo černě oděné, některé připomínaly sílu země. Objevovaly se vţdy v den konkrétního svátku. Sv. Cecílie - 22. 11. a sv. Kateřina - 25. 11. Svatá Cecílie byla světice, která nezemřela krutou smrtí jako jiné. Stala se patronkou básníků a muzikantů. Svatá Kateřina byla pro svou víru v Krista umučena lámáním v kole. Proto bylo zakázáno v tento den pracovat s čímkoliv, co mělo kola. Právě ve druhé polovině měsíce se konaly v jednom z těchto dvou termínů závěrečné taneční zábavy před prosincovým adventem. Říká se: Svatá Kateřina zavěsila hudcům housle do komína. Sv. Ondřej - 30. 11. „Svatý Ondřej je patron nevěst, ale zároveň sedláků a rybářů. Tento den se váže na pohanský rituál spojený s přírodním rozhraním, kdy v našich krajinách začíná reálná zima. Povrch země se mrazem uzavírá, zamrzá především jeden 12

LANGHAMMEROVÁ, Věra. Čtvero ročních dob v lidové tradici. Havlíčkův Brod 2008, str. 6.

14

z činitelů života, voda. Než se na dlouho ztratí pod ledem, lze tudy ještě naposled nahlédnout do nitra země a zeptat se na náš osud, skrytý zde jako rezerva budoucího života. Čaruje se s vodou, činí se osudové dotazy ke stromům, oslovuje se okolní příroda a celé prostředí.“13 Ţeny se chodily ptát na svoji budoucnost ke stromům nebo k vysekané díře v ledu.

Sv. Barbora - 4. 12. V duchu tajemné adventní atmosféry obcházely obydlí bíle oděné Barborky. Na nezbedníky měly metličku, jinak děti obdarovávaly jablky a ořechy. Dívky si ukládaly větvičky z třešně do nádoby s vodou, která se denně musela vyměňovat.14 Jinde je sázely a zalévaly vodou, kterou nabíraly do úst. Pokud ratolest do Vánoc vykvetla, čekala dívku do roka svatba.15 Sv. Mikuláš - 6. 12. K předvečeru světce se váţe obchůzka svatého Mikuláše. Postava dobrodějného křesťanského patrona s bílým plnovousem obcházela stavení a obdarovávala poslušné děti pamlsky a hračkami, zlobivé dostaly brambory, řepu nebo uhlí. Nejčastěji byl doprovázen andělem a čertem. Ve východních Čechách byl průvod Mikuláše početnější o sestavu maškar masopustního typu.16 V této oblasti se dětem k příleţitosti mikulášské nadílky strojil mikulášský vrkoč. Nazdobením pečeného pletence z kynutého těsta, červeného jablka a hůlek se sušeným ovocem, vznikl řetízkový kolotoč k snědku.17 Sv. Ambroţ - 7. 12. a Perchta Ambroţ, podivná bytost s vysokou čepicí a metlou, běhal po vesnici a vypláceným dětem rozhazoval bonbóny. Na rozdíl od děsivé postavy Perchty, která chtěla potrestat nepostící se děti o Štědrém dnu. Nezbedníkům hrozila rozpáráním břicha.

13


14

ZRŮBEK, Rudolf. Jaro, léto, podzim, zima. Praha 2005, str.258-259.

15


16

ZRŮBEK, Rudolf. Jaro, léto, podzim, zima. Praha 2005, str. 259-260.

17

LANGHAMMEROVÁ, Věra. Lidové zvyky. Praha 2004, str. 263-265.

15

Sv. Lucie - 13. 12. Svatá Lucie byla patronkou světla a předení. Podle juliánského kalendáře byl tento den zasazen do zimního slunovratu. V předvečer Lucie chodily bíle oděné ţeny. Obličej měly buď pomoučený, nebo si nasadily strašidelné masky se zobáky. Měly peroutku z husího křídla jako symbol očisty a tou vymetaly kouty světnice. V tento den se nesmělo příst. Pokud některá ţena zákaz porušila, byla ztrestána pocucháním přádla. „Pod symbolem ženské práce ve zvycích zjevně prosvítá hlubší podtext ženského principu a mateřského kultu.“18

1.5.2 Vánoční svátky Štědrý den - 24. 12. Vánoce a konec běţného roku byly důleţitým mezníkem, kdy se hodnotil a uzavíral jeden hospodářský cyklus. Štědrý den je křesťanským svátkem narození Jeţíše Krista, původně však nahradil pohanské slavnosti konané v době zimního slunovratu. Prováděly se obřady spojené s rituály – zajištění prosperity, lásky a zdraví. Štědrovečerní večeře Nabízela vše, co dům a zahrada i hospodářství poskytly nejen lidem, ale i dobytku a stromům v zahradě. Aby rodina zůstala nadále spolu, nesmělo se od štědrovečerní večeře odcházet. Ze stejného důvodu se stůl obtáčel řetězem. Na stole býval bílý ubrus, hořící svíčka, trnitá větvička, česnek a cibule, které zaháněly zlé duchy. Dále nabízel jablka, ořechy, sušené i čerstvé ovoce, med, pečivo z kynutého těsta, luštěniny, houbového „kubu“, buchtičky se sirobem19. Po večeři se pod strom zahrabaly kosti. Aby dávala studna dobrou vodu, házely se do ní skořápky z ořechů, jablka a kus housky, krávy dostaly kus vánočky, drůbeţi byl nasypán hrách nebo česnek s medem, aby hodně nesla.20 Mezi další magické úkony patřilo lití olova, krájení jablek, dívky házely pantoflem nebo vybíraly polínka - podle toho měl pak vypadat jejich ţenich. Vánoční stromeček a nadělování dárků se objevuje aţ koncem

18

LANGHAMMEROVÁ, Věra. Lidové zvyky. Praha 2004, str. 267-269.

19

Sirob je sirup vyrobený z cukrové řepy.

20

ŢLÁBKOVÁ, Ludmila. Stojí buk vprostřed luk. Hradec Králové 2009, str. 98.

16

19. století. Nedílnou součástí Vánoc byla také hudba. V rodinách se zpívaly koledy, hrály se pastýřské nebo jesličkové hry. Sv. Štěpán - 26. 12. „Na Štěpána není pána“ Od tohoto dne aţ do Nového roku bylo volno, vyplácela se celoroční odměna za sluţbu. Chasa se rozhodovala, zda zůstane u svého pána, nebo přejde do sluţby k jinému. Druhý vánoční svátek patřil koledě. S přáním chodili po domech dospělí i děti. Tři králové - 6. 1. Období do Tří králů ještě patřilo koledníkům. Chodili ve trojicích po staveních, bíle odění, s bílou papírovou korunou na hlavě a s kadidlem. Zpívali novoroční přání a nad vstupní dveře poznamenali svěcenou křídou tři písmena se třemi kříţky, K + M + B +, a příslušným rokem. Lidový výklad iniciál jsou jména tří králů: Kašpara, Melichara a Baltazara. Jejich pravým smyslem je však latinská ţehnací formule: „Kristus mansionem benedictat“ - tj. „Ať Kristus žehná tomuto příbytku“.

1.5.3 Masopust Masopustní období začíná po svátku Tří králů a vrcholí Masopustním úterkem. Toto období, časově vymezené Vánocemi a Velikonocemi, respektive počátkem předvelikonočního půstu, je charakterizováno veselou zábavou s hudbou, zpěvem, tancem, provázených řadou obyčejů a hojným poţíváním dobrých jídel a pití. Původ masopustních oslav nacházíme uţ v předkřesťanském období. Jednalo se zejména o oslavu probouzení přírody, naděje v úrodu a nový ţivot. Nejcharakterističtějším projevem masopustu byly průvody maškar. Měly na sobě koţešiny, peří, třásně a paroţí jako výraz plodnosti. Masky symbolizovaly určité vlastnosti, například kůň sílu, šašek veselí, medvěd, čáp, rybníkář nebo slamák plodivou sílu. Nejveselejší částí byly poslední tři dny, zejména pak Masopustní úterý. Základem lidové zábavy během masopustu byly tance v kruhu, ţertovné písně a zvyky, například pochovávání basy nebo skákání do výšky - aby narostlo vysoké obilí a konopí. Typickým jídlem v tomto období jsou koblihy. Kynuté těsto symbolizuje hojnost, kulatý tvar znázorňuje slunce.

17

Popeleční středou, následující po Masopustním úterku, začíná čtyřicetidenní půst, který trvá aţ do Velikonoc.

Hromnice - 2. 2. Na Hromnice se v kostele světily svíčky – hromničky. Měly chránit před bouří a bleskem. Sv. Matěj - 24. 2. Brzy ráno vyběhly děti do sadu, aby probudily ovocné stromy k ţivotu, volaje: „Volám, volám svatého Matěje, kam se můj hlásek rozejde, všude dost ovoce bude, jablek, hrušek, slív, třešní, višní, trnek plnej hrnek, chlupatek plnej vopatek.“21 Sv. Řehoř - 12. 3. Konala se tradiční kolední obchůzka na přilepšenou kantora.

1.5.4. Velikonoce V nejbliţší neděli po prvním jarním úplňku si připomínáme jeden z největších křesťanských svátků - vzkříšení Jeţíše Krista. Předchází mu čtyřicetidenní půst, začínající Popeleční středou, který je ve znamení klidu a odříkání. Patrné jsou zde vlivy křesťanské a předkřesťanské. Kaţdá z postních nedělí má své pojmenování: 1. neděle postní – Černá (Pučálka nebo Liščí) Ţeny se oblékaly do černé barvy na výraz smutku a pokory. Pojmenování Liščí měly nejraději děti, protoţe je čekala ráno nadílka v podobě preclíků na stromech, jako překvapení od lišky. 21

ZRŮBEK, Rudolf: Jaro, léto, podzim, zima, Praha 2005, str. 62.

18

2. neděle postní - Praţná (Sazometná) Je pojmenovaná podle pokrmu nebo vymetání sazí z pece na pečení chleba. 3. neděle postní – Kýchavá Od této neděle pochází dodnes uţívané přání „Zdravíčko“, „Pozdrav Tě Pánbůh – Dejţ to Pán Bůh“. 4. neděle postní - Druţebná Druţebná neděle je typická návštěvami po vsi. V tento den přicházeli do domácnosti nevěsty druţba s ţenichem a sjednávali svatbu. 5. neděle postní - Smrtná (Černá) Věřící se plně soustředí na umučení a smrt Páně. Podle mnohem staršího zvyku se slavila jarní rovnodennost. Ze vsi se vynášela smrtka – figurína s atributy zimy. Pouţívala se sláma, výdunky vajec, šnečí ulity a části dívčího oblečení. Vhozením figuríny do vody nebo spálením se takto lidé loučili se zimou. 6. neděle postní - Květná (Pašijová) Četly se nebo zpívaly pašije – rozsáhlá čtení z evangelia o utrpení a smrti Jeţíše Krista. Jako symbol probouzející se přírody a nového ţivota se přinášela lítečka. „Například na Hořicku mělo líto smrkový vršíček, ozdobeno bylo stužkami nebo pouze proužky zdobeného papíru. Na koncích větviček pak děvčata nastrkala vejdumky.“22 V kostele se téţ světily kočičky. Zapíchnuté v rozích pole slouţily k ochraně pěstovaných rostlin od neúrody a krupobití. Týden od Květné neděle do Vzkříšení se nazýval pašijový: Škaredá středa Připomenutí Jidášovy zrady Krista.

22


19

Zelený čtvrtek Jeţíšovo zatčení v zahradě, tento den přestanou bít zvony, říká se, ţe odletěly do Říma. Náhradou chlapci obcházeli v čase vyzvánění vesnici s řehtačkami a klapačkami, vůdce skupiny v poledne vybral od hospodářů darované peníze a hrkače podělil. Jedly se zelené pokrmy, protoţe raší zelené porosty, med, aby neškodilo hadí uštknutí, a speciální zvykoslovné pečivo - jidáše.

Velký pátek Den velkého půstu, hlubokého ticha a smutku. Jeţíš byl ukřiţován, proto se nekonají mše, nezvoní zvony, nemělo by se ani pracovat. Ráno se chodilo umývat k tekoucí vodě, coţ přinášelo celoroční zdraví. Dalším symbolem byl oheň, který se světí aţ do soboty. V tento magický den se otevírá země a vydává své poklady.

Bílá sobota Jejím hlavním obřadem bylo svěcení vody a ohně. Před zhasnutým kostelem se třením dřívek rozdělal oheň. Kněz se zapáleným paškálem vstoupil do kostela, kde zapálil svíčku ostatním. Postupně se kostel rozsvěcuje, rozezní se zvony jako symbol vzkříšení. Neděle Velikonoční – Boţí hod Den zmrtvýchvstání Krista. Tradiční byla očista těla a hodového oděvu. Končil půst, pekly se ţluté mazance, jedlo se jehněčí maso. Pondělí Velikonoční Velikonoční koleda je zvyk dochovaný do současnosti. Chlapci pletou z vrbových proutků pomlázky s významem „pomlazení“. Obcházejí stavení s děvčaty a šlehání proutky je doprovázeno veršovaným přáním. „Zelený prut je zde symbolem pozitivní souhry živlů. Ožil účinkem vody, slunce a země – fotosyntézou. V tradiční víře je přirozeným obrazem obrození síly. Podle zákonů kontaktní magie se jeho síla dotekem přenáší dál. Dotek je účinný, šlehnutím se vykřesává výskot, pohyb, radost, jako stvrzení platnosti aktu.“23 Děvčata mají pro chlapce připravena malovaná nebo různě zdobená vajíčka – symbol začínajícího ţivota. 23


20

1.5.5 Máje Sv. Jiří - 24. 4. „Na svatého Jiří, vylézají hadi a štíři“. Legenda vypráví o rytíři, který přijal křesťanství. Říká, ţe vyjel na koni ke skále a ta se otevřela. Vylezl z ní drak, svatý Jiří ho zabil mečem a zachránil pannu, která mu měla být obětována. Představuje symboliku boje dobra a zla, ţivota a smrti.

Sv. Marek - 25. 4. Je uctíván jako jeden z patronů počasí. V den jeho svátku se konala procesí, prosící za dobrou úrodu.24

Filipojakubská noc - 30. 4. „Slunce, obrazně oheň, je dominantou této noci. Začíná se jí nový čas, měsíc vlády bohů růstu a plodnosti. Posvátné ohně se proto v tuto noc zažíhaly na obřadním ohništi s významem ohně jako středu života s jiskrou v nás.“25 Věřilo se, ţe jejich světlo na kopcích láká zlé síly, a odvádí je tak od chalup i osení. Účinek zvyšovala hořící smolná košťata vyhazovaná do výše. Lidé ohně přeskakovali, aby se nabili jejich silou. Pálení večerních ohňů dlouho do noci přetrvalo dodnes. Stavění májů - 1. 5. Původní tradice nejspíše souvisí s pradávnými oslavami příchodu jara. Mládenci v předvečer prvního května stavěli uprostřed vesnice vysokou máj – nejčastěji opracovaný smrk se zelenou špičkou a zeleným věncem se stuhami. Strom je chápán jako jeden z hlavních symbolů ţivota, jeho ochrany a růstu. Kolem máje se pořádaly veselice a obřadní tance. Před domem milované dívky chlapci stavěli opentlené břízky na důkaz své lásky. Oblíbenou noční zábavou bylo vylévání cestiček bílou barvou od domu zamilované dívky a chlapce nebo výpravy mládenců do sousedních obcí s cílem podtínání či kradení máje.

24


25


21

1.5.6 Letnice Zvyky o letnicích bývají spojovány s křesťanskými svatodušními svátky. Odehrávají se kaţdoročně v jiných termínech, v závislosti na Velikonocích. Nejtradičnějším rituálem bylo obcházení polí, jehoţ významem byla ochrana úrody.

Králenské slavnosti Představení mladé krásy, síly a obratnosti na pozadí vrcholící vegetace se objevují v odlišných formách. Královničky Formou obchůzky vedou bíle oblečené bosé dívky pod baldachýnem vybranou dívku – královnu. Účastnice jsou zdobené květy či pletenými věnečky, někde vyuţívají kůry a ratolesti.

Hra na království Objevovala se na Královéhradecku, účastnili se jí chlapci a dívky ve věku čtrnácti aţ sedmnácti let. Průvod obcházel stavení a ve veršovaném vyvolávání byly hodnoceny skutky obyvatel vsi. „Panu Suchánkovi dáme sysla, že si splet parcelní čísla (nasekal sousedovi na poli jetele – byl z toho soud). Panu V. dáme vodnačku, že vyhnal bičem žebračku; ještě mu dáme jalovec, že je moc velký lakomec. Paní Píšové dáme májku, že máme vod nich paní králku. Panu M. dáme máje, že máme vod nich pana krále. Panu B. dáme myrtu, že máme vod nich pana birdu26. Panu Stříbrnému dáme pět holí, 26

Birda představuje karikaturu panského drába z doby nevolnictví.

22

že chodí rád s motykou do polí. Kamenickým dáme zvoneček, že mají pěkně zametený dvoreček. Přidáme jim růžičku, že máme vod nich pěknou družičku. Panu Košťálovi dáme brány, že utíká z lesa, aby ho neodnesly vrány. Panu Moravcovi dáme krajíc chleba s tvarohem, že Pepík kouří za rohem. Panu Součkovi dáme čočku, že mají černou kočku. Přidáme ještě zvonec, že už je všeho konec.“27 Jízda králů Uprostřed je bílý kůň s dvanáctiletým chlapcem v dívčím kroji. V ústech má růţi a po stranách pobočníky se šavlemi. Původ jízdy je neznámý, domněnky říkají: 1. jde o pozůstatek iniciačních slavností, do 12 let měli všichni chlapci dívčí oblečení, aţ poté dostali chlapecké kalhoty, mohl to tedy být vstup do dospělosti. 2. můţe znamenat vzpomínku na krále Matyáše, který prchal z prohrané bitvy v ţenském oblečení. 3. je to pozůstatek královské jízdy - vybírání poplatků druţinou se svým králem, mohla to být i ţenská druţina, která měla královnu.

Otvírání studánek Obřad uctívání studánek se konal na svatodušní pondělí. Skupiny dívek z vesnice obcházely prameny, vybíraly z nich nánosy, spadané listí a čerstvě vyrostlou trávu. Z pročištěné studánky nabrala nejstarší z dívek dţbán vody a rozlévala ji do tří světových stran, aby voda zdravá a uţitečná byla. Vyhnula se straně severní, aby nepřilákala bouřková mračna a krupobití.

27

MICHAL, Josef. Písně a tance z Hradecka. Hradec Králové 1959, str. 19-20.

23

Sv. Jan Křtitel - 24. 6. Svatojánská noc následuje těsně za slunovratem, který je nejmagičtějším dnem v roce. Lidé se ohlíţeli za půlročním konáním a snaţili se ochránit sebe, své blízké a zajistit zdárný průběh v druhé půli roku magickými rituály. „Oheň, voda, čarovné rostliny jsou činitelé této ochrany a zároveň zdroj budoucí síly tolik potřebné pro nastávající čas vypjaté polní práce.“28 Pálily se ohně podobné filipojakubským. Pouštění kruhů s ohněm po vodě symbolizovalo odcházející slunce, neboli krácení dne. V noci se sbíraly byliny, protoţe se věřilo, ţe mají větší sílu a kouzelnou moc. Z devatera bylin se třela mast na zacelování nehojících se ran. Svobodná dívka si uvila věneček z devatera kvítí, poloţila jej pod polštář, na němţ spala, a který z mládenců se jí zjevil ve snu, byl její vyvolený. Ráno vyšla do sadu a věneček hodila na jabloň. Kdyţ se zachytil, do roka byla svatba.

1.5.7 Sklizeň Začátkem června a poté koncem srpna se konaly senoseče. Samotnému kosení trávy předcházelo vstoupení bosých ţen v bílém rouchu na louku. Procházely jí s modlitbou za přízeň přírody, zachování rodu a ţivota. Přibliţně v polovině července začaly ţně. Svatá Markéta, hodila srp do žita. Velikost úrody závisela na odhadu počasí. Krupobití nebo bouřka mohly zničit téměř celou úrodu. Proto se konala k zahánění mraků procesí do polí, do čtyř světových stran se kropilo a prosilo za úrodu. Nebo se ţivly zaříkávaly pohanským způsobem. „Zaříkám vás zlé škodice, kroupy a povětrné bouře! Zaklínám vás do lesa hlubokého, do dubu vysokého, do dřeva stojatého a břežatého, tam sebou mlaťte a třískejte a lidem pokoje dejte!“29 V tomto období roku zvyků poněkud ubývá, vypjaté pracovní úsilí nedovolovalo na ně myslet. Celou vesnici zaměstnávala sklizeň obilí, ale i letní sklizeň ovoce, práce v hospodářství a ve mlýnicích.

28


29

Zaříkávání proti mrakům z Čech. PLICKA, Karel. Český rok. Léto. Praha 1950, str. 252.

24

Doţínky, vinobraní, dočesné, dokopné Na ukončení ţní se konaly doţínky, obţínky neboli doţatné slavnosti s hostinou a tancem. Hospodáři byl předán věnec z klasů a kvítí. Zrní z tohoto věnce se přidalo k osivu další rok. Na konci léta přišla na řadu sklizeň vína, chmele, o něco později brambor a dalších plodin.

1.5.8 Poutě Léto bylo plné poutí a pouťových zábav. Konaly se obvykle v den svátku patrona místního kostela a byly spojeny s pořádáním trhů. Mezi nejznámější patřily Anenské poutě. Pranostika z 26. července Svatá Anna – chladna z rána připomíná blíţící se konec letního období. Dalším na „poutě“ bohatým obdobím byl například čas kolem svátku svatého Václava (28. 9.). Také tyto svatováclavské poutě nabízely příleţitost k odpočinku, setkání známých i zábavě.

1.5.9 Posvícení Sv. Havel - 16. 10. S ukončením prací na poli nastala doba posvícení - poděkování za veškerou úrodu. V tomto času hojnosti se pořádaly taneční zábavy a přátelské hostiny. Posvícení mělo připomenout výročí posvěcení kostela. Císař Josef II. sjednotil slavení na stejný den, poněvadţ se mu zdálo marnění času, slavit je v kaţdé vsi jindy. Proto se havelské posvícení nazývalo císařské. Hlavním dnem byla neděle.

Sv. Martin - 11. 11. Na svatého Martina, kouřívá se z komína. Svatý Martin přijíždí na bílém koni. Jak praví obě přísloví, tento den znamenal přírodní zlom mezi létem a zimou. Brzké stmívání a chlad zahnal pracující muţe i ţeny z polí do stavení a do stodol, kde se pilně mlátilo a čistilo uskladněné obilí. Bývali vypláceni pastýři, čeledíni a děvečky, kterým právě po Martinovi končila sluţba. Pokud nebyli u hospodáře spokojeni, mohli odejít a hledat práci jinde. Jako výsluţku také dostávali sladké pečivo, nadívané mákem nebo ořechy. V období svatého Martina nechybělo martinské posvícení s tradičním pečením, tzv. martinské husy. Z jejích kostí se

25

odhadovalo, jaká bude zima.30 Konaly se jarmarky, kdy zvláště obyvatelé horských vsí nakupovali zásoby na zimu.31

30

ŢLÁBKOVÁ, Ludmila. Stojí buk vprostřed luk. Hradec Králové 2009, str. 84-85.

31

ZRŮBEK, Rudolf. Jaro, léto, podzim, zima. Praha 2005, str. 229.

26

2. Charakteristika folklorní oblasti východních Čech Základem folklorního materiálu, z něhoţ vycházím v praktické části této práce, se mi stala hudba a tance z oblasti východních Čech. Pro bliţší pochopení zdrojů, z nichţ tato kultura vychází, je nutné poznat vlivy a základní charakteristiky dané oblasti. Východní Čechy jsou regionem, jenţ není jednolitý. Střetávají a mísí se tu vlivy podkrkonošského regionu, Podorlicka a polabské kulturní oblasti.32 K tanečně nejbohatším oblastem patří Hradecko, Bydţovsko, Hronovsko a Rychnovsko, velice svérázné a bohaté jsou i Náchodsko a Podorlicko. Tradice vířivých točivých tanců zde vymizela, převaţují figurální tance, které jsou na vysoké taneční i hudební úrovni. Velmi častým typem jsou mateníky. Historie řady českých tanců, které se proslavily nejen u nás, ale i ve světě, je spjata s Hradeckem. Patří k nim například rejdovák, furiant, strašák a pravděpodobně i polka.33 Zejména v době národního obrození se mnoho východočeských měst stalo svou kulturně-taneční aktivitou společenským střediskem i pro venkov. Z bohatých kulturních tradic této oblasti čerpaly významné umělecké osobnosti, například v literatuře a etnografii Karel Jaromír Erben či Boţena Němcová, v oblasti hudby například Bedřich Smetana. Prostřednictvím jejich tvorby si nejen přiblíţíme tehdejší dobu a projevy lidové kultury, ale můţeme z ní vycházet i v naší pedagogické praxi. Díky sběratelské aktivitě těchto osobností se nám totiţ dochovala řada zápisů původních lidových říkanek, pranostik, pohádek, ale i textů písní, mnohdy doplněných notovým záznamem.

32

ŢLÁBKOVÁ, Ludmila. Stojí buk vprostřed luk. Hradec Králové 2009, str. 105-106.

33

BINDEROVÁ, Eva. České lidové tance. Praha 1990, str.11.

27

PRAKTIC K Á ČÁ ST

3. Taneční kroky východních Čech pouţité v praktické části Pozice nohou Pozice nohou jsou stejně jako v klasickém tanci označovány římskými číslicemi I.-V. Vyuţívána je pozice paralelní, přirozeně vytočená nebo vtočená. Pozice paţí Pozice paţí jsou označovány arabskými číslicemi. Základní pozicí jsou ruce v bok, jinak vychází z pozic klasického tance: přípravná pozice - paţe volně podél těla 1. pozice – paţe jsou protaţeny, dlaně natočeny vzhůru. 2. pozice – dlaně jsou přetočeny dolů, pouţívá se i sníţená pozice. 3. pozice - paţe jsou protaţeny a pootevřeny, dlaně natočeny k sobě.

Pérování vahou V Čechách se provádí pérování vahou, při kterém sniţujeme těţiště na první dobu dolů, kolena se nepropínají. Pérování je důleţitou součástí všech tanečních kroků a podílí se na dotváření charakteru kroků. Chůze Základní taneční krok, při kterém se plynule přenáší váha těla na výkročnou nohu. Chůze je podřízena určitému metru, tempu, rytmu, případně i obsahu, čímţ dostává určitý taneční charakter. Postupuje se vpřed nebo vzad. Hladká chůze Přirozená chůze, měkké nakročení na chodidlo přes patu, přenesení váhy na celé chodidlo. Houpavá chůze Měkké nakročení na chodidlo přes patu, přenesení váhy na celé chodidlo doprovázené zhoupnutím, krok musí být plynulý bez zadrţení nohy u kotníku. Natřásaná chůze Kaţdý krok je doprovázen dvojhupem, neboli nátřesem, volná noha pokračuje bez zadrţení do směru.

29

Běh Podstatou běhu jsou dva přeskoky z nohy na nohu s postupem vpřed nebo vzad. Běh hladký Všechny běhové kroky jsou stejně dlouhé a pruţně vypérované. Našlapuje se na přední část chodidla. Běh drobný Od hladkého běhu se liší kratší délkou kroků. Poloběh Jedná se o taneční prvek, který je přechodným pohybem mezi chůzí a během. Provádí se převáţně na přední části chodidla. Krok přísunný Skládá se z kroku a přísunu. Provádí se vpřed, stranou, vzad, s mírným obloučkem, přídupem nebo do diagonálních směrů ve dvoudobém i třídobém taktu. Nejčastěji se objevuje vypérovaný vahou. Dělá se jednostranně stále stejnou nohou, střídáme-li dolní končetiny, hovoří se o jednokročce.

Cval Základem je krok přísunný jednostranný. Vykročení přes přední část chodidla. Vyuţívá se do všech směrů s různou délkou cvalů. Cval hladký Chodidla při sunu cvalovém neopouštějí zemi. Cval poskočný Při tomto cvalu chodidla opouštějí zemi, je prováděn s nadskočením. Krok poskočný Pohybovým základem je spojení kroku přes přední část chodidla a poskoku. Volná noha se krčí v koleni, holeň směřuje svisle dolů, nárt je uvolněný, pata kročné nohy se téměř dotýká vnitřního kotníku stojné nohy. Krok dvojposkočný Základ dvojposkočného kroku je podobný kroku poskočnému. Je však v rychlejším tempu a v tečkovaném rytmu. Na jeden 2/4 takt provádíme dva poskoky střídavě na pravé a levé noze. Podle výšky poskoku se rozlišuje dvojposkočný krok 30

nízký, střední a vysoký. Tančí se na místě, s postupem vpřed do různých směrů a v otáčení. Krok podskočný Pohybová skladba kroku je stejná jako u kroku poskočného. Těţiště je ale níţe a namísto poskoku je proveden prudký skluz „podskok“ vpřed, stranou nebo vzad. Vychází se z chůze přes přední část chodidla, kroky jsou ale kratší.

Dupy Údery chodidel o zem střídavě, snoţmo nebo jednou nohou. Provádíme celým chodidlem, patou nebo pološpičkou. Dup = silný úder. Podup = slabší úder. Přídup = přinoţení jedné nohy s podupem k druhé noze. Zdup snoţný = seskok na dvě nohy s akcentem. Krok patošpičkový a špičkošpičkový Provádí se nejčastěji z I. pozice vytočené. Základem je nízký švih nohy ve směru prstů kročné končetiny, poloţení paty nebo špičky na zem, aniţ by se přenesla na tuto nohu váha těla, a následné poloţení dopnutého nártu skrčené vytočené kročné končetiny křiţmo ke stojné noze. Pata pracující nohy směřuje nahoru. Provádí se s pérováním vahou nebo s dvěma poskoky ve chvíli otevření a zakříţení kročné nohy.

Krok přeměnný Krok přeměnný je pohybovým základem polky a mnoha dalších kroků. Skládá se z kroku, přísunu a kroku. Krok přeměnný hladký Přeměna kroku je provedena s mírným nadhoupnutím. Krok přeměnný houpavý První krok je vypérován do mírného podřepu s navázáním přísunu s nadhoupnutím a dále měkkého vypérování druhého kroku. Krok přeměnný poskočný Krok se provádí s nadskočením na poslední osminu taktu.

31

Krok přeměnný natřásaný Pohybovým základem jsou čtyři nátřesy na kaţdou osminu v dvoudobém taktu. Trojdup, trojnatřásák Základem trojdupu je akcentovaný krok nakročený na celé chodidlo a dva dupavé poskoky na stejné noze v lichodobém taktu. Nahrazením podupů nátřesy vznikne trojnatřásák. Volná noha je pokrčena v nízkém přednoţení, chodidlo uvolněné. Oba kroky je moţné provádět ve dvoudobém i třídobém taktu. Čtyřdup, čtyřnatřásák Základem čtyřdupu je akcentovaný krok na celé chodidlo a tři dupavé poskoky na stejné noze v sudodobém taktu. Nahrazením podupů nátřesy vznikne čtyřnatřásák. Volná noha je pokrčena v nízkém přednoţení, chodidlo uvolněné. Dupavý čtyřkrok Pevně akcentovaný krok vpřed s mírným podupem je vystřídán cvalovým přísunem druhé dolní končetiny, na které ještě dvakrát poskočíme. Po prvním kroku se končetina zvedá mírně nad podlahu do nízkého přednoţení, chodidlo je uvolněné s výdrţí v této poloze během dalších poskoků.

Krok sousedské Základem je třídobě rytmizovaná chůze. Sousedská hladká Sousedská hladká je sloţena ze dvou kroků a přísunu. První krok je přes patu měkce vypérován, druhý krok je vytaţen na nízkou pološpičku a na třetí dobu je přísun do mírného podřepu. Sousedská přísunná První krok je přes patu měkce vypérován, na druhou dobu je přísun na nízkou pološpičku, na třetí dobu sejít na celá chodidla do mírného podřepu. Sousedská vyšlapávaná Základem jsou měkce vypérované tři kroky na celých chodidlech. Cibulářský dvojkrok Základem je sousedská přísunná s výrazným nadhoupnutím na druhou dobu a pevným dopadem na celá chodidla na třetí dobu. Na poslední dobu se také přidává dupavý akcent obou dolních končetin.

32

Řezankový poskok Pohybovým základem řezankových poskoků je výměna nohou poskokem ve IV. pozici paralelní. Obě nohy jsou rovnoběţně na celých chodidlech. Poskoky jsou rytmicky přesné. Provádíme na místě, s postupem vpřed či vzad. Dvojřezankový poskok V kombinaci s pohupem ve IV. pozici na druhou dobu ve dvoudobém taktu nebo na třetí dobu ve třídobém taktu vzniká dvojřezankový poskok.

Krok polkový Polkový krok je tanečně provedený přeměnný krok ve 2/4 taktu. Hladká polka Základem je přeměnný krok bez jakýchkoliv doprovodných pohybů. Tančí se v rychlejším tempu. Polka poskočná Vychází z hladké polky, ale v poslední osmině je lehké nadskočení. Natřásaná polka Tančí se ve volnějším tempu. Pomalu provedený přeměnný krok s nátřesem. Můţe být ve formě trojnatřásáku nebo čtyřnatřásáku. Krok obkročákový Jeden obkročákový krok = dva pruţné kroky, dva půlobraty. Krok obkročákový hladký Základem je chůze našlapovaná přes patu na přední část chodidla se současným otáčením. Krok obkročákový poskočný Základem je krok poskočný, kaţdý tento krok otáčíme o půl kola. Dvoukročákový krok Podstatou dvoukročáku je obkročákový krok ve ¾ taktu a s nadskočení ve 3. době. První krok nakračujeme přes patu do hlubokého podřepu. Kroky skočné Pohybovým základem je přeskok z nohy na nohu se současným pokrčováním druhé nohy. Koleno směřuje mírně vpřed, bérec šikmo vzad. Tančí se na místě bez otáčení, s otáčením a s postupem z místa. 33

Krok skočákový základní Základem skočákového kroku je přeskok z nohy na nohu za současného otáčení. Dvěma přeskoky, tedy jedním krokem skočné, se otočí o celý obrat. Krok skočákový poskočný Tento krok je rytmicky totoţný s obkročákovým krokem poskočným pouze s rozdílem vyššího skoku a skrčené nohy po přeskoku.

Mazurkový krok Základem mazurkového kroku jsou tři pevně akcentované kroky. Jeden z nich můţe být obměněn poskokem. Mazurka přísunná Mazurka přísunná je sloţena z akcentovaného kroku přísunného. Vykročení je na první dobu, nohu lze přisunout na druhou nebo na třetí dobu. Provádíme jednostranně nebo oboustranně. Mazurka na tři kroky Mazurka na tři kroky neboli vyšlapávaná mazurka je sloţena ze tří kroků na celých chodidlech, z nichţ první je vypérován vahou. Mazurka na jeden krok Pohybovým základem je krok, cvalový přísun a poskok. Tančí se vpřed, bočně vpřed, stranou i v kolovém otáčení. První krok je akcentován s podupem. Mazurka na dva kroky Základem jsou dva akcentované kroky a poskok. Tančí se rovně a dokola.

Krok menuetový Pohybovým základem menuetu jsou různě rytmicky a tvarově obměňované kroky. Menuetový trojkrok Základem jsou tři stejně drobné kroky. První je vypérován do mírného podřepu, další dva jsou na pološpičce. Tančí se vpřed nebo stranou s nakročením druhého kroku do přirozeně vytočené V. pozice. Menuetový krok dělený První nebo druhá doba menuetového kroku je rozdělena přeměnným krokem.

34

Menuetový krok drobný V menuetovém kroku drobném je druhá nebo třetí doba ozdobena dvěma drobnými krůčky. Menuetová sousedská Základní pohybová struktura přísunné sousedské je přizdobena obloukem. Na první dobu se vykračuje přes přední část chodidla s vypérováním do mírného podřepu, volná noha je vedena výrazným obloukem po zemi nebo nízko nad zemí. Na druhou dobu je přísun s nadhoupnutím do výponu a třetí doba je dokončena poklesem na celá chodidla.

Krok polonézový Pohybovým základem je třídobě rytmizovaná chůze. Polonézový trojkrok V kaţdém taktu jsou provedeny tři pevně akcentované kroky s největším důrazem na první krok. Nakročení je přes nízkou pološpičku s vypérováním na celé chodidlo. Polonézový krok zpětný Základem je rytmizovaná polonézová chůze, v níţ je první, druhý nebo třetí krok vzad. Ostatní dva kroky jsou vpřed. Polonézový krok dělený V taktu je první, druhý nebo třetí polonézový krok rozdělen krokem přeměnným.

35

4. Prvky folkloru a jeho aplikace do výuky na základní umělecké škole 4.1 Přípravná taneční výchova Přípravná taneční výchova je určena pro pěti aţ sedmileté děti. Cílem tohoto předmětu je naučit děti vnímat vlastní tělo, taneční prostor a hudební doprovod pomocí dětských pohybových her. Navozením tělesných pocitů formovat základní pohybové dovednosti a návyky potřebné pro získání správného drţení těla. Probouzet a rozvíjet hudební vnímání dětí, jejich rytmické cítění a všeobecnou muzikálnost. Reagovat na předehru a 1. dobu fráze. Prostřednictvím hravých cvičení spojovat hudební a pohybové činnosti s vyuţitím elementárních pohybů vydávajících zvuk, například tleskání, podupy. Seznamovat s verbální i neverbální komunikací. Rozvíjet sebeuvědomění v rámci kolektivu, pohybovou obratnost a dětskou fantazii.

Září KOULELO SE, KOULELO34

Text písně: 1. Koulelo se, koulelo, červené jablíčko; jen se na mě nehněvej, má zlatá holčičko. 2. Já se na tě nehněvám, ale je mi líto, ţe za jinou chodíváš přes zelený ţito.

34

FILIP Jan. Hradecko v lidové písni. Nový Bydţov, str. 27.

36

z Hradecka

A

Přirozená chůze, sed na patách, improvizace s jablíčkem.

B

Rozmístění jednotlivců po prostoru, dvojice čelem proti sobě.

C 1. sloka

VP - I. pozice vytočené,

1.-6. t

Přirozená chůze po prostoru, jeden krok = čtvrťová nota; děti si nesou v dlaních před tělem jablíčko, navzájem si je ukazují,

7. t

zastavení v I. pozici vytočené,

8. t

sed na patách.

Mezihra 1.-6. t

Individuální improvizace s jablíčkem,

7.-8. t

postavení do I. pozice vytočené.

2. sloka 1.-6. t

Přirozenou chůzí děti utvoří dvojice,

7. t

postavení čelem proti sobě v I. pozici vytočené,

8. t

sed na patách.

Dohra 1.-6. t

Improvizace s jablíčkem ve dvojicích,

7.-8. t

zpět do výchozí pozice.

D 1) Nácvik písně. 2) Vytleskání tempa chůze. 3) Přirozená chůze po prostoru se vzájemným cítěním. 4) Stylizace hry s jablkem, například kutálení, nesení, vyhazování před sebou, čištění, přivonění. 5) Sed na patách a postavení přes klek a naopak, dbáme na rovná záda. E

Důraz na kolektivní cítění a neverbální komunikaci.

Říjen ŠLA NANYNKA35

z Hradecka

Text písně: 1. Šla Nanynka do zelí, do zelí, do zelí, natrhala lupení, lupeníčka. Přišel na ni Pepíček, rozšlapal jí košíček, ty, ty, ty, ty, ty, ty, ty to budeš platiti. 2. „Já ho platit nebudu, nebudu, nebudu, radši se dám na vojnu, na vojničku.“ „Na vojnu se nedávej, truc rodičům nedělej, udělám, udělám, na vojnu se radši dám.“

A

Hladká chůze, podupy, tlesky, hrození ukazováčkem.

B a) Postavení dvojice vedle sebe bokem do kruhu, D po pravici CH, drţení za obě ruce kříţem vpředu. b) Dvojice proti sobě, CH zády do kruhu, D proti němu ruce v bok.

35

MICHAL, Josef. Písně a tance z Hradecka. Hradec Králové 1959, str. 163-164.

38

C 1.-4. t

= předehra; VP - I. pozice paralelní, postavení a),

5.–12. t

šestnáct kroků po kruhu vpřed, po směru tance,

13. t

postavení b),

14. t

tři tlesky v rytmu: ,

15. t

postavení b),

16. t

tři podupy na místě ve stejném rytmu jako tlesky,

17. t

třikrát pohrozit pravým ukazováčkem, levé ruce CH i D v bok,

18. t

třikrát pohrozit levým ukazováčkem, pravé ruce CH i D v bok,

19.-20. t

tanečníci se otočí od sebe vpravo čtyřmi kroky.

D 1) Chůze ve dvojicích s drţením paţí křiţmo před tělem – vnitřní paţe jsou protaţené, vnější skrčmo u boku. 2) Vytleskání jmen – zdrobněle i obyčejně. 3) Stejně provádíme s podupy jako 2). 4) Obrat čtyřmi kroky od PN, neprovádíme na místě, ale kaţdý po svém kruhu. 5) Celý tanec. Vnímání předehry a následná reakce na 1. dobu sloky. Tempo

E

a rytmus tlesků a podupů.

Listopad ŠKOLÁCKÁ36

36

BINDEROVÁ, Eva. České lidové tance. Praha 1990, str. 50.

39

ze severovýchodních Čech

Text písně: 1. Kdyţ jsem chodil do školy, učil jsem se písmeny: jedna, dvě, tři čtyři, to jsou moje písmeny. 2. Jedna, dva, tři, čtyři, pět, cos to Kubo, cos to sněd? Brambory, pečený, byly málo maštěný.

A

Přísunný krok stranou, hladká chůze.

B

Řada dvojic čelem proti sobě, drţení za volně spuštěné ruce před sebou.

C

VP – I. pozice paralelní, řady dvojic čelem proti sobě.

1.-2. t

Čtyři přísunné kroky, CH vlevo, D vpravo, poslední přísun s mírným přídupem,

3.-4. t

= 1.-2. t, ale CH vpravo a D vlevo,

5. t

dva přísunné kroky, CH vlevo, D vpravo,

6. t

dva přísunné kroky, CH vpravo, D vlevo,

7.-8. t

dvojice se pustí, ruce v bok a kaţdý se otočí čtyřmi kroky po svém kruhu, CH vlevo od LN, D vpravo od PN,

9. t

dva přísunné kroky, CH vpravo, D vlevo,

10. t

dva přísunné kroky, CH vlevo, D vpravo,

11.-12. t

dvojice se pustí, ruce v bok a kaţdý se otočí čtyřmi kroky po svém kruhu, CH vpravo od PN, D vlevo od LN.

D 1) Nácvik písně. 2) Přísunné kroky jednotlivě a ve dvojicích. 3) Obrat čtyřmi kroky s vykročením PN a LN, jednotlivě i ve dvojicích proti sobě. 4) Celý tanec. E

Cítění osy těla a přenášení váhy těla při přísunném kroku.

40

Prosinec NA VÁNOCE37

z Čech

Text písně: 1. Na Vánoce dlouhý noce, jsou tam velký chumelice, hej, hej, koleda! 2. Pacholek v stodole mlátí, aţ se celý zimou klátí, hej, hej, koleda! 3. Dívka v stavu šaty pere, naříká si, ţe jí zebe, hej, hej, koleda! 4. A hospodář s hospodyňou leţí doma pod peřinou, hej, hej, koleda!

A

Improvizace inspirovaná textem, podupy a tlesky.

B

Rozestavení jednotlivců po prostoru.

C 1. sloka

VP – individuální póza „sněhové vločky“.

1.-4. t

Děti předvádějí chumelenici ,

5.-6. t

zastavení pohybu na prostoru,

7. t

dva podupy v rytmu:

8. t

tři tlesky v rytmu:

, ,

2.-4. sloka 1.-4. t

předvedení pohybů k jednotlivým slokám po prostoru,

5.-8. t

= 5.-8. takt 1. sloky.

D 1) Nácvik písně. 2) Nácvik písně s dynamikou zpěvu: 1.-3. sloka zpívaná mf, 4. sloka 37

BONUŠ, František. Lidové tance. Stráţnice 1995, str. 96.

41

1.-4. takt p, 5.-6. takt kontrastně f, dbáme ale na to, aby děti nekřičely. 3) Společně se zpěvem přidat v 7. taktu dva podupy a v 8. taktu tři tlesky. 4) Individuální improvizace inspirovaná textem jednotlivých slok. 5) Celý tanec. Zpracování jednoduchého námětu v rámci improvizace. Soustředění

E

na dynamiku zpěvu a pohybu.

Leden Rozpočítadlo: Jeden, dva, tři - my jsme bratři; kterej je to mezi námi, co si zalez do tý slámy: ten, ten nebo ten, vyhoďme ho z kola ven.

HRA NA KUCABABU Děti se ptají:

Kucababa odpovídá:

Kucababo, kam tě vedem?

Do kouta.

Co v tom koutě?

Kohouta.

Co v tom kohoutu?

Zlaté klubko.

Co v tom klubku?

Zlatá jehla:

Co v té jehle?

Zlatá niť.

Tedy si nás, Kucababo, chyť!

A

I. pozice paralelní, sed na patách, chůze hladká, běh hladký.

B a) Postavení na kruhu. b) Individuální rozestavení a pohyb po prostoru. C

VP - I. pozice paralelní. Postavení a), rozpočitadlo odříkává učitelka a na koho padne poslední slovo, ten vypadává, sedá si do sedu na patách. Pokračuje se v rozpočítávání, aţ zůstane poslední. Pokud je méně času, vyuţívá se rozpočitadlo rovnou pro výběr Kucababy.

42

Kucababě se šátkem zaváţou oči a současně s říkáním se vodí za ruku po prostoru. Při posledních slovech se nechá stát uprostřed a všichni se rozutečou, postavení b). Odváţnější dávají Kucababě o sobě vědět tlesky, chycený se stává Kucababou. C1

Hru můţeme obměnit tím, ţe se všichni rozprchnou uţ po zavázání očí. Děti se musí chovat velice tiše, při své otázce stojí na místě a poté mohou udělat pouze dva kroky jakýmkoliv směrem. Kucababa dává pozor, odkud hlasy slyší, dělá současně s dětmi dva kroky a poté odpovídá. Jestliţe nikoho nechytí do posledního slova, hra pokračuje a pokud je od schovávajících daleko, volají na ni: „Samá voda, samá voda!“ Jestliţe se k někomu přibliţuje, radí ostatní „Přihořívá, přihořívá!“ Kdyţ jí hrozí nějaké nebezpečí úrazu, volají např. „Hoří klavír!“ nebo „Hoří skříň!“

D 1) Nácvik rozpočitadla a dialogu mezi Kucababou a dětmi. 2) Chůze a běh po prostoru. 3) Kombinace říkadla a pohybu po prostoru. 4) Rozpočitadlo a celá taneční hra. E

Vnímání prostoru a kolektivu.

Únor NA KŘEPELKU38

38


43

z Čech

Text písně: Sil Petr proso i pšeničku, přivolali jsme si křepeličku, křepeličku máme, křepela nemáme, málo nás, málo nás, pojď, Aničko, mezi nás.

A

Hladká chůze s pohyby znázorňujícími setí, dvojposkočný krok, chůze vzad.

B a) Postavení dětí čelem do nevázaného kruhu, uprostřed stojí jedna dívka, ve 2. sloce dvě dívky, ve třetí sloce čtyři dívky. b) Drţení ve dvojicích za volně spuštěné pravé ruce před sebou, LR jsou v bok. C

VP – I. p. paralelní, paţe volně podél těla, postavení a).

1.-12. t

Jedna dívka chodí s pohybem znázorňujícím setí v různých drahách nebo proti směru tance uvnitř kruhu,

13.-14. t

čtyřmi kroky před vybranou dívku, drţení b),

15.-16. t

dívka odvede vybranou tanečnici dvěma kroky do středu kruhu,

17.-20. t

ve stejném drţení dvojposkočným krokem točení kolem sebe,

21.-24. t

točení do druhé strany za LR,

/: 17.-24. t :/ opakování 17.-24. takt. Sloky se opakují s jinými jmény. Ve druhé sloce jsou ve středu kruhu dvě dívky a ve 13. taktu vybírá na kruhu kaţdá další dívku, se kterou dále tančí. Hra pokračuje tak dlouho, dokud nejsou při posledním opakování vyzvané poslední děti z kruhu: „Pojďte všichni mezi nás!“ Následuje dvojposkočný krok na kruhu po směru tance v drţení za ruce místo tance ve dvojicích. D 1) Nácvik písně. 2) Nácvik pohybu znázorňující setí; LR drţí cíp sukně a PR znázorní nabírání zrna a jeho rozhození. 3) Zátočky s dvojposkočným krokem za PR a LR. 4) Celý tanec. E

Probouzení vzájemných vztahů.

44

Březen HLASY PTÁKŮ Vrabec: Čimčarára, čim, čim, čim, co já vím, to nepovím! Křepelka: Pět peněz! Pět peněz! Kukačka: Kuku, kuku, v lese na buku! Sýkorka: Ty si pán! Ty si pán! Datel: Pojď na červíky! Pojď na červíky! Dudek: Uţ du-du, uţ du-du! Vlaštovka: Vstala, vstala, devět políček oblítala a ty ještě spíš? Slepice: Kokoko, kokoko, kdák: kam mám to vajíčko dát? Drozd: Vrtej kolo, vrtej kolo, pojedeme pro volovo, z rokle ven! Divoký holub: Milý brrachu, puč mi hrrachu, aţ namlátím, zas ti vrrátím! HRA NA PTÁČKY A

Napodobování ptáčků, honička.

B

Dvě skupiny o stejném počtu dětí přiměřeně daleko od sebe.

C

První skupina jsou děti, druhá představuje hnízdo s ptáčkem uprostřed. Dítě z 1. skupiny se ptá: „Kdo je v tom hnízdečku?“ Dítě z protější skupiny předvádí pohyb ptáčka, kterého si vymyslelo a odpovídá např. „Vrabec“ První dítě se ptá „Jak zpíváš?“ Dítě z druhé skupiny: „Čimčarára, čim, čim, čim, co já vím to nepovím.“ První dítě: „Vrabčáku, vyleť z hnízdečka!“ „Vrabčák“ vylétne a hádající se ho snaţí chytit. Pokud se dítěti podaří „ptáčka“ lapit dřív, neţ oblétne své „hnízdo“, odvádí si ho na svou stranu, jinak musí přejít hádač. Nyní se role obrací a hádá druhá skupina. Vyhrává ten krouţek, ve kterém je víc dětí.

D 1) Nácvik hlasů ptáků a napodobování jejich pohybů. 2) Rytmizace slov hlasů ptáků. 3) Nácvik dialogu. 45

4) Celá hra. Taneční kreativita a tvořivost. Hledání pohybového motivu pro pohyb

E

ptáčka

Duben OVČAČKA39

z Hradecka

Text písně: Pásla ovečky v zeleném háječku, pásla ovečky v černém lese. Já na ní dupy, dupy, dup, ona zas cupy, cupy, cup, houfem ovečky seberte se!

A

Hladká chůze, přísunný krok vpřed a vzad, podupy.

B

Drţení za ruce na kruhu.

C 1.-2. t

Přísunný krok vpřed PN, přísunný krok vzad LN,

3.-4. t

přísunný krok vpřed PN, přísunný krok vzad LN,

5.-8. t

= 1.-4. takt,

9. t

tři kroky dovnitř kruhu,

10. t

pět podupů na místě v rytmu pěti osminových dob ,

11. t

tři kroky vzad ven z kruhu,

12. t

pět slabých podupů na místě v rytmu pěti osminových dob,

39

MICHAL, Josef a kolektiv. Písně a tance z Hradecka. Hradec Králové 1959, str. 124.

46

13.-16. t

přísunný krok vpřed a vzad.

D 1) Nácvik písně. 2) Hladká chůze vpřed a vzad individuálně a na kruhu. 3) Přísunný krok vpřed a vzad individuálně a na kruhu. 4) Pět podupů osminových hodnot. 5) Celý tanec. Pásla ovečky je původně dívčí chorovodový tanec. Jeho základem

E

byla chůze a tančila ho děvčata v zástupu po libovolném prostorovém ornamentu. Květen HRA NA HASTRMANA40

Hra na hastrmana: Hastrman:

Sviť měsíčku sviť, ať mi šije nit.

Dívky:

Hastrmánku, Tatrmánku, dej se znát, můţeme-li v tvém rybníce plínky prát?

Hastrman:

Nemůţete!

Dívky:


Hastrman: 40

Nemůţete!


47

z Čech

Dívky:


Hastrman:

Perte a máchejte, ale mé rybičky nechejte!

Píseň dívek: Peru, peru plínky, házím do putýnky; peru, peru košile, na ty svatý neděle; peru, peru šátky, na zelený svátky.

Dívky:

Chytám rybičky, chytám!

Hastrman:

Za to mi dáte své dušičky!

C Hastrman – chlapec nebo dívka, sedí uprostřed sálu a předvádí, jako by seděl uprostřed rybníka a něco si zašíval, říkaje: „Sviť měsíčku sviť, ať mi šije nit.“ Na břeh přijdou dívky a ptají se ho: „Hastrmánku, Tatrmánku, dej se znát, můžeme-li v tvém rybníce plínky prát?“ Hastrman poprvé a podruhé řekne: „Nemůžete!“ Teprve kdyţ se ho ptají potřetí, odpoví: „Perte a máchejte, ale mé rybičky nechejte!“ Děvčata udělají kruh kolem Hastrmana, jako by stály kolem rybníka, na 4 takty předehry si sedají a dělají jako by praly, zpívajíce: „Peru, peru plínky, házím do putýnky; peru, peru košile, na ty svatý neděle; peru, peru šátky na zelený svátky.“ Najednou, jako by viděly rybičky, natahují se po nich a volají: „Chytám rybičky, chytám!“ Hastrman na to reaguje zvoláním: „Za to mi dáte své dušičky!“ Vodník má jednu sloku na to, aby pochytal co nejvíc dívek. C1

Počítá se, který z „hastrmanů“ byl nejrychlejší a pochytal na danou frázi nejvíc dívek.

C2

Vybírají se pouze tři zástupkyně dívek, které se postupně ptají vodníka; klade se důraz na dynamiku hlasu - poslední dívka by měla být nejnaléhavější.

E

Dbáme na správnou artikulaci, zapojení do společného dialogu. Procvičujeme hbitost.

48

Červen RÁČEK41

z Hronovska

Text písně: Leze ráček po potoce, leze ráček po řece, nohy krátký, fousy dlouhý, a přece nám uteče. Hop, šup, hopsajda, skoč, panenko do vodičky, hop, šup, hopsajda, skoč panenko do vody. Chůze vpřed, chůze vzad s nízkým přednoţováním nohy pokrčmo,

A

dvojposkočný krok, podupy. B a) Dvojice v postavení proti sobě, drţení za volně spuštěné ruce před sebou. b) Jednotlivci po prostoru. c) Jednotlivci v nevázaném kruhu - bez drţení. VP – I. pozice paralelní, dvojice v postavení proti sobě, drţení za

C

volně spuštěné ruce před sebou, rozestavení po prostoru. 1.-3. t

CH od LN chůze vpřed, D od PN chůze vzad s nízkým pokrčování volné nohy vpřed,

4. t

tři podupy na místě v rytmu:

5.-7. t

D od LN chůze vpřed, CH od PN chůze vzad,

41


49

,

zruší se drţení v páru, ruce v bok,

8.t

tři podupy na místě v rytmu:

,

postavení b), dvojposkočný krok individuálně po prostoru s rozdílnou

9.-16. t

dynamikou pohybu oproti 1.-8. taktu. /: 9.-16. t :/

postavení c), dvojposkočný krok po směru tance.

D 1) Nácvik tance. 2) Chůze vzad po rovných drahách, jednotlivě i ve dvojicích. 3) Celý tanec. Rozdílná dynamika a tempo pohybu první a druhé části tance.

E

4.2 Ročník první a druhý Tyto dva ročníky jsou určeny pro sedmi aţ devítileté děti. Cílem výuky je upevňovat návyky správného drţení těla v základních polohách na místě i v základních prvcích pohybu z místa. Propracovávat zejména taneční chůzi a běh v různých prostorových drahách, jednotlivě, ve dvojicích, trojicích a v zástupu za sebou. Rozvíjet v souladu s hudbou smysl pro tempo, rytmus a dynamiku pohybu. Seznámit se základem rotační techniky na místě se čtvrt a po zvládnutí s půl obratem. Taneční improvizací a rozhovorem o tématu probouzet vztah k přírodě v souladu s ročním obdobím. Základní pěvecké dovednosti propojovat s pohybem. Vést k vnímání fráze a závěru v hudbě, rozpoznání dvoudobého a třídobého taktu. Rozvíjet pohybovou paměť v kratších i delších vazbách dle zadání. Září ZELENINA42

42


50

Text písně: 1. Tancovala ryba s rakem, petrţelka s pastyňákem, cibulenka s česnekem a mrkvička s celerem. 2. Přiskočil tam i křen s rolí, litoval, ţe kříţ ho bolí. Nakonec však i ten křen poskočil si s pometlem. 3. Tlustá řepa s tenkým mákem, hlávka zelí se salátem. Skákalo i pometlo, které se tam připletlo.

A

Pérování vahou.

B

Postavení čelem do kruhu, ruce v bok nebo drţení za ruce.

C

VP – I. pozice paralelní, pérování vahou na těţkou dobu.

C1

Pérování vahou na kaţdou dobu 2/4 taktu.

C2

Zapojit fantazii a individuálně přidat různé drţení paţí.

C3

Kombinace variant C, C1 a C2.

D 1) Nácvik písně. 2) Navození pocitu pevného postavení „zakořenění“ - rozloţení váhy těla na celá chodidla a zároveň vytaţení od pasu nahoru „za sluncem“. 3) Pérování vahou na těţkou dobu. 4) Pérování na kaţdou dobu v taktu. E

Cítění osy těla, gravitace i neustálého vytaţení od pasu nahoru.

51

Říjen PŠENIČKA43

z Hradecka

Text písně: Jede sedlák z posvícení, veze v pytli votruby, kluci na něj pokřikujou, aby pustil holuby. „Holu – holu – holuby! Holu – holu – holuby!“ Kluci na něj pokřikujou, aby pustil holuby. Chůze hladká, běh hladký, dvojposkočný krok, cval vpřed, přeměnný

A

krok. Postavení ve trojici vedle sebe, drţení za lokty, CH uprostřed.

B C 1.-7. t

Chůze hladká v rytmu čtvrťových not, ve trojicích po kruhu,

8. t

zastavení a postavení CH nebo D proti pravé tanečnici,

9. t

zátočky hladkým během za pravé lokty,

10. t

zátočky hladkým během za levé lokty,

11.-12. t

stejně jako v 9. -10. taktu, ale s levou tanečnicí.

C1

Chůze hladká nebo běh je v 1.-7. taktu v rytmu osminových not.

C2

Místo chůze zařazení dvojposkočného, cvalového nebo přeměnného kroku vpřed. Pohyb různě po prostoru.

43

MICHAL, Josef a kolektiv. Písně a tance z Hradecka. Hradec Králové 1959, str. 157-158.

52

Kaţdá trojice pouţije v 1.-7. taktu jiné prvky. Výběrem tanečního

C3

prvku se mění i podtext, charakter tance. Např. běh – úprk před bouřkou, dvojposkočný krok – zvesela z posvícení. D 1) Nácvik písně. 2) Hladká chůze po různých drahách, jednotlivě, ve dvojicích i ve trojicích. 3) Zátočky za lokty tanečním během. 4) Celý tanec. 5) Obměna tanečních prvků. Vnímání pohybu ve trojici na kruhu i v různých prostorových

E

drahách, přizpůsobení délky kroku.

Listopad BUDE ZIMA44

Text písně: 1. Bude zima, bude mráz, kam se, ptáčku, kam schováš? 1.a Schovám se já pod hrudu, tam já zimu přebudu. 2. Bude zima, bude mráz, kam se, ptáčku, kam schováš? 2.a Schovám se do javora, to bude má komora. 3. Bude zima, bude mráz, kam se, ptáčku, kam schováš? 3.a Schovám se do křoviny, to budou mé peřiny. 4. Bude zima, bude mráz, kam se, ptáčku, kam schováš? 44

Hudební úprava Eva Černíková.

53

z Čech

4.a Schovám se já pod mezu, aţ přestane vylezu.

A

Improvizace „ptáčků“, stylizace „hrudy, javora, křoviny a meze“.

B a) Čtyři skupiny na půlkruhu vedle sebe, jedno dítě stojí mimo skupiny uprostřed. C

Na předehru přiběhnou děti představující ptáčky, postavení a).

1. sloka

Dítě stojící uprostřed předvádí ptáčka hledajícího skrýš před zimou, ostatní děti zpívají směrem k ptáčkovi.

Mezihra

První skupina udělá v kleku, bokem do bodu č. 1 z paţí stříšku „hrudu“, „ptáček“ se prolétne a schová se pod paţemi.

1. a

Sólový zpěv tohoto dítěte.

Mezihra

Z druhé skupinky vyběhne na střed půlkruhu jiné dítě a téţ předvádí ptáčka hledajícího skrýš před zimou.

2. sloka

Děti ruší své postavení „hrudy“ a pouze zpívají směrem k „ptáčkovi“, který se rozhlíţí kolem sebe a na půlkruhu improvizuje.

Mezihra

Děti ve druhé skupině otevřou paţe do prostoru jako větve a postavením vedle sebe na malém půlkruhu předvedou strom s mohutným kmenem, ve kterém uţ „ptáček“ stojí, ten je ale vyhnán dítětem z druhé sloky.

2. a

Zpěv „ptáčka schovaného ve stromu“, vystrčený „ptáček“ se zlobí.

Mezihra

Improvizace hledání jiného „úkrytu“.

3. sloka

Děti zpívají směrem k ptáčkovi.

Mezihra

Třetí skupina udělá v sedu na patách a otevřenými paţemi „hnízdo ve křovině a ptáček do něho usedá “.

3. a

Sólový zpěv tohoto dítěte.

Mezihra

Všechny děti z poslední skupiny předvádějí ptáčky.

4. sloka

Improvizace „ptáčků“, ostatní děti zpívají.

Mezihra

Děti ze tří skupin se mírně rozestoupí a v kleku čelem do bodu č. 1 se zvednutými paţemi představují trávu na mezi, „ptáčci“ si najdou mezi dětmi místečko,

4. a

zpěv „ptáčků“,

dohra

všichni na závěr improvizují.

C1

Jednotlivá „hnízdečka“ si kaţdá skupina přetvoří dle své fantazie. 54

Děti si vymýšlejí další sloky.

C2 D

1) Nácvik písně. 2) Zpěv jednotlivých slok sólově. 3) Improvizace ptáčků – zapojení paţí, běhu na pološpičkách. 4) Vytvoření jednotlivých „hnízdeček“. 5) Celý tanec. Propojení zpěvu a pohybu. Prostorová orientace. Podnícení fantazie.

E

Prosinec ŠEL HONZA KOLEM LESA45

z Hradecka

Text písně: 1. Šel Honza kolem lesa, potkal tam Herodesa, Herodes ukrutný strčil Honzu do putny. 2. Honza se z ní vyškrábal, Herodesa vyhledal a krále, obludu, zavřel Honza do sudu. 3. Housle sobě Honza vzal, do Betléma pospíchal, hrál na své housličky Jeţíškovi písničky. 4. Jeţíšek se hezky smál, s housličkami notoval a všichni plesali, pána Boha chválili.

A

Chůze, běh, podupy, tlesky.

B a) Drţení dvojice za PR v postavení bokem do kruhu, CH proti směru tance, D po směru tance. b) Postavení dvojice proti sobě, CH čelem do kruhu, D zády do kruhu.

45

FILIP Jan. Hradecko v lidové písni. Nový Bydţov, str. 51.

55

C 1. sloka

VP - postavení a),

1.-4. t

chůze chlapců po vnějším kruhu a dívek po vnitřním kruhu,

5.-6. t

postavení b), CH čtyři kroky dupavě proti D, která osmi malými běhovými krůčky couvá vzad,

7.-8. t

CH poloţí D dlaně na ramena a stlačí ji do dřepu,

/: 5.-6. t :/

na repetici jiţ nezpíváme, D zvuk dlaněmi o podlahu v rytmu:

,

CH dlaněmi o sebe ve stejném rytmu jako D, /: 7.-8. t :/

D čtyřikrát střídavé poloţení pravé a levé dlaně před sebe „na putnu“ v rytmu čtyř čtvrťových not, CH obrat čtyřmi dupavými kroky.

2. sloka 1.-4. t

D se narovná do I. pozice paralelní na pološpičky, „vyleze z putny“, CH odchází ven z kruhu,

5.-6. t

D drobný běh a poté běh na místě za CH,

7.-8. t

D spojí paţe kulatě před tělem a přehodí je CH přes hlavu, jakoby ho zavřela do sudu, CH si dřepne,

/: 5.-6. t :/

CH zvuk střídavě pěstmi o podlahu v rytmu: D dlaněmi o sebe ve stejném rytmu jako CH,

/: 7.-8. t :/

CH čtyřikrát „bušení“ pěstmi před sebou v rytmu čtyř čtvrťových not, D oběhne CH a postaví se do VP.

3. sloka

D obíhají po směru tance formou průpletu kolem stojících CH, na repetici oběhnou kolem CH a postaví se do VP.

4. sloka

CH obíhají proti směru tance formou průpletu kolem stojících D, na repetici oběhnou kolem D a postaví se do VP.

C1

Ve 3. a 4. sloce střídavé podávání paţí při průpletu.

C2

Nahrazení chůze přeměnným krokem.

D 1) Nácvik písně, vysvětlení, kdo to byl Herodes. 2) Chůze po prostoru v odlišném stylu chlapce a krutého krále. 3) Rytmizace dlaněmi o sebe, o podlahu.

56

4) Průplet bez podávání paţí a s podáváním shodných paţí. Rozlišení tvaru pohybu. Krokové variace.

E

Leden FANFRNOCH46

z Čech

Text písně: 1. Fanfr-fanfr-fanrnoch, nastává nám novej rok, novej rok nám nastává, koledy nám nandává. Hou, hou, aleluja. 2. Mlynář mele mouku v tom bílým klobouku, a mlynářka krupici v tý ušatý čepici. Hou, hou, aleluja. 3. Běţí zajíc k javoru, nese pytel zázvoru, naše kočka doma leţí, zdvíhá ocas, taky běţí. Hou, hou, aleluja.

A

Tlesky.

B a) Postavení na půlkruhu čelem ke klavíru. b) Postavení čelem do kruhu. C 1.-16. t

Postavení a), děti vytleskávají těţkou dobu kaţdého taktu, bez zpěvu.

C1

To samé se zpěvem písně.

46

JURKOVIČ Pavel. Bude zima, bude mráz. Praha 2000, str. 44.

57

C2

Postavení b), tleskání těţké doby řetězově, postupně tleská jedno dítě za druhým první dobu taktu.

D 1) Poslech písničky. 2) Nácvik textu. 3) Tlesk na těţkou dobu taktu. Cítění dvoudobého metra.

E

Únor KOMINÍK47

A

Dvojposkočný krok.

B

Zástup s drţením za pas.

z Hradecka

C Děti utvoří „hada“ a drţí se pevně jeden druhého v pase. První v čele dostane do rukou koště nebo vařečku a za hudebního doprovodu a dvojposkočného kroku se snaţí majitel koštětem plácnout toho, kdo je v zástupu poslední. Ten se snaţí uniknout. Po plácnutí posledního se první zařadí za posledního a hra pokračuje. D 1) Dvojposkočný krok v zástupu po různých drahách se zatáčením. 47


58

2) Celá taneční hra. Aktivní pohyb v zástupu, procvičení hbitosti.

E

MASOPUST DRŢÍME48

z Čech

Text písně: 1. Masopust drţíme, nic se nevadíme pospolu; proč bychom se hádali, kdyţ jsme se tak shledali poznovu? 2. V dobrém jsme se sešli, rádi jsme se našli pospolu; dřív neţ se rozejdem, ještě sobě připijem poznovu.

A

Taneční kroky dle výběru a charakteru maškary, výskoky.

B

Jednotlivě na prostoru.

C1 1.–4. t

Taneční kroky a pohyby typické pro masku, kterou dítě představuje,

5.–6. t

dva výskoky snoţmo nebo na jedné noze,

7.–10. t

otáčení daným krokem o ¼ obratu na místě doprava,

11.–12. t

dva výskoky snoţmo nebo na jedné noze,

/:7.–12. t:/

stejně jako 7.–12. takt, ale v točení doleva.

D 1) Poslech a nácvik písně. 2) Výběr postav a vhodných kroků, které budou děti představovat. 3) Zpěv písně a výskoky na těţkou dobu v 5., 6., 11., a 12. taktu. E

48

Seznámení se zvykem masopustní obchůzky. Taneční fantazie.


59

Březen VRBY49

z Čech

Text písně: 1. Vrby se nám zelenají, na dvě strany prokvétají, radujme se, veselme se! 2. Ţeţulička v háji zpívá, sedmihlásek se ozývá, radujme se, veselme se! 3. Byla zima mezi náma, ale uţ je za horama, radujme se, veselme se! Pérovaná chůze, vytaţení na pološpičky, drţení paţe.

A B

a) Jednotlivě po prostoru. b) Postavení na kruhu, levým bokem a čelem do středu. C 1. sloka 1.-4. t

Pérovaná chůze po prostoru s větvičkou v PR před tělem,

5. t

vytaţení na pološpičky a pozvednutí větvičky v pravé ruce,

6. t

měkký podřep se sníţením paţí,

7. t

vytaţení do výponu a pozvednutí větvičky v LR,

8. t

měkký podřep se sníţením paţí.

2. sloka 1.-4. t

Chůze po kruhu po směru tance s větvičkou v levé ruce,

5. t

vytaţení na pološpičky čelem do kruhu s pozvednutím větvičky v obou rukách do výše očí,

6. t 49

podřep se sníţením paţí,

PLICKA, Karel. Český rok. Jaro. Praha 1944, str. 120. Upraveno do ¾ taktu.

60

vytaţení na pološpičky čelem do kruhu s pozvednutím větvičky

7. t

v obou rukách do výše očí, podřep se sníţením paţí.

8. t 3. sloka

Určená dvojice vytvoří bránu, ostatní pod ní procházejí, za ní se

1.-4. t

rozdělují do dvou stran a končí na prostoru, 5.-6. t

kaţdý oběhne svůj malý krouţek za pravou paţí,

7.-8. t

kaţdý oběhne svůj malý krouţek za levou paţí.

D 1) Pérování ve ¾ taktu. 2) Pérovaná chůze. 3) Drţení paţí v 1., 2. a 3. pozici. Vnímání třídobého metra, vedení a drţení paţí.

E

Duben PÍŠŤALIČKA50

z Čech

Text písně: 1. Otloukej se, píšťaličko, otloukej a ty na ni, můj větříčku, nefoukej, zafoukáš-li třeba lehce, píšťalka se svlíkat nechce, bude plakat naříkat, ţe se nedá otloukat.

50

Hudební úprava Eva Černíková.

61

2. Otloukej se, píšťaličko, otloukej a ty na ni, můj větříčku, nefoukej, vrazím do tě zavíráček, budeš zpívat jako ptáček, vrazím do tě kudličku, vyrazím ti dušičku. 3. Otloukej se, píšťaličko, otloukej a ty na ni, můj větříčku, nefoukej, dám ti krejcar na perníček, bude z tebe pumprlíček, dám ti krejcar na mýdlo, bude z tebe fifidlo. Říkadlo:

Písk tam, písk sem, píšťaličko, vyskoč ven!

A

Rytmizace slov, hra na tělo.

B

Čtyři skupiny.

C

Bez hudby a zpěvu:

1.–8. t

1. skupina čtyřikrát opakuje táhlý zvuk citoslovce na 4 doby,

s vedeným pohybem paţí, 8.–16. t

2. skupina čtyřikrát říkání „otloukej se, píšťaličko“ s osmi tlesky

v rytmu: 17.–24. t

3. skupina čtyřikrát rytmizace „větříčku, nefoukej“, s podupy:

24.–32. t

4. skupina střídavě „ písk tam, písk sem“, na první takt vytaţení na pološpičky, na první dobu druhého taktu podup s měkkým

zapérováním v kolenou: Píseň

Navázat zpěv písničky a na závěr připojit celé říkadlo: „Písk tam, písk sem, píšťaličko, vyskoč ven!“

C1

První skupina začíná sama a postupně se po čtyřech taktech s říkáním i pohybem či hrou na tělo přidává jedna skupina za druhou.

C2

Výběr a rytmizace jiných slov z druhé a třetí sloky.

62

D 1) Nácvik písně a říkadla. 2) Rytmizace slov po skupinách. 3) Rytmizace slov s pohybem a hrou na tělo. 4) Postupně společné říkání. 5) Celé s písní a říkadlem. Prohloubení hudebního cítění.

E Květen

HŘEJ, SLUNÍČKO

51

Z Hradecka

Text písně: Hřej, sluníčko, hřej, hory doly krej: /: povyskoč si vejše, na tej naší střeše kolo udělej :/. Říkadlo: Beruško, beruško! Kam poletíš? Do nebíčka nebo do peklíčka?

A

Práce paţí, hladká chůze, poskočný krok, běhové kroky.

B

Individuální rozestavení po prostoru, nevázaný kruh .

C Říkadlo

Tanečníci mají za úkol představit si, ţe jim leze po dlani nebo hřbetu ruky beruška. Paţi před svým tělem stylizovaně natáčí a sledují „pohyb broučka“. Po odříkání říkadla se děti za slunéčkem dívají, jako by opravdu odletělo.

Píseň

Na říkadlo navazují písničku.

1.-4. t

Chůze po kruhu proti směru tance, napodobují pohyb slunce,

51

ERBEN, Karel Jaromír. Prostonárodní české písně a říkadla. Praha 1937, str. 70.

63

5.-6. t

dva poskočné kroky,

7.-8. t

čtyři kroky proti směru tance,

9.-10. t

vykročením ven z kruhu kaţdý udělá svoje kolo,

/:5.-10. t:/

opakování, ale v 9.–10. taktu dělají tanečníci svůj kruh vykročením dovnitř.

D 1) Nácvik říkadla a písně. 2) Stylizace pohybu sledování berušky Práce s paţemi a mimikou tváře.

E Červen

PRŠÍ, PRŠÍ52

z Bydţovska

Text písně: 1) Prší, prší, jen se lije! Kam ty koně postavíme? Postavte je, kam chcete, já se drţím děvčete. 2) Postavte je do zahrádky, já se drţím Marijánky; postavte je pod oknem - jen kdyţ my dva nezmoknem.

A

I. pozice vytočená, lehce vytleskané osminové noty, přirozený běh.

B

Rozmístění jednotlivců po prostoru, postavení dvojic proti sobě.

C Tanečníci se rozdělí na dvě skupiny: na stromy a děti. První skupina se rozestaví po celém prostoru s pocitem rostoucích stromů. Jejich úkolem je doprovod ostatních zpěvem a lehké poklepávání ukazováčku a prostředníčku do dlaně – zvuk deště. Druhá skupina dětí

52

FILIP Jan. Bydžovsko v lidové písni. Nový Bydţov 2007, str. 93.

64

běhá mezi „stromy“. Nesmí se s nikým srazit, a přitom je důleţité dodrţet tempo běhu a na závěr fráze skončit v I. pozici vytočené proti jednomu dítěti z první skupiny. Na 2. sloku se role obrací. D 1) Stoj rovný – s navozením pocitu vertikály „zakořeněného stromu, rostoucího vzhůru a do šířky“. 2) Rozestavení na prostoru. 3) Nácvik písně. 4) Střídat jednu frázi na místě s vytleskáním osminových hodnot, druhou frázi s přirozeným během po prostoru a s končící melodií návrat do VP. E

Udrţení tempa běhu a vytleskávání, vnímání fráze.

4.3 Ročník třetí a čtvrtý Tanečníky ve věku od devíti do jedenácti let je nutné podněcovat k dalšímu rozvoji hudebního cítění a vnitřní citlivosti. Propracovat techniku měkkého pérování. Základní kroky lidových tanců ve dvoudobém a tříčtvrtečním taktu, zařadit dále natáčení a rejdování. Pokračovat v základech rotační techniky, točení o půl obratu i o 360°. Prohlubovat znalosti o lidové tradici a zvycích, podněcovat tvořivé schopnosti tanečníků. V improvizaci pravdivě zapojit mimiku a gesto. Pohybem a výrazem vyjádřit náladu, emoce vycítěné při poslechu hudebního doprovodu. Kombinovat jednotlivé prvky do sloţitějších vazeb. Schopnost probranou látku vyuţít při tvorbě krátkých variací a v choreografiích.

65

Září MLYNÁŘSKÝ53

z Podorlicka

Text písně: 1. Sou mlynáři chlapi, chlapi, dyţ jim mlejny klapy, klapy, sou mlynáři chlapi, chlapi, dyţ jim mlejny dou. 2. Dyţ jim mlejny neklapají, tak mlynáři nic nemají, sou mlynáři chlapi, chlapi, dyţ jim mlejny dou. Přísunný krok stranou, hladký cval stranou, podupy, pevná

A

akcentovaná chůze, hladký cval, ťukání patami o zem v lehu se vzporem. Tři kruhy po prostoru v různém drţení:

B

a) paţe na ramenou, čelem do kruhu, b) za ruce kříţem za zády, natočení po směru tance, c) za ruce, čelem do kruhu, který je co nejmenší. Jedna sloka bez hudby i zpěvu – napodobení točení a klapání

C

mlýnských kol: 1.–8. t

1. kruh, nejlépe v chlapeckém sloţení, drţení a), čtyřikrát přísunný krok vpravo, s úkrokem citoslovce „šrum“,

53

BINDEROVÁ, Eva. České lidové tance. Praha 1990, str. 66-67.

66

9.–12. t

2. kruh, se přidává k prvnímu, drţení b), osm akcentovaných kroků vpřed společně s jedním citoslovcem „kla-py“ na dva kroky,

13.–16. t

poslední se přidává s drţením c) 3. kruh s dvěma hladkými cvaly a dvěma citoslovci „kla-py“ v taktu. Zpěv:

1.–8. t

rázná chůze od LN – dva kroky v taktu, „roztáčení mlýnského kola“

9.–16. t

cval hladký vpravo, „točení mlýnského kola“

17.–24. t

podupy s mírným postupem vpřed po směru tance, „klapání mlýnského kola“.

C1

Část bez zpěvu s obměnou citoslovce nebo tanečního kroku – tvůrčí zapojení tanečníků. Na zpívanou sloku je změna pouze v 17.–24. taktu, kdy se kaţdý druhý tanečník spustí na rukou, nohy protáhne do středu kruhu a ťukáním patami o zem napodobuje klapání mlýnského kola. 1.–24. takt zpívané sloky varianty C1 je základní figurou tance Mlynářský z Podorlicka. Jedná se o chlapeckou hru, která zobrazuje pohyby roztáčení, točení a klapání mlýnského kola. V Podorlicku ho tančili chlapci i dospělí muţi.

D 1) Nácvik písně. 2) Chůze, cval a podupy po kruhu - tanec se zpěvem. 3) Tlesky, podupy nebo citoslovce s udrţením tempa celé, půlové a čtvrťové noty. 4) Otáčení kaţdého kruhu s krokem a citoslovcem zvlášť. 5) Udrţení tempa kruhů dohromady. 6) Celý tanec C. 7) Krokové varianty, změna drţení, nové citoslovce. 8) Spuštění na rukou v pevném drţení popsané v 17.-24. taktu. 9) Celý tanec C1. E

Cítění tempa, vnímání tří skupin dohromady, tvůrčí zapojení tanečníků.

67

Říjen BEJVÁVALO54

z Hradecka

Text písně: Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře, bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře: za našich mladejch let bejval svět jako květ, bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře. Hladká a pérovaná chůze, přísunná sousedská, sousedská hladká

A

v rejdování a v točení, dvojité vypérování. Dvě aţ tři skupiny na prostoru v zadní části tanečního sálu, postavení

B

do bodu číslo 1. První skupina postupuje vpřed do bodu č. 1, druhá skupina začíná

C

zpívat a tančit o čtyři takty později. 1.-4. t

Čtyři hladké kroky vpřed,

5.-8. t

čtyřikrát přísunná sousedská vpřed s natáčením od PN,

9.-12. t

čtyřikrát sousedská hladká v rejdování vpřed od PN,

13. t

třemi měkce pérovanými kroky celý obrat vpravo,

14. t

podřep,

15. t

třemi měkce pérovanými kroky celý obrat vlevo,

16. t

podřep.

54

SEIDEL, Jan. Zpěvy domova. Praha 1943, str. 388.

68

C1

Obměnou je v 9.–12. taktu sousedská hladká v točení vpravo a ve 13.-15. taktu třikrát dvojité zapérování vahou. Poté celé provádíme od LN a s točením vlevo. Zpíváme a tančíme kánon ve třech skupinách.

D 1) Nácvik písně a kánonu. 2) Sousedská přísunná v natáčení a sousedská hladká v rejdování. 3) Obrat pérovanými kroky vpravo a vlevo. 4) Návaznost kroků všichni najednou. 5) Celý tanec ve dvou skupinách. 6) Sousedská hladká v točení vpravo a vlevo. 7) Dvojité pérování. 8) Celý tanec od PN nebo LN ve třech skupinách. Procvičení vázaného plynulého pohybu, vzájemný poslech při zpěvu -

E

kánon.

Listopad KALAMAJKA55

z Podorlicka

Text písně: 1. Kalamajka, mik, mik, mik, oţenil se kominík, co si to vzal za ţenu, mlynářovic Mařenu. 2. Kalamajka dobrá věc, kdyţ je zima, šup na pec, kdyţ je teplo, šup dolů, kalamajku tancuju.

A

Přeměnný

krok

vpřed,

kalamajkové

poskoky

s přednoţením,

dvojposkočný krok v otáčení, kalamajkový krok kyvadlový, špičko55


69

špičkový, pato-špičkový, poskočný neboli maděrový, a kalamajkový příklep. B

Postavení dvojice vedle sebe, levým bokem do kruhu, drţení kříţem za tělem.

C 1. t

Přeměnný krok vnější nohou, D od PN, CH od LN,

2. t

dva poskoky na vnější noze, druhá je v přednoţení mírně pokrčena v koleni,

3. t

přeměnný krok vnitřní nohou, D od LN, CH od PN,

4. t

dva poskoky na vnitřní noze, druhá noha je v přednoţení mírně pokrčena v koleni,

5.–8. t

jako 1.–4. takt,

9.–12. t

ve stejném drţení křiţmo vzad se dvojice otáčí dvojposkočným krokem vpravo, D couvá, CH vpřed, při opakování se otáčí vlevo, D vpřed, CH vzad.

C1

Přehled dalších variant kalamajkového kroku. Samostatná práce dvojic – vytvoření vlastní krokové etudy a její prezentace.

D 1) Nácvik písně. 2) Přeměnný krok s kalamajkovými poskoky jednotlivě a v páru. 3) Dvojposkočný krok v točení vpravo a vlevo jednotlivě a v páru. 4) Celý tanec. 5) Nácvik kalamajkového kroku kyvadlového, špičko-špičkového, patošpičkového, poskočného neboli maděrového, a kalamajkových příklepů. 6) Vlastní kroková etuda. E

Tvůrčí práce – schopnost vytvořit vlastní taneční figuru. Obměna figurálního tance z Podorlicka.

70

Prosinec ŘÍKADLO 1. Běţela liška po ledu, ztratila klíček od medu; kdo ho má, ať ho dá, ať se liška nehněvá. 2. Běţela liška k háji, hoňte si ji páni! Já ji honit nebudu, zmeškal bych já koledu.

A

Sed na patách.

B

Nevázaný kruh.

C 1. a 3. řádek

přednášíme hlasitě – forte.

2. a 4. řádek

říkáme tiše – piano.

C1 1. a 2. řádek

postupně zesilovat – crescendo

3. a 4. řádek

postupně zeslabovat - decrescendo

D 1) Přednes středně silným hlasem – mf. 2) Text v pianu – kontrola tiché mluvy, nešeptat. 3) Text ve forte - děti nesmějí křičet. 4) Dramatizace textu. 5) Celé říkadlo dle první varianty. 6) Postupně přidávat a ubírat na hlase. 7) Celé říkadlo dle druhé varianty. E

Dramatizace a dynamika textu. Je velmi důleţité probudit v dětech fantazii. Představit si například, kdo říkadlo recituje nebo proč se něco říká nahlas a něco tiše.

71

Leden POLONÉZA56

A

z Rychnovska

Polonézový trojkrok, polonézový trojkrok zpětný, polonézový krok dělený.

B

Zástup dvojic, postavení vedle sebe s drţením za vnitřní ruce v zúţené 2. pozici, vnější ruce v bok.

C

Polonézovým trojkrokem pohyb zástupu dvojic středem sálu z bodu číslo 5 do bodu číslo 1. Vepředu střídavé rozcházení jednotlivců vpravo proti směru tance a vlevo po směru tance. Vzadu opětovné spojení do páru, pohyb středem vpřed. Nyní rozchod lichých párů vlevo po směru tance, sudých vpravo proti směru tance. Procházení těchto dvou zástupů párů po kruhu proti sobě tak, ţe ti, co jdou po směru tance, dělají bránu a ostatní páry podcházejí, při druhém setkání se role obrací. Setkání dvou dvojic vedle sebe a pohyb středem sálu směr bod č. 1.

56

BINDEROVÁ, Eva. České lidové tance. Praha 1990, str. 61-62.

72

C1 1. t

Polonézový krok dělený od PN – na 1. dobu je krok přeměnný,

2. t

polonézový trojkrok od PN,

3. t

polonézový krok dělený od LN – na 1. dobu je krok přeměnný,

4. t

polonézový trojkrok od LN,

5.–8. t

jako 1.-4. takt,

9. t

polonézový krok zpětný – 1. krok vzad, 2. a 3. krok vpřed,

10. t


11.–12. t

dva polonézové trojkroky,

13.–16. t

jako 9.–12. takt.

17. t


18. t


19.–20. t

dva polonézové trojkroky,

21.–24. t

jako 17.–20. takt,

25. t

polonézový krok dělený od PN – na 2. dobu je krok přeměnný,

26. t

polonézový trojkrok od PN,

27. t

polonézový krok dělený od LN – na 2. dobu je krok přeměnný,

28. t

polonézový trojkrok od LN,

29.–32. t

jako 1.-4. takt.

D 1) Polonézový trojkrok jednotlivě a ve dvojicích, po rovných drahách a po kruhu. 2) Prostorové variace nástupů, rozchodů dvojic a jednotlivců. 3) Nácvik polonézového kroku zpětného a děleného jednotlivě a ve dvojicích, po rovných drahách a po kruhu. 4) Řazení kroků do tanečního celku po kruhu. 5) Celý tanec v prostorových drahách. E

Prostorové cítění.

73

Únor ŠEL PEPÍČEK57

z Podkrkonoší

Text písně: 1. Šel Pepíček, šel na led, Andulku za ruku vodil, šel Pepíček, šel na led, Andulku za ruku ved. 2. Poď, Pepíčku, poď taky, budeme se učit klouzat, poď, Pepíčku, poď taky, budeme se klouzati. Akcentovaná chůze, kývání chodidlem, řezankový krok, šotyš polkový

A

krok, poskočný krok, drobné běhové skůčky. B a) Postavení pravými boky proti sobě, drţení za vnitřní ruce, které jsou v lokti ohnuté, předloktí svisle. b) Dvojice vedle sebe levým bokem do kruhu, CH drţí D zezadu pravou rukou kolem pasu, D má levou ruku na pravém rameni CH, vnější ruce mají v bok. c) Postavení páru vedle sebe, drţení za vnitřní ruce, které jsou v lokti ohnuté a směřují dolů, předloktí a spojené ruce vzhůru. C

Verze z Podkrkonoší – šotyš polka ve formě špacírky:

1.–2. t

Postavení a), od pravé nohy čtyři akcentované kroky zátočkou o půl kola „výměna místa“,

3.–4. t

57

vytáčení chodidla v postavení na patě s lehkým ťukáním o zem,


74

5.–6. t

od PN čtyři akcentované kroky, pokračování v zátočce s návratem na výchozí místo,

7. t

tři řezankové kroky v rytmu:

8. t

jako v 7. taktu, ale seskok na poslední dobu do I. pozice paralelní,

/: 1.–8. t :/

celé v drţení za LR od LN.

C1

Verze z Náchodska - šotyš polka:

1. t

postavení b), od vnější nohy dva poskočné kroky vpřed,

2. t

přeměnný krok poskočný vpřed,

3. t

dva poskočné kroky vpřed,

4. t

čtyři nízké běhové kroky vpřed,

5.–6. t

jako 1.–2. takt,

7.–8. t

pár opíše sedmi běhovými kroky malý krouţek vpravo,

/: 1.–6. t :/

jako v 1.–6. takt,

/: 7.–8. t :/

pár se pustí a kaţdý sám opíše sedmi běhovými kroky malý krouţek,

,

D vpravo, CH vlevo, na poslední dobu postavení c). Dohra 1.–2. t

Dva poskočné přeměnné kroky od sebe a k sobě, vnitřní ruce se v lokti protahují, CH od LN, D od PN,

3.-4. t

čtyřmi kroky poskočnými se točí pár v drţení c) jedenkrát dokola vpravo,

5.–8. t

jako 1.-4. takt,

/: 1.-7. t :/

jako 1.–7. takt,

/: 8. t :/

tři podupy v rytmu:

.

D 1) Chůze a kývání chodidla jednotlivě v drţení a). 2) Řezankové kroky jednotlivě a ve dvojicích. 3) Celý tanec verze z Podkrkonoší. 4) Varianty párového drţení. 5) Polkový krok v páru v rejdování. 6) Poskočný krok v rovných drahách, po kruhu a v točení jednotlivě a ve dvojicích. 7) Celý tanec verze z Náchodska.

75

E

Změny párového drţení. Souhra tanečníků.

Březen SMRTHOLKA Neseme smrtholku z hradeckého města, povězte nám, lidičky, kudy vede cesta? Na bílý koláče, na červený vejce, jakej je to mazanec bez koření, bez vajec? Panímámo ze dvora, dejte kousek tvaroha. Panímámo z Lhotiček, dejte pár vajíček. Panímámo z Louky, dejte trochu mouky. Paňmámo krásná, dejte lţíci másla, vemte hezky z hluboka, aby vás nebolela ruka do roka!

A

Postavení v I. pozici vytočené.

B

Dvě skupiny rozestavěné na prostoru natočené k sobě.

C Říkadlo 4t¾

Postavení a), vybraná D z jedné skupiny udá třídobé metrum: dup na 1. dobu, tlesky na 2. a 3. dobu.

1.–4. řádek

Skupiny se po řádcích střídají v tleskání třídobého metra společně s říkadlem,

5.–8. řádek

říkají jednotlivě D s konkrétním gestem a podtextem,

9. řádek

všechny dívky říkají dohromady.

D 1) Nácvik říkadla. 2) Třídobé metrum s hrou na tělo. 3) Práce s gestem. 4) Celé říkadlo. E

Udrţení třídobého metra s hrou na tělo. Práce s gestem.

76

SMRTNÁ NEDĚLA58

z Moravy

Text písně: 1. Smrtná neděla, kdes klíče dala? Dala jsem je, dala Květné neděli. 2. Květná neděla, kdes klíče dala? Dala jsem je, dala Květným pondělkům. 3. Květný pondělku, kdes klíče poděl? Poděl jsem je, poděl zeleným čtvrtkům. 4. Zelený čtvrtku, kdes klíče poděl? Poděl jsem je, poděl svatému Jiří. 5. Svatý Jiří vstal, zemi odmykal, aby rostla tráva, tráva zelená. Pérovaná chůze, jednokročka.

A B

a) Dvě skupiny rozestavěné na prostoru natočené k sobě. b) Dvojice čelem proti sobě s drţením paţí ve sníţené 2. pozici. c) Kruh s drţením za ruce. d) Zástup s drţením za ruce. Skupiny se v 1.–4. sloce ve zpěvu a tanci střídají. 1. skupina v 1.–4.

C

taktu tančí a 2. skupina zpívá, poté se role obracejí, 2. opakuje kroky a 1. skupina zpěvem odpovídá. 1. sloka 1.–2. t

1. skupina postavení a), jednokročka od pravé nohy,

3.–4. t

od pravé nohy třemi pérovanými kroky kaţdý svůj kruh, přísun LN k PN měkce do I. p. paralelní,

58

PLICKA, Karel. Českýrok. Jaro. Praha 1944, str. 113.

77

5.–8. t

2. skupina viz. 1. skupina 1.–4. takt.

2. sloka 1.–2. t

1. skupina drţení b), pérovaná chůze po směru tance od PN a na 2. dobu druhého taktu přísun LN k pravé,

3.–4. t

jako 1.–2. takt, ale od LN po směru tance,

5.–8. t


3. sloka 1.–2. t

Pérovaná chůze v drţení c),

5.–8. t


4. sloka 1.–4. t

Formace d), D z 1. skupiny vede ostatní obloukem po prostoru,

5.–8. t

jedna D z 2. skupiny vede ostatní dívky obloukem po prostoru.

5. sloka 1.–8. t

Obě skupiny se projdou tak, aby ke konci fráze stály jako na začátku.

D 1) Nácvik písně. 2) Měkce vypérovaná jednokročka. 3) Pérovaná chůze ve dvojicích, po kruhu a po prostoru. 4) Celý tanec. E

Přiblíţení lidového zvyku chorovodového charakteru, vynášení smrti.

78

Duben REJDOVÁK59

z Rychnovska

Text písně: Letěla husička, letěla zvysoka, nemohla doletět, spadla do potoka. Sousedská přísunná.

A B

a) Dvojice proti sobě, CH levým bokem do kruhu, drţení za obě ruce ve sníţené 2. pozici. b) Jednotlivě čelem do kruhu. C 1.–3. t

Drţení a), třikrát přísunná sousedská v rejdování - D od LN šikmo vzad, CH od PN šikmo vpřed,

4. t

přísunná sousedská s přetočením a výměnou míst, D levým bokem do kruhu, CH pravým,

5.-8. t

jako 1.–4. takt, nyní couvá CH, D postupuje vpřed,

9.–12. t

postavení b), sousedskou přísunnou v točení doprava,

13.–16. t

sousedskou přísunnou v točení doleva.

C1

Pohyb dvojice po prostoru s konkrétním vzájemným vztahem. Jeden chůzí udrţuje třídobé metrum, druhý krokově kopíruje rytmus písně.

59

VYCPÁLEK, Josef. České tance. Praha 1921, str. 42-43.

79

D 1) Nácvik písně. 2) Přísunná sousedská v rejdování vpřed a vzad jednotlivě a ve dvojicích. 3) Výměna míst přísunnou sousedskou. 4) Točení sousedské přísunné vpravo a vlevo v rovných drahách a po kruhu. 5) Vytleskání a chůze v třídobém metru. 6) Přesné vytleskání rytmu písně. 7) Chůze a běh v rytmu písně. 8) Obměna kroků. Prohlubování rytmického cítění.

E Květen

REJDOVAČKA60

Text písně: Lepší je ta rejdovačka, neţli je ten rejdovák, rejdovačka dá hubičku, rejdovák ji nechce dát.

A

60

Polkový krok, cval.

VYCPÁLEK, Josef. České tance. Praha 1921, str. 43-44.

80

z Rychnovska

B a) Dvojice proti sobě, CH levým bokem do kruhu, drţení za obě ruce ve sníţené 2. pozici. Ruce připomínají drţení pluhu. b) Drţení kolové pootevřené. c) Kolové drţení zavřené. C 1.–3. t

Postavení a), tři polkové kroky v rejdování, D od LN vzad, CH od PN vpřed,

4. t

polkový krok s výměnou míst, CH pravým bokem do kruhu, D čelem po směru tance,

5.–8. t

jako 1.–4. takt, CH s postupem vzad, D vpřed, po výměně míst postavení b) po směru tance,

9.–16. t

cval po kruhu vpřed.

C1 1.–8. t

Jako ve variantě C,

9.–16. t

drţení c), polkový krok v točení.

D 1) Nácvik písně. 2) Polkový krok v rejdování vpřed a vzad jednotlivě a ve dvojicích. 3) Výměna míst polkovým krokem. 4) Cval vpřed jednotlivě a ve dvojicích. 5) Celý tanec. 6) Polkový krok v točení vpravo po směru tance. E

Polkový krok v točení vpravo v kolovém drţení.

Červen ŢIVLY Táta vysoký, máma široká, syn divoký, dcera hluboká.

(vzduch, země, oheň, voda)

A

Taneční improvizace.

B

Rozestavení jednotlivců po prostoru.

C

Hledání pohybového ztvárnění příslušného ţivlu.

81

D 1) Nácvik dramatického přednesu hádanky. 2) Diskuse o ţivlech. 3) Taneční improvizace. 4) Rozvinutí improvizace v taneční etudu. Schopnost vhodného výběru prvků pro daný ţivel, reakce tanečníků na

E

hudební doprovod. Práce s dynamikou pohybu.

4.4 Ročník pátý aţ sedmý Chůze, běh a další taneční kroky kombinovat v rytmických variantách, v pomalém i rychlém tempu, s obraty, hrou na tělo a podobně. Krokové variace v točení doprava i doleva po směru i proti směru tance. Prohlubovat koordinované propojení pohybů horních a dolních končetin v souladu s ostatními částmi těla. Propracovat dynamiku pohybu v náročnějších tanečních vazbách. Pěstovat smysl pro vzájemnou pohybovou souhru, která se projeví v párovém drţení. Pohybově vyjádřit náměty zaměřené na lidové tradice a zvyky. Kreativní přístup při zadání konkrétního tématu. V souladu s postupným rozvojem taneční techniky a tanečního projevu ţáků zařazovat stále náročnější taneční hry a variace. Září DUPÁK61

61

MICHAL, Josef. Písně a tance z Hradecka. Hradec Králové 1959, str. 101.

82

z východních Čech

Text písně: Nevdávej se, má panenko, aţ ti bude sto let, aţ ti zuby vypadají, nebudou tě bolet.

A

Polkový krok hladký a poskočný, podupy, tlesky.

B a) Dvě řady proti sobě, drţení za ruce. b) Kolové drţení zavřené, CH zády do kruhu. C

Postavení a), jedna řada provádí podupy proti druhé řadě,

1. t

1. doba dup PN,

2. t

1. doba dup LN,

3. t

čtyři podupy střídavě od PN v tempu čtvrťových not,

4. t

1. doba dva podupy čtvrťových hodnot, 2. doba dva tlesky čtvrťových hodnot,

5.–8. t

jako 1.–4. takt, ale dupe druhá řada,

9.-12. t

první řada postupuje podupy proti druhé řadě, která ustupuje volnou chůzí vzad, 1 takt = jeden krok vzad,

13.–16. t

podupy druhé řady proti první.

C1 1.–3. t

Drţení b), tři polkové kroky v točení doprava, CH od LN, D od PN,

4. t

1. doba: krok s obratem o 180°, CH vykročí pravou do postavení zády do kruhu, D levou čelem do kruhu, 2. doba: dva podupy na místě, CH levá, pravá, D pravá, levá,

5.–8. t

jako 1.–4. takt,

9.–16. t

polkový krok poskočný v točení po směru tance.

C2

Obtíţnější figurou na provedení podupů přesně v tempu je 4. takt. Na 1. dobu CH dělá přísunný krok vpravo, postavení čelem do kruhu, D vlevo, zády do kruhu. Ve druhé době CH vychází podupy od pravé a levé nohy, D od levé a pravé nohy. Opakování figury vychází v 5. taktu CH od PN, D od LN.

D 1) Nácvik písně. 2) Podupy dle rytmického zadání. 3) Kroky a podupy 1.–4. taktu varianty C1 na místě čelem do kruhu. 83

4) Dupáková figura po rovných drahách a po kruhu vpřed. 5) Figura v točení vpravo jednotlivě a ve dvojicích. 6) Polkový krok poskočný v točení po směru tance. 7) Celý tanec. Točení v páru, rytmické provedení podupů.

E Říjen

CIBULIČKA62

z Chrudimska

Text písně: Hop, hej, cibuláři, cibuláři jedou, hop, hej, cibuličku, cibuličku vezou: cibulička sladká, má panenka hladká, hop, hej, cibuláři, cibuláři jedou. Cibuláři jedou, cibuličku vezou, cibu, cibu, cibu, cibuličku, budou ji prodávat po troníčku.

62


84

Cibulička sladká, má panenka hladká, cibu, cibu, cibu, cibulička, nakrájíme si ji do hrníčka.

A

Přísunný krok s přídupem, krok vzad vypérovaný vahou ve ¾ taktu, trojnatřásák, menuetový trojkrok, cibulářský dvojkrok, menuetová sousedská.

B a) Postavení dvojice čelem proti sobě, CH levým bokem do kruhu, ruce v bok, D pravým bokem do kruhu, po straně si přidrţuje sukni. b) Postavení páru pravými boky vedle sebe, drţení za vnitřní ruce, které jsou v lokti ohnuté a směřují dolů, předloktí a spojené ruce vzhůru. c) Dvojice čelem proti sobě, kolové drţení zavřené. C

Figura z Chrudimska:

1. t

postavení a), na 1. dobu CH nakročení PN vpravo diagonálně vpřed, na 2. dobu přidupnutí LN k pravé a výdrţ, D na 1. dobu LN vahou vypérovaný krok vzad diagonálně vlevo, ve 2. době je zadrţení PN na přední části chodidla na zemi před stojnou končetinou, 3. doba výdrţ,

2.–3. t

dva trojnatřásákové kroky, CH levou vpřed, D pravou vzad,

4. t

dva akcentované kroky, CH vpřed, D vzad,

5.–8. t

jako 1.–4. takt, D od PN, CH od LN,

9.–12. t

postavení b), zátočky menuetovým trojkrokem za PR,

13.–16. t

postavení a), jako 1.–4. takt,

17.–22. t

postavení b), zátočky menuetovým trojkrokem za PR,

/: 17.–22. t :/ opakování 17.–22. taktu, zátočky menuetovým trojkrokem za LR. C1 1.–8. t

Jako 1.–8. takt varianty C, ale v osmém taktu dva akcentované kroky k sobě, změna postavení do párového drţení,

9.–12. t

drţení c), menuetová sousedská v točení doprava, poslední sousedská se otočí pouze o ¼ kruhu, D se zastaví pravým bokem do středu kruhu, CH proti dívce,

13.–16. t

postaveni a), jako 1.–4. takt, dva akcentované kroky k sobě, změna postavení do párového drţení,

17.–22. t

drţení c), cibulářský dvojkrok v točení doprava,

/: 17.–22. t :/ opakování 17.–22. taktu. 85

C2 1.–16. t

Jako 1.–16. takt varianty C,

17.–18. t

drţení c), cibulářský dvojkrok v točení doprava,

19.–22. t

trojnatřásák v točení vpravo,

/: 17.–22. t :/ opakování 17.–22. taktu.

D 1) Přísunný krok s přídupem jednotlivě. 2) Vahou vypérovaný krok vzad ve ¾ taktu se zadrţením druhé nohy na přední části chodidla na zemi před stojnou končetinou jednotlivě. 3) 1.–4. takt figury ve dvojici s postupem za D. 4) Trojnatřásák vpřed a vzad jednotlivě a ve dvojicích, později v točení doprava. 5) Menuetový trojkrok vpřed jednotlivě a ve dvojicích. 6) Cibulářský dvojkrok s natáčením a v točení jednotlivě a ve dvojicích. 7) Menuetová sousedská s natáčením a v točení jednotlivě a ve dvojicích. 8) Celý tanec. E

Menuetové kroky.

Listopad NAŠE HUSA 63

63


86

z Rychnovska

Text písně: Naše husa, chodí bosa, ať je bláto nebo rosa. Naše husa, chodí bosa, ať je bláto nebo mráz. Říkadlo: Na sv. Martina husa nejlíp zazpívá (husí pečeně). Naše posvíceníčko je ze všech posvíceníček to nejposvíceníčkovatější posvíceníčko.

A

Mazurka na jeden krok, trojdup, mazurka na tři kroky, mazurka na dva kroky.

B a) Dvojice čelem proti sobě v drţení kolovém polootevřeném, CH zády do kruhu. b) Postavení vedle sebe, drţení křiţmo za zády, vnější ruce v bok. c) Dvojice vedle sebe, drţení za vnitřní ruce. C

Figura z Rychnovska:

1.–3. t

drţení a), tři mazurkové kroky na jeden krok vpřed po směru tance, CH od LN, D vykročí pravou,

4. t

trojdupem si dvojice vymění místa, otočí se o 180° vpravo,

5.–7. t

tři mazurkové kroky na jeden krok vpřed po směru tance, CH od PN, D vykročí LN,

8. t

trojdupem se dvojice dotočí do původního postavení,

9.–16. t

jako 1.–8. takt.

C1 1. t

Postavení b) na prostoru, mazurka na dva kroky vpřed CH levou nohou, D vykročí PN,

2. t

mazurka na tři kroky,

3. t

mazurka na dva kroky,

4. t

půlobrat od sebe bez puštění rukou mazurkou na tři kroky,

5.–8. t

jako 1.–4. takt, ale v 8. taktu přechytnutí do drţení c),

9.–11. t

tři mazurky na dva kroky v individuálních prostorových drahách za dívkou, co nejvíce z místa,

12. t

mazurka na tři kroky, dvojice se těmito kroky otočí o 180°,

87

tři mazurky na dva kroky, nyní vede chlapec, vybírá různé prostorové

13.–15. t

dráhy v pohybu co nejvíce z místa, 16. t

krok a přísun.

C2

Práce s artikulací a hlasem při recitaci říkadla. Přenesení důrazu vţdy na jiné slovo jazykolamu. Vzájemné „trumfování“.

D 1) Nácvik písně. 2) Mazurkové kroky jednotlivě a ve dvojicích po různých prostorových drahách. 3) Trojdup bez točení a v točení jednotlivě a ve dvojicích. 4) Celý tanec. 5) Říkadlo a jazykolam. Mazurkové kroky a práce s artikulací a hlasem. Prostorové cítění.

E

Prosinec HOLA, HOLA64

Text písně: 1. Hola, hola, hola, hola, uţ nám nastala, kolada, s radostí, s veselostí půjdeme po celý vsi. 2. Dyţ nám budete dávati, budem vám vypravovati, vo Jeţíšku v Betlémě, my tam vodtuď teď deme. 3. A vy, hoši, muzikanti, naštemujte inštrumenty, zanotujte veselou, nech se všichni radujou. Hádanka: Běţí, běţí, nepoleţí, nemá vůz ani saně, přece nikdy neustane.

64

(Čas)

Krkonošské koledy. Lázně Bělohrad 1939, str. 33.

88

z Krkonošska

A

Pérování vahou, přenášení váhy ve IV. a II. pozici, chůze, běh, poskoky, výskoky.

B

Rozestavení jednotlivců po prostoru, čelem do bodu 1.

C

VP: I. pozice paralelní.

1. sloka

Postupné zvyšování intenzity pérování na místě aţ do vysokého výponu a výskoku v závěru sloky.

2. sloka

IV. pozice paralelní,

postupné zvyšování

intenzity pérování

a přenášení váhy ze zadní nohy na přední aţ do vysokého výponu a výskoku v závěru sloky. 3. sloka

II. pozice paralelní, to samé s pohybem stranou.

C1

Stejným způsobem zaměříme rozvinutí pohybu v horizontální rovině.

1.–3. sloka

Pohyb přenášení váhy těla na místě přechází postupně během tří slok do chůze, běhu, poskoků a výskoků co nejvíce do prostoru.

C2 Říkadlo

Dvojnásobné

zpomalení

(diminuce)

a

dvojnásobné

zrychlení

(augmentace) recitace a pohybu. Práce ve trojicích – kaţdý udrţuje své tempo s vhodným krokem, vzájemně se ale vnímají. D 1) Nácvik písně. 2) Pérování vahou a jeho zvětšení, prohloubení a vytaţení aţ do výponu. 3) Výskoky v I. pozici paralelní a na jedné dolní končetině. 4) Přenášení váhy s pérováním ve IV. a II. pozici paralelní. 5) Celá varianta C a C1. 6) Udrţení dvoudobého metra hádanky a dodrţení fráze. 7) Výběr vhodných kroků k danému tempu. 8) Dohromady ve trojicích. E

Rozvíjení smyslu pro tempo a cítění těla ve vertikální a horizontální rovině. Naladění na vánoční tematiku.

89

Leden MARCELÍN65

z Hradecka

Text písně: Ještě mě nemáš, hopaj, ţupaj, uţ na mě bubláš, hopaj ţup; aţ mě budeš mít, hopaj ţupaj, tak mě budeš bít, hopaj ţup! Tlesky, podupy, sousedská hladká, poskočný krok, poskočný obkročák.

A B

a) Dvojice proti sobě, CH zády do kruhu, drţení za vnitřní ruce, vnější jsou v bok. b) Kolové drţení zavřené, CH zády do kruhu. C

Postavení dvou skupin na prostoru:

1.–2. t

1. skupina tleská těţkou dobu třídobého taktu a další dvě doby jsou podupy nebo kroky do prostoru,

3.–4. t

2. skupina tleská 1. dobu dvoudobého taktu, 2. dobu dup na místě,

5.–8. t

jako 1.–4. takt,

9.–10. t

2. skupina tleská těţkou dobu třídobého taktu a další dvě doby, jsou podupy nebo kroky do prostoru,

65


90

11.–12. t

1. skupina tleská 1. dobu dvoudobého taktu, 2. dobu dup na místě,

13.–16. t

jako 9.–12. takt.

C1 1.–2. t

Postavení a), dvě hladké sousedské v rejdování po směru tance, první od sebe, CH vykročí LN, D pravou,

3.–4. t

dva poskočné kroky proti sobě,

5.–6. t

dvě hladké sousedské v rejdování od sebe, k sobě,

7. t

poskočný krok, D na PN, CH na LN,

8. t

D dup LN, CH dup PN,

9.–10. t

výměna míst dvojice hladkou sousedskou se dvěma čtvrtobraty, CH první sousedskou od LN šikmo vpřed se čtvrtobratem vlevo a druhou sousedskou od PN vzad dotočí na místo D, D totéţ od PN s točením doprava,

11.–12. t

dva poskočné kroky proti sobě,

13.–14. t

pokračování obcházení dvojice hladkou sousedskou zpět na své místo, točení o dva čtvrtobraty D vpravo, CH vlevo,

15.–16. t

dva poskočné kroky proti sobě.

C2

Figura tance:

1.–2. t

Drţení b), hladká sousedská v točení doprava po směru tance,

3.–4. t

poskočný obkročák,

5.–8. t

jako 1.–4. takt,

9.–16. t

jako 1.–8. takt.

D 1) Nácvik písně. 2) Vytleskání těţké doby dvoudobého a třídobého taktu. 3) Hladká sousedská se čtvrtobratem, v rejdování a v točení. 4) Poskočný obkročák v párovém drţení. 5) Celý tanec. E

Cítění společného metra dvoudobých a třídobých taktů. Rytmické cítění tanců s proměnlivým taktem.

91

Únor PARDUBAČKA66

z Rychnovska

Dupavý čtyřkrok, poskočný obkročák, sousedská hladká.

A B

a) Drţení dvojice kolové pootevřené, CH zády do kruhu. b) Zavřené kolové drţení. C 1.–2. t

Drţení a), dupavý čtyřkrok (popis kroku viz strana 25),

3.–8. t

tři dupavé čtyřkroky vpřed,

9.–10. t

drţení b), dvě sousedské hladké v točení doprava,

11.–14. t

čtyři poskočné obkročáky doprava,

15.–16. t

dvě sousedské hladké v točení doprava,

17.–20. t

čtyři poskočné obkročáky doprava,

21.–22. t

dvě sousedské hladké v točení doprava.

D 1) Sousedská s natáčením a v točení doprava jednotlivě a ve dvojicích. 2) Dupavý čtyřkrok. 3) Poskočný obkročák v točení jednotlivě a ve dvojicích. 4) Celý tanec. E

66

Mateník s dupavým čtyřkrokem.

SEIDEL, Jan; ŠPIČÁK, Josef. Zahrajte mi dokola. Praha 1945, str. 203.

92

Říkadlo: Kopali, vorali, já ještě leţel, zpívali, vejskali, já taky běţel. Kopejte, vorejte, já uţ nemůţu, zpívejte, vejskejte, já vám pomůţu!

A

Rytmizace kroků vpřed a vzad, běhu a poskoků ve ¾ taktu .

B

Postavení jednotlivců nebo skupiny na středu tanečního sálu.

C 1. řádek

vztah k bodu č. 2, kroky od tohoto směru diagonálně vzad,

2. řádek

rytmizace kroků a běhu do bodu č. 8,

3. řádek

rytmizace kroků směrem do bodu č. 2,

4. řádek

variace běhu a poskoků v různých prostorových drahách se vztahem k bodu č. 8.

D 1) Rozdílný vztah k jednotlivým bodům – improvizace. 2) Krokové variace. E

Dynamika a tvar pohybu vpřed a vzad. Cítění prostoru a vztahy k jednotlivým místům v prostoru.

93

Březen STREJČEK NIMRA67

z Hradecka

Text písně: Strejček Nimra koupil šimla za půl páta tolarů, přišel domů, popad ţenu, tancoval sní Maděru. Tetka, kam jdete? Co to nesete? „Husy, kachny, husy, kachny, husy, kachny, slepice.“

A

Přeměnný krok poskočný, dvojpolka (pata-špička), otáčky s podupy, poskoky s propnutou kročnou nohou na 45° vpřed a stranou, točení drobnými běhovými kroky, poklona.

B a) Dvojice vedle sebe levým bokem do kruhu, CH drţí D zezadu pravou rukou kolem pasu, D má levou ruku na pravém rameni CH, vnější ruce mají v bok. b) Postavení dvojice čelem proti sobě, CH zády do kruhu, ruce v bok.

67


94

c) Postavení dvojice vedle sebe pravými boky, CH levou rukou drţí D pravou paţi u svého levého ramene, CH pravá a D levá ruka je opřena o levý bok D. d) Postavení dvojice čelem proti sobě, CH levým bokem do kruhu, ruce v bok. C

Základní figura z Hradecka:

1.–8. t

drţení a), od PN osm přeměnných poskočných kroků vpřed po směru tance,

9.–14. t

tři dvojpolky, CH i D začínají od PN,

15. t

dvojice se pustí, ruce v bok, na místě se otočí CH na LN vlevo a D vpravo na PN do postavení proti sobě b),

16. t

tři podupy v rytmu:

17. t

1. doba: na LN poskok, PN 45° vpřed,

,

2. doba: seskok do I. pozice paralelní, 18. t

1. doba: na PN poskok, LN 45° stranou, 2. doba: seskok do I. pozice paralelní se sraţením pat,

19.–20. t

jako 17.–18. takt, ale od druhé nohy,

21.–24. t

drţení c), drobnými běhovými kroky dvě zátočky na místě vpravo,

25.– 28. t

dvojice se otočí čelem vzad, aniţ se pár pustí,s vymění paţe zrcadlově, drobnými běhovými krůčky dvě zátočky na místě vlevo, na konci 28. taktu se zastaví dvojice proti sobě d),

29. t

poklona hlavou.

C1

Základní figura z Hradecka je obměněna v 1.–14. taktu. Polkový krok a dvojpolka se točí vpravo po směru tance v zavřeném párovém drţení.

C2

Hra na tělo dle jednotlivých délek not např. čtvrťová nota je znázorněna

podupem,

osminová

lehkým

úderem

do

stehen,

šestnáctina luskem atd. D 1) Nácvik písně. 2) Polkový krok a dvojpolka vpřed bez točení a v točení, jednotlivě a ve dvojicích. 95

3) Poskoky s otevřenou propnutou nohou na 45° vpřed a stranou. 4) Zátočky drobnými běhovými kroky na místě ve dvojicích vlevo i vpravo. 5) Celý tanec. 6) Vytleskání rytmu melodie písně. 7) Různé varianty hry na tělo. Tvořivý přístup.

E

Duben FURIANT68

z Hradecka

Text písně: 1. Sedlák, sedlák, sedlák je velkej furiant, sedlák, sedlák, sedlák je velkej pán. On má pas přes břich, na vrchu koţich, sedlák, sedlák, sedlák je velkej pán. 2. Koukej, koukej, koukej, jak je sedlák hloupej, koukej, koukej, koukej, jak je hloupej. Von jede na pole, má hodinky dvoje, koukej, koukej, koukej, jak je hloupej.

A

68

Hladký obkročák, hladká sousedská, furiantový krok hradecký.

MICHAL, Josef a kolektiv. Písně a tance z Hradecka. Hradec Králové 1959, str. 174-175.

96

B a) Drţení kolové zavřené, CH zády do kruhu. b) Dvojice čelem proti sobě, ruce v bok, CH levým bokem do kruhu. C

Figura z Hradecka:

1.–2. t

drţení a), tři hladké obkročákové kroky v točení doprava, CH začíná LN, D pravou,

3.–4. t

dvě hladké sousedské v točení doprava po směru tance,

5.–8. t

jako 1.–4. takt,

9.–12. t

čtyři hladké sousedské v točení doprava po směru tance,

13.–14. t

tři hladké obkročákové kroky v točení doprava,

15.–16. t

dvě hladké sousedské v točení doprava po směru tance.

C2

Figura s furiantovým krokem hradeckým:

1. t

postavení b), D ustupuje před CH hladkou sousedskou vzad v přímé dráze bez točení, CH vykročí LN vpřed hradeckým furiantovým krokem - všechny kroky jsou prováděny dupavě na mírně pokrčených, ale pevných nohách s mírným postupem vpřed: a: unoţení mírně pokrčené LN, PN je v podřepu, 1. doba: přeskok na celé chodidlo LN vedle PN, a: PN nízká pološpička, 2. doba: překrok na LN, nízká pološpička se současným unoţení mírně pokrčené PN, 3. doba: přeskok na PN vedle LN,

2. t

a: LN nízká pološpička, 1. doba: překrok na PN, nízká pološpička se současným unoţení mírně pokrčené LN, 2.–3. doba: jako 1.–2. doba prvního taktu.

3.–4. t

D pokračuje v hladké sousedské, CH jde vpřed dvěma kroky s hlubokým zhoupnutím,

5.–8. t

jako 1.–4. takt, CH vykročí od PN, D stále ustupuje sousedskou hladkou od LN,

9.–12. t

drţení a), hladká sousedská v točení doprava.

D 1) Nácvik písně. 2) Hladký obkročák v točení jednotlivě a ve dvojicích. 97

3) Hladká sousedská v rovných drahách vzad. 4) Hladká sousedská v točení doprava jednotlivě a ve dvojicích. 5) Chůze vpřed s hlubokým zhoupnutím na třetí dobu. 6) Furiantový krok hradecký vpřed. 7) Celý tanec. E

Vystihnutí furiantového charakteru. FURIANT69

z Podkrkonoší

Text písně: Durdi, durdi, durdi, to se nám to durdí, durdi, durdi, durdi, to se durdí. Přísun s přídupem, sousedská přísunná v točení vpravo a vlevo,

A

sousedská vyšlapávaná. B a) Postavení dvojice vedle sebe, čelem do kruhu, zavěšení za lokty. b) Dvojice čelem proti sobě v kolovém zavřeném drţení, CH levým bokem do kruhu. C1

Figura z Podkrkonoší:

1. t

postavení a), 1. doba: krok směrem k sobě, CH pravou a D levou nohou, 2. doba: přísun s přídupem druhé nohy,

69


98

3. doba: krok od sebe, CH levou a D pravou nohou, 1. doba: přísun CH pravé nohy k levé, D naopak,

2. t

2. doba: krok směrem k sobě, CH pravou a D levou nohou, 3. doba: přísun s přídupem druhé nohy, dvě přísunné sousedské bez drţení, CH točí vlevo, D vpravo, na konci

3.–4. t

opět zavěšení za lokty, 5.–8. t

jako 1.–4. takt, na konci 8. taktu drţení b),

9.–15. t

vyšlapávaná sousedská v točení doprava, CH pravou nohou vpřed, D levou vzad,

16. t

krok přísun,

/: 9.–16. t :/

vyšlapávaná sousedská v točení doleva, CH vykročí levou vpřed, D pravou vzad.

D 1) Nácvik písně. 2) Krok s přídupem v drţení a). 3) Sousedská přísunná v točení jednotlivě a ve dvojici od sebe. 4) Sousedská vyšlapávaná v točení vpravo a vlevo, jednotlivě, ve dvojicích. 5) Celý tanec. E

Varianty sousedského kroku. Furiantový rytmus.

Květen MARJÁNKO70

70

z Hradecka a Pardubicka


99

Text písně: Marjánko, Marjánko, stavějí ti máje, otevři okýnko, podívej se na ně. Mládenci stavějí, muzikanti hrají, však já jim zaplatím, ať se nestarají.

A

Poskočný obkročák, skočákový krok.

B a) Drţení CH a D za ruce vedle sebe, levým bokem do středu kruhu. b) Kolové zavřené drţení, CH stojí zády do kruhu. C 1.-4. t

Drţení a), čtyři poskočné skočákové kroky s natočením páru od sebe a k sobě,

5.–6. t

dva skočákové kroky, kaţdý sám: D v točení vpravo a CH vlevo po směru tance,

7.–8. t

dva poskočné skočákové kroky,

9.–12. t

jako 5.–8. takt.

C1

Základní figura z Hradecka:

1.-2. t

drţení b), dva poskočné obkročáky,

3.-4. t

dva skočákové kroky,

5.–12. t

jako /: 1.–4. t :/.

C2 1.-2. t

Drţení b), dva poskočné skočákové kroky v točení doprava po směru tance,

3. t


4. t

krok stranou CH LN a D PN, přidupnutí 2. nohou,

5.–6. t

drţení b), dva poskočné skočákové kroky v točení doleva proti směru tance se změnou postavení chodidel v páru,

7. t


8. t

krok stranou CH pravou a D levou, přidupnutí 2. nohou.

D 1) Nácvik písně. 2) Poskočný skočákový krok a skočákový krok po rovných drahách a po kruhu, v kombinaci bez točení a s točením jednotlivě. 100

3) Poskočný obkročák jednotlivě a ve dvojici. 4) V páru natáčení od sebe a k sobě, poté v kombinaci v párovém drţení v točení po směru tance. 5) Točení skočákového kroku a poskočného skočákového kroku proti směru tance se změnou postavení chodidel v páru. 6) Celý tanec. Zvýšení rotační techniky.

E Červen

HOŘELA LÍPA71

z Hronovska

Text písně: Hořela lípa hořela, pod ní panenka seděla, pod ní panenka seděla. Chorovodová vázaná chůze, polonézový krok dělený, klek.

A B

a) Drţení za ruce na kruhu. b) Průplet na kruhu. C 1.–10. t

Chorovodová chůze proti směru tance od LN,

11.–18. t

dvojice se natočí proti sobě bokem do kruhu a polonézovým děleným krokem provádí průplet na kruhu,

/: 11.–18. t :/ kaţdá druhá dívka si klekne na koleno a první je chorovodovou chůzí obcházejí. 71


101

D 1) Polonézová chůze. 2) Průplet na kruhu. 3) Celý tanec. E

Chorovodový tanec tančený při pálení svatojánského ohně na Rychnovsku a Hronovsku.

102

Závěr Vědomí významu a důleţitosti zapojení dětského folkloru a dalších folklorních prvků do taneční výuky bylo vůdčí myšlenkou této diplomové práce. Výsledný materiál přibliţuje pedagogům, hledajícím nové náměty a impulsy k dalšímu rozvoji osobnosti tanečníků, oblast taneční kultury vycházející z lidových zdrojů. I přesto, ţe se v současné době v našem prostředí nejedná v porovnání s dalšími tanečními styly o preferovanou oblast, neztrácí lidový tanec své významné postavení v pedagogické činnosti. Kromě vyuţití ve výuce tanečních oborů základních uměleckých škol můţe tato práce nalézt uplatnění rovněţ v mateřských či základních školách. Tamní pedagogové folklorních prvků ve své praxi často vyuţívají, ale většinou pouze jako seznámení se zvykem nebo s přednesem. Uvedené příklady mohou být proto inspirací, jak s takovýmto materiálem pracovat více do hloubky. Vedle vlastních pedagogických zkušeností a činnosti ve folklorních souborech pro mě byly velkým přínosem přednášky a praktické hodiny magistry Ladislavy Košíkové. Její diplomová práce, pojednávající o scénickém lidovém tanci, a publikace Výrazový tanec Jarmily Kröschlové byly pro mne téţ inspirací a vodítkem v praktické části. K naplnění cíle, s nímţ jsem tuto práci psala, jsem měla k dispozici dostatečné mnoţství tanečního a hudebního materiálu z východních Čech. Přesto jsem v některých ročnících rozpracovala tance nebo říkadla, která nepocházejí přímo z východočeské oblasti, ale jsou uváděna pod všeobecnějším názvem z Čech. Vybrala jsem je do praktické části, pokud jsem cítila, ţe lépe vystihují nebo podtrhují vytyčený pedagogický záměr. V práci jsem vyuţila nejběţnější taneční typ této oblasti - figurální tance. Snaţila jsem se přistupovat k jednotlivým tancům tvořivě s ohledem na věk dětí. Opomenuta však nezůstala ani snaha prohloubit u tanečníků znalosti a souvislosti, zejména seznámit je s dalšími základními typy tanců a lidových zvyků, zaměřených na dotčený region. Věřím, ţe se uvedené příklady stanou inspirací, zpestřením nebo doplněním dalších tanečních technik. Jejich zařazení do výuky povede k rozvoji ţáků, jejich pohybových dovedností, prohloubení vnímání hudby. V širším slova smyslu však mohou rozšířit kulturní vnímání dětí, posílit jejich vztah k rodnému regionu, k jeho historii a odkazu předků. 103

Pouţité informační zdroje BINDEROVÁ, Eva. České lidové tance. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1990. ISBN 80-04-23947-1. BONUŠ, František. Lidové tance. Stráţnice: Ústav lidové kultury, 1995. BONUŠ, František. Lidový tanec, jeho teorie a metodika. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986. Československá vlastivěda. Díl 3, Lidová kultura. Praha: Orbis, 1968. ERBEN, Karel Jaromír. Prostonárodní české písně a říkadla. Praha: Evropský literární klub, 1937. FILIP Jan. Bydžovsko v lidové písni. Nový Bydţov: ZUŠ, 2007. FILIP Jan. Hradecko v lidové písni. Nový Bydţov: ZŠ Klicperova. HORÁK, Jiří. Humor, vtip a satira v české lidové písni. Praha: SFINX, 1947. HORÁK, Josef. Krkonošské koledy. Lázně Bělohrad: Josef Krbal, 1939. HRABĚTOVÁ, Jana. Jaro na vsi. Poděbrady: Polabské muzeum, 1992. JURKOVIČ, Pavel. Bude zima, bude mráz. Praha: Muzikservis, 2000. ISBN 80-86233-10-3 KOŠÍKOVÁ, Ladislava. Scénický lidový tanec a jeho výrazové prostředky. Diplomová práce. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, Divadelní fakulta, 1996. KREJČÍ, Pavel; PROCHÁZKOVÁ, Jarmila. Písně, tance a lidé v Podkrkonoší. Hradec Králové: Kruh, 1984. KR SCHLOVÁ, Jarmila. Výrazový tanec. Edice Pohyb, IPOS-ARTAMA, Praha 2002. ISBN 80-7068-106-3. LANGHAMMEROVÁ, Věra. Čtvero ročních dob v lidové tradici. Havlíčkův Brod: Petrklíč, 2008. ISBN 978-80-7229-171-7. LANGHAMMEROVÁ, Věra. Lidové zvyky. Praha: Lidové noviny, 2004. ISBN 80-7106-525-0. MICHAL, Josef a kolektiv. Písně a tance z Hradecka. Hradec Králové: Krajský dům osvěty, 1959. MICHAL, Josef. Východočeské kolové tance. Pardubice: L. Lochman, 1945. PLICKA, Karel. Český rok v pohádkách, písních hrách a tancích, říkadlech a hádankách. Jaro. Praha: Druţstevní práce, 1944. PLICKA, Karel. Český rok v pohádkách, písních hrách a tancích, říkadlech 104

a hádankách. Léto. Praha: Druţstevní práce, 1950. PLICKA, Karel. Český rok v pohádkách, písních hrách a tancích, říkadlech a hádankách. Podzim. Praha: Druţstevní práce, 1954. PLICKA, Karel. Český rok v pohádkách, písních hrách a tancích, říkadlech a hádankách. Zima. Praha: Druţstevní práce, 1960. SEIDEL Jan. Národ v písni. Praha: L. Mazáč, 1940. SEIDEL, Jan; ŠPIČÁK, Josef. Zahrajte mi dokola. Praha: L. Mazáč, 1945. SEIDEL, Jan. Zpěvy domova. Praha: L. Mazáč, 1943. SKOPOVÁ, Kamila. Hody, půsty, masopusty: slavíme, vaříme, zdobíme a hrajeme si celý rok podle lidových tradic. Praha: Akropolis, 2007. ISBN 978-80-86903- 46-0. STAVĚLOVÁ, Daniela. Lidové tance v guberniálním sběru z roku 1819. Praha: Informační a poradenské středisko pro místní kulturu, 1996. ISBN 80-7068-039-3. VYCPÁLEK, Josef. České tance. Praha: B. Kočí, 1921. ZÍDKOVÁ, Petra. Sbírky a sběratelé lidových písní a tanců v Čechách. Praha: Informační a poradenské středisko pro místní kulturu, 2003. ISBN 80-7068-174-8. ZÍBRT, Čeněk. Seznam pověr a zvyklostí pohanských z VIII. věku, Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0511-0. ZÍBRT, Čeněk. Jak se kdy v Čechách tancovalo. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1960. ZRŮBEK, Rudolf. Jaro, léto, podzim, zima: duchovní dědictví Orlických hor. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1205-02. ŢLÁBKOVÁ, Ludmila. Stojí buk vprostřed luk. Hradec Králové: Balustráda, 2009. ISBN 978-80-87172-03-2.

105

Poznámky k praktické části Vysvětlivky popisu tanců: A

Taneční kroky, figury, gesta a další taneční pohyby.

B

Formace – postavení, drţení.

C

Popis tance po taktech.

C1

Obměny.

C2

Obtíţnější varianty tance.

D

Metodika nácviku.

E

Pedagogický záměr, poznámky k tanci.

Členění prostoru: Vychází z klasického členění prostoru, bod číslo 1 aţ 8. Směr tance: Po směru tance = proti směru pohybu hodinových ručiček. Proti směru tance = po směru pohybu hodinových ručiček. Pouţívá se změněné postavení chodidel v páru.

106

Seznam zkratek D

-

dívka

f

-

forte = silně

CH

-

chlapec

LN

-

levá noha

LR

-

levá ruka

mf

-

mezzoforte = středně silně

p

-

piano = slabě

PN

-

pravá noha

PR

-

pravá ruka

t

-

takt

VP

-

výchozí pozice

107

Aplikace folkloru východních Čech do výuky na základních uměleckých školách

Recommend Documents