…and…there is no exception
Fifteen years plus fifteen months GfK (research agency)
(TELCO CONTACTEL (TELCO)
ATO (JIC)
Someone special
To the bereaved, my dear guests in mourning, we have gathered here today to say our last farewells to a person very close to us all, Dr Eva Lickova, CSc. For one of those present today, Eva was a close life partner, for another two, a mother, for most of us she was a widely appreciated, expert, and special colleague, who left us unexpectedly at the very peak of her professional career. Eva Lickova’s life began in 1945 in Mlada Boleslav, but she spent her youth in Brno, where she studied at secondary school and began her university studies. At some time in this period, her great and possibly life-long passion for the theatre was born, a passion which was probably initially enlivened by her girlhood dreams of a life in the theatre. As a student, Eva was practically a daily visitor of the Brno theatre. So it’s no surprise that when in 1968 she completed her studies in theatre history and theory in combination with Czech, at the Philosophical Faculty of Charles University, her diploma work was dedicated to the dramatic works of Arthur Miller. Thereafter, she stayed close to the theatre, more specifically with creating drama, if not systematically, then certainly continually, so the number of television productions to which she contributed as an author, will certainly have been a surprise for those of you who knew her as a scientifically erudite expert in the field of research. Eva Lickova gained the title PhDr in 1974, again at the Philosophical Faculty of Charles University with a CSc degree in sciences. Then in 1983 on the basis of her dissertation work ‘Dramatic works for television and a survey of their effect on society.’ At that time Dr Lickova was already working in the Analytical Department of ÈsT (Czech T.V.), where she initially worked intensively on compiling a dictionary of television terminology. She then later devoted herself more and more to questions of sociological research and also partly to the theory of the television program.. In 1990, she became the head of the department of program analysis in the formation of SAPA in what was then Czechoslovak, later Czech television, and from 1994, that is from the first year of broadcasting, she worked in NOVA television as head of the research department. With her immense industry, activity and professional authority, she was the main factor which ensured that the field of media research received the attention which was due to it. Moreover, she recently played a large part in the introduction of peoplemeter research into the viewing figures for Czech television stations. Dr Lickova’s pedagogical activities were very significant. From 1982 she was an external lecturer on the theory of the television documentary, she co-operated with the faculties of Philosophy and Journalism at Charles University, whilst carrying out her diploma work in the fields of the television program and surveys of television viewers. She then worked at the current faculty of Social Sciences at Charles University as a full-time pedagogue in the branch of ‘television and film in mass communication’, specifically for the branch of research into mass media. Thus she managed to successfully combine her own practical experience from the field of television and media research generally with the education of the younger generation in an academic environment. It is impossible, in a few sentences, to describe the life of someone as active as Dr Eva Lickova was. For example, she worked on SÈDU, a committee for television theory and criticism, she was a member of the council of the Institute of journalistic theory and practise at the Faculty of Journalism, Charles University, she collaborated with a range of foreign institutions and organisations, especially in connection with EBU, a tally of the various seminars and conferences at which she participated would be extensive, and a list of her rich and wide-ranging publications would be equally long. All of us who were lucky enough during the past few years to be in working contact with the deceased, or even to be her close colleagues, know very well how we have profited from her expert knowledge, drawn inspiration from her selflessly offered advice and information, found support from her, and basic humanitarian help in her life wisdom. Also an example to us all, was her enormous dedication to her work which sometimes even bordered on self-sacrifice. It is said that everybody is replaceable. This is more true for some and less for others. However it will be extremely difficult and will take a very long time to fill the space that Eva has left, both in NOVA and among us all. Our respected colleague, dear Eva, beloved wife, dearly loved mother, may the earth shield and protect you. Allow me, on behalf of the husband, the children and the other bereaved, to thank you all for your participation in the ceremony and for your commiseration.
Eva Ličková, socioložka, která na začátku 90. let pracovala
v oddělení analýzy programu a auditoria České televize a po zahájení vysílání TV Nova se jako vedoucí jejího oddělení výzkumu stala jednou z klíčových postav při tvorbě programové skladby Novy, už bohužel také není mezi námi, zemřela v roce 1997. Michal Zelenka na ni vzpomínal rád, možná i proto – to je moje osobní domněnka – , že podobně jako on dokázala analyticky přesně určit životaschopnost toho či onoho formátu u té či oné cílové skupiny, což ovšem vůbec nebylo v rozporu s jejími vlastními mimořádnými uměleckými schopnostmi a vytříbeným vkusem. (Krupka.blog. mam.ihned.cz)
Vzpomínka na Evu Ličkovou (Strategie) Smutnou souhrou událostí právě v tomto čísle přinášíme první výsledky peoplemetrového výzkumu a zároveň otiskujeme i tři vzpomínky na jeho propagátorku - nedávno zesnulou Evu Ličkovou. O jakési osobní ohlédnutí za životem Evy Ličkové jsme požádali ty, kteří s ní díky její profesi byli v posledních letech v neustálém kontaktu. Karel Soukup, vedoucího tiskového odboru TV Nova Paní Evu Ličkovou, která nás nečekaně opustila na samém vrcholu své profesní kariéry, znali čtenáři Strategie především jako všeobecně uznávanou odbornici v oblasti mediálních výzkumů. Měl jsem to štěstí, že pro mne byla v posledních letech též inspirativní kolegyní a vzácným člověkem, s nímž jsem z titulu své fukce v Nově velmi úzce spolupracoval. Její životní pouť začala v roce 1945 v Mladé Boleslavi, své mládí však prožila v Brně, kde vystudovala střední školu a zahájila studia vysokoškolská. Někdy v té době se rodí její velká a možná celoživotní láska - divadlo, láska zpočátku asi trochu živená i jejími dívčími sny o herecké dráze. Studentka Eva bývala prakticky dennodenní návštěvnicí brněnského divadla. Proto nepřekvapí, že když v roce 1968 na FFUK v Praze dokončila studia oboru dějiny a teorie divadla v kombinaci s češtinou, byla její diplomová práce věnována dramatickému dílu Arthura Müllera. K divadlu, respektive k dramatické tvorbě vůbec pak už lnula sice nesystematicky, leč vytrvale, a tak by pro ty, kdož ji znali především jako vědecky erudovanou odbornici v oblasti výzkumu, byl určitě překvapením výčet televizních inscenací, na nichž se autor- sky podílela. Od roku 1994, tedy od prvního roku vysílání televize Nova, pracovala Eva Ličková v této televizi jako vedoucí odboru výzkumu. Svoji odbornou a organizační erudicí, profesní autoritou i lidskými kvalitami dokázala vytvořit atmosféru důvěry v získávaná data, významně se zasloužila o propojení odborně fundovaných výsledků výzkumu s každodenní televizní praxí. V poslední době se pak výrazně podílela na zavedení peoplemetrového výzkumu sledovanosti českých televizních stanic. Nelze v několika větách popsat život člověka tak hekticky činorodého, jako byla paní PhDr. Eva Ličková, CSc. Spolupracovala s řadou zahraničních institucí a organizací, zejména v rámci EBU a GEAR, významná byla její činnost pedagogická, dlouhý by byl seznam její bohaté a všestranné publikační činnosti. My všichni, kdo jsme měli to štěstí být v posledních několika letech jejími kolegy nebo dokonce blízkými spolupracovníky, si dobře uvědomujeme, jak jsme profitovali z jejích odborných znalostí a nezištně poskytovaných rad, čerpali inspiraci v jejím obrovském pracovním zaujetí, nacházeli oporu a obyčejnou lidskou pomoc v její životní moudrosti. Říká se, že každý člověk je nahraditelný. O někom to platí více, o jiném méně. Vyplnit mezeru, která po naší Evě zůstává nejen v Nově, bude však velmi obtížné a bude to trvat hodně dlouho. Jan Jirák, katedra masové komunikace Fakulty sociálních věd UK Jsou lidé, jejichž osudem je začínat nové věci a hledat nová řešení. S instinktem cestovatele putují neznámými kraji a vynakládají nezměrné úsilí na uskutečňování věcí, pro něž musí hledat podněty buď hodně daleko, nebo jen v sobě. Spoléhají na sebe a na své znalosti a riskují víc, než si lze představit: dávají v sázku sebe sama. Myslím, že Eva Ličková bez nadsázky byla - alespoň pokud jde o obor masová komunikace a o mediální studia v České republice vůbec - právě takovým cestovatelem, ve svém neopakovatelném úsilí hodným úcty a ve výsledcích své práce hodným obdivu. Když se v roce 1993 ustavila na Fakultě sociálních věd UK katedra masové komunikace a její členové začali budovat obor Masová komunikace a načrtávat budoucnost mediálních studií u nás, vyvstal pochopitelně i problém, jak studentům zpřístupnit problematiku do té doby málo popsanou - totiž pozadí, techniku a interpretaci výzkumů médií. Šlo o úkol nadmíru namáhavý, bez dostupné literatury a uprostřed bouřlivě a živelně se vyvíjejících empirických výzkumů téměř nemožný. Osobností, které by se mohly takového úkolu ujmout, bylo v celé české společnosti věru pomálu. Jednou z mála byla právě Eva Ličková. Měla za sebou praxi v Československé televizi, stála u zrodu SKMO, právě naplno prožívala první zkušenosti se soukromou televizí a těšila se na zpracování výsledků z měření peoplemetry. Měla práce nad hlavu a rozhodně si nemusela další přidělávat. Přesto nezaváhala, a když se na ni pracovníci katedry masové komunikace obrátili s prosbou, aby „postavila“ předmět Výzkum médií, pustila se do tohoto úkolu s nevídanou vervou. V krátké době dokázala syntetizovat a zhodnotit své dosavadní zkušenosti, vést diplomové práce svázané s jejím tématem, podílet se na formování dalšího osudu celého oboru. Přirozenou autoritou svých znalostí se podepsala na podobě celého oboru víc, než jsme si v tu chvíli uměli představit. Eva Ličková se stala v nově vznikajícím oboru Masová komunikace průkopníkem v nejlepším slova smyslu. Ne velkými slovy a oslnivými koncepcemi, nýbrž jedinečností svých znalostí, samozřejmou věcností a nepolevující pílí se zasloužila o podobu tohoto oboru a o lopotně zakládanou tradici mediálních studií v České republice víc, než si většina z nás v tu chvíli uvědomovala. Krystina Taberyová, vedoucí Analýzy programu a auditoria ČT V roce 1993, kdy jsem byla pověřena vedením Střediska analýzy programu a auditoria ČT, ve kterém dr. Ličková zastávala funkci vedoucí oddělení analýzy odvysílaných pořadů, byla též přijata jako delegát České televize do GEAR (The Group of European Research) při EBU. Jistě to byl zlomový moment v naší práci. Získali jsme její zásluhou nesmírně zajímavé a podnětné materiály o různých systémech měření publika prostřednictvím peoplemetrů, informace o principech a systémech organizace takového výzkumu a výběrových řízení, za zcela klíčové lze považovat i vytvoření osobních kontaktů s kolegy z ostatních evropských veřejnoprávních televizí. To všechno rozběhlo velmi zásadní řetězec událostí. Eva Ličková byla pověřena zastupovat zájmy ČT při koncipování a přípravě základního materiálu pro výběrové řízení na elektronické měření sledovanosti televizního vysílání prostřednictvím peoplemetrů, na kterém se velkou měrou podíleli i kolegové z GEAR. V říjnu 1993 bylo výběrové řízení vyhlášeno a v březnu 1994 se uskutečnilo s výsledkem, který právě ve dnech, kdy nás Eva Ličková opustila, procházel svými prvními zkušebními krůčky. Za touto velmi stručnou rekapitulací je skutečně obrovský kus práce. Nelze ovšem nevzpomenout i to, že současně s tímto obrovským a náročným projektem zajišťovala dr. Ličková i běžný chod analytického oddělení, participovala na inovaci popisu pořadů a absolvovala řadu zahraničních cest, aby získala patřičné know-how pro další práci v České televizi. Odchod Evy Ličkové z České televize do TV Nova byl dost dramatický. Přiznám se, že mne osobně nikdy nenapadlo, že by mohla svůj osobní a profesionální svět zaměnit za tak odlišný. Ale jistě je i na místě si uvědomit, že podmínky i prostředí, které jí TV Nova nabídla, byly asi dostatečným důvodem. Nebyla první ani poslední, komu zelená louka a čistý stůl, nezatíženost profesionálních i osobních vztahů přišly jako řešení. Jsem jen strašně ráda, že se nám společně podařilo tento problém překlenout a že jsme rukou společnou a nerozdílnou, byť již každá za zcela odlišnou instituci, projekt elektronického měření sledovanosti televizního vysílání prostřednictvím peoplemetrů dotáhly až do konce. Nemohu nezmínit zcela fatální okolnost, a to že PhDr. Eva Ličková zemřela přesně rok poté, co byl kontrakt na tento výzkum podepsán.
Jestli se někdo o peoplemetry skutečně zasloužil, tak
to byla Eva Ličková, která na výzkumech sledovanosti (Media projekt, peoplemetry) pracovala nejprve v dresu České televize a později jako zaměstnanec TV Nova. Všichni, kdo ji znali, tvrdí, že na její předčasné smrti se podepsalo její mimořádné pracovní nasazení. Nebyla prvním ani posledním padlým při cestě Novy, na které se dnes zapomíná. (Louč.cz, Milan Šmíd)
