aneb Kdo dřív přijde, ten si dřív stěžuje

02 :: 2013

čtvrtek

aneb Kdo dřív přijde, ten si dřív stěžuje

u čeho si postěžujete zítra

8.30 a 10.30/Divadlo Tramtarie Olomouc/Jiří Jelínek: POSLEDNÍ PŘÍPAD SHERLOCKA HOLMESE/nesoutěžní představení 16.00/Ochotnický spolek Koryčany/Eric Assous: ŠVAGŘIČKY ANEB PŘÍBUZNÉ SI NEVYBÍRÁME/2. soutěžní představení 20.00/Divadelní spolek Haná při MKS Vyškov/Federico Garcia Lorca: PLÁŇKA/3. soutěžní představení

Divadelní Koječák

2013.02

najdi pět rozdílů aneb A a A

hezká básnička k svátku aneb Dneska slaví Matylda Statistika pruda je! „Matylda zas zvítězila, poráží mě o 106 Stejně jako ona byla zvána dítka o 156…

O tolik víc bojovnic zrodilo se loni? Už se tomu nedivím, že mě chmury honí,“ Naříká Rút.

(Pokud by Vám nějakou náhodou nedocházel intelektuální význam této intelektuální básně, přijďte se zeptat Milči. Ale vemte s sebou víno.)

motto dne Koniny máte všude dost, v Koječákovi nejvíc! 2

2013.02


úvodní deník koječáka Můj milý deníčku, první den na Sokolovně byl bez nadsázky krizový. Nechceme skrývat, že to bylo zejména proto, že jsme celý den s napětím očekávali zvolení argentinského papeže. Báli jsme se, že bude zvolen kandidát z jižní Afriky, jak ohlašovaly předběžné průzkumy, ale nakonec měl Koječák štěstí a byl zvolen náš argentinský favorit, na kterém nám velmi záleželo. Svači je to sice prý jedno, keré papež bude na tom stolcu sedět, ale my jsme od rána úzkostlivě pozorovali zabarvení kouře všech komínů v okolí, až jsme úplně zazdili, že už začal Divadelní Kojetín. Ale nakonec jsme vypozorovali akorát to, že polovina Kojetína pálí plasty a druhá polovina plast. První den přehlídky se dále stalo to, že se nám konečně ozval Akram a při té příležitosti potvrdil svoji účast v porotě. Nicméně jsme získali důvodné podezření, že teď pravděpodobně pracuje pro kmotrovskou mafii, protože nám za Boha nechtěl říct, co teď dělá a na čem pracuje, čímž jsme vám ho naivně chtěli představit do prvního čísla! Dušoval se, že si o něm raději máme cokoliv vymyslet a on že to pak vysvětlí, než aby nám napsal, co teď skutečně dělá. Nakonec jsme se v jeho medailonku o té kmotrovské mafii nezmínili, protože ta není příliš transparentní, a tedy bychom si náplň její činnosti opět museli vymyslet. No s tím Akramem je to úplně začarovaný kruh. Jediným štěstím je, že se Šíra v nedávné době díval na svůj oblíbený film Láska z pasáže s Lukášem Vaculíkem, a až při stém druhém zhlédnutí si uvědomil, že ten chlapec, co tam telefonuje se svou přítelkyní z budky, tak to je vlastně náš Akram!!! Jelikož jeho vstup s budkou je trochu kratší, nejsme si teď jistí, jestli tam Akram něco říká, ale myslíme si, že asi ne. Celý den na Sokolovo chodilo docela dost lidí, ale najednou jsme si uvědomili, že se už třetí rok neukázala Markéta Skřipcová s pulirapidama. Marně jsme si lámali hlavu, čím to je, jestli jsme se jí třeba nějak zprotivili, a Svača z toho byla taky celá špatná. Pak z ní ale vylezlo, že sice neví, proč ta Markéta už nechodí, ale ty pulirapidy prý rozhodně nepotřebuje, protože je začala kupovat v Makru, jelikož jsou tam levnější. Potom přijel Radim Koráb, který s sebou dovezl pivo, víno a v kufru půlku redakce z Brna. Když se do Sokolova jako velká voda nahrnuly i hasičky ze Smotané hadice, Radim se zeptal Jany Hrušákové, jestli se venku líbala s nějakým fousatým chlapem, že má tak odřenou bradu. Ona mu ale odpověděla, že byla vyřezávat znamínko, protože tady v Kojetíně nemají laser. Ještě se vlastně stala jedna důležitá věc, kterou zkusíme popsat přesně popořadě tak, jak to doopravdy bylo; takže ráno přišel pan Drbal, že si půjčí židle (zapomněli jsme se zeptat, na co to má). Zároveň přijel pan Pěcha, že si půjčí stoly a skleničky, ale né pro sebe dom, ale na uvítací párty, kterou pořádá doktor Matoušek při příležitosti otevření nového centra, asi kryo (údajně jde o nějaky zmražení). No a při té příležitosti pan Drbal zdrbal pana Pěchu, že mu doma nechal nezapravenou elektriku a že jsou samá chlastačka. Pan Pěcha se obratem hájil tím, že prý „nedělá do čtyř jak on“. Potom se konečně tisklo první číslo Divadelního Koječáka. Když jsme to celé zkorekturovali, tak se to jako obvykle všechno vytisklo stokrát. No ještě že ne pět set pětkrát, protože jsme si vzápětí všimli, že hned na titulní straně je uvedený program na jiný den. Když jsme to tedy vytiskli celé znovu, tak si Šíra všiml, že to máme zkřiva natištěné. Ale stréc Milan mu na to řekl, že se na to má vysrat, že jsme samizdat a to tak být musí. 3


2013.02

recenzor aneb Co jsme včera pomluvili Bubáci a hastrmani

Soubor: Hoffmannovo divadlo Uherské Hradiště Autor: volně podle Josefa Lady napsal Karel Hoffmann Režie: Karel Hoffmann Divadelní Kojetín 2013 zahájilo strašidelně Hoffmannovo divadlo Uherské Hradiště se svou hrou Bubáci a hastrmani, ve které naštěstí neúčinkovali opravdoví bubáci ani hastrmani, takže se nemusíte bát přivést svou ratolest. Přestože představení bylo určeno především pro mladší publikum, ani my, kteří jsme už nejméně o pět centimetrů vyšší, jsme se při něm nenudili. Moment, kdy mladý Bubáček postavil úžasný strašící automat, byl momentem, kdy se opravdu smálo celé hlediště. Nebo když starý Bubák s Hastrmanem chytili do pytle nepoučitelné zloděje a následně je fyzicky trestali, obecenstvo doslova jásalo. Musíme ještě pochválit světelné efekty a hudební doprovod, stejně jakožto poutavý a rozvinutý děj. Možná bychom vytkli délku představení, v jehož druhé půlce začínalo hlediště trochu hučet, kvůli čemuž v zadních řadách nebylo herce až tak dobře slyšet. Ale na druhou stranu obdivujeme herecké výkony, a to nejen proto, že si poradili i s občasnými nepříjemnostmi, kdy dokázali použít skvělou improvizaci, ale taky pro perfektní zahrání všech rolí. Konferenční zasedání shledalo nejúžasnějším prvkem pohádkový koš, ve kterém záhadně mizeli herci a následně vylézali zpoza kulis. Představení celkově očividně mělo úspěch, protože podle potlesku v průběhu a jásotu na konci by diváci mohli konkurovat fanouškům fotbalového zápasu.

kolokvium s herci po představení Karel Hoffmann

Co říkáte na vaše výkony? Jak se vám dneska hrálo? Druhé představení asi líp než první. 4

2013.02

Divadelní Koječák A co říkáte na obecenstvo? Právě díky jeho reakcím se nám druhé představení zdálo lepší. Protože druhé publikum lépe reagovalo než to první. Ty první děti byly víc hlučné, ale reagovaly dobře. Jak jste se dostal k herectví? Já? No prostě se mi to líbilo. Hehe. Jak dlouho hrajete? Čtyřicet let. Jste od začátku své kariéry v tomto souboru? Nene, už jsem asi ve třetím divadle. Tohle je moje soukromé divadlo. Předtím jsem byl ve Slováckém divadle, ve zlínském divadle, pak zase zpátky ve Slováckém divadle. No už to dělám nějaký ten pátek.

Lukáš Borek

Jak jste se dostal k divadlu? K divadlu… Začal jsem, když mě přivedl kamarád do dramaťáku, což je tak sedm let. Na poloprofesionální scéně hraji tedy sedm let, a co se týče Hoffmannova divadla, to je tak tři roky. Co říkáte na vaše dnešní výkony? Tak my jsme se docela bavili. V tom prvním představení bylo tedy více chyb než v tom druhém. Ale jinak si myslím, že bychom mohli být spokojení. Co říkáte na reakce diváků a atmosféru? Děti byly úžasné. Smály se a tleskaly a já musím říct, že oproti představením kdekoliv jinde byly tyhle děti o moc živější. Čím myslíte, že to je? Netuším, ony jsou ty děti všude jiné, takže těžko říct.

Petr Hoffmann

Vy jste bratr pana Hofmanna? To už tak špatně vypadám? (smích) Tak zdání často klame. Ne, to můj otec vypadá tak mladý, to bude tím. (smích) Jak jste se dostal k divadlu? Přes otce, pravděpodobně? No spíš i v mládí jsem hrál na ZUŠce a s ochotníky. A pak jsem se vlastně dostal k profesionálům a potom mě otec přebral. Takže to nebylo přímo od otce. Kolik let už tak hrajete? Patnáct? Patnáct asi. (kolega má poznámky) Co? No třináct u tebe. Když počítám ještě zbytky tak… Profesionálně tak třináct čtrnáct let. A amatérsky předtím dalších osm let. Co říkáte na vaše dnešní výkony? No tak asi dobrý. Dobrý je sice za tři, ale děcka byly docela malé, jako bezvadné, 5


2013.02 ale docela malé. Ono se to těžko kočíruje. Člověk musí myslet hlavně na to, aby ukočíroval ty děti. Takže někdy to trošičku ujede herecky, ale jinak si myslím, že to bylo dobré. Hrajete i pro větší děti? Ano, pro větší, pro dospělé, prostě veškeré spektrum. Takže nejste zaměření jenom na pohádky? Nenene, vůbec ne. Ony pohádky jsou takové nejvděčnější. To dětské publikum je výborné, ale někdy si člověk prostě musí zahrát i večerní představení, i středoškolácké představení, aby se trošku navnadil jinak. (smích) Co říkáte na dnešní diváky? Říkám bezvadné - malé děcka, ale zvládly to výborně. Které představení podle vás bylo lepší? A které obecenstvo bylo lepší? Každé obecenstvo mělo svoje, takže nemůžu říct, které bylo lepší. To první bylo víc reakční, víc reagovalo, ale zase už bylo míň zvladatelné. Ti druzí byli klidnější, ale zase měli míň reakcí. Takže obojí bylo dobré. Jaký máte celkový pocit tady z hraní v Kojetíně? Normální, dobrý, výborný. Jste tady poprvé? Nenene, nejsme tady poprvé, jsme tady už po několikáté. A budete hrát ještě? Doufám? (smích)

kolokvium s diváky po představení Eva Pěchová

Jak se vám líbilo divadlo? Divadlo se nám líbilo, ale objevili bychom nějaké nedostatky. Ten děj se mi zdál málo dynamický pro to, aby držel děti v pozornosti celou tu dobu. I když v některých částech si myslím, že se děcka bavily a líbilo se jim to. Nezdálo se vám to třeba moc dlouhý? Ta hodinka si myslím, že je v podstatě úměrná. Hodláte jít na další představení? Na tohle znovu asi ne, ale na další určitě, protože tady bývají představení kvalitní.

Banda capartů

Jak se ti líbilo představení? Dobly. A šel bys znovu na nějaké divadlo? (Kýve, že ano.) Sranda, jo? Jo? Nezdálo se ti to třeba moc dlouhý? Ne-e. A jak se ti líbili herci? Jo. 6

2013.02


Jak se tobě líbilo představení? Doble. A co říkáš na herce? Hráli to dobře? Dobže to hláli, dob-dob-dobže to hlaje. Byla to sranda? (Jiný capart) Můžu taky potom řikat? EŠTĚ NE! Byla to slanda. Jak se jmenuješ? Simona. Líbilo se ti představení? Ano. Šla bys znovu na nějaký divadlo? Ano. A co říkáš třeba na herce? Ten stalej moc doblej nebyl. Ostatní byli dobří? Ano.

Marcela Válková

Jak se vám líbilo představení? Moc ne. Zdálo se vám to moc dlouhý? Bylo to takový nezáživný. Zkrátka se mi to moc nelíbilo. Jako děckám se to líbilo, a to je důležitější. Chtěla jste se někdy stát herečkou? Já už hraju tady v Kojetíně v divadle. Vy hrajete? Uhm. A co říkáte na výkony herců? Jo, tak to bych řekla, že celkem dobré. Akorát ten děj se mi nějak nelíbil.

subjektiv aneb Ohodnoť si svého koně Bubáci a Hastrmani Líbilo se mi to: 19 Nelíbilo se mi to: 3

Křenovické mlýny Líbilo se mi to: 24 Nelíbilo se mi to: 0

Názory a dojmy diváků z knihy „názorů a dojmů”:

Nejlepší je moje říďa! Ale pssst, ona nemá ráda, když jí takhle říkáme. Myslím, že komedianství těmhle holkám jde líp než hašení (?) požárů. Paráda! Legrace a paráda! Na tohle dlouho nezapomenu, vážně. Všechna čest, dámy! Skvělá režie, Hani. A. Moment... Nemá to tu snad být o amatérském divadlu?Všechna čest, dámy! Milča 7


2013.02

frk stréca milana aneb Hintimní deník Hanáka Tož co vám mám vykládať. Divadelní přehlídka je v plnym pródu a to nese svoje plus aji mínus. Veřejny mínění je teho názoru, že práca na kultuře je jak procházka růžovó alejó a že névěčí námaha je pro nás zepnót sponkó nejaky to léstro. Jiní si zas myslijó, že tady v pracovní době počétáme fleky na zdi, co tady zbyly po nekeréch plesech. Kolikrát zme tu dlóho do noce a tym trpí náš - jak se říká - osobní život, ale to už nikdo nevidí. Já sám o tym možu pravdivo povykládať. Toť sem došel z divadelní přehlídky dom a jak sem byl znavené, otvírám potichóčku dveři, abych tu moju prvosenku neprobudil. Sotva sem vešel do sině, cosi mě róblo do hlavy předmětem neurčityho tvaru. Záhy sem zistil, že je to moja milá, kerá si myslela, že idu z hospody. Tož jí říkám, že idu z práce a že zapomněla, že máme tu divadelní přehlídku. Tož slovo dalo slovo, všecko jsme si vyříkali a moja drahá odešla na lože. Já sem se pod vidinó romantickyho večera naložil do vany jak oharek do flaše. Dyž sem se vymáčel a vylezl ven, tož sem se eště našťágal tym drahým óldspájsem, co sem dostal na Vánoce, a jenom tak jak mě pán Bůh znetvořil si to potíchóčku šinu za mojó do pelechu. Lehnu si vedle, přilepím se na ňu jak sopel na košulu a povídám: ,,Miláčku, su bez trenek.‘‘ Ona se jenom lehónce otočila a říká mně na to: ,,Šak v klidu spi, já ti zétra nejaky operu.“ Tož to už mě dožralo a na druhé deň zme měli tichó domácnosť. Všecko, co jsme si chtěli řicť, zme si psali na léstky, až mě z teho ruka bolela. Večer sem jí třeba napsal, ať mě ráno vzbudí o šesti. Ráno se probudím, podívu se na budík, a je půl deváté. Tož celé říčné vyskočím z postele, podívu se na ten stůl, kde si dáváme ty léstky, a tam bylo napsany: ,,Stávé, je šest hodin.‘‘ Tož a včil mně možete říkať, že kultůra nemá na ten hintimní život žádné vliv...

kalendárium koječáka aneb Kdo už umřel Jan Eskymo Welzl, původem ze Zábřehu, vyrostl do náčelníka Eskymáků, zlatokopa, cestovatele, lovce a vše to kryl zástěrkou spisovatele. Kdyby mohl, Divadelní Koječák by si ani za nic ujít nenechal, nicméně smrt mu to před 65-ti lety znemožnila. Vzhledem k včerejší volbě papeže by mohl přijít ke slovu jeho výrok: „Argentína, Argentína, no... Proč už to teda, lidi, nemůže být rovnou Eskymák?“ 8

2013.02


semenář aneb Kontinuální zpravodajství seminářové Kdybych byl frekventantem semináře, byl bych natěšeným posluchačem do chvíle, kdy bych zjistil, že poslouchám kecy, který jsou pro mě nezajímavý. Jako přednášející mám hrůzu z toho, až frekventanti přijdou na to, že vlastně říkám kecy, co je nebaví. No, hlavně aby na to nepřišli první dvě hodiny, pak už je to jedno. Jak říká kolegyně Kubálková: „talentu se neubráníš“, a tedy celé jakékoliv herecké školení se skládá pouze z doporučení a rad, které ani nemusí být dobré a stějně si je všichni vyloží jinak, než-li je míněno, tedy znovu Kubálková: „talentu se neubráníš“. A jak říkal můj velevážený mentor, profesor, kamarád, učitel, režisér, i věčně nespokojený herec, budovatel i ničitel Zdenek Černín: „Co děláte na škole? Běžte hrát, jen tady ztrácíte čas, nebo běžte raději do hospody, pro mnohé to bude lepší, než-li to divadlo“! Tedy věčně nespokojené hledání pravdy na jevišti je jediná správná cesta, které je třeba se držeti při interpretačních pokusech, kdy není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Tedy nejzajímavější bude určitě přednáška scénografická, a to proto že jedině po scénografech zůstává hmatatelná stopa v moderních dějinách divadla, herecké výkony a snahy se posouvají do bájí o představeních, která jsou v ústním podání vždycky hezčí, krásnější a šikovnější, než-li byla ve skutečnosti. Ale dosti pochyb o divadle a vzhůru do nikdy nekončícího lovu o líbání s múzou Divadelní. S úctou váš nekonečně neutuchající ležící spící Koráb

přepadení v kuřárně aneb Rozhovor s místostarostkou Ilonou Kapounovou Ilono, kouříš? No, někdy. Ale tady ty cigarety neznám, co to je? To jsou ty novy křupací. A co se s tím dělá? To se tady křupne, jak je ta šipka, a máš z toho mentolku. Původem je to z USA. Aha. Tak to si dám. Snad to není škoda. Tak pojďme se bavit o tom představení, ne? Co si myslíš o právě zhlédnutých Mlýnech? Ač soubor dnes údajně zažíval derniéru, pro mě to byla premiéra. Neměla jsem možnost vidět originál od divadla Sklep, ale mám obavu, že tato inscenace jej předčila. Dříve jsem od křenovského souboru zhlédla hru „Hoří, má panenko!“, což je pro mě filmová klasika s geniálními gagy. Nechce se mi obě inscenace srovnávat, každopádně z dnešní jsem nadšená. 9


2013.02 Pro křenovský soubor je „Hoří, má panenko“ srdeční záležitost. Pro mě taky, protože zrovna řešíme nákup nové hasičské stříkačky pro hasiče. (smích) Jak bys ohodnotila dnešní herecký výkon naší Svači? Svačin geniálně odehraný opilecký výstup byl bezkonkurenční, ale jako děcka, v tomto představení se nedá vypíchnout jen Svača!! Všechny ženské byly senzační. Absolutně nejvíc mě dostala Emilka Vránová a taky Šimák. Ale opravdu je velmi těžké říct, kdo vynikal. Ilonko, ty vlastně můžeš být velmi pyšná na to, že jak ředitelka MěKS, tak ředitelka DDM v této hře příkladně reprezentují naše město. To v každém případě. Já si myslím, že nikdo jiný takové privilegium nemá. Divadelní Koječák si myslí, že bys taky byla schopná střihnout si nějakou roli. Co ty na to? Rozhodně ano. Já jsem s herectvím začínala v dramatickém kroužku na základní škole, to jsem hrála Sněhurku. Shodou okolností jsem se dopracovala k maceše, za což asi mohla neobliba mé osoby u paní učitelky, která představení režírovala. Měla jsi v poslední době nějaký zajímavý divadelní zážitek? Ano, a hned dva. Byla jsem ve Stavovském divadle na Richardovi III. Je potřeba říct, že moje srdeční záležitost je Richard Krajčo a sleduju všechny představení, ve kterých se vyskytuje. Takže dále jsem byla na Figarově svatbě a potom v Ungeltu, ale bohužel si teď nevzpomínám na název představení. Chystám se tam znovu na hru Deštivé dny, ve které Richard Krajčo hraje s Davidem Švehlíkem a byl za tuto roli nominován na Thalii (je to ten Švehlík, co tancoval ve StarDance, a ne režisér Švehlík z Divadla Brod, kterému Svača pravidelně zprčí to jméno, pozn. red). Dále se chystám do Stavovského divadla na Cyrana z Bergeracu. Hodně se mi také líbilo Modré z nebe naší domácí Hanácké scény, a můj syn se mě dneska ptal, jestli na ně v sobotu půjdeme. Tak jsem ho vyvedla z omylu, že je to představení pro dospělé. Vrcholem v Kojetíně pro mě pak bylo „Zahraj to znovu, Same!“. Jóó? Tak to si určitě nepamatuješ naše Někdo to rád horké, kde hrála polovina naší redakce? To já jsem bohužel ještě do divadla sem na Sokolovnu nechodila. Občas se teď zajdu podívat na Divadlo Háta. Jinak mám trošku zmatek v tom, zda se letos koná dvacátý nebo jednadvacátý ročník Divadelního Kojetína, protože na těch volňáskách, co jsem dostala, je napsáno dvacátý, a všude jinde jedenadvacátý ročník. Ilčo, rezolutně jedenadvacátý. (Vchází stréc Milan: Kurňa, tady se kóóři!) Co město a kultura? Myslíš si, že místní divadelní soubor má pro město význam? Samozřejmě význam má velký, důležité je divadlo a tradice. Krásně je to vidět dnes, kdy se naplnil sál, lidé se rádi přišli na představení podívat. I když spousta lidí říká, že v Kojetíně kulturní život chybí, já si myslím, že to je nesmysl a kdo chce, tak si kulturu najde. Já kulturu obdivuju včetně všech městských příspěvkových organizací. Navíc je bombastický, jak vy děláte v noci ještě Koječák a my si to ráno potom čteme. Jsme velmi rádi, že ve městě máme takové nadšence a kultura šlape jako hodinky, kterou se taky snažíme všemožně podporovat. 10

2013.02


z blata do louže aneb Divadelní Piknik Volyně 2013 Milovníci amatérského divadla se letos 9. - 12. května a poté 16. - 19. května vyhrnou z autobusů a aut, budou luftovat propocená trika a protahovat jízdou zkamenělá lýtka. Proč? Protože musí být fit a v dobré formě! Přijedou totiž do Volyně u Strakonic na již 22. ročník soutěžní přehlídky amatérských divadelních souborů hrajících pro dospělé diváky (děti by jim to asi nebraly, ha). Přehlídka zahrnuje sérii představení amatérských divadelních souborů (činoherních i hudebních) z osmnácti postupových přehlídek jednotlivých krajů - VČETNĚ VÍTĚZNÉHO SOUBORU Z DIVADELNÍHO KOJETÍNA! - a dále rozborové semináře vedené lektory, kteří budou společně v porotě hodnotit viděné; přísně a nekompromisně vynesou verdikt, koho letos poslat na proslulý Jiráskův Hronov! Můžete si říct, že vás to nezajímá, ale v tom případě děláte chybu, protože na volyňském Pikniku se stejně jako na Koječáku odehrává to nejvynikajícnější z vynikajícího, na to můžete vzít jed, Maryšo.

recenzor

aneb Co jsme včera pomluvili Křenovické mlýny

Soubor: Smotaná hadice Autor: J. F. Burda / J. Slovák / D. Vávra podle hry Václava Havla Režie: Hana Hásová „Prostři stůl, lásko, já se domů vracím, bílej ubrus a na něm modrej steh. Otvírej skříňku s malým strojkem hracím, ať neslyšíš můj unavenej vzdech. Lásko má, už za oknem tě tuším…“ Už za oknem tě tuším, lásko má, divadelní Kojetíne můj… Křenovické mlýny divadelního spolku Smotaná hadice z Křenovic, které plně přiznávají inspiraci kultovní sklepáckou hrou, začaly mlít ihned po slavnostním zahájení místním panem starostou a vystoupením pěveckého sboru Cantas. A mlely a mlely a hodně toho namlely… Po lechtivém tanečku rotmistra Boženky jsme se přenesli kamsi do vojenského útvaru. Svérázné herecké výkony čistě ženského spolku (ehm, neradno opomenout 11


2013.02 pana troubícího, co troubil a troubil a troubil… dokud ho poručík Horáček neposlal do hajzlu) rozehrály jednoduchou zápletku, točící se okolo zastřelení civilisty při strážní službě. Jedovatá satirická komedie pod taktovkou režisérky Hadičky Hásové nechává vyznít téměř profesionální herecké výkony. Ačkoli tyto ženy neměly to štěstí zažít tehdejší vojenskou službu na vlastní kůži, dokonale se jim podařilo představit lidovou armádu jako absurdní stroj, co nemá problém deformovat lidské charaktery ve snaze dodržet paragrafy a zalíbit se svým nadřízeným. Při každém mletí se přeci naprosto změní stav pevné látky a zrna se přetvarují, no ne? Co si má pak chudák Maršík počít, když se v tom mlýnském kole točí, točí a točí… Nojono, každý musí neustále rozhodovat sám za sebe, zda zvolí pravdu či lež, heh, stačí si přeci říct… Jinak se taky může stát, že přijde duch mrtvého civilisty a …

kolokvium

s herci po představení Jana Hrušáková

Jani, jak se ti dneska hrálo? Výborně. Pociťuješ nějakou změnu od posledního představení? Asi bylo nejlepší. A v čem to bylo? Tím, že jsme si to dneska užily úplně na plny pecky, porota tu nebyla, o nic nám nešlo a hrály jsme to pro lidi a pro sebe. Hrály jste dnes opravdu derniéru? Já věřím, že ne. Když jsem schovávala věci, říkala jsem si „ještě je vytáhnem“. Jsi spokojená s rolí Housky? Je ti v něčem podobný? Moc se mi líbí. Ano, je taky tak tupej jako já. To jsem nechtěla říct! Nosila bys ty topánky i normálně? V pohodě. Nemám s tím problém. Jano, dělej, řekni nám ještě něco rozsáhlejšího. Jsem velice ráda za toto divadlo, které vzniklo, protože se mi velice dobře hrálo. I když někteří říkají, že naše Rozpalme to, má panenko! bylo mnohem lepší, nepovažuji toto jejich mínění za správné. Mlýny totiž byly na mnohem vyšší úrovni než Rozpalme to, má panenko! Ne, už to mám! Okamžitěvyhlásitmimořádkuposáďákovijehoveliteliajehopodřízeném upotomběžet-donemocnicetamzbuzerovatvšechnytygorilářeajaktouslyšívšechnytysest řičkytakpoběžíktrafikantcetaužtobudemítdávnovkoblihách-tamnamačkanytyštěnicepa kpoběžímeapotompřespásmopohraničnínalávkuajakjiuvidímeabudebonzovattakjizmr skámežetoještěnevidělaAjakpřiběhnounakoníchtihletipikolícitaktipřiběhnousnějakýma šavlemaarozsekají - totu! 12

2013.02


Emílie Vránová

Jak se ti dnes hrálo, Emilko? Dnes se mi hrálo výborně, protože představení bylo uvolněné a myslím si, že derniéra to určitě nebyla a budeme se snažit zahrát si toto divadlo ještě párkrát. Jak bys ohodnotila reakce kojetínského publika? Myslím si, že publikum bylo nadšené, i když to už někteří viděli podruhé, potřetí, zřejmě byli spokojení. Jak se ti hraje ta opilecká scéna? Není to fyzicky příliš náročné? Tak je to dost náročny, ale člověk se taky dokáže vžít do role alkoholika. Jaký máš vztah k představení? Moc se mi líbí, protože jsme si vyměnily role, hrajeme role mužů, záklaďáků na vojně, moje role podplukovníka Malíka je velice dobře ušitá na moji postavu.

Květoslav Vrána

Kvěťo, co si myslíš o představení? Já si myslím, že se velice dobře podařilo, bylo skvěly, nevím, co bych dál řekl. Doufám, že lidi byli spokojení. Myslíš, že děj vypovídá skutečně o tom, jak to na vojně probíhalo? Tak je to trošku zkreslené, ale svým způsobem v určitých situacích to tak bylo. Šíra: Kvěťo, nezvedej se, když tě fotím. Kvěťa: Tož co bych se nezvedal, když mám v ruce pivo. Chutná ti to pivo? To je dneska moje první pivo, a to jsem ho měl navíc jenom půlku. Baví vás to ještě spolu s Emilkou? Coo? Zeptej se mojí.

kolokvium s diváky po představení Klára Štecová

Co říkáte na dnešní představení? Jó, skvělý. Moc se mi to líbí. Co říkáte na výkony herců? Hodně dobrý, hlavně se mi líbí herecký výkon vojína Šimáka. Myslím, že ta herečka se jmenuje Navrátilová. Ale dost se mi to líbí, kostýmy, všecko, super. 13


2013.02 Proč jste se rozhodla jít zrovna na tohle divadlo? Jednak jsem zpívala se sborem, který uváděl Divadelní Kojetín, ale taky proto, že chodím do divadla ráda. Upřednostňujete televizi, nebo divadlo? Určitě divadlo, na televizi se vůbec nedívám. Ale do divadla taky nechodím zase tak často. Chtěla jste se někdy stát herečkou? Nebo jí jste? Herečka nejsem. Možná bych chtěla, ale myslím, že je na to potřeba opravdu hodně talentu. Ale taky je možné, že všechny ženský jsou herečky.

Marie Hrušková

Jak se vám líbilo představení? Líbilo se mi velice. Co si myslíte o výkonech herců? No, je to výkon, protože sama jsem kdysi hrávala divadlo jako děcko, tak vím, co to obnáší. Je to velké výkon. Sledujete raději televizi nebo divadlo? Raději divadlo živé. Jak často tak chodíte do divadla? No, chodím, pokud to jde. Chodím taky na operety, které mám hodně ráda, pokud je mám nastudované, a když nemám, tak si je musím nastudovat, abych věděla, o čem se zpívá a o čem je děj. Ale už nechodím tak jako dřív, to už je člověk radši doma, v důchodě. Bojíte se nějakého herce? No herce se nebojím, ale koně se bojím. Nešla bych k němu. K tomu koni. Vy máte na sobě uniformu, tak jakou tady zastáváte funkci? No jako hasička tady dohlížím na pořádek, aby někde nehořelo a tak. Aby někdo něco nezapálil, to bych vám nedoporučovala.

14

2013.02


kojecké orloj Chladné počasí neodradilo stovky návštěvníků, kteří se přišli podívat v pátek 30. listopadu na Slavnostní rozsvícení vánočního stromu na Masarykově náměstí v Kojetíně. Bývalí i současní herci divadelního souboru Hanácká scéna Kojetín a herečky z divadelního spolku Smotaná hadice Křenovice si při této příležitosti letos pro děti připravili pověst „Jak Kojetín k orloji přišel“, kterou zahráli ve dvou vstupech. V první části byla v divadelní scénce vysvětlena otázka, jak tedy Kojetín k orloji přišel. Kojetínští konšelé chtěli mít nejkrásnější město a dostali nápad, že by ho proslavil jedině orloj. Zavolali si na pomoc Fanóša z Vlkoša, který jim slíbil výrobu pohádkového orloje. Ten však přecenil své síly a musel si na pomoc zavolat čerta, kterému se upsal vlastní krví, čert mu splnil přání a vyrobil orloj. Zlí konšelé nechtěli Fanóšovi zaplatit za zhotovené dílo a rozhodli se, že ho oslepí, a tak nevyzradí tajemství výroby orloje. Podali mu nápoj značky Drak a Fanóš přišel o zrak. Pomohl mu Vodník z Jordánu, který mu podal živou vodu. Fanóš orloj nakonec proklel - fungovat bude jen jeden den v roce, a to právě v pátek 30. listopadu 2012. Ve druhé části za zvonění zvonů se otevřela okna orloje a jásajícím dětem se zjevovaly různé postavičky z pohádek. 15


2013.02

sokolovo v obrazech

Pučené hranolkovač na hranolky od Svači

Pučeny „Ovce“ od Pavly Kačírkové

Nové foťák na fotky

Nové zvukař se Zdenálovéma šavlama

Novy dveře po plese RK

Nová Blažková, stará Šípková

design, sazba: Jan Žmolík, Hana Svačinová tisk: MěKS Kojetín, 2013, 100 ks, zdarma http://www.kojetin.cz/meks/meks_prehlidka.php www.facebook.com/Divadelní Koječák 16

aneb Kdo dřív přijde, ten si dřív stěžuje

Recommend Documents