ANDRZEJ SAPKOWSKI. Narrenturm. (1. díl trilogie)

LEONARDO OSTRAVA

ANDRZEJ SAPKOWSKI

Narrenturm (1. díl trilogie)

LEONARDO OSTRAVA 2009

Copyright © 2003 by Andrzej Sapkowski Translation © 2003 by Stanislav Komárek Cover & Illustrations © 2003 by Jana Komárková For 3rd Czech Edition © 2009 by Lenka Pilchová – Leonardo

ISBN 978-80-85951-55-4 ISBN 978-80-7477-054-8

Konec svìta Léta Pánì 1420 nenastal. Aèkoliv mnohé nasvìdèovalo tomu, že se k nìmu schyluje. Nevyplnila se temná proroctví chiliastù, pøedpovídající pøíchod Konce zcela pøesnì na rok 1420, mìsíc únor, pondìlí po svaté Scholastice. Hle – minulo pondìlí, pøišlo úterý, po nìm støeda – a nic. Nenadešly dny Hnìvu a Trestu, pøedznamenávající pøíchod Božího království. Po tisíci letech nebyl propuštìn Satan z žaláøe svého, aby svodil národy na ètyøech stranách svìta. Nezhynuli všichni høíšníci a odpùrci pravého Boha meèem, ohnìm, hladem, krupobitím, zuby šelem, žihadly štírù èi jedem hadù. Marnì oèekávali vìrní pøíchod Mesiášùv na horách Tábor, Beránek, Oreb, Sion a Olivetské, bezvýslednì oèekávalo nový pøíchod Kristùv quinque civitas – v Izaiášovì proroctví zmiòovaných pìt mìst, za nìž byla považována mìsta Plzeò, Klatovy, Louny, Slaný a Žatec. Konec svìta nepøišel. Svìt neshoøel v ohni a nezahynul. Pøinejmenším ne celý. Ale i tak bylo veselo. Ta polévka je vážnì výborná. Dobøe okoøenìná, hustá a mastná. Dávno jsem takovou nejedl. Díky vám, štìdøí pánové, za pohoštìní,

díky i tobì, švarná krèmáøko. Rozpakujete se zeptat, jestli neodmítnu pivo? Inu, neodmítnu, napiju se s chutí. Comedamus tandem, et bibamus, cras enim moriemur. Konec svìta se roku 1420 nekonal, ani o rok pozdìji, ani o dva, ani o tøi, ba ani o ètyøi. Bìh událostí se nemìnil. Trvaly války, šíøil se hlad, øádily choroby, svou daò si vybírala mors nigra. Èlovìk zabíjel a okrádal bližního svého, požádal jeho manželky a vùbec mu byl vlkem. Židùm èas od èasu uchystal pogrom, kacíøùm zase hranici. Smrtka s kosou se toulala zemí, po nocích tanèili na pohøebištích kostlivci, inkubus se sápal mezi sevøená stehna spících panen a striga èíhala ve tmì na osamìlého poutníka. Ïábel nepokrytì zasahoval do vìcí vezdejších a prohánìl se mezi smrtelníky tamquam leo rugiens – jako lev øvoucí, hledající, koho by rozsápal. Mnoho lidí proslulých a slavných v tom èase zemøelo. Dozajista se též nìjací narodili, ale tak už to chodí, že data narození se v kronikách neuvádìjí a zaboha si je nikdo nepamatuje, snad kromì matek. A snad kromì pøípadù, kdy mìlo novorozenì dvì hlavy. Ovšem datum skonu je vždy jisté – jako do kamene vytesané. Roku 1421 v pondìlí po tøetí nedìli postní, doživ se zasloužilých let šedesáti, zesnul v Opolí Jan apellatus Kropidlo, kníže krve piastovské a episcopus wloclaviensis. Pøed smrtí uèinil ve prospìch mìsta donaci šesti set høiven. Povídalo se, že èást té sumy byla umírajícím ústnì odkázána známému opolskému nevìstinci „U zrzavé kundí“, jejž biskup navštìvoval až do poslední chvíle, i když ke konci života už jen coby voyeur. V létì 1422, na pøesné datum si již nevzpomenu, umøel ve Vincennes anglický král Jindøich V., vítìz od Azincourtu. O pouhé dva mìsíce jej pøežil král francouzský Karel VI., posledních pìt let zcela pomatený na rozumu. O korunu se hlásil bláznùv syn, leè Anglièané odmítli jeho nárok uznat. Vždy i královna vdova Isabela veøejnì pøiznala, že dauphina Karla poèala sice s mužem zdravým na duchu, však mimo lože manželské. A protože pancharti na trùny nemají nárok, byl právoplatným vládcem Francie prohlášen syn Jindøicha V., malý Jindøíšek, jemuž v té dobì bylo pouhých devìt mìsícù. Regentem se stal chlapcùv strýc John Lancaster, vévoda z Bedfordu. Ten spoleènì s Burgunïany držel severní Francii s Paøíží, jih pak ovládal dauphin Karel s Armagnaky. A na bojištích po celé Francii ohlodávali toulaví psi lidské kosti. Na letnice roku 1423 zemøel na hradì Peñiscole nedaleko Valencie Petr z Luny, vzdoropapež avignonský, vyobcovaný schizmatik, jenž

6

navzdory rozhodnutí dvou koncilù až do smrti užíval jména Benedikt XIII. a titulu Svatý otec. Z jiných, kdož v onìch letech odešli na vìènost, je tøeba vzpomenout Arnošta Železného Habsburského, vévodu štýrského, pána Korutan, Kraòska, Istrie a Terstu. Z našich rodákù tøeba Jana Ratiboøského, knížete z krve piastovské a pøemyslovské zároveò. Mlád zemøel Václav, dux Lubiniensis, a také Jindøich, spolu s bratrem Janem vladaø v Minstrberku. V cizinì zesnul Jindøich dictus Rumpoldus, kníže Hlohova a landfojt Horní Lužice. Na pravdu Boží se odebral jak MikulᚠTromba, arcibiskup hnìzdenský, muž moudrý a zasloužilý, tak na Malborku Michal Küchmeister, velmistr øádu nìmeckých rytíøù Nejsvìtìjší Panny Marie. No a musím vzpomenout, že umøel také Jakub Puèák zvaný Ryba, mlynáø od Bytomi. Pravda, nedosáhl takového vìhlasu jako všichni døíve jmenovaní, ale zato jsem ho osobnì znal a èasto s ním popíjel. Což o všech døíve jmenovaných vskutku øíci nemohu. Nezaostávalo tou dobou ani kulturní dìní. Zanícenì kázali Bernardin ze Sieny, Jan Kanty i Jan Kapistrán, uèili Jean Gerson a Pavel Vlodkoviè, psala Christina de Pisan, psal Thomas Hemerken à Kempis. Do své kroniky zaznamenával události doby Vavøinec z Bøezové. Na východì maloval ikony Andrej Rublov, na západì malovali Tommaso Masaccio a Robert Campin. Hubert van Eyck tehdy ještì tvoøil pro kostel svatého Bava v Gentu oltáø „Klanìní se svatému Beránku“, jejž mìl po jeho smrti dokonèit jeho mladší bratr Jan van Eyck, dvorní malíø Jana Bavorského a Filipa Dobrého. Ve Florencii se v tom èase již pracovalo na stavbì úžasné dvoupl᚝ové kupole chrámu Santa Maria del Fiore, kterou navrhl mistr Pippo Bruneleschi. Ale ani u nás ve Slezsku jsme v tom smìru nezaostávali, jak se mùže každý pøesvìdèit ve mìstì Nise, kde mistr Petr z Frankenštejna postavil nadmíru okázalý farní kostel svatého Jakuba. Odtud z Milièe to není daleko, kdo jej dosud nespatøil, má pøíležitost prohlédnout si jej na vlastní oèi. A v roce 1422 slavil na hradì Lidì honosnou svatbu starý Litvín Jogajla – totiž král polský Vladislav. Za ženu si vzal Soòku Holšanskou, pannu mladièkou, ledva sedmnáctiletou, a tedy o pùl století mladší než její královský ženich. Jak se povídalo, dívenka ta oslòovala více svojí krásou nežli ctností. Z toho pozdìji vznikla spousta potíží. A Jagello, jako by zapomnìl, že mladou ženušku není radno zanedbávat, se již na poèátku léta vypravil do Pruska na køižáky. Küchmeisterùv nástupce, nový velmistr øádu Pavel z Russdorfu, mìl tak záhy po svém zvolení možnost poznat sílu polských zbraní –

7

a byla to tvrdá lekce. Tìžko odhadnout, jak se starochovi daøilo v Soòèinì loži, ale když šlo o to napráskat teutonským rytíøùm, na to byl Jagello èiperný až až. Též v Èeském království se udála spousta vìcí závažných. Mocné bylo tam hnutí lidu, veliké válèení a veliké krveprolévání. Do podrobností však zabíhat nemíním… Odpuste starému èlovìku, ale strach je vlastností lidskou a už nejednomu èlovìku šlo o krk skrze nerozvážné slovo. Na vašich erbech, páni, vidím polská znamení – Nalenèe a Habdanky, na vašich, urození Èechové, kohouty vladykù z Dobré Vody i šípy Benedù z Neètin. Ty, pane rytíøi, jsi pøece Zettritz, po našem Cetric, jak poznávám dle zubøí hlavy ve tvém erbu. A tvoje šachovnice a gryfy, vznešený cizinèe, nedovedu ani nikam zaøadit. Navíc nemohu vylouèit, že ty, žebravý bratøe svatého Františka, nedonášíš Svatému oficiu. Že donášíte vy, fratres Dominicanes, o tom není pochyb. Zajisté všichni pochopíte, že v tak rùznorodé spoleènosti nebudu mlátit pantem o èeských záležitostech, to by bylo zpropadenì neopatrné. Vždy nemám tušení, kdo z vás stojí za Albrechtem Habsburským, a kdo za polským králem a králevicem. Kdo je pøívržencem Menharta z Hradce a Oldøicha z Rožmberka, kdo naopak Hynce Ptáèka z Pirkštejna a Jana Koldy ze Žampachu. Kdo podporuje vojvodu Spytka mladšího z Melštýna, a kdo biskupa Olešnického. Z podobných dùvodù jsem už nìkolikrát dostal poøádnou nakládaèku a po tom se mi vùbec nestýská. Jestli øeknu, že v tìch èasech, o nichž vyprávím, stateèní Èeši rozprášili tøi pyšné papežské kruciáty a mlátili Nìmèoury jako žito, schytám od jednìch. Když povím, že v bitvách u Vítkova a Vyšehradu a Žatce a Nìmeckého Brodu porazili bídní kacíøi køížová vojska s pomocí ïábelskou, pustí se do mne druzí. Proto se omezím na pokud možno nezaujaté vylíèení událostí, jak se øíká: sine ira et studio, struènì, vìcnì a bez komentáøù. Vezmu to zkrátka: Když na podzim roku 1420 odmítl polský král Vladislav èeskou korunu, kterou mu husité nabídli, spekulovalo se, že by ji mohl dostat litevský dux Vitold, kterému se odjakživa chtìlo kralovat. Aby ale øímského krále a øímského papeže pøíliš neprovokovali, vyslali Jagellonci do Èech pro zaèátek pouze mladého Vitoldova synovce Zikmunda, syna Korybutova, jenž dorazil v èele pìti tisíc polských rytíøù do Prahy na svatého Stanislava roku 1422. Jak se dalo èekat, Lucemburk a Odo Colonna èili papež Martin V. se tak rozzuøili, že už na Tøi krále pøíštího roku se musel Korybutoviè vrátit na Litvu. Jenže následujícího roku na

8

svátek Navštívení Panny Marie byl opìt v Praze. Tentokrát navzdory Jagellovi a Vitoldovi, navzdory øímskému králi Zikmundovi, navzdory papeži – a tedy jako samozvanec a vetøelec. A jeho doprovod se už nepoèítal na tisíce, nýbrž jenom na stovky jemu podobných dobrodruhù. V Praze zatím povstání jako bájný Saturnus požíralo vlastní dìti a jedna strana se rvala s druhou. Radikální kazatel Jan ze Želiva byl sat v pondìlí po nedìli Reminiscere roku 1422 a již v máji téhož roku byl oplakáván ve všech pražských chrámech coby muèedník. Zpupnì se též postavila zlatá Praha Táboru, leè tady padla kosa na kámen – totiž na Jana Žižku, vojevùdce nejznamenitìjšího. Léta Pánì 1424 druhého dne po èervnových nonách uštìdøil Žižka u Malešova Pražanùm takovou krvavou lekci, že v Praze pøibylo po té bitvì mnoho pøemnoho vdov a sirotkù. Snad i slzy tìch nevinných sirotkù zpùsobily, že zanedlouho potom, ve støedu pøed svatým Havlem, pøed Pøibyslaví u moravské hranice skonal slavný Jan Žižka z Trocnova a pozdìji z Kalicha. Byv pohøben v Hradci Králové, tam tìlo jeho leží. A jako døíve mnozí plakali kvùli nìmu, tehdy mnozí plakali pro nìj, že jeho odchodem osiøeli. A od toho èasu si øíkali sirotci… To si zajisté všichni pamatujete, odehrálo se to celkem nedávno. A pøece se nám všem zdá, že se v té dobì psaly dìjiny. Víte, panstvo, jak se pozná taková dìjinná doba? Že se najednou a závratnì rychle dìje spousta vìcí. Tehdy se dìlo hodnì vìcí a jedna událost stíhala druhou. Jen konec svìta, jak vidíme, nenastal. Tøebaže mnohé nasvìdèovalo tomu, že se k nìmu schyluje. Pøišly pøece, jak to tvrdila proroctví, veliké války a veliké rány na všechno køesanstvo a spousta lidí sešla ze svìta smrtí násilnou. Zdálo se, že sám Bùh si žádá, aby pøíchod nového øádu vìcí pøedcházelo znièení øádu starého. Že se blíží apokalypsa, že šelma vystoupí z hlubin, kterហbude míti sedm hlav a deset rohù a že ètyøi strašliví jezdci budou cválat zpustošenou zemí v dýmu požárù. Že co nevidìt zatroubí trouby andìlské a budou zlomeny peèetì. Že nebesa budou dštít oheò a z jejich klenby spadne hvìzda jménem Pelynìk, která otráví tøetinu øek a studnic vod po vší zemi. Hrùza èlovìka kolikrát obcházela, až se mu, s prominutím, zadnice svírala. Inu, byly to zlé èasy, leè má-li ctìné panstvo zájem, mohu o nich vyprávìt. Jenom tak pro zahnání dlouhé chvíle, dokud se nepøežene ta slota, co nás tady v krèmì zadržela. Budu vyprávìt o tìch èasech i o lidech, kteøí tenkrát žili, jakož i o takových, kdož tenkrát

9

žili, však lidmi nebyli. O tom, kterak jedni i druzí snášeli rány, jimiž je ta neklidná doba stíhala. Kterak se potýkali s nepøízní osudu i sami se sebou. Ten pøíbìh zaèíná líbeznì a utìšenì, rozkošnì a vášnivì – vzrušujícími milostnými hrátkami. Nech vás to však, vzácní posluchaèi, neoklame…

Kapitola první

ve které má ètenáø možnost poznat Reinmara z Bìlavy zvaného Reynevan, a to hned z nìkolika jeho silných stránek souèasnì, mezi nìž je možno zapoèítat znalost ars amandi, Starého zákona a jízdy koòmo. Kapitola pojednává rovnìž o Burgundsku – jak zeširoka, tak do hloubky. Otevøeným okénkem svìtnièky bylo na pozadí po nedávné bouøce ještì ztemnìlého nebe vidìt tøi vìže: nejbližší na radnici, vedle ní vysokou a štíhlou zvonici kostela svatého Jakuba a o kus dále válcovitou hlásku knížecího hradu. Kolem kostelní vìže poletovaly vlaštovky vyplašené nedávným vyzvánìním. Pøi bouøi bily také zvony kostelù Nejsvìtìjší Panny Marie a Božího tìla, jejich vìže však z okénka v zadním traktu kláštera a hospice augustiniánù vidìt nebyly. Byl èas sexty – poledního modlení. Øeholníci zaèali Deus in auditorium. A Reinmar de Bielau zvaný Reynevan políbil rozpálené rameno

Adély von Sterza, vymanil se z její náruèe a ulehl po jejím boku na potem zvlhlé prostìradlo. Pøes klášterní zeï sem z mìsta doléhal køik, rachot povozù, dunìní prázdných sudù a øinkot mìdìného i cínového nádobí. Byla støeda, den trhu, na který do Olešnice pravidelnì pøijíždìly a pøicházely houfy kupcù i kupujících. Memento, salutis Auctor quedi nostri quondam corporis ex illibata virgine nascendo, formam sumpseris. Maria mater gratiae, mater misericordiae, tu nos ab hoste protege, et hora mortis suscipe… Už zpívají hymnus, pomyslel si Reynevan a paží objal z dalekého Burgundska pocházející cho rytíøe Gelfrada von Sterza. Hymnus. Jak rychle pomíjejí chvilky štìstí. Èlovìk by si pøál, aby trvaly vìènì, leè ony odletí jako prchavý sen… „Reynevane… Mon amour… Mùj sladký…“ Adéla dychtivì a náruživì pøerušila jeho ospalou melancholii. Též si uvìdomovala, jak èas utíká, ale zjevnì jej nehodlala ztrácet filosofickými úvahami. Adéla byla docela nahá. Nahá jako prst. Jiný kraj, jiný mrav, pøemítal Reynevan, jak zajímavé, ba vzrušující mùže být poznávání svìta a lidí. Kupøíkladu Slezanky a Nìmky, když už k tomu dojde, si nikdy nenechají vyhrnout košile výše než k pupku. Polky a Èešky si je ochotnì vyhrnují samy a až nad prsa, ale ani za nic je nesvléknou úplnì. A Burgunïanky, ach, ty ze sebe v mžiku shazují vše, jejich žhavá vášnivost, jak se zdá, nesnese na tìle ani hadøík. Jak krásná zemì musí být to Burgundsko, jak nádherný kraj. Tyèící se hory, povlovné pahorky. A doliny… „Ach, aaach, mon amour…“ vzdychala Adéla, tisknouc se k Reynevanovým dlaním celou svou burgundskou krajinou. Mezi námi, Reynevanovi bylo teprve tøiadvacet let a pøílišným znalcem svìta rozhodnì nebyl. Znal málo Èešek, ještì ménì Slezanek a Nìmek, jednu Polku, jednu Cikánku, a pokud jde o jiné národy, jednou dostal košem od Maïarky. Jeho erotické zkušenosti nebyly nikterak impozantní – ani kvantitativnì, ani kvalitativnì. Ovšem i tak byl na nì patøiènì hrdý. Jako každý žlázami ovládaný cucák se pova-

12

žoval za nepøekonatelného svùdce a milovníka, pøed nímž nìžné pohlaví neukryje žádné tajemství. Po pravdì øeèeno: dosavadních jedenáct dostaveníèek s Adélou von Sterza nauèilo Reynevana o ars amandi více než celé tøi roky studií v Praze. Pøitom se nedovtípil, že Burgunïanka vlastnì uèí jeho, byl si jist, že z jeho strany jde o vrozené nadání. Ad te levavi oculos meos qui habitas in caelis Ecce sicut occuli servorum ad manum dominorum suorum. Sicut oculi ancillae in manibus dominae suae ita oculi nostri ad Dominum Deum nostrum, Donec misereatur nostri Miserere nostri Domine… Adéla chytila Reynevana za krk a strhla ho na sebe. Reynevan popadl to, co bylo tøeba, a miloval ji. Miloval ji, a jako by to nestaèilo – šeptal jí do ouška vyznání své vroucné lásky. Byl šasten. Nesmírnì šasten. * Za své štìstí Reynevan vdìèil, samozøejmì nepøímo, církevním svìtcùm. Bylo to tak: Jako pokání za høíchy, jež byly známy výluènì jemu a jeho zpovìdníkovi, slíbil slezský rytíø Gelfrad von Sterza vykonat pou ke hrobu svatého Jakuba. Cestou však zmìnil plány. Dospìl k názoru, že do Compostely je pøíliš daleko a ponìvadž pøímluva svatého Jiljí není také k zahození, bude úplnì staèit pou do Saint-Gilles. Ale ani toto poutní místo mu nebylo souzeno navštívit. Dospìl pouze do Dijonu, kde se náhodou seznámil s pøekrásnou, teprve šestnáctiletou Burgunïankou Adélou de Beauvoisin. Dívka, jež Gelfrada zcela okouzlila, byla sirota, mìla pouze dva bratry, povaleèe a darmojedy, kteøí ji bez velkých cavykù provdali za cizího rytíøe. I když podle vìdomostí obou bratrù leželo Slezsko nìkde mezi Eufratem a Tigridem, byl pro nì Šterca ideálním švagrem: nezajímal se o dìdictví po rodièích, a dokonce ani o vìno. A tak se burgundská kráska dostala do Heinrichsdorfu, obce poblíž Minstrberka, která byla v držení jejího manžela. A právì v Minstrberku padla do oka Reinmarovi z Bìlavy. A on jí.

13

„Aaach!“ vykøikla Adéla a zapletla nohy na Reynevanových zádech. „Aaaaa-ách!“ Nikdy by k tomu áchání nedošlo, všechno by skonèilo u vláèných pohledù a kradmých gest, kdyby nebylo tøetího svìtce, jmenovitì Jiøího. Na svatého Jiøí roku 1422 se totiž Gelfrad ze Štercù vydal s houfem dalších køižákù na váleènou výpravu proti husitùm, zorganizovanou braniborským kurfiøtem a míšeòským markrabìtem. Valného úspìchu tehdy køižáci nedosáhli, jen co je pravda, vpadli do Èech a horempádem se odtamtud zase stáhli. Aèkoliv se støetu s husity vyhnuli, i tak došlo k obìtem. Jednou z nich byl i køižák Gelfrad von Sterza, který si pøi pádu z konì zlomil nohu tak ošklivì, že se až dosud, jak vyplývalo z dopisu, který poslal rodinì, musel léèit nìkde v Pleissenlandu. A tak se slamìná vdova Adéla, pøebývající mezitím u manželových pøíbuzných v Bìrutovì, mohla bez pøekážek scházet s Reinmarem z Bìlavy v jeho podkrovní svìtnièce v komplexu olešnického kláštera, nedaleko špitálu, kde Reynevan pracoval. * Mniši v chrámu Božího tìla zaèali zpívat druhý z pøedepsaných žalmù. Musíme si pospíšit, zalitoval v duchu Reynevan. Pøi capitulum, nejpozdìji pøi kyrie musí Adéla opustit hospic. Nikdo ji tady nesmí zahlédnout. Benedictus Dominus qui non dedit nos in captionem dentobus eorum. Anima nostra sicut passer erepta est de laqueo venantium… Reynevan políbil Adélu na bøíško, naèež se zhluboka nadechl a inspirován zpìvem vnoøil tváø do henny a nardu, prustvorce a skoøice, do vùnì stromoví kadidlového, myrrhy a aloe a všech balzámù nejvzácnìjších. Adéla se prohnula jako luk, vztáhla ruce, vjela mu prsty do vlasù a jemnými pohyby beder vycházela vstøíc jeho biblickým zájmùm. „Ach, aaaaach… Mon amour… Mon magicien… Božský chlapèe… Èarodìji…“ Qui confidunt in Domino, sicut mons Sion non commovebitur in aeternum, qui habitat in Hierusalem…

14

Už tøetí žalm, uvìdomil si Reynevan. Jak rychle pomíjejí chvilky štìstí… „Reveretere…“ zamruèel a zvedl se na kolena. „Otoè se, otoè, Šulamitko.“ Adéla se otoèila, klekla si a pøedklonila se, pevnì se chytila pelesti postele a vystavila milenci na odiv veškerou krásu svého reversu. Afrodité Kallipygos, pomyslel si, když se k ní blížil. Erotické antické pøirovnání zpùsobilo, že se k ní pøiblížil jako svatý Jiøí ženoucí se s napøaženým kopím na draka ze Silény. Kleèe za milenkou jako král Šalomoun u trùnu z cedru libánského, popadl ji obìma rukama za vinice Engaddi. „Ke klisnì vozu faraónova,“ šeptal, líbaje ji na šíji, „tì pøipodobním, pøítelkynì má.“ Pøipodobnil. Adéla vykøikla skrze zaaté zuby. Reynevan zvolna klouzal dlanìmi po potem zmáèených bocích, vyšplhal na palmu a zmocnil se jejích plodù. Žena pohodila hlavou jako klisna pøed skokem pøes pøekážku. Quia non relinquet Dominus virgam peccatorum super sortem iustorum ut non extendant iusti ad iniquitatem manus suas… Adéliny prsy poskakovaly v Reynevanových dlaních jako dvé kolouškù, blížencù gazelích. Jednu ruku pak vsunul pod její granátový háj. „Duo… ubera tua…“ sténal, „sicut duo… hinuli capreae gemelli… qui pascuntur… in liliis… Umbilicus tuus crater… tornatilis numquam… indigens poculis… Venter tuus… sicut acervus… tritici vallatus liliis…“ „Ach… aaach… aaaaach…“ kontrapunktovala latiny neznalá Burgunïanka. Gloria Patri, et Filio et Spiritui sancto. Sicut erat in principio, et nunc, et semper et in saecula saeculorum, Amen. Alleluia! Mniši zpívali. A Reinmar z Bìlavy, líbaje šíji Adély von Sterza, uhánìl pøes hory a pøenášel se pøes pahorky – saliens in montibus, transiliens colles, podoben mladému jelenu na horách Béter. Super montes aromatum. *

15

Vyražené dveøe se s rachotem rozletìly dokoøán, ze zdi vytržená skoba vystøelila oknem ven. Adéla tence, pronikavì vykøikla. Do místnosti vpadli bratøi Štercové. Na první pohled bylo jasné, že nepøišli na pøátelskou návštìvu. Reynevan se skutálel z lùžka a èásteènì jím chránìn od vetøelcù popadl svoje šaty a zaèal se chvatnì oblékat. Z vìtší míry se mu to povedlo, hlavnì proto, že poèáteèní útok Štercù smìøoval na jejich švagrovou. „Ty kurvo!“ øval Morold von Sterza a vlekl nahou Adélu z postele. „Ty mrzká dìvko!“ „Mrcho nestydatá!“ pøipojil se jeho starší bratr Wittich. Zato Wolfher, nejstarší po Gelfradovi, ani neotevøel ústa, vztekem docela ztratil øeè. Rozmáchl se a uhodil Adélu do oblièeje. Žena zajeèela. Wolfher jí pøidal, tentokrát z druhé strany. „Neopovažuj se ji bít, Šterco!“ vykøikl Reynevan, ale hlas se mu tøásl pocitem bezmoci a bezbrannosti, vyvolaným jen napùl nataženými nohavicemi. „Neopovaž se, slyšíš?“ Jeho køik se neminul úèinkem, by jiným, než zamýšlel. Wolfher a Wittich rázem zapomnìli na neøestnou švagrovou, skoèili po Reynevanovi a zasypali ho ranami a kopanci. Ani se nebránil, jen se pøikrèil, stáhl hlavu mezi ramena a vytrvale se snažil obléci si kalhoty – jako by to ani nebyla souèást bìžného obleèení, ale nìjaká kouzelná zbroj, schopná uchránit ho pøed ranami, podobnì jako bájná zbroj Aistolfova neb Amadisova. Koutkem oka zahlédl, jak Wittich tasil nùž. Adéla zakvílela. „Poèkej,“ zarazil bratra Wolfher. „Tady ne.“ Reynevan se zvedl na kolena. Rozzuøený Wittich s tváøí bílou jako vápno pøiskoèil a úderem pìsti ho srazil zpátky na podlahu. Adéla køièela, až v uších zaléhalo. Køik se utrhl, když ji Morold uhodil pøes ústa a škubl za vlasy. „Nebijte ji…“ zachrèel Reynevan. „Nebijte ji, lotøi!“ „Ty psí synu!“ zahulákal Wittich. „Jen poèkej!“ Rozmáchl se a udeøil, kopl jednou, podruhé. Pøi tøetím kopanci ho Wolfher zadržel. „Tady ne,“ zopakoval klidnì, byl to však zlovìstný klid. „Na dvùr s ním. Bereme ho do Bìrutova. Tu couru taky.“ „Jsem nevinná!“ zasténala Adéla. „On mì uhranul! Oèaroval! Je to èernoknìžník! Le sorcier! Le diab…“ Morold ji umlèel další ranou. „Ztichni, bìhno,“ zavrèel. „Ještì dostaneš možnost si zakøièet. Postaráme se o to.“ „Neopovažte se ji bít,“ zasípal Reynevan.

16

„Tobì taky,“ poznamenal s hrozivým klidem Wolfher, „dáme možnost zazpívat, kohoutku. Na dvùr s nimi!“ Z pavlaèe vedly strmé schody. Štercové z nich Reynevana jednoduše shodili, mladík se skutálel na podestu a cestou polámal èást døevìného zábradlí. Než se staèil zvednout, opìt ho popadli a svrhli rovnou na nádvoøí, do prachu mezi šišky koòského trusu. „Vida, vida,“ ozval se od koní nejmladší ze Štercù Niklas, ještì výrostek. „Kdopak nám to sem spadl z nebe? Není to náhodou Reinmar Bielau?“ „Dùležitý uèený Bielau,“ zachechtal se nad v prachu se plazícím Reynevanem kumpán a pøíbuzný Štercù Jenè z Knobelsdorfu pøezdívaný Sýèek. „Drzý pøemoudøelý Bielau.“ „Podìlaný básník,“ pøisadil si Dieter Haxt, další pøítel rodiny. „Slezský Abélard.“ „Abychom mu dokázali, že i my jsme vzdìlanci,“ promluvil nevzrušenì po schodišti scházející Wolfher, „udìláme mu totéž, co udìlali Abélardovi, když ho naèapali u Heloisy. Nachlup to samé. Jak se ti zamlouvá stát se kapounem, Bìlavo?“ „Bìž do hajzlu, Šterco!“ „Co? Cóóó?“ Tøebaže se to zdálo nemožné, zbledl Wolfher ještì více. „Kohoutek si dovoluje otevírat zobák? Zkouší kokrhat? Podej mi biè, Jenèi!“ „Nebij ho!“ rozkøikla se zcela neoèekávanì Adéla, scházející po schodech na dvùr a obleèená zatím jen èásteènì. „Nebij ho! Nebo všem povím, jaký jsi! Žes mì ty sám obtìžoval, osahával a k nevìøe nutil! Za bratrovými zády! Žes mi vyhrožoval pomstou, kdybych to chtìla prozradit! Proto jsi teï takový… Takový…“ Nepøipomnìla si vhodné nìmecké slovo, a tak vyšla celá její tiráda vniveè. Wolfher se jen zasmál. „To zrovna,“ vyštìkl. „Kdo by poslouchal pomluvy francouzské kubìny? Býkovec, Sýèku!“ Na opaèné stranì nádvoøí se zaèernaly augustiniánské hábity. „Co se to tady dìje?“ zvolal pøevor Erazim Steinkeller, hubený, v oblièeji zažloutlý staøík. „Co za hanebnost zde tropíte, køesané?“ „Vari odtud!“ zaøval Morold, práskaje býkovcem. „Táhnìte si po svých, oholené hlavy. Vrate se k žaltáøi a nestrkejte rypáky do rytíøských záležitostí, sic po nich dostanete, èernoprdeláèi!“ „Pane,“ sepjal pøevor staøeckými skvrnami pokryté ruce, „odpus jim, nebo nevìdí, co èiní. In nomine Patris, et Filii…“ „Morolde, Wittichu, sem s tou dìvkou!“ zavelel Wolfher. „Jenèi, Dietøe, vy spoutejte toho zmetka!“

17

„Co kdybychom,“ navrhl až dosud mlèící Stefan Rotkirch, další pøítel domu Štercù, „ho aspoò kousek, kousíèek vláèeli za konìm?“ „To by šlo. Ale prvnì ho trochu pošimrám karabáèem.“ Wolfher se rozpøáhl na ležícího Reynevana, ale neudeøil. Za ruku s bièem ho chytil bratr Inocenc. Bratr Inocenc byl muž vysokého vzrùstu a mocných ramen, což nedokázal zamaskovat ani pokornou pøihrbeností. Jeho hmat znehybnìl rytíøovu paži jako železný svìrák. Šterca sprostì zaklel, vytrhl se a prudce do mnicha strèil. S podobným úspìchem, jako kdyby chtìl odstrèit vìž olešnického hradu. Hromotlukovo øeholní jméno Innocentius – Nevinný bylo jeho spolubratry s oblibou pozmìòováno na Insolentius – Troufalec. Teï se ani nezachvìl. Ihned však do Wolfhera strèil na oplátku – až rytíø odletìl pøes ètvrt nádvoøí a pøevrátil se na hromadu kompostu. Na okamžik zavládlo ticho. Pak se všichni vrhli na olbøímího mnicha. Sýèek, jenž byl ke své smùle nejrychlejší, dostal do zubù a svalil se na zem jako podatý. Morold Šterca dostal pøes ucho pouze otevøenou dlaní, pøesto odvrávoral s nepøítomným pohledem stranou. Ostatní vylezli na siláka jako mravenci, postava v èerném hábitu takøka zmizela v krupobití ran a kopancù. Ovšem bratr Insolentius, tøebaže krutì bit, oplácel neménì tvrdì a zdaleka ne po køesansku – a už vùbec ne dle pokorné regule svatého Augustina. To rozrušilo dokonce i staøièkého pøevora. Zrudl jako vlèí mák, zaøval jako lev a vrhl se do bitevní vøavy. „Pax!“ køièel a mlátil napravo nalevo palisandrovým krucifixem. „Pax! Vobiscum! Miluj bližního svého… Proximum tuum… sicut te ipsum… Èubèí syni!“ Dieter Haxt se po nìm ohnal pìstí. Staøec vykopl nohama, jeho sandály vyletìly do vzduchu po neuvìøitelných trajektoriích. Augustiniáni se dali do køiku, nìkolik horkých hlav nevydrželo a pustilo se do boje. Na nádvoøí kláštera se rozpoutala nevídaná rvaèka. Mezitím se vzpamatoval Wolfher Šterca, tasil meè a hrozilo, že poteèe krev. Avšak Reynevan, kterému se již také podaøilo vstát, jej praštil do týla rukojetí býkovce, jejž zvedl ze zemì. Šterca se popadl za hlavu a otoèil se, v tu chvíli ho Reynevan švihl karabáèem pøes oblièej. Wolfher upadl, Reynevan se rozbìhl ke koním. „Adélo! Sem! Ke mnì!“ Adéla se ani nepohnula a v její tváøi se zraèila udivující neteènost. Reynevan se vyhoupl do sedla. Kùò zaøehtal a zatanèil na místì. „Adélóóó!“

18

Morold, Wittich, Haxt a Knobelsdorf se už hnali k nìmu. Reynevan obrátil konì, pronikavì hvízdl a pobídl ho do cvalu. Rovnou k otevøené bránì. „Za ním!“ zaryèel Wolfher. „Na konì a za ním!“ Nejdøíve Reynevana napadlo zamíøit k Mariánské bránì a uniknout z mìsta do Spalických lesù, k bránì vedoucí Kravská ulice však byla neprostupnì ucpána povozy. Pobízený kùò nicménì projevil vlastní iniciativu, a než se jeho jezdec zorientoval, mìl už namíøeno smìrem k rynku. Zpod kopyt støíkalo bláto, kolemjdoucí uskakovali stranou, Reynevan se nemusel ani ohlížet, aby mu bylo jasné, že pronásledovatelé jsou mu v patách. Za sebou slyšel dusot kopyt, ržání koní, hulákání Štercù a proklínání poražených chodcù. Kopl konì patami do slabin, v trysku povalil pekaøského uèedníka nesoucího velký koš. Calty, housky a žemle se rozsypaly do bláta a vzápìtí je v nìm rozdupaly podkovy koní pronásledovatelù. Reynevan se neohlížel zpìt, jeho oèi se nemohly odpoutat od toho, co spatøil vpøedu. Takøka celou ulièku pøed ním zatarasila kára tažená sedlákem v beranici a vysoko naložená chrastím. Zùstal jen úzký prùjezd, jenže právì tam døepìl na zemi kroužek polonahých, špinavých dìtí, vyhrabávajících na tom místì z hnoje nìco náramnì zajímavého. „Máme tì, Bielau!“ zachechtal se vzadu Wolfher Šterca, který už zahlédl, co stojí v cestì. Kùò se øítil ulièkou, že nebyla nadìje ho zastavit, Reynevan vtiskl tváø do høívy a zavøel oèi. Proto nevidìl, jak se vyplašená dìcka s rychlostí a hbitostí mìstských krys rozprchla na všechny strany. Nevidìl, že sedlák, kolem nìhož se pøehnal jako vichr, se vydìšenì obrátil na místì – souèasnì zatáhl za oj a tím pádem pootoèil celý dvoukolák. Štercové na nìj najeli. Jenè Knobelsdorf vyletìl ze sedla a smetl z káry polovinu chrastí. Reynevan se pøehnal Svatojánskou mezi rathauzem a purkmistrovým domem a vyjel na rynk. Potíž byla v tom, že rozlehlý olešnický rynk byl plný lidí. Rozpoutal se pøíšerný zmatek. Reynevan nabral smìr na ètverhrannou vìž nad Olavskou bránou a vjel cvalem mezi lidi, konì, voly, prasata, vozy a káry, zanechávaje za sebou nepopsatelnou spouš. Lidé køièeli, kleli a nadávali, skot buèel, brav kvièel, stánky, šátory a pulty trhovcù se hroutily a pøevracely, na zem se sypalo nejrozmanitìjší zboží: hrnce, mísy a džbány, motyky, pohrabáèe, rybáøské vrše, ovèí rouna, plstìné èapky, døevìné lžíce, lojové svíèky, kožené škornì, lýèené láptì a tøebas i hlinìní pískací kohouti. Znehodnocení pod nohama lidí a zvíøat podléhaly rovnìž potraviny:

19

vejce, sýry, peèivo, luštìniny, mrkev, tuøín, cibule, ba dokonce živí raci. V povìtøí víøilo peøí, rozléhalo se kvokání a kejhání domácího ptactva. A Reynevana zatvrzele stíhající Štercové dovršovali dílo zkázy. Reynevanovu koni pøeletìla tìsnì pøed nosem husa, splašené zvíøe uskoèilo stranou, vrazilo do vozíku s rybami a pøevrátilo plnou káï. Rozzuøený rybáø se ohnal násadou podbìráku, chybil jezdce, ale zasáhl konì. Kùò zaøehtal a vyhodil zadkem, až pøevrátil pultík s nitìmi, tkanicemi, stuhami a kalouny. Pár okamžikù tanèil na místì v kluzké a páchnoucí vrstvì cejnù, plotic a karasù, zpestøené rùznobarevnými klubíèky a špulkami. Reynevan se udržel v sedle jen zázrakem. Koutkem oka zahlédl, jak se k nìmu hrne kalounkáøka se sekerou v ruce – sám bùh ví, k èemu jí ten nástroj sloužil v jejím obchodì. Reynevan vyplivl na rty pøilepené husí peøí, zkrotil konì a namíøil s ním k Øeznické ulièce, odkud, jak vìdìl, bylo k Olavské bránì jen pár krokù. „Utrhnu ti koule, Bìlavo!“ øval vzadu Wolfher Šterca. „Utrhnu a nacpu ti je do chøtánu!“ „Polib mi prdel!“ Pronásledovatelé zùstali už jen ètyøi, Rotkircha strhli z konì a zmlátili rozbìsnìní trhovci. Reynevan letìl jako šíp ulièkou za nohy visících, stažených a vykuchaných ovcí a telat, zavìšených ètvrtek dobytèat a vepøù. Øezníci se mu klidili z cesty, ale i tak porazil jednoho, který nesl na rameni hovìzí kýtu. Muž se svalil pod nohy Wittichova konì, ten se vzepjal, a v tu chvíli do nìj vrazil kùò Wolfherùv. Wittich sletìl z koòského høbetu rovnou na øeznický stùl, hubou do plic, žaludkù a støev. Jeho starší bratr mu spadl na záda, ale noha mu zùstala ve tømenu a kùò ho vytáhl pøes porážku ven na ulici – olepeného zvíøecími výkaly, chlupy, krví a blátem. Reynevan bleskovì sklonil hlavu, aby mohl projet pod døevìným vývìsním štítem s namalovanou praseèí hlavou. Uprchlíkovi v patách byl Dieter Haxt, který se ale už schýlit nestaèil, deska s kontrfektem rozesmátého èuníka ho udeøila naplno do èela, až to zadunìlo. Haxt se pøevrátil pøes koòský zadek a spadl na hromadu odpadkù. Reynevan se koneènì odvážil ohlédnout, stíhal ho už pouze Niklas. Tryskem vyrazil z ulièky masných krámù na plácek, kde pracovali jircháøi a koželuzi. Když se náhle bezprostøednì pøed ním objevil rám ovìšený mokrými kùžemi, nezaváhal a pøinutil konì ke skoku. Kùò skoèil, Reynevan nespadl – opìt jen zázrakem. Niklas takové štìstí nemìl. Jeho kùò se zalekl skoku, zarazil se, uklouzl na vlhké a mastné dlažbì a narazil do rámu. Nejmladší Šter-

20

ca mu pøeletìl pøes hlavu. Velmi, velmi nešastnì. Bøichem a slabinami pøímo na ostøí mizdøicí skobly, kterou zde mìli koželuzi pøipravenu k oškrabování blan z kùží. Nejprve si Niklas ani neuvìdomil, co se mu stalo, vyskoèil na nohy, pøikroèil ke koni a chytil uzdu. Zvíøe zafrkalo a ustoupilo pøed ním, pod Niklasem se podlomila kolena a pár krokù klouzal po zemi za couvajícím, panicky frkajícím konìm. Koneènì zranìný jinoch pustil uzdu a pokusil se postavit. Uvìdomil si, že nìco není v poøádku, pohlédl na svoje bøicho. A vykøikl. Kleèel v rychle rostoucí kaluži krve. Pøijel Dieter Haxt, zadržel konì a seskoèil na zem. Totéž udìlali v následující chvíli Wolfher a Wittich Štercové. Chlapec ztìžka usedl. Díval se na své bøicho. Ještì jednou vykøikl a rozplakal se. Oèi mu zahalila mlha. Krev unikající z jeho tìla se mísila s krví ráno poražených prasat a volù. „Niklasiii!!!“ Niklas von Sterza zakašlal, zalkl se krví. A zemøel. „Už jsi mrtvý, Reinmare Bielau!“ zaøval smìrem k bránì sinalý Wolfher Šterca. „Dopadnu tì a zabiju, znièím tì, vyhubím celý tvùj prokletý rod! Celý rod, slyšíš?!“ Reynevan neslyšel. Podkovy jeho konì právì dunìly na dubových fošnách padacího mostu. Opouštìl Olešnici a prchal na jih, na vratislavskou cestu.

21

Kapitola druhá

ve které se ètenáø dovídá o Reynevanovi ještì více, a totiž z rozhovorù, jež o nìm vedou rùzní lidé, jak jemu pøíznivì naklonìní, tak i nevražící. Zatím Reynevan bloudí olešnickými lesy. Popis jeho bloudìní si autor ponechal pro sebe, ètenáø je tedy nolens volens odkázán na vlastní pøedstavivost. „Posaïte se, pánové, sem ke stolu,“ vyzval konšely Bartolomìj Sachs, purkmistr mìsta Olešnice. „Co bych vám nabídl. Z vín, abych pravdu øekl, nemám nic, èím bych vás mohl uctít. Zato pivo, hohó, právì dnes mi pøivezli ze Svídnice prvotøídní ležák, bøeznovou várku…“ „Nuže tedy pivo, pane Bartolomìji,“ zamnul si ruce konšel Jan Hofrichter, jeden z nejbohatších kupcù ve mìstì. „Vždy pivo je nᚠtruòk, vínem a si šlechta bachory kyselí… S prominutím, dùstojný otèe…“ „To nic,“ mávl rukou knìz Jakub von Gall, faráø od svatého Jana Evangelisty. „Já už nejsem žádný šlechtic, nyní jsem vᚠplebán. Již

22

to slovo dává na srozumìnou, že plebán patøí ke svému lidu, proto ani já dobrým pivem nikdy nepohrdnu. A napít se mohu s klidným svìdomím, nebo nešpory jsem již odsloužil.“ Usedli ke stolu v prostorné, nízké, stroze vybílené jednací síni radnice, v níž obvykle probíhaly porady magistrátu. Purkmistr na svém vysokém stolci zády ke krbu, knìz Gall po jeho pravici tváøí k oknu. Naproti se usadil Hofrichter a vedle nìho LukᚠFrýdman, zámožný a vážený zlatník, jenž v módním vatovaném wamsu a se sametovým rondletem na naondulovaných vlasech vypadal sám jako šlechtic. Purkmistr si odkašlal a neèekaje na služebnou s pivem, promluvil. „Co tady máme?“ zaèal øeènickou otázkou a položil ruce s propletenými prsty na objemné bøicho. „Co zase v našem mìstì natropili urození páni rytíøi? Rvaèka u augustiniánù. Honièka na koních ulicemi a nakonec po rynku. Nìkolik lidí potluèených a zranìných, jedno dìcko vážnì. Poškozený soukromý majetek, ponièené zboží. Mercatores et institores se mi doslova cpali do dveøí, požadujíce odškodnìní od mìsta. Mìl jsem je rovnou posílat k pánùm Štercùm do Bìrutova, na Lednou a na Sterzendorf.“ „Radši ne,“ poznamenal suše Hofrichter. „I když i já mám dojem, že páni rytíøi se u nás ve mìstì nadmíru rozdivoèili, nemùžeme pominout pøíèinu oné výtržnosti ani její následek. Její následek, tragický následek, je nám všem znám, je to smrt mladého Niklase von Sterza. A pøíèiny – neøest a smilstvo. Štercové bránili èest svého bratra, honili floutka, který svedl jejich švagrovou, zhanobil lože manželské. Je pravda, že v zápalu to ponìkud pøehnali…“ Kupec umlkl, když zachytil významný pohled knìze Jakuba. Pokud dal totiž duchovní nenápadnì najevo, že hodlá promluvit, obvykle pøerušil øeè i samotný purkmistr. Jakub Gall nebyl jen duchovním správcem místní farnosti, nýbrž i tajemníkem olešnického knížete Konráda a kanovníkem vratislavské kapituly. „Cizoložství je høích,“ promluvil knìz a vzpøímil za stolem svou štíhlou postavu. „Cizoložství je rovnìž zloèin. Ovšem høíchy trestá Bùh a zloèiny právo. Samosoudy a vraždy nelze tolerovat.“ „Tak, tak,“ pøisvìdèil purkmistr, ale hned se chopil jednoho z korbelù, jež byly právì pøineseny na stùl. „Bolí nás, že mladý Niklas Šterca tragicky zahynul,“ pokraèoval knìz Jakub, „ale byla to nešastná náhoda. Zato kdyby Wolfher Šterca se svou kompanií dopadl Reinmara Bielau, øešili bychom v naší jurisdikci vraždu. Možná že nás to ještì èeká, protože ctihodného pøevora Steinkellera zbili Štercové tak, že od té doby leží bez ducha ve špitále svého kláštera. Pokud staøec na následky ná-

23

silného útoku zemøe, bude to mít vážné následky. Myslím pro rod Štercù.“ „Pokud pak jde o zloèin cizoložství,“ promluvil zlatník Frýdman, když poznal, že duchovní dokonèil svou øeè, „uvažte, pánové, že nenáleží do naší jurisdikce. Tøebaže k nìmu došlo v Olešnici, zúèastnìné osoby nám nepodléhají. Gelfrad de Sterza, podvádìný manžel, je pøece vazal knížete minstrberského. Stejnì tak delikvent, mladý medik Reinmar de Bielau…“ „U nás došlo k nemravnosti, u nás došlo ke zloèinu,“ øekl nesmlouvavì Hofrichter. „K velice vážnému zloèinu, pøihlédneme-li k tomu, co Štercova žena u augustiniánù vyznala. Medikus ji prý kouzly obloudil a èarami ke høíchu svedl. Pøimìl ji proti její vùli…“ „To øíkají všechny,“ zahuèel z nitra pivní holby purkmistr. „Zvláštì,“ podpoøil jej zlatník, „když jim položí nùž na krk nìkdo takový jako Wolfher Šterca. Správnì øekl otec Jakub, že cizoložství je zloèin – crimen. A jako každý zloèin vyžaduje dùkladné vyšetøení a øádný soud. Nechceme tady žádnou krevní mstu a poulièní bitky, nesmíme dopustit, aby urození rabijáti napadali duchovní osoby, rozhánìli se na veøejnosti meèi a na koních poráželi lidi na rynku. Za to, že bezdùvodnì udeøil platnéøe a ohrožoval jej zbraní, šel ve Svídnici do vìže dokonce jeden z Panevicù. Tak to má být. Pryè jsou èasy šlechtické zvùle. O celé vìci musíme zpravit knížete.“ „Tím spíše,“ pøikývl purkmistr, „že Reinmar z Bìlavy je šlechtic a Adéla Štercová je šlechtièna. Jeho nemùžeme vypráskat bièem z mìsta a ji nemùžeme dát na pranýø jako ledajakou pobìhlici. Rozhodnout musí Jeho Milost.“ „Nespìchejme,“ radil otec Gall a obrátil zrak vzhùru. „Kníže Konrád se chystá na cestu do Vratislavi, pøed odjezdem má jistì spoustu starostí. Klevety, jak už to chodí, se k nìmu už urèitì donesly, soudím však, že dosud nenastal èas, abychom jej uvìdomili oficiálnì. Pøedložme záležitost knížeti, až se vrátí. Do té doby se mùže mnohé samo vyøešit.“ „Souhlasím,“ pøisvìdèil Bartolomìj Sachs. „Já také,“ øekl zlatník. Jan Hofrichter si pošoupl kuní kolpak do týla a sfoukl pìnu ze svého piva. „Jeho Milost,“ uznal, „mùžeme skuteènì informovat až po návratu, v tom s vámi souhlasím. Zato ale musíme urychlenì poslat zprávu Svatému oficiu. O tom, co jsme našli v medikovì pracovnì. Nekru hlavou, pane Bartolomìji, a ty se neošklíbej, pane Lukáši. Ani ty, dùstojný otèe, nevzdychej a nepoèítej mouchy na stropì. O nic více

24

než vy nestojím o to mít tady inkvizici, jenže pøi prohlídce pracovny bylo hodnì lidí. Nemusím vám pøece pøipomínat, že kde se sejde hodnì lidí, dozajista alespoò jeden donáší inkvizici. A jakmile se v Olešnici objeví vizitátor, nás se jako prvních zeptá, proè jsme otáleli…“ „Pak mu to já vysvìtlím,“ odtrhl otec Jakub zrak od stropu. „Já osobnì. Je to moje farnost a mou povinností je informovat jak kurii, tak Oficium. Mnì náleží rozhodnutí, zda jsou okolnosti natolik závažné, abych biskupa a papežského inkvizitora zamìstnával našimi problémy.“ „Èarodìjnictví, které dosvìdèila Adéla Štercová, pro tebe není dostateènì závažná okolnost? A co alchymistický alembik a na podlaze nakreslený pentagram? Co mandragora? Co lidské lebky, hadi a ještìrky ve sklenìných nádobách, krystaly a zrcadla, lahvièky a flakóny s èertvíjakými lektvary a jedy? To všechno jsou jenom naše problémy?“ „Prozatím ano. Inkvizitoøi jsou uvážliví lidé. Oni mají na starosti inquisitio de articulis fidei, a ne babské povìry a tmáøství, hady a ještìrky. Nemám v úmyslu obtìžovat je takovými hloupostmi.“ „A knihy? Ty, co leží zde pøed námi?“ „Tyto knihy,“ odvìtil nevzrušenì Jakub Gall, „je tøeba nejprve prostudovat. V klidu a dùkladnì. Svaté oficium nikomu nezakazuje èíst. Ani vlastnit knihy.“ „Ve Vratislavi,“ poznamenal zasmušile Hofrichter, „skonèili nedávno dva odsouzenci na hranici. Slyšel jsem, že právì za knihy.“ „V žádném pøípadì ne za knihy,“ popøel faráø, „nýbrž za vyznávání uèení v onìch knihách obsaženého a zatvrzelé odmítání vzdáti se bludù v nich sepsaných. Jednalo se o Viklefovy a Husovy práce, lollardský Floretus, pražské artikule a husitské manifesty. Nic podobného jsem ale mezi knihami zabavenými v pracovnì Reinmara z Bìlavy neobjevil. Nalezli jsme takøka výhradnì lékaøské spisy. Koneènì mnohé z nich mìl medikus pouze vypùjèeny ze scriptoria augustiniánského kláštera.“ „Opakuji,“ vyskoèil Jan Hofrichter ze židle a ukázal na knihy na stole, „že nestojím o pøítomnost inkvizice v našem mìstì, nemám ve zvyku donášet a protiví se mi pálit nìkoho na hranici. Jenže tady jde o naše zadky. Aby kvùli tìmhle knihám nakonec nìkdo neobžaloval nás. Co pøed sebou vidíme kromì Galéna, Plinia a Strabóna? Saladinus de Asculo, Compendium aromatorium. Scribonius Largus, Compositiones medicamentorum. Bartolomeus Anglicus, De proprietatibus rerum. Albertus Magnus, De vegetalibus et plantis… Magnus –

25

to je pøídomek vskutku hodný èernoknìžníka. A tady, vizte, Sabur ben Sahl… Abu Bekr al-Râzi… Pohani! Saracéni!“ „O tìch Saracénech,“ vysvìtlil pøezíravì LukᚠFrýdman a leštil si o rukáv prsteny na své ruce, „se uèí na køesanských univerzitách. Jsou to uznávané autority v oblasti medicíny. A ten tvùj èernoknìžník Albert Veliký byl uèený teolog a biskup øezenský.“ „Když to tvrdíš? Hmmm… Podívejme… Causae et curae, napsala Hildegarda von Bingen. Ta Hildegarda byla dozajista èarodìjnice!“ „Dozajista ne,“ usmál se knìz Gall. „Hildegarda z Bingenu byla prorokynì pøezdívaná Sibyla Rýnská. Zemøela s aureolou svìtice.“ „Øíkᚠsvìtice? A co je tohle? John Gerard, Generall… History… of Plantes… Èert ví, co je to za jazyk, nejspíše židovský. Ale vy mì nepochybnì pouèíte, že to napsal nìjaký další svatý. A tohle je Herbarius od Thomase de Bohemia…“ „Jakže?“ zvedl hlavu Jakub Gall. „Herbáø Tomáše Èecha?“ „Tak to zde stojí.“ „Ukaž. Hm, zajímavé. Jak vychází najevo, vše zùstává v rodinì.“ „V jaké rodinì?“ „V té nejužší,“ jal se vysvìtlovat LukᚠFrýdman, prohlížeje si zálibnì svoje nablýskané prsteny. „TomᚠÈech neboli Behem, autor toho herbáøe, je pradìd našeho Reinmara, milovníka cizích žen, který nám natropil tolik potíží.“ „TomᚠBehem, TomᚠBehem,“ svraštil èelo purkmistr. „Zvaný též Tóma Medikus. Nìco jsem o nìm zaslechl. Byl to prý pøítel nìkterého vratislavského knížete… Nevzpomínám…“ „Knížete Jindøicha VI.,“ napovìdìl vševìd Frýdman. „Dotyèný Tomᚠbyl nejen knížecí pøítel, ale též znamenitý lékaø. Studoval v Padovì, Salernu a Montpellieru…“ Hofrichter se plácl dlaní do èela na znamení, že už i on se rozpomenul. „Neøíkalo se o nìm také, že je èarodìj a neznaboh?“ ujišoval se. „Držíš se toho èarodìjnictví jako blecha žebráka,“ zamraèil se purkmistr. „Dej už s tím, prosím tì, pokoj.“ „TomᚠBehem,“ øekl pøísným hlasem faráø, „byl vysvìceným duchovním. Vratislavským kanovníkem, pozdìji dokonce sufragánem diecéze. A titulárním biskupem Sarepty. Znal se osobnì s papežem Benediktem XII.“ „O tom papeži se také povídalo ledacos,“ nevzdával se Hofrichter. „A èarodìjnictví se vyskytlo i mezi infulovanými. Za èasù inkvizitora Schwenckefelda…“ „Nech už toho, pane Jene,“ pokáral ho knìz Jakub. „Jsou dùležitìjší vìci.“

26

„Pravda,“ potvrdil zlatník. „A já vím jaké. Kníže Jindøich nemìl potomka po meèi, pouze tøi dcery. S nejmladší z nich, Markétou, zapøedl knìz Tomᚠmilostný pomìr.“ „Kníže nezasáhl. Takové to bylo pøátelství?“ „Kníže již tehdy nebyl mezi živými,“ vysvìtloval zlatník, „a knìžna Anna buï nevidìla, co se dìje, anebo to vidìt nechtìla. TomᚠBehem tenkrát sice ještì nebyl biskupem, ale byl náramnì zadobøe se všemi mocnými ve Slezsku: s Jindøichem Vìrným z Hlohova, Kazimírem z Tìšína a Fryštátu, Bolkem Malým Svídnicko-javorským, Vladislavem Bytomsko-kozelským i Ludvíkem z Bøehu. Pøedstavte si èlovìka, který nejenže navštìvuje Svatého otce v Avignonu, ale navíc dovede odstranit moèové kameny tak šikovnì, že operovanému zùstane jeho mužství, a dokonce se i postaví. Tøebas ne každodennì, ale pøece jen… Možná to zní jako šprým, jenže já nežertuji. Údajnì jen díky Tomášovu lékaøskému umìní máme dodnes ve Slezsku Piastovce. Pomáhal prý jak mužùm, tak ženám. A rovnìž párùm, jestli víte, co mám na mysli, pánové?“ „Obávám se, že nepøíliš,“ odvìtil purkmistr. „Zkrátka dokázal pomoci dvojicím, kterým se nedaøilo v ložnici. Teï rozumíte?“ „Teï ano,“ pøikývl Jan Hofrichter. „Vratislavskou knìžnièku jistì taky šoustal podle lékaøských pøedpisù, což? Bylo z toho dítì?“ „Bylo,“ odpovìdìl knìz Jakub. „Skandál se ututlal obvyklým zpùsobem. Markétu uklidili ke klariskám, jejího synka poslali na vychování k nám do Olešnice. Nᚠtehdejší kníže si hoška oblíbil a vychovával ho jako vlastního syna. TomᚠBehem se mezitím stával stále známìjší a dùležitìjší osobou, u nás ve Slezsku, v Praze u dvora císaøe Karla IV., v Avignonu u papeže, takže jeho synáèek mìl odmalièka kariéru zajištìnu. Duchovní, aby bylo jasno. Záleželo jenom na tom, jak mu to bude zapalovat. Kdyby byl hloupý, dostal by venkovskou faru. Kdyby mìl rozumu dost, stal by se opatem nìkde u cisterciákù. No a kdyby se ukázalo, že je opravdu chytrý, èekala by ho nìkterá kolegiátní, èi dokonce katedrální kapitula.“ „A co se ukázalo?“ „Že mu dùvtip nescházel. Navíc byl stejnì pohledný jako jeho otec. A stateèný. Než staèil budoucího sluhu Božího kdokoliv usmìrnit, už bojoval s Velkopolany po boku mladého knížete, pozdìjšího Konráda Starého. Bil se tak neohroženì, že nezbývalo než ho pasovat na rytíøe. S lénem a odpovídajícím predikátem, to se rozumí. Tak odešel klerik Timotheus a zrodil se rytíø Tìma Behem z Bìlavy, jenž záhy

27

vstoupil do nejvybranìjší spoleènosti ve Slezsku, když si vzal dceru Heidenreicha von Nostitz.“ „Nostic že dal vlastní dceru faráøskému panchartovi?“ „Ten faráø byl v té dobì vratislavským sufragánem a biskupem Sarepty, znal se s papežem, radil Václavovi IV. a pøátelil se se všemi slezskými knížaty. Starý Heidenreich dal zajisté ruku své dcerušky jeho panchartovi ochotnì a rád.“ „Když to vezmu kolem a kolem, je to pochopitelné.“ „Nosticova dcera dala Tìmovi de Bielau dva syny: Jindøicha a Tomáše. Zdá se, že v Jindøichovi se ozvala dìdova krev, ponìvadž vystudoval v Praze, byl vysvìcen na knìze a do konce života, celkem donedávna, byl scholastikem u svatého Køíže ve Vratislavi. Tomᚠse oženil s Bohunkou, dcerou Mikše z Prachovic, a zplodil s ní opìt dva syny: Petra a Reinmara. Pøátelé jim øíkají Peterlin èili Petržel a Reynevan èili Vratiè, není známo, zda si tyto zeleninovo-bylinné pøezdívky dali bratøi v dìtství sami navzájem, anebo je tak v žertu pøekøtil jejich otec. Když o nìm hovoøíme, Tomᚠz Bìlavy již také nežije, padl u Tannenberka.“ „Na èí stranì?“ „Na naší, køesanské.“ Jan Hofrichter pokýval hlavou a napil se piva. „A ten Reinmar-Reynevan, co svádí cizí manželky, co dìlal u augustiniánù? Je to oblát nebo novic, nebo kdo?“ „Reinmar Bielau,“ vysvìtloval otec Jakub, „je medik, absolvent Karlovy university. Už jako chlapec navštìvoval katedrální školu ve Vratislavi, potom se uèil u svídnických apatykáøù a u ranhojièù v bøežském hospitálu svatého Ducha. Právì oni a jeho strýc scholastik ho už tehdy doporuèili našim augustiniánùm, kteøí se vyznají v léèbì bylinami. Jinoch dokázal oddanost svému poslání, když obìtavì pomáhal ve špitále i v leproserii. Poté, jak jsem se už zmínil, studoval v Praze medicínu, rovnìž na doporuèení strýce a za jeho peníze. Zjevnì byl pilným studentem, nebo za pouhé dva roky dosáhl titulu bakaláøe – artium baccalaureus. Z Prahy odjel hned po… Hmmm…“ „Po defenestraci,“ nebál se dokonèit purkmistr. „Což jasnì dokazuje, že nemá nic spoleèného s husitským kacíøstvím.“ „Naprosto nic,“ souhlasil Frýdman. „Vím to od synovce, který tenkrát v Praze také studoval.“ „Dobøe se stalo, že se Reynevan zavèasu vrátil do Slezska a dobøe že zamíøil k nám do Olešnice, a ne na Minstrbersko, kde žije jeho bratr. Je to dobrý hoch a moudrý na svùj vìk. V léèení se vyzná jako

28

málokdo. Manželce vyléèil vyrážku, která se jí na… ehm, ehm… na tìle objevila. Dceru, kterou trápil úporný kašel, docela uzdravil. A pamatujete si, jak mnì hnisaly oèi? Podívejte se teï, po odvaru, který mi pøipravil, se úplnì vyhojily…“ Purkmistr se odmlèel a vsunul ruce do širokých, kožešinou obšitých rukávù svého kabátce. Jan Hofrichter na nìj upøel pronikavý pohled. „Koneènì jsem si v hlavì trochu srovnal,“ prohlásil, „jak je to s tím Reynevanem. Sice vnuk pancharta, leè z krve piastovské. Potomek biskupa, oblíbenec knížat, pøíbuzný Nosticù, synovec scholastika vratislavské kolegiáty, spolužák synkù z nejbohatších rodin. Jako by to nestaèilo, zázraèný felèar, který si umí vysloužit vdìk mocných. Z èeho vyléèil tebe, dùstojný otèe Jakube? Jakého neduhu tì zbavil, mohu-li zvìdìt?“ „Tìlesné neduhy,“ opáèil chladnì duchovní, „nejsou vhodným námìtem rozmluv u piva. Nehodlám zabíhat do podrobností, ale pøiznávám, že také mnì navrátil zdraví.“ „Byla by vìèná škoda,“ øekl purkmistr, „pøijít o nìkoho takového. Nelze dopustit, aby nìkdo ze msty zahubil takového odborníka jen proto, že ho pobláznil pár krásných… tedy, oèí. A dìlá, co tak dobøe umí, a pomáhá bližním. A léè텓 „Arci,“ namítl kousavì Hofrichter, „s pomocí magického pentagramu na podlaze?“ „Jestli léèí,“ øekl vážnì knìz, „jestli pomáhá lidem, zahání choroby a tiší bolesti, proè ne. Takové schopnosti jsou darem Božím a pouze nᚠPán ví, koho a proè jimi obdaøí. Spiritus flat, ubi vult – nám nepøísluší soudit Jeho úradky.“ „Amen,“ dokonèil purkmistr. „Zkrátka a dobøe,“ nevzdával se Hofrichter, „nìkdo jako Reinmar Bielau nemùže být vinen? O to vám jde? Chápu to správnì? He?“ „Kdo jest bez viny,“ prohlásil s kamennou tváøí Jakub Gall, „nech první hodí kamenem. Jednoho dne staneme všichni pøed soudem Božím.“ Na dlouhou dobu zavládlo ticho, tak hluboké, že slyšeli šelest køídel mùr, slétajících se na osvìtlená okna. Ze Svatojánské ulice sem dolehlo zpìvné volání ponocného. „Abych tedy vše shrnul a uzavøel,“ napøímil se purkmistr Sachs v køesle, až se bøichem opøel o hranu stolu. „Výtržností v našem mìstì Olešnici jsou vinni bratøi Štercové. Škodami na majetku a újmami na zdraví našich obyvatel jsou vinni bratøi Štercové. Zranìními na tìle, ztrátou vìdomí a nedej Bože smrtí jeho ctihodnosti pøevora Steinkel-

29

lera jsou vinni bratøi Štercové. Oni a pouze oni. Na tom zase, co postihlo Niklase ze Štercù a ukrátilo jeho život, nenese vinu žádná jiná osoba, neb šlo o nešastnou nehodu. Takto formulovanou zprávu podám Jeho knížecí Milosti, až se vrátí. Souhlasíte?“ „Souhlasíme.“ „Consensus omnium.“ „Concordi voce.“ „A kdyby se náhodou Reynevan nìkde ukázal,“ dodal po chvíli odmlky faráø Gall, „doporuèuji ho v tichosti zatknout a zavøít v naší radnièní šatlavì. Pro jeho vlastní bezpeèí. Dokud se bouøe nepøežene.“ „Pokud možno co nejrychleji,“ podotkl LukᚠFrýdman. „Døíve než se o celém pøípadu doslechne starý Tammo Šterca.“ * Vycházeje z rathauzu do tmy na Svatojánské ulici, zachytil kupec Hofrichter koutkem oka pohyb na mìsícem osvícené stìnì vìže, kousek nad okny sínì, kde právì skonèilo zasedání mìstské rady. Zaclonil si oèi pøed svìtlem lucerny, kterou nesl jeho èeledín, a zaostøil zrak. Ký èerchmant, pomyslel si a hned se pøežehnal. Co to leze po zdi? Sova? Netopýr? Anebo… Jan Hofrichter se otøásl, ještì jednou se pøežehnal, narazil si kolpak na hlavu a ráznì vykroèil k domovu. Nevidìl, jak šedý pták zedníèek, jemuž se ve Slezsku øíká pomurnik, rozepjal køídla, zvedl se z øímsy a neslyšnì jako noèní duch vzlétl nad støechy spícího mìsta. * Apeèko Šterca, pán na Ledné, nerad navštìvoval rodový hrad Sterzendorf. Dùvod byl prostý: Sterzendorf byl sídlem Tammona von Sterza, hlavy, seniora a patriarchy rodu. Jak tvrdili nìkteøí: tyrana, despoty a utiskovatele. V komnatì bylo dusno a šero. Tammo Šterca zakázal otevírat okna, aby na nìho nefoukalo. Okenice musely být neustále zavøené, protože denní svìtlo dráždilo mrzákùv zrak. Apeèko byl po cestì hladový a zaprášený. Avšak nebyl mu dopøán èas, aby se najedl a umyl. Starý Šterca nerad èekal. Nemìl rovnìž ve zvyku nikoho hostit. Obzvláštì rodinu. Apeèko tedy polykal sliny – k pití mu pochopitelnì také nikdo nic nenabídl – a informoval Tammona o olešnické události. Dìlal to nerad, ale co mu zbývalo. Tam-

30

mo byl sice mrzák a paralytik, ale souèasnì senior rodu. Senior netolerující neposlušnost. Staøec jej poslouchal zhroucen v køesle ve své obvyklé, neuvìøitelnì pokøivené pozici. Prokletý, ochrnutý, hnusný, trouchnivý dìdek, pomyslel si Apeèko. Pøíèina stavu, v nìmž se patriarcha rodu Štercù nacházel, nebyla známa. V jednom se všichni shodovali: Tammona trefil šlak. Jedni tvrdili, že se staøec rozzuøil, když se dozvìdìl, že jeho osobní nepøítel, nenávidìný vratislavský kníže Konrád, byl konsekrován na biskupa a stal se nejmocnìjší osobností Slezska. Jiní hledali dùvod blíže, výbuch zlosti prý zpùsobila jeho svegruše, stará Anna z Pohoøelic, když pøipálila jeho oblíbený pokrm – pohankovou kaši se škvarky. Tìžko øíci, jak to bylo doopravdy, nicménì výsledek Tammonova vzteku byl oèividný a nepøehlédnutelný. Po mrtvici mohl Šterca hýbat – velmi omezenì – levou rukou a levou nohou. Pravé oko sám neotevøel, pouze na levém dokázal zvednout víèko. Oko mu neustále slzelo a z koutku zkøivených úst mu stékaly sliny. Po mrtvici pøišel o schopnost srozumitelnì mluvit, proto mu od té doby pøezdívali Balbulus – Blekota. Ztráta øeèi však u nìj neznamenala to, v co doufala celá rodina – ztrátu spojení se svìtem. To tedy ne. Pán na Sterzendorfu nadále svíral rod v hrsti, byl postrachem všech okolo sebe, a když chtìl cokoliv øíci, mluvil. A porouèel. Vždycky mìl totiž pøi sobì nìkoho, kdo dovedl pøeložit do lidského jazyka jeho chrchlání, chroptìní a blekotání. Pokaždé to bylo dítì – nìkteré z mnoha Balbulusových vnouèat èi pravnouèat. Dnes byla tlumoènicí desetiletá Ofka von Baruth, která sedìla mrzákovi u nohou a strojila døevìnou panenku do útržkù barevných hadøíkù. Apeèko Šterca skonèil svou zprávu: „Wolfher vyslal posla. Vzkazuje, že záležitost ukonèí, jakmile to okolnosti dovolí, Reinmar Bielau bude lapen a neunikne trestu. V souèasnosti má ale Wolfher svázané ruce, ponìvadž po vratislavské silnici cestuje olešnický kníže s celým dvorem a nìjací církevní preláti. Musí stíhání pøerušit, ale pøísahá, že provinilce chytí a dohlédne, aby èest rodu neutrpìla újmu.“ Balbulusovým víèkem zaškubal tik a z koutku úst mu stekl pramínek slin. „Bbb-bhh-hhh-bhubhu-bhhuaha-rrhhha-phhh-aaa-rrh!“ neslo se komnatou. „Bbb… Hrrrh-urrrh-bhuuh! Guggu-ggu…“ „Wolfher je hòup,“ pøekládala vysokým, melodickým hláskem malá Ofka. „Tupec, kterého bych nenechal dohlížet ani na vìdro sraèek. Jediné, co je schopen chytit, je akorát jeho vlastní èurák.“

31

„Otèe…“ „Bbb… Brrrh! Bhhrhuu-phr-rrrhhh!“ „Mlè!“ pøeložila Ofka, aniž by zvedla hlavu od své panenky. „Poslouchej, co øeknu! Co poruèím!“ Apeèko trpìlivì vyslechl všechny chrapoty a skøeky a poèkal si na pøeklad. „Pro zaèátek zjistíš, Apeèi,“ rozkazoval ústy dìvèátka Tammo Šterca, „která baba z Bìrutova mìla na Francouzku dohlížet. Která nerozpoznala pravý dùvod tìch jejích dobroèinných výletù do Olešnice. Možná té flundøe ještì pomáhala. Babì nechᚠvysázet pìtadvacet rákoskou. Na holou prdel. A tady, pøed mýma oèima. A mám aspoò nìjaké povyražení.“ Apeèko Šterca pøikývl. Balbulus zakašlal, zachrchlal a celý se poplival. Zkøivil oblièej do pøíšerné grimasy a zabublal. „Bylo mi øeèeno,“ pøekládala Ofka, èesajíc své panence malièkým høebínkem vlasy z koudele, „že se Francouzka ukryla u cisterciaèek ve Lhotì. Pøikazuji, abyste ji odtamtud dostali ven, i kdybyste mìli vzít klášter šturmem. Potom pobìhlici zavøete u jeptišek naklonìných našemu rodu, pøíkladnì v…“ Tammo náhle pøestal blekotat a upøel svoje uslzené kalné oko na Apeèka. Ten poznal, že si staøec všiml jeho rozpakù, takže bude muset jít s pravdou ven. „Ona…“ vykoktal. „Potají zmizela ze Lhoty… Nevíme kam… Zabývali jsme se pronásledováním… Neuhlídali jsme…“ „Vìøil bys,“ pøeložila Ofka po chvíli tísnivého ticha, „že mì to u vás vùbec neudivuje? Inu, co se stalo, stalo se. Nebudeme si tím lámat hlavu. A si to s tou kurvou vyøídí Gelfrad, až se vrátí. Vlastnoruènì. Jemu nasadila parohy. V téhle rodinì to zøejmì není nic nového, zdá se, že sám jsem je musel také nosit. Není pøece možné, abych já zplodil takové pitomce.“ Balbulus chvíli chrchlal a zajíkal se. Ofka nepøekládala, nebyla to tudíž øeè, ale jen kašel. Koneènì staøec popadl dech, zasípal a tøískl berlou do podlahy. Potom zabublal. Dívenka si strèila do pusy konec copánku a poslouchala. „Pouze Niklas za nìco stál,“ pøeložila. „On byl pro mì nadìjí rodu. Žádný podvržený bastard, nýbrž moje krev, pravá krev Štercù. A za jeho prolitou krev musí viník zaplatit. I s úroky.“ Tammo opìt uhodil holí do kamenné podlahy. Berla mu vypadla z tøesoucí se levice. Pán na Sterzendorfu kýchl, až se celý poprskal a posmrkal. Vedle køesla stojící Hrozvita von Baruth, Balbulusova dcera a Ofèina matka, starci otøela bradu, zvedla berlu a strèila mu ji do ruky.

32

„Hgrrrhhh! Grhhh… Bbb-bhrr… Bhrrrllg…“ „Reinmar Bielau zaplatí za Niklase,“ pøekládala nevzrušenì Ofka. „Bùh je mi svìdkem a všichni svatí. Strèím ho do kobky, do klece… Ne, do železné skøínì, stejné, jako byla ta, ve které Hlohovští drželi Jindøicha Otylého. S jednou dírou na jídlo a druhou v protìjší stìnì, a tak tìsné, aby se nemohl ani poškrábat. Nechám ho tam aspoò pùl roku hnít, než se do nìho pustím. A pro kata pošlu do Magdeburku, tam mají onaèejší mistry než tady ve Slezsku. Tìm našim pojde muèený už po dvou dnech, já povolám takového odborníka a znalce, který si s Niklasovým vrahem pohraje celý týden. Nebo dva.“ Apeèko Šterca polkl slinu. „Ale nejdøíve musíte ptáèka lapit. Na to potøebujete hlavu. Ponìvadž ptáèek není hloupý. Hlupák by se nestal v Praze bakaláøem, nezískal by si dùvìru a uznání olešnických mnichù a nedokázal by se tak dlouho za našimi zády scházet s Gelfradovou Francouzkou. Za takovým chytrákem nestaèí bìhat jako blázen po zemské stezce a dìlat rozruch, který poslouží leda jemu, ale ne nám.“ Apeèko souhlasnì kývl. Ofka se na nìho podívala a popotáhla ohrnutým nosíkem. „Ptáèek,“ pøekládala dále, „má bratra nìkde u Jindøichova. Je pravdìpodobné, že bude hledat úkryt na jeho panství. Možná tam už je. Další Bielau byl flanïák ve Vratislavi. Ten už sice nežije, ale je možné, že lump bude hledat ochranu u jiného lumpa. Chtìl jsem øíct: u velebného biskupa Konráda, toho zatraceného zlodìje a pijana!“ Hrozvita Baruthová otci opìt utøela vzteky poslintanou a posmrkanou bradu. „Krom toho má ptáèek známé v Bøehu, u tamních duchákù. Také k nim se mohl uchýlit, aby oklamal a zmátl Wolfhera – což není nijak tìžké. Ale teï nejzaruèenìjší možnost, natáhni uši, Apeèi. Jsem si jist, že nᚠmladý frejíø si bude chtít hrát na nìjakého zasraného minnesängra a dostat se k Francouzce, že za ní pøileze do Lhoty jako pes za hárající fenou. A tam ho èapneme.“ „Ve Lhotì?“ podivil se Apeèko. „Vždy ona…“ „Utekla, vím. Jenže on to neví.“ Starý pleticháø, pomyslel si Apeèko, duši má zmrzaèenou ještì ohavnìji než tìlo. Ale poøád je mazaný jako liška. A ví hodnì, skoro všechno, to se mu musí nechat. „Stejnì tu záležitost nenechám na vás,“ pokraèovala Ofka v pøekladu, „moji neschopní synové a synovci. Proto zajedeš nejprve do Nemodlína, potom do Minstrberka. Tam… Poslouchej dobøe, Apeèi. Tam vyhledᚠKunze Aulocka zvaného Kyrieleison. A jeho kumpány: Valtra

33

de Barbyho, Sobka z Kobylí Hlavy a Storka z Gorgovic. Vyøídíš jim, že Tammo von Sterza zaplatí tisíc rýnských zlatých za živého Reinmara Bielau. Tisíc, nezapomeò.“ Apeèko u každého jména nasucho polkl. Patøila totiž jednìm z nejhorších lotrù a hrdloøezù v celém Slezsku, bídákùm beze cti a svìdomí. Každý z nich byl ochoten za tøi skojce zakroutit krkem vlastní babièce, což teprve za pohádkovou sumu tisíce guldenù. Mých guldenù, bìsnil v duchu Apeèko. To má být moje dìdictví, až Balbulus koneènì natáhne brka. „Rozumìls, Apeèi?“ „Rozumìl, otèe.“ „Tak se kliï odtud. Bìž vykonat, co jsem rozkázal.“ Nejdøíve, umínil si Apeèko, zajdu do kuchynì, kde se poøádnì najím a napiju, ty lakomý dìdku. A potom se uvidí. „Apeèi.“ Apeèko Šterca se otoèil. Podíval se. Ne však na bezvládnou postavu v køesle, jež mu nikoli poprvé pøipadala jako nìco nepotøebného, zcela zbyteèného. Nìco, co zde na Sterzendorfu už dávno nemìlo být. Apeèko se podíval do oøíškových oèí malé Ofky. A na Hrozvitu, stojící za starcovým køeslem. „Ano, otèe?“ „Nezklam nás.“ Co když, napadla ho otázka, to vùbec není on? Co když v tom køesle sedí už jenom nesrozumitelnì blekotající loutka, polovièní mrtvola, která to po pøestálé mrtvici dávno nemá v hlavì v poøádku? Co když… ony? Ženské – mladièké, mladé, starší i staré – porouèejí na Sterzendorfu? Rychle zahnal tu dotìrnou myšlenku. „Nezklamu. Otèe.“ * Apeèka Štercu ani nenapadlo pospíchat splnit Tammonovy pøíkazy. S podráždìným vrèením zamíøil do hradní kuchynì, kde si nechal podat vše, co bylo možno v té chvíli najít ve spíži. Tak dostal na stùl naèatou jelení kýtu, vepøová žebírka, velikánské jelito s kroupami a krví, tlustý plát pražské šunky a nìkolik holoubat v rosolu. A k tomu celý bochník chleba, velký jako saracénský pukléø. A na svlažení hrdla, to se rozumí, vína. Ta nejlepší, uherská a multánská, která si Balbulus vyhradil pouze pro sebe. Pokud paralytik mohl být neomezeným pánem ve své komnatì, mimo kom-

34

natu patøila výkonná moc nìkomu jinému. Mimo komnatu byl pánem Apeèko Šterca. Apeèko se cítil jako pán a pøi vstupu do kuchynì to dal jaksepatøí najevo. Psa, který se mu pøipletl pod nohy, nakopl, až s kòuèením vyletìl ze dveøí. Za psem vyrazila koèka, která taktak staèila uhnout pøed hozenou vaøechou. Služky se rozutekly, jako když støelí do vrabcù, když o kamennou podlahu tøískl litinový pekáè. Nejpomalejší z nich schytala pohlavek a dovìdìla se o sobì, že je lenivá tlustá kráva. Rùzné nepìkné vìci si o sobì a svých rodièích poslechli též èeledíni, pár z nich se navíc dùvìrnì seznámilo s panskou pìstí, tvrdou a tìžkou jako ze železa. Hausknecht, kterému bylo tøeba zopakovat rozkaz, aby ze sklepa pøinesl víno, schytal takový kopanec, že se na cestu vydal po ètyøech. Krátce nato se za stolem rozvalený Apeèko – pan Apeèko – hltavì krmil a mocná sousta zapíjel støídavì uherským a multánským, velkopansky házel na zem kosti, plival, øíhal a škaredil se na tlustou hofmistryni, vyèkávaje, až mu poskytne jakoukoli záminku. Ten práchnivý starý paøez se nechává zvát otcem, i když je jenom strýc, otcùv bratr. Ale musím to strpìt. Protože až koneènì zdechne, já, nejstarší ze Štercù, se stanu hlavou rodu. Dìdictví, jinak to nejde, se musí rozdìlit, ale seniorem budu já, všichni to vìdí. Nic mi v tom nezabrání, nic… Zkøížit plány by mi ale mohla ta ošemetná záležitost s Reinmarem Bielau a Gelfradovou nevìrnou ženou. Krevní msta by zákonitì vyvolala konflikt z landfrídem. A což teprve najímání zabijákù. Sveøepé pronásledování, vìznìní, muèení a zavraždìní mladíka, pøíbuzného Nosticù a chránìnce Piastovcù. Navíc poddaného Jana z Minstrberka. A biskup Konrád, který má Blekotu stejnì rád jako Blekota jeho, jen èíhá na pøíležitost, jak se Štercùm dostat na kùži. Špatnì, špatnì, špatnì. Všechno, pøemítal Apeèko, dloubaje se v zubech, je vina toho všivého mastièkáøe Reinmara z Bìlavy. Zaplatí za to. Pochopitelnì ne tak, aby to pobouøilo celé Slezsko. Vyøídíme to s ním tiše, nenápadnì, nejlépe v noci – nožem mezi žebra. Jakmile se objeví u cisterciaèek ve Lhotì, aby navštívil svou milostnici, Gelfradovu manželku. Rána nožem a žbluòk do klášterního rybníka. A bude ticho, postní kapr nic nepoví. Na druhou stranu se ale nemohu mir nichts dir nichts vykašlat na to, co Balbulus pøikázal. Už jenom z toho dùvodu, že chorobnì podezíravý staøec má ve zvyku ovìøovat si plnìní svých rozkazù. A naøizovat jejich vykonání více lidem souèasnì.

35

Jak to, u všech ïasù, zaonaèit? Apeèko zlostnì zabodl nùž do stolu a jedním zátahem vyprázdnil pohár. Zvedl zrak a zachytil pohled tlusté hofmistrynì. „Co èumíš?“ zavrèel. „Starý pán,“ oznámila matróna vlídnì, „nechal nedávno koupit vyhlášené vlašské èervené. Pøeje si urozený pán ochutnat?“ „Zajisté,“ usmál se mimovolnì Apeèko a pocítil, jak se její klid pøenáší na i nìj. „Zajisté že ochutnám, co se urodilo ve slunné vlašské zemi. Dones džbán. Prosím. A a sem pøijde nìkterý z pacholkù, ale takový, který se dobøe drží v sedle a nenosí hlavu na krku jenom na parádu. Takový, který dokáže pøedat dùležitý vzkaz.“ „Jak urozený pán porouèí.“ * Podkovy zadunìly na mostì. Kurýr opouštìjící Sterzendorf se ještì otoèil, aby zamával své nevìstì, která stála na hradbách. Neèekanì si všiml pohybu na mìsícem osvícené stìnì vìže. Ký èerchmant, pomyslel si. Co to leze po zdi? Sova? Netopýr? Anebo… Jezdec zamumlal zaklínadlo proti uøknutí, odplivl si do hradního pøíkopu a nasadil koni ostruhy. Zpráva, kterou nese, je spìšná. A pán, který ho s ní vyslal, pøísný. A tak posel nevidìl, jak šedý pták zedníèek, jemuž se ve Slezsku øíká pomurnik, rozepjal køídla, odlepil se od zdi a neslyšnì jako noèní duch vzlétl. Vznesl se nad lesy a zamíøil na západ, k dolinì Vejdy. * Hrad na hoøe Sensenbergu postavili templáøi a nikoliv náhodnì si zvolili to a žádné jiné místo. Vrchol byl za starých èasù místem uctívání pohanských bohù, tradovalo se, že dávní obyvatelé tìchto konèin, Tøebované a Bobøané, zde skládali prý i lidské obìti. I v dobách, kdy z obìtištì zùstal pouze kruh omšelých, mechem obrostlých kamenù, se nìkteré pohanské zvyky zachovaly a na vrcholu hoøívaly svatojánské ohnì. V roce 1189 hrozil vratislavský biskup Žiroslav pøísnými tresty všem, kdož by se na Sensenbergu opovažovali slavit festum dyabolicum et maledictum. A ještì bezmála o století pozdìji biskup Vavøinec vìznil ty, kteøí se pøesto opovažovali. V té dobì sem ale dorazili templáøi. Usadili se v hrozivých, zubatých zmenšeninách syrských krakù, které byly i zde ve Slezsku budovány pod dohledem lidí s hlavami ovinutými barevnými šátky a s pletí

36

jako vydìlaná volská kùže. Muselo být jejich zámìrem, že pro své hrady vybírali posvátná místa pradávných kultù, jako byla: Malá Olešnice, Otment, Rohov, Habendorf, Fischbach. Peterwitz, Ovesno, Lípa, Bratišová Hora, Støíbrná Hora a Kaltenstein. A samozøejmì Sensenberg. Nakonec ani templáøi neušli svému osudu. Po právu, èi ne, byl nad nimi vynesen nemilosrdný ortel, každý ví, jak skonèili. Jejich hrady pøevzali johanité, zabraly rychle bohatnoucí kláštery, obsadilo k moci se deroucí slezské panstvo. Nìkteré se navzdory moci, jež døímala v jejich základech, neèekanì rychle zmìnily v ruiny. Ruiny, kterým se lidé vyhýbali. Kterých se báli. Nikoli bezdùvodnì. Tøebaže pozdìji probìhla kolonizace, bìhem níž hlad po pùdì pøivedl na východ osadníky ze Saska i Durynska, Porýní i Švábska, horu a hrad Sensenberg nadále obklopoval široký pás zemì nikoho, zarostlý hvozdy, do nichž se odvažovali jenom pytláci a psanci. Právì od pytlákù a psancù se lidé dovídali útržkovité zvìsti o zlovìstných ptácích, o hrùzostrašných jezdcích, o svìtlech v oknech hradu, o divokém, krutém køiku a zpìvu, o hudbì, která jako by vycházela ze zemì. Našli se tací, kteøí nevìøili. Byli též tací, kterým nedal spát bájný poklad templáøù ukrytý ve sklepeních Sensenbergu. Byli i obyèejní zvìdavci a lidé nepokojného ducha. Ti se nevraceli. * Kdyby té noci do okolí Sensenbergu zabloudil pytlák nebo psanec, hledaè pokladù anebo dobrodružství, poskytl by hrad námìt ke vzniku další povìsti. Blížila se bouøe, nebe chvíli co chvíli vzplanulo oslnivým jasem blýskavic, tak vzdálených, že burácení hromu pøipomínalo jen mruèení spícího obra. Potom se v èerné siluetì hradu rozzáøila okna. Uvnitø domnìlé zøíceniny se zachoval rozlehlý, do výše klenutý rytíøský sál. Svìtlo voskovic ve svícnech a pochodní v železných úchytech na zdech vyvolávalo z temnoty fresky na kamenných stìnách. Z šera vystupovaly rytíøské a náboženské výjevy. Na ohromný kulatý stùl uprostøed sálu se díval Percival kleèící pøed grálem, Mojžíš sestupující s kamennými deskami z hory Sinaj, Roland bojující u Albrakky, svatý Bonifác muèednicky umírající pod frískými meèi, Gottfried z Bouillonu vstupující do dobytého Jeruzaléma. A Ježíš

37

podruhé klesající pod tíhou køíže. Všichni upírali své ponìkud byzantské oèi na stùl a kolem nìj sedící rytíøe v plné zbroji a v pláštích s kápìmi. Otevøeným oknem vletìl dovnitø se závanem vìtru šedý pták zedníèek, kterého latiníci jmenují tichodroma, Nìmci maurerläufer a jemuž se ve Slezsku øíká pomurnik. Pták zakroužil okolo sálu, vrhaje tøepetavý stín na staré fresky, pak usedl na opìradlo jedné ze židlí. Složil karmínovì zbarvená køídla, naèepýøil peøí, otevøel tenký zobák a zaskøehotal. Døíve nežli jeho skøek doznìl pod oblouky klenby, sedìl na židli už nikoli pták, nýbrž další rytíø. V plášti a kapuci k nerozeznání od ostatních. „Adsumus,“ øekl tiše Pomurnik. „Jsme zde, Pane, shromáždìni ve jménu Tvém. Vstup mezi nás a buï s námi.“ „Adsumus!“ opakovali jednohlasnì rytíøi. „Adsumus! Adsumus!“ Ozvìna se šíøila hradem jako hømìní, jako ohlas vzdálené bitvy, jak údery beranidla do hradní brány. Pomalu a pomalu se vzdalovala, až zanikla nìkde v temných chodbách. „Chvála Pánu,“ promluvil Pomurnik, když nastalo ticho. „Nablízku jest den, kdy budou do prachu sraženi všichni nepøátelé Jeho. Bìda jim! Proto jsme!“ „Adsumus!“ „Prozøetelnost, bratøi moji,“ zvedl Pomurnik hlavu a v jeho oèích se zaleskl odraz plamene, „nám sesílá možnost, jak opìtovnì porazit nepøátele Pánì a zdrtit odpùrce víry. Pøišel èas, abychom znovu udeøili! Zapamatujte si, bratøi, toto jméno: Reinmar z Bìlavy, Reinmar von Bielau pøezdívaný Reynevan. Slyšte…“ Rytíøi sklonili hlavy v kápích a poslouchali. Pod køížem klesající Ježíš na nì shlížel z fresky a v jeho byzantských oèích se zraèila bezbøehost lidského utrpení.

Kapitola tøetí

v níž je øeè o vìcech, jež mají zdánlivì pramálo spoleèného: o sokolnictví, Piastovcích, hrachové kaši a èeském kacíøství. A také o disputaci stran toho, kdy, komu a proè je možno porušit, anebo nutno držet dané slovo. Nedaleko vsi Borova, na vyvýšeninì, odkud se otevíral výhled na olšiny a luhy v zátoèinách øíèky Olešnièky, se knížecí prùvod zastavil. Ne však kvùli odpoèinku, nýbrž za úèelem velkopanského rozptýlení. Když družina pøijíždìla, zvedla se z mokøadù hejna kachen, èírek, zrzohlávek, chøástalù a volavek. Kníže Konrád Kantner, pán na Olešnici, Tøebnici, Milièi, Stínavì a Volovì, a spoleènì s bratrem Konrádem Bílým též na Kozlí, nechal ihned zastavit a pøinést si svoje lovecké sokoly. Kníže byl vášnivý sokolník. Mohla poèkat politika, mohl poèkat vratislavský biskup, mohlo poèkat olešnické knížectví, celé Slezsko a tøeba celý svìt – všechno šlo stranou, když se chtìl kníže podívat, jak jeho oblíbený Kropenáè škube peøí z ulovené bøezòaèky nebo jak Støíbrák obstojí ve vzdušném souboji s volavkou.

A tak kníže cválal po luzích a hájích a za ním, stejnì vytrvale, by trochu nucenì, jeho nejstarší dcera Anežka, senešal Rudiger Haugvic a nìkolik panošù kariéristù. Ostatní èlenové doprovodu èekali u lesa. Ani nesesedali z koní, protože se nedalo odhadnout, kdy vladaøe omrzí lov a bude chtít pokraèovat v cestì. Kantnerùv zahranièní host diskrétnì zíval. Kaplan si mumlal pod nos – zajisté modlitby, pokladník poèítal – zajisté peníze, trubadúr skládal – zajisté verše, dvorní dámy knìžny Anežky pomlouvaly – zajisté jiné dámy a mladí rytíøi z nudy prozkoumávali okolní køoviny. „Volku!“ „Kdo je to? Ukaž se!“ V køoví zašustilo. „Svatá Hedviko!“ otevøel mladý dvoøan Krompuš údivem ústa dokoøán, takže se dokonce zapomnìl pohoršit i nad svou pøezdívkou. „Jsi to ty, Reynevane?“ „Ne, svatá Hedvika,“ odsekl Reynevan hlasem kyselým jako angrešt v máji. „Volku, potøebuji pomoc. Èí je to družina? Kantnerova?“ Než se Krompuš staèil vzpamatovat, objevili se vedle nìj další dva olešniètí rytíøi. „Reynevane!“ vydechl Jakeš z Višnì. „Prokristapána, jak to vypadáš?“ Jak bys asi vypadal ty na mém místì, pomyslel si Reynevan. Kdyby ti kùò padl hned za Bystrou a ty by ses musel celou noc trmácet moèály a tøasovisky a nad ránem ukrást z plotu venkovské chalupy selskou halenu, abys mohl svléci promoèené a zablácené šaty. Jak bys vypadal, vyparádìný panáèku? Tøetí z olešnických rytíøù, Benno Ebersbach, se zamraèil a hned dal najevo, že uvažoval stejnì. „Namísto divení bychom mu mìli pomoci,“ øekl suše. „Shoï ze sebe ty hadry, Bielau. A vy, páni, navalte nìjaké náhradní obleèení. Urèitì z brašen nìco vyhrabete.“ „Reynevane,“ stále ještì koktal Krompuš. „Jsi to ty?“ Reynevan neodpovìdìl. Oblékal si èistou košili a kazajku. Byl rozzloben až k pláèi. „Potøebuji pomoc,“ zopakoval. „Ani nevíte, jak nutnì.“ „Vidíme a víme,“ kývl hlavou Ebersbach. „A také si myslíme, že nutnì. Pojï, musíme tì ukázat Haugvicovi. A knížeti.“ „On nìco ví?“ „Všichni to vìdí. Tvoje aféra se rychle rozkøikla.“

40

* Jestliže Konrád Kantner svým dlouhým, èelní pleší ještì protaženým oblièejem, èerným vousem a pronikavýma oèima vùbec nepøipomínal typického pøedstavitele svého rodu, v pøípadì jeho dcerky Anežky nespadlo jablko daleko od slezsko-mazovského stromu. Knìžnièka mìla plavé vlasy, pomnìnkové oèi a ohrnutý veselý nosík Piastovny, jenž získal nesmrtelnost díky slavné soše v naumburské katedrále. Kantnerovnì, jak si Reynevan rychle spoèetl, bylo patnáct let, musela už tedy být nìkomu zaslíbena. Reynevan nevìdìl komu, nepamatoval si klepy. „Vstaò.“ Vstal. „Vìz,“ zaèal kníže, provrtávaje mladíka pøísným pohledem, „že odsuzuji tvé jednání. Považuji je za podlé, hanebné a trestuhodné. A upøímnì ti doporuèuji zkroušenost a pokání, Reinmare Bielau. Mùj kaplan mne ujistil, že v pekle je zvláštì vyèlenìný okrsek pro cizoložníky, kde ïáblové zle trestají každého smilníka, vìnujíce obzvláštní pozornost orgánu, jímž høešil. S ohledem na pøítomnost nevinné panny nebudu zabíhat do podrobností.“ Senešal Rudiger Haugvic vyprskl. Reynevan mlèel. „Jaké zadostiuèinìní poskytneš Gelfradovi von Sterza,“ navázal Kantner, „je výluènì jeho a tvoje vìc. Nemíním do ní zasahovat, tím spíše, že oba jste poddaní knížete Jana. V zásadì bych tì mìl odeslat do Minstrberka a sám si umýt ruce.“ Reynevan polkl slinu. „Ovšem,“ pokraèoval kníže po dramatické odmlce, „já nejsem Pilát, to za prvé. Za druhé, s ohledem na zásluhy tvého otce, jenž u Tannenberka položil život po boku mého bratra, nedopustím, aby tì nìkdo zavraždil z hloupé pomsty. Toho se týká rovnìž mùj tøetí dùvod: je na èase zarazit všechny krevní msty a zaèít i u nás žít, jak se sluší na civilizované Evropany. To vše. Dovoluji ti cestovat v mém prùvodu tøeba až do Vratislavi. Ale pokud možno mi nechoï na oèi. Pohled na tebe mne nijak netìší.“ „Knížecí Milosti…“ „Odejdi, øekl jsem.“ Lov byl u konce. Sokolùm byly nasazeny èepièky a zaclonìn zrak. Ulovená pernatá zvìø byla zavìšena na boènice vozù, aby zamøela a maso zvláènìlo. Konrád Kantner byl spokojen, jeho doprovod možná ještì více, ponìvadž lov netrval zdaleka tak dlouho, jak se dalo oèekávat. Reynevan zachytil nìkolik vdìèných pohledù – už se staèi-

41

lo roznést, že právì kvùli nìmu kníže ukonèil lov a pokraèoval v cestì. Mladík mìl odùvodnìné obavy, že nejen to se o jeho osobì staèilo roznést. Uši mu hoøely jako vlèí máky. „Všichni,“ zahuèel pod nosem, „všechno vìd텓 „Všichni,“ potvrdil stejnì tiše vedle nìho jedoucí Benno Ebersbach. „Ale na tvé štìstí ne všechno.“ „Jak to…“ „Nedìlej ze sebe hlupáka, Bielau,“ odtušil olešnický rytíø pochmurnì. „Kantner by tì hnal sviòským krokem anebo rovnou šoupl do želez, kdyby znal celou pravdu, kdyby vìdìl, že v Olešnici zùstal po tvém útìku nebožtík. No jo, nevyvaluj tak na mì oèi, mladý Niklas Šterca je bradou vzhùru. Gelfradovy parohy by ti snad nìjak prošly, ale bratrovu smrt ti Štercové jaktìživi neodpustí.“ „Ani prstem…“ zašeptal zlomenì Reynevan, když se nìkolikrát zhluboka nadechl a vydechl. „Ani prstem jsem se Niklase nedotkl. Pøísahám.“ „Ke všemu zlému,“ neuèinila jeho pøísaha na Ebersbacha nejmenší dojem, „tì spanilá Adéla veøejnì naøkla z èerné magie. Prý jsi ji oèaroval a proti její vùli zneuctil.“ „I kdyby to byla pravda,“ øekl po krátké chvíli Reynevan, „byla k tomu svìdectví donucena. Jistì jí hrozili smrtí. Vždy ji mají v rukou…“ „Nemají,“ zavrtìl hlavou Ebersbach. „Hned potom, co tì obvinila, utekla Burgunïanka z Olešnice do Lhoty. Vyhledala útoèištì v klášteøe cisterciaèek.“ Reynevan si ulehèenì oddechl. „Nevìøím tìm klevetám,“ øekl pøesvìdèenì. „Adéla mne miluje. A já miluji ji.“ „Krásné.“ „Je to krásné, abys vìdìl.“ „Nejkrásnìjší ale bylo,“ pohlédl mu Ebersbach do oèí, „když provedli prohlídku tvé pracovny.“ „Toho jsem se obával.“ „Oprávnìnì. Podle mého názoru zatím nemᚠv patách inkvizici jenom proto, ponìvadž ještì nestaèili prozkoumat všechny èertoviny, co u tebe našli. Pøed Štercy by tì Kantner možná nìjak ochránil, ale pøed inkvizicí v žádném pøípadì. Jakmile se doslechne, že jsi hledán kvùli èarodìjnictví, sám tì inkvizici vydá. Nejezdi s námi do Vratislavi, Reynevane. Oddìl se zavèasu od prùvodu, práskni do škorní a najdi si nìjaký zatracenì dobrý úkryt. Dobøe ti radím.“ Reinmar neodpovìdìl.

42

„Když už se o tom bavíme,“ pokraèoval s pøedstíranou lhostejností Ebersbach. „Opravdu se vyznᚠv magii? Protože já, víš, nedávno jsem se seznámil s jednou pannou… Jak bych to… V횅 Zkrátka bych potøeboval nìjaký elixír…“ Než staèil Reynevan odpovìdìt, ozvalo se z èela prùvodu volání. „Co je?“ „Pøed námi je Bykov,“ uhodl Volek Krompuš a pobídl konì. „Dorazili jsme k hospodì ,U džbánu‘.“ „Pánbùh zapla,“ zaradoval se polohlasem Jakeš z Višnì. „Bìhem toho pitomého panského lovu mi dìsnì vytrávilo.“ Reynevan ani tentokrát nic neøekl. Hlasité kruèení v jeho bøiše bylo dostateènì výmluvné. Zájezdní hostinec „U džbánu“ byl veliký a oèividnì vyhlášený, protože byl plný místních i projíždìjících hostí, jak bylo možno poznat podle koní a povozù a poèetné èeledi. Hostinský se o pøíjezdu nových návštìvníkù dovìdìl pøedem, ponìvadž jakmile Kantnerùv prùvod vjel s køikem a rámusem na dvùr, tlusoch vyletìl ze dveøí jako koule z houfnice, až rozehnal drùbež na všechny strany, a uklánìl se tak hluboce, div se nepøevrátil nosem do hnoje. „Vítám vás, vítám vás,“ hlaholil udýchanì. „Jaké potìšení, Milosti, jaká pocta…“ „Zdá se, že mᚠplno, hospodáøi,“ oslovil ho bodøe Kantner a sesedl z hnìdáka, kterého mu pøidržel jeden z panošù. „Kolik lidí ti dneska vyjídá hrnce? Doufám, že zbude nìco i pro nás.“ „Jistìže, jistìže, co hrdlo ráèí,“ ujišoval jej hostinský, lapaje po dechu. „A místa je dost, kmány, vaganty a všechny štamgasty jsem vyhodil, jen co jsem vás na cestì zahlédl. Alkovna je volná, místo je i v jizbì, jenom…“ „Co jenom?“ naježil oboèí senešal Haugvic. „Zùstalo tu pár hostù. Jsou to dùležití církevní preláti. Nedovolil jsem si…“ „To je dobøe,“ pøerušil ho Kantner, „že sis nedovolil. Udìlal bys ostudu mnì i celému Olešnicku. Host do domu… Jáøku, já jsem Piastovec, a ne saracénský sultán, pro mne není újmou na cti posedìt a pojíst spoleènì s hosty. Pojïme, páni.“ V ponìkud zakouøené a pachem vaøeného zelí prosycené nálevnì bylo skuteènì místa habadìj. Obsazen byl vlastnì pouze jeden stùl, u nìhož sedìla trojice hostù. Všichni mìli tonzury. Dva z nich mìli na sobì obvyklé cestovní odìvy duchovních, avšak podle drahé látky a vytøíbené krejèovské práce nebyli jejich nositelé žádní obyèejní páteøi, tøetí muž nosil kutnu øádu svatého Dominika. Pøi po-

43

hledu na vcházejícího Kantnera se všichni tøi zvedli z lavic. Knìz v nejbohatším šatu se uklonil. Uctivì, ovšem bez pøehnané poníženosti. „Milostivý kníže Konráde,“ promluvil, dávaje najevo dobrou znalost pomìrù, „je to pro nás veliká èest. Dovol, abych pøedstavil sebe a své druhy. Jsem Matìj Koøbok, oficiál poznaòské diecéze a toho èasu vyslanec svého biskupa Ondøeje Laskaøe k Jeho Milosti biskupovi Konrádovi do Vratislavi. Toto je bratr Melichar Barfuss, vikáø velebného biskupa braniborského Kryštofa Rotenhahna z Lubuše. A zde dùstojný Jan Nejedlý z Vysoké, prior Ordo Praedicatorum, který nese poselství krakovského provinciála svého øádu. Oba cestují rovnìž do Vratislavi.“ Branibor i dominikán sklonili tonzury, kníže odpovìdìl lehkým kývnutím hlavy. „Dùstojní otcové,“ promluvil s nosovým pøízvukem. „Bude mi potìšením posilnit se a popovídat si s tak vybranými spoleèníky. A pokud rozmluva vaše Dùstojnosti neznudí, mùžeme v ní pokraèovat cestou, neb do Vratislavi cestuji rovnìž já se svou dcerkou… Pøistup, Anežko. Pozdrav služebníky Kristovy.“ Mladièká knìžna se schýlila s úmyslem políbit biskupskému vyslanci ruku, avšak Matìj Koøbok ji zadržel a požehnal jí rychlým znamením køíže nad plavou hlavièkou. Èeský dominikán sepjal ruce, sklonil hlavu, zamumlal krátkou modlitbu a pøidal nìco o clarissima puella. „Moji prùvodci,“ pokraèoval Konrád Kantner. „Senešal Rudiger von Haugwitz. Mí rytíøi a mùj host…“ Reinmar ucítil trhnutí za rukáv. Uposlechl Krompušova vyzvání a následoval jej ven. Na dvoøe stále ještì panoval rozruch vyvolaný pøíjezdem knížecího prùvodu. Èekal tam Benno Ebersbach. „Pøeptal jsem se èeledì,“ spustil bez úvodu. „Byli tady vèera. Šest chlapù, vedl je Wolfher Šterca. Vyzpovídal jsem také Poláky ve službách tìch fráterù. Štercové je cestou zastavili, ale církevní hodnostáøe si nedovolili obtìžovat. Ale jak je vidìt, pátrají na vratislavské silnici. Na tvém místì bych se vypaøil.“ „Kantner,“ namítl Reynevan, „mì ochrán텓 Ebersbach pokrèil rameny: „Jak chceš. Jde o tvùj krk. Wolfher prý nahlas a s podrobnostmi vypráví, co s tebou udìlá, až tì chytí. Na tvém míst셓 „Miluji Adélu a neopustím ji!“ vybuchl Reynevan. „A potom… Kam bych mìl utíkat? Do Polska? Nebo až na Žmuï?“ „To není špatný nápad. Myslím s tou Žmudí.“

44

„K èertu!“ nakopl Reynevan slepici, jež se mu pøipletla pod nohy. „Zkusím to uvážit, snad na nìco pøijdu. Ale nejdøíve nìco sním. Umírám hlady a z vùnì toho zelí se mi toèí hlava.“ Byl nejvyšší èas. Kdyby se mladíci ještì chvíli zdrželi na dvoøe, museli by si nechat zajít chu. Hrnce dušeného zelí, mísy hrachové kaše a podnosy s vepøovými žebírky byly pøinášeny pøed knížete a jeho dceru, aby se jako první obsloužili nejváženìjší hosté. Poté se krmì zaèala posouvat ke koncùm dlouhého stolu. První na øadì byli tøi duchovní, kteøí se nikterak nepostili. Ke vší smùle sedìl hned vedle nich hromotlucký Rudiger Haugvic a Kantnerùv èestný host, rytíø v ramenou ještì širší než senešal, èernovlasý a ve tváøi tak osmahlý, jako kdyby se právì vrátil ze Svaté zemì. Tímto zpùsobem se k ménì významným a mladším rytíøùm a dvoøanùm dostávaly jenom skrovné zbytky. Naštìstí po chvíli pøinesl hostinský pøed knížete široké prkénko s nadívanými kapouny, kteøí vypadali natolik lákavì, že rázem poklesla poptávka po vepøovém, a tak se i na konci tabule koneènì dostalo na každého stolovníka. Anežka Kantnerovna okusovala bílými zoubky stehýnko a snažila se chránit módnì prostøíhávané rukávy šatù pøed stékajícím tukem. Muži rozmlouvali o tom i onom. Právì mìl slovo jeden z duchovních, dominikán Jan Nejedlý z Vysoké. „Jsem,“ vyprávìl jmenovaný, „nebo spíše byl jsem pøevorem u svatého Klementa na Starém Mìstì pražském. Item mistrem Karlovy university. Nyní, jak vidíte, jsem vyhnancem na cizím chlebì. Mùj klášter byl zpustošen a vyrabován, na vysokém uèení se roztahují odpadlíci jako Jan z Pøíbrami, Køišan z Prachatic anebo Jakoubek ze Støíbra, aby je Bùh zatratil.“ „Máme tady,“ skoèil mu do øeèi kníže Kantner a vyhledal zrakem Reynevana, „jednoho studenta z Prahy. Scholarus accademiae pragensis, artium baccalaureus.“ „V tom pøípadì bych radil,“ zablýsklo se dominikánovi zlovìstnì v oèích, „dávat na nìho dobrý pozor. Nemám v úmyslu nikoho osoèovat, nicménì hereze je jako èerná smùla. Jako lejno! Pošpiní každého, kdo je nablízku!“ Reynevan rychle sklonil hlavu a cítil, jak mu planou uši a tváøe zalévá rumìnec. „Kdepak,“ zasmál se kníže. „Nᚠscholastik nemá s kacíøi pranic spoleèného. Pochází z dobrého rodu a v Praze studuje medicínu. Je to tak, Reinmare?“ „S dovolením, Milosti,“ polkl Reynevan sousto a promluvil. „Již v Praze nestuduji. Na radu staršího bratra jsem Karolinum opustil

45

v devatenáctém roce, brzy po defenes… Vždy víte kdy. Nyní uvažuji, že budu ve studiích pokraèovat v Krakovì. Anebo v Lipsku, kam se v této dobì uchýlilo hodnì pražských mistrù. Do Èech se nevrátím. Alespoò dokud trvají nepokoje.“ „Nepokoje!“ zvolal rozèilený dominikán, až mu z úst vyletìlo sousto zelí a pøistálo na škapulíøi. „Tak tomu øíkáte? Vy si nedovedete ani pøedstavit, co kacíøi v Èechách provádìjí, jaké hrùzy musí moje nešastná zemì snášet. Kacíøi, viklefité, valdenští, všichni satanovi spøeženci poštvali nejhorší lidskou spodinu, aby svou bezmyšlenkovitou zuøivost obrátila proti víøe, proti církvi. V Èechách hoøí kostely a kláštery, jsou vraždìni služebníci Boží!“ „Hrùzostrašné noviny,“ potvrdil vikáø Melichar Barfuss a olízl si mastné prsty, „se k nám donesly. Èlovìku se ani nechce vìøit…“ „Musíte vìøit!“ køièel rozhorlenì Jan Nejedlý. „Žádná z tìch hrozných zvìstí není pøehnaná!“ Z jeho korbele vystøíklo pivo. Knìžna Anežka zvedla stehýnko a podvìdomì se jím kryla jako štítem. „Chcete nìjaké pøíklady? Prosím! Masakry mnichù v Èeském Brodì a v Pomuku, vraždìní cisterciákù na Zbraslavi, na Velehradì a v Mnichovì Hradišti, dominikánù v Písku, benediktinù v Kladrubech a Postoloprtech, premonstrátek v Chotìšovì. Vyrabované a vypálené kláštery v Kolínì, Milevsku a Zlaté Korunì. Znesvìcené oltáøe a obrazy svìtcù v Bøevnovì a Vodòanech… A víte, co tropil Žižka, ten vzteklý pes, ten ïáblùv zmetek a vtìlený Antikrist? Mordoval v Chomutovì i v Prachaticích, v Berounì dal upálit ètyøicet knìží, vyplenil kláštery ve Vilémovì a na Sázavì, dopouštìl se svatokrádeží, zloèinù a krveprolití horších než pohanský Turek. Ó Bože, zvedni svou trestající pravici proti nepøátelùm víry a církve svaté!“ Ticho, v nìmž bylo slyšet pouze olešnickým kaplanem tiše drmolenou modlitbu, bylo pøerušeno hlubokým a zvuèným hlasem urostlého, osmahlého rytíøe, èestného hosta knížete Konráda: „Nic z toho se nemuselo stát.“ „Cože?“ zarazil se dominikán. „Co tím chceš naznaèit, pane?“ „Tomu všemu bylo možno se vyhnout. Staèilo ušetøit Jana Husa, neupálit ho v Kostnici.“ „Tys tam byl,“ pøimhouøil oèi dominikán. „Ano, vzpomínám si, tys již tehdy obhajoval toho prokletého kacíøe, nesouhlasil s rozsudkem, protestoval u krále øímského. Nemìls pravdu tenkrát, už vùbec ji nemᚠnyní. Hereze se rozrùstá jako koukol a Písmo nás uèí, že plevel je nutno vypálit ohnìm. Papežské buly…“

46

„Papežské buly cituj na koncilu,“ pøerušil jej ráznì osmahlý rytíø. „Znìly by hloupì v zájezdní krèmì. A v Kostnici jsem mìl pravdu, mnichu, øíkej si, co chceš. Lucemburk královským slovem a železným glejtem zaruèil Husovi bezpeènost. Slovo a pøísahu porušil, èest královskou i rytíøskou poskvrnil. Tomu jsem neèinnì pøihlížet nemohl. A nechtìl.“ „Rytíøská pøísaha,“ zavrèel Jan Nejedlý, „má býti skládána ve službì Boží, a už pøísahá knap anebo král. Ptám se, jakou službu Bohu by zbožný rytíø prokázal pøísahou danou kacíøi? Ty to nazývᚠctí? Já to nazývám høíchem.“ „Rytíøské slovo dávám vždy pøed tváøí Boží. Proto je držím, i kdybych je dal Turkovi.“ „Turkovi slovo dodržet mùžeš, kacíøi nikoliv.“ „Pochopitelnì,“ pøisvìdèil dùležitì oficiál Koøbok. „Maur anebo Turèín setrvává v pohanství, ponìvadž je divoký barbar. Nicménì mùže být osvícen a pokøtìn. Heretik a schismatik se však svévolnì odvrátil od víry a církve, rouhá se Bohu, proto je mu stonásobnì odpornìjší. V boji s kacíøstvím je dovoleno všechno.“ „Když jde o kacíøe,“ obrátil k nìmu Kantnerùv host opálenou tváø, „porušuje krakovský kanovník Jan Elgot s klidným svìdomím zpovìdní tajemství. Biskup Ondøej Laskaø, jemuž sloužíš, doporuèuje knìžím poznaòské diecéze totéž. Dovoleno je vskutku všechno.“ „Neskrývᚠsvé názory, pane,“ zaškaredil se Jan Nejedlý z Vysoké. „Proto ani já nehodlám skrývat svoje. Stojím si za tím, že Hus byl rouhaè a kacíø a po právu skonèil na hranici. Král øímský, uherský a èeský se zachoval správnì a zbožnì, když slovo, které Husovi dal, nedodržel.“ „A za to,“ doplnil suše osmahlý rytíø, „ho teï Èeši tolik milují. Proto musel utíkat od Vyšehradu s èeskou korunou pod paží. Teï panuje Èeskému království, ale z Budína, protože na Hradèany ho jeho poddaní nepustí.“ „Haníš krále Zikmunda,“ utrousil zlomyslnì Melichar Barfuss. „A pøesto mu sloužíš.“ „Nicménì si dovoluji mít vlastní úsudek.“ „Možná mᚠi jiný dùvod, rytíøi,“ zasyèel èeský dominikán. „Tys pøece bojoval u Tannenberka proti špitálníkùm Panny Marie na stranì Polákù. Na stranì Jagelly, krále neofyty, který se netají svou náklonnosti k èeským kacíøùm. Jeho synovec Korybut se pøece v Praze s jejich vùdci bratøí a mnozí polští rytíøi jim pomáhají vraždit katolíky a plenit kláštery. Jagello sice pøedstírá, že se to dìje bez jeho

47

souhlasu, sám se však nechystá vytáhnout se svým vojskem proti kacíøùm. Kdyby jim vyhlásil válku, kdyby se s králem Zikmundem smíøil a spojil, rázem by bylo po husitech. Proè to køesanský král Jagello neuèiní?“ „No právì,“ usmál se opìt osmahlý rytíø. „Proè asi?“ Konrád Kantner si nahlas odkašlal. Barfuss pøedstíral, že se zajímá jen o svou porci. Matìj Koøbok si pøikousl spodní ret a zachmuøenì pokýval hlavou. „Pravda je taková,“ pøiznal neochotnì, „že král øímský nejednou prokázal, že není pøítelem polské koruny. Jsem si jist, že každý Velkopolan by šel ochotnì bránit víru. Ovšem pouze tehdy, pokud by Zikmund Lucemburský poskytl záruku, že ani køižáci, ani Braniboøi nevpadnou na naše území, jakmile se naše vojska vypraví na jih. Jak ale máme vìøit jeho zárukám, když spolu s našimi nepøáteli pikle kuje? Mám pravdu, kníže Konráde?“ „Ukonèeme tuhle pøi,“ usmál se neupøímnì Kantner. „Domnívám se, že zbyteènì moc politikaøíme. Zatímco planì tlacháme, stydne nám jídlo.“ „Avšak o tìchto vìcech je nutno hovoøit,“ protestoval Jan Nejedlý k radosti mladých rytíøù, ke kterým se už dvì mísy dostaly takøka nedotèeny do øeèi zabranými velmoži. Jejich radost však byla pøedèasná, ponìvadž páni v èele stolu jim vzápìtí pøedvedli, že mohou hovoøit a jíst souèasnì. „Uvìdomte si, panstvo,“ pokraèoval bývalý pøevor od svatého Klementa, polykaje mezi øeèí sousta zelí, „že ta viklefská nákaza nezùstane jenom v Èechách. Bude se šíøit. Èeši, dobøe je znám, jsou schopni pøijít i sem, stejnì jako chodí na Moravu a do Rakous. Mohou zabušit na vaše dveøe, pánové. Na dveøe každého z vás, jak tady sedíte.“ „Pah,“ ohrnul rty Kantner a lovil lžící z misky škvarky. „Tomu nevìøím.“ „Ani já ne,“ sfoukl Matìj Koøbok z korbele pivní pìnu. „K nám do Poznanì to mají dost z ruky.“ „Do Lubuše a Fürstenwalde,“ zahuhòal plnými ústy Melichar Barfuss, „je také z Tábora poøádnì daleko. Nemám obavy.“ „Tím spíše,“ ušklíbl se nehezky kníže, „že døíve, nežli se nìkam vypraví, sami se doèkají návštìvníkù. Zvláštì teï, když ztratili toho Žižku. Soudím, že Èechùm už brzy spadne høebínek.“ „Køížová výprava? Tvé Milosti je známo nìco bližšího?“ „Nikoliv,“ odvìtil Kantner s výrazem, kterým dával najevo pravý opak. „Jenom tak nahlas pøemýšlím. Hospodský, pivo!“

48

Reynevan se vytratil na dvùr, zašel za chlévy a uchýlil se do køoví. Když si náležitì ulevil, vrátil se. Ale nezamíøil hned zpátky do jizby, vyšel pøed vrata a dlouho se díval na silnici, která mizela v mlze. Ke své spokojenosti nikde nespatøil pøijíždìjící bratry ze Štercù. Adéla, rozpomnìl se náhle. Adéla už není v bezpeèí u lhotských cisterciaèek. Mìl bych… Mìl bych. Ale bojím se. Toho, co mi mohou Štercové udìlat. Toho, o èem všude a s podrobnostmi vyprávìjí. Vrátil se na dvùr. Pøekvapilo ho, když spatøil knížete Kantnera s Haugvicem, jak vycházejí zpoza chlévù. Èemu se divím, pomyslel si, do køoví za chlévy chodívají i knížata a senešalové. A to pìšky. „Natáhni uši, Bielau,“ spustil bez okolkù Kantner, umývaje si ruce ve vìdru, které mu chvatnì pøinesla jedna z dìveèek. „Poslouchej, co ti povím. Nepojedeš se mnou do Vratislavi.“ „Knížec텓 „Zavøi klapaèku a neotevírej ji, dokud ti nedovolím. Dìlám to pro tvé dobro, usmrkanèe. Jsem si jist, že ve Vratislavi by tì mùj bratr biskup vsadil do vìže, døíve než staèíš vyslovit benedictum nomen Iesu. Biskup Konrád se s cizoložníky nemazlí, nejspíše proto, hahaha, že nemá rád konkurenci. Vezmeš si toho konì, co jsem ti pùjèil, a pojedeš do Malé Olešnice, do komendy johanitù. Komturovi Dietmarovi de Alzey øekneš, že jsem tì poslal, abys u nich vykonal pokání. Budeš tam sedìt tiše jako myška, dokud pro tebe nepošlu. Jasné? Musí to být jasné. Tenhle mìšec si vezmi na cestu. Vím, že je malý. Chtìl jsem dát více, ale mùj pokladník mi to rozmluvil. Obèerstvení v téhle hospodì drobet ochudilo mùj reprezentaèní fond.“ „Uctivé díky,“ zahuèel Reynevan, tøebaže váha mìšce pøílišnou úctu nezasluhovala. „Dìkuji, Milosti. Jenže peníze nejsou všechno.“ „Štercù se neboj,“ skoèil mu do øeèi kníže. „U johanitù tì nenajdou a cestou k nim nebudeš sám. Stejným smìrem, totiž na Moravu, má namíøeno mùj host, jistì jsi ho vidìl u stolu. Souhlasil, že mùžeš jet s ním. Po pravdì øeèeno, ne hned, ale pøesvìdèil jsem ho. Chceš vìdìt jak?“ Reynevan horlivì zakýval hlavou. „Øekl jsem mu, že tvùj otec bojoval a padl v družinì mého bratra u Tannenberka. Mùj host tam také byl. Jenže on øíká: u Grunwaldu. Stál na opaèné stranì. Tak tedy buï zdráv. A pøestaò se kabonit, hochu, nemùžeš si na mì stìžovat. Dal jsem ti konì i trochu penìz. A postaral jsem se ti o bezpeènou cestu.“

49

„Bezpeènou?“ odvážil se namítnout Reynevan. „Knížecí Milosti, Štercù je šest. A já… S jediným rytíøem? I když má zbrojnoše… Milosti… Vždy je to jenom jeden rytíø!“ Rudiger Haugvic nahlas vyprskl, Konrád Kantner neskrýval pobavení: „Ty jsi ale osel, Bielau. Prý uèený bakaláø, a takového slavného èlovìka nepoznáš. Postavit se šesti protivníkùm, zabednìný troupe, je pro toho rytíøe dìtinskou zábavou.“ Vida, že Reynevan stále nechápe, vysvìtlil: „Je to Záviš Èerný z Garbova.“

Kapitola ètvrtá

v níž Reynevan a Záviš Èerný z Garbova spolu rozmlouvají na bøežské cestì. Poté Reynevan vyléèí Záviše ze støevní plynatosti, za což se mu Záviš odvdìèí cennými pouèeními z nejnovìjších dìjin. Rytíø Záviš Èerný z Garbova pozdržel konì, aby mohl zùstal o nìco pozadu, nadzvedl se v sedle a dlouze pšoukl. Úlevnì vydechl, opøel se obìma rukama o oblouk sedla a pšoukl ještì jednou. „To je tím zelím,“ vysvìtlil, když se za malou chvilku pøipojil k Reynevanovi. „V mém vìku už nemùžu hltat tolik dušeného zelí. U kostí svatého Stanislava! Když jsem býval mladší, mohl jsem se pøecpat k prasknutí. Èímkoliv, tøebas i tím zpropadeným zelím, hlavnì když v nìm bylo dost kmínu. A dneska, cholera jasná, ledva ždibec ochutnám, zaène mì nadouvat, div mnì to teøich neroztrhá. Stáøí, chlapèe, stojí za hovno.“ Závišùv kùò, mohutný vraný høebec, zafrkal jakoby na souhlas. Vraníka kryl èerný kropíø ozdobený Sulimou – rytíøovým erbem. Reynevan

si v duchu spílal nedovtipù, že proslulého váleèníka ihned neidentifikoval podle jeho znaku – v polské heraldice pøece zcela ojedinìlého. „Cože jsi tak zamlklý?“ zajímal se Záviš. „Jedeme spolu takovou dobu a tys utrousil s bídou deset slov. Mᚠnìco proti mnì? Jde o Grunwald, že? Víš co, chlapèe, mohl bych tì pøesvìdèovat, že jsem v žádném pøípadì nemohl mít nic spoleèného se smrtí tvého otce. Mohl bych tì ujišovat, že jsem se s ním nemohl støetnout v boji, protože krakovská korouhev byla ve støedu polsko-litevského vojska, kdežto slezská korouhev Konráda Bílého na køižáckém levém køídle. Jenomže by to byla lež. Tenkrát v den Rozeslání apoštolù jsem zabil mnoho mužù. Byla to valná bitva, uèinìná øež. V takovém zmatku se èlovìk neohlíží napravo nalevo. Tak už to v bitvách chodí.“ „Otec,“ odkašlal si Reynevan, „nosil na štít셓 „Nepamatuji se na erby,“ pøerušil ho ostøe Sulimský. „V boji muže proti muži nemají žádný význam. Dùležité je to, kam je obrácen hlavou kùò. Jestli proti mnì, sekám, i kdyby mìl jezdec na štítì samotnou Bohorodièku. A když se prach smísí s krví, skrze to lepkavé èervené bláto na štítech stejnì nic nerozeznáš. Øekl jsem, že u Grunwaldu byla bitva. Nejvìtší bitva, jakou jsem v životì zažil. Na tom skonèeme. Nechovej ke mnì z᚝.“ „Nechovám.“ Záviš opìt zadržel konì, zdvihl se v sedle a prdl. Z vrbièek podél cesty vylétly vyplašené kavky. Doprovod rytíøe z Garbova, tvoøený prošedivìlým zbrojnošem a ètyømi knechty, se obezøetnì držel kus za nimi. Jak zbrojnoš, tak pacholci jeli na pìkných koních a byli èistì odìni a øádnì vystrojeni, jak se slušelo na sloužící èlovìka, jenž býval krušvickým starostou a spišským místodržitelem a jemuž prý náleželo tøicet vsí. Závišovi muži ovšem nebyli nìjací panští lokajové, naopak, na první pohled vypadali na zkušené bijce, kteøí svoje zbranì dozajista nenosili na parádu. „Dobøe, nechováš,“ pøipustil Záviš. „Tak proè poøád mlèíš jako zaøezaný?“ „Ponìvadž se mi zdá,“ rozhodl se Reynevan pro otevøenost, „že ty cítíš nevraživost vùèi mnì. A tuším proè.“ Záviš Èerný se otoèil v sedle a dlouze se na nìj zadíval. „Jáøku,“ poznamenal po chvíli, „jak žalostným hláskem to promluvila ukøivdìná nevinnost. Vìz tedy, synku, že šoustat cizí manželky považuji za hanebnost, jež si právem zaslouží trest. V mých oèích nejsi o nic lepší než zlodìj, co vykrádá kurníky sousedù anebo v tlaèenici odøezává mìšce. Dareba, který využil pøíležitosti, aby si pøisvojil, co mu nepatøí.“

52

Reynevan mlèel. „Pøed vìky panoval v Polsku obyèej,“ pokraèoval Záviš, „že polapeného svùdce cizích žen odvedli na most a železným høebíkem mu pøibili šourek k zábradlí. Pak vedle provinilce položili nabroušený nùž. Prý, chceš-li na svobodu, odøízni se.“ Reynevan stále nepromluvil. „Už se nepøibíjí,“ povzdechl si zklamanì rytíø. „Škoda. Moje paní Barbora rozhodnì není do vìtru, ale když si pomyslím, že by její slabé chvilky mohl zneužít nìjaký krakovský frejíø. Nìkdo jako ty… Ach, co k tomu dodat.“ Ticho, které na nìjakou dobu zavládlo, pøerušilo opìt rytíøem snìzené zelí. „Uuuf,“ zafunìl Záviš a zadíval se do nebe. „Vìz však, chlapèe, že tì neodsuzuji. A hodí kamenem pouze ten, kdo sám jest bez høíchu. Více se o tom nebudeme bavit.“ „Láska je veliká vìc a zjevuje se v rùzných podobách,“ ozval se Reynevan ponìkud dotèenì. „Kdo pøi poslechu písní a romancí odsuzuje Tristana a Isoldu, Lancelota a Gueneveru anebo trubadúra Guilhelma de Cabestaing a Markétu z Rousillonu. Mne a Adélu svazuje stejnì upøímný a horoucí cit, pøesto se proti nám všichni spikli…“ „Je-li tvùj cit tak silný,“ pøedstíral Záviš údiv, „proè nejsi u své milované? Proèpak fugas chrustas jako pøistižený zlodìjíèek? Tristan, aby se mohl pøiblížit k Isoldì, použil lest, pøestrojil se, pokud mì neklame pamì, za špinavého žebráka. Lancelot zase, aby vysvobodil svou Gueneveru, samojediný udeøil na všechny rytíøe Kulatého stolu.“ „Není to tak prosté,“ zrudl Reynevan. „Co jí bude platné, když se nechám chytit a zabít? O sobì nemluvì. Ale nìjaký zpùsob najdu, nemìj péèi. Tøeba v pøestrojení jako vzpomínaný Tristan. Láska vždy zvítìzí. Amor vincit omnia.“ Záviš se zvedl a prdl. Nedalo se odhadnout, zda to byl komentáø, anebo jen zelí. „Tahle disputace pøinesla aspoò jeden užitek,“ konstatoval. „Pìknì jsme se rozpovídali. Už jsem se nudil, když jsme jeli jako na pohøeb. Promluvme si ještì, mladý pane Slezáku. Je mi jedno o èem.“ „Proè jedeš tudy, pane Záviši,“ zmìnil Reynevan promptnì námìt rozhovoru. „Není z Krakova na Moravu blíže pøes Ratiboø? A pøes Opavsko?“ „Nejspíš je,“ pøipustil Záviš. „Ale pøiznám se, že nesnáším Ratiboøské. Nedávno zesnulý kníže Jan, Bùh se smiluj nad jeho duší, byl mrzký a záludný èubèí syn. Poslal vrahy na Pøemka, syna tìšínského knížete

53

Nosáka. Já jsem Nosáka dobøe znal a s Pøemkem se pøátelil. Proto jsem se Ratiboøi vyhnul. Povídá se, že Janùv syn Mikulᚠse v nièemnosti otci pøinejmenším vyrovná. Navíc jsem mìl v Olešnici poslání, nesl jsem Kantnerovi zprávu od krále Jagella. A hlavnì jsem se doslechl, že cesta pøes Dolní Slezsko poskytuje nepøeberné možnosti zábavy a povyražení. Pøipadá mi ale, že ty povìsti byly silnì nadsazené.“ „Ha!“ domyslel se bystøe Reynevan. „Proto tedy jedeš v plné zbroji. Na bojovém oøi. Vyhledávᚠbitku, uhodl jsem?“ „Uhodls,“ potvrdil nevzrušenì Záviš Èerný. „Všichni bájili, že se to tady hemží loupeživými rytíøi.“ „Na této zemské stezce ne. Tady je bezpeèno. Vždy vidíš, kolik zde cestuje lidí.“ Skuteènì, na nedostatek spoleènosti si nemohli stìžovat, sami sice nedohonili nikoho a nikdo je nepøedbìhl, zato v protìjším smìru, z Bøehu do Olešnice, panoval živý ruch. Minuli nìkolik tìžkých kupeckých povozù, zanechávajících v cestì hluboké koleje a doprovázených ozbrojenci vesmìs znaènì zloèineckého vzezøení. Minuli pìší prùvod ukoptìných smolaøù, za nimiž se linul štiplavý pach dehtu. Minuli na koních jedoucí køižovníky s hvìzdou i mladièkého johanitu s tváøí cherubína, pohánìèe vedoucí voly a pìtici podezøele vyhlížejících obejdù, kteøí, tøebaže se uctivì zeptali na cestu do Èenstochové, Reynevana nepøesvìdèili, že jsou zbožní kajícníci, chystající se navštívit proslulé poutní místo. Minuli na žebøiòáku jedoucí partu vagantù, zpívajících veselými, opilými hlasy In cratere meo – píseò složenou na slova Huga z Orléans. A právì teï proti nim jel rytíø s mladou ženou a malým doprovodem. Rytíø byl v okázalé bavorské zbroji a dvouocasý lev na jeho tarèi ukazoval na jeho pøíslušnost k významnému rodu Unruhù. Bylo jasné, že rytíø okamžitì poznal Závišùv erb, pozdravil úklonou, ovšem tak hrdou, aby bylo na první pohled zøejmé, že Unruhové nejsou o nic horší než Sulimští. Rytíøova spoleènice jela na pìkné hnìdé klisnì po dámském zpùsobu, jak jen jí dovolovaly úzké fialové šaty, a kupodivu s nepokrytou hlavou. Vìtøík jí èechral plavé vlasy. Projíždìjíc kolem nich, zvedla žena hlavu, roztomile se usmála a obdaøila okounìjícího Reynevana pohledem tak zeleným a výmluvným, až jinocha polilo horko. „Jáøku, chlapèe,“ podotkl po chvíli Záviš, „ty nezemøeš pøirozenou smrtí.“ A prdl. Silou bombardy støední ráže. „Abych ti, pane Záviši, dokázal,“ øekl Reynevan, „že se na tebe pro tvé výèitky a potmìšilosti nehnìvám, vyléèím tì z tvého ujímání.“

54

„Rád bych vìdìl jak.“ „Uvidíš. Jen co potkáme nìjakého pastýøe.“ Pastýøe zahlédli jako na zavolanou, ale jakmile chudák spatøil, že k nìmu z cesty sjíždìjí ozbrojení jezdci, dal se na panický útìk. Dobìhl na kraj pastviny a zmizel v houští. Zùstaly jen beèící ovce. „Špatná taktika,“ vytýkal sám sobì starý váleèník. „Mìli jsme ho vzít obchvatem a odøíznout mu únikovou cestu. V lese ho nechytíme. A podle toho, jak upaloval, je už nejspíše za Odrou.“ „Nebo za Nisou,“ doplnil vtipnì a se znalostí zemìpisu Vojtìch, rytíøùv zbrojnoš. Reynevan si jejich žertování nevšímal. Sesedl a jistým krokem zamíøil k pastýøské chýši. Vstoupil dovnitø a v další chvíli z ní vyšel s velkým svazkem sušených bylin. „Nepotøeboval jsem pastýøe,“ vysvìtlil, „nýbrž tohle. Teï mi schází už jenom vroucí voda. Nìjaký hrnec se u vás, doufám, najde?“ „Všechno,“ odtušil nedùtklivì Vojtìch, „se u nás najde.“ „Jestli máme vaøit,“ pohlédl Záviš na oblohu, „musíme si najít táboøištì. Ale poøádné, schyluje se k veèeru.“ * Záviš Èerný se pohodlnì opøel o sedlo pokryté beraním kožichem, nahlédl do prázdného hrnku a pøièichl. „Chutná to jako sluncem ohøátá voda z hradního pøíkopu a smrdí koèièinou,“ ohodnotil bylinkový odvar. „Ale pomáhá to, pro Kristovy rány, pomáhá. Už po prvním hrnku, když jsem dostal prohánìèku, se mnì ulevilo a teï už jsem docela v poøádku. Moje uznání, Reinmare. Pøipouštím, že nadaný mladík se na universitì mùže nauèit i užiteènìjší vìci než chlastat, smilnit a sprostì nadávat.“ „Trocha znalostí o léèivých bylinách, nic více,“ prohlásil skromnì Reynevan. „To, co ti skuteènì pomohlo, pane Záviši, bylo sejmutí zbroje a odpoèinek v poloze pohodlnìjší nežli na koòském høbetì.“ „Já své možnosti znám,“ namítl rytíø. „Vím, jak dlouho vydržím v sedle a ve zbroji. Abys vìdìl, èastokrát jedu v noci, jenom s lucernou anebo s pochodní. Urychlí to cestování, a navíc takoví, kteøí se mì zaleknou za denního svìtla, èasto si dodají odvahy v noèní tmì – a postarají se mi o zábavu, cha cha. Ale když tvrdíš, že v okolí je bezpeèno, proè unavovat konì. Poseïme u ohnì, poklábosme. Vždy to je také zábava. Možná ne tak dobrá jako porubat pár raubritterù, ale…“ Plamen vysoko vyšlehl a projasnil noc. Zaprskal a zavonìl tuk, kapající z plátkù slaniny, které pacholci opékali nad ohnìm. Závišovi

55

muži zachovávali mlèení a náležitý odstup, avšak z jejich oèí Reynevan vyèetl vdìènost. Pochopil, že èeleï v žádném pøípadì nesdílela pánovu zálibu cestovat v noci s lucernou èi pochodní. Na nebi nad lesem záøily hvìzdy. Noc byla chladná. „Tááák,“ masíroval si Záviš dlanìmi bøicho. „Zabralo to, paneèku, zabralo. Rychleji a úèinnìji než doporuèované modlitby ke svatému Erasmovi, jenž má pomáhat pøi støevních obtížích. Jaká to byla bylina, jaká èarovná mandragora? A jak tì napadlo hledat ji v pastýøské chajdì?“ „Po svatém Jánu,“ vysvìtloval Reynevan, rád, že se mùže pochlubit, „sbírají pastýøi všemožné býlí. Vyznají se v tom. Svazek natrhaných rostlin si nejprve uvážou na hyrkavici – tak se v Èechách øíká pastýøské holi. Pozdìji byliny suší v salaši. Vaøí z nich odvary, kterými…“ „Napájejí stádo,“ vpadl mu do øeèi Sulimský. „Kurýrovals mì jako nadmutou krávu, což? Ale když to pomohlo…“ „Nepohoršuj se, pane Záviši. Lidová moudrost je hluboká. Nezavrhoval ji žádný z velkých medikù a alchymistù, ani Plinius, ani Galén, ani uèení Arabové, ani Gerbert z Aurillaku, ani Albertus Magnus. Lékaøská nauka vdìèí za mnohé prostému lidu. Zejména pastýøùm, neb ti mají blízko k pøírodì a vìdí hodnì o její léèebné síle. I o jiných silách.“ „Vskutku?“ „Vskutku,“ potvrdil Reynevan a pøisunul se blíže k ohni. „Nevìøil bys, pane Záviši, kolik síly skrývá ten suchý vìchet z pastýøské chýše. Pohleï: heømánek, skromný, leè zázraèný, zde je chudobka a sporýš a tøezalka. Tìmto dalším bylinkám se u vás v Polsku øíká: ukvap, baršè a arcidìhel. Nìkteøí nafoukaní medici ani netuší, jak jsou úèinné. A tohle jsou bobule svatého Vendelína, tohle zase zelina svatého Linharta, pokud to nevíš, tihle dva svatí jsou patroni pastevcù. Když se tyhle byliny dávají stádu, je tøeba modlit se k øeèeným svìtcùm.“ „To, cos mumlal nad kotlíkem, nebyly žádné modlitby.“ „Nebyly,“ odkašlal si Reynevan. „Lidová moudrost…“ „Ta tvoje moudrost èpí hranicí,“ øekl vážnì Sulimský. „Na tvém místì bych si dával pozor, koho léèím a s kým o tom hovoøím. A v èí pøítomnosti vzpomínám Gerberta z Aurillaku. I já, prostý rytíø, jsem o tìch vìcech ledacos zaslechl. Buï opatrný, Reinmare.“ „Budu.“ „Já si myslím,“ zapojil se do rozhovoru zbrojnoš Vojtìch, který opodál èistil a natíral tukem øemeny koòského postroje, „že jestli nìjaké èáry jsou, je lepší o nich nìco vìdìt, než nevìdìt zhola nic. Myslím…“

56

Zarazil se, když zachytil Závišùv výhrùžný pohled. „A já si zase myslím,“ øekl úseènì rytíø z Garbova, „že všechno zlo tohoto svìta pochází z myšlení. Zvláštì když se myslet pokoušejí lidé, kteøí k tomu nemají žádné pøedpoklady.“ Vojtìch se zahanbenì sklonil nad postrojem. Reynevan chvíli vyèkával, než se odhodlal opìt promluvit: „Pane Záviši?“ „Mhm?“ „V hospodì, pøi sporu s tím dominikánem, jsi neskrýval… No… Že straníš èeským husitùm. Tedy spíše jim než jejich protivníkùm.“ „Podle tebe to ze mne hned dìlá kacíøe?“ „Tak jsem to nemyslel,“ hájil se Reynevan. „Jenom by mì zajímalo…“ „Co by tì zajímalo?“ „Jak to bylo… Jak to bylo ve dvaadvacátém roce u Nìmeckého Brodu? Když jsi padl do èeského zajetí. Už se o tom tradují hotové legendy…“ „Vážnì? Jaké?“ „Takové, že útìk ti pøipadal zbabìlý a válèit jsi nemohl, když jsi byl posel.“ „Tak se to øíká?“ „Tak. A ještì, že… že král Zikmund tì tam nechal. A sám zbabìle uprchl.“ Záviš chvíli mlèel. „A ty,“ ozval se po chvíli, „bys chtìl vìdìt, jak to bylo doopravdy, co?“ „Pokud ti to nevad텓 „Proè by mi to mìlo vadit? Pøi vyprávìní èas pøíjemnìji utíká.“ Vzdor tomu, co prohlásil, se rytíø z Garbova opìt pohroužil v mlèení, pohrávaje si s prázdným hrnkem. Reynevan si nebyl jist, zda Záviš èeká na jeho otázky, nicménì nespìchal s vyptáváním. Jeho zdrženlivost se vyplatila. „Vezmu to od zaèátku,“ rozpovídal se koneènì Záviš. „Toho èasu mne král polský vyslal ke králi øímskému s delikátním posláním… Šlo o jeho sòatek s královnou Žofií, Zikmundovou švagrovou, vdovou po èeském králi Václavovi. Nic z toho nebylo, jak zajisté víš, Jagello si nakonec vzal Soòku Holšanskou, ale tehdy ještì zvažoval i jiné možnosti. Naøídil mi, abych s Lucemburkem dohodl, co je zapotøebí – hlavnì vìno. Tak jsem jel. Ale ne do Prešpurku, ani do Budína, nýbrž na Moravu, odkud se Zikmund zrovna chystal na svoje odbojné poddané s úmyslem dobýt

57

Prahu a vykoøenit husitské kacíøství v Èechách. Na svatého Martina, když jsem dorazil, byla køížová výprava pøipravena. Pravda, Zikmundova zbrojná moc byla ponìkud oslabena, ponìvadž lužické houfce landfojta Rumpolda se vracely domù, když pøedtím zpustošily okolí Chrudimi. Domù mìlo namíøeno také slezské vojsko, v nìmž byl rovnìž nᚠnedávný hostitel Konrád Kantner. Na Prahu se ale s králem chystalo rytíøstvo Albrechta Rakouského a vojsko olomouckého biskupa. No a samotných uherských jezdcù mìl Lucemburk více než deset tisíc…“ Záviš se na chvíli zahledìl do praskajícího ohnì. „Chtì nechtì,“ pokraèoval, „jsem musel zùstat se Zikmundem. Abych mohl pokraèovat v jednání, doprovázel jsem ho na výpravì. A stal se tak svìdkem všelijakých vìcí. Napøíklad dobytí mìsta Polièky a krveprolití, které po nìm následovalo.“ Pacholci sedìli nehybnì, kdo ví, možná už spali. Záviš vyprávìl hlasem tichým a jednotvárným. Uspávajícím. Zvláštì nìkoho, kdo už tu historii urèitì slyšel. Anebo se událostí, o nichž byla øeè, osobnì úèastnil. „Od Polièky táhl Zikmund ke Kutné Hoøe. Žižka mu zastoupil cestu, odrazil nìkolik útokù uherské jízdy, ale když se dovìdìl, že se Hora vzdala, ustoupil. Královští triumfálnì vstoupili do mìsta. Vždy porazili samotného Žižku, obávaný hejtman se pøed nimi dal na útìk! Tehdy Lucemburk udìlal neodpustitelnou chybu. I když jsem mu to rozmlouval já i Filip Scollari…“ „Pippo Spano? Ten vìhlasný florentský kondotiér?“ „Nepøerušuj mì, chlapèe. Král Zikmund byl pøesvìdèen, že se Èeši po panickém úprku zastavili až v Praze. A tak navzdory mým a Pippovým radám dovolil svým Uhrùm, aby se rozjeli do okolí, prý aby si našli zimovištì, protože nastaly tuhé mrazy. Maïaøi a Kumáni se rozptýlili po kraji a slavili vánoèní svátky loupením, znásilòováním, vypalováním osad a mordováním všech, které pokládali za kacíøe anebo pøívržence kacíøù. To znaèí každého, kdo se jim dostal do rukou. Za nocí bylo nebe rudé od požárù, ve dne stoupaly k obloze sloupy kouøe. Král zatím ve mìstì slavil, hodoval, soudil a popravoval. A tehdy, bylo to na Tøi krále, pøišla zpráva: Žižka jde! Žižka neuprchl, jen pøechodnì vyklidil pole, aby mìl èas pøeskupit a posílit svoje vojsko – a teï jde na Kutnou Horu se vší brannou mocí Prahy a Tábora, už je v Nebovidech, už je v Kaòku! A víš, co se stalo? Co udìlali chrabøí køižáci, jakmile se tu novinu doslechli? Když zjistili, že armáda je rozptýlená po vsích, vzali nohy na ramena, nechávajíce za sebou všechnu výstroj, výzbroj, dokonce i koøist, jenom aby si

58

zachránili holé životy. Na rozlouèenou ještì zapálili mìsto. Jen Pippo Spano na chvíli ovládl paniku a hotovil se k obranì mezi Kutnou Horou a Nìmeckým Brodem. Mráz povolil, bylo zamraèeno, pošmourno, mokro. Tehdy jsme z dálky uslyšeli… A pak uvidìli… Chlapèe, nìco takového jsem neslyšel a nevidìl nikdy døíve – a to jsem slyšel a vidìl leccos. Šli na nás ti táborité a pražané, šli a nesli korouhve a monstrance, šli ve vyrovnaných šicích a jejich zpìv burácel jako hromobití. S nimi jely ty jejich proslavené vozy a ježily se namíøenými p횝alami a hákovnicemi. A na vlastní oèi jsem spatøil domýšlivé nìmecké heldy, pyšné rakouské tìžkoodìnce, divoké uherské jezdce, moravské a lužické šlechtice, Spanovy žoldnéøe, jak se všichni jako jeden muž vrhli na útìk. Ano, slyšíš dobøe, døíve než se husité pøiblížili na dostøel, královská armáda zdìšenì prchala k Nìmeckému Brodu. Pasovaní rytíøi køièeli strachy a navzájem se odstrkovali a poráželi, jak utíkali pøed pražskými ševci a provazníky, pøed venkovskými sedláky, kteøí jim ještì pøed pár dny byli k smíchu. Utíkali v takové panice, že odhazovali zbranì, jimiž bylo tak snadné bìhem celé pøedchozí kruciáty pobíjet bezbranné. Utíkali, chlapèe, pøed mýma udivenýma oèima jako zbabìlci, jako ustrašení zajíci. Jako kdyby se polekali… Víš èeho? Pravdy. Hesla VERITAS VINCIT vyšitého na husitských korouhvích. Vìtšinì Uhrù a železných pánù se podaøilo uniknout na druhý bøeh Sázavy. Potom se led prolomil. Radím ti, chlapèe, jestli budeš nìkdy nucen jít v zimì do války, za žádnou cenu nevstupuj v brnìní na led.“ Reynevan sám sobì pøislíbil, že to neudìlá. Sulimský nabral dech a pokraèoval: „Jak jsem øekl, rytíøstvo ztratilo èest, ale zachránilo si kùži. Vìtšinou. Avšak pìšáky, stovky sudlièníkù a støelcù, vojáky z Moravy a Rakous i mìstskou hotovost z Olomouce husité dostihli a bili. Bili strašnì, od osady Habrù až k podhradí Nìmeckého Brodu. Sníh byl rudý celé dvì míle.“ „A ty? Jak…“ „Neutekl jsem s královskými, neutekl jsem ani s Pippem Spanem a Janem z Hardeka, a ti, komu èest, tomu èest, ustoupili jako jedni z posledních a nikoli bez boje. Já rovnìž, a už se povídá, co chce, jsem se bil. A tvrdì. Posel neposel, nemìl jsem na vybranou. Nebyl jsem v poli sám, mìl jsem po boku pár Polákù a pøidali se k nám nìjací Moravané, kterým se nechtìlo utíkat, a zvláštì ne pøes ledovou vodu. Bili jsme se… Ale nec Hercules…“ Pacholci, jak se ukázalo, nespali. Znenadání jeden vyskoèil, jako by ho uštkla zmije, druhý zdušenì vykøikl, tøetí skøípl tesákem ta-

59

ženým z pochvy. Vojtìch zvedl kuši. Jejich pán je ostrým hlasem zarazil. Ze tmy nìco vyšlo. V první chvíli to vypadalo jako èást temnoty, její útržek ještì temnìjší než okolí. Když plamen vyšlehl výše, zùstal ten útržek nadále èerný jako saze, ale na pozadí noci získal obrysy. A tvar. Tvar nevelké, sukovité postavy, ani ptáka s naèepýøeným peøím, ani zvíøete s naježenou srstí. Jediné, co se na podivném stvoøení dalo rozeznat, byly vzpøímené špièaté uši. Vojtìch pomalu, nespouštìje z tvora oèi, odložil samostøíl. Jeden z pacholkù se šeptem dovolával pomoci svaté Kunhuty, ale i jeho utišilo Závišovo odmìøené, leè rozhodné gesto. „Buï vítán, noèní návštìvníku,“ pozdravil se závidìníhodným klidem rytíø. „Usedni bez obav k našemu ohništi.“ Stvoøení pohnulo ušatou èernou hlavou. Reynevan zachytil záblesk velkých oèí, zahlédl v nich èervený odraz jejich táborového ohnì. „Usedni bez obav,“ zopakoval Záviš vlídným a zároveò pevným tónem. „Neboj se, nikdo z nás ti neublíží.“ „Nebojím se,“ odvìtil chraptivì tvor a zvedl paži. Reynevan chtìl uskoèit, ale úlekem se nemohl ani hnout. S údivem si uvìdomil, že èerný dráp ukazuje na znak na Závišovì štítì. Potom tvor ukázal na kotlík s bylinkovým odvarem. „Sulima a bylinkáø,“ zachroptìl tvor. „Èest a vìdìní. Proè bych se tedy bál? Nebojím se. Mé jméno je Hans Mein Igel.“ „Vítám tì, Hansi. Mᚠhlad? Mᚠžízeò?“ „Ne. Pøišel jsem jenom posedìt. Poslouchat. Slyšel jsem rozhovor. Chci poslouchat.“ „Buï naším hostem.“ Tvor pøisedl k ohništi, zježil srst a znehybnìl. „Tak,“ pokraèoval nevzrušenì Záviš, „kde jsem pøestal?“ „Skonèils…“ polkl naprázdno Reynevan, aby se mu vrátila øeè. „Nec Hercules.“ „Pøesnì tak,“ zachroptìl Hans Mein Igel. „Ano, tak to bylo,“ potvrdil Sulimský. „Pøemohli nás. Bylo jich hodnì, tìch husitù. A to jsme mìli setsakramentské štìstí, že proti nám stála kališnická jízda, protože táborští cepníci neznají slova jako ,pardon‘ anebo ,výkupné‘. Když mì koneènì strhli ze sedla, jeden z tìch, co zùstali se mnou, možná Mertviè anebo Rarovský, staèil vykøiknout, kdo jsem. A že jsem byl u Grunwaldu. S Janem Žižkou z Trocnova a Janem Sokolem z Lamberka.“

60

Reynevan vydechl obdivem, když uslyšel ta slavná jména. Záviš se odmlèel. „Zbytek,“ dokonèil posléze, „už znáte. Od povìstí se moc neliší.“ Reinmar a Hans Mein Igel zamyšlenì pokyvovali hlavami. Trvalo dlouho, než rytíø znovu promluvil: „Teï mi pøipadá, že jsem si na stará kolena vykoledoval církevní klatbu. Když mì totiž vykoupili ze zajetí a vrátil jsem se do Krakova, všechno, co jsem vidìl na Tøi krále v Kutné Hoøe, co jsem vidìl o dva dny pozdìji u Nìmeckého Brodu a dalšího jitra po dobytí mìsta, zkrátka úplnì všechno jsem po pravdì vypovìdìl králi Vladislavovi. Neradil jsem mu, nevnucoval mu svoje úvahy a názory, neukvapoval se v soudech a odsudcích. Jen jsem vyprávìl. A on, mazaný starý Litvín, naslouchal. Už vìdìl. A nikdy, to mi vìø, chlapèe, i kdyby papež sebevíce ronil slzy nad ohroženou vírou, i kdyby øímský král sebevíce zuøil a vyhrožoval, mazaný starý Litvín nepošle polské a litevské rytíøstvo do Èech. Vùbec ne z hnìvu na Lucemburka, že v naší pøi s øádem teutonských rytíøù rozhodl ve prospìch øádu ani pro jeho politiku zamìøenou proti našemu království, nýbrž kvùli mému vyprávìní. Kvùli náležitému závìru, který z nìj vyvodil, že polského a litevského rytíøstva je potøeba proti køižákùm, že by bylo hloupé, zbyteèné a nebezpeèné nechat je utopit v Sázavì, Vltavì anebo Labi. Jagello se po vyslechnutí mého vyprávìní, co živ bude, nepøipojí k žádné kruciátì proti husitùm. Mým pøièinìním. Proto teï jedu za Dunaj proti Turkùm, døíve než budu exkomunikován.“ „Žertuješ,“ zajíkl se Reynevan. „Ty, pane… Exkomunikován? Takový rytíø, hrdina… Jistì žertuješ.“ „Jistì,“ pøisvìdèil trpce Záviš. „Žertuji. Ale obavy mám.“ Nìjaký èas mlèeli. Jen v temnotì neklidnì frkali konì. „Vypadá to,“ uvážil Reynevan, „na konec rytíøstva. A rytíøství. Pìchota ukáznìná a sevøená rameno k rameni nejenže odolá tìžkoodìným jezdcùm, ale dokáže je i porazit. Skotové u Bannockburnu, Vlámové u Courtrai, Švýcaøi u Sempachu a Morgartenu, Anglièané u Azincourtu, Èeši u Vítkova a Vyšehradu, u Sudomìøe, u Nìmeckého Brodu… Možná je to konec jedné epochy? Možná konèí vìk rytíøstva?“ „Válka bez rytíøstva a rytíøství,“ odtušil pomalu Záviš Èerný, „se musí postupnì zmìnit v bezduché zabíjení. A nakonec v masakr. Nìèeho takového bych se nemohl úèastnit. Ale ještì potrvá, než k tomu dojde, nevìøím, že bych se toho dožil. Mezi námi, ani bych se toho dožít nechtìl.“ Opìt bylo dlouho ticho. Oheò dohasínal, polena se zbarvila do ruda, jen èas od èasu z nich vyšlehly modravé plamínky. Nìkterý z pacholkù

61

tlumenì chrápal. Záviš si tøel dlaní èelo. Hans Mein Igel, èerný jako útržek tmy, pohyboval špièatýma ušima. Když se v jeho oèích již ponìkolikáté zaleskla záøe ohnì, Reynevan si uvìdomil, že tvor ho pozoruje. „Láska,“ promluvil Hans Mein Igel, „nejedno má jméno. A tobì, mladý bylinkáøi, právì ona urèí osud. Láska ti zachrání život, a ty to ani nepoznáš. Protože Bohynì má mnoho jmen. A mnoho tváøí.“ Reynevan ohromenì mlèel. Místo nìho se ozval Záviš. „Vida,“ poznamenal. „Vìštba. Jako každá vìštba je špatnì srozumitelná, jako každá se hodí ke všemu, a souèasnì k nièemu. Bez urážky, pane Hansi. A co pro mne? Jakou vìštbu mᚠpro mne?“ Hans Mein Igel zastøíhal ušima. „Nad velikou øekou,“ øekl svým chraptivým hlasem, „stojí na skále hrad. Nazývá se Holubí Hrad. Pod ním teèe voda. Zlé místo. Nejezdi tam, Sulimo. Zlé místo pro tebe, ten Holubí Hrad. Nejezdi tam, vra se domù.“ Záviš nepromluvil a bylo vidìt, že se pohroužil do svých myšlenek. Mlèel tak dlouho, až Reynevan usoudil, že slova podivného noèního hosta pøejde rytíø mlèením. Mýlil se. „Já,“ pøerušil koneènì tísnivé ticho Záviš, „jsem èlovìkem meèe železného. Já vím, co mne èeká, znám svùj osud. Znám ho už bezmála ètyøicet let, od chvíle, kdy jsem poprvé vzal do ruky meè. Ale teï se už neohlédnu. Nebudu se dívat, co jsem nechal za zády: hundsfeldy, hroby, královské zrady, podlost, malovìrnost a bezbožnost ducha. Nevrátím se ze zvolené cesty, pane Hansi Mein Igeli.“ Hans Mein Igel neøekl ani slovo, jen jeho velké oèi se leskly v pøítmí. „Ale stejnì,“ pøetøel si Záviš Èerný èelo, „bych dal pøednost tomu, abys mnì, stejnì jako Reinmarovi, vìštil lásku, a ne smrt.“ „Já také,“ øekl Hans Mein Igel. „Také bych tomu dal pøednost. Buïte zdrávi.“ Tvor se náhle zvìtšil, mocnì zježil srst. A zmizel. Rozplynul se v temnotách, z nichž se prve vynoøil. * Konì frkali a dusali ve tmì. Pacholci hlasitì chrápali. Nebe zesvìtlelo, nad vrcholky stromù bledly hvìzdy. „Neuvìøitelné,“ zakroutil hlavou Reynevan. „Neuvìøitelné.“ Z døímoty vytržený Sulimský sebou trhl a zvedl hlavu. „Co je neuvìøitelné?“ „Ten… Hans Mein Igel. Víš, pane Záviši, že… Musím pøiznat… Mᚠmùj obdiv…“

62

„Proè?“ „Když vystoupil ze tmy, ani ses nehnul. Ani hlas se ti nezachvìl. A když jsi s ním mluvil… Vždy to byl … Noèní tvor. Cizí. Neèlovìk… Záviš Èerný z Garbova se na nìho dlouho díval. „Znám mnoho lidí,“ øekl nakonec nezvykle vážným hlasem. „Velmi mnoho lidí, kteøí jsou pro mne více cizí.“ * Jitro bylo mlhavé a vlhké, krùpìje rosy tížily pavouèí sítì. Les byl tichý, však hrozivý jako spící nestvùra. Konì se brodili pøízemní mlhou, frkali a pohazovali hlavami. Na rozcestí za lesem stál kamenný køíž. Jedna ze zde ve Slezsku poèetných pøipomínek zloèinu. A opoždìné kajícnosti. „Tady se rozlouèíme,“ rozhodl Reynevan. Sulimský na nìho pohlédl, ale neøekl ani slovo. „Tady se rozlouèíme,“ zopakoval mladík. „Stejnì jako ty se nebudu ohlížet na hundsfeldy. Stejnì jako tobì se též mnì pøíèí podlost a malovìrnost. Vracím se k Adéle. Protože… Ne kvùli tomu, co øíkal ten Hans…Mé místo je u ní. Nebudu utíkat jako zbabìlec, jako zlodìj. Postavím se tomu, èemu se budu muset postavit. Stejnì jako ty u Nìmeckého Brodu. Šastnou cestu, šlechetný pane Záviši.“ „Šastnou cestu, Reinmare z Bìlavy. Dávej na sebe pozor.“ „Ty také. Kdo ví, snad se ještì setkáme.“ Záviš Èerný z Garbova se na nìho opìt tak dlouho díval. „Nesoudím,“ øekl nakonec.

63

Kapitola pátá

v níž Reynevan zprvu na vlastní kùži zkusí, jak se cítí vlk lapený do pasti. Posléze potká Nicolettu Zlatovlasou. A nakonec odpluje s proudem øeky. Na rozcestí za lesem stál kamenný køíž. Jedna ze zde ve Slezsku poèetných pøipomínek zloèinu. A opoždìné kajícnosti. Ramena køíže byla ukonèena do tvaru jetelových lístkù. Na jeho podstavci byla vytesána sekera – nástroj, jímž kajícník poslal na onen svìt nìjakého svého bližního. Popøípadì více bližních. Reynevan si jej prohlédl a zaklel. Byl to tentýž køíž, u nìhož se pøed dobrými tøemi hodinami rozlouèil se Závišem. Zavinila to mlha, která se od rána válela po lukách a plížila mezi stromy v lese. Zavinilo to mrholení, které klamalo oèi. A zavinil si to sám Reynevan. Únavou a nevyspáním, roztržitostí vyvolanou myšlenkami na Adélu a plány na její osvobození. A možná to byla vina bludièek, samovil a mavek, divù a lesovikù, undin a urlichtù.

64

Nemìlo smysl hledat v této chvíli nìèí vinu, Reynevan to dobøe vìdìl. Bylo zapotøebí støízlivì zhodnotit situaci, stanovit nìjaký plán a postupovat podle nìj. Mladík sesedl, opøel se o køíž a zamyslel se. Zatímco mìl být po tøech hodinách jízdy už nìkde v pùli cesty do Bìrutova, celé ráno bloudil v kruhu, až se ocitl tam, odkud vyrazil – èili nedaleko Bøehu, zhruba míli od mìstských bran. Možná, napadlo ho, øídil moje kroky osud. Ukazuje mi, co mám podniknout. Využít toho, že jsem blízko Bøehu, zajet do mìsta a požádat o pomoc pøátele ve špitále svatého Ducha. Nebo bude lépe neztrácet èas a podle pùvodního plánu jet k Bìrutovu, do Lhoty. Za Adélou. Rozhodl se, že Bøehu se musí vyhnout. Všichni, bezpochyby i Štercové, vìdìli o jeho pøátelských vztazích s bøežskými ducháky. Kromì toho vedla pøes Bøeh cesta do Malé Olešnice, kam ho chtìl poslat kníže Konrád. Kníže to jistì myslel dobøe, avšak Reynevan nemìl chu strávit tøebas i pár let jako kajícník u johanitù. Navíc se nìkdo z Kantnerova poèetného prùvodu mohl neúmyslnì podøeknout anebo se úmyslnì nechat podplatit, v tom pøípadì by už Štercové èíhali na cestì. Takže Adéla, pomyslel si, jedu za Adélou. Jako Tristan za Isoldou, jako Lancelot za Gueneverou, jako Guinglain za Esmeraldou, jako Palmerin za Polinardou, jako Medoro za Angelikou, trochu zaslepenì, trochu pošetile, ba hloupì lezu lvovi do tlamy. Ale za prvé: moji pronásledovatelé to nebudou oèekávat, mohu je tím zaskoèit. Za druhé: Adéla mne potøebuje, èeká a urèitì teskní. Nemohu ji nechat déle samotnou. Ustarané èelo se mu rozjasnilo a postupnì, jako pod dotekem èarodìjné hùlky, se zaèala rozjasòovat také obloha. Stále bylo vlhko, ale již bylo cítit sluneèní paprsky prodírající se mlhou a z jednolité šedi se zaèaly vynoøovat jednotlivé barvy. Až doposud zaraženì mlèící ptáci zaèali nesmìle pípat a za pár chvil se rozezpívali na všech stranách. Stezky vedoucí z rozcestí tonuly již jen v øídkém oparu, nicménì Reynevan stejnì nevìdìl, po které z nich se musí vydat. Ale na to, jak se vyvarovat bludného mámení, je také zpùsob. Hnìvaje se sám na sebe, že si na to nevzpomnìl døíve, rozhrnul Reynevan nohou trávu pod køížem a prošel kousek podél cesty. Snadno našel to, co hledal: pryšec, planý kmín a drobnými kvítky obsypaný zdravínek. Otrhal lístky a holá stébla poskládal k sobì. Chvilku vzpomínal, jak má uvázat nauz – návaz, jak má proplést prsty. A jak odøíkat zaklínadlo:

65

Jedna, dvì, tøi Wolfsmilch, Kümmel, Zahntrost Binde zu samene Semitae eorum incurvatae sunt Tudy vede cesta pøímá Jedna z cest jako by se vlivem zakletí stala na okamžik pøíjemnìjší, lákavìjší, zvoucí. Pøitom by bez pomoci kouzelného návazu Reynevan nikdy nehádal, že právì ten smìr je správný. Vìdìl však, že návaz nelže. * Nejel ani moc dlouho, když uslyšel štìkot psa a kejhání hus. Krátce nato ho v nose zašimral dým. Voòavý dým udírny, v níž bez nejmenších pochyb viselo nìco chutného. Možná bùèek, možná dokonce šunka. Reynevan èenichal tak zaujatì, že zapomnìl na boží svìt a ani si nevšiml, jak ho kùò donesl na dvùr zájezdní hospody. Pes na nìj zaštìkal, ale víceménì z povinnosti, houser zasyèel na koòské spìnky. Vùni uzeného doplnila vùnì èerstvì upeèeného chleba, kterou nepotlaèil ani zápach na dvoøe povinného hnojištì. Reynevan seskoèil na zem a uvázal siváka k zábradlí. Èeledín, který opodál høebelcoval konì, si ho nevšímal, mìl dost své práce. Reynevanovu pozornost pøitáhlo nìco jiného: na jednom trámku visel na barevných nitkách hex – tøi vìtvièky svázané do trojúhelníku a opletené vìneèkem z ovadlého jetele a žlutých pryskyøníkù. Mladíka to pøíliš nepøekvapilo, magie byla pomìrnì rozšíøena a prostí lidé používali magická znamení, i když mnohdy ani nevìdìli, co znamenají a k èemu slouží. Uvìdomoval si, že ode všeho zlého chránící hex, tøebaže neumìlý, mohl zmýlit jeho návaz. Tohle mne sem pøivedlo, pomyslel si. K èertu. Ale když už jsem tady… Vstoupil do šenku. Musel sklonit hlavu pod nízkou zárubní. Blány v malých oknech propouštìly jen trochu denního svìtla, a tak pøíšeøí v místnosti pomáhala rozhánìt záøe ohnì v krbu. Nad ohnìm visel kotlík, z nìhož èas od èasu unikala pìna – v plamenech syèela a mìnila se v oblaka páry. Hostù v krèmì bylo málo, vlastnì jen u stolu v koutì sedìla ètveøice mužù, nejspíše místních sedlákù, v šeru to nešlo poznat. Sotva se Reynevan posadil na lavici, dìveèka pøed nìho postavila misku. I když mìl v úmyslu pouze si koupit chléb a pokraèovat v cestì,

66

zadržela ho libá vùnì a protestující žaludek. V misce byly škubánky zalité rozpuštìnou slaninou. Položil na stùl groš – jeden z tìch nemnoha, jež dostal od Kantnera. Dìveèka mu podala døevìnou lžíci. Když se k nìmu sklonila, ucítil vùni bylin. „Spadls do nesnází jako slíva do povidel,“ zašeptala. „Seï klidnì, už tì vidìli. Skoèí na tebe, jakmile se hneš. Seï jakoby nic.“ Odešla ke krbu a zamíchala to, co se vaøilo a pìnilo v kotli. Reynevan strnule zíral do misky se škubánky. Jeho oèi postupnì pøivykly šeru. Natolik, aby rozeznaly, že ètyøi muži u stolu mají zbranì, takže nejde o žádné vesnièany. A že si ho všichni ètyøi pozornì prohlížejí. V duchu proklel svoji neopatrnost. Dìveèka se vrátila. „Zùstalo nás málo na tomto svìtì,“ zašeptala, pøedstírajíc, že utírá stolní desku, „než abych tì nechala zahubit, synku.“ Položila pøed nìj ruku a Reynevan spatøil na jejím malíèku pryskyøník podobný tìm v hexu pøed hospodou. Stonek byl kolem prstu uvázán tak, že žlutý kvítek tvoøil jakoby oèko prstýnku. Reynevan vydechl a mimodìk se dotkl knoflíku, na kterém mìl spletené stvoly pryšce, zdravínku a kmínu. Dìveèka kývla hlavou a její oèi se zaleskly. „Vidìla jsem to, hned jak jsi vstoupil,“ øekla tiše. „Vìdìla jsem, že právì po tobì ti ètyøi honicí psi jdou. Pomohu ti. Je nás už málo, jestli si nebudeme vzájemnì pomáhat, zmizíme ze svìta docela. Jez a dìlej jakoby nic.“ Jedl velmi pomalu a mráz mu bìhal po zádech, jak na sobì cítil upøené pohledy ozbrojených mužù. Dìveèka zachrastila nádobím, pøiložila do ohnì, zavolala na nìkoho do vedlejší jizby, odbìhla a hned se vrátila. S koštìtem. „Nechala jsem,“ oznámila potichu, zametajíc kolem jeho stolu, „odvést tvého konì za humna, ke chlévu. Až to zaène, utíkej tìmi dveømi vzadu, co jsou zakryté rohoží. Za prahem si dej pozor. Na tohle…“ Pøedstírajíc, že uklízí, zvedla dlouhé stéblo slámy. Kradmo, leè obratnì na nìm uvázala tøi uzlíky. „O mì se nestarej,“ špitla. „Mì si nikdo nevšimne.“ „Herto!“ zavolal krèmáø. „Je tøeba vytáhnout chleby z pece. Hoï sebou, šmudlo!“ Dìveèka odešla, schýlená, šedivá, nijaká. Skuteènì si jí nikdo nevšímal. Nikdo kromì Reynevana, na nìhož pøi odchodu upøela pohled palèivý jako øeøavé uhlí.

67

Ètyøi v koutì se pohnuli, vstali. Skøípajíce kùží, chøestíce osníøi a zvoníce ostruhami vykroèili k jeho stolu. Reynevan opìt v myšlenkách proklel svùj nerozum. „Pan Reinmar von Bielau. Zde, pøátelé, sami vidíte, co znamená lovecká zkušenost. Je-li zvìø dobøe obklíèena, dobøe vehnána do léèky, staèí jen malièko štìstí a lovec má koøist jistou. A to štìstí se na nás dnešního dne vskutku usmálo.“ Dva muži stanuli každý z jedné strany, jeden zprava, jeden zleva. Tøetí se postavil mladíkovi za záda. Ètvrtý, ten, který promluvil, pøistoupil zepøedu a neèekaje na pozvání, posadil se naproti Reynevanovi. Nosil vousy, na sobì mìl železnými cvoèky pobíjenou brigantinu. „Nebudeš,“ nezeptal se, spíše oznámil, „klást odpor, vzpouzet se a vzdorovat. Co? Bìlavo?“ Reynevan neodpovìdìl, držel lžíci mezi ústy a okrajem misky, jako kdyby nevìdìl, co si s ní má poèít. „Nebudeš,“ ujistil sebe a všechny kolem vousáè v brigantinì. „Víš pøece, že by to bylo zbyteèné a hloupé. My proti tobì vùbec nic nemáme, je to jenom naše práce. A abys vìdìl, svou práci si vždy rádi usnadníme. Zaèneš-li janèit anebo dìlat rozruch, raz dva tì zklidníme. Tøeba ti o hranu tohohle stolu pøerazíme ruku. Je to vyzkoušený zpùsob, po takovém zákroku bychom tì nemuseli ani svazovat. Øekls nìco, nebo se mi to jenom zdálo?“ „Nic,“ vypravil Reynevan ze sevøeného hrdla odpovìï, „jsem neøekl.“ „To je dobøe. Klidnì dojez. Na Sterzendorf je daleko, proè bys mìl jet o hladu.“ „Tím spíše,“ dodal ten napravo, v kroužkové košili a železných chránièích pøedloktí, „že na Sterzendorfu tì asi nepohostí.“ „A kdyby,“ ozval se ten neviditelný za Reynevanovými zády, „tak dozajista ne nìèím, co by ti pøišlo k chuti.“ „Jestli mì pustíte… Zaplatím vám…“ vysoukal ze sebe Reynevan. „Dám vám více než Štercové.“ „Urážíš naše øemeslo,“ øekl vousáè v brigantinì. „Jsem Kunz Aulock, øíkají mi Kyrieleison. Mnì lze zaplatit, ale ne mì podplatit. Tak se pus do jídla a nezdržuj.“ Reynevan jedl, ale škubánky ztratily veškerou chu. Kunz Aulock vulgo Kyrieleison si zastrèil za opasek palcát, který doposud držel v ruce, a zaèal si natahovat rukavice. „Nemìl sis,“ poznamenal, „zaèínat s cizí manželkou.“ Když se nedoèkal odpovìdi, pokraèoval:

68

„Nedávno jsem èirou náhodou slyšel jednoho pátera, jak citoval nìjaký list, mám dojem, že k židùm. Nìjak takhle: každé pøestoupení a neposlušenství dojde spravedlivé odplaty – iustam mercedis retributionem. Po našem to znaèí, že když jsi nìco provedl, musíš být pøipraven nést následky. Dám ti pøíklad. Pohleï vpravo, to je pan Stork z Gorgovic. Má podobné záliby jako ty. Není to tak dávno, co jedné opolské mìštce provedl nìco, zaè by byl, kdyby ho chytili, lámán kolem. Hleï a obdivuj, kterak pan Stork svùj údìl stateènì snáší, jak má stále jasnou tváø i zrak. Vezmi si z nìj pøíklad.“ „Vezmi si pøíklad,“ zavrèel Stork, který mìl ve skuteènosti tváø poïobanou a oèi vodnaté. „A už vstaò. Je èas jít.“ V té chvíli je ohlušila strašná rána. Vybuchl krb. Vyplivl do šenku oheò, snop jisker, mraèno dýmu a závìj sazí. Kotel vyletìl jako vystøelen z praku, udeøil o podlahu, vyšplíchla z nìj vroucí polévka. Kyrieleison vyskoèil a Reynevan na nìho pøevrátil stùl. Odrazil se i s lavicí dozadu a misku s nedojedenými škubánky hodil rovnou do Storkova poïobaného oblièeje. A vrhl se k zadním dveøím. Jeden z mužù ho staèil popadnout za límec, avšak Reynevan absolvoval studia v Praze, chytali ho za límec snad všichni krèmáøi na Starém, Novém i Menším Mìstì pražském, když utíkal bez placení. Teï se pøikrèil, udeøil loktem, až to køuplo, a skoèil ke dveøím. Vzpomnìl si na varování a hbitì se vyhnul za prahem ležící zauzlené slámì. Pronásledující ho Kyrieleison, to se rozumí, o kouzelné slámce nic nevìdìl, na prahu klopýtl a natáhl se jak široký, tak dlouhý na drùbeží a prasaty podìlaném dvorku. Vzápìtí o nìj zakopl Stork z Gorgovic a na oba dva dopadl celou váhou jejich tøetí kumpán. Mezitím už Reynevan sedìl v sedle pøipraveného konì a pobízel ho rovnou pøes záhony, pøes øádky zelí a keøe angreštu. V uších mu svištìl vítr, za sebou slyšel øev, nadávky, kdákání slepic a kvièení vepøù. Když zaslechl dusot kopyt a pokøik pronásledovatelù, byl už mezi vrbami na bøehu vypuštìného rybníka. Místo aby jej objel, pustil se po úzké hrázce. Srdce se mu nìkolikrát málem zastavilo, když koòská kopyta sklouzla po mokrém jílu. Ale podaøilo se. Jeho pronásledovatelé se pustili za ním, ale tolik štìstí nemìli. První kùò nedobìhl ani do poloviny, uklouzl a až po bøicho zapadl do bahna. Druhý zaøehtal, vzepjal se, rozbil násep podkovami a po zadku sjel rovnìž do bahna. Jezdci hulákali a kleli, konì ržáli. Reynevan vìdìl, že musí využít výhody náskoku. Kopl siváka pata-

69

mi a hnal ho tryskem pøes vøesovištì ke kopcùm, kde se mohl ukrýt v lese. Vìdom si toho, co riskuje, donutil sípajícího konì cválat do pøíkrého svahu. Ani na vrchu nenechal siváka odpoèinout a pobídl ho smìrem ke stromùm. A u nich mu zcela neèekanì vjel do cesty jezdec. Sivák se postavil na zadní a zaøehtal. Reynevan se stìží udržel v sedle. „To bylo dobré,“ poznamenal jezdec. Vlastnì jezdkynì, na koni totiž sedìla dívka. Bezpochyby urozená panna. Vysoká a ztepilá, v mužském odìvu, v pøiléhavém sametovém kabátci, pod krkem rozepnutém, takže bylo vidìt snìhobílou košili. Pøes rameno mìla pøehozen tlustý plavý cop, vlasy ukryté pod sobolí èapkou ozdobenou volavèím pérem a zlatou broží s leštìným safírem. Samotný drahokam mìl urèitì cenu prvotøídního jezdeckého konì. „Kdo tì pronásleduje?“ zvolala, zkušenì uklidòujíc tanèící klisnu. „Právo? Odpovìz!“ „Nejsem zloèinec…“ „Proè tedy?“ „Pro lásku.“ „Ha, to jsem si mohla myslet. Vidíš tu øadu stromù? Pod nimi teèe Stobrava. Ujíždìj k øece a schovej se v rákosí na levém bøehu. Já je odlákám. Dej mi svùj pl᚝.“ „Ty? To nemohu…“ „Dej sem ten pl᚝! Jezdíš dobøe, ale já jezdím ještì lépe. To je ale dobrodružství! Až o tom budu vyprávìt, Alžbìta a Anna zblednou závistí!“ „Vzácná sleèno…“ vykoktal Reynevan. „To nejde… Co když tì dostihnou?“ „Oni? Mne?“ zasmála se, mhouøíc oèi modré jako tyrkysy. „Ty žertuješ!“ Její klisna, shodou okolností také sivá, pohodila krásnou hlavou a zatanèila na místì. Reynevan byl nucen dát té zvláštní dívce za pravdu. Na první pohled poznal, že její kùò je ještì cennìjší než safírová brož na její èapce. „Je to bláznivý nápad,“ øekl, podávaje jí pl᚝. „Ale dìkuji. Odvdìèím se…“ Z úpatí kopce bylo slyšet pronásledovatele. „Neztrácej èas!“ køikla dívka, pøetahujíc si pøes hlavu kapuci. „Ujíždìj ke Stobravì!“ „Paní… Tvé jméno… Øekni mi, jak…“ „Nicoletta. Ty mùj za lásku pronásledovaný Aucassine. Jeeeï!“

70

Pobídla klisnu do bìhu. Byl to spíše let než bìh. Pøehnala se po úboèí jako vichøice, ukázala se pronásledovatelùm a pustila se pøes vøesovištì takovou rychlostí, že Reynevan okamžitì zahnal výèitky svìdomí. Pochopil, že plavovlasá amazonka v nièem neriskovala. Tìžcí konì nesoucí dvìstìliberní chlapiska ve zbroji nemohli závodit s ušlechtilou kobylou nesoucí pouze štíhlou dívèinu v lehkém sedle. Jezdkynì se takøka nedala sledovat ani oèima, za pár okamžikù zmizela z dohledu. Avšak pronásledovatelé se hnali po její stopì, vytrvale, neúprosnì. Mohou ji unavit vytrvalým klusem, napadlo Reynevana. I tu její rychlonohou klisnu. Ale ihned se uklidnil. Jezdkynì má bezpochyby nìkde nablízku poèetný doprovod. Na takovém koni a tak vystrojená mohla být jedinì panna vznešeného pùvodu, takové nejezdí samy po lesích. Zamíøil s konìm k øece, jak mu dívka poradila. A urèitì, pøemítal cestou, se nejmenuje Nicoletta. Vysmívala se mi, nešastnému Aucassinovi. * Skryt v olšinách na bøehu Stobravy Reynevan si oddechl, ba cítil se dokonce hrdì a zmužile jako Roland neb Ogier, vždy podoben svým hrdinùm oklamal a zmátl hordy pronásledujících ho Maurù. Sebevìdomí ho však záhy opustilo, když ho potkala veskrze nerytíøská nehoda. Pøihodilo se mu nìco, co se nikdy nestalo žádnému z legendárních hrdinù: ani Rolandovi, ani Ogierovi, ani Aistulfovi, ani Renaultovi z Montalbanu, ani Raoulovi z Cambrai. Zcela prozaicky mu zaèal kulhat kùò. Reynevan sesedl, jakmile ucítil nevyrovnaný rytmus krokù svého siváka. Prohlédl mu nohu, kopyto i podkovu, avšak nic nezjistil. Musel tedy pokraèovat pìšky a vést kulhající zvíøe za uzdu. Pìknì to vedu, pøemítal, od støedy do pátku jsem znièil dva konì, jeden je uštvaný, druhý zchromlý. Ke vší smùle se z protìjšího, vyššího bøehu Stobravy neèekanì ozvalo øehtání koní a hvízdání mužù. A pak kletby a rozkazy vykøikované známým hlasem Kunze Aulocka zvaného Kyrieleison. Reynevan zatáhl konì do køoví a položil mu dlaò na nozdry, aby ani nezafrkal. Povely a nadávky posléze zanikly v dálce. Dohonili tu dívku, pomyslel si a srdce mu spadlo až nìkam do podbøišku. Kupodivu ne tak strachem jako výèitkami svìdomí. Dohonili ji a…

71