MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Ústav antropologie
MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE
Aplikace antropometrie pro výrobu sedacího nábytku
Autor: Bc. Marcela Procházková Vedoucí: Mgr. Martin Čuta, Ph.D.
Brno 2013 1
Prohlašuji, že jsem tuto magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně a s použitím literatury uvedené v seznamu literatury.
V Brně 29. května 2013
…………………………. 2
Bibliografický záznam Autor:
Bc. Marcela Procházková Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Ústav antropologie
Název práce:
Aplikace antropometrie pro výrobu sedacího nábytku
Studijní program:
Antropologie
Studijní obor:
Antropologie
Vedoucí práce:
Mgr. Martin Čuta, Ph.D.
Akademický rok:
2012/2013
Počet stran:
111
Klíčová slova:
antropometrie; ergonomie; nábytkářství; norma; sedací nábytek; sezení; tělesné proporce; židle
3
Bibliographic Entry Author:
Bc. Marcela Procházková Faculty of Science, Masaryk University Department of Anthropology
Title of Thesis:
Application of anthropometry in seating furniture design.
Degree Programme:
Anthropology
Field of Study:
Anthropology
Supervisor:
Mgr. Martin Čuta, Ph.D.
Academic Year:
2012/2013
Number of Pages:
111
Keywords:
anthropometry, body proportions, ergonomics, furniture making, chair; norm, seating furniture, sitting
4
5
6
ABSTRAKT Magisterská diplomová práce zachycuje problematiku aplikace antropometrie pro výrobu sedacího nábytku. Výchozí data pro práci jsou z antropometrického výzkumu, kterého se zúčastnilo 100 probandů. Výzkum probíhal v letech 2011 – 2013. V práci jsou získaná data srovnávána s daty z posledního celostátního antropologického měření v České republice z roku 1985 a s daty, určené pro dimenzování nábytku. Práce se zabývá proporčními změnami mezi mužskou a ženskou populací. Poslední stěžejní část práce je revize současné platné normy pro výrobu sedacího nábytku z roku 1982. Práce navrhuje optimální rozměry a hodnoty pro dimenzování sedacího nábytku pro současnou českou populaci. ABSTRACT
This theses captures the application of antropometrics in the field of furniture production, specifically in the production of seating furniture. Used data is a result of an antropometrical research with 100 attendants, held in years 2011-2013.
The thesis
compares this data with results of a similar antromometrical research done in Czech Republic in 1985 and also with data designated for furniture dimensioning. The thesis then investigates proportional changes between male and female population. The last and crucial part drafts a revision of the seating furniture production standard from 1982 that is still in force today. It proposes optimal dimensions and values for their creation tha reflects needs of the contemporary Czech population.
KLÍČOVÁ SLOVA: antropometrie; ergonomie; nábytkářství; norma; sedací nábytek; sezení; tělesné proporce; židle.
7
8
Poděkování: Chci poděkovat Mgr. Martinu Čutovi, Ph.D. za trpělivé vedení, pomoc a cenné připomínky při sepisování této práce. Dále chci poděkovat mým přátelům, kteří se zúčastnili mého antropologického výzkumu a především Bc. Monice Fňaškové za pomoc při měření.
9
ÚVOD .................................................................................................................................. 13 1 Historický vývoj sedacího nábytku ................................................................................... 16 1.1 PRAVĚK ................................................................................................................... 16 1.2 STAROVĚK ................................................................................................................ 17 1.2.1 Mezopotámie ...................................................................................................... 17 1.2.2 Egypt ................................................................................................................... 17 1.2.3 Řecko .................................................................................................................. 18 1.2.4 Etrusko ................................................................................................................ 19 1.2.5 Řím...................................................................................................................... 20 1.3 STŘEDOVĚK ............................................................................................................ 21 1.3.1 Románský sloh .................................................................................................... 21 1.3.2 Gotika.................................................................................................................. 22 1.4 NOVOVĚK ................................................................................................................ 23 1.4.1 Renesance ........................................................................................................... 23 1.4.2 Baroko ................................................................................................................. 23 1.4.3 Rokoko ................................................................................................................ 24 1.4.4 Klasicismus ......................................................................................................... 24 1.4.5 Biedermeier ......................................................................................................... 25 1.4.6 Secese.................................................................................................................. 25 1.5 Začátek 20. století ...................................................................................................... 26 1.5.1 Art Deco .............................................................................................................. 26 1.5.2 Bauhaus ............................................................................................................... 26 1.5.3 Funkcionalismus ................................................................................................. 27 1.6 Druhá světová válka................................................................................................... 27 10
1.7 Druhá polovina 20. století .......................................................................................... 27 1.8 Československo ......................................................................................................... 28 1.9 Současný stav v České republice ............................................................................... 29 2 Typologie sedacího nábytku ............................................................................................. 30 3 Výchozí normy pro sedací nábytek .................................................................................. 33 3.1 Požadavky pro návrh židle ......................................................................................... 34 3.1.1 Výška sezení (sedací plochy) .............................................................................. 34 3.1.2 Hloubka sedadla .................................................................................................. 35 3.1.3 Plocha sedáku ..................................................................................................... 36 3.1.4 Sklon sedadla a opěradla..................................................................................... 37 3.1.5 Tvar sedáku ......................................................................................................... 37 3.1.6 Bederní opěra ...................................................................................................... 38 3.1.7 Područky ............................................................................................................. 39 3.1.8 Prostor pro nohy.................................................................................................. 39 3.2 Současné platné normy pro výrobu židlí ................................................................... 39 3.2.1 Základní parametry židlí ..................................................................................... 39 3.2.2 Šířkové parametry židlí ....................................................................................... 40 4 Ergonomie ......................................................................................................................... 42 4.1 Způsoby sezení .......................................................................................................... 42 4.1.1 Přední sezení ....................................................................................................... 43 4.1.2 Střední sezení ...................................................................................................... 43 4.1.3 Zadní sezení ........................................................................................................ 43 4.2 Zdravotní problémy způsobené nesprávným sezením ............................................... 44 4.2.1 Sezení a držení těla ............................................................................................. 44 4.2.2 Změny ve svalovém a vazivovém systému ......................................................... 46 4.2.3 Další vlivy sezení na organismus........................................................................ 46 5 Antropometrie ................................................................................................................... 47 11
5.1 Historie antropometrie ............................................................................................... 47 5.2 Tělesná výška a sekulární trend ................................................................................. 50 5.3 Antropometrie pro nábytkářské účely........................................................................ 51 5.4 Výchozí a statistické údaje pro nábytkářství ............................................................. 51 Materiál ................................................................................................................................ 53 Metody ............................................................................................................................. 54 Antropometrický instrumentář ......................................................................................... 59 Metody statistického zpracování ..................................................................................... 60 Výsledky .............................................................................................................................. 61 Diskuze ................................................................................................................................ 78 ZÁVĚR ................................................................................................................................ 82 O AUTORCE ....................................................................................................................... 86 POUŽITÁ LITERATURA .................................................................................................. 87 TIŠTĚNÉ ZDROJE ......................................................................................................... 87 ELEKTRONICKÉ ZDROJE ........................................................................................... 91 DALŠÍ ZDROJE .............................................................................................................. 93 REJSTŘÍK ........................................................................................................................... 94 SLOVNÍK POJMŮ .............................................................................................................. 96 SEZNAM PŘÍLOH.............................................................................................................. 98
12
ÚVOD Sezení je činnost, kterou většina z nás vykonává převážnou část dne. Sedíme v zaměstnání, doma, ve volném čase, když cestujeme, zkrátka většinu času trávíme vsedě. Z dlouhého sezení nás často “pouze“ bolí záda, což se může zdát jako zanedbatelný problém, který je často přehlížen. Pokud však dlouhodobě nebudeme tento signál našeho těla brát vážně, může “pouhá“ bolest vystupňovat i k závažným zdravotním problémům, nejen našich zad, ale i celého organismu. Položme si tedy otázku, jak a na čem sedíme? Naše těla jsou různá, je logické, že 190 cm vysokého muže a 160 cm vysokou ženu může jen těžce uspokojit úplně stejná židle. Při koupi sedacího nábytku se však často setkáváme pouze s jedním univerzálním kusem. Tito dva různě vysocí lidé si ale například nekoupí stejnou velikost bot, protože by jim takové to boty přinášely nepohodlí. Proto pokud chceme žít zdravě a brát sezení jako příjemnou činnost, musíme si vybírat takovou židli, která bude odpovídat našim tělesným proporcím. Výrobce sedacího nábytku se často zaměřuje na oko potěšující design, podle mého názoru je však mnohem důležitější pohodlnost a zejména zdravotní nezávadnost, které můžeme dosáhnout správnými rozměry sedacího nábytku. Moje práce na téma Aplikace antropometrie pro výrobu sedacího nábytku může proto objasnit důležitou problematiku sezení, z hlediska antropometrických hodnot člověka, ze kterých by výrobce měl primárně vycházet. Diplomová práce využívá relevantní a důvěryhodné odborné publikace. Rozhodující metodou pro sepsání práce byla metoda kompilační za použití těchto pramenů. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části si kladu za cíl objasnit následující otázky:
1.
V první kapitole Historický vývoj sedacího nábytku chci objasnit, jaký sedací nábytek využívali naši předci od pravěku přes všechna historická období, až do současnosti.
2.
V druhé kapitole Typologie sedacího nábytku chci uvést, jaké druhy sedacího nábytku existují a podle kterých kritérií jsou rozděleny.
3.
Ve třetí kapitole Výchozí standardy pro sedací nábytek chci představit klíčové parametry, které by měly být dodrženy při dimenzování sedacího nábytku.
13
Na jaké požadavky je důležité se zaměřit a jaké požadavky udává současná platná norma ČSN 91 0620 – Nábytek. Židle. Funkční rozměry a způsoby měření. 4.
Ve čtvrté kapitole Ergonomie sezení chci uvést způsoby sezení, jaké mají negativa a pozitiva. A jaké zdravotní problémy plynou z nesprávného a dlouhodobého sezení.
5. V páté kapitole Antropometrie představím antropometrii, která se vztahuje k nábytkářským účelům. Chci uvést, na jaká hlediska by se měli nábytkáři zaměřit a co by při dimenzování nábytku neměli opomíjet. Praktická část mé diplomové práce bude vycházet z antropometrických dat, které jsem sama naměřila u současné české populace. Antropometrické rozměry jsem zvolila nejen na stojícím člověku, ale zejména na člověku sedícím. Z těchto naměřených antropometrických hodnot budu vycházet. Cíle praktické části jsou:
1.
V prvním bodě budu srovnávat, má naměřená antropometrická data s hodnotami z celostátního spartakiádního výzkumu z roku 1985, který se uskutečnil pod vedením docenta Pavla Bláhy. Chci zjistit, k jakým velikostním změnám lidského těla došlo od posledního celostátního antropologického měření dospělé populace.
2.
V druhém bodě budu srovnávat vybrané rozměry na sedací nábytek s daty publikované docentem Dlabalem v knize Nábytek, člověk a bydlení z roku 1977. Data v publikaci jsou stále používána jako výchozí hodnoty při dimenzování interiérů. Chci zjistit, zda se data, která jsou 36 let stará, liší od mých aktuálních naměřených hodnot.
3.
V třetím bodě budu porovnávat výchozí rozměry pro sedací nábytek s daty z výzkumného programu Nábytkářského informačního systému, který proběhl v letech 2010 – 2011 pod vedením docenta Petra Bruneckého na Mendelově univerzitě v Brně. Chci zjistit, zda jsou hodnoty shodné či rozdílné od mých naměřených dat.
4.
Ve čtvrtém bodě budu srovnávat veškeré mé naměřené rozměry mezi ženami a muži. Chci zjistit, zda a jak se tělesné proporce mezi pohlaví liší.
14
5.
V pátém bodě budu ověřovat aktuálnost současné platné normu “ČSN 91 0620 – Nábytek. Židle. Funkční rozměry a způsoby měření“ z roku 1982. Jelikož je norma 30 let stará, je zde předpoklad, že uvedené hodnoty již nebudou aktuální. Chci zjistit, jak se stále platné standardy pro výrobu sedacího nábytku liší od mých aktuálních hodnot.
6.
V posledním bodě chci uvést, jakým způsobem by bylo vhodné sedací nábytek dimenzovat a na jaké rozměry je vhodné se zaměřit.
15
1 Historický vývoj sedacího nábytku 1.1 PRAVĚK Nejstarší obydlí jsou datována ze začátku paleolitu. Pračlověk si vytvořil přístřešek k ochraně před okolním nepříznivým podnebím a nepřítelem. Dokazuje to nález v Olduvai ve východní Africe z 1,7 mil. let staré vrstvy, kde byla nalezena kruhová zídka, úmyslně vybudovaná z donesených kamenů (Jelínek 2006, 34). V nejstarší době kamenné začínají první homininé vyrábět primitivní nástroje a používat oheň. Pro tyto činnosti není pohodlná poloha ve stoje, která je po delším čase vyčerpávající a ani poloha v leže, která je odpočivná. Nejpohodlnější pracovní pozice je sedací. První předchůdce sedacího nábytku v nejstarších dobách představoval kámen nebo vystýlky z organického materiálu. Během doby kamenné si homininé stavěli různé jednoduché přístřešky, většinou polokruhovité pokryté listím, trávou, kůrou stromů nebo zvířecí kůží, později také primitivní chatrče. Na začátku poslední doby ledové si prapředci budovali důkladné okrouhlé chaty s kuželovitou konstrukcí opřenou o základový val z hlíny a kostí a kůží lovných zvířat. Za těchto dob nelze o sedacím nábytku hovořit. Předchůdci dnešního člověka nevyráběli vybavení svých obydlí, ale nahrazovali jej kamenem, jednoduchými rostlinnými vystýlkami nebo kůžemi ulovených zvířat (Syrový 1977, 24). Významným antropologickým nálezem z období před začátkem prvních civilizací je neolitická vesnice ze Skara Brae na Orknejských ostrovech. Jedná se o komplex osmi obydlí spojených chodbami. Výjimečný je interiér, který se dochoval v dobrém stavu a jehož součástí jsou různé kamenné výklenky, skříňky, lavice a lůžka (Jelínek 2006, 19). Jelikož v pravěku nebyl pro vybavení domu nábytek nezbytný, setkáváme se s jeho používáním až ve starověku. Do 3 tisíc let př. Kr. nejsou známy, ani v souvislosti s obyvateli žijícími usedlým způsobem života, žádné zprávy o používání sedacího nábytku, ten
nahrazovaly
různé
rohože
nebo
16
kůže
(Součková
2011).
1.2 STAROVĚK 1.2.1 Mezopotámie V deltě řek Eufratu a Tigris se v době mezi 4000 – 3000 př. Kr. začala tvořit první kolébka civilizace – kultura starých Sumerů. V třicátých letech dvacátého století Charles Leonard Woolley odkryl jedno z nejmocnějších měst tehdejší doby – Ur, ve kterém se začala bohatě rozvíjet kultura architektury a bydlení. O vysoké úrovni pak svědčí to, že obyvatelé starověké Mezopotámie vytvořili prakticky všechny typy nábytku. Z období Sumerů se však bohužel nábytek nedochoval, neboť jediná dřeva domácího původu, palma a topol, jsou málo odolná vůči škodlivým vlivům podnebí. Jeho existenci tak můžeme usuzovat jen z nástěnných reliéfů, hliněných tabulek a pečetí (Cimburek 1995, 16; Dlabal 2000, 11). Způsoby bydlení a vybavení domů se lišily podle majetnosti občanů. Chudí lidé nábytek většinou nevlastnili a používali místo stolů a sedadel rohože z rákosu. Bohaté a panovnické vrstvy měly interiéry obydlí vybaveny různými kusy nábytku, z nichž každý měl svou funkci a byl zpravidla užíván na specifickou činnost. Nábytek určený k sezení mohl například znamenat čestné místo pro váženého člověka nebo vládce (Dlabal 2000, 12 – 13). Židle byly většinou čalouněné a byly využívány jako slavnostní nábytek s jednoduchou pravoúhlou stavbou podmiňující obřadní strnulé sezení. Významné byly vladařské trůny (některé exponáty nalezeny Sirem A. Layard jsou uloženy v Britském muzeu), které byly bohatě dekorovány vyřezávanými ornamenty a kovovými tepanými prvky. Trůny byly zdobeny hlavami lvů, býků, beranů, … apod. V době vlády Asýrie i Babylonie je patrný zřetelný rozdíl mezi nábytkem obou říší. Kultura bydlení a architektury Mezopotámie se vzájemně ovlivňovala s kulturou egyptskou. Sir A. Layard poznamenává, že asyrský nábytek se liší od egyptského jen větší mohutností (Brunecký 1997, 15; Litchfield 1893, 21).
1.2.2 Egypt Výroba nábytku v Egyptě je více než pět tisíc let stará, o její technice a vzhledu je znám dostatek informací a stále je plně využívána. Z této doby se dochovala spousta 17
artefaktů díky suchému podnebí a náboženské víře v posmrtný život, tedy především víře, že se mrtvý v záhrobí neobejde bez předmětů světského života. Egypťané seskupovali v hrobkách kolem sarkofágu nábytek a jiné předměty, které přes několik tisíc let zůstaly v původním stavu (Brunecký 1997, 16 – 18). Protože v údolí řeky Nilu bylo těžké obstarat dřevo, byly první výrobky zhotovovány z rákosu, kterého v mokřadech byl dostatek. Masiv přišel na řadu až později díky dřevinám z dovozu (Dlabal 2000, 19). Produkty k sezení byly různé, od malých obyčejných stoliček přes sedačky, židle, křesla až po monumentální vladařské trůny (Marcoux 2006, 135-136). Sedací nábytek byl buď jednoduchý, nebo slavnostnější, zdobený různými drahými materiály jako je slonovina, perleť nebo zlato. U složitějšího nábytku nechyběly jemné řezbářské práce s hieroglyfy nebo typickými symboly antického Egypta jako květ lotosu, brouk skarab nebo sfingy (Brunecký 1997, 18). Jelikož sezení na dřevěné pravoúhlé židli nebylo asi nijak zvlášť pohodlné, objevuje se tendence mírného sklonu opěráku, který zádům dopřával odpočívající polohu. Krom toho byly na sedátka používány polštáře plněné peřím a později i čalounění, které dodávaly více komfortu (Brunecký 2009, 32-33). Nejen z Tutanchamova hrobu víme, že v Egyptě se vyskytovala klasická židle, kterou je dnes běžně užívána. Je to konstrukce čtyř rovných svislých noh, připevněných dvěma trnoži a čtyřmi luby s oporou zad. Dochované úzké sedačky a židličky ukazují na skrčenou polohu a držení těla starověkých Egypťanů (Cimburek 1995, 19 – 21). K zajímavým dochovaným kouskům patří i skládací trojnohá konkávní stolička s vybočenými nohami, která se rovněž používá i dnes. Trojnožka musela být velice pohodlná, jednoduchá a vhodná k dlouhodobému užívání (Litchfield 1893, 23-24). Ale asi nejcennější “židle“ nejen starověkého Egypta, je Tutanchamonův pozlacený trůn (Příloha 1), který byl nalezen v dokonalém stavu v jeho hrobce (Holouš, Kanická 2011, 69). Vladařský nábytek byl velice drahý a bohatě zdobený, často naturalistickými prvky. Nohy faraonových židlí a trůnů vypadaly jako nohy skutečných vzácných zvířat, s nimiž byl panovník srovnáván a to lva, divokého býka, … apod. (Brunecký 1997, 18-19).
1.2.3 Řecko I když je kultura starověkého Řecka o mnoho staletí mladší než egyptská, nejsou z ní bohužel dochovány žádné hmotné artefakty sedacího nábytku. O tom, jak bydleli staří 18
Řekové, víme pouze z písemných pramenů, obrazů a reliéfů. Je však jisté, že tato středomořská oblast byla ovlivněna předchozími kulturami Mezopotámie a Egypta a později dala základ evropské kultuře (Brunecký 1997, 20). Obyvatelé měst, respektive hlavně muži, byli zvyklí nejvíce času trávit na ulici mimo dům, proto vybavení domácností bylo spíše ženského charakteru. Pro řecký bytový interiér jsou typické jemné tvary, zdokonalená konstrukce, textilie, světlé látky, … apod. Sezení se stává pohodlnou a uvolněnou záležitostí (Brunecký 1997, 20 – 21; Dlabal 2000, 26). V běžných domácnostech jsou nejvíce zastoupeny skládací stoličky a lehké židle – provizorní a snadno přenosný sedací nábytek. Na přední místo v starořeckých interiérech i exteriérech byla řazena honosná křesla, která měla kruhová opěradla a dřevěnou podložku pro oporu kříže. Tento typ nábytku si však dopřávali jen příslušníci nejvyšších vrstev. Ze zachovalých kovových mincí můžeme usuzovat propracovanost bohatě zdobených trůnů řeckých vládců (Dlabal 2000, 27 – 30). Z Mezopotámie Řekové přejímají kulturu čalounění a z Egypta praktické skládací stoličky (Brunecký 1997, 22-23). Z antického Řecka je asi nejvýznamnější pro současné nábytkářství klismos (Příloha 2). Je to židle se zakloněným opěradlem a zvoncovitě zahnutými nohy spojené luby, proto je tedy považována za první pokus ergonomického designového nábytku. Klismos byla znovuobjevena v USA v 19. století a pro svoji eleganci stálé patří k velice vyhledávanému nábytku (Green 2006, 191-192; Postell 2012, 76-77). Jak v Egyptě, tak i v řecké kultuře, se můžeme setkat i s úřednickými židlemi, zajišťující strnulé sezení. Jednou z nich byla bohatě zdobená lavice nazývaná biselium, určená pro vysoké úředníky a zasloužilé občany (Brunecký 1997, 22). Za zmínku stojí i nejběžněji používaná čtyřnohá skládací stolička bez opěradla a područek – diphros. Využívali ji zejména řemeslníci při práci, žáci ve škole nebo hudebníci při jejich produkci (Dlabal 2000, 27; Postell 2012, 315).
1.2.4 Etrusko Kolébkou pozoruhodné kultury v průběhu prvního tisíciletí př. Kr. bylo území západní části střední Itálie, kde žili Etruskové. Souběžně s Řeky vytvořili základ evropského nábytkářského umění (Dlabal 2000, 31). Etruskové vyráběli nábytek především ze dřeva, protože na území dnešního Toskánska byl tento materiál nejlépe dostupný. Bohužel kvůli klimatickým podmínkám se
19
žádný kus nedochoval. Další častou výrobní surovinou byl kov, především bronz, v jehož zpracovávání byli Etruskové odborníci (Brunecký 1997, 24). Díky pohřbívání do hrobek, které mělo simulovat posmrtný život a obsahovalo předměty denní potřeby, se dochoval nábytek, který starověcí Etruskové používali. Sice se jedná pouze o předměty z kovu, ale významným pramenem jsou i malované nástěnné reliéfy (Dlabal 2000, 31). I když pro Etrusky byl stěžejní spíše lehací nábytek, jsou známy ve velkém počtu i lavice, stoličky, skládací stoličky, … apod. (Brunecký 1997, 24). Archeologové soudí, že přímo původním nábytkem mohla být bronzová křesla. Sedací nábytek z Etruska výrazně ovlivnil římský styl nábytkářství. Tuto skutečnost lze doložit například technikou vyplétání z proutí (Dlabal 2000, 31 – 32). Poslední výzkumy dokazují, že kultura Etrusků měla pro vývoj Evropy mnohem větší význam, než jí bylo doposud přisuzováno (Brunecký 1997, 24).
1.2.5 Řím Architektura a kultura bydlení starověkého Říma byla ovlivněna etruskou a řeckou kulturou. Nábytek k sezení v této době nebyl příliš běžný, při jídle lidé leželi na lehátkách a při jiných aktivitách využívali spíše pohovky. Židle byly určeny především ženám (Brunecký 1997, 28). Pro římskou kulturu byla typická přepychovost a přísná symetrie výrobků. Luxus dokládá to, že pro čalounění Římané používali měkkých tkanin ze sametu a plyše v sytě purpurových barvách se zlatým lemováním a různými ornamentálními výšivkami (Cimburek 1995, 35). Obvyklým materiálem pro výrobu sedacího nábytku bylo dřevo nebo kov, ale i kámen a proutí. Je například dochován bronzový trůn krále Dagoberta se zvířecími motivy (Příloha 3) (Cimburek 1995, 36) nebo kamenná a proutěná kulatá křesla, která byla používána zejména na terasách a vedle bazénů (Brunecký 1997, 28). Častá byla i lehká mobilní skládací stolička sella curilis, později ve Francii nazývaná faldistorium, která byla sedadlem pro konsula. Z chrámu se pak dostala do běžných domácností, kde sloužila jako čestné sedací místo (Cimburek 1995, 37). V dnešní době se s faldistoriem můžeme setkat při církevních liturgických obřadech. Římský sedací nábytek byl inspirací pro další středověké, novověké ale i současné nábytkářství (Brunecký 1997, 28).
20
1.3 STŘEDOVĚK Ve středověku se hlavní centrum kultury přesunulo do Byzance a Evropa byla rozdělena na východní a západní část. Pro další kulturní vývoj byl zásadní vliv křesťanství, které se pohanské kultury přímo děsilo a antické prvky vytlačovalo. Téměř všechny odkazy na antiku byly zpřetrhány a tvorba nábytku navazovala na starověké civilizace jen velmi spoře. Řemeslná zručnost při zpracování dřeva a tvary nábytkového umění zůstaly zapomenuty, avšak i přes primitivní způsob života existovaly předpoklady pro další vývoj – vzkříšení a rozkvět evropské kultury. Paradoxně právě křesťanství se později podílelo na znovuobnovení kulturního vývoje s hlavními centry v klášterech. (Dlabal 2000, 41 – 44).
1.3.1 Románský sloh Sedací nábytek se vyráběl ze dřeva, na počátku románského slohu měl těžké a hrubé tvary. Se stabilizací moci dochází k rozvoji a specializaci řemesel profesionální kvality a objevuje se poprvé soustruhování. Na nejcennějším nábytku se můžeme setkat s ornamentální výzdobou geometrických ornamentů, představující stylizované sluneční kolo nebo hvězdici. Výjimečně se objevovala i polychromie, která byla prováděna barvami pojenými zvířecím klihem na křídovém podkladu (Wőhrlin 2008, 47 – 57). Pro řadové obyvatele byla nejběžněji používaným kusem nábytku lavice, neboť sloužila nejen k sezení, ale i k nočnímu odpočinku. Nejjednodušší typy byly zhotoveny z prkna na čtyřech nohách nebo byly vyzděné v okenních výklencích. Postupem času byly lavice zdokonalovány a jejich součástí byla zádová opěradla a područky. Ze soustružnického umění můžeme zmínit několik dodnes zachovaných románských lavic, u nichž bylo k ozdobení primitivního tvaru výrobcem použito bohatého profilování a žlábkování (Dlabal 2000, 48). Propracovanějším nábytkem byly skládací stoličky, židle a křesla, ale ta byla určena jen pro osoby ve společnosti nejvýše postavené. Židle se vyskytuje málo, můžeme se s ní setkat v sakrálních stavbách, sezení na ni však vynucovalo strnulý liturgický nebo úřednický posed. Zprvu byly vydlabávány ze špalku, později se objevují čepované nohy (Brunecký 1997, 38).
21
Populární byly při liturgických obřadech a na dvorech panovníků třínohé skládací stoličky neboli trnože. Tento druh nábytku byl patrně převzat z antiky, konstrukce byly ve tvaru písmene X a zdobeny zvířecími nohami a hlavami (Cimburek 1995, 49 -51). Sedací nábytek v románském slohu nebyl příliš pestrý a propracovaný, což bylo zapříčiněno úpadkem řemeslnických dovedností, které se však ke konci tohoto období začínají opět rozvíjet. Některé kusy sedacího nábytku, zejména soustružnického umění, můžeme v současnosti nalézt v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Oslu (Dlabal 2000, 48).
1.3.2 Gotika Gotika je známa svou ojedinělou architekturou, typickým lomeným obloukem, žebrovou a křížovou klenbou a opěrným systémem pilířů. Po rozšíření jejího stavitelství, pronikají typické prvky i do nábytkářství. Později se ve zdobení uplatňují rostlinné a figurální motivy, erbovní znaky a geometrické motivy osové souměrnosti (Brunecký 1997, 43). Nejprve byl nábytek tvořen jako samostatný výrobek, nezávislý na svém okolí, v pozdní gotice se však začíná přizpůsobovat interiéru obydlí (Šindlar 1988, 37). Nejpoužívanějším sedacím nábytkem byla pro běžné obyvatele lavice, stejně jako ve slohu románském. Měla uplatnění jak ve světském, tak i v sakrálním životě. Novinkou používanou převážně na jihu se stalo překlápěcí pohyblivé opěradlo, které se dalo použít oboustranně. Na severu se lavice zhotovovaly s rámem a bohatě zdobenými výplněmi (Cimburek 1995, 127). Chudší vrstvy k sezení používaly truhlu, která sloužila i jako cestovní zavazadlo a často jako lůžko (Dlabal 2000, 56). Sedací nábytek byl obohacen o nové tvary, kdy křesla, ale i židle a sedačky byly přetvářeny ze sloupkového tvaru na prkenný. Výjimku tvořila čtyřnohá židle z oblých dřev. Často se vyskytovala i žebrová židle a jednoduché skládací sedačky, které byly prodloužením podpěr přetvořeny v křesílko (Cimburek 1995, 128). V měšťanských domácnostech se často používaly také nůžkové skládací židle, které našly své uplatnění i později v renesanci, a trojnohé stolice (Wőhrlin 2008, 63). Pro pohodlnější sezení byla tvrdá sedadla řešena pokládáním polštářů, plněny peřím nebo žíní a potaženy sametem nebo brokátem, často se používala i kůže (Šindlar, 1988, 47).
22
1.4 NOVOVĚK 1.4.1 Renesance V oblasti bydlení a nábytku nedochází v renesanci k zásadním změnám, důraz je spíše kladen na umělecké ztvárnění obydlí. Interiéry jsou bohatě zdobeny a díky zámořským plavbám jsou používány drahé materiály (např. ebenové dřevo a slonovina) a orientální prvky. Tyto změny se ale projevují pouze u bohatých stavů, u běžných obyvatel je nábytek děděn z generace na generaci a má praktický význam (Brunecký 1997, 54). U sedacího nábytku se spíše umělecky zdokonalují druhy z dob předchozích. Lavice jsou stále hojně používány především při stolování v jídelně, rozestavěné kolem zdí. Ve velkém množství se rovněž užívají různé typy stoliček a křesílek, které mají kořeny v antice (Brunecký 1997, 64). Například skládací stolice faldistorium nebo danteska (Příloha 4), která se vyznačovala dvojicí zkřížených nohou vepředu a vzadu, které byly vzájemně spojeny příčkami. Pro pohodlnější sezení bylo sedadlo a opěradlo kožené nebo sametové. Co se týče židlí, byly krásně vyřezávané, ale značně těžké, s pravoúhle postaveným opěradlem, které tlačilo do zad. V zásadě však měly podobný vzhled jako ty dnešní. Jediná výrazná novinka, která se v renesanci objevuje je pevné čalounění (Diehl, Donnelly 2012, 17 – 49; Šindlar1988, 47 - 59)
1.4.2 Baroko Baroko je typické svými honosnými oblouky, křivkami a dynamičností tvarů. Pro zdobení interiérů se používaly vzácné a drahé materiály jako eben, perleť, drahokamy či hedvábí. Největší architektonické změny probíhaly na dvorech vládnoucí šlechty, kde se zámky přestavovaly do nového slohu a veškerý interiér se honosil okázalostí a luxusem (Brunecký 1997, 65 – 66). Sedací nábytek byl určen k reprezentaci, měl navozovat pocit majestátnosti a vznešenosti. Celkový vzhled byl umocňován bohatou řezbářskou výbavou na všech dřevěných viditelných částech. Vznešenost sedacího nábytku značilo pevné čalounění, které se například na dvoru Ludvíka XIV. čtyřikrát do roka měnilo. Pro náročnost výroby sedacího nábytku byli specialisté zvaní “židličkáři“. V aristokratických sídlech mělo sezení svůj určitý řád, byla vytvořena pravidla kdo, kdy a kam si může sednout. Čalouněný nábytek byl symbolem společenské hierarchie, nejváženější bylo křeslo určené pro vladaře a nejníže byl postaven taburet pro poddané (Dlabal 2000, 87-93). 23
1.4.3 Rokoko Jelikož bylo rokoko sloh interiéru, kde se potkávali lidé a dlouze debatovali, dochází u něj k výrazným novinkám, které se týkají zpohodlnění sezení. Základní nové typy sedacího nábytku byly celé řady různých pohovek, lenošek a křesel, na kterých se sedělo i polosedělo. Nejrozšířenějšími typy bylo křeslo bergere s volným polštářem, odpočívadlo turquise, Canape – široké křeslo, pohovka s volnými područkami a otomane s plnými, čalouněnými područkami. Typická byla pro rokoko i chaise longue, dlouhá lavice odvozená z kanape. Další novotou v nábytkářství byla otočná kolečka ze slonoviny, která umožňovala jednoduché přemisťování (Brunecký 1997, 85; Pile 2005, 179; Cimburek 1996, 548). Charakteristickým znakem rokokového nábytku byla především pohodlnost, která se vyznačovala prohnutým opěradlem přizpůsobujícím se sedícímu a hojně používanými polštáři ze sametu. Veškerý nábytek a čalounění byl sladěn do jednoho motivu, zpravidla inspirovaného přírodou (Brunecký 1997, 85).
1.4.4 Klasicismus Klasicismus byl oproti baroku více strohý sloh, výbavy interiéru byly přísně symetrické. Největší rozdíl je patrný u sedacího nábytku, kde se tvary zjednodušují. Nohy nábytku měly čtvercový nebo kruhový profil a směrem dolů se zužují. Celkový vzhled nábytku působil lehce a vzdušně, což bylo podtrženo jemným květinovým motivem (Šindlar 1988, 83) Nejčastějším sedacím nábytkem byly židle, křesla, lenošky, voyeuse – židle obkročného jízdního posedu, dále stejně jako v rokoku berger a jemu podobné křeslo s dvěma sedadly nazývané téte-a-téte. Z baroka byl převzat otoman a chaiselongue, rozdílný je ale ornament látek potahů, který měl květinové a proužkové vzory. Pro větší pohodlí byl i v klasicismu sedací nábytek doplňován polštáři (Brunecký 1997, 104 - 105). Události v tehdejší francouzské společnosti, která bojovala proti aristokratické vládě, vedly k Velké francouzské buržoazní revoluci a k moci se dostal Napoleon Bonaparte, s ním přišel nový umělecký sloh empír (Dlabal 2000, 159).
24
1.4.5 Biedermeier Biedermeier je umělecký sloh a životní městský styl rozšířen po střední Evropě na začátku 19. století. Sloh se projevil v interiérech obydlí a to zejména v sedacím nábytku. Díky velkému přílivu obyvatel z vesnic do měst a rozvoji strojní výroby, se začal nábytek vyrábět ve větším množství a byl dostupný i chudším vrstvám (Dlabal 2000,173 – 174). Beidermeier byl typický svojí účelností, jednoduchostí, pohodlností a dobrým zpracováním materiálu. Lidé si často do svých bytů pořizovali více druhů židlí a teprve následně objednali z nich nejpohodlnější. To mělo za následek zlepšování kvality sedacího nábytku. K tomu přispěl výše uvedený rozvoj strojní výroby, zejména frézka, vrtačka, pásová pila, umožňující zakřivení nábytku. Je důležité zmínit, že na konci éry Beidermeier začal velikán, Michael Thonet, vyrábět ojedinělý sedací nábytek, jehož obliba trvala celé období romantismu, secese, moderny až do současnosti (Brunecký 1997, 114 – 117). Nejpoužívanějším nábytkem k sezení byla pohovka, křeslo a čalouněná židle. Novinkou z Anglie byl ušák. Co se týče čalounění, byla do vnitřní konstrukce přidávána stáčená kovová pérka (Brunecký 1997, 118).
1.4.6 Secese Tento sloh vytváří nový osobitý styl ornamentiky vycházející z citu pro materiál. Hlavní rysem jsou rostlinné a folklórní motivy dekoru, které se objevují na všech secesních dílech. V bytových interiérech secese působí lehce a elegantně s jednoduchým a účelným nábytkem (Brunecký 1997, 129; Dlabal 2000, 198). V této době je ve velkém používán nábytek Michaela Thoneta, který sice vznikl ve stylu biedermeieru, ale pro jeho nadčasovost je stále v módě zejména ve veřejných prostorech. Židle firmy Thonet byly rozšířeny do divadel (sklápěcí sedadla), do kanceláří, čekáren, obchodů, hotelů, čistíren a třeba i jako otáčecí křesla u holiče. V bytových interiérech bylo populární proslulé houpací křeslo. Toto velké rozšíření sedacího nábytku bylo zapříčiněno zejména jeho cenovou dostupností. Sedací nábytek už byl přístupný úplně všem lidem, pouze sociálně slabší se museli spokojit s průmyslovými výrobky (Brunecký 1997, 128-129).
25
1.5 Začátek 20. století Na počátku 20. století vznikly nové umělecké směry v architektuře a nábytkářství, které se navzájem prolínaly a střídaly. K těmto směrům řadíme konstruktivismus směřující k funkcionalismu,
formalismus,
v českých
zemích
představován
kubismem,
rondokubismus s dekorativismem, expresionismus a modernu, která se projevovala především geometrickou formou. Tyto směry trvaly krátkou dobu a jsou zastoupeny zejména individuální kusovou výrobou pro konkrétního zákazníka (Brunecký 1997, 143).
1.5.1 Art Deco Art Deco byl meziválečný umělecký styl inspirován zejména secesí. Styl byl považován za snobský a nábytek, který byl vyráběn jednotlivě, si mohli dovolit pouze bohatí lidé. Později však dochází k rozšíření strojní výroby, která byla dostupná i obyčejným lidem (Dlabal 2000, 213; Miller 2006, 388). Art deco je typický svou přepychovostí a pohodlím. Tvary nábytku byly čisté a harmonické, podtrhující jeho krásu. Prvky stylu čerpali z rozsáhlé nabídky ornamentálních vzorů a geometrických tvarů. Na výrobu nábytku byly používány luxusní a drahé materiály, jako slonovina, perleť, stříbro a eben (Miller 2006, 390). Interiér byl minimalizován na co nejmenší počet kusů a byl laděn v jednotném duchu. Pro sedací nábytek byly typické elegantní a luxusní sedací soupravy, nejčastěji potaženy kůží. Dále byla hojně zastoupena křesla a židle, které měly tvarované loketníky a štíhlé zužující nohy (Miller 2006, 410).
1.5.2 Bauhaus Hlavní snahou Bauhausu byla orientace výtvarné činnosti na průmyslovou sériovou výrobu, sloužící široké veřejnosti. Navrhování nábytku bylo výrazně socialistické, důraz byl kladen na co nejnižší cenu a lidovou spotřebu. Tvůrci používali nové techniky a materiály a snažili se nábytek typizovat a normalizovat. Primární byla funkce a praktičnost nábytku (Dlabal 2000, 219-220). Charakteristický rys pro Bauhaus byl geometrický řád, prostorová sít rovnoběžek a pravoúhlé prolínaní. Výsledný zařízený prostor působil jako matematické moduly odvozené z měřítek lidského těla. Tento styl byl bez jakýchkoli dekorů a motivů, byl krásný především svoji jednoduchostí (Dlabal 2000, 221). 26
Novinkou v nábytkářství bylo použití první samostatné židle z nepřerušené ocelové trubky. Židle sice nebyla konstrukčně dokonalá, tím, že nepružila, ale lze ji považovat za revoluční čin. O dva roky později byla tato židle přetransformovaná a sedák s opěrákem byly vypleteny rákosem. Další použití ocelové konstrukce bylo na křeslu jménem Wasilly, které mělo sáňkovité nohy a kožené řemeny sloužící jako opěrák, sedák a područky (Dlabal 2000, 224; Droste 2007, 57; Miller 2006, 426).
1.5.3 Funkcionalismus Po první světové válce vznikaly řady směrů v architektuře a bytovém vybavení, z nichž nejrozšířenější byl funkcionalismus. Hlavní cíl toho to stylu byl etický, umožnit všem sociálním vrstvám dosáhnout na kvalitní úroveň bydlení. I když opak se často stával pravdou, protože architekti a designéři byli více důslední při navrhování vil a rodinných domů u solventnějších klientů (Dlabal 2000, 237-239). U nás byl nábytek vyráběn převážně sériově a to firmou Thonet a UP závody v Brně v čele s architektem a nábytkářem Jindřichem Halabalou. Rozšířené byly v této době pružící židle trubkovité konstrukce se zavěšeným textilem nebo čalouněná křesla s dřevěnou konstrukcí. Důležité je, že výroba sedacího nábytku se snažila vycházet z antropometrických dat a co nejvíce se přizpůsobovat jedinci (Karasová 2001, 153-158).
1.6 Druhá světová válka V průběhu válečné doby začal být v Americe vyráběn moderní sedací nábytek Charlesem a Rayem Eamesovými, kteří dali základ designu ve 20. století. Tito američtí designéři používal nové přístupy. Sedací nábytek měl ergonomický řešený sedák a zádové opěradlo osazené na podnoží (Příloha). Typická byla skořepina z vrstveného dřeva, která byla jako celek se sedákem, zádovými opěradly a područkami, to vše bylo na hliníkové konstrukci. Eamesovi také začali používat netypické materiály jako plast, laminát a hliník, které se vyznačovaly svou pružností. Díky jednoduchosti a dostupnosti byl tento sedací nábytek vyráběn velkosériově (Dlabal 2000, 252; Miller 2006, 456).
1.7 Druhá polovina 20. století V druhé polovině 20. století došlo k velkému rozvoji sedacího nábytku, vzniká nespočet nových směrů po celém světě. Vhodné je zmínit Skandinávii, která nebyla postihnuta válkou v takové míře, jako většina evropských zemí a stala se jedničkou na 27
světě ve výrobě nábytku. Severští designéři se při výrobě přizpůsobovali novým sociologickým poznatkům a požadavkům. Známé jsou i levné a funkční výrobky IKEA, které jsou vyráběny více než 50 let až do dnes. Další výrazný rozvoj proběhl také v Itálii, Španělsku, USA a dalších zemích. U nás došlo k výstavbám různých typů sídlišť a podmínky pro bydlení se staly stísněnější, proto byl také vyráběn nábytek adekvátní tomuto bydlení (Dlabal 2000, 256-260; Karasová 2001, 193). Díky velkoprůmyslové výrobě se stává nábytek dostupný pro každého a není už děděn z generace na generaci. Rodina si mohla dovolit několikrát za život vybavení obměnit. Tento jev ale ubírala na kvalitě výroby a životnost takového nábytku byla kratší (Karasová 2001, 270-271). V popředí už není pouze stránka funkční, ale výrobci dbají i na stránku emotivních a estetických vjemů. Při výrobě byly také brány v potaz nové poznatky z antropometrie, fyziologie a ergonomie. Sedací nábytek se svými sedáky a opěráky přizpůsoboval tělesným tvarům a pohybům lidského těla (Wőhrlin 2008, 176). Díky tomu se nábytek stal specializovaný na určité konkrétní okruhy, např. zdravotnictví, školství, kanceláře, bytové interiéry, veřejné prostory a co je důležité, že se začal vyrábět bezbariérový nábytek pro handicapované občany, kteří byli dříve v bytové kultuře diskriminováni. Na konci století je kladen důraz i na environmentální hledisko, které se zaměřuje na zdravotní nezávadnost bytového interiéru (Brunecký 1997, 155-157). Novinkou druhé poloviny 20. století bylo používání nových materiálů, jako jsou plasty, lamináty a syntetika, ale tradičně bylo také používáno dřevo i kov (Wőhrlin 2008, 175). Nejvíce rozmanitý byl sedací nábytek, který se vyráběl z nejrůznějších materiálů a v nejrůznějších tvarech. Ve Skandinávii byl rozšířený lamelový nábytek, který splňoval ergonomické požadavky a vyznačoval se svou lehkostí a pohodlností (Brunecký 1997, 159). Itálie byla charakteristická zejména kovovým nábytkem, který měl netradiční tvary a barevné řešení (Miller 2006, 468). Převratnou novinkou byly norské klekačky s netradiční filosofií sezení (Karasová 2001, 196-197). Běžné interiéry byly typické dvou nebo třímístnou sofou, která měla při rozložení funkci i jako postel, a dvěma křesly. Samozřejmě, že typologie křesel, polokřesel, židlí a sedaček byla stále stejná, ale dokonalejší a propracovanější (Brunecký 1997, 159).
1.8 Československo Do roku 1948 byl český nábytek a bytová kultura na vysoké úrovni, zejména díky firmě Thonet, která na našem území vyráběla svoje výrobky. Bohužel po válce přišel 28
komunismus a s ním autoritářský režim, který omezoval a brzdil veškerou produkci. Komunisté vystavovali sídliště, která se pro lidi stala značně neútulná. Byty měly uniformní půdorysy a vybavení, které bylo omezeno na několik kusů. Interiéry byly malé a stísněné, bydlení v nich přinášelo tzv. “panelákový stres“ a psychickou nepohodu. V takovémto bydlení byl využíván lehký sedací nábytek pro lepší mobilitu. Sedačky byly často rozkládací, ve dne sloužily k sezení a v noci ke spánku (Brunecký 1997, 162-165).
1.9 Současný stav v České republice Po pádu komunismu se situace výrazně zlepšila a došlo k otevření bran do západního světa. Zahraniční firmy začaly dovážet nábytek a bytová kultura se stala rozmanitější. České nábytkářství a design byl opět na vzestupu a to zejména díky skupině Atika, která fungovala v letech 1987-1992 (Wőhrlin 2008, 207). V současnosti je trh přehlcen nejrůznějšími nábytkářskými styly, které mají různou dobu trvání a nelze je přesně definovat. Nejvíce rozšířená je stále velkosériová výroba, ale oblíbená je i tradiční řemeslná práce, která je ale logicky dražší. Výrobci vytváří sedací nábytek klasických tvarů, anatomicky tvarovaný, extravagantní, alternativní, který je vyráběný z různého materiálu, barev a tvarů (Dlabal 2000, 286-288, Miller 2006 530). Důležité je, že v současnosti výroba sedacího nábytku podléhá různým normám, které by měly být při jeho výrobě dodrženy. Trh, díky rozšířenosti sedavého zaměstnání, vyžaduje ergonomicky a antropometricky konstruované židle, které předcházejí zdravotním komplikacím. Většina lidí například používá při práci s počítačem ergonomicky nastavitelnou židli na kolečkách, která umožňuje změny sedacích poloh a tím předchází onemocněním páteře.
29
2 Typologie sedacího nábytku Židle jsou rozděleny z hlediska funkce Židle univerzální: Má nejširší využití v celém bytovém procesu. Povrch může být nečalouněný, s výpletem nebo tvrdě čalouněný. Lavice: Je určena pro více osob. Její uplatnění je především u rodinných stolů a vzhledem k prostorové úspornosti může být používána k rohovým sestavám. Existují i lavice rozklápěcí, které mají i druhotnou funkci k přespání. Kvalita sezení se většinou pohybuje na hranici vyhovujících parametrů na úkor multifunkčnosti. Bytová jídelní židle: V kombinaci s jídelním stolem slouží zejména ke stolování. Opěrák hlavy by měl být zvýšený a sedací plocha by měla mít mírný záklon, aby nedocházelo ke stlačování žaludku. Je vhodné, aby byl povrch židle snadno udržovatelný a sezení bylo pohodlné. Restaurační jídelní židle: Oproti bytové židli musí být zhotovena z odolnějšího materiálu a mít konstrukci odolávající rychlejšímu opotřebení. Dětská židle jídelní (vysoká): Je určena pro předškolní děti při sezení u normálně vysokého jídelního stolu. Při sezení je nezbytné nastavení sedáku a nožní opěry, které se odvíjí od výšky dítěte. Židle musí být stabilní a lehce přemístitelná. Barová židle: Má zvýšený sedák k sezení u barového pultu a musí být dostatečně stabilní. Pracovní židle: Kancelářská je uzpůsobena pro dlouhodobé sezení. U takové to židle musí být zajištěny nastavitelné parametry a častá jsou pohyblivá kolečka. Kancelářská pevná je určena do zasedacích místností. Dílenská musí splňovat požadavek kvalitní konstrukce a snadné udržitelnosti. Sedačka univerzální: Je v bytech mnohoúhelně používána jako skladebný prvek, ze kterého lze vytvořit lavici. U sedačky jsou doporučovány tři výškové varianty a povrch je často čalouněný. Křesla: Jsou různě povrchově upravena (měkkost), s odlišnými rozměry a skony sedáku i opěráku vzhledem ke způsobu odpočinku. Odpočivná i hovorová křesla by 30
měla mít pohodlné sezení s nízkým, ale i vysokým opřením beder, zad a hlavy. Důležitý je i nastavitelný úhel opory a polohy sedáku. Existují i křesla, která zajišťují relaxaci v pololeže jako křeslo houpací, rozkládací nebo dlouhé. Pohovka: Má podobné parametry jako křeslo, rozdílná je pouze v počtu míst k sezení, které je v rozmezí od 2-4. Alternativní sedací nábytek: Klekačka: Vyznačuje se tím, že kolena jsou opřena o podnožku, přičemž je páteř nucena zachovat fyziologickou polohu. Sedačka s míčem: Jedná se o tzv. dynamické sezení, protože sférická poloha míče vyžaduje časté střídání poloh. Opěrka: Odpočivná poloha je ve stoje, kde se opírá pánev. Nejčastěji používaná v bufetech, na poště, … apod. Židle z hlediska umístění Do interiéru: Židle sloužící k sezení v uzavřeném bytovém nebo veřejném prostoru. Musí být splněn parametr vyšší zátěže. Do exteriéru: Tzv. zahradní židle, u nichž musí být splněn požadavek odolnosti vůči počasí a materiál by měl být příjemný na holé tělo. Židle z hlediska konstrukce Rozlišují se židle podle přítomnosti opěráku, bez opěráku jsou tzv. stoličky. Podle čalounění. Zda má židle loketníky nebo ne. Stohovatelná (sklápěcí) židle: používá k rozkládacím stolům nebo v exteriérech. Pro delší sezení není takováto židle vhodná. Židle z hlediska použitého materiálu a technologie Dřevěná: Řezaná je zhotovena stolařskou technologií z masivního dřeva. Ohýbaná je zhotovena ohýbáním z dílců zejména bukového dřeva Lamelová je zhotovena z vrstevných dýh tvrdého dřeva. Vlákna jsou orientována jedním směrem na rozdíl od překližky. Kovová je zhotovena převážně z kovových dílců. 31
Plastová je zhotovena ze syntetických polymerů. Z kompozitních materiálů. Jiný materiál: kůže, celkově čalouněná, … apod. (Dlabal, Kittrichová 1977, 33-45; Holouš, Kanická 2011, 73-75)
32
3 Výchozí normy pro sedací nábytek Sedací nábytek je využíván především při stolování, práci, společenském nebo odpočivném sezení. Parametry pro výrobu toho to nábytku jsou závislé na rozměrech lidského těla, které jsou ovlivněny věkem, rasou, pohlavím, proporcemi a zaměstnáním (Brunecký 1995, 52). Sezení slouží k podpoře lidského těla a mělo by být koncipováno tak, aby bylo pohodlné, se zachováním fyziologických funkcí, ať už se jedná o dýchání nebo zažívání. Sedadla by měla splňovat dynamické sezení, při kterém je sedícímu umožněno volně střídat polohy. V neposlední řadě je pro sezení důležité vytvoření podmínek pro dobrý psychický stav uživatele, který je podmíněn správnou konstrukcí a tvarem sedacího nábytku (Holouš, Kanická 2011, 71). Při správném sezení by největší část váhy měly nést sedací hrboly, kde je proudění krve a nervová pleteň přizpůsobena dlouhodobému stlačení. Hrboly nesou asi 70 - 80% váhy, při zdravém sezení zabraňují tomu, aby nebyly přetíženy ostatní části stehen a tím nedošlo k zmírněnému průtoku krve do dolních končetin. Zbytek hmotnosti při sezení je podporováno bederní oblastí, chodidly a lokty (Holouš, Kanická 2011, 71; Panero, Zelnik 1979, 57).
Obr. č. 1 Nesení váhy sedacími hrboly. (Panero, Zelnik 1979, 59).
Nábytkáři se při současné výrobě sedacího nábytku orientují podle normy ČSN 91 0620 Nábytek. Židle. Funkční rozměry a způsoby měření nebo využívají dostupné 33
příručky. Nejčastěji používaná česká publikace je Nábytek, člověk a bydlení od docenta Dlabala nebo zahraniční příručka Human dimension: a source book of design reference standards od Juliuse Panera a Martina Zelnika. Charakteristiky parametrů jsou vyhovující, ale jelikož jsou všechny uvedené zdroje minimálně 40 let staré, vyskytuje se zde problém neaktuálnosti naměřených rozměrů. V současném nábytkářství se vychází z těchto parametrů:
3.1 Požadavky pro návrh židle 3.1.1 Výška sezení (sedací plochy) Výška sezení je základní míra, ze které výrobci vychází při konstrukci sedadel. Klíčovým antropometrickým rozměrem je výška bérce. Pro řádnou oporu by výška sedadla měla být o něco menší než délka nohy ke kolenu, což je takzvaná popliteální výška (výška dolního okraje stehna v podkolení při ohnuté noze v pravém úhlu) s připočtením výšky podpatku, což je asi 25-50 mm. Ta to výška má platnost především u sedadel se vzpřímeným sedem. Nesprávná velikost sedáku u vyšších osob může způsobit zakulacená záda a stlačuje břišní partie. Naopak u uživatelů nižších, dochází k nežádoucímu stlačování podkolenních cév okrajem sedadla. Nesprávná poloha je zapříčiněna především tím, že osoba nemůže dosáhnout chodidly na zem (Dlabal, Kittrichová 1977, 30; Holouš, Kanická 2011, 71; Panero, Zelnik 1979, 61-62).
Obr. č. 2 Výška sedadla (Brunecký 1995, 62)
34
Obr. č. 3 A - Sezení na vysokém sedadlu, které stlačuje stehna (Brunecký 1995, 62).
Obr. č. 4 B – Stejná výška sezení, jako noha ke kolenu. Toto sezení je po delší době nekomfortní (Brunecký 1995, 62).
Obr. č. 5 C – Židle je nižší než výška nohy ke kolenu (Brunecký, 1995, 62).
Obr. č. 6 D – Židle je příliš nízká ve srovnání s výškou nohy ke kolenu. Jedná se o způsob sezení, který nejvíce namáhá celé tělo (Brunecký 1995, 62). Ergonomicky kvalitní sedadlo má nastavitelnou výšku sezení, které si uživatel může přizpůsobit. U sedadel pro společenskou a odpočivnou činnost musí být zvolen správný sklon sedadla a je důležité rozlišovat výšku sezení v zatíženém a nezatíženém stavu (Brunecký, Švancara 1995, 59).
3.1.2 Hloubka sedadla Určující antropometrická míra pro návrh hloubky sedadla je rozměr délky hýžděbérec, od které se doporučuje odečíst 50-100 mm (Brunecký, Švancara 1995, 59). Pro 35
pohodlné usednutí by měla být zvolena správná hloubka sedadla, která by měla být taková, aby po dosednutí a plném opření, zůstala mezera mezi plochou lýtka pod kolenem a hranou sedadla v poloze, kdy chodidla budou plnou plochou na zemi. Při této pozici nesmí vznikat tlak na spodní část stehen (Dlabal, Kittrichová 1977 31). U hlubokého sedáku se uživatel nemůže dostatečně opřít a klouže dopředu nebo dochází k sezení na přední části sedadla, což vede ke stlačování zadní strany lýtek. Problém nastává i u krátkého sedáku, který snižuje pocit stability a stlačuje zadní stranu stehen a hýždí (Holouš, Kanická 2011, 72; Panero, Zelnik 1979, 63-64).
Obr. č. 7 Hloubka sedadla (Brunecký 1995, 63).
3.1.3 Plocha sedáku Míra, ze které se vychází při výrobě sedáku, může vycházet z různých tělesných proporcí. Buď je to vzdálenost hřebenů pánevních kostí, šířka biakromiální nebo šířka hýždí (Brunecký, Švancara 1995, 60). Správně zvolená plocha sedáku by měla umožňovat volný tělesný pohyb a podepření váhy sedícího. Pro osoby dlouhodobě sedící je nejvhodnější o něco širší sedadlo, které jim umožňuje střídání poloh. Optimální rozměr je odvozen z délky stehna spolu s minimální šířkou sedadla, určenou vzdáleností hřebenů pánve. Důležitá je i podpěra stehen, i při jejich rozevření až do úhlu 60°. U šířky sedáku musíme počítat asi se 100 – 150 mm na tloušťku podkoží a obleku (Dlabal, Kittrichová 1977, 30; Holouš, Kanická 2011, 72).
36
Obr. č. 8 Šířka sedáku (Brunecký 1995, 63).
3.1.4 Sklon sedadla a opěradla Správný sedací nábytek by měl mít mírný sklon sedadla, který zabraňuje klouzání uživatele dopředu. Sklon sedadla koreluje se sklonem opěradla. Pokud tedy osoba má sezení skloněné více dozadu, měla by mít i opěrku více skloněnou. Tím pádem se váha rozprostírá nejen na bedrech, ale i v horní části těla, kde by opěradlo mělo být rovné, aby nevznikalo nesprávné zakřivení zad. Pokud zádová část sedadla nemá sklon, mělo by mít tvar odpovídající zakřivení páteře (Dlabal, Kittrichová 1977, 31; Holouš, Kanická 2011, 72). Dobře navržené opěradlo zabezpečuje rovnoměrné rozložení váhy a snižuje tlaky napětí na záda (Brunecký, Švancara 1995, 60).
3.1.5 Tvar sedáku Tvar sedáku je závislý na činnosti, pro kterou je určen. Jeho hlavní účel je správné zatížení co největší plochy stehen při kterékoli poloze. To by mělo platit při jakémkoli záklonu opěradla. Nejvhodnější tvar je rovný nebo mírně prohnutý, který zabraňuje klouzání těla dopředu (Panero, Zelnik 1979, 67). Maximální výška prohloubení se doporučuje ve vzdálenosti 120 mm od opěráku, a to maximálně 25-40 mm. Důležité je i zaoblení přední hrany sedadla se svislou výškou zakulacení při délce maximálně 40 mm a délkou maximálně 60 mm. Poloměr zaoblení je ideální při 40-120 mm. Při určitých pracovních činnostech může být sedák nastaven pro statické sezení. Co je ale nevhodné, je prohloubení sedáku, které tvarově odpovídá tlaku stehen. Takovéto sezení může být po delší době značně nekomfortní (Dlabal, Kittrichová 1977, 31; Holouš, Kanická 2011, 72). 37
Obr. č. 9 Tvar sedáku (Brunecký 1995,64).
3.1.6 Bederní opěra Při dlouhodobějším sezení by měla být opřena bedra, což vyvolává nejen pocit jistoty, ale stabilizuje to pánev. Ideální poloha je při opření 4. až 5. bederního obratle, což je ve výšce asi 165-200 mm nad sedadlem. Bederní opěra začíná od průměrné výšky lumbálního zakřivení do průměrné výšky spodního okraje lopatek, což je asi 150-200 mm. Šířka opěradla je v průměru 320 mm. Opěrka vyžaduje zakřivení sledující bederní krajinu, proto musí být vertikálně konvexní a horizontálně konkávní. V horní části svírá bederní opěra s vertikálou úhel asi 18° a úhel mezi opěradlem a sedadlem se pohybuje mezi 100-110° (Brunecký, Švancara 1995, 60; Dlabal, Kittrichová 1977, 32; Holouš, Kanická 2011, 72; Panero Zelnik 1979, 65-66).
Obr. č. 10 Opěradlo a bederní opěrka (Brunecký 1995, 65).
38
3.1.7 Područky Područky mají účel zejména komfortní, z důvodu snadnějšího vstávání a usedání, ale i bezpečnostní, který zabraňuje vychýlení trupu. Při správném sezení jsou lokty mimo područku, se kterou předloktí svírá úhel asi 45°. Výška područek je odvozena od výšky lokte nad sedadlem s přičtením asi 3 cm. U křesel pro tělesně postižené či seniory jsou područky důležitým vybavením. Takový sedací nábytek by měl mít větší výšku sedadla a mírnější záklon (Dlabal, Kittrichová 1977, 33, Panero, Zelnik 1979, 66). Pro ergonomické správné židle jsou důležité rozměry područek, zejména vzdálenost mezi nimi (asi 400-500 mm), výška horní strany područky nad sedadlem (maximálně 230240 mm), délka područky (asi 250-300 mm), vzdálenost přední hrany područky od přední hrany sedadla (minimálně 100 mm) a šířka horní područky (minimálně 50 mm) (Brunecký, Švancara 1995, 61).
Obr. č. 11 Područky sedadla (Brunecký 1995, 66).
3.1.8 Prostor pro nohy Prostor pro nohy má účel zejména komfortní. Pro dosažení co největšího pohodlí by měla židle umožňovat zasunout nohy pod sedadlo do úhlu asi 60° (Brunecký, Švancara 1995, 61).
3.2 Současné platné normy pro výrobu židlí Podle normy ČSN 91 0620 Nábytek. Židle. Funkční rozměry a způsoby měření.
3.2.1 Základní parametry židlí b - hloubka sedadla: - pro ženy 340-490 mm 39
- pro muže 420-490 mm h - výška bederní opěrky: 165-200mm h1 – výška sedací plochy nad podlahou: 420-480 mm h2 – výška horní strany loketníku nad sedací plochou: 180-240 mm (měřeno ke geometrickému středu sedáku) h3 – vzdálenost od podlahy ke spodnímu okraji přední trnože nebo lubu: min. 300 mm α 1 – úhel sklonu sedadla k rovině podlahy: 0-5° α 2 – úhel sklonu opěradla k rovině sedáku: max. 110° α 3 – úhel sklonu bederní opěrky k opěradlu: 0-6°
Obr. č. 12 Základní parametry židle (Holouš, Kanická 2011, 76).
3.2.2 Šířkové parametry židlí L 1 – šířka sedací plochy: min. 360 mm, optimum 380-400mm, židle s loketním min. 390 mm L 2 – vnitřní vzdálenost mezi loketním: min. 420 mm b – hloubka sedací plochy: 340-390 mm
40
Obr . č. 13 Šířkové parametry židle (Holouš, Kanická 2011, 76). Normy hlavních sedacích rozměrů vykazují různé odlišnosti a neberou v potaz sezení se zatížením, což je považováno za jejich největší nedostatek. I přes některé rozdílnosti v normových rozměrech je při navrhování sedadel základní požadavek pohodlnost, bezpečnost uživatele a šetrnost k životnímu prostředí (Holouš, Kanická 2011, 76). Pro navrhování sedacího nábytku je nutné dodržovat nejen výše zmíněné parametry, ale i určité zásady, jejichž výsledkem má být kvalitní sezení. Jelikož se židle vyrábí masově, lze je těžce přizpůsobit každému jedinci, proto je vhodné použit individuální nastavitelnost pro výšku sezení, bederní opěrku, opěradlo a sedadlo. Důležitý je i dostatečný prostor pro hýždě a nohy. Pokud má židle kolečka, měla by být uzpůsobena pro specifickou pracovní činnost. V neposlední řadě se nesmí zapomínat na nábytek stolový, který bude používán s židlí v kompletu (Brunecký, Švancara 1995, 70). Mimo antropometrické rozměry je nutné vzít v potaz i hledisko fyziologie. Při pohybech a změnách sedících poloh by uživatel měl vynaložit co nejmenší sílu - námahu. Při odporu koleček by neměla vynaložená síla překročit 20 N a energie vynaložená k polohování sedadla a opěradla by neměla být větší než 150N (Brunecký, Švancara 1995, 70).
41
4 Ergonomie Ergonomie je multidisciplinární obor, který se zabývá vztahy mezi člověkem, prostředím a nástrojem. Špatné pracovní podmínky mohou způsobovat přetížení člověka, což může vést k únavě, selhání nebo k zdravotnímu poškození. Právě ergonomie se snaží změnit při navrhování techniky mechanocentrický přístup na antropocentrický, který vychází z možností a schopností člověka. Pro vytvoření vhodného pracovního prostředí je potřeba vzít v potaz hledisko biomechaniky, fyziologie práce, antropologie, psychologie práce, bezpečnosti práce a v neposlední řadě společensko-ekonomické obory (Chundela 2005, 7; Marek, Skřehot 2009, 8, Phesant 1996, 6-7). Hlavní cíl ergonomie je humanizace techniky, zvyšování pracovní efektivnosti, ochrana zdraví člověka a navrhování předmětů a vybavení, které co nejvhodněji odpovídají rozměrům lidského těla (Marek, Skřehot 2009, 8-9). V současné době je nejrozšířenější sedavé zaměstnání, které ve vyspělých zemí provozuje až dvě třetiny lidí. Jestliže uvážíme, že takový to zaměstnanec každý den sedí v práci v průměru 6 hodin, v dopravním prostředku 1-1,5 hodiny a ve volném čase asi další 3 hodiny, tak výsledný čas je alarmující a takovýto způsob života může přinést závažné zdravotní problémy (Gilbertová 2002, 121). Dlouhodobé sezení může způsobit špatné držení těla, přetížení svalstva a vazů a změnu tlaku na meziobratlových ploténkách. Ploténky se po čase mohou poškodit tak, že dojde k jejím vyhřeznutím a bolestem zad. Studie dokazují, že lidé sedící více než polovinu pracovní doby po dobu minimálně pěti let mají o 50-60% zvýšené riziko výhřezu meziobratlové bederní ploténky ( Kelsey 1975, 144-159).
4.1 Způsoby sezení Můžeme rozdělit 3 základní sedací polohy, které se odvíjí od charakteru činnosti.
42
A - přední sezení, B - střední sezení, C - zadní sezení Obr. č. 14 Způsoby sezení (Průmyslové židle 2013).
4.1.1 Přední sezení Při předním sezení je trup nakloněn dopředu a zatížená sedací plocha se nachází před hrboly sedacích kostí a na zadní části stehen. Tento typ sezení převažuje u průmyslových činností s nároky na pohybovou koordinaci a u zaměstnání v kanceláři. Pro tu to činnost je nejvhodnější sedadlo, které má regulovaný sklon sedací plochy směrem dopředu. To vede k vzpřímenému držení těla překlopením pánve dopředu. Nevýhodou předního sezení je potencionální kulacení zad a při nesprávném čalounění může uživatel sklouzávat dopředu, čímž dochází k přetížení chodidel (Gilbertová 2002, 127).
4.1.2 Střední sezení Při středním sezení se sedací plocha skládá ze čtverce tvořeného hrboly sedacích kostí, které nesou největší tlak, a zadními plochami stehen. Tento typ umožňuje jak vzpřímené sezení, tak i kulaté sezení. Při vzpřímeném sedu může dojít k problému zatížení zádového svalstva. Rovněž jej nelze využít, díky horizontálnímu úhlu očí, k řadě činností. Při tomto způsobu sezení dochází k předklonu krční páteře a v důsledku toho k jejímu přetěžování (Gilbertová 2002, 127-128).
4.1.3 Zadní sezení Při zadním sezení je trup skloněn od vertikály v úhlu větším než 95°. Pokud má uživatel správně podepřenou pánev, je tato poloha málo únavná a tzv. odpočinková. Meziobratlové bederní ploténky jsou nejméně namáhány, zádové svalstvo relaxuje, břišní orgány nejsou stlačovány a úhel v kyčelních kloubech je vyšší (Gilbertová 2002, 128). 43
Ale ani zadní sezení není vždy nezávadné. Pokud jsou bedra špatně podepřena, může dojít k oploštění bederní lordózy, což při pracovní činnosti omezuje pohyblivost hlavy a paží a opět může nastat předsunutí krční páteře (Gilbertová 2002, 128). Nejvýhodnější poloha sedu vzniká při střídání všech výše zmíněných pozic, které podporují dynamiku sezení. Další faktory, které ovlivňují způsob sezení, jsou design sedadla, uspořádání pracovního místa a individuální návyky (Gilbertová 2002, 128). Komfort sezení: K dlouhodobému komfortnímu a nezávadnému sezení můžeme dospět dvěma způsoby: U prvního způsobu může zmenšit spotřebu energie vhodným podepřením těla, ale i tento postup má do jisté míry omezené hranice (Holouš, Kanická 2011, 71). Pokud je sezení statické (strnulé), ale spotřeba energie může být malá, stejně může dojít k místní únavě a posléze i k únavě celkové. Existují i názory, jenž tvrdí, že nejideálnější sezení je na židli, která kopíruje sedací části těla. Ale po delší době bude mít sedící potřebu polohu změnit, to však při takto řešené sedací ploše nebude možné (Holouš, Kanická 2011, 71). Druhý způsob preferuje změnu polohy, tzv. dynamické sezení, protože svaly jsou uzpůsobeny k dynamické činnosti (Holouš, Kanická 2011, 71).
4.2 Zdravotní problémy způsobené nesprávným sezením 4.2.1 Sezení a držení těla Lidská páteř Pro pochopení problému nesprávného držení těla v sedu je potřeba vysvětlit, jak naše páteř vypadá. Lidská páteř je tvořena ze 7 obratlů krčních, 12 hrudních, 5 bederních, 5 obratlů křížových, které srůstají v kost křížovou, a 4-5 obratlů kostrčních, které srůstají v kostrč (Čihák 2011, 103). Meziobratlový prostor tvoří intervertebrální disk (meziobratlová ploténka), který má zhruba uprostřed kulovité jadérko (nucleus pulposus) a kolem něj je prstenec podobný slupkám cibule, takzvaný anulus fibrosus, který kontroluje pevné umístění jádra (Čihák 2011, 122). V ploténce je asi 80% tekutiny, která zajišťuje pružnost páteře. Množství tekutiny je variabilní, protože se snižuje jak během dne, tak i 44
během celého života. Výška člověka se proto může během dne zmenšit o 2 – 5 cm. Meziobratlová ploténka funguje jako houba: při stlačení je z ní vytlačována tekutina a při odlehčení je zpět nasávána (Holouš, Kanická 2011, 22). V meziobratlovém prostoru leží kromě ploténky také jeden pár nervových kořenů a zádové svaly. Svaly zad jsou zodpovědné za přímé držení těla, spojují krk, hrudní koš, páteř, lopatky a pánev. Na břichu je páteř chráněná před extrémními pohyby dozadu, díky kloubnímu vazu, další je na straně zadní. Spojení jednotlivých obratlů zajišťují facetové klouby, které jsou stabilizovány vazy a protkané nervy (Holouš, Kanická 2011, 22). Lidská páteř při sezení Pánev se při sezení sklápí dozadu a úhel v kyčelním kloubu se změní na 90°. Bederní lordóza se oplošťuje, oblast hrudníku se vyklenuje dozadu (kulatá záda) a krční oblast se předsunuje dopředu. Tyto změny v osovém systému držení těla doprovází další problémy jako předsunutí ramen, omezené dýchání, stlačení břišní dutiny a přetížení svalů a vazů (Gilbertová 2002, 122). Kulatá záda Kulatá záda zapříčiňuje nerovnoměrný tlak na meziobratlovou ploténku. Pokud je ploténka dlouhodobě zatěžována a stlačována, dochází k jejímu vytlačení ven z páteře a ztrácí svoji pružnost (Holouš, Kanická 2011, 108). Ideální je vhodným pohybem střídat zatížení a odlehčení ploténky, což podporuje její regeneraci. Nesprávné přetěžování meziobratlových plotének může vést až vyhřeznutí jádra. K nejčastějšímu vyhřeznutí dochází v bederní páteři, která je dlouhodobě oploštělá. Přední část ploténky je zatížena vyšším tlakem než strana zadní a dochází ke klínové deformaci. Takto poškozený disk může utlačovat nervové kořeny, které mohou vystřelovat bolest až do periferie končetin (Rašev 1992, 63).
45
Obr. č. 15 Vyhřeznutí meziobratlové ploténky (Vše pro tělo 2009).
4.2.2 Změny ve svalovém a vazivovém systému Při dlouhodobém sezení dochází k atrofii řady svalů a s tím klesá i fyzická zdatnost. Atrofované svaly nedokážou zajistit dostatečnou ochranu a oporu kloubů a páteře, což zapříčiňuje rychlý nástup degenerativních onemocnění a malou odolnost vůči úrazům pohybového ústrojí. Další problémem je svalová dysbalance, která vzniká zkrácením svalů a jejich reflexně oslabených antagonistů. Samozřejmě, že aktivita zádových a šíjových svalů se mění při způsobu sedící polohy (Gilbertová 2002, 124-125).
4.2.3 Další vlivy sezení na organismus Gilbertová uvádí, že s největší pravděpodobností dlouhodobé sezení napomáhá ke vzniku osteoporózy, jak tomu bývá u lidí dlouhodobě upoutaných na lůžku. Zatím ale není proveden dostatek studií, které by tento fakt stoprocentně potvrzovaly (Gilbertová 2002, 26). Z dalších negativních vlivů častého sezení je omezení žilního návratu z dolních končetin, což vede ke vzniku křečových žil (varixy). Nesprávná cirkulace krve může nastat i u uživatelů, kteří používají židli s nevhodným ostrým předním okrajem (Gilbertová 2002, 26). Kulatá záda podporují nesprávné dýchání, které vede k atrofii některých pomocných a výkonných dýchacích svalů. Vzniká horní dýchání, které zatěžuje krční a ramenní pletenec. To může způsobit nedostatečné zásobení mozku kyslíkem a s tím spojenou horší mozkovou koncentraci (Gilbertová 2002, 126).
46
5 Antropometrie 5.1 Historie antropometrie První předchůdci antropometrie se datují již ve starověku, kdy se zejména stavitelé zamýšleli nad tím, jak chrámy a obydlí nejlépe přizpůsobit lidským proporcím. Nejstarší známý kánon o rozmě rech lidského těla pochází od starověkých Egypťanů, asi 3000 př. Kr, který byl nalezen v pyramidových polích u Memphisu (Neufert 2000, 24). Další příručky jsou známy z říše Ptolemajovců, Řeků nebo Římanů. Například Antický myslitel Prothagoras pronesl již 450 let př. Kr. slavný výrok: „Člověk je měřítkem všech věcí“. (Brunecký 1997, 22). Další starověký římský architekt Vitruvius se zabýval stavbou lidského těla v bytovém prostoru (Pheasant, 1996, 7). Vitruvius popisuje antropometrii takto: „Příroda vytvořila lidské tělo tak, že obličej od brady k hornímu konci těla k začátku vlasových kořínků měří 1/10 těla a stejně tolik i natažená dlaň od kloubu v zápěstí ke konečku prostředního prstu. Z výšky obličeje samého připadá 1/3 od špičky brady ke spodku nozder až po svůj kořen uprostřed obočí a od tohoto konečného bodu k začátku kořínku vlasů je utvářeno čelo rovněž o rozměru 1/3 této výšky. Chodidlo má 1/6 výšky těla, ruka až po loket 1/4, stejně má 1/4 hruď“ (Holouš, Kanická 2011, 11). Ze středověku je známé dílo Albrechta Dürera o proporcích lidského těla, které vycházelo z tělesné výšky člověka (Pheasant 1996, 8). Další míry byly určeny dělením ve zlomcích: 1/2v=celá horní polovina těla 1/4v =délka nohy od kotníku ke kolenu a délka od brady k pupku 1/6v = délka chodidla 1/8v=délka hlavy od temene k dolní hraně brady, vzdálenost prsních bradavek 1/10v=výška obličeje a šířka (včetně uší), dílka ruky k zápěstí 1/12v=šířka obličeje ve výši dolní hrany nosu, šířka nohy nad kotníkem Dělení dále pokračuje až do 1/40v. (Neufert 2000, 24). V renesanci se lidským tělem zabýval Leonadro da Vinci, který říkal, že centrum těla je pupek ležící ve středu kružnice, která je opsaná kolem roztažených rukou a nohou člověka ležícího na zemi (Panero, Zelnik 1979, 17; Pheasant 1996, 8). 47
Obr. č. 16 Kresba člověka od L. da Vinciho (Archiweb 2007). Zakladatelem antropometrie jako takové se v polovině 19. století stal Pierre Paul Broca, který jako první sestavil základní antropometrický instrumentář, definoval kraniometrické body a rozměry na lebce a vypracoval standardizované metody a techniky měření. Na počátku 20. století navázal na Brocovu metodiku německý antropolog Rudolf Martin, který zrevidoval měřící metody a ve své knize “Lehrbuch der Anthropologie in systematischer Darstellung" popsal antropometrický instrumentář (Drozdová 2004, 16-17). První využití antropometrie v praxi bylo na konci 19. století v kriminalistice při zadržování zločinců. Později se začalo říkat této metodě "bertillionage" – bertillonáž, podle pomocného policejního písaře Louise Alphonse Bertillona, který ji uvedl v praxi. Bertillon vycházel z hypotézy, že se velikost většiny kostí a lebky v dospělosti příliš nemění. Pomocí rozsáhlé databáze, která obsahovala u 7336 jedinců 11 proporčních rozměrů, usvědčoval trestance. I když Bertillon spočítal matematickou pravděpodobností, že najít dva jedince se všemi stejnými 11 parametry je v poměru 4 191 304:1, byla metoda nepřesná a později nahrazena spolehlivější daktyloskopií (Jedlička 2012). Antropometrie měla význam pro výrobu nábytku až ve 20. letech 20. století. Skandinávský designér Kaare Klint spolu se svými studenty prováděl antropometrická měření, která byla použita při výrobě každodenně používaného nábytku (Karasová 2001, 177). Nad vztahem bytového interiéru a rozměry člověka přemýšlel i funkcionalistický architekt a nábytkář Le Corbusier. V roce 1942 studoval obecné měrné soustavy a chtěl propojit konvenční měřítko s měřítkem lidským. Pro své účely použil člověka, který je 183 cm vysoký. Corbusier používal metodu „zlatým řezem“, která říká, že „proporční vztah 48
založený na poměru dvou jakýchkoliv částí celku, matematický daný vztahem A:B=A+B (tzv. Fibonacciho řada-dané číslo se rovná součtu dvou čísel předchozích a poměr jednoho čísla k následujícímu se rovná poměru tohoto čísla k součtu obou)“ (Holouš, Kanická 2011, 13). Corbusier sestrojil tzv. Modulor, což byla mužská postava se zvednutou rukou, která měřila 226 cm. Při vydělení dvěma celkové výšky, dospěl k výšce pupku. Podle principu zlatého řezu tedy odpovídalo zápěstí připažené ruky 86 cm, výška hlavy 183 cm. Proporce těla naznačují 2 barvené spirály, červená naznačuje výšku od pupku, modrá celkovou výšku. S Modulorem Corbusier pracoval při navrhování interiérů. Modulor byl však zaměřen pouze na mužskou postavu a nebral v potaz antropometrické odlišnosti populace (Holouš, KAnická 2011, 13).
Obr. č. 17 Le Coubisierův Modulor (Joe blogs 2010). U nás se na počátku 20. století antropometrií zabýval nejvýznamnější český antropolog Aleš Hrdlička, který publikoval knihu s názvem “Practical Anthropometry“. Již v roce 1895 na našem území proběhl první celostátní antropometrický výzkum pod vedením profesora Jindřicha Matiegky. Na jeho činnost navázali další antropologové. V letech 1951, 1961 a 1971 provedl profesor Fetter celostátní měření mládeže. V roce 1981 na něj navázal profesor Prokopec, který především sledoval vývojové trendy základních tělesných parametrů. Ideální podmínky pro antropometrické měření byly využity na spartakiádách v letech 1955, 1960, 1965 pod vedením profesora Fettera. Na měření cvičenců navázal profesor Bláha v roce 1980 a 1985. V roce 1985 bylo změřeno 10 450 probandů obojího pohlaví ve věku od 6 do 55 let (Bláha 1986). Naměřené údaje 49
z poslední spartakiády jsou v současnosti stále stěžejní, protože později žádný tak rozsáhlý výzkum české dospělé populace nebyl proveden (Brunecký, Švancara 1995, 53). Novodobější výzkumy proběhly v letech 1995 a 1996, ale ty pouze ověřovaly výskyt sekulárního trendu, měřením tělesné výšky, hmotnosti a proporcemi hlavy. Poslední dvě celostátní antropologická měření mládeže proběhla v letech 1991 a 2001, ty sledovaly výskyt obezity v dětské populaci (Holouš, Kanická 2011, 14).
5.2 Tělesná výška a sekulární trend Nejvýznamnější antropometrickou mírou je tělesná výška, od které se odvíjí všechny ostatní míry těla. Výška člověka je ovlivněna mnoha faktory, a to zejména věkem. Rozdíly jsou v dospělém věku patrné u různých ras. Jsou ovlivněny zejména zeměpisnou šířkou, která je v úzkém vztahu s klimatickými podmínkami území a stravou (Panero, Zelnik 1979, 25). Odlišnosti mohou dosahovat až 20 cm. U starších lidí musíme brát v potaz zmenšování výšky z důvodu opotřebování meziobratlových plotének (Brunecký, Švancara 1995, 52; Holouš, Kanická 2011,13). Během 19. a 20. století dochází k tzv. sekulárnímu trendu, který trvá do současnosti. Jedná se o dlouhodobou výraznou změnu určitého parametru. Projev sekulárního trendu se nejvíce projevuje u tělesné výšky a u zrychlení biologického zrání. V 19. století mladí muži dosahovali své konečné tělesné výšky v 23 letech, dnes je to v průměru v 17 až 18 letech. Průměrná tělesná výška se za posledních 100 let se asi o 10 cm zvětšila (Lebl, Krásničanová 1996, 13). Přítomnost sekulárního trendu dokazuje VI. Celostátní antropologický výzkum dětí a mládeže v roce 2001, kdy byla zjištěna průměrná tělesná výška dospělého muže 180,2 cm a dospělé ženy 167,3 cm. V roce 1985 byla tělesná výška dospělého muže 176 cm, dospělé ženy 164 cm. Můžeme tedy sledovat výrazný výškový rozdíl. Když ale porovnáme hodnoty z celostátního antropologického výzkumu z roku 1991, rozdíl u mužů je pouze 1,1 cm a u žen 1,8 cm, z čehož vyplývá, že sekulární trend se zpomaluje, až zastavuje (Vignerová a kol. 2006, 26). Jelikož jsou s tělesnou výškou v různých korelacích veškeré tělesné rozměry, jedná se i o celkové, různě velké, změny proporcí současného člověka. Jedná se zejména o změnu délky dolních končetin, délky a šířky hlavy (Bláha a kol. 1999, 282). Okolností, které tento jev ovlivňují je více, např. genetické složení populace, častější migrace obyvatel (tím i snížení inbreedingu a příbuzenských sňatků), vyspělejší zdravotní péče, 50
hygiena, strava, snížení velikosti rodin, a další socioekonomické faktory vnějšího prostředí (Dlabal, Kittrichová 1983, 7; Králík 2011, Panero, Zelnik 1979, 25).
5.3 Antropometrie pro nábytkářské účely Antropometrie je věda, která se zabývá měřením lidského těla za účelem zjištění odlišností jednotlivých skupin. Nejedná se o pouhé měření, ale antropolog musí brát v potaz řadu odlišností jako věk, pohlaví, rasa, proporční odlišnosti, ale i druh zaměstnání (Brunecký 1995, 52). Pro dimenzování bytových interiérů, zejména nábytkových předmětů, jsou antropometrické údaje výchozí. I když jsou rozměry lidského těla primární, musíme brát v potaz i další faktory jako zatížení užívaných předmětů při různých tělesných polohách, svalovou sílu, vhodnou vzdálenost vidění, potřeby pohybu a kloubového rozsahu. V neposlední řadě nesmíme zapomínat na oděv, obuv a pomůcky, které člověk běžně využívá (Dlabal, Kittrichová 1983, 7). V antropometrii se používají standardizované rozměry, na těle snadno hmatatelné body a nástroje, které umožňují srovnatelnost mezi masovými antropologickými výzkumy, na základě čehož můžeme s jistotou reprodukovat naměřené údaje. Z průzkumů můžeme statisticky vypočítat průměrné údaje, ale i minimální a maximální požadované rozměry (Dlabal, Kittrichová 1983, 7). Antropometrické technické požadavky pro nábytkářskou výrobu jsou upraveny normou ČSN EN ISO 7250-1 Základní rozměry lidského těla pro technologické projektování. V normě se nachází přesné charakteristiky měřících metod, měřidel a zobrazení správného provedení. Další norma je ČSN 91 0620 – Nábytek. Židle. Funkční rozměry a způsoby měření. V kapitole „Požadavky pro návrh židle“ jsou parametry a současné používané číselné údaje konkrétněji rozebrány. Nedostatkem uvedené normy je, že vůbec nezahrnuje parametry pro židle dětské, školní a pracovní. Jelikož jsou tyto standardy v platnosti již od roku 1982, tedy 40 let staré, nemohou odpovídat současné české populaci (Brunecký, Jančová, Hála 2012, 48).
5.4 Výchozí a statistické údaje pro nábytkářství Jelikož je velkosériová výroba nábytku založena na anonymním spotřebiteli, který pouze patří do nějaké podskupiny jedinců, musí být výrobce schopen optimalizovat a 51
racionálně antropometricky standardizovat svoje výrobky. Tento proces je založen na znalosti statistických vlastností tělesných rozměrů u předpokládaných uživatelů. Nezbytné je použití středních hodnot, rozptylů, percentilů a korelací tělesných proporcí (Brunecký, Švancara 1995, 52-56). Nejekonomičtější výroba je pro co nejrozsáhlejší sérii uživatelů. V praxi je důležité se na takovou to skupinu zaměřit a vyrábět výhradně pro ni. Je ale nezbytné sérii výstižně charakteristicky definovat, aby opravdu odpovídala reálně existujícím jedincům (Brunecký, Švancara 1995, 56; Prokopec 1967, 482). Při antropometrických výzkumech pracujeme s percentilovými grafy. Velmi závažným problémem se může stát špatná interpretace těchto grafů, což muže nastat, pokud výrobce považuje 50. percentily za odpovídají průměrnému člověku. Ve skutečnosti však tento jedinec ani neexistuje nebo je velice vzácný. Doporučeným postupem je využití 5. nebo 95. percentilu, aby předmět byl využit pro co nejrozsáhlejší skupinu uživatelů (Brunecký 1995, 56, Panero, Zelnik 1979, 99). Díky výškovým změnám populace a její variabilitě se uvažuje o kategorizaci nábytku dle konfekčních velikostí S, M a L. S aplikací této kategorizace přišli jako první autoři T. Teraoka, R. Mitsuya a K. Noro při výzkumu komfortu sezení. Podle navrhovaného modelu by kategorie S odpovídala 25. percentilu, kategorie M 50. percentilu a kategorie L 75. percentilu (Vink 2005, 137-145). Tento způsob výroby nábytku by zákazníkovi umožňoval větší komfort, zdravotní nezávadnost při sezení a snadnější orientaci při nákupu. Pro výrobu jsou výchozí buď plastické modely, nebo číselná data, u kterých musí být uvedeny základní statistické charakteristiky, jako pravděpodobnost výskytu, míra rozptylu, ... atd. Ještě před samotnou výrobou je třeba kritická a účelová úprava hotových výsledků. Důležitá jsou hlediska materiálu, komfortu člověka a stránka ekonomická. Například není vždy nutné uspokojit všechny spotřebitele, neboť na některé velikosti by připadalo tak málo výrobků, že by byla produkce neefektivní. Pokud např. vyhovíte 97% jedinců určité skupiny, je pro ně potřeba 5 velikostních výrobku, ale při uspokojení 100% jedinců může být potřeba 9 velikostí (Prokopec 1967, 482).
52
Materiál U vzorku současné české populace jsem provedla antropometrické měření, které se vztahuje k mírám pro technologické projektování. Výzkum probíhal od prosince 2011 do ledna 2013. Vzorek probandů obsahuje 100 lidí, přičemž 52 bylo mužů a 48 žen. Věkové rozmezí u mužů se pohybovalo od 20 do 54 let, u žen od 20 do 57 let. Z níže uvedených grafů je vidět, že můj vzorek probandů nebyl příliš variabilní. Velká část vzorku, jak u mužů, tak u žen spadá do věkového rozmezí mezi 20 a 30 lety.
53
Metody Definice antropologických a ergonomických měřených rozměrů U každého probanda bylo změřeno 37 antropometrických rozměrů, které jsou převážně čerpány z normy ČSN EN ISO 7250 Základní rozměry - lidského těla pro technologické projektování, další rozměry jsou čerpány z knihy Vergleichende Biologie des Menschen: Lehrbuch der Anthropologie und Humangenetik od Rainer Knußmann. Dva rozměry, a to výška bodu radiale vsedě a výška lokte vsedě flexe vsedě, jsou přetransformované rozměry, které vychází z rozměrů u stojící osoby. Jejich použití a definice jsem zvolila na základě konzultace s doktorem Martinem Čutou. Rozměry, které jsou červeně zvýrazněny, jsou stěžejní při dimenzování sedacího nábytku. U rozměrů jsou uvedeny zkratky, které začínají písmenem M, plus číslo, nebo jsou uvedeny pouze velká začáteční písmena určitého rozměru. Tento postup jsem zvolila z důvodu snadnější orientace v níže uvedených grafech a tabulkách. U rozměrů, které jsou čerpány z normy ČSN EN ISO 7250, je v závorce uvedeno číslo, které se vztahuje k uvedenému obrázku.
Antropometrické body dle normy ČSN EN ISO 7250 Základní rozměry - lidského těla pro technologické projektování. 54
Rozměry stojící osoby M71 Hmotnost (1) = Celková tělesná hmotnost (měřeno osobní váhou v kg) (dle normy ČSN EN ISO 7250). M1 Tělesná výška (2) = Svislá vzdálenost nejvyššího bodu hlavy (vertex) od podložky pro stání (měřeno antropometrem v cm) (dle normy ČSN EN ISO 7250). VO Výška očí (3) = Svislá vzdálenost zevního koutku oka od podložky pro stání (měřeno antropometrem v cm) (dle normy ČSN EN ISO 7250). M8 Výška ramene (4) = Svislá vzdálenost bodu acromion (bod nejvíce do strany na výběžku hřebene lopatky) od podložky pro stání (měřeno antropometrem v cm) (dle normy ČSN EN ISO 7250). M4 Výška bodu suprasternale = vzdálenost bodu suprasternale (v hrudní jamce, horní okraj hrudní kosti) od podložky (měřeno antropometrem v cm) (Knußmann 1988, 260). M9 Výška bodu radiale (5) = Vzdálenost kloubní štěrbiny loketního kloubu od podložky (měřeno antropometrem v cm) (dle normy ČSN EN ISO 7250). VL - Výška lokte = Svislá vzdálenost bodu olecranon na hrotu ohnutého lokte od podložky pro stání (měřeno antropometrem v cm) (Knußmann 1988, 260). M13 - Výška spina iliaca (6) = Svislá vzdálenost předního horního trnu kyčelního od podložky pro stání (měřeno antropometrem v cm) (dle normy ČSN EN ISO 7250). M15 - Výška tibiale (8) = svislá vzdálenost hlavičky kosti holení (hmatná na vnitřním kolenním kloubu) od podložky pro stání (měřeno antropometrem v cm) (dle normy ČSN EN ISO 7250).
55
VS - Vzdálenost stylion – země = svislá vzdálenost bodcového výběžku vřetenní kosti od podložky pro stání (měřeno antropometrem v cm) (Knußmann 1988, 260). PPH - Předozadní průměr hrudníku (9) = hloubka trupu ve střední rovině měřená ve výšce středu prsní kosti (měřeno pelvimetrem v cm) (dle normy ČSN EN ISO 7250). M37 - Průměr hrudníku transverzální (11) = šířka trupu ve výšce středu prsní kosti, měřená vodorovně ze stran (měřeno pelvimetrem v cm) (dle normy ČSN EN ISO 7250). M40 - Šířka pánve (bikristální) (12) = největší vzdálenost mezi hranami kosti kyčelní měřená vodorovně bez stlačení měkkých částí (měřeno pelvimetrem v cm) (dle normy ČSN EN ISO 7250). M35 - Šířka ramen (biacromiální) (20) = přímá vzdálenost mezi body acromion (nejvíce do stran vystupujícího nadpažku lopatky, měřeno horním dílem antropometru v cm) (dle normy ČSN EN ISO 7250). ŠD - Šířka ramen (bideltoidní) (21) = přímá vzdálenost nejvíce do stran vystupujících svalů deltových (měřeno horním dílem antropometru v cm) (dle normy ČSN EN ISO 7250). M17 - Rozpětí paží = největší vzdálenost bodů daktylion (špička třetího prstu) od sebe při rozpažení (měřeno antropometrem v cm) (Knußmann 1988, 260).
Rozměry na sedícím člověku - osoba sedí aktivně vzpřímeně, stehna jsou položena na vodorovné podložce, bérce volně visí dolů v pravém úhlu a hlava je orientována ve frankfurtské rovině M23 - Výška těla vsedě (13) = svislá vzdálenost nejvyššího bodu hlavy (vertex) od podložky k sezení (měřeno antropometrem v cm) (dle normy ČSN EN ISO 7250). VOV - Výška očí vsedě (14) = svislá vzdálenost zevního koutku oka od podložky k sezení (měřeno antropometrem v cm) (dle normy ČSN EN ISO 7250).
56
VCV - Výška cervicale vsedě (15) = svislá vzdálenost hrotu 7. krčního obratle (hmatný na zadní straně krku) od podložky k sezení (měřeno antropometrem v cm) (dle normy ČSN EN ISO 7250). VRAMV - Výška ramene vsedě (16) = svislá vzdálenost bodu acromion (bod nejvíce do strany na výběžku hřebene lopatky) od podložky k sezení (měřeno antropometrem v cm) (dle normy ČSN EN ISO 7250). VRADV - Výška bodu radiale vsedě (není v ČSN) = vzdálenost kloubní štěrbiny loketního kloubu od podložky k sezení (měřeno antropometrem v cm) (dle konzultace s doktorem Čutou). VFLV - Výška lokte vsedě (není v ČSN) = svislá vzdálenost bodu olecranon na hrotu ohnutého lokte od podložky k sezení (měřeno antropometrem v cm) (dle konzultace s doktorem Čutou). DPOL - Délka paže při ohnutí v lokti (18) = svislá vzdálenost mezi body acromion a hrotu kosti loketní při flexi 90º (měřeno horním dílem antropometru v cm) (dle normy ČSN EN ISO 7250). DLZ - Délka loket – zápěstí (48) = vzdálenost od lokte k zápěstnímu kloubu (k bodcovitému výběžku kosti loketní), měřená na předloktí ve vodorovné poloze (měřeno horním dílem antropometru v cm) (dle normy ČSN EN ISO 7250). ŠL - Šířka loktů (22) = přímá vzdálenost mezi vnějšími okraji loktů, ruce ohnuté v pravém úhlu (měřeno horním dílem antropometru v cm). Proband zaujme pozici, v níž se cítí nejlépe a v níž má nejčastěji položené horní končetiny na desce stolu při práci či jídle (dle normy ČSN EN ISO 7250). ŠS - Šířka sedu (23) = největší vodorovná vzdálenost nejvíce do stran vystupujících měkkých částí sedu (měřeno horním dílem antropometru v cm) (dle normy ČSN EN ISO 7250).
57
VP - Výška podkolení (24) = svislá vzdálenost ohybové rýhy kolene od podložky, stehno a bérec jsou v pravém úhlu (měřeno antropometrem v cm) (dle normy ČSN EN ISO 7250). VSNS - Výška stehna nad sedadlem (25) = svislá vzdálenost nejvyššího místa na horní ploše stehna od podložky k sezení (měřeno antropometrem v cm) (dle normy ČSN EN ISO 7250). VK - Výška kolene (26) = svislá vzdálenost horního okraje čéšky nad podložkou, stehno a bérec jsou v pravém úhlu (měřeno antropometrem v cm) (dle normy ČSN EN ISO 7250). HBV - Hloubka břicha vsedě (27) = největší hloubka břicha (měřeno horním dílem antropometru v cm) (dle normy ČSN EN ISO 7250). HH - Hloubka hrudníku (28) = největší hloubka měřená vodorovně ve výši prsních bradavek (ženy v podprsence, měřeno horním dílem antropometru v cm) (dle normy ČSN EN ISO 7250).
Funkční rozměry DKÚ - Dosah dopředu k úchopu (45) = vodorovná vzdálenost od stěny k ose úchopu pěsti (osa měrného kolíku o průměru 20 mm) s předpaženými pažemi (měřeno antropometrem v cm) (dle normy ČSN EN ISO 7250). DLÚ - Délka loket – úchop (46) = vodorovná vzdálenost od lokte k ose úchopu pěsti (osa měrného kolíku o průměru 20 mm) s paží volně spuštěnou a předloktím v pravém úhlu vpřed, vsedě nebo vstoje (měřeno antropometrem v cm) (dle normy ČSN EN ISO 7250). DSKPV - Délka stehna k podkolení vsedě (49) = vodorovná vzdálenost od dozadu vystupujících hýždí k zákolenní rýze, stehno a bérec jsou v pravém úhlu (měřeno horním dílem antropometru v cm) (dle normy ČSN EN ISO 7250). DSKK - Délka stehna ke kolenu (50) = vodorovná vzdálenost od dozadu vystupujících hýždí k dopředu vystupující čéšce, stehno a bérec jsou v pravém úhlu (měřeno horním dílem antropometru v cm) (dle normy ČSN EN ISO 7250).
58
M45 - Obvod hlavy (41) = největší obvod hlavy přes body galabella (obočí) a inion (největší vyklenutí týlu, měřeno pásovou mírou v cm) (dle normy ČSN EN ISO 7250). M61 - Obvod hrudníku (52) = obvod trupu přes prsní bradavky (ženy přes bod mesosternale, v podprsence), vstoje s pažemi volně spuštěnými (měřeno pásovou mírou v cm). Hrudník ve střední poloze (dle normy ČSN EN ISO 7250).
Antropometrický instrumentář Antropometr Antropometr je dvoumetrová kovová tyč s jezdcem, která má zásuvnou měřící branži. Tyč má 4 díly a nejhornější díl lze použít s druhou branží, jako posuvné měřidlo k měření šířkových rozměrů. Přesnost nástroje je milimetrová. Instrument je používán k měření výškových rozměrů, v mé diplomové práci je výše uvedeno, u kterých měr byl antropometr použit (Prokopec 1967).
Obr. č. 1 Antropometr A 213 Osobní váha Váha je používána k měření tělesné hmotnosti.
Obr. č. 4 Osobní digitální váha Tanita BC - 545 59
Pásová míra Pásová míra je používaná k měření obvodových rozměrů. Výše je uvedeno, u kterých měr byla pásová míra použita.
Obr. č. 2 Pásová míra Pelvimetr Pelvimetr nebo také velké dotýkací měřítko je dotekové měřidlo s rozevíracími rameny, která jsou spojena kloubem. V úhlu se nachází zakulacené měřítko s odečítací ryskou. Nástroj je používán k měření šířkových a hloubkových rozměrů. Výše je uvedeno, u kterých rozměrů byl pelvimetr použit (Prokopec 1967).
Obr. č. 3 Pelvimetr P 216 Antropometrická měření byla provedena v místě bydliště probandů, která se nacházela přímo v Brně nebo v jeho blízkém okolí (Brno – venkov). Čas měření byl v odpoledních hodinách, a to asi od 14:00 – 19:00. Měření jednoho probanda zabralo asi 30 minut. Před samotným měřením byl každý zúčastněný informován o průběhu měření a podepsal informovaný souhlas. Probandi byli měřeni ve spodním prádle, aby nedošlo ke zkreslení výsledků.
Metody statistického zpracování Zpracování dat jsem provedla v programu Microsoft Office Excel 2007. Analýzu normálního rozložení jsem zpracovávala v programu IBM SPSS Statistics pomocí P-P 60
Plots, Q-Q Plots a testu podle Kolmogorova Smirnova. Dále jsem používala parametrický jednovýběrový a dvouvýběrový Studentův t-test, kterými jsem testovala střední hodnoty a rozptyly. U obou testů byly hladiny významnosti nastaveny na 0,05. Testování bylo provedeno rovněž v programu IBM SPSS Statistics. V posledním kroku jsem provedla analýzu kovariance (MANCOVA) s testováním více proměnných pomocí Tukeyova HSD post-hoc testu. Analýzu kovariance jsem rovněž provedla v softwaru Statistika. Data jsou uvedena převážně formou tabulek a sloupcových grafů. Hodnoty jsou uvedeny pod zkratkami: N = počet probandů X = průměrná hodnota sledovaného znaku SD = směrodatná odchylka, určuje kvadratický průměr odchylek dat od X i = referenční konstanta, se kterou jsou srovnané průměrné naměřené hodnoty p = hladina spolehlivosti min – minimální hodnota sledovaného znaku max – maximální hodnota sledovaného znaku percentil = relativní umístění určité hodnoty vzhledem k ostatním, posuzovaných na stupnici do hodnoty 100, kde 100 je nejvyšší umístění
Výsledky V prvním kroku statistického zpracování jsem provedla u svého měřeného vzorku analýzu normálního rozložení. U všech hodnot vyšlo rozložení normální. Následně jsem provedla přehledovou statistiku, pro muže (tabulka 9) a ženy (tabulka 10) zvlášť. V popisné statistice je uveden počet jedinců, průměrná hodnota, medián, směrodatná odchylka, maximální hodnota, minimální hodnota a percentily (3., 25., 50., 75., 97.). Tabulky jsou součástí příloh.
Srovnání se studií Antropometrie československé populace od 6 do 55 let Ve druhém kroku byla provedena srovnávací analýza pomocí jednovýběrového Studentova t – testu s daty, která byla pořízena na VI. Československé spartakiádě v roce 1985. Antropologický spartakiádní výzkum byl pod vedením docenta Pavla Bláhy.
61
Výsledná data, která budu srovnávat, jsou z publikace Antropometrie československé populace od 6 do 55 let (Československá spartakiáda 1985), díl I-II. Docent Bláha ve své publikaci uvádí průměrné naměřené hodnoty pro jednotlivé věkové kategorie. Z důvodu nízkého zastoupení mých probandů ve věkových kategoriích podle Bláhy, jsem byla nucena zvolit jiný postup srovnání dat. Věkový rozptyl mých probandů byl od 20 do 57 let, což odpovídá 6 věkovým kategoriím u Bláhy. Sečetla jsem tedy všechny průměrné hodnoty u 6 věkových kategorií a vytvořila jsem aritmetický průměr. Poté jsem aritmetický průměr hodnot od Bláhy u každého rozměru srovnávala s mým celkovým vzorkem žen a s celkovým vzorkem mužů.
Graf 1 – Srovnání mých naměřených dat mužů s daty docenta Bláhy.
Graf ukazuje srovnání průměrných hodnot mých naměřených dat a dat doc. Bláhy u mužů. Byla srovnávána tělesná hmotnost (M71), tělesná výška (M1), výška ramene (M8), výška tibiale (M15), šířka ramen (M35), transverzální průměru hrudníku (M37), předozadní průměr hrudníku (PPH) a bylo vypočítáno BMI (body mass index). Téměř u všech hodnot byl zjištěn předpokládaný významný statistický rozdíl. Například u tělesné výšky, která je nejvýznamnější při srovnávání tělesných parametrů, byl zjištěn rozdíl 3,8 cm. Veškerá data jsou i číselně uvedena v tabulce, která je součástí přílohy (tabulka 11). Jediná hodnota, která se výrazně nezměnila a není tedy statisticky významná, je tělesná hmotnost, ze které vyplývá, že muži jsou o 1,4 kg lehčí než v roce 1985. Hodnota BMI je u
62
mužů měřených na spartakiádě 25,2 a u mého měřeného vzorku mužů 23,5, z čehož vyplývá, že současní muži jsou ve vztahu k svoji výšce o něco hubenější než muži v roce 1985.
Graf 2 – Srovnání mých naměřených dat žen s daty docenty Bláhy.
Graf ukazuje srovnání průměrných hodnot naměřených dat s daty doc. Bláhy u žen. Byla srovnávána tělesná hmotnost (M71), tělesná výška (M1), výška ramene (M8), výška tibiale (M15), šířka ramen (M35), transverzální průměru hrudníku (M37), předozadní průměr hrudníku (PPH) a BMI (body mass index). U všech naměřených hodnot byl zjištěn předpokládaný významný statistický rozdíl. U tělesné výšky je rozdíl 4,8 cm a u tělesné hmotnosti 2,9 kg. Veškeré číselné hodnoty grafu jsou vyjádřeny i v tabulce, která je součástí příloh (tabulka 12). Hodnota BMI je u žen měřených na spartakiádě 23,7 a u mého měřeného vzorku žen je 23,4, z čehož vyplývá, že současné ženy jsou ve vztahu ke svojí výšce o něco hubenější než ženy v roce 1985.
Srovnání s daty pro dimenzování sedacího nábytku Třetím krokem byla srovnávací analýza, provedena pomocí jednovýběrového Studentova t – testu s hodnotami, které uvádí docent Stanislav Dlabal v publikaci Nábytek, člověk a bydlení z roku 1977. Srovnávaná data jsou stále často používána v nábytkářství a při dimenzování bytových interiérů.
63
Srovnávané hodnoty jsou klíčové při navrhování sedacího nábytku. Jsou zde uvedeny data naměřená na stojící i sedící osobě.
Graf 3 – Srovnání mých naměřených dat mužů s daty docenta Dlabala.
Graf ukazuje srovnání průměrných hodnot naměřených dat s daty z publikace od doc. Dlabala u mužů. Byla srovnávána tělesná výška (M1), výška očí (VO), výška ramen (M8), šířka ramen (M35), výška lokte – radiale (M9), vzdálenost stylion – země (VS), výška tibiale (M15), výška těla vsedě (M23), výška očí vsedě (VOV), výška ramen vsedě (VRAMV) a výška lokte vsedě - flexe (VLV). U všech hodnot byl zjištěn významný statistický rozdíl, kromě výšky lokte vsedě – flexe, kde byl rozdíl - 0,32 cm. Z grafu vyplývá, že výškové hodnoty jsou značně rozdílné, například u M1 je rozdíl 6,2 cm u M8 je rozdíl 6,5 cm a M23 je 5,2cm. Veškeré uvedené hodnoty jsou také zobrazeny v tabulce, která je součástí příloh (tabulka 13). Jelikož jsou hodnoty doc. Dlabala často užívány pro nábytkářské
účely,
je
zde
64
patrné,
že
již
pro současnou mužskou populaci nejsou aktuální.
Graf 4 – Srovnání mých naměřených dat žen s daty docenta Dlabala.
Graf ukazuje srovnání průměrných hodnot naměřených dat s daty z publikace od doc. Dlabala u žen. Byla srovnávána tělesná výška (M1), výška očí (VO), výška ramen (M8), šířka ramen (M35), výška lokte – radiale (M9), vzdálenost stylion – země (VS), výška tibiale (M15), výška těla vsedě (M23), výška očí vsedě (VOV), výška ramen vsedě (VRAMV) a výška lokte vsedě - flexe (VLV). U všech hodnot byl zjištěn významný statistický rozdíl, kromě výšky lokte vsedě – flexe, kde byl rozdíl - 0,9 cm podobný jako u mužů. Další rozměr, kde nebyl zaznamenán statistický rozdíl, byla šíře ramen, kde rozdíl činil 0,6 cm. U výškových rozměrů je zřejmý rozdíl, například u M1 6,4cm, u M8 6,8cm a M23 3,5cm. Veškerá data z grafu jsou rovněž v tabulce součástí příloh (tabulka 14). Jelikož jsou hodnoty doc. Dlabala často užívány pro nábytkářské účely, je zde patrné, že již pro současnou ženskou populaci nejsou aktuální.
Srovnání dat s antropometrickou studií pro dimenzování sedacího nábytku Čtvrtým krokem byla srovnávací analýza pomocí jednovýběrového Studentova t– testu s daty z antropometrického výzkumu, který byl zaměřený na sedací a lehací nábytek. Výzkum proběhl v rámci Nábytkářského informačního systému v letech 2010-2011 pod vedením docenta Petra Bruneckého. Srovnávaná data jsou z publikace Nábytkářský 65
informační systém "NIS" část IV. Požadavky na odpočivný sedací a lehací nábytek z roku 2012. Vzorek měřených probandů v rámci výzkumu obsahoval dohromady asi 400 mužů a žen.
Graf 5 – Srovnání naměřených dat mužů s daty s Nábytkářským informační systém "NIS".
Graf ukazuje srovnání průměrných hodnot naměřených dat s daty z „NIS” u mužů. Byla srovnávána šířka sedu (ŠS), délka stehna v podkolení vsedě (DSKPV), šířka loktů (ŠL), výška podkolení (VP) a výška lokte vsedě – flexe (VFLV). U rozměru šířky loktů a výšky podkolenní nebyl zaznamenán žádný významný statistický rozdíl. Jelikož byla data měřena před dvěma lety, je pochopitelné, že nedošlo ke změně. U šířky sedu a délky stehna v podkolení vsedě byl zaznamenán významný rozdíl -3,5 cm a -1 cm. U výšky lokte vsedě – flexe byl rovněž zaznamenán rozdíl -1,5 cm. Veškeré uvedené hodnoty v grafu jsou i součástí přílohy (tabulka 15).
66
Graf 6 – Srovnání naměřených dat mužů s daty Nábytkářským informační systém "NIS".
Graf ukazuje srovnání průměrných hodnot naměřených dat s daty z „NIS” u žen. Byla srovnávána šířka sedu (ŠS), délka stehna v podkolení vsedě (DSKPV), šířka loktů (ŠL), výška podkolení (VP) a výška lokte vsedě – flexe (VFLV). U délky stehna v podkolení, šířky loktů a výšky podkolení nebyl zaznamenán průkazný statistický rozdíl, a to zřejmě z důvodu, že měření probíhalo před dvěma lety, takže nedošlo k žádným významným proporčním změnám. U šířky sedu, stejně jako u mužů byl zjištěn statistický rozdíl o -2 cm, u DSKPV je patrná také záporná tendence (rozdíl -0,4 cm). Výška lokte vsedě – flexe vykazuje jako u mužů statistický rozdíl o -1,5 cm. Veškeré uvedené hodnoty v grafu jsou i součástí přílohy (tabulka 16).
Srovnání naměřených dat mezi ženami a muži V
pátém
bodě
jsem
provedla
srovnávací
analýzu
pomocí
Studentova
dvouvýběrového (nepárového) t-testu mezi pohlavími u všech mnou naměřených hodnot. Hladina významnosti testu byla nastavená na 0,05. V grafu, který je součástí příloh (graf 12), jsou uvedena srovnání mezi středními hodnotami všech naměřených rozměrů. Téměř u všech proměnných byl očekáván významný statistický rozdíl v proporcích u žen a mužů. Pouze u pěti rozměrů nebyl zaznamenán statistický rozdíl, a to u výšky lokte vsedě radiale i flexe (VRADV, VFLV), šířky loktů (ŠL), výšky stehna nad sedadlem (VSNS) a hloubky břicha vsedě (HBV). 67
Z výsledků dvouvýběrového Studentova t-testu vychází, že tělesné proporce současné české populace se mezi muži a ženami výrazně liší. Ve vztahu k výrobě sedacího nábytku je zřejmé, že současná unisexová výroba nemůže být pro obě pohlaví uspokojující. MUŽI
ŽENY
ROZDÍL
Tělesná výška
180,23 cm
168,36 cm
11,86 cm
Šířka sedu
35,5 cm
39,69 cm
-4,18 cm
Délka podkolení vsedě
48,73 cm
47,66 cm
1,06 cm
Šířka loktů
62,3 cm
59,04 cm
3,26 cm
Výška loktů vseděflexe
22,67 cm
22,09 cm
0,58 cm
Výška podkolení
44,31 cm
40,54 cm
3,78 cm
Výška ramen vsedě
60,28 cm
56,96 cm
3,32 cm
Šířka bideltoidní
48,77 cm
44,95 cm
3,8 cm
Délka loket – zápěstí
28,44 cm
26,29 cm
2,15 cm
Výška postavy vsedě
93,2 cm
88,01 cm
5,19 cm
Tělesná hmotnost
76,37cm
65,78 kg
10,6 cm
Tabulka 1 – Srovnání vybraných rozměrů pro dimenzování sedacího nábytku mezi muži a ženami. Červeně zvýrazněná pole ukazují významný statistický rozdíl mezi pohlavím.
Srovnání dat se současnou normou pro výrobu židlí (ČSN 91 0620) V šestém kroku byla srovnávána naměřená data se současnou platnou normou ČSN 91 0620 – Nábytek. Židle. Funkční rozměry a způsoby měření., která vešla v platnost již v roce 1982. Jelikož jsou hodnoty v normě staré více než 30 let, je na místě podezření, že již nebudou vyhovující. Toto podezření potvrdily výše uvedené srovnávací metody za použití dat z roku 1985 a 1977, kde byly zjištěny významné statistické rozdíly v tělesných proporcích dnešního člověka. Z důvodu velké variability populace není vhodné používat průměry hodnot, ale rozmezí. Při měření tělesných proporcí populace spadá největší část jedinců někam kolem středu, malý zbytek osob spadá do hodnot extrémních. Není možné uspokojit celé 68
spektrum populace, proto je nutné pracovat s hodnotami ze středové části. Pro tyto účely se běžně pracuje s percentily, kdy je populace rozdělena na 100 procentuálních částí od nejmenšího po největší. Například 5. percentil hmotnosti u člověka ve zkoumaném vzorku udává, že 95% jedinců ze vzorku má vyšší hmotnost. Mnou použitý vzorek populace jsem rozdělila na 5 percentilů 3., 25., 50.,75. a 97, přičemž 50. percentil je střední hodnota, 25. percentil dolní hraniční hodnota a 75. percentil je horní hraniční hodnota tzv. rozšířené normy. 3. percentil je minimální hodnota a 97. percentil je maximální hodnota, toto rozdělení je použito z důvodu extrémních hodnot na konci spektra. Je důležité sledovat 25., 50. a 75. percentil, protože do těchto hodnot spadá největší část populace. Použila jsem 5 klíčových rozměrů pro výrobu sedacího nábytku, které jsou uvedeny v normě. Srovnávala jsem hodnoty unisexové, které jsou převážně uvedeny v normě ale i hodnoty pro každé pohlaví zvlášť. Rozlišení hodnot u pohlaví jsem použila z důvodu výše uvedeného dvouvýběrového Studentova t-testu mezi muži a ženami, ze kterého vyplývá, že rozdílnost tělesných proporcí mezi pohlavím je velká. V sloupcových grafech a v tabulkách jsou data přehledně uvedena.
Šířka sedadla - Šířka sedu
Graf 7 – Srovnání šířky sedu u mužů, žen a unisexové velikosti se stávající normou.
69
N
3p.
25p.
X
75p.
97p.
SD
Medián
52
24,1cm
33,5cm
35,5cm
37,3cm
43cm
3,7cm
35,9cm
48
34cm
37,8cm
39,7cm
41,7cm
45,8cm
2,9cm
39,5cm
100
30,5cm
34,6cm
37,5cm
40,1cm
44,5cm
4cm
37,5cm
Tabulka 2 Srovnání šířky sedu u mužů, žen a unisexové velikosti.
Podle stávající platné normy je doporučená šířka sedadla minimálně 36 cm. Z grafu a tabulky vyplývá, že normě odpovídá střední hodnota u mužů, u unisexové velikosti se však liší o 1,5 cm. Pro ostatní percentily u obou pohlaví je míra rovněž nevyhovující, u 75. percentilu u žen se liší až o 5,7cm. Proto není ideálním řešením používat při výrobě sedáku unisexové velikosti.
Výška sedadla nad podlahou - Výška podkolení
Graf 8 – Srovnání výšky sedadla nad podlahou u mužů, žen a unisexové velikosti se stávající normou.
70
N
3p.
25p.
X
75p.
97p.
SD
medián
52
39,1
43
44,3
45,7
49
2,6
44,2
48
36,4
38,9
40,5
42,1
44,1
2
40,1
100
37,9
40
42,5
44,3
49
3
42,7
Tabulka 3 Srovnání výšky sedadla u mužů, žen a unisexové velikosti.
Podle stávající normy je doporučená výška sedadla nad podlahou 42 – 48 cm. Do normy podle uvedeného grafu a tabulky spadají skoro všechny percentilové kategorie kromě 25. a 50. percentilu u žen, pro které by byla taková to výška sedáku příliš nízká. Při takovémto sezení může dojít k nežádoucímu stlačování podkolenních cév.
Hloubka sedadla - Délka stehna k podkolení vsedě
Graf 9 – Srovnání hloubky sedáku u mužů, žen a unisexové velikosti se stávající normou.
71
N
3p.
25p.
X
75p.
97p.
SD
Medián
52
44,5
47,2
48,7
50,3
53,5
2,3
48,8
48
44,2
45,7
47,7
49,5
52,4
2,3
47,8
100
44,3
46,5
48,2
49,8
53,2
2,3
48,3
Tabulka 4Srovnání hloubky sedáku u mužů, žen a unisexové velikosti.
U stávající normy pro hloubku sedadla je u žen doporučeno 34 – 39 cm, u mužů 42 – 49 cm. Ve srovnání s mnou naměřenými daty jsou hodnoty pro ženy zcela nevyhovující, neboť by podle normy bylo sedalo příliš krátké. Uvedené míry pro muže jsou podle standardu ideální u 25. a 50. percentilu, u 75. by byl sedák také krátký. Pro výrobu hloubky sedadla by byly ideální unisexové hodnoty.
Výška horní strany loketníku – Výška lokte v sedě (flexe)
Graf 10 – Srovnání výšky horní strany loketníku u mužů, žen a unisexové velikosti se stávající normou.
72
N
3p.
25p.
X
75p.
97p.
SD
Medián
52
18,2
21
22,7
24,2
28,3
2,5
22,6
48
17
20,3
22,1
24,1
28,8
2,8
21,9
100
17,5
20,8
22,4
24,2
28,7
2,6
22,4
Tabulka 5 Srovnání horní strany loketníku u mužů, žen a unisexové velikosti.
U stávajících norem je doporučována výška horní strany loketníku 18 – 24 cm. V porovnání s mnou naměřenými daty je rozměr vyhovující pro obě pohlaví a i pro výrobu unisexovou.
Vnitřní vzdálenost mezi loketníky - Šířka loktů
Graf 11 – Srovnání vnitřní vzdálenosti mezi loketníky u mužů, žen a unisexové velikosti se stávající normou.
N
3p.
25p.
X
75p.
97p.
SD
Medián
52
35
52,4
62,3
72
85,2
13,1
63,8
48
33,4
49,9
59
69,2
79,7
11,7
60,6
100
34,5
52
60,7
69,8
81,6
12,5
62,6
Tabulka 6 Srovnání vnitřní strany loketníku u mužů, žen a unisexové velikosti.
73
U stávající normy je doporučována vnitřní vzdálenost mezi loketníky minimálně 42 cm. Ve srovnání s mnou naměřenými daty je tento rozměry značně nevyhovující u obou pohlaví. Pro ženy je sledována průměrná hodnota šířky loktů 59 cm a u mužů 62,3 cm. Co se týče rozdílů mezi jednotlivými percentily, mezi 25. a 75. percentilem je rozdíl asi 20 cm, jak u žen, tak u mužů. Je tedy zřejmé, že variabilita velikosti vnitřní vzdálenosti mezi loketníky je u každého pohlaví velká. V praxi by jednotná velikost způsobovala pro velkou část populace velmi nekomfortní sezení.
Kategorizace sedacího nábytku dle konfekčních kategorií S, M a L Jako poslední krok jsem provedla analýzu kovariance (MANCOVA) prostřednictvím Tukeyova HSD post-hoc testu. V programu SPSS Statictics jsem probandy rozdělila podle pohlaví, které jsem prostřednictvím tělesné výšky rozdělila na tři percentilová pásma. Dále jsem pokračovala v programu Statistika, kde jsem provedla vícenásobné porovnávání pomocí Tukey HSD post-hoc testu mezi všemi percentilovými skupinami. Srovnávala jsem klíčové proměnné pro výrobu sedacího nábytku. Použila jsem rozměry z normy ČSN 91 0620 – Nábytek. Židle. Funkční rozměry a způsoby měření, ale také rozměry, které uvádí Julius Panero a Martin Zelnik ve své knize Human dimension: a source book of design reference standards. Při analýze kovariance nedošlo ani u jedné skupiny k překrytí. Je tedy zřejmé, že je vhodné vyrábět sedací nábytek pro každé pohlaví zvlášť se třemi velikostními třídami. Tyto třídy lze určit jako velikostní kategorie S, M a L (25., 50. a 75. percentil). S aplikací této kategorizace přišli jako první autoři T. Teraoka, R. Mitsuya a K. Noro při výzkumu komfortu sezení (Vink 2005, 137 – 145). Tento způsob výroby nábytku by zákazníkovi umožňoval větší komfort, zdravotní nezávadnost při sezení a snadnější orientaci při nákupu.
Níže jsou uvedeny optimální rozměry pro sedací nábytek u současné české populace. Pro kategorii S jsou použity hodnoty 25. percentilu, pro kategorii M jsou použity hodnoty 50. percentilu a pro hodnotu L hodnoty 75. percentilu.
74
Obr. Klíčové antropometrické rozměry při dimenzování sedacího nábytku (Panero, Zelnik 1979, 61).
A - Výška sedadla nad podlahou (výška podkolení) B - Hloubka sedadla (délka podkolení) C - Výška horní strany lokteníku (výška loktů vsedě-flexe) D - Výška zádové opěrky (výška ramen vsedě) E - Výška zádové opěrky (výška postavy vsedě) F - Vnitřní vzdálenost mezi loketníky (šířka loktů) G - Šířka sedadla (šířka sedu) H - Šířka zádové opěrky (šířka bideltoidní) I – Výška bederní opěrky - Jelikož neexistuje žádná antropometrická metoda, jak měřit obratle, je obtížné určit výšku bederní opěrky. V normě je uváděno 16,5 – 20 cm, což je pravděpodobně vypočteno z jiných antropometrických rozměrů. - Britská studie, kterou provedl H.D. Darcus a A.G.M. Weddel (Britský lékařský bulletin č. 5 z roku 1947) uvádí, že lumbální zakřivení se nachází v rozmezí 22,9 – 25,4 cm nad sedákem.
75
Optimální rozměry pro výrobu sedacího nábytku pro ŽENY S (tv.164cm)
M (tv.168cm)
L (tv.172cm)
Šířka sedadla (šířka sedu)
38cm
40cm
42cm
Hloubka sedadla (délka podkolení)
46cm
48cm
50cm
Vnitřní vzdálenost mezi loketníky (šířka loktů)
50cm
59 cm
69 cm
Výška horní strany lokteníku (výška loktů vsedě-flexe)
20cm
22cm
24cm
Výška sedadla nad podlahou (výška podkolení)
39cm
41cm
42cm
Výška zádové opěrky (výška ramen vsedě)
55cm
57cm
59cm
Šířka zádové opěrky (šířka bideltoidní)
43cm
46cm
47cm
Délka područek (délka loket – zápěstí)
25cm
26cm
27cm
Výška zádové opěrky (výška postavy vsedě)
86cm
88cm
90cm
60cm
66cm
72cm
Volba materiálu (hmotnost)
Tabulka 7 Optimální rozměry pro výrobu sedacího nábytku pro ŽENY * uvedená čísla jsou zaokrouhlená na celá čísla * uvedená zkratka tv. označuje tělesnou výšku
Tabulka zobrazuje klíčové rozměry pro výrobu sedacího nábytku u současné české populace u žen. Žlutě zvýrazněné hodnoty jsou rozdílné oproti těm, které uvádí současná platná norma ČSN 91 0620 – Nábytek. Židle. Funkční rozměry a způsoby měření., která je podle uvedených dat již neaktuální. Každá velikostní kategorie vychází z konkrétní tělesné výšky.
76
Optimální rozměry pro výrobu sedacího nábytku pro MUŽE S (tv.175cm)
M (tv.180cm)
L (tv.184cm)
Šířka sedadla (šířka sedu)
34cm
36cm
43cm
Hloubka sedadla (délka podkolení)
47cm
49cm
50cm
Vnitřní vzdálenost mezi loketníky (šířka loktů)
52cm
62cm
72cm
Výška horní strany lokteníku (výška lokte vsedě-flexe)
21cm
23cm
24cm
Výška sedadla nad podlahou (výška podkolení)
43cm
44cm
46cm
Výška zádové opěrky(výška ramen vsedě)
58cm
60cm
62cm
Šířka zádové opěrky (šířka bideltoidní)
47cm
48cm
50cm
Délka područek (délka loket – zápěstí)
27cm
29cm
29cm
Výška zádové opěrky (výška postavy vsedě)
91cm
93cm
96cm
69cm
75cm
81cm
Volba materiálu (hmotnost)
Tabulka 8 Optimální rozměry pro výrobu sedacího nábytku pro MUŽE * uvedená čísla jsou zaokrouhlená na celá čísla * uvedená zkratka tv. označuje tělesnou výšku
Tabulka zobrazuje klíčové rozměry pro výrobu sedacího nábytku u současné české populace u mužů. Žlutě zvýrazněné hodnoty jsou rozdílné oproti těm, které uvádí současná platná norma ČSN 91 0620 – Nábytek. Židle. Funkční rozměry a způsoby měření., která je podle uvedených dat již neaktuální. Každá velikostní kategorie vychází z konkrétní tělesné výšky.
77
Diskuze Antropometrické hodnoty naměřené u vzorku současné české populace jsem srovnala s hodnotami z celostátního antropologického výzkumu z roku 1985. Podle očekávání došlo k výrazným proporčním změnám. Podle mých výsledků je tělesná výška dospělého muže 180 cm, ve studii docenta Bláhy se uvádí 176 cm, je tedy prokázána přítomnost sekulárního trendu. Když ale porovnáme tělesnou výšku z 6. celostátního antropologického výzkumu děti a mládeže z roku 2001, u 18 let starých mužů je průměrná tělesná výška 180,1 cm (Vignerová a kol. 2006, 26). Zřejmě tedy dochází k zpomalení nebo dokonce zastavení sekulárního trendu. U všech ostatních rozměrů byly rovněž prokázány významné statistické změny, s výjimkou tělesné hmotnosti. Podle mých výsledků je průměrná tělesná hmotnost u dospělého muže 76 kg, ve studii docenta Bláhy je 78kg, z čehož vyplývá, že i BMI je u mého vzorku mužů nižší. To může být zapříčiněno velkým počtem hubených mužských probandů v mém měřeném vzorku. Při srovnání tělesných rozměrů žen z celostátního antropologického výzkumu z roku 1985 s mým vzorkem žen, došlo u všech rozměrů k významným statistickým změnám. Podle mých hodnot je průměrná tělesná výška žen 168 cm, ve studii docenta Bláhy je 164 cm, je tedy prokázaná přítomnost sekulárního trendu. Ve studii z 6. celostátního antropologického výzkumu dětí a mládeže z roku 2001 je prokázaná výška 18 – ti let starých žen 167,2 cm. Stejně jako u mužů, zřejmě dochází k zpomalení sekulárního trendu nebo k jeho zastavení. Pouze u hodnoty BMI byl zaznamenán negativní rozdíl -0,4, z čehož vyplývá, že vzorek naměřených žen je o něco hubenější než ženy ze studie docenta Bláhy z roku 1985. Při statistickém srovnání mnou naměřených hodnot s hodnotami z publikace od docenta Dlabala - Nábytek, člověk a bydlení z roku 1977, byly zaznamenány výrazné změny. U mužů byl ve všech hodnotách prokázán významný statistický rozdíl, krom výšky lokte vsedě flexe, kde byl rozdíl -0,3 cm. U žen byl rovněž u všech hodnot zaznamenán statisticky významný rozdíl, kromě biakromiální šířky, kde můj vzorek žen měl o -0,2 cm užší ramena. U statistického srovnání mnou naměřených hodnot s hodnotami pořízenými ve výzkumu Nábytkářského informačního systému („NIS“) v letech 2010 – 2011 pod vedením docenta Bruneckého, byly zaznamenány různorodé výsledky. U hodnocení mužů nebyl prokázán žádný statistický rozdíl u šířky loktů. U ostatních rozměrů byly zjištěny statisticky významné rozdíly, u šířky sedu a délky stehna 78
k podkolení vsedě vychází záporné rozdíly -3,5 cm a -1 cm. Rozdíly můžou být zapříčiněny menším množstvím tuku na hýždích mnou naměřeného vzorku oproti probandům měřených v rámci „NIS“. U výšky podkolení a výšky lokte vsedě byl rovněž zaznamenán statistický rozdíl. Odlišnosti jsou zřejmě zapříčiněny menším množstvím mužských probandů (u mého vzorku se jednalo 52 jedinců, u „NIS“ to bylo 150 jedinců). Výraznou roli může hrát i věková nevyváženost mého vzorku, kde převážná část mužů spadala do věkového rozmezí 20 – 30 let. Výsledky srovnávané mezi mnou měřenými ženami a ženami z výzkumu „NIS“, byly více podobné než u mužů. U délky stehna v podkolení, šířky loktů a výšky podkolení nebyl zaznamenán průkazný statistický rozdíl, zřejmě z důvodu, že měření probíhalo před dvěma lety, takže nedošlo k žádným výrazným proporčním změnám. U šířky sedu stejně jako u mužů byl zjištěn statistický rozdíl -2 cm, což mohlo být zapříčiněno vzorkem mých měřených žen, které měly menší množství tuku v krajině hýždí. U DSKPV je patrná také záporná tendence jako u měřených mužů (rozdíl -0,4 cm). Stejně jako u mužů, připisuji rozdílnost dat, která jsou 2 roky stará, menším počtem ženských probandů, které u mého vzorku činilo 48 ženských jedinců, u „NIS“ to bylo 106 jedinců. Z analýzy srovnání tělesných proporcí mezi muži a ženami, podle očekávání, vyšly statisticky významné výsledky. Tělesná výška je u mužů o 11,9 cm větší než u žen a hmotnost je o 10,6 kg větší u mužů. Pouze u pěti rozměrů statistické rozdíly zaznamenány nebyly a to výška lokte vsedě radiale a flexe, šířka loktů, výška stehna nad sedadlem a hloubka břicha vsedě. Z výsledků je také zřejmé, že šířka sedu je u žen o 4,1 cm větší něž u mužů. Je tedy patrné, že zúčastněné ženy mají více tělesného tuku v krajině hýždí než zúčastnění muži. U devíti klíčových rozměrů pro dimenzování sedacího nábytku, byly zaznamenány významné statistické rozdíly mezi mužskými a ženskými tělesnými proporcemi. U revize současné platné normy ČSN 91 0620 – Nábytek. Židle. Funkční rozměry a způsoby měření. jsem dospěla ke zjištění, že podle mnou naměřených dat není norma z roku 1982 již vyhovující. Nejenže je třeba vyrábět sedací nábytek pro muže a ženy zvlášť, ale bylo by vhodné vyrábět i u každého pohlaví 3 velikostní kategorie. Protože hodnoty jsou u klíčových rozměrů mezi 25., 50. a 75. percentilem dosti rozdílné. Rozměr šířky sedadla je podle normy minimálně 36 cm, tato hodnota ale odpovídá pouze 50. percentilu u mužů. U všech percentilů u žen je však šířka sedu vyšší, u mužů u 75. percentilu je potřebná hodnota minimálně 43 cm. Tento rozměr je důležitý, protože
79
ovlivňuje komfort sezení. Dostatek místa na sedáku musí rovněž umožňovat přirozené střídání poloh (Dlabal, Kittrichová 1977, 31). Základní rozměr pro dimenzování sedacího nábytku je výška sedadla nad podlahou (Dlabal, Kittrichová 1977, 31), která je normou doporučována o velikosti 42 – 48 cm. Podle mnou naměřených dat je výška sedadla u mužské populace v souladu s normou. U žen je vyhovující pouze u 75. percentilu, u 25. a 50. percentilu jsou oproti normě hodnoty nižší. Pokud by osoba seděla na příliš vysokém sedadle, pozice by byla značně nepohodlná, ale i zdravotně závadná, protože by došlo ke stlačování podkolenních cév a tím i k menšímu prokrvení nohou (Gilbertová 2002, 126). U hloubky sedadla u žen je doporučována délka 34 – 39 cm, u žádného percentilu není míra vyhovující. Podle mnou naměřených dat by bylo třeba sedák u žen prodloužit, protože při správném sezení by neměl vznikat tlak na spodní část stehen (Dlabal, Kittrichová 1977, 31). U mužů je doporučovaná délka 42 – 49 cm, do normy však spadá pouze 25. percentil, u ostatních by byl sedák krátký a docházelo by rovněž ke stlačování spodní části stehen. Hodnoty normy pro výšku horní strany loketníku jsou doporučovány 18 – 24 cm. Na základě mých výsledků lze konstatovat, že je výška pro všechny percentily u mužů i žen vyhovující. Správná velikost područek je důležitá zejména při usedání a vstávaní ze sedadla a také zabraňují nežádoucímu vychýlení trupu při sezení (Dlabal, Kittrichová 1977, 33). Nejspornějším rozměrem v normě je vnitřní vzdálenost mezi loketníky, která je uváděn ve velikosti minimálně 42 cm. U žen je podle mých výsledků pro 25. percentil vyhovující šířka 50 cm, pro 75. percentil je to 69 cm. Je tedy zřejmé, že pro ženskou populaci není rozměr v souladu s normou a rozměry se značně rozcházejí i u obou pohlaví. U mužů je podle mnou naměřených dat optimální šířka područek pro 25. percentil 52 cm, pro 75. percentil 72 cm. I u mužské populace jsou zde zřejmé rozpory jako u žen. Jako poslední krok jsem provedla analýzu kovariance mezi třemi velikostními kategoriemi (S, M a L) u obou pohlaví. Srovnávala jsem tedy u 6 skupin vzájemné vztahy mezi sebou na základě vybraných tělesných proporcí, které jsem zvolila podle důležitosti při dimenzování sedacího nábytku. Do srovnávaných proměnných jsem zařadila parametry používané v normě (šířka sedu, výška horní strany loketníku, délka stehna v podkolenní vsedě, výška podkolenní, šířka loktů). Dále jsem do proměnných zařadila výšku zádové opěrky, která vychází z výšky ramen vsedě a z výšky postavy vsedě, dále šířku zádové opěrky, která vychází 80
z bideltoidní šířky a hmotnost, podle které se určuje volba materiálu (Panero, Zelnik 1979, 61). Z výsledků analýzy kovariance jsem zjistila, že u žádné z šesti 6 skupiny nedošlo k překrytí, z čehož vyplývá, že by bylo vhodné vyrábět sedací nábytek ve třech velikostních kategoriích pro každého pohlaví zvlášť.
81
ZÁVĚR Výsledky cílů teoretické části: 1.
V první kapitole Historický vývoj sedacího nábytku jsem uvedla ucelený přehled o využití sedacího nábytku v každé historické etapě až do současnosti. V pravěku lidé využívali k sezení zejména kožešiny a výstelky z organického materiálu. Starověké vyspělé civilizace daly základ většině sedacího nábytku, v této době bylo sezení na židlích a trůnech spíše výsadou významných a vážených osob. Ve středověku
byla
obyčejnými
lidmi nejvíce využívána
lavice,
propracovanější židle a křesla byla určena pro panovníky a církevní hodnostáře. V novověku se začalo nově využívat pevné čalounění, nejvíce se projevovalo u odpočivného sedacího nábytku, a to zejména v bohatých stylech jako třeba baroko. Začátek 20. století byl typický střídáním různých uměleckých stylů, které se promítaly i do sedacího nábytku. V biedermeieru se začaly vyrábět světoznámé „thonetky“ z ohýbaného dřeva, které jsou v současnosti stále velice populární. Je taky důležité, že začátkem 20. století se stal sedací nábytek díky velkoprůmyslové výrobě dostupný všem lidem, nejen bohatým. V Americe se během 2. světové války začaly nově vyrábět ergonomicky řešené židle. V druhé polovině 20. století začali nábytkáři do své výroby zahrnovat poznatky z antropometrie, fyziologie a ergonomie. Výroba tedy nebyla zaměřena jen na funkčnost sedacího nábytku, ale i na člověka. V současné době existuje nespočet nejrůznějších nábytkářských stylů s různými způsoby využití. Díky stále častěji přítomnému sedavému zaměstnání u velké části populace jsou velice často využívány ergonomicky nastavitelné židle na kolečkách. 2.
Ve druhé kapitole Typologie sedacího nábytku jsem uvedla rozdělení sedacího nábytku podle funkce, z hlediska umístění, z hlediska konstrukce a z hlediska použitého materiálu. Sedací nábytek by měl být vybírán podle činnosti, ke které je uzpůsoben. Například kancelářská židle, která má nastavitelné
82
parametry, je uzpůsobena dlouhodobému sezení. Oproti tomu například křesla jsou uzpůsobena k odpočívání a zajišťují pohodlné opření beder, zad a hlavy. 3.
Ve třetí kapitole Výchozí standardy pro sedací nábytek jsem uvedla nejdůležitější parametry pro výrobu sedacího nábytku. Mezi ně patří: výška sedací plochy, hloubka a tvar sedáku, sklon sedadla a opěradla, výška bederní opěry, velikost područek a dostatečný prostor pro nohy. Tyto parametry jsou upraveny normou ČSN 91 0620, která však pochází z roku 1982 a lze předpokládat, že antropometrické hodnoty v ní uvedené již nebudou aktuální.
4.
Ve čtvrté kapitole Ergonomie sezení jsem definovala 3 typy sezení: přední, střední a zadní. U předního sezení je pánev předkloněna dopředu a držení těla je vzpřímené. Nevýhodou je potenciální kulacení zad a přetěžování chodidel. U středního sezení, nese největší tlak zadní plocha stehen, což umožňuje, kulaté sezení, ale i sezení vzpřímené, u kterého může dojít k zatížení zádového svalstva. Zadní sezení umožňuje tzv. odpočinkovou polohu, kdy záda i břišní partie jsou v poloze relaxační. Po dlouhém sezení v této poloze však může dojít k předsunutí krční páteře. Nejvýhodnější je střídání všech třech typů sezení, což umožňuje správnou dynamiku sezení. Nesprávné a dlouhodobé sezení vede k závažným zdravotním problémům, mezi něž patří kulatá záda, vyhřeznutí meziobratlové ploténky, atrofie svalů kolem páteře, která vede k rychlému nástupu degenerativních onemocnění, svalová dysbalance, vznik křečových žil a nedostatečné zásobení mozku kyslíkem.
5.
V páté kapitole Antropometrie jsem uvedla využití antropometrie v historii při dimenzování interiérů, které sahá až do starověku. Na území České republiky se antropometrie začala využívat při masových celostátních antropologických výzkumech již v roce 1895, z nichž první proběhl pod vedením profesora Jindřicha Matiegky. Další celostátní měření proběhla v druhé polovině 20. století, nejčastěji na celostátních spartakiádách, kdy poslední ročník proběhl v roce 1985 pod vedením docenta Pavla Bláhy. Díky těmto masovým výzkumům můžeme spolehlivě určovat růstové a proporční trendy v naší populaci. Z těchto dat vyplývá, že za posledních 100 let došlo k zvýšení tělesné výšky asi o 10 cm, tento jev je nazýván sekulární trend. Informace o změnách tělesných proporcí a trendu tělesné výšky je pro nábytkáře velmi důležitá, protože výrobce může s tímto údajem kalkulovat pro 83
dimenzování nábytku na řadu let dopředu. Další důležité faktory, které nelze opomíjet při dimenzování nábytku jsou také věk, pohlaví, rasa, proporční odlišnosti, druh zaměstnání a statistické rozložení populace. Výsledky cílů praktické části: V prvním bodě jsem chtěla zjistit, k jakým proporčním změnám došlo u
1.
současné české dospělé populace od posledního celostátního antropometrického měření na spartakiádě v roce 1985. Podle očekávání jsem zjistila, že tělesné proporce se jak u žen, tak u mužů výrazně změnily. Co se týče tělesné výšky, která má nejvýraznější výpovědní hodnotu, byla v průměru u obou pohlaví asi o 4 cm větší. 2.
Ve druhém bodě jsem chtěla zjistit, jak se liší mnou naměřená data od dat, publikovaných docentem Dlabalem v nábytkářské příručce Nábytek, člověk a bydlení z roku 1977. Ze statistických analýz jsem zjistila předpokládané tělesné změny mezi daty z publikace a mezi daty svými. Změny byly prokázány u obou pohlaví, jak u člověka ve stoje, tak u člověka vsedě. Z mého statistického zpracování vyplývá, že data, která jsou stále hojně využívaná při dimenzování bytových interiérů, jsou již neplatná a bylo by vhodné je aktualizovat.
3.
Ve třetím bodě jsem chtěla zjistit, jak se liší mnou naměřená data s výsledky z antropometrického
výzkumu
uskutečněného
v
rámci
Nábytkářského
informačního systému na Mendelově univerzitě v Brně, který probíhal v letech 2010 – 2011. Výsledky srovnávací statistické analýzy byly různorodé. U některých zkoumaných rozměrů byl zaznamenán statistický rozdíl, u jiných ne. Tyto nuance ve výsledcích připisuji malému množství mých zúčastněných probandů, kteří měli malou věkovou variabilitu oproti jedincům měřených v rámci výzkumu Nábytkářského informačního systému. 4.
Ve čtvrtém bodě jsem chtěla zjistit rozdílnost tělesných proporcí mezi muži a ženami v mnou měřeném vzorku. Odlišnosti mezi pohlavími se podle očekávání prokázali. Například u tělesné výšky jsem zjistila, že muži jsou v průměru o 11,9 cm vyšší než ženy. Dospěla jsem proto k závěru, že je vhodné vyrábět sedací nábytek zvlášť pro ženy a zvlášť pro muže.
5.
V pátém bodě jsem chtěla ověřit aktuálnost současné platné normy “ČSN 91 0620 – Nábytek. Židle. Funkční rozměry a způsoby měření.“. Ověřovala jsem rozměry šířky sedu, výšky stehna nad sedadlem, hloubky sedu, výšky horní strany 84
loketníku a vzdálenost mezi loketníky. Srovnávala jsem hodnoty u každého pohlaví zvlášť s třemi percentily (25. 50. a 75.) Jediný parametr, který svými hodnotami plně odpovídá normě je výška horní strany loketníku. 6.
V posledním kroku jsem chtěla zjistit, jakým způsobem by bylo vhodně sedací nábytek dimenzovat a na jaké rozměry je vhodné se zaměřit. Podle mého názoru, je třeba aktualizovat data v normě, která by odpovídaly současné české populaci. Dále by bylo vhodné do normy zařadit výšku zádové opěrky, která vychází z výšky ramen vsedě a z výšky postavy vsedě, dále šířku zádové opěrky, která vychází z bideltoidní šířky a hmotnost, podle které se určuje volba materiálu. V neposlední řadě je třeba vyrábět sedací nábytek pro muže a ženy zvlášť s třemi velikostními kategoriemi – S, M, a L. Jelikož byli moji měření probandi lidé, kteří se z velké části pohybovali ve věkovém
rozmezí od 20 do 30 let, tak by bylo vhodné naměřená data aplikovat pro výrobu sedacího nábytku například na univerzitách, univerzitních kolejích, jídelnách nebo místech, kde se setkávají převážně mladí lidé. Antropometrická data vychází z normy pro technologické projektování. Proto si myslím, že je vhodné je použít i při dalších výzkumech vztahujících se k dimenzování nábytku a bytových interiérů.
85
O AUTORCE Marcela Procházková Narodila se 17. února 1988 v Brně. Vystudovala všeobecné gymnázium Elgartova v Brně, které ukončila maturitní zkouškou. V roce 2008 začala studovat na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, obor
antropologie.
V roce
2010
ukončila
bakalářské
studium
antropologie státní závěrečnou zkouškou a pokračovala ve studiu antropologie v magisterském programu. Jelikož je jejím největším zájmem člověk, nejen z vědeckého hlediska, začala v roce 2012 studovat na Vyšší odborné škole obor Všeobecná zdravotní sestra.
86
POUŽITÁ LITERATURA
TIŠTĚNÉ ZDROJE
BLÁHA, P. (1986): Antropometrie československé populace od 6 do 55 let, (Československá spartakiáda 1985), díl I-II. Praha: ÚV ČSTV, 401 s. BRUNECKÝ, P., ŠVANCARA, F. (1995): Interier - člověk a nábytek. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 280 s. ISBN 80-715-7157-1. BRUNECKÝ, P., JANČOVÁ, V., HÁLA B., HOLOUŠ, Z. (2012): Nábytkářský informační systém "NIS" část IV. Požadavky na odpočivný sedací a lehací nábytek. Brno: Ircaes, 177 s. ISBN 978-80-87502-05-1. BRUNECKÝ, P. (2009): Dějiny a bydlení. 2., přeprac. vyd. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 264 s. ISBN 978-80-7375-354-2. BRUNECKÝ, P. (1992): Historický vývoj nábytku. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita. ISBN 80-7157-093-1. CIMBUREK, F. (1995): Dějiny nábytkového umění I. 1. vyd. Praha: Argo, 439 s. ISBN 80-857-9454-3. ČIHÁK, R. (2011): Anatomie. 3., upr. a dopl. vyd. Editor Miloš Grim, Oldřich Fejfar. Praha: Grada, 534 s. ISBN 97880247381781.
DIEHL, D., DONNELLY, M. (2012): Medieval and Renaissance Furniture: Plans and Instructions for Historical reproductions. United States: Stackpole books. ISBN 978-81171023-7.
87
DLABAL, S., KITTRICHOVÁ E. (1977): Nábytek člověk a bydlení. Praha: Ústav bytové a oděvní kultury. DLABAL, S. (2000): Nábytkové umění: vybrané kapitoly z historie. 1. vyd. Praha: Grada, 309 s. ISBN 80-716-9655-2. DROSTE, M. (2007): Bauhaus. Köln: Taschen. ISBN 978-3-8228-3649-1. DROZDOVÁ, E. (2004): Panoráma biologické a sociokulturní antropologie: modulové učební texty pro studenty antropologie a "příbuzných" oborů. Editor Jaroslav Malina. V Brně: Nadace Universitas Masarykiana, 196 s. Scientia (Nadace Universitas Masarykiana). ISBN 80-862-5856-4. FETTER, V., PROKOPEC, M., SUCHÝ, J. a TITLBACHOVÁ, S. (1967): Antropologie. Praha: Československá akademie věd. GILBERTOVÁ, S. (2002): Ergonomie: Optimalizace lidské činnosti. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 239 s. ISBN 80-247-0226-6.
GREEN, H. (2006): Wood: craft, culture, history. New York: Viking, 464 s. ISBN 978067-0038-015. CHUNDELA, L. (2005): Ergonomie. 1.vyd. Praha: ČVUT, 171 s. ISBN 80-010-2301-X. JELÍNEK, J (2006): Střecha nad hlavou: kořeny nejstarší architektury a bydlení. 1. vyd. Brno: VUTIUM, 461 s., ISBN 80-214-2367-6. KANICKÁ, L., HOLOUŠ, Z. (2011): Nábytek: typologie, základy tvorby. 1. vyd. Praha: Grada, 159 s. ISBN 978-80-247-3746-1. KARASOVÁ, D. (2001): Dějiny nábytkového umění IV. 1. vyd. Praha: Argo, 321 s. ISBN 80-710-1043-X.
88
KNUßMANN, R. (1996): Vergleichende Biologie des Menschen: Lehrbuch der Anthropologie und Humangenetik. Stuttgart: Gustav Fischer Verlag, 414 s. ISBN 34-3720224-3. LEBL, J., KRÁSNIČANOVÁ, H. (1996): Růst dětí a jeho poruchy. 1. vyd. Praha: Galén, 157 s. ISBN 80-858-2430-2.
LITCHFIELD, F. (1893): Illustrated history of furniture: From the Earliest to the Present Time. ISBN ISO-8859-1.
MARCOUX, J. (2006): The elegant triangle: furniture's absent aesthetic. Providence, R.I: South Dorset Press. ISBN 09-786-7700-5. MAREK, J., SKŘEHOT, P. (2009): Základy aplikované ergonomie. Vyd. 1. Praha: VÚBP, 118 s. Bezpečný podnik. ISBN 978-80-86973-58-6. MILLER, J. (2006): Nábytek: [světové slohy od antiky až po současnost]. Praha: Slovart, 560 s. ISBN 80-720-9855-1. NEUFERT, E. (2000): Navrhování staveb: zásady, normy, předpisy o zařízeních, stavbě, vybavení, nárocích na prostor, prostorových vztazích, rozměrech budov, prostorech, vybavení, přístrojích z hlediska člověka jako měřítka a cíle : příručka pro stavební odborníky, stavebníky, vyučující i studenty. 2. české vyd., (35. něm. vyd.). Praha: Consultinvest, 618 s. ISBN 80-901-4866-2.
PANERO, J., ZELNIK, M. (1979): Human dimension: a source book of design reference standards. New York: Whitney Library of Design, 320 p. ISBN 08-230-7271-1.
PHEASANT,
S. (1996):
Bodyspace:
anthropometry, ergonomics, and design.
Philadelphia: Taylor, 275 s. ISBN 08-506-6340-7.
PILE, J. (2005): History of interior desgin. London: Laurence King Publishing, ISBN 185669-418-6.
89
POSTELL, J. (2012): Furniture design. Second edition. Hoboken: John Wiley. ISBN 978-111-8090-787. RAŠEV, E. (1992): Škola zad: [nejen bolestí zad vás zbaví]. Vyd. 1. Ilustrace Petr Pačes. Praha: Direkta, 222 s. ISBN 80-900-2726-1. SYROVÝ, B. a kolektiv. (1977): Architekrura - svědectví dob (Přehled vývoje stavitelství a architektury). Praha: Nakladatelství technické literatury. ISBN 04-706-77. ŠINDLAR, J. (1988): Interiér - vývoj nábytku. Brno: Rektorát Vysokého učení technického v Brně. ISBN 55-639-88. TOGNER, M. (1993): Historický nábytek. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Datel. ISBN 80901-9612-8. VIGNEROVÁ, J. (2006): 6. celostátní antropologický výzkum dětí a mládeže 2001, Česká republika: souhrnné výsledky. 1. vyd. Praha: SZÚ, 2006, 238 s. ISBN 80-865-6130-5.
VINK, P. (2005): Comfort and design: principles and good practice. Boca Raton: CRC Press, 293 s. ISBN 08-493-2830-6. WÖHRLIN, T. (2008): Nábytkové slohy od antiky po současnost. 1. vyd. Praha: Grada, 223 s. ISBN 978-80-247-2034-0.
90
ELEKTRONICKÉ ZDROJE
Archiweb (2007): Kresba člověka od L. da Vinciho (1485-90) [online]. Dostupné z: . [ 05.04.2013]. Designboom (2003): Trůn krále Dagobert I [online]. Dostupné z: . [01.05.2013]. Designboom (2003): Renesanční židle “danteska“ [online].Dostupné z: . [01.05.2013]. Chest of Books (2013): Voyeuse [online]. Dostupné z: . [01.05.2013].
Joe
blogs
Le
(2010):
Corbusier’s
Modulor Man
[online].
Dostupné
z:
. [ 05.04.2013]. Průmyslové
židle
(2013):
Způsoby
sezení
při
práci
[online].
Dostupné
z:
. [ 05.04.2013]. JEDLIČKA, M. - Kriminalistika (2012): Louis Alphonse Bertillon [online]. Dostupné z: . [05.04.2013]. KRÁLÍK, M. - Encyklopedie antropologie (2011): Sekulární trend Dostupné z: < http://is.muni.cz/do/1431/UAntrBiol/el/antropos/slovnik.html>. [ 05.04.2013].
OPTING
servis
(2013):
Antropometr
A
213
[online].
Dostupné
. [ 05.04.2013].
91
z:
OPTING
servis
(2013):
Pásová
míra
[online].
Dostupné
z:
. [ 05.04.2013].
OPTING
servis
(2013):
Pelvimetr
P
216
[online].
Dostupné
z:
. [ 05.04.2013]. SOUČKOVÁ, J. - Encyklopedie antropologie (2011): Nábytek [online]. Dostupné z: . [ 01.03.2013]. UNCG IARC Chaircards (2012): Klismos Chair [online]. Dostupné z: . [01.05.2013]. Vinty (2013): Židle DSW Chair Charles Eames [online]. Dostupné z: . [01.05.2013]. Vše pro tělo (2009): Výhřez ploténky [online]. Dostupné z: . [ 05.04.2013]. Články:
KELSEY, JL. (1975): An epidemiological study of acute herniated lumbar intervertebral discs. Rheumatol. Rehabil, 14 (3), 144-159.
92
DALŠÍ ZDROJE ČSN EN ISO 7250-1 Základní rozměry lidského těla pro technologické projektování. ČSN 91 0620 Nábytek. Židle. Funkční rozměry a způsoby měření.
93
REJSTŘÍK A Antropometrie………..….28, 47, 51, 61,81 B Biselium………………….…….……20,23 Č Čalounění….……18, 19, 20, 23, 24, 31, 43 D Danteska…..……………………………23 Design……….……….…19, 27, 28, 29, 44 Dimenzování…….….51, 54, 63, 65, 68, 75 Dynamické sezení….….……23, 31, 33, 44 E Ergonomie ………….……………...28, 42 F Faldistorium…………….………….20, 23 H Hloubka sedadla…...35, 36, 39, 71, 75, 76, 77 K Klismos……………….………………..19 Křeslo………………………23, 24, 25, 31 Kulatá záda…………………….20, 45, 46 L Lavice………6, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 30 Lidská páteř………..29, 31, 37, 43, 44, 45 Le Corbusier………….……………48, 49 Loketník…………………….31, 40, 72, 73 M Michal Thonet….…………….....25, 27, 28 N Nábytkářství…….19, 20, 24, 29, 34, 51, 63 94
Norma……………………….26, 51, 76, 77
O Opěrák………………………18, 27, 30, 37 R Rozměry…….47, 48, 50, 51, 54, 56, 58, 60, 65, 66 S Sedadlo……...……………...35, 39, 41, 43 Sedací hrboly…………….………….33, 43 Sedací nábytek………….16, 18, 20, 25, 27, 33, 37, 54, 63, 65, 68, 74 Sekulární trend………………...……….50 Sezení…………..18, 22, 30, 41, 43, 45, 52 Š Šířka sedadla……………37, 40, 69, 70, 75 T Tělesné proporce………………..33, 49, 68 Tělesná výška…………...50, 62, 64, 68, 76 V Výhřez meziobratlové ploténky…….42, 43, 44, 45, 50 Výška sedadla…..34, 40, 70, 71, 75, 76, 77 Ž Židle…………….17, 18, 21, 24, 25, 27, 33, 35, 41, 51, 68
95
SLOVNÍK POJMŮ antropometrie – systém technik měření vnějších rozměrů lidského těla bergere – rokokové křeslo s volnými polštáři bertillionage (“bertilonáž“) – antropometrická metoda, podle které, v 19. století, Louise Alphonse Bertillon usvědčoval vězně. biselium – bohatě zdobená lavice, určená pro významné osoby, původem z antického Řecka canape – rokokové široké křeslo danteska – skládací židle se zkříženými nohami vpředu i vzadu, které jsou vzájemně spojeny příčkami. Danteska má původ má v Renesanci Doc. Dr. Ing. Petr Brunecký - přední český nábytkář a designér působící na Mendelově univerzitě v Brně. Doc. RNDr. Pavel Bláha, CSc. – český biologický antropolog docent Katedry antropologie a genetiky člověka Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Jeho vědecké zaměření byla zejména růstová a vývojová antropologie.
ergonomie – je věda zabývající se optimalizací lidské činnosti, a to zejména vhodnými rozměry a tvary nástrojů, nábytku a jiných předmětů. faldistorium – lehká skládací stolička, původem z antického Říma IKEA – je švédská nábytkářská firma, zaměřující se na prodej a výrobu levného nábytku a bytových doplňků. IKEA působí celosvětově, více než padesát let.
96
Ing. arch. Stanislav Dlabal, CSc. - je profesor na České zemědělské univerzitě v Praze, Fakultě lesnické a dřevařské. Profesor Dlabal patří k nejvýznamnějším osobám nábytkového designu v České republice.
Jindřich Halabala - designér, teoretik, publicista a pedagog, který patří k nejzajímavějším osobnostem v oblasti tvorby nábytku v meziválečném a poválečném období. klismos – židle se zakloněným opěradlem a se zvoncovitě zahnutýma nohama, pochází původně z antického Řecka Le Corbusier – vlastním jménem Charles-Édouard Jeanneret, byl funkcionalistický architekt a nábytkář. Při navrhování používal systém zvaný Modulor, což byl soubor harmonických proporcí lidského těla aplikovaný pro architekturu a mechaniku. Michal Thonet - byl německý podnikatel, truhlář, vynálezce a návrhář nábytku, který žil v letech 1796 – 1871. V Bystřici pod Hostýnem a v Koryčanech založil továrny na nábytek z ohýbaného dřeva. NIS – Informační systém pro podporu výzkumu, vývoje, inovací a jakosti nábytku. sekulární trend – je dlouhodobá výrazná změna určitého parametru. Sekulární trend se nejvíce projevuje u tělesné výšky a u zrychlení biologického zrání. voyeuse – židle obkročného jízdního posedu. Voyeuse má původ v klasicismu.
97
SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1 - Klismos (UNCG IARC Chaircards 2012). Příloha 2 - Trůn krále Dagoberta se zvířecími motivy (Designboom 2003). Příloha 3 - Renesanční židle tzv. “danteska“, která se vyznačovala dvojicí zkřížených nohou vepředu a vzadu, které byly vzájemně spojeny příčkami (Designboom 2003). Příloha 4 - Voyeuse – klasicistní židle obkročného jízdního posedu (Chest of Books 2013). Příloha 5 - Laminátová židle navržená Charlesem a Rayem Eamesovými (Vinty 2013). Příloha 6 - Statistické grafy a tabulky.
98
Příloha 1 Klismos (UNCG IARC Chaircards 2012).
99
Příloha 2 Trůn krále Dagoberta se zvířecími motivy (Designboom 2003).
100
Příloha 3 Renesanční židle tzv. “danteska“, která se vyznačovala dvojicí zkřížených nohou vepředu a vzadu, které byly vzájemně spojeny příčkami (Designboom 2003).
101
Příloha 4 Voyeuse – klasicistní židle obkročného jízdního posedu (Chest of Books 2013).
102
Příloha 5 Laminátová židle navržená Charlesem a Rayem Eamesovými (Vinty 2013).
103
Příloha 6 Statistické grafy a tabulky. M71
M1
M45
M61
VO
M8
M4
M9
VL
M13
M15
VS
PPH
N X
52 76,37
52 180,23
52 57,14
52 94,12
52 168,59
52 147,46
52 145,35
52 113,93
52 110,74
52 106,36
52 49,97
52 88,09
52 23,30
Medián
74,90
180,15
56,75
92,15
168,85
147,20
145,10
113,35
110,55
105,80
50,20
88,05
22,90
SD
12,233
6,577
1,820
6,849
6,474
5,992
5,781
4,953
4,993
6,025
2,917
3,994
2,430
Minimum
59
164
51
84
152
136
133
107
101
91
44
79
18
Maximum Percentil
115
198
61
115
185
166
160
127
124
120
55
98
29
3
59,67
167,19
52,53
85,06
155,90
137,25
134,89
106,74
101,64
93,39
43,76
79,91
19,34
25
68,90
175,35
56,00
88,93
163,40
142,85
140,63
110,35
107,00
101,95
47,83
85,68
21,45
75
80,70
184,15
58,50
98,75
172,68
150,10
148,68
116,28
112,58
110,33
52,15
90,23
25,05
97
112,36
193,91
60,82
112,02
182,62
162,56
157,64
125,94
123,56
118,19
55,18
97,17
28,64
M17
M23
VOV
VCV
M37
M40
M35
ŠD
DDKŮ
DLŮ
VRAMV
VRADV
N
52
52
52
52
52
52
52
52
52
52
52
52
X
34,24
30,98
41,45
48,77
74,48
37,53
182,18
93,20
80,94
67,22
60,28
25,417
Medián
34,00
31,00
41,20
48,40
74,65
37,35
182,95
93,05
81,15
67,60
60,45
25,200
SD
2,582
3,515
2,589
2,507
3,690
2,917
6,922
3,426
3,211
3,299
2,830
2,8792
Minimum
29
25
32
44
67
33
166
87
74
60
54
19,2
Maximum
42
41
47
56
83
46
203
103
88
77
68
32,4
Percentil
3
29,99
25,04
35,03
44,07
67,51
32,76
166,86
86,97
74,52
60,33
54,36
19,790
25
32,40
28,25
40,00
47,20
71,85
35,40
177,73
90,90
78,73
65,05
58,28
23,850
75
35,55
32,80
43,35
50,00
77,03
38,50
187,15
95,60
83,05
69,35
61,98
27,300
97
41,33
40,13
46,06
55,68
82,71
45,50
197,22
100,77
87,46
74,78
66,50
31,692
104
VFLV
VP
VSNS
VK
DPOL
DLZ
ŠL
ŠS
HBV
HH
DSKPV
DSKK
N
52
52
52
52
52
52
52
52
52
52
52
52
X
22,673
44,31
14,17
55,08
36,225
28,438
62,302
35,519
22,337
22,690
48,731
60,423
Medián
22,600
44,20
13,80
55,30
36,250
28,500
63,750
35,850
21,750
22,400
48,750
60,100
SD
2,5231
2,619
2,050
2,547
1,7106
1,7220
13,1101
3,7382
3,2753
2,4407
2,2552
2,7094
Minimum
17,4
38
11
49
32,2
24,6
31,5
23,2
18,0
18,8
44,3
56,1
Maximum
28,7
49
19
60
41,7
33,8
90,3
43,4
32,8
29,1
54,1
67,4
3
18,226
39,14
10,84
50,13
32,731
25,013
35,040
24,144
18,000
19,036
44,536
56,218
25
20,925
43,03
12,43
52,73
35,300
27,200
52,425
33,500
19,625
20,675
47,200
58,200
75
24,200
45,68
15,85
56,80
36,900
29,300
71,975
37,300
23,575
23,975
50,300
61,500
97
28,346
49,04
18,50
59,53
41,346
33,623
85,167
43,046
31,856
28,333
53,569
67,282
Percentil
Tabulka 9 Přehledová statistika - MUŽI
105
M71
M1
M45
M61
VO
M8
M4
M9
VL
M13
M15
VS
PPH
N
48
48
48
48
48
48
48
48
48
48
48
48
48
X
65,78
168,36
55,15
90,21
157,34
137,75
136,23
107,10
103,45
98,25
46,98
83,10
20,99
Medián
66,05
168,20
55,20
89,00
157,80
138,45
135,85
107,05
103,35
98,40
47,20
83,15
20,60
SD
7,979
5,678
1,021
6,186
5,283
4,793
4,808
3,900
3,866
4,767
2,519
3,257
2,649
Minimum
48
157
53
78
148
128
126
98
92
89
41
73
16
Maximum
81
182
58
106
170
147
146
114
112
111
53
90
29
3
48,34
157,96
53,13
78,89
147,69
128,07
127,20
98,14
93,89
89,15
41,88
74,11
16,47
25
59,55
164,23
54,50
85,43
153,70
134,00
132,85
104,65
101,23
94,43
44,85
81,28
18,90
75
71,80
172,03
55,70
94,88
161,33
141,38
139,90
110,18
106,53
101,10
48,50
85,53
22,15
97
80,71
180,62
57,55
104,72
168,70
146,81
145,88
114,02
110,75
109,14
52,37
88,94
28,15
Percentil
M37
M40
M35
ŠD
DDKŮ
DLŮ
M17
M23
VOV
VCV
VRAMV
VRADV
N
48
48
48
48
48
48
48
48
48
48
48
48
X
30,83
28,89
37,84
44,95
70,22
35,52
168,99
88,01
76,65
63,32
56,96
24,698
Medián
30,70
28,30
37,50
45,50
70,15
35,05
168,30
88,45
77,30
63,45
57,25
24,600
SD
1,959
3,441
2,161
2,795
3,663
3,099
7,292
3,737
3,161
3,141
3,076
3,1462
Minimum
26
22
34
38
61
31
155
81
70
56
50
19,0
Maximum Percentil
36
38
44
50
78
42
187
100
85
70
63
30,8
3
26,68
22,76
34,55
38,78
61,55
31,09
155,71
80,99
70,58
56,92
50,12
19,047
25
29,85
26,65
36,20
43,20
67,80
33,30
165,20
86,00
74,03
60,90
54,93
22,625
75
32,10
31,75
38,40
46,95
73,10
37,38
173,80
90,08
78,00
65,95
58,90
27,475
97
35,34
37,42
43,65
49,72
77,83
42,12
186,08
97,83
84,17
69,12
62,70
30,565
106
VFLV
VP
VSNS
VK
DPOL
DLZ
ŠL
ŠS
HBV
HH
DSKPV
DSKK
N
48
48
48
48
48
48
48
48
48
48
48
48
X
22,098
40,54
14,10
51,04
34,004
26,292
59,040
39,698
21,933
24,019
47,667
57,944
Medián
21,900
40,10
14,05
50,90
33,850
26,300
60,550
39,500
21,600
24,050
47,750
57,450
SD
2,7686
2,019
1,670
2,468
1,7004
1,3546
11,6927
2,9386
2,4905
2,5433
2,2762
2,5375
Minimum
16,7
35
10
47
31,2
23,6
32,4
33,6
17,3
16,5
44,2
53,1
Maximum Percentil
28,8
45
19
59
37,2
29,6
83,2
46,6
27,6
30,4
53,3
63,5
3
17,076
36,42
10,49
46,95
31,200
23,694
33,387
34,023
17,817
17,628
44,200
53,429
25
20,325
38,93
13,20
49,43
32,900
25,200
49,925
37,800
19,775
22,650
45,675
56,100
75
24,125
42,10
14,78
52,33
35,250
27,275
69,150
41,675
23,850
25,475
49,475
59,600
97
28,753
44,12
18,39
57,70
37,200
29,506
79,675
45,848
27,224
29,742
52,407
63,312
Tabulka 10 Přehledová statistika-ŽENY
. M71
M1
M8
M15
M35
M37
PPH
-1,357
3,779
1,862
2,165
1,216
4,378
1,953
N
52
52
52
52
52
52
52
X
76,37
180,23
147,46
49,97
41,45
34,24
23,27
SD
12,233
6,577
5,992
2,917
2,589
2,582
2,447
I
77,73
176,45
145,6
47,8
40,23
29,86
21,32
P
0,427
0
0,029
0
0,001
0
0
Rozdíl
Tabulka 11 Srovnání naměřených dat mužů s daty docenta Bláhy. 107
M71
M1
M8
M15
M35
M37
PPH
2,919
4,763
3,22
3,227
1,678
4,869
2,934
N
48
48
48
48
48
48
48
X
65,78
168,36
137,75
46,98
37,84
30,83
20,99
SD
7,979
5,678
4,793
2,519
2,161
1,959
2,649
I
62,86
163,6
134,53
43,75
36,16
25,96
19,06
P
0,015
0
0
0
0
0
0
Rozdíl
Tabulka 12 Srovnání naměřených dat žen s daty docenta Bláhy.
Rozdíl
M1
VO
M8
M35
M9
VS
6,229
7,588
6,462
1,446
4,933
7,09
M15
M23
1,465 5,202
VOV
VRAMV
VLV
5,94
4,285
0,3269
N X SD
52
52
52
52
52
52
52
180,23 168,59 147,46 41,45 113,93 88,09 49,97
52 93,2
6,577
6,474
5,992
2,589
4,953
I
174
161
141
40
109
81
48,5
88
p
0
0
0
0
0
0
0,001
0
52
108
52
80,94 60,28 22,673
3,994 2,917 3,426 3,211
Tabulka 13 Srovnání naměřených dat mužů s daty docenta Dlabala.
52
2,83
2,5231
75
56
23
0
0
0,355
Rozdíl
M1
VO
M8
6,363
7,344
6,75
M35
M9
VS
M15
M23
0,605 7,098 7,096 2,977
3,51
VOV
VRAMV
3,654 2,962
VLV
0,9021
N
48
X
48
48
48
48
48
48
48
48
48
48
168,36 157,34 137,75 37,84 107,1
83,1
5,678
5,283
4,793
2,161
3,9
3,257 2,519 3,737 3,161 3,076 2,7686
I
162
150
131
38
100
76
44
84,5
73
54
23
P
0
0
0
0,60
0
0
0
0
0
0
0,029
SD
46,98 88,01 76,65 56,96 22,098
Tabulka 14 Srovnání naměřených dat žen s daty docenta Dlabala. ŠS
DSKPV
ŠL
VP
VFLV
Rozdíl
-3,4808
-1,0692
1,0019
0,808
-1,5269
N
52
52
52
52
52
X
35,519
48,731
62,302
44,31
22,673
SD
3,7382
2,2552
13,1101
2,619
2,5231
I
39
49,8
61,3
43,5
24,2
P
0
0,001
0,584
0,031
0
Tabulka 15 Srovnání naměřených dat mužů s daty z „NIS”.
109
ŠS
DSKPV
ŠL
VP
VLV
Rozdíl
-2,0021
-0,4333
1,0396
0,242
-1,5021
N
48
48
48
48
48
X
39,698
47,667
59,04
40,54
22,098
SD
2,9386
2,2762
11,6927
2,019
2,7686
I
41,7
48,1
58
40,3
23,6
P
0
0,194
0,541
0,411
0
Tabulka 16 Srovnání naměřených dat žen s daty z „NIS”
110
Graf 12 Srovnání středních hodnot mých naměřených dat mezi muži a ženami.
111
