Analýza programové náplně na letních dětských táborech

MASARYKOVA UNIVERZITA

Fakulta sportovních studií

Katedra pedagogiky sportu

Analýza programové náplně na letních dětských táborech Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Vypracoval:

Doc. PhDr. Vladimír Jůva, CSc.

Bc. Jan Findejs 5. ročník TV-AJ

Brno, 2009

Prohlašuji, že jsem pracoval samostatně za použití uvedené literatury. Souhlasím, aby práce byla uveřejněna v knihovně FSpS MU a zpřístupněna ke studijním účelům.

………………………………...

2

Děkuji Doc. PhDr. Vladimíru Jůvovi, CSc. za obětavost, trpělivost a čas, který mi věnoval, za jeho odborné vedení a pomoc v průběhu zpracování diplomové práce.

3

Úvod

7

1 Pedagogika volného času

9

1.1 Pojem pedagogiky volného času

9

1.2 Vývoj pedagogiky volného času

9

1.3 Výchova ve volném čase

11

1.3.1 Funkce výchovy ve volném čase

12

1.3.2 Obsah výchovy ve volném čase

13

1.3.2.1 Činnosti povinnostního charakteru

16

1.3.2.2 Činnosti dobrovolného charakteru

16

1.4 Shrnutí

18

2 Organizace a zařízení pracující s dětmi a mládeží ve volném čase

19

2.1 Česká republika

19

2.2 Zahraničí

21

2.3 Shrnutí

22

3 Letní dětské tábory

24

3.1 Tábory dříve a dnes

24

3.2 Legislativa a doporučení

26

3.3 Táborový personál

28

3.4 Shrnutí

30

4 Programová náplň

31

4.1 Důležité pojmy

31

4.2 Faktory ovlivňující sestavování táborového programu

33

4.2.1 Cíl a záměr

33

4.2.2 Délka tábora

33

4.2.3 Počet dětí

34

4.2.4 Věk dětí

34

4.2.5 Pohlaví dětí

35

4.2.6 Doplňující informace

36

4

4.3 Zážitkové kurzy a dramaturgie akce

36

4.4 Táborové činnosti podle počtu účastníků

38

4.4.1 Oddílové aktivity

39

4.4.2 Celotáborové činnosti

39

4.4.3 Celotáborová etapová hra

40

4.5 Táborové činnosti podle zaměření

42

4.5.1 Sociální aktivity

43

4.5.2 Fyzické aktivity

44

4.5.3 Kreativní aktivity

45

4.5.4 Psychologické aktivity

46

4.5.5 Kulturní aktivity

46

4.6 Hra

47

4.6.1 Definice a význam

47

4.6.2 Typy a dělení her

48

4.6.3 Desatero úspěšného organizátora her

52

4.7 Shrnutí

53

5 Analýza vybraných táborových programů

54

5.1 Cíle analýzy

54

5.2 Popis analyzovaných programů

54

5.2.1 Programy tábora Dolní Mrzatec

54

5.2.2 Další táborové programy

55

5.3 Charakteristika obsahové analýzy

56

5.4 Analýzy sledovaných programů

57

5.4.1 Dolní Mrzatec 2000

57


58


59

5.4.4 Intertouch 2002

60

5.4.5 Vývoj počtu her na táboře Dolní Mrzatec v letech 2000-2008

61

5.5 Interpretace výsledků analýzy

62

5.6 Návrhy na změny či vylepšení

65

5.7 Shrnutí

66

5

Závěr

67

Literatura

68

Příloha č. 1: Charta výchovy pro volný čas Příloha č. 2: Legislativa a některé vybrané normy související s prací s dětmi a mládeží Příloha č. 3: Denní rozvrh tábora Dolní Mrzatec Příloha č. 4: Program tábora Dolní Mrzatec z roku 2000 Příloha č. 5: Program tábora Dolní Mrzatec z roku 2004 Příloha č. 6: Program tábora Dolní Mrzatec z roku 2008 Příloha č. 7: Program kurzu Intertouch 2002

6

Úvod Dětské tábory jsou již dlouhá léta nejen v naší republice jedním z hojně využívaných způsobů trávení volného času dětí. Jsou místem, kam si zvykli rodiče posílat své ratolesti během letních prázdnin, aby měli po celoročním, mnohdy nelehkém, úkolu starání se o děti také několik dnů, jak říkáme „pro sebe“. Během těchto dní mají šanci odpočinout si od každodenních povinností spojených s výchovou dětí. Ať už jedou k moři, cestují po památkách, nebo jen jednoduše zůstanou doma a relaxují, mají pro ně tyto dny jedno společné – o jejich potomky se stará někdo jiný, ve většině případů „cizí“. Aby si mohli v klidu užívat zaslouženého odpočinku, musí mít jistotu, že bude o jejich děti dobře postaráno. Jelikož jsem se již od raného dětství letních táborů účastnil a teď se na chodu dětského tábora podílím v roli programového vedoucího, je mi tato problematika blízká, a rozhodl jsem se ji proto v této práci zpracovat podrobněji. Je mnoho požadavků, které by měl dobrý tábor splňovat, a blíže se k nim vrátíme v samostatné kapitole, hlavním záměrem této práce však je podrobně prozkoumat a popsat jednotlivé části táborového programu a zásady jeho tvorby tak, aby mohla sloužit jednak lidem chystajícím se na sestavování jejich vlastního táborového programu, či aby byla zajímavým a inspirativním čtením pro ty ostatní. Materiálem ke zkoumání bude dostupná volnočasová literatura, různé druhy táborových aktivit a konkrétní celotáborové programy zrealizované v posledních letech. Táborový program je totiž často to, kvůli čemu se děti na tábor těší již mnoho měsíců dopředu, a také to, co v podobě zpětné vazby od dětí dává rodičům jasný signál, jestli tábor vybrali dobře. Mohlo by se zdát, že sestavení kvalitního programu není až tak obtížné, jak se ale v této práci přesvědčíme, je mnoho úskalí, se kterými se každý člověk sestavující takový program musí vyrovnat, a proto doufáme, že mu tato práce v některých ohledech práci ulehčí. V teoretické části se zaměříme na pojem volného času, organizace pracující s dětmi ve volném čase, historii, současnost a budoucnost letních dětských táborů, legislativu spojenou s pořádáním táborů, táborový personál a obecné zásady tvorby táborového programu. V rozborové části práce se budeme

7

věnovat struktuře a obsahu konkrétních táborových programů se zaměřením na rozbor programové náplně letního dětského tábora u Dolního Mrzatce v letech 2000 – 2008. Po zhodnocení zkoumaných programů navrhneme možné změny a vylepšení vycházející z předchozího textu práce.

8

1 Pedagogika volného času 1.1 Pojem pedagogiky volného času Je mnoho způsobů, jak lze trávit volný čas a představy různých lidí o smysluplně využitém volném čase se mohou často velmi lišit. Někdo rád sedne do křesla a čte noviny, další rád vyrazí někam s přáteli, ať už do oblíbené restaurace, či někam na výlet, jiný zase radši udělá něco pro své zdraví a věnuje se sportu. Již jen z tohoto krátkého výčtu je vidět, že uspořádat všechny teoretické poznatky o různých formách volnočasových aktivit a jejich uplatnění v praxi není jednoduchý úkol. Tímto úkolem se zabývá pedagogika volného času. Snaží se zodpovědět např. otázky: Jak můžeme ve volném čase na mladé lidi působit? Jak hospodařit s volným časem? Jakou roli hraje v organizaci volného času rodina, učitelé, kamarádi? A mnoho dalších.

1.2 Vývoj pedagogiky volného času Pedagogika volného času jako samostatný vědní obor neexistuje v kontextu jiných vědních oborů příliš dlouho. Dříve se o pedagogickém působení ve volném čase mluvilo v rámci dnes nadřazeného pojmu pedagogika. Změny životního stylu a s tím spojený nárůst příležitostí k využití volného času vedly v minulosti k potřebě více o této součásti našeho života diskutovat a uvažovat. Diskuze a stále větší počet lidí zabývající se touto tématikou vedly k tomu, že dnes již mluvíme o pedagogice volného času jako právoplatném zástupci pedagogických disciplín. Počátky tohoto vědního oboru můžeme najít ve Spojených státech amerických, kde sloučením dvou hnutí v první polovině dvacátého století vzniklo Departements of Recreation and Parks. Tato střediska rekreace a parků sdružovala odborníky zaměřené na různé formy využití rekreace, kteří se později sdružili a na Departements of Leisure Studies zajišťují na univerzitách a vysokých školách v USA možnosti vzdělávání odborníků na sféru volného času (Vážanský, M., Smékal, V., 1995, str. 61). V Evropě se obor pedagogiky volného času více dostává do povědomí lidí přibližně v padesátých letech dvacátého století. Centry dialogu o potřebě

9

vzdělávání lidí ve volném čase, a s ní i zvýšený zájem o odborníky na tuto oblast, byly střední Evropa, Skandinávské země, Francie a Velká Británie. Tyto země také v roce 1970 iniciovaly svolání 1. evropského kongresu o volném čase konaného v Ženevě a o rok později založení Evropské asociace volného času a rekreace (ELRA). Na celosvětové úrovni pak již od roku 1952 působí Světová asociace volného času (World Leisure and Recreation Association, WLRA) se sídlem na University of Northern Iowa v USA. Ta podporuje a zaštiťuje výzkum volnočasových aktivit a zároveň je významným hlasem bojujícím za zlepšení podmínek pro využití volného času na celém světě. Snaží se upozornit na celosvětové problémy například spoluprací s Organizací spojených národů na projektu Millennium Development Goals, jehož cílem je např. bojovat s chudobou a hladomorem, poskytnout každému dítěti možnost vzdělání, snížit dětskou úmrtnost, zastavit šíření nemoci AIDS a zajistit šetrné využívání přírodních zdrojů. Jedním ze základních dokumentů WLRA je Charta výchovy pro volný čas, schválená v roce 1970 a upravená do dnešní podoby v roce 2000. V osmi bodech shrnuje význam volného času pro člověka a apeluje na odpovědné instituce (vlády a vzdělávací zařízení) s požadavkem na vytvoření vhodných podmínek pro plnohodnotné trávení volného času. Uvedeme si zde volný překlad jejích stěžejních bodů, celý text pak bude v původním znění k nahlédnutí v příloze č. 1.

1. Každý člověk má právo na provozování volnočasových aktivit, které nejsou

v rozporu

s normami

a

sociálními

hodnotami

jeho

spoluobčanů. Státy jsou povinny toto právo všech jeho obyvatel uznávat a chránit. 2. Stejně důležitý je význam volnočasových aktivit pro kvalitu života, jako pro zdraví a vzdělávání. Vlády by měly občanům zajistit co nejkvalitnější a nejpřístupnější možnosti trávení volného času. 3. Význam činností ve volném čase pro jednotlivce leží v možnosti seberealizace, osobnostním a společenském rozvoji a ve svém výsledku vede ke zkvalitnění života.

10

4. Stát by měl dbát na vzdělávání pracovníků pracujících ve volnočasové sféře a na vytvoření podmínek pro vznik různorodých organizací a sdružení zabývajících se využitím volného času. 5. Vzdělávací zařízení by měla zdůrazňovat význam rekreace a volného času pro člověka a integrovat je do jeho způsobu života.

(dostupné na WWW: , [cit. 200810-16])

1.3 Výchova ve volném čase Využití volného času, tedy doby zbývající po splnění povinností a zahrnující činnosti, které vykonáváme dobrovolně a přinášejí nám radost a uspokojení, je třeba u dětí citlivě pedagogicky ovlivňovat. Předcházíme tak možným nežádoucím projevům spojeným s nekontrolovaným využíváním volného času zejména u dospívajících dětí. U této věkové kategorie, kdy jsou děti náchylnější k různým „svodům“ běžného života a se vzrůstajícím vlivem vrstevníků a okolí klesá vliv rodičů na výchovu dětí, nacházíme často příklady, kdy mohlo lepší využívání volného času zabránit mnoha tragédiím. Za všechny můžeme uvést stále častější případy střelby na amerických, ale i evropských školách. V mnoha těchto případech se ukázalo, že se o to, co děti ve volném čase dělaly, nikdo příliš nezajímal. Jedním z cílů výchovy by tak mělo být naučit člověka rozumně využívat volný čas, formovat jeho zájmy a podporovat centrální, hluboký, celoživotní zájem (Pávková, J. a kol., 2002, str. 32). Pojem výchovy ve volném čase není jednotně definován, měl by však podle Pávkové (2002) splňovat tato kritéria, abychom mohli o výchově mimo vyučování hovořit: -

probíhá mimo povinné vyučování

-

probíhá mimo bezprostřední vliv rodiny

-

je institucionálně zajištěná

-

uskutečňuje se převážně ve volném čase

11

1.3.1 Funkce výchovy ve volném čase Jak jsme si již v předchozí části uvedli, hlavními cíli této výchovy je uspokojování a kultivování významných lidských potřeb, racionální využívání volného času, rozvíjení specifických schopností a formování hodnotných zájmů. Všechny tyto cíle pak společně přispívají k prevenci společensky nevhodných forem chování a celkově kladně působí na rozvoj člověka. Vědci zabývající se touto problematikou nemají na funkce výchovy ve volném čase jednotný názor. Pro ilustraci si uvedeme dva druhy dělení těchto funkcí. Vážanský a Smékal (1995) vycházeli z práce H. W. Opaschowského a hovoří o osmi cílových a všeobecných funkcích volného času. Mezi cílové funkce řadí:

1. Rekreace – potřeba zotavení, osvěžení, zdraví a dobrého pocitu. 2. Kompenzace – potřeba vyrovnání, rozptýlení a potěšení. 3. Edukace – potřeba poznání, učebního podněcování a dalšího učení. 4. Kontemplace – potřeba klidu, pohody, rozjímání a sebevědomí.

Společným znakem těchto funkcí je orientace na jedince, zatímco všeobecné funkce nahlíží na volný čas a jeho využívání v kontextu jedince a společnosti, která ho obklopuje.

5. Komunikace – potřeba sdělení, kontaktu a družnosti. 6. Integrace – potřeba společnosti, kolektivního vztahu a tvoření skupin. 7. Participace – potřeba účastenství, angažovanosti a sociálního sebepojetí. 8. Enkulturace – potřeba kreativního rozvoje, produktivního uplatnění a účasti na kulturním životě.

Hájek, Hofbauer a Pávková (2003) ve svém dělení rozeznávají tři základní funkce výchovy ve volném čase, které zahrnují ve větší či menší míře výše zmíněné lidské potřeby. Také již hovoří o institucích a organizacích pracujících s dětmi ve volném čase, kterým se budeme podrobněji věnovat v samostatné kapitole.

12

Tyto organizace a instituce plní níže uvedené funkce v různém rozsahu podle svého charakteru.

1. Výchovně-vzdělávací 2. Zdravotní 3. Sociální

Výchovná funkce – na její plnění je kladen největší důraz. Různé činnosti pomáhají u dětí formovat žádoucí postoje a morální vlastnosti, uspokojují jejich zájmy a potřeby a také motivují k hodnotnému využívání volného času, získávání nových vědomostí a dovedností. Tímto také napomáhají k vytváření návyků vedoucích k celoživotnímu vzdělávání. Zdravotní funkcí – snaha o zdravý tělesný a duševní vývoj dětí a mládeže. Výchovné instituce by se měly především zaměřit na aktivní odpočinek, který kompenzuje dobu strávenou sezením ve školních lavicích či u televize, na správné hygienické návyky a na význam správné životosprávy. Velký význam pro zdravý duševní vývoj má příjemné prostředí, kamarádské vztahy i možnost prožít radost a uspokojení z oblíbené činnosti. Ke zdravotní funkci řadíme i dodržování zásad bezpečnosti, na které bychom měli při jakékoli činnosti nejen s dětmi pamatovat. Přebíráním úlohy rodičů v době, kdy jsou v zaměstnání, plní výchovné instituce i funkci sociální. Výchova by měla obsahovat nácvik komunikativních dovedností,

rozvoj

sociálních

kompetencí

a

seznamování

s pravidly

společenského chování. Tato funkce pak nabývá největšího významu zvláště v zařízeních pracujících s mladšími dětmi nebo zařízeních přechodně či trvale nahrazujícími rodinu (dětské domovy, domovy mládeže, školní družiny apod.).

1.3.2 Obsah výchovy ve volném čase Společně s celkovým rozvojem lidské společnosti docházelo a stále dochází i k vývoji v oblasti výchovy ve volném čase a změně vnímání pojmu volného času obecně. V raných dobách lidské civilizace lidé velkou většinu času trávili prací a zbylou část dne vyplňoval odpočinek. Prvními důkazy o využívání

13

a samotné existenci volného času jsou nejstarší dochované nástěnné malby a umělecké předměty. Lidé je tvořili v době osobního volna, ať už z náboženských, či světských pohnutek, a zanechali nám tak svědectví prvních volnočasových aktivit. S postupným rozvojem lidské civilizace se doba strávená prací zkracovala a lidé začali mít potřebu nějak volný čas využít. To vedlo k rozvoji v nejrůznějších odvětvích lidské činnosti (hry, divadlo, hudba, sport apod.). Vznikaly také specializované organizace věnující se využití volného času dětí a mládeže, kterým se budeme věnovat v samostatné kapitole. Změny a vývoj ve způsobu trávení volného času nenajdeme pouze v dlouhodobém měřítku, ale můžeme je také ilustrovat na dvou průzkumech z druhé poloviny dvacátého století. Prvním byl výzkum využívání volného času, jehož výsledky byly prezentovány v publikaci „Co s volným časem?“ autora F. Zicha (1978), a druhým výzkum Strakové, Tomáška a Palečkové provedený v roce 1996 u žáků osmých ročníků základních škol (Pávková, J. a kol., 2002, str. 14).

Graf č. 1

Graf ukazuje dominantní postavení kulturních činností, nejmenší podíl zaujímají činnosti sportovní. Jak jsme již uvedli, dochází i v relativně krátkodobém měřítku necelých dvaceti let k viditelnému posunu ve způsobu trávení volného času, což můžeme dokumentovat na grafu č. 2.

14

Graf č. 2

Strmý propad podílu na využití volného času můžeme sledovat u kulturních činností, potěšitelný je nárůst podílu sportovních aktivit, méně už vyšší procento pasivního odpočinku formou sledování televize. Některé ukazatele mohou být ovlivněny zaměřením druhého průzkumu pouze na žáky základních škol, celospolečenské trendy dnešní doby však např. vysoké procento pasivního odpočinku potvrzují. V zájmu zdravého duševního i tělesného vývoje dětí a mládeže bychom měli dbát na výchovně-vzdělávací charakter využití volného času dětí. V dnešní době je velký důraz kladen na činnosti vyžadující aktivní účast dětí a mládeže. Tento přístup kontrastuje s metodami před rokem 1989, kdy nebyl dáván dětem dostatečně velký prostor na seberealizaci a jejich činnost byla obvykle silně regulována. Během posledních téměř dvaceti let se v České republice začínají prosazovat západní trendy, které nejen v oblasti využití volného času podporují v mladých lidech schopnost formulovat vlastní názor a také si ho umět prosadit a obhájit. Přes tento jasný posun k větší samostatnosti bychom neměli v roli rodiče, učitele, ani vychovatele na citlivé ovlivňování využití volného času rezignovat. Obsahem výchovy ve volném čase by proto měly být podle Pávkové (2002) činnosti povinnostního i dobrovolného charakteru. Vzájemným prolínáním

15

by měl být zajištěn celostní rozvoj dětí a mládeže. Téma této práce je zaměřeno spíše směrem k činnostem dobrovolným, pro ucelený obrázek o této problematice je však přínosné uvést si celé spektrum volnočasových aktivit. Jak se přesvědčíme dále, např. činnosti sebeobslužné tvoří jednu z významných oblastí, na kterou je na dětských táborech kladen důraz.

1.3.2.1 Činnosti povinnostního charakteru

Sebeobslužné činnosti Zaměřují se na vedení zejména mladších dětí k zafixování správných návyků u osobní hygieny, péče o pořádek a čistotu prostředí, a také při jednání s lidmi. Jsou vedeny k samostatnosti v péči o vlastní osobu a osobní majetek. Jak jsme již uvedli výše, klade se v dnešní době stále větší důraz na samostatnost dětí. Nejvíce se tento trend uplatňuje ve školním vyučování, kdy se klade menší důraz na encyklopedické znalosti, a po vzoru západních zemí se snažíme děti spíše naučit, kde mají informace hledat a jak s nimi naložit. Výchova ve volném čase by v tomto směru neměla za tou školní nijak zaostávat.

Příprava na vyučování Zahrnují všechny aktivity směřující k upevnění znalostí z vyučování, jejich prohlubování a procvičování. Specifickými prostředími jsou školních družiny a domovy mládeže, kde ke snadnějšímu zvládnutí učiva mohou přispět vychovatelé správně volenými didaktickými hrami a praktickými ukázkami využití získaných znalostí. Také by měli pomoci dětem s vytvořením optimálních podmínek pro učení, popřípadě spolupracovat s rodiči na dohledu nad učebním procesem jejich dítěte.

1.3.2.2 Činnosti dobrovolného charakteru

Zájmové činnosti Jsou nejdůležitější částí obsahu výchovy mimo vyučování. Ve svém výsledku se podílejí na utváření životního stylu a hodnotové orientaci člověka.

16

Člověk, který je už od útlého věku veden k nějaké zájmové činnosti, je v období dospívání odolnější negativním vlivům, které na něj často útočí ze všech stran (kamarádi, složité rodinné vztahy atd.). Má totiž obvykle někoho, na koho se může spolehnout (kamarád, trenér, hudební skupina, sportovní kolektiv apod.), a mnohem snadněji tak problémy překonává. Základními oblastmi zájmových činností jsou činnosti společenskovědní, přírodovědné, pracovně-technické, tělovýchovné, sportovní a estetickovýchovné (Pávková, J. a kol., 2002, str. 51).

Rekreační činnosti Významné pro zdraví duševní a tělesný vývoj dětí, slouží k odstranění únavy z vyučování a odreagování, většinou formou pohybových aktivit sportovního, turistického a tělovýchovného rázu. Dětem jsou předkládány nejlépe formou her, kdy se často nechají strhnout samotnou hrou a nevnímají, že jejich činnost má nějaký skrytý hlubší smysl. Výslednou efektivitu prováděných činností zvýšíme, pokud s dětmi pracujeme na čerstvém vzduchu, kde je míra aktivizace pro danou činnost vyšší než v uzavřeném prostředí např. školní tělocvičny.

Odpočinkové činnosti Hlavním úkolem je odstranění únavy organismu, proto musí být psychicky i fyzicky nenáročné. Jsou zařazovány podle potřeby během celého dne, nejčastěji však po obědě. Do této kategorie řadíme mnoho činností, například: procházka, klid na lůžku a rozhovor. Patří sem i drobné individuální zájmové aktivity, např. sběratelství, četba, hra na hudební nástroj a ruční práce.

Společensky prospěšné činnosti Snaží se děti vychovávat k dobrovolné práci ve prospěch druhých. Příklady jsou pomoc starším, slabším a nemocným osobám, snaha o ochranu životního prostředí, kulturní činnost atd. Při správném pedagogickém působení tyto aktivity přispívají ke kladnému formování charakterových vlastností dětí a současně k utváření žádoucích sociálních vztahů. Měly by být nedílnou součástí všech složek výchovy dětí a mládeže. Nejefektivnější je výchovné působení, kdy

17

jsou dětem tyto zásady sdělovány pedagogy, trenéry a vychovateli jaksi mimoděk v rámci běžně vedené komunikace.

1.4 Shrnutí Tato kapitola nás v první části seznámila s pojmem pedagogika volného času, vývojem tohoto ještě stále relativně mladého vědního oboru a hlavními organizacemi zabývajícími se teorií i praxí pedagogiky volného času. V druhé části jsme se věnovali základním rysům volnočasové výchovy, a dále pak dvěma pohledům na její funkce. Závěrečná část nám představila historické i současné trendy ve využívání volného času a rozčlenila činnosti vykonávané dětmi a mládeží do šesti základních kategorií. V následující kapitole se seznámíme s nejvýznamnějšími organizacemi a institucemi zajišťujícími volnočasovou výchovu.

18

2 Organizace a zařízení pracující s dětmi a mládeží ve volném čase Neocenitelnými pomocníky při výchově dětí ve volném čase jsou, jak jsme se již dříve uvedli, různé organizace a zařízení, jejichž cílem je nabídnout mladým lidem hodnotnou a smysluplnou náplň volného času. Plní tak ve většině případů nezastupitelnou výchovnou funkci a doplňují výchovu ve školním a rodinném prostředí. Zaměření i počet těchto organizací a zařízení se měnilo spolu s vývojem celé společnosti a mnohdy byl tento vývoj ovlivněn také regionálními zvyklostmi. V této kapitole shrneme historii a současný stav těch nejvýznamnějších jak v českém, tak v celosvětovém měřítku.

2.1 Česká republika Podle průzkumu evropské společnosti Eurobarometer z roku 2003 patří Česká republika mezi státy Evropy s nejvyšším procentem mladých lidí, pokud porovnáváme jejich členství v nějaké volnočasové organizaci. Pořadí vedlo mezi třinácti kandidátskými zeměmi pro vstup do Evropské unie Slovensko se 71 procenty, následováno Slovinskem, Maltou, Polskem a na pátém místě Českou republikou s 58 procenty mladých organizovaně trávících volný čas (dostupné na WWW: , [cit. 2008-10-18]). Již z uvedeného pořadí můžeme vidět, že středoevropské státy si svůj kladný vztah k volnočasovým aktivitám zmíněný již v úvodní kapitole zachovaly a tento aspekt výchovy zde má i nadále velmi silnou pozici. Vůbec nepopulárnější jsou u české mládeže sportovní kluby, jejichž členem je podle zmíněného průzkumu 34 % mladých Čechů, nejvíce z celého bývalého východního bloku (celoevropskou jedničkou je v tomto ohledu Nizozemí s 48 %). Nejdéle působícím sportovním klubem u nás je tělovýchovná organizace Sokol, založená roku 1862 Dr. Miroslavem Tyršem. Cílem této organizace byl všestranný rozvoj člověka, proto kromě tělesných cvičení podporovala i osvětovou činnost zakládáním divadelních spolků či knihoven. Po dlouhém období zákazu činnosti po roce 1948 dnes v duchu původních tradic

19

jako své hlavní činnosti uvádí: Sport pro všechny, výkonnostní sport, společensko-kulturní činnosti a vzdělávání. Další tisíce dětí u nás navštěvují nejrůznější sportovní kluby ať už ty tradiční (fotbal, lední hokej, basketbal, gymnastika atd.), tak také stále se zvyšující počet těch „exotičtějších“ (florbal, softbal, akrobatický rokenrol apod.). Další důležitou skupinou zařízení pracujících s dětmi ve volném čase jsou střediska pro volný čas dětí a mládeže. Ty by měly plnit rekreační a výchovněvzdělávací funkci a patří sem stanice zájmových činností a hlavně domy dětí a mládeže (dále DDM). DDM u nás vznikaly od 50. let minulého století (později jako Domy pionýrů a mládeže) a soustředily se na organizovanou zájmovou činnost formou různě zaměřených kroužků (přírodovědné, estetické, technické, tělovýchovné atd.). Jednou z významných prázdninových aktivit je i v dnešní době pořádání různě zaměřených dětských táborů, kterým se budeme věnovat v samostatné kapitole. Podobný záměr jako DDM mají také základní umělecké školy rozšiřující vědomosti a dovednosti mladých zejména v hudebních, výtvarných, literárnědramatických a tanečních oborech. Se školou jsou spojeny školní družiny a kluby a také domovy mládeže (DM). Předchůdci dnešních školních družin byly již od konce 19. století útulky. V Praze vznikl roku 1885 první útulek pro děti školou povinné, o které se rodiče nemohli během dne pro nemoc nebo pracovní zaneprázdnění starat (Pávková, J. a kol., 2002, str. 112). V roce 1931 byly útulky přejmenovány na družiny pro školní mládež a po druhé světové válce dochází k postupnému oddělení školních družin (pro mladší žáky) a školních klubů (pro starší žáky). Výhodou školních družin a klubů je každodenní pedagogické působení kvalifikovaných pedagogů. Dnešními trendy při převažujících praktických činnostech jsou individuální přístup a respektování osobních zvláštností žáků. Domovy mládeže by měly kromě své ubytovací a stravovací funkce plnit i funkci výchovnou. Slouží žákům středních škol a obsah výchovy by měl navazovat na jejich učivo. Důležitá je zde osobnost vychovatele, který by měl nejen vychovávat, ale i částečně zastoupit funkci rodičů. DM se snaží nabízet širokou škálu ať už individuálních, nebo skupinových činností rozvíjejících osobnost žáků.

20

Neméně důležitými organizacemi působícími na našem území jsou také Junák, Pionýr a YMCA (té se budeme věnovat v další kapitole věnované organizacím a hnutím zahraničním). Junák (svaz skautů a skautek ČR) vychází ze skautského hnutí lorda R. S. S. Baden-Powella a dalších severoamerických organizací inspirovaných myšlenkami E. T. Setona. U nás hnutí vzniklo z iniciativy A. B. Svojsíka roku 1911. Po letech zákazů dnes sdružuje 45 tisíc členů

všech

věkových

kategorií

(dostupné

na

WWW:

, [cit. 2008-09-27]). Junák se pomocí družinového systému a činností zaměřených na turistiku a pobyt v přírodě snaží mladé lidi naučit vážit si přírody, ale hlavně přátelství a pozitivních mezilidských vztahů. Dnešní pionýrská organizace čerpá ze své tradice konce šedesátých let minulého století a nepokračuje tak v ideálech masovosti a jednotnosti stejnojmenné poválečné organizace. Soustředí se na všestranný rozvoj svých členů ať už během pravidelné celoroční, či prázdninové činnosti. Prázdninové tábory jsou vyvrcholením celoroční práce v pionýrských oddílech a například v roce 2007 uspořádal Pionýr 417 letních táborů, kterých se zúčastnilo 22 181 osob, čímž se stal největším pořadatelem dětských táborů u nás. Členskou základnu Pionýra pak k 31. 12. 2007 tvořilo 17 412 registrovaných členů (dostupné na WWW: , [cit. 2008-09-30]).

2.2 Zahraničí Počátky většiny zahraničních organizací můžeme najít v anglicky mluvících zemích jako Velká Británie či USA. Z těchto zemí se poté časem myšlenky různých hnutí rozšířili téměř do celého světa, vždyť třeba skautské hnutí nemá zastoupení pouze v Andoře, Číně, na Kubě, v Severní Koreji, Laosu a Barmě a sdružuje v 216 zemích světa více než 28 miliónů členů. Historii tohoto hnutí přitom začal psát britský důstojník Robert Baden-Powell roku 1907 pouze s dvaceti chlapci na jihozápadě Anglie. Také původní záměr naučit mladé hochy postarat se o sebe v přírodě se do dnešní doby rozšířil např. až na spolupráci s různými humanitárními organizacemi na podpoře světového míru a dalších formách humanitární pomoci v rozvojových zemích po celém světě.

21

Ještě starší organizací, založenou roku 1844 v Londýně a dnes působící ve 124 zemích světa, je již výše zmíněná YMCA (Young Men's Christian Association). Tato organizace, která například dala světu prostřednictvím kanadského učitele Jamese Naismitha basketbal, či má mezi svými členy několik držitelů Nobelovy ceny (letošní laureát Nobelovy ceny za mír Martti Ahtisaari je více než 50 let členem YMCA), má za cíl harmonicky rozvíjet lidskou osobnost tréninkem ducha, mysli a těla. Vychází z křesťanských ideálů, avšak v dnešní době se podílí i na čistě světských projektech, jakými jsou například America on the Move bojující proti zvyšujícímu se počtu obézních dětí a dospělých v USA. Již zmiňované pionýrské hnutí bylo v minulosti zastoupeno ve všech státech s komunistickým režimem. Po dramatických změnách v politickém uspořádání těchto států na začátku devadesátých let minulého století někde toto hnutí zaniklo, jinde se odpoutalo od svých původně komunistických ideálů (jako třeba v České republice) a v ostatních státech, které své politické zřízení nezměnily, pokračuje dál ve výchově mladých lidí na principech podobných hnutí skautskému, ovšem se zakomponovaným učením o komunistických principech. V těchto státech je většinou pionýrské hnutí podporováno místní komunistickou stranou. Příkladem mohou být Kuba, Čína, Vietnam, Severní Korea, Sýrie, Španělsko a další. Jedním z nejprogresivnějších hnutí, které inspirovalo mnoho podobných po celém světě je Outward Bound. Založené roku 1941 původně jako škola vyučující mladé námořníky potřebným znalostem a dovednostem, je dnes nejvýznamnější světovou organizací prosazující metodu zážitku, jako prostředku k rozvoji lidské osobnosti. Hlavním organizační formou tohoto hnutí jsou intenzivní zážitkové pobyty v přírodě, o kterých (stejně jako o české odnoži Prázdninové škole Lipnice) se zmíníme v kapitolách pojednávajících o zásadách tvorby programové náplně a programovém rozboru samotném.

2.3 Shrnutí Druhá kapitola v první části na základě výstupů ze statistických dat popsala míru využívání volnočasových aktivit v České republice v kontextu ostatních evropských států. Další část byla věnována jednotlivým výchovným

22

organizacím a institucím působícím na našem území a v základních bodech popsala jejich filozofii, náplň jejich činnosti a význam pro výchovu dětí a mládeže. Ve třetí části jsme zmínili čtyři nejvýznamnější zahraniční organizace, z jejichž myšlenek a programu čerpá většina letních dětských táborů, kterým se budeme věnovat v následující části práce.

23

3 Letní dětské tábory Pro většinu z výše zmíněných hnutí a organizací je každoročním vrcholem jejich práce s dětmi a mládeží uspořádání letního dětského tábora. Tyto tábory mají velmi dlouhou tradici, proto také prošly během téměř 150 let zajímavým vývojem. Jak se dnešní tábory liší od těch před sto lety? Jaké požadavky musí organizátor dětského tábora splňovat? Kdo se na chodu tábora podílí? To jsou některé otázky, které zodpovíme v následující kapitole.

3.1 Tábory dříve a dnes Prvním historicky doloženým táborem byl v roce 1861 The Gunnery Camp ve státě Connecticut v USA. Provozovatel chlapecké školy Frederick W. Gunn tehdy vzal spolu se svojí ženou všechny žáky na dvoutýdenní výpravu, kde spojil výuku například s rybařením, lovením zvěře, nebo ježděním na lodi. Po velkém úspěchu u žáků v tradici pokračoval se stále větším počtem dětí dalších dvanáct let. Tím položil základ tradici, která do velké míry ovlivňuje život mladých Američanů dodnes. Podle nejnovějších údajů Americké táborové asociace (American Camp Association) se každoročně zapojí ve Spojených státech do táborového hnutí přes 11 miliónů dětí a dospělých (dostupné na WWW: ,

[cit.

2008-10-

12]). Velká část dnešních amerických táborů pod vlivem konkurence moderních forem volnočasových aktivit (počítačové hry, internet) a zmenšujícího se počtu dětí začala nabízet široké spektrum specializovaných aktivit jako například rockovou hudbu, péči o děti se změněnými potřebami, či programy zaměřené na hubnutí. Tyto kroky vedly k zastavení propadu zájmu dětí o letní tábory. Většina táborových pobytů je organizována výše zmíněnými mládežnickými organizacemi, jako například Americký skaut (Boy Scouts), YMCA, 4-H nebo Camp Fire USA. Významným výchovným nástrojem jsou dětské tábory také v Kanadě, kde podle posledního průzkumu Kanadské táborové asociace (Canadian Camping Association) využilo pro své děti táborových služeb 32 % rodičů (dostupné na WWW: , [cit. 2008-10-13]).

24

Na evropském kontinentu můžeme za „kolébku“ tábornictví označit Velkou Británii. Již zmíněné skautské hnutí R. S. S. Baden-Powella inspirovalo vznik nejrůznějších mládežnických organizací, a pod jejich záštitou pak pořádání mnoha dětských táborů. Dlouhou dobu byl v Británii podporován táborový model zaměřený v duchu Baden-Powellových tradic na dobrodružné aktivity v přírodě, v posledních letech se však i v této tradičně konzervativní zemi dostávají stále více ke slovu tábory specializované a lépe uspokojující potřeby moderní mládeže. Přehled nejvýznamnějších zemí s táborovou tradicí by nebyl úplný bez zmínky o pionýrských táborech bývalého Sovětského svazu. V době jejich největšího rozkvětu, sedmdesátých letech dvacátého století, každoročně prošlo téměř 40 000 táborů

na

deset

miliónů

dětí

(dostupné

na

WWW:

, [cit. 2008-10-13]). I přes pokles popularity dnes tráví v létě na táborech v Rusku několik miliónů dětí. Dalšími evropskými zeměmi, kde mají dětské tábory dlouholetou tradici, jsou Francie, Finsko a Švédsko. Již téměř sto let patří dětské tábory k výchovným prostředkům i v České republice. Hlavním propagátorem táborové myšlenky u nás byl Antonín Benjamin Svojsík, který propojil skautskou filozofii Baden-Powella s myšlenkami hnutí Woodcraft Indians (u nás Liga lesní moudrosti) založeného roku 1902 anglickým spisovatelem a přírodovědcem E. T. Setonem. V duchu myšlenek o výchově člověka v souladu s přírodou uspořádal první woodcrafterský kmen na našem území Děti Živěny pod vedením berounského profesora Miloše Seiferta v létě 1913 u Lochovic první tábor na našem území (dostupné na WWW: ,

[cit.

2008-10-14]). Další léta se u nás nesla ve znamení názorovém rozchodu hnutí Junák a Liga lesní moudrosti, přesto můžeme meziválečné období považovat za zlatou éru českého zálesáctví a skautingu. Po druhé světové válce je činnost Junáka obnovena, avšak po nástupu komunistického režimu je roku 1950 hnutí zakázáno. Hlavním pořadatelem dětských táborů, který částečně převzal skautské myšlenky, se u nás od roku 1948 stává organizace Pionýr. Díky činnosti této organizace a podpoře státních průmyslových podniků je u nás vybudována síť táborových základen, které poskytovaly, a ve většině případů stále poskytují,

25

zázemí několika generacím táborníků. Jak jsme již uvedli výše, byly pionýrské tábory zaměřené na pobyt dětí v přírodě a jejich všestranný rozvoj. Po roce 1989 se situace v České republice začíná měnit, proměnou prochází pionýrská organizace, činnost obnovuje svaz skautů a skautek ČR Junák a v neposlední řadě vzniká velké množství občanských sdružení, které začínají dětské tábory také organizovat. Tato sdružení zakládají např. zkušení bývalí táboroví pracovníci z řad Pionýra, či mladší generace nadšenců hlásících se k myšlenkám zmíněného hnutí Outward Bound. Dochází tak k diverzifikaci v programové náplni dětských táborů a vzniku mnoha táborů specializovaných, rozvíjejících více jednu vybranou činnost (tábory počítačové, výtvarné, jazykové, vodácké, sportovní apod.). Možnost uspořádat dětský tábor téměř kýmkoli sebou přináší i jistá rizika, proto se v další části budeme věnovat nezbytným legislativním dokumentům a doporučením důležitým pro jeho organizaci.

3.2 Legislativa a doporučení Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy reagovalo v roce 2004 na množící se dotazy rodičů i organizátorů na podmínky pro pořádání dětských táborů sdělením, které mimo jiné obsahuje:

„V současné době není žádný platný právní předpis, který by uceleně upravoval podmínky pro pořádání letních a zimních táborů a různých dalších pobytových akcí určených dětem a nezletilé mládeži. MŠMT ani jiný orgán státní správy proto neuděluje povolení ke konání táborů, nestanovuje podmínky pro jejich konání a nevede jejich evidenci.“

(dostupné na WWW: , [cit. 2008-10-15])

Ve sdělení je také zmínka o připravovaném zákonu o práci s dětmi a mládeží, který by měl regulovat mimoškolní práci s dětmi a mládeží (stanovit podmínky pro její výkon), nebo stanovit podmínky pro její podporu státem a jinými veřejnými subjekty. Zákon však ani v době psaní této práce nebyl schválen

26

a dokonce se o něm již pravděpodobně ani nejedná. Tato situace dává možnost zorganizovat tábor prakticky jakékoli osobě starší osmnácti let, avšak za předpokladu dodržení všech obecně závazných právních předpisů. Není účelem této práce věnovat se podrobně všem předpisům souvisejícím s pořádáním letních táborů, proto zde zmíníme pouze zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a vyhlášku Ministerstva zdravotnictví č. 148/2004 Sb. o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti, podle které tábory pravidelně navštěvují mezi táborovým personálem „oblíbení“ pracovníci hygienických stanic. Kompletní seznam legislativních norem je k nahlédnutí v příloze č. 2. Je těžko v silách kteréhokoli rodiče předtím, než pošle svou ratolest na tábor, zkontrolovat dodržování všech výše zmíněných norem organizátory tábora, proto přišlo občanské sdružení Pionýr v roce 2005 s kampaní „Opravdu dobrý tábor“. Cílem této kampaně je přiblížit rodičům, jaké náležitosti by měl tábor splňovat, aby byl „opravdu dobrý“. Tyto náležitosti jsou shrnuty do „Osmera opravdu dobrého tábora“:

1. Má kvalifikované vedení – Tábor připravují a vedou osoby s odpovídající kvalifikací (akreditované vzdělání MŠMT, školení) a osoby schopné práce s dětmi (např. na základě dlouholeté zkušenosti – reference, historie tábora). 2. Má zajímavý program – Program tábora je pestrý, zajímavý, ucelený,

odpovídá

věkovému

složení

účastníků,

vychází

z dlouhodobé činnosti a je zajišťován s dostatečným předstihem (např. připravená celotáborová hra). 3. Je bezpečný – Tábor má pevný řád, je náplní i programem pro děti bezpečný, je legální akcí, ohlášenou orgánu hygienické služby i obecnímu úřadu, pro nouzové případy má připraven i krizový plán. 4. Je ve vhodných prostorách – Tábor je připraven ve vhodných prostorách, včetně jeho zázemí, vyhovuje hygienickým podmínkám. 5. Je zdravotně zabezpečený – Na táboře je kvalifikovaný zdravotník a povinný kontakt s dětským lékařem v místě pořádání tábora. Pořadatel tábora má od rodičů k dispozici dostatečné informace

27

o zdravotním stavu dítěte a jeho dalších zvláštnostech a jeho povinností je dodržovat je. 6. Má dostatek informací pro všechny – O provozu, programu, personálním zabezpečení, nárocích na vybavení dítěte mají rodiče dostatek informací předem. Většinou rodiče i děti mají možnost seznámit se s vedoucími na schůzce s rodiči případně i formou účasti na akci pro děti, kterou pořadatel připravuje. 7. Rozvíjí osobnost účastníka – Tábor je přínosný pro rozvoj dětí – pomocí her mohou rozvíjet svou osobnost a schopnosti, naučí se spolupracovat v kolektivu, odpočinou si od všedního školního života a odnesou si mnoho zážitků i dovedností. 8. Má důvěryhodného pořadatele – Pořadatel tábora je důvěryhodným subjektem.

Může

doložit

případná

dobrozdání.

V

případě

neziskového sektoru, například Statut uznané nestátní neziskové organizace pro oblast práce s dětmi a mládeží.


Dobrým způsobem ke zjištění, zda se daný pořadatel chová podle výše uvedených zásad, bývají informační schůzky konané zpravidla před prázdninami, kde se rodiče mohou seznámit s formálním zajištěním tábora, a ve většině případů také setkat s částí táborového personálu. Ten je často zásadním faktorem odlišujícím „dobré“ tábory od těch „špatných“, a proto se mu budeme věnovat v následující samostatné kapitole.

3.3 Táborový personál Výchovnou činnost a péči o děti na táborech zajišťuje táborový personál. Jednotlivé skupiny zajišťující chod tábora se od sebe mohou velmi lišit. Při sestavování týmu bychom ale měli mít na paměti několik zásad, které nám lépe pomohou pochopit záhady týmové alchymie a usnadní nám práci s dětmi. V následující části práce se jim budeme podrobněji věnovat.

28

Většinu táborů zajišťují ustálené skupiny (většinou) mladých lidí, kde nedochází z krátkodobého hlediska k dramatickým obměnám členů. Pokud však sestavujeme tým nový, či jen chceme maximálně využít potenciál toho stávajícího, doporučují Franc, Martin a Zounková (2007) zachovat diverzitu členů v následujících parametrech:

-

základní charakteristiky: pohlaví, věk, zaměstnání, rodinný stav;

-

osobní energie: extroverti, introverti, „baviči“, „serióznější typy“;

-

preference týmových rolí: ambice vést, schopnost následovat šéfa;

-

preference rolí v tvořivém procesu: zdroj nových nápadů, vykonavatel, kritik, lidé „s nohama na zemi“, snílci;

-

a další hlediska závislá na typu akce a počtu účastníků.

Ideální sladění všech těchto parametrů je nadlidský úkol, úsilí věnované těmto aspektům týmového managementu před společnou akcí by se nám ale během ní mělo několikanásobně vrátit. Důležitým prvkem je vyvážené rozdělení týmových rolí např. podle teorie anglického psychologa M. Belbina (2000). Ten rozlišuje devět základních rolí jednotlivce v týmu (realizátor, koordinátor, formovač, inovátor, vyhledávač, vyhodnocovač, týmový pracovník, dotahovač, specialista), jejichž rovnoměrné rozložení mezi členy týmu umožní rychlejší a efektivnější spolupráci. V dobrém kolektivu by mělo být uvedené role schopno zastat více lidí, abychom předešli při případné absenci možným problémům. Ani ve skupinách sestavených podle uvedených zásad se nevyhneme formálnímu rozdělení táborových funkcí. Každý tábor musí mít hlavního vedoucího, jeho zástupce, tým instruktorů (vedoucích), praktikanty a provozní pracovníky (kuchaře, zásobovače, zdravotníka apod.). Počet těchto lidí by měl být přiměřený počtu dětí účastnících se tábora. Na menších táborech není výjimkou současné vykonávání více funkcí, důležité je ale jasné rozdělení zodpovědnosti, kterým přispíváme k bezproblémovému chodu tábora. Nejdůležitějším článkem v každodenním výchovném působení na děti je oddílový vedoucí. Měl by být pro děti vzorem, který jim ochotně a rád předává své znalosti a dovednosti. Musí být schopen flexibilně se přizpůsobit potřebám

29

svěřených dětí, mnohdy za cenu vlastního pohodlí. Také by měl mít dostatečnou autoritu, ale zároveň být dětem kamarádem a umět naslouchat jejich problémům. Velká většina oddílových vedoucích se před konáním tábora podílí na přípravě táborového programu. Svými zkušenostmi v práci s dětmi jsou neocenitelnými pomocníky všech programových vedoucích na celém světě. 3.4 Shrnutí Tato kapitola byla věnována pohledu do historie a současnosti dětských táborů v různých částech světa. Seznámili jsme se s významnými sdruženími pořádajícími tábory, nezbytnou legislativou platnou pro táborové pořadatele a kampaní „Opravdu dobrý tábor“ pomáhající rodičům s výběrem toho správného tábora pro jejich děti. V závěrečné části jsme popsali zásady správného fungování týmových rolí a charakteristiku táborových kolektivů, včetně osoby oddílového vedoucího. Následující část bude věnována rozboru toho, co programoví a oddíloví vedoucí připravují a spolu s dětmi poté během tábora prožívají – táborovému programu.

30

4 Programová náplň Nezáleží na tom, která organizace tábor pořádá, kolik má účastníků, ani v jaké zemi se tábor koná, jedno mají tábory na celém světě společné, nabízejí dětem celou škálu nejrůznějších aktivit, tzv. programovou náplň. Takto souhrnně nazýváme všechny činnosti, které děti na táborech vykonávají. V této kapitole se blíže seznámíme se základními pojmy používanými v této oblasti volnočasové výchovy, se zásadami tvorby táborového programu a jeho jednotlivými částmi, a také s hrou jako důležitou součástí programové náplně.

4.1 Důležité pojmy Abychom se v následující části mohli zabývat vlastním rozborem programové náplně na dětských táborech, uvedeme si základní pojmy s tábory a samotným programem související. Usnadní nám to samotný rozbor i následnou prezentaci jeho výsledků.

Základní táborové pojmy: 1. Táborová základna (tábor, tábořiště) – místo pobytu účastníků tábora. 2. Táborový personál (vedoucí, provozní, „dospěláci“, praktikanti) – osoby starající se o chod tábora a pečují o děti. 3. Programový vedoucí – osoba zodpovědná za větší část programové náplně na táboře. 4. Oddíloví vedoucí (oddíláci, instruktoři, vůdci) – osoby starší 18 let pověřené vedením skupiny dětí. 5. Praktikanti (elévové, asistenti) – zpravidla bývalí táborníci starší 15 let získávající zkušenosti při vedení dětí pod dohledem oddílových vedoucích. 6. Děti (táborníci, kluci, holky) – účastníci tábora, o které se personál stará, většinou ve věku od 6 do 15 let. 7. Oddíly (družiny, skupiny) – skupiny dětí o různé velikosti a složení náležící k jednomu oddílovému vedoucímu.

31

8. Mladší děti („mrňata“, světlušky, vlčata) – děti náležící věkem do mladší poloviny táborníků. 9. Starší děti („mazáci“, „elita“) – starší část táborníků, většinou několikanásobných účastníků. 10. Denní rozvrh (časový plán, denní režim) – časové rozvržení dne s určením doby budíčku, jídel, programových částí dne i večerky (příklad konkrétního denního rozvrhu tábora Dolní Mrzatec přikládáme jako přílohu č. 3). 11. Polední klid („poledňák“) - různě dlouhá doba po obědě určená k odpočinku a relaxaci. 12. Služební oddíl – oddíl zodpovědný během určené doby např. za službu v kuchyni, úklid tábora, noční hlídky apod. 13. Vedoucí dne – vedoucí služebního oddílu zodpovědný plnění úkolů služebním oddílem. 14. Táborový nástup (rozkaz) – čas pro shromáždění celého tábora, zhodnocení uplynulého dne a sdělení programu na další den. 15. Táborový řád – seznam pravidel závazných pro účastníky tábora.

Pojmy související s táborovým programem: 1. Celotáborová etapová hra (etapovka, CEH) – významná část táborového programu provázející jeho účastníky po celou dobu trvání tábora. 2. Etapa – část CEH, zpravidla jeden konkrétní úkol (soutěž) který plní všechny oddíly. 3. Téma (příběh) – tematické zasazení příběhu CEH. 4. Scénka (motivace) – motivační ztvárnění části příběhu CEH. 5. Programový blok (táborové zaměstnání) – část dne zpravidla mezi jednotlivými jídly obsahující programovou náplň. 6. Táborové činnosti – konkrétní náplň programových bloků. 7. Hra – jedna ze základních forem výchovy na táboře. 8. Oddílové aktivity – jedna z forem táborové činnosti (např. uzlování, rozdělávání ohně, šifrování apod.).

32

4.2 Faktory ovlivňující sestavování táborového programu Programoví vedoucí na celém světě jsou ovlivněni několika důležitými faktory, které při své práci musí vzít do úvahy. Jejich vzájemné působení tvoří z každého táborového programu jedinečný originál. Níže uvedené faktory nám nastaví základní parametry, kterým budeme jednotlivé programy „šít na míru“. Jednou z největších chyb, které by se mohli programoví vedoucí dopustit, by bylo vybrat již hotový program z nějaké jiné akce a bez rozmýšlení ho použít na „jejich“ táboře.

4.2.1 Cíl a záměr Prvním faktorem ovlivňujícím zásadním způsobem táborový program je typ tábora, pro který je program určen, ten nám určuje hlavní cíl a záměr tábora. V minulosti bývala většina našich táborů podobného zaměření, kdy se snažila o všestranný rozvoj dětí v duchu skautských a zálesáckých ideálů. S již zmíněnou změnou situace po roce 1989 u nás vzniká mnoho táborů specializovaných zaměřených více na jednu činnost. Prvními takovými tábory jsou tábory jazykové, které vznikaly, aby uspokojily zvýšenou poptávku po výuce cizích jazyků. Jazykové tábory kombinují tábornické činnosti s výukou jazyků probíhající zábavnou formou ideálně za účasti rodilých mluvčích. Taková forma výuky je pro děti přístupnější, než výuka školní, a vede tak k pozitivnějšímu přístupu dětí k jazykům, ze kterého mnohé čerpají i po skončení prázdnin a návratu do školních lavic. Podle podobného modelu jsou tvořeny i programy jiných specializovaných táborů, ať už jde o tábory sportovní (např. oblíbené tábory jezdecké a taneční), výtvarné, nebo také tábory počítačové. Programový vedoucí musí najít optimální vyvážení aktivit specializovaných a těch všeobecných. Specializované tábory vděčí za úspěšné naplňování vytyčených cílů právě střídání různých činností, které zajišťuje stále novou motivaci pro děti a předchází zevšednění hlavního táborového tématu.

4.2.2 Délka tábora Dalším důležitým faktorem ovlivňujícím tvorbu táborového programu je délka tábora. Ta nebude ovlivňovat pouze celoetapovou táborovou hru, které se

33

budeme věnovat níže, ale i běžné činnosti s CEH nesouvisející. Pokud připravujeme program na akci kratší (do 7 dnů), využíváme spíše osvědčené aktivity, u kterých máme vyzkoušený jejich účinek, na napravení chyb vzniklých neúspěšným experimentem zpravidla již čas mít nebudeme. Akce a tábory delší (7 dnů a více) nám již dávají větší prostor k invenci a použití méně obvyklých činností a her. Můžeme je mít úspěšně vyzkoušené na skupině vedoucích, ale do zhuštěného kratšího programu se je zařadit bojíme. Delší tábory nám také dovolují využít časově náročnějších úkolů, např. výrobu táborového zlepšováku, kdy je nejprve nutné přijít na to, co se dá vylepšit, pak nápad zrealizovat, a ještě mít čas během tábora tento vynález využít.

4.2.3 Počet dětí Určujícím faktorem pro sestavování programu jsou také počet, věk a pohlaví účastníků tábora. Při tvorbě programu pro skupinu neznámých dětí jsou tyto charakteristické rysy většinou jediným naším pomocníkem. Velký počet dětí nám dovoluje dělit děti na více skupin s různými úkoly a dovoluje hrát „velké“ hry, bývá však v některých případech překážkou bránící dostatečnému zapojení všech dětí do vykonávané činnosti. Děti mohou mít pocit „na mně to nezáleží“, „to zvládnou i beze mě“. Větší počet dětí také brání v dostatečném poznání mezi sebou, což negativně působí při činnostech vyžadujících vzájemnou důvěru, spolupráci a osobní kontakt. Malý počet dětí naopak umožňuje využívat v našem programu ve větší míře činností vyžadujících komunikaci, spolupráci a týmové řešení problémů. Počet dětí (většinou formou maximální kapacity tábora) je nezbytnou informací pro každého programového vedoucího, v případě změn v počtu dětí pak není pro žádného zkušenějšího problémem připravený program náležitě změnit, či upravit.

4.2.4 Věk dětí Neméně důležitou roli pro programové vedoucí hraje také věk dětí. Ne snad přímo ovlivňováním výběru táborových činností, ale spíše tím, jak danou činnost prezentujeme a co s ní sledujeme. Příkladem může být noční soutěž smíšených dvojic s úkolem zapamatovat si na různých místech nalezené části

34

textu. Pro ty nejmladší bude obsahem hry noc a překonání strachu ze tmy, pro děti v pubertě to bude putování ve dvojicích, a např. pro dospělé správná reprodukce nalezeného textu. Uvedený příklad ukazuje, jak můžeme jedinou aktivitou uspokojit různé potřeby různých věkových skupin, ne vždy se nám ale podaří do programu zařadit pouze takovéto činnosti (čím větší je věkové rozpětí, tím je vymýšlení vhodné aktivity obtížnější), potom se můžeme inspirovat například alternativním přístupem programu tábora Dolní Mrzatec z roku 2005. Ten se pokusil naopak v některých částech celotáborové etapové hry zdůraznit podíl jednotlivých věkových skupin na úspěchu kolektivu rozdílným zadáním úkolu pro tyto skupiny.

4.2.5 Pohlaví dětí Ani v době boje za rovná práva obou pohlaví bychom při přípravě programu neměli tento aspekt ignorovat. Na většině dětských táborů bude poměr chlapců a dívek přibližně vyrovnaný, a tak musí být prezentovaný program přitažlivý pro obě pohlaví. Nemůžeme si dovolit uvést vynikající bojovou hru šitou na míru klukům, při které budou holky jen tiše v ústraní čekat, až skončí, nebo naopak bezdůvodně nechat celý tábor vyšívat ozdobné dečky. Dlouholetý táborový vedoucí Radek Pelánek ve své práci Rukověť instruktora výstižně obě pohlaví charakterizuje:

-

Holky - Jsou tvořivější, přemýšlivější, vyspělejší. Jsou méně soutěživé, nebo se tak alespoň snaží tvářit. Na latrínu chodí po třech.

-

Kluci – Jsou soutěživější, rádi se vzájemně srovnávají. Mají rádi bojovky, pohyb, překonávání překážek. Když tvoření, tak nejraději konstrukce.


Z uvedené charakteristiky vyplývá, že v dobrém programu by si měl každý najít „to svoje“ a nemělo by záležet na tom, jestli je holka, nebo kluk. Každý by měl mít pocit, že jeho snažení k něčemu bylo, necítit se odstrčeně a nepotřebně.

35

4.2.6 Doplňující informace Ve většině případů budou počet, věk a pohlaví dětí jedinými informacemi, které bude mít programový vedoucí při sestavování programové náplně k dispozici. Ačkoli si s tímto popisem dětí vystačí, jakékoli doplňující informace o dětech, s nimiž nemá předchozí zkušenost, jsou vítaným pomocníkem. Na táboře Dolní Mrzatec spolupracujícím pravidelně s dětskými domovy se osvědčilo krátké slovní hodnocení jednotlivých dětí jejich vychovateli. Pomůže nám nejenom při rozdělování dětí do jednotlivých oddílů, ale i při rozhodování, zda je zvažovaná činnost pro děti dostatečně zajímavá a zábavná. Jako příklad si uveďme dvě taková stručná hodnocení (jména dětí byla změněna):

-

Michal (14 let) – kamarádský, sportovně nadaný, bez problémů se zapojuje do všech činností, soutěživý typ. Pozor! Začíná se více zajímat o dívky.

-

Dáša (16 let) – problémová; obtížně se zapojuje do činností; nechce, aby se s ní jednalo, jako s dítětem; často mění své nálady, chce být sama ve stanu.

(Zdroj: Archiv autora)

Možnost získat podobnou charakteristiku ve většině případů bohužel mít nebudeme, proto jsou ve výhodě tvůrci programů pracující se stejnou skupinou dětí po celý rok, např. skautské družiny, pionýrské skupiny, sportovní oddíly. Ti dokonale znají jejich schopnosti, povahu a záliby, a mohou tak sestavit program bez obav z nevhodnosti (nepřiměřenosti) zamýšlených aktivit.

4.3 Zážitkové kurzy a dramaturgie akce V kapitole o organizacích pracujících s dětmi jsme se zmínili o hnutí Outward Bound. U jeho vzniku stál ve třicátých letech dvacátého století německý, později anglický pedagog a politik Kurt Hahn (Neuman, 2000). Bojoval proti úpadku tělesné zdatnosti populace, kdy byly pohybové činnosti nahrazovány pasivními

způsoby

zábavy.

Z jeho

36

myšlenek

dodnes

čerpá

nespočet

volnočasových pedagogů na celém světě, u nás je to především tým Prázdninové školy Lipnice. Pro obě organizace je typické tzv. zážitkové vzdělávání definované roku 1995 Andresenem, Boundem a Cohenem (in Franc, Martin a Zounková, 2007, str. 20) takto:

„Charakteristikou zážitkového vzdělávání je zapojení celého člověka (fyzicky, intelektuálně a emočně – tedy včetně pocitů a smyslů) i jeho předchozích zkušeností a následné zpracování zážitku.“

Program vytvořený podle principů zážitkové pedagogiky musí mít nejenom správně vybrané aktivity, ale měl by zohledňovat i jejich smysluplné uspořádání. Říkáme, že zážitkové akce musí mít určitou dramaturgii. Správnou dramaturgií můžeme znásobit účinek jednotlivých činností, špatnou naopak celé snažení zmařit. Musíme brát kromě výše zmíněných faktorů ovlivňujících program v úvahu také pestrost a vyváženost činností, jejich návaznost a rytmus a v neposlední řadě také denní dobu, kam je zařazujeme. Míra lidské pozornosti a aktivity není po celý den stejná, proto se některé činnosti hodí spíše na začátek dne, jiné odpoledne a některé mají maximální účinek večer (v noci). Z hlediska rozvržení všech činností do jednotlivých dnů na táboře bychom neměli zapomínat na několik základních pravidel. R. Pelánek (2003) tato pravidla popsal následovně:

Začátek tábora - První dojem je důležitý. Obecně se uznává pravidlo „první den je účastník na táboře hostem“. Většinou dáváme přednost začátku s tajemnou, ale příjemnou atmosférou. Nejlépe k navození atmosféry ve večerních hodinách. První táborové dny - První dny slouží zejména k vzájemnému seznámení

(pokud

se

účastníci

neznají),

překonávání

bariér

a budování kolektivu. Vhodné jsou zejména iniciativní hry a hry po družstvech. Volíme spíše jednodušší hry s jasnými pravidly. Vrcholy, Pauzy - Zejména u táborů delších než 10 dnů je vhodné uprostřed zařadit jeden z vrcholů (např. monumentální večerní

37

program) a po něm pauzu – osvědčují se např. různé výlety. Je to příležitost pro táborníky trochu si odpočinout od intenzivního programu, zamyslet se nad tím, co doposud zažili, trochu si popovídat s kamarády. Samozřejmě je to také vítaná příležitost pro vedoucí trochu si odpočinout, připravit další program a tzv. „dobít baterky“. Poslední dny tábora - V druhé polovině tábora již zařazujeme hry se složitějšími pravidly a hry vyžadující větší samostatnost a aktivitu dětí. Tempo posledních dní již muže být volnější – děti by již měli mít nad čím přemýšlet a s kým si povídat. Náročné psychologické hry nenecháváme úplně na konec. Je potřeba, aby po nich zbyl čas na doznění. Závěr akce - Závěr akce by měl gradovat, měl by být velkolepý, nezapomenutelný. Kromě velkolepého programu lze zařadit též retrospekci (ohlédnutí za akcí): například připravená noční procházka kolem rekvizit z různých her, společné čtení z kroniky. Je dobré skončit s programem večer a následující den již věnovat jen úklidu a odjezdu. V každém případě je třeba táborový program a balení jasně oddělit.

Těmito zásadami se většina zkušenějších programových vedoucích řídí automaticky, někteří méně zkušení však bývají častokrát překvapeni, když se hra, kterou již s úspěchem několikrát na předešlých akcích použili, nesetká u dětí s očekávaným ohlasem. Ani ten nejzkušenější organizátor a plánovač se takovýmto zklamáním během své práce nevyhne, platí však, že s přibývajícími zkušenostmi a snahou o dodržování uvedených zásad se jejich počet bude stále zmenšovat. Již jsme si popsali faktory ovlivňující skladbu táborového programu, v následující části se budeme věnovat konkrétním typům táborových činností.

4.4 Táborové činnosti podle počtu účastníků Naprostá většina dětských táborů rozděluje děti do jednotlivých oddílů (družin, skupin) pod vedením oddílových vedoucích a praktikantů. Tyto oddíly mívají různý počet členů, obvykle však vedoucí pracují s 6 – 14 dětmi. Výjimku

38

tvoří intenzivní zážitkové kurzy a některé skautské tábory pracující se všemi účastníky najednou. I zde ale dochází k rozdělení větších skupin, pokud je to pro některou aktivitu vhodnější. Rozdělení na menší skupiny umožňuje programovým vedoucím zařadit do programu jak činnosti vhodné pro menší skupiny dětí (oddílové programy), tak činnosti vyžadující větší počet účastníků (celotáborové hry). Podle počtu účastníků tak táborové činnosti můžeme rozdělit na tři hlavní skupiny.

4.4.1 Oddílové aktivity Jde o činnosti, kdy oddíloví vedoucí a praktikanti pracují pouze se svým oddílem a předávají své znalosti a zkušenosti dětem. Zprvu probíhá nutné seznámení, postupně již vedoucí zařazuje různé aktivity podle potřeb a dramaturgických zásad uvedených výše. Nabídka aktivit se různí podle prostředí, kde je tábor umístěn, materiálního vybavení tábora a také osobních preferencí konkrétních oddílových vedoucích. Výhodou oddílových aktivit je možnost individuálního přístupu k dětem, vedoucí a praktikanti mají čas vše v klidu vysvětlit, zodpovědět zvídavé otázky dětí a v neposlední řadě pružněji reagovat na možné komplikace. Je přeci jen jednodušší usměrňovat jeden oddíl, než celý tábor. Oddílové aktivity také dávají větší prostor k poznání táborníků mezi sebou, jednodušeji se při nich vytvářejí přátelství a děti v menší skupině snáze překonávají přirozený stud. Oddílový program dává vedoucím jedinečnou šanci k výchovnému působení na děti, a také se zde naplno projeví dosavadní zkušenosti s vedením dětí, každý začínající vedoucí by proto měl využívat rad zkušenějších kolegů ať už při výběru aktivit, nebo jejich zařazení do táborového programu. Příkladem oddílových aktivit mohou být odlévání stop, šifrování, práce s mapou a buzolou aj.

4.4.2 Celotáborové činnosti Zatímco v oddílových programech děti, často nevědomky, profitují z menší skupinky při jednotlivých aktivitách, celotáborové činnosti ze své podstaty vyžadují větší počet účastníků. Dva hlavní důvody pro zařazení celotáborových aktivit jsou: snaha o integraci; soupeření všech dětí mezi sebou;

39

důvody organizační. Poté, co se děti navzájem poznají v rámci svých oddílů, nabídneme jim činnosti vyžadující jak spolupráci s dětmi z ostatních oddílů, tak možnosti soupeřit se všemi ostatními. Děti rády soutěží, proto může být např. táborová olympiáda ideální příležitostí otestovat své možnosti a dokázat, že „na to mají“. Mnohem prozaičtějším důvodem pro zařazení celotáborových činností jsou ty organizační. Např. u různých výletů, táboráků a diskoték, si z časových ani logických důvodů nemůžeme dovolit tábor na jednotlivé oddíly dělit. Hlavním koordinátorem u celotáborových činností (zvláště různých her) je zpravidla programový vedoucí, který využívá „oddíláky“ k dohledu nad přidělenou skupinou dětí, nebo stanovištěm.

4.4.3 Celotáborová etapová hra Specifickou formou táborových činností s ohledem na počet účastníků je celotáborová etapová hra (CEH). Je to obvykle hlavní součást táborového programu kombinující oba uvedené přístupy, oddílový a celotáborový, do jednoho provázaného celku. Dobrá CEH je kvůli zvýšení přitažlivosti uvozena nějakým příběhem, který tvoří sjednocující rámec jejích jednotlivých částí. Námět příběhu by měl být dostatečně zajímavý pro všechny, můžeme využít například různá historická období, důležité události, pověsti, nebo filmy. Samotný příběh nesmí být příliš komplikovaný, aby se v něm mladší děti neztrácely, zároveň ale musí být přiměřenou motivací pro ty starší. Nedocenitelnými vlastnostmi dobrého příběhu jsou originalita, překvapení a humor. Příběh spojuje hlavní náplň CEH, a tou jsou jednotlivé etapy. Ty představují různé úkoly předkládané společně všem oddílům. Cílem je, co nejlépe splnit zadaný úkol. Míra úspěšnosti oddílů je obvykle vyjádřena bodovým hodnocením zveřejňovaným na táborové nástěnce. Táborníci tak mají možnost kdykoli zjistit, jak jsou na tom v porovnání s ostatními oddíly. Bodování provádí v rámci objektivity nejčastěji programový vedoucí společně se všemi oddílovými vedoucími a praktikanty, kteří nebodují „svůj“ oddíl. Přestože je hlavním motivací CEH zábavnou formou něco děti naučit, či je nechat prožít něco nezapomenutelného, stává se většinou táborové bodování hnacím motorem všech oddílů a dochází k tvrdému soupeření o každý bod.

40

Obr. č. 1 – Táborová nástěnka – Dolní Mrzatec 2007 (Zdroj: Archiv autora)

Soutěživý charakter CEH klade nároky na rovnoměrné rozložení sil v jednotlivých oddílech. Proto je žádoucí nepoužívat dělení do oddílů na klukyholky a mladší-starší. Na táboře Dolní Mrzatec bylo v minulosti vyzkoušeno zařazení samostatného oddílu nejmladších dívek (vznikl z důvodu nedostatku místa ve stanech a nutnosti ubytovat některé děti ve zděné budově) do CEH, a přestože se dívkám v počátečních etapách nedala upřít vynalézavost a příkladný elán, vedlo nakonec větší množství nerovných soubojů k postupné ztrátě motivace a dokonce k bojkotu některých úkolů. V dalších letech byla tato situace řešena samostatnou etapovou hrou organizovanou jejich oddílovou vedoucí. Jednotlivé úkoly plní oddíly buďto hromadně (např. velké bojovky), či jednotlivě po oddílech (absolvování vytyčené trasy, výroba předmětů). Důležité je vyložit srozumitelně pravidla a jasně vymezit mantinely, které nesmí být překročeny. Nebát se věnovat čas ověření, zda táborníci všechno pochopili. V průběhu plnění samotného úkolu je naopak žádoucí nechat prostor dětské kreativitě a pouze dohlížet na dodržování stanovených pravidel, mnohdy budeme výsledkem dětského snažení příjemně překvapeni.

41

CEH bývá zakončena slavnostním vyhlášením výsledků ideálně formou závěrečného velkolepého rituálu, kdy nesmíme zapomenout odměnit žádného účastníka celotáborového snažení. Nemusí jít nutně o odměnu materiálního charakteru, největší odměnou jsou pro každého táborníka zážitky a mnohdy dlouholetá přátelství, které si z tábora odnese. Sestavení CEH je určitou „maturitou“ pro každého programového vedoucího, co si může úspěšně vyzkoušet na malém počtu dětí jako oddílový vedoucí, nemusí nutně fungovat v celotáborovém měřítku. Musí jednotlivé úkoly předkládat v určitém pořadí respektujícím dramaturgické zásady, vytvořit spravedlivý systém bodování, jasně vysvětlovat pravidla a hlavně snažit se zaujmout všechny děti od těch nejmladších „mrňat“ po ty nejstarší „mazáky“. Jaké druhy úkolů k tomu využívá, si popíšeme v následující kapitole.

4.5 Táborové činnosti podle zaměření Předcházející kapitola popisovala táborové činnosti s ohledem na počet dětí, které se do nich v daném okamžiku zapojují, neméně důležitým aspektem táborového programu je však také vyváženost jeho složek z hlediska zaměření jednotlivých částí. Cílem každého člověka zodpovědného za tvorbu táborového programu by měl být vyvážený program nabízející všem zúčastněným možnost najít si v něm „to svoje“. Tento požadavek vychází z rozdílnosti povah, potřeb a zájmů táborníků. Každý by si měl být schopen z tábora odnést vzpomínku na tu pro něj nejlepší hru, úkol či zážitek. Zohlednění této různorodosti již při sestavování celého programu nám tak jenom zpříjemní samotný pobyt na táboře a následné vzpomínání na spokojené děti po skončení tábora. Je přínosné zmínit i programovou náplň táborů tzv. specializovaných. Jak jsme si již uvedli na začátku čtvrté kapitoly, ani tento druh táborů (tábory sportovní, jazykové, umělecké, atd.) by neměl mít svůj program příliš jednostranně zaměřen. Tato monotematičnost by jistě vedla ke snížení motivace dětí a následnému negativnímu efektu na jejich výsledky v „hlavní“ táborové činnosti. V tomto případě jistě platí:

„Méně je někdy více.“

42

Například některé z prvních jazykových táborů, z autorovy vlastní zkušenosti, trpěly neduhem: Chtít naučit co nejvíc za každou cenu. Dnes již vidíme velké množství úspěšných specializovaných táborových projektů v rozumné míře kombinujících různé druhy aktivit ke kýženému pozitivnímu rozvoji v té hlavní. Pro jednotlivé činnosti použijeme rozdělení France, Martina a Zounkové (2007), ti při přípravě programu zážitkových kurzů rozlišují aktivity sociální, fyzické, kreativní, psychologické a kulturní. Je třeba dodat, že naprostá většina činností se zaměřuje více než na jeden uvedený aspekt, proto aktivity rozdělíme podle jejich hlavního zamýšleného cíle.

4.5.1 Sociální aktivity Sociální aktivity jsou zaměřeny na společnou interakci dětí, a také dětí a vedoucích. Patří sem také ale i již zmíněné činnosti sebeobslužné (hygiena, udržování pořádku). Velká část činností tohoto typu nebývá v táborovém programu přímo vymezena, je v kompetenci oddílových vedoucích, aby děti vedli k vzájemnému respektu a pozitivním mezilidským vztahům. Oddíloví vedoucí by si měli všímat chování dětí nejen během společného programu, ale i v době jejich osobního volna, kdy mohou některé dětí chtít využít toho, že nejsou „pod dohledem“, a chovat se nežádoucím způsobem. Vedoucí by měli k případným prohřeškům v chování dětí přistupovat citlivě a využít svých zkušeností a znalostí k citlivému řešení nastalých situací. Dalším typem sociálních aktivit, jež mívá pevné místo v táborovém programu, jsou týmové strategické hry. Dělení a typům her se budeme věnovat v následujících kapitolách, zde jen uvedeme, že tento typ zdůrazňuje sociální aspekt hry. Bez respektování spoluhráčů a jejich vzájemné spolupráce je nemožné úspěšné dosažení cíle. U tohoto typu her můžeme zařazením do různých fází táborového pobytu sledovat vývoj vztahů v oddíle, případně v rámci celého táborového kolektivu. Mnoho úkolů by na začátku tábora bylo pro nezkušený kolektiv nesplnitelných, s postupem času můžeme naopak náročnost zadání přiměřeně zvyšovat.

43

4.5.2 Fyzické aktivity Další významnou skupinou jsou aktivity fyzické. Tvoří nedílnou součást všech táborových programů. Využívají pohyb dětí na čerstvém vzduchu spojený se zvýšenou fyzickou aktivitou snažící se kompenzovat v mnoha případech nedostatečnou

pohybovou

činnost

jak

během

školního

roku,

tak

i v mimotáborových prázdninových dnech. Mívají různé formy i intenzitu a jejich variabilitu můžeme snadno využít k doplnění všech ostatních zde uvedených typů aktivit. Naopak, činnosti rozvíjející výhradně fyzické schopnosti, bývají na táborech poměrně vzácné, setkáme se s nimi většinou pouze na táborech sportovně zaměřených, kde doplňují hry a cvičení na rozvoj pohybových dovedností. Z autorovy zkušenosti můžeme zdůraznit důležitost správné motivace při zadávání tohoto typu činností, velmi nám usnadní následné úspěšné splnění zadaného úkolu v dnešní době stále „pohodlnějšími“ dětmi. Nedocenitelným pomocníkem k lepší motivaci dětí je zařazení takových aktivit, se kterými se děti nemají možnost během školního roku setkat (skalní lezení, lanové překážky, jízda na lodičkách, softbal apod.). V těchto případech děti mnohem snáze zapomínají na to, že dělají něco pro své zdraví, a vydají mnohdy více fyzických sil než při „klasických“ způsobech pohybu. V dnešní době mají programoví vedoucí, pokud na táboře nemají potřebné vybavení, možnost využití např. mobilních lanových center, která za smluvní poplatek postaví dočasné lanové překážky ve sjednaném rozsahu v téměř jakýchkoli podmínkách, a umožní tak dětem prožít na táboře tento nevšední zážitek. Je nutné zdůraznit větší finanční náročnost takového programu, proto je důležité s tímto faktem počítat při sestavování táborového rozpočtu a případně se obrátit v předstihu na potenciální sponzory s žádostí o finanční příspěvek. V tomto případě to jistě za nějakou námahu navíc stojí. U těchto činností je nutné také zohlednit aktuální zdravotní stav dětí, který je lépe zkonzultovat před naplánovanou aktivitou s táborovým zdravotníkem. Toto bychom neměli v průběhu tábora zanedbávat, ani podceňovat, můžeme tak předejít případným komplikacím. Obecně proto při plánování programu bereme v potaz fyzickou náročnost jednotlivých činností vzhledem k věku i pohlaví dětí. Neznamená to však, že bychom děti nemohli vystavit při dodržení všech

44

bezpečnostních zásad velkému fyzickému vypětí. Tzv. „fyzický vrchol“ (Franc, Martin a Zounková, 2007, str. 38) je naopak součástí moderní dramaturgie volnočasových akcí přispívající k dosažení stanovených výchovných cílů.

4.5.3 Kreativní aktivity Jedním druhem činností kompenzujících zvýšenou fyzickou zátěž na táborech jsou činnosti kreativní. Dávají prostor dětské fantazii a představivosti. Odlišují se od ostatních aktivit také mírou omezení při zadávání úkolů. Zatímco v soutěživých hrách je nutné vymezit poměrně přesně mantinely, které táborníci nemohou překročit, u tohoto typu je naopak žádoucí zadat pouze v základních rysech pravidla a zbytek nechat na dětské fantazii. Menší svázanost pravidly má ve většině případů jednoznačně pozitivní vliv na vypracování zadaného úkolu a děti nás nejednou překvapí svou schopností, mnohdy velice vtipně, úkoly řešit. Tento přístup ovšem nemusí ideálně fungovat u všech, zejména mladších, dětí. Ty nemají často ještě dostatek zkušeností a představivosti pro plnění abstraktnějších zadání, proto by jim měli být nápomocni jejich oddíloví vedoucí a nasměrovat je při sebemenších známkách nejistoty žádaným směrem. Nevýhodou kreativních táborových činností je obtížné objektivní hodnocení při jejich začlenění do CEH. Lidé mají různé estetické cítění, proto k posuzování stejné věci každý z nás přistupuje jinak. Při výběru způsobu hodnocení musíme volit pečlivě, a pokud možno se vyhnout hodnocení výsledků dětské tvořivosti pouze jedním člověkem. Jak jsme se již zmínili výše, na Dolním Mrzatci se osvědčilo bodování, na kterém se podílí všichni oddíloví vedoucí a praktikanti. Ti určí pořadí (bez „svého“ oddílu) ve dvou kategoriích – originalita a provedení, nejmenší součet všech pořadí pak určí celkového vítěze. Takto sestavené pořadí určuje většinový názor všech „dospělých“ na táboře, a předchází tak případným problémům se subjektivním hodnocením jednotlivce, kterého byl autor při svých táborových pobytech také svědkem. To mnohdy vedlo ke zbytečným sporům namotivovaného táborového personálu.

45

4.5.4 Psychologické aktivity Někdy bývají označovány také jako reflektivní, či emoční. Tato skupina v mnohých případech neprávem opomíjených činností by měla mít místo v každém dobrém táborovém programu. Řadíme sem aktivity jednak přímo pracující s psychologií dětí (vhodnější pro starší děti), ale také všechna ohlédnutí za nedávno splněnými úkoly, odehranými hrami apod. S čistě psychologickými hrami kladoucími velké nároky na všechny zúčastněné se setkáme spíše na zážitkových kurzech pro mládež a dospělé, na táborech bychom se neměli bát využít, a věnovat, čas na hodnocení jednotlivých částí programu, a také sebehodnocení dětí. Tato zpětná vazba nám, ale i dětem, může poskytnout hodnotné informace využitelné v dalším průběhu tábora, nebo při přípravě programu na ten další. Nedocenitelnými pomocníky programových vedoucích jsou v tomto případě vedoucí oddíloví, kteří jsou s dětmi během tábora v téměř celodenním kontaktu, a mají tak jedinečnou možnost s nimi o jejich zážitcích mluvit. I krátká diskuze nad právě skončenou činností dokáže zvýraznit její výsledný efekt. Dalším způsobem, jak získat informace o působení jednotlivých činností na účastníky tábora, jsou dotazníky vyplňované s blížícím se koncem tábora, jejichž rozbor nám pomůže v hodnocení úspěšnosti jednotlivých částí programu.

4.5.5 Kulturní aktivity Na mnoha táborech se můžeme setkat také s činnostmi kulturními. Mezi ně řadíme všechny pěší celotáborové i oddílové výlety do okolí tábora, ale i předem domluvené návštěvy hradů, zámků, nebo například zoologické zahrady v přijatelné vzdálenosti od letního tábora. Tyto aktivity mají v programové náplni několik významů. Prvním důvodem pro jejich zařazení je snaha o změnu, ve většině případů, pravidelného táborového rytmu, který může vést k určitému stereotypu a následné ztrátě motivace dětí. Rozbijeme-li pravidelné střídání oddílových aktivit s úkoly v rámci etapové hry např. celodenním výletem na nedalekou pštrosí farmu, poskytneme dětem, ale i vedoucím, impuls využitelný v dalším průběhu tábora. S tím úzce souvisí i důvod druhý, nabrání nových fyzických, ale i psychických sil. Pokud zvolíme délku výletu přiměřenou věku

46

táborníků a jejich předchozímu fyzickému vypětí, docílíme i pěším výletem tolik potřebného „dobití baterek“, ze kterého budeme čerpat v dalším průběhu tábora. Nejen fyzické síly během tábora ztrácíme, neméně důležité pro „fungování“ dětí i dospělých jsou i síly psychické. Kulturní aktivity nám dávají možnost na část dne tzv. vypnout, nechat chvíli tábor táborem a vrátit se na chvíli do všednodenní reality třeba na obědě v příjemné restauraci. Dětem naopak výlety dávají šanci vrátit se ve vyprávění k tomu, co zatím na táboře prožily a naplánovat například další postup v celotáborové etapové hře. Z výše uvedených charakteristik vidíme, že je vhodné kulturní aktivity zařazovat v průběhu celého pobytu na táboře, zejména po náročnějších bodech táborového programu. Oddělíme tak jednotlivé táborové vrcholy a dovolíme všem účastníkům nabrat dostatek sil do dalšího průběhu tábora.

4.6 Hra V předcházející kapitole jsme se seznámili s různými typy táborových aktivit. Jejich vzájemnou kombinací dle správně zvolené dramaturgie vzniká úspěšný táborový program. Jak jsme již uvedli, naprostá většina činností na táboře má charakter dvou, či více, zmíněných aktivit. Dalším jednotícím prvkem je často prostředek sloužící k naplnění zamýšleného cíle, hra. S hrami se setkáváme na všech táborech, protože nabízí poutavé „balení“ vybraných pedagogických záměrů přístupné všem věkovým kategoriím dětí. Níže se seznámíme se základní charakteristikou her, jejich významem, typy a dělením.

4.6.1 Definice a význam

„Hra je zdrojem neopakovatelné radosti. Uplatňují se v ní všechny složky duševního života: rozum, city, fantazie. Myšlení se tu mísí s obrazivostí a reálnými fakty, takže často vznikají překrásné modelové skutečnosti, originály, z nichž nelze udělat kopie. Hra rozvíjí princip volby. Tím, že při ní můžeme volit a rozhodovat, rozvíjí se naše lidská osobnost.“

47

Takto popsal hru téměř před dvaceti lety Allan Gintel v předmluvě knihy Zlatý fond her (1990) z již zmiňované Prázdninové školy Lipnice. Existuje velké množství dalších jiných definic hry, poslední věta uvedené citace však vystihuje poměrně přesně hlavní přínos her všem zúčastněným – rozvoj lidské osobnosti. Naplňování výchovných cílů pomocí her je usnadněno jejich „skrytím“ za zajímavý úkol, či činnost. Společně s vhodnou motivací, jasným vymezením pravidel, správným uvedením účastníků do hry a poutavým námětem se nám podaří mnohem snadněji děti pomocí hry něco naučit a předat jim nashromážděné zkušenosti. Výše uvedené táborové aktivity získají na atraktivitě, pokud je podáme táborníkům ve formě hry. Ta přirozeně zvyšuje motivaci a soutěživost dětí, a ty se tak snáze naučí něco nového, či herní forma jen umocní jejich zážitek z nově poznané zkušenosti. Například i zmíněný celodenní výlet můžeme zpestřit drobnou hříčkou - zjistit počet obyvatel navštíveného města, rok jeho založení, jméno starosty apod. Na jednu důležitou charakteristiku hry by neměl žádný z programových vedoucích zapomínat, a tou je zábava. Na hru by se děti měly těšit, měly by mít dobrý pocit během i po skončení hry, v ideálním případě na ni ještě dlouho vzpomínat a mít chuť si ji zahrát znovu. Výběru her do táborového programu bychom měli věnovat dostatek času a dobře zvážit všechny faktory ovlivňující jejich úspěšnou realizaci. Je pravděpodobné, že ne všechny zrealizované hry v průběhu tábora budou mít na jeho účastníky zamýšlený účinek, proto bychom měli být vnímaví k připomínkám nejen dětí, ale i např. oddílových vedoucích. Sbíráním drobných poznámek si budeme postupně svůj herní repertoár nejen zvětšovat, ale i zlepšovat. Nabyté zkušenosti využijeme při vymýšlení her nových, i při vybírání vyzkoušených her jiných autorů. Jelikož je her nespočet, a každý den vznikají další a další, je vhodné si je pro snadnější orientaci rozdělit do několika menších skupin, které si popíšeme v následující kapitole.

4.6.2 Typy a dělení her Stejně jako je velký počet her samotných, existuje i nespočet jejich typů a dělení. Roger Caillois (1998) např. rozdělil hry podle typu zážitku ze hry na:

48

1. Agon - zápas, závod - zahrnuje hry a činnosti, jejichž hlavním rysem je soutěživost. Negativně mohou tyto činnosti podporovat násilí, lstivost a touhu po moci. 2. Alea - znamená kostku, ale i nejistotu. Jsou to hry založené na náhodě a štěstí. V dnešní době můžeme zneužití těchto her vidět u gamblerů, kteří tento druh her chorobně vyhledávají. 3. Illinx (Vertigo) - jsou činnosti měnící vnímání např. točením, rychlostí či virtuální realitou. Patří sem dětské hry s otáčením (např. válení sudů), kolotoče, houpačky, ale i jízda na lyžích, horolezectví, bungee jumping apod. 4. Mimikry - představují skupinu her, které umožňují stát se někým jiným pomocí fantazie, předstírání a maskování. Spektrum aktivit patřících do této kategorie je velmi široké, řadíme sem vše od dětského napodobování, hraní si s hračkami, přes karnevaly až k divadlu.

Tyto zážitky se ve hrách často prolínají a mnohdy tvoří komplexní celky, kdy se soupeření spojí s náhodou při současném uplatnění tvořivosti a fantazie. V naší republice se můžeme často setkat s dělením her podle Neumana (2000), který vytvořil skupiny her nejen podle jejich zaměření, ale i s přihlédnutím na jejich zařazení do různých fází táborového pobytu. Při jejich výběru opět nezapomínáme na základní dramaturgické zásady popsané v předchozích kapitolách. Neuman rozlišuje hry: -

Seznamovací – zařazujeme je na začátku tábora, slouží nejen k poznání táborníků mezi sebou, ale i dle tradičního anglického názvu „icebreakers“ k prolamování bariér mezi jednotlivými účastníky a navození pozitivní atmosféry v nově utvořeném kolektivu. Jsou většinou kratší, dynamické, snadno pochopitelné a nevyžadují mnoho času na přípravu.

-

Zahřívací a kontaktní – po seznámení dětí zařazujeme před dalšími složitějšími hrami ještě hry zahřívací a kontaktní. Zahřívací mají praktický význam, kdy připraví tělo pro následnou zvýšenou fyzickou

49

zátěž. Kontaktní hry plní v kolektivu funkci sociální, kdy nenásilnou formou bourají v kolektivu další tabu – fyzický kontakt. Důležitá je při nich vstřícnost a naprostá dobrovolnost. Nikoho nenutíme! Některým dětem trvá osmělení k zapojení do tohoto typu her déle, z autorovy zkušenosti však můžeme uvést, že málokdo odolá např. smějícímu se davu snažícímu se rozplést gordický uzel, kdy se děti stojící čelem do kruhu chytnou poslepu vzájemně za ruce, a snaží se pak „uzel“ rozmotat a dostat se opět zpátky do postavení v kruhu. -

Hrátky a zábavná soutěžení – univerzální hry použitelné v různých fázích tábora, u kterých velmi záleží na způsobu podání organizátorem hry. Mohou se stát částí táborových olympiád, nebo třeba také velkou bojovkou na celé odpoledne. Ideální jsou na využití vyšetřeného času, většinou nepotřebují delší přípravu.

-

Hry na rozvoj důvěry – důležitým znakem každého úspěšného kolektivu je vzájemná důvěra. Vědomí, že se můžeme v obtížných situacích spolehnout na svého kolegu, kamaráda, souseda ze stanu, má velký vliv na úspěch celého kolektivu při řešení složitějších úloh. Proto by měly „hry důvěry“ patřit k stálým součástem dobrého táborového programu. Jsou psychologicky náročnější, avšak i mladší děti si z nich odnesou mnoho cenných zkušeností. Je dobré je v programu zařadit před složitější hry vyžadující vzájemnou spolupráci, jakými jsou

-

Iniciativní a týmové hry – předkládají oddílu určitou výzvu, úkol, který je nutné splnit. Bez vzájemné spolupráce je úspěch vyloučen. Přesně u nich vymezíme pravidla, samotnou realizaci pak už ale necháme pouze na dětech a stáváme se trpělivými pozorovateli. Společným rysem těchto her je počáteční neúspěch a přirozené rozdělení jednotlivých rolí v kolektivu. Objevují se Belbinovi realizátoři,

koordinátoři,

inovátoři,

specialisté,

atd.

Dbáme

na odpovídající čas vymezený těmto hrám, táborníci by neměli být v časové tísni při plnění zadaného úkolu. Také nezadáváme nesplnitelné úkoly, které by snadno vedly ke ztrátě motivace dětí.

50

-

Hry na rozvoj komunikace a spolupráce – zatímco předchozí skupina her se vyznačuje zvýšenou fyzickou aktivitou spojenou s překonáváním určených překážek, jsou komunikativní hry většinou klidnější využívající pozměněné smyslové vnímání (např. zavázáním očí, zákazem mluvení) k navození požadované atmosféry. Toto je spojeno se zadáním úkolu vyžadujícím vzájemnou spolupráci ve ztížených podmínkách, příkladem může být vytvoření čtverce ze smotaného lana „nevidomou“ skupinou, kdy nemohou její členové navíc mluvit. Při plnění, či po ukončení, daného úkolu by si členové skupiny měli plně uvědomit důležitost a nezbytnost vzájemné spolupráce a komunikace.

-

Hry a cvičení v přírodě – jsou významnou skupinou her využívaných na většině volnočasových akcí v přírodě. Hrají v nich jak jednotlivci sami za sebe, tak i skupiny dětí proti sobě. Přirozenou cestou dochází v průběhu hraní k rozvoji široké škály pohybových schopností a dovedností. Akčnější charakter těchto her na nás, jako organizátory, klade zvýšené nároky na správně zvolenou intenzitu prováděné činnosti, a v neposlední řadě také na bezpečnost všech účastníků. Sčítáním výsledků můžeme děti motivovat, vyhlásíme-li např. soutěž o nejsilnějšího (nejobratnějšího, nejrychlejšího, atd.) táborníka.

-

Ekohry – soubor her snažící se u účastníků vzbudit nenásilnou formou zájem o živou přírodu. Netradičním způsobem přibližují pro mnoho dětí stále vzdálenější svět za branami města. Zástupcem těchto her je např. „Poznej svůj strom“, kdy jeden z dvojice zaváže druhému oči a ve vymezeném lesním území ho odvede ke stromu. Úkolem druhého je, strom si doslova „osahat“, aby po odvedení na jiné místo a sundání šátku byl schopný „svůj“ strom mezi ostatními najít. Tato jednoduchá hra nutí hráče všímat si i jinak opomíjených detailů, jako jsou větvičky, okolí stromů, zvrásněnost kůry apod. Otvírá tak okno do bohatého světa přírody i dětem, které si v záplavě moderních technologií útočících na ně každý den přestávají všímat života kolem nich.

51

-

Závěrečné hry a ceremoniály – jak již název napovídá, tuto skupinu her tvoří ty, jejichž prostřednictvím zakončujeme celý táborový pobyt, nebo oddělujeme jednotlivé tematické bloky táborového programu. Bývají logickým vyústěním dosavadního programu a něčím, na co budou táborníci vzpomínat i dlouho po skončení tábora. Není účelem celý průběh závěrečného ceremoniálu připravit v kolektivu vedoucích, naopak bychom měli dát dětem dostatek prostoru pro vlastní realizaci.

-

Hry pro reflexi a závěrečné hodnocení – do této skupiny řadíme zmiňované hry psychologického charakteru hodnotící a navazující nedávno skončenou činnost. Mohou mít charakter diskuze, výtvarného vyjádření dojmů z akce, pantomimy, či napsání krátkého příběhu popisujícího nejpůsobivější zážitek.

Na uvedeném dělení her můžeme vidět obrovskou rozmanitost her dávající nám možnost vybrat do našeho programu po pečlivém zvážení vždy tu správnou. Jistě se nám vždy všechno nepodaří na první pokus a na papíře skvělá hra nemusí mít kýžený efekt a odezvu. Velkou roli ve správném výběru her hrají zkušenosti, proto se v další kapitole seznámíme s tzv. herním desaterem.

4.6.3 Desatero úspěšného organizátora her Toto desatero je dlouhodobě utvářený a uznávaný soubor pravidel důležitých pro všechny výchovné pracovníky pracující s dětmi formou hry. První verze vycházely z herní teorie, postupem času se k teoretickým poznatkům přidávaly ty praktické, a dnes již můžeme říci, že pokud se jako předkladatelé a organizátoři her nejen na táborech budeme těmito zásadami řídit, neuděláme chybu.

1. Měj stále při sobě zásobu her pro každou příležitost! 2. Vyber správnou hru pro správný okamžik! 3. Vylož jasně a srozumitelně pravidla! 4. Rozděluj úlohy tak, aby se v zajímavých rolích vystřídali postupně všichni hráči!

52

5. Při soutěžích síly na obou stranách vyrovnej! 6. Zajisti spravedlivé rozhodování! 7. Ukonči hru v nejlepším! 8. Po hře proveď její zhodnocení! 9. Nedej se odradit neúspěchem! 10. Neboj se opakovat osvědčené hry!

Hry tvoří podstatnou část táborové programové náplně, proto bychom se měli snažit tato jednoduchá pravidla dodržovat, a postarat se tak dětem o ničím nerušený zážitek ze hry. Hra se tak stane tím příjemným, přitažlivým a zábavným bodem našeho programu, který si děti budou ještě dlouho pamatovat a vracet se k němu ve vzpomínání na prožitý tábor.

4.7 Shrnutí Právě končící kapitola nás seznámila s důležitými pojmy spojenými s programovou náplní a tábory samotnými, dále pak s faktory ovlivňujícími práci programového vedoucího při plánování programu, s různými druhy činností na táboře a jejich významem a v neposlední řadě také s hrou, jako často využívaným výchovným prostředkem na dětských táborech. V následující kapitole budeme sledovat výše uvedené parametry u konkrétních zrealizovaných táborových programů.

53

5 Analýza vybraných táborových programů Z předchozích kapitol můžeme vysledovat nelehkou úlohu programových vedoucích. Ti se snaží z tohoto obrovského množství nabízených činností poskládat táborový program tvořící kompaktní celek tak, aby dětem nabízel dostatek zábavy, byl pro ně atraktivní a zároveň naplňoval zamýšlené výchovné cíle. Tato kapitola se bude snažit zhodnotit práci několika konkrétních osob zodpovědných za táborový program bližším rozborem táborového programu.

5.1 Cíle analýzy Jak již jsme uvedli, bude cílem analýzy zhodnocení jednotlivých programů, zdůraznění silných a slabých stránek programu, vývoje táborové náplně v posledních letech, a v závěru také návrhy na změny či vylepšení daných programů jako inspirace pro budoucí programové vedoucí z oblasti široké veřejnosti. Vhodnost zvolených činností a jejich umístění do programu s ohledem na dramaturgii akce budeme hodnotit podle základních pravidel uvedených v předchozích částech práce a zkušeností autora s kolektivem vedoucích a praktikantů tábora Dolní Mrzatec.

5.2 Popis analyzovaných programů Abychom mohli jednotlivé programy rozebírat a porovnávat, je nutné si nejdříve přiblížit okolnosti jejich vzniku, pro koho byly určeny, na jaký typ tábora apod. Jak uvidíme dále, mohou se podmínky ovlivňující vznik táborového programu i na stejném táboře během několika let dramaticky změnit a na nastalou situaci je nutné přiměřeně reagovat.

5.2.1 Programy tábora Dolní Mrzatec Rozbor táborových programů se bude z větší části skládat z popsání vývoje na táboře Dolní Mrzatec, proto si tento tábor, jeho zaměření a program představíme podrobněji. Tento tábor má téměř třicetiletou tradici a na jeho jednotlivých bězích (tři běhy každé letní prázdniny) se již vystřídaly tisíce dětí nejen z Jihlavy a okolí, ale i z několika polských měst, Mělníka, Broumova,

54

Vrbna pod Pradědem, Brna, Nové Vsi u Chotěboře a mnoha dalších. Leží v oblasti Českomoravské vrchoviny nedaleko jejího nejvyššího vrcholu Javořice asi sedm kilometrů od města Telče. Původně pionýrský tábor, kam jezdily převážně děti zaměstnanců jihlavského podniku Tesla a jeho „partnerských“ průmyslových podniků, se během devadesátých let dvacátého století přeměnil na letní dětský tábor otevřený pro všechny děti nejen z jihlavského okolí. Jeho kapacita přibližně devadesáti dětí byla v minulosti bez problémů naplňována, množství jiných „lákadel“ a změna společenské situace v posledních letech však vedla k prudkému poklesu dětí přihlášených na tábor. Proto pořadatel tábora, odborová organizace jihlavské Tesly, kontaktoval s nabídkou míst na táboře i blízké dětské domovy, které nabídky využily a v posledních dvou letech se tak již u Dolního Mrzatce setkávají děti z dětských domovů s těmi, které měly trochu více štěstí a mohou vyrůstat v přirozeném rodinném prostředí. Na táboře není elektřina, proto děti ubytované ve stanech během tábora spolehlivě aspoň na patnáct dní vymění život s televizí, počítačem a jinými výdobytky moderní civilizace za pobyt na čerstvém vzduchu plný her a pohybu. Hlavní náplní táborového programu je již mnoho let tematicky zaměřená celotáborová etapová hra spolu s typickými táborovými dovednostmi (práce s mapou a buzolou, práce se dřevem, sporty v přírodě atd.). Děti jsou rozdělené do oddílů po 6-14 členech vedených oddílovým vedoucím a jedním, či dvěma praktikanty. Pro účely této práce jsme vybrali tři táborové programy od tří různých autorů z let 2000, 2004 a 2008. Určeny byly dětem od sedmi do šestnácti let, v prvních dvou uvedených letech většinou zkušených táborníků s několika předcházejícími účastmi na tomto táboře. Ve třetím případě byly účastníky tábora převážně děti z dětského domova s nejvýše jedním létem stráveným u Dolního Mrzatce. Děti byly rozděleny do smíšených oddílů, jak podle věku, tak i pohlaví.

5.2.2 Další táborové programy Srovnávacím programem bude program z dvanáctidenního zážitkového kurzu Intertouch 2002 pořádaného českou odnoží celosvětového hnutí Outward Bound – Česká cesta. Tématem tohoto kurzu byla „blízká setkání“ různých

55

pohlaví, protikladů, národnostních kultur, se sebou samým, s minulostí a budoucností a s přírodou (Franc, Martin a Zounková, 2007, str. 39). Tento kurz a jeho program vytvořen a veden s velkým důrazem na celkovou dramaturgii s přihlédnutím k charakteristikám uvedeným v předcházejících kapitolách. Kurz vedli profesionální instruktoři s mezinárodními zkušenostmi mj. z Austrálie a Hong Kongu.

5.3 Charakteristika obsahové analýzy Již jsme si ve stručnosti popsali, co bude předmětem našeho zkoumání, v této části uvedeme, jak budeme v naší analýze postupovat. Nejprve u jednotlivých vybraných ročníků táborů a kurzů uvedeme jejich základní charakteristiky – počet a věk účastníků, jejich předchozí zkušenosti s daným táborem (kurzem), délku pobytu, počet instruktorů, téma a podobu CEH, případně další skutečnosti ovlivnivší daný ročník tábora. Naším hlavním cílem je zhodnotit programovou náplň, proto bude základním souborem, z něhož bude analýza vycházet, skupina čtyř výše uvedených táborových programů (přílohy č. 4 – 7). Konkrétní táborové aktivity z přiložených programů si rozdělíme do výše uvedených skupin na činnosti sociální, fyzické, kreativní, psychologické a kulturní. U každého programu statisticky vyjádříme podíl těchto činností v celkovém programu.

Do tohoto

šetření zahrneme všechny táborové aktivity, jak úkoly v rámci CEH, tak celotáborové i oddílové činnosti zmiňované v kapitole 4.4. Dalším sledovaným atributem jednotlivých programů bude počet her zrealizovaných během daného ročníku akce. Opět budeme vycházet z přiložených táborových programů a vývoj jejich počtu graficky vyjádříme v textu práce. Slovním hodnocením poté posoudíme zkoumané programy, např. po stránce dramaturgie celé akce a dalších charakteristik zmíněných v první části čtvrté kapitoly.

56

5.4 Analýzy sledovaných programů


Počet účastníků: 92 dětí + 12 vedoucích a praktikantů Počet oddílů: 6 Věk dětí: 6-16 let Délka tábora: 15 dnů Předchozí zkušenosti dětí s tímto táborem: Přibližně polovina dětí byla na tomto táboře minimálně 4x v předchozích letech. Téma CEH: Výprava za faraónovým tajemstvím Počet etap CEH: 9 Počet her: 16 Zajímavost: V táboře byla dětem pro inspiraci postavena přes dva metry vysoká pyramida zdobená egyptským písmem a motivy.

Obr. č. 2 – „Egyptská“ pyramida – Dolní Mrzatec 2000 (Zdroj: Archiv autora)

57

Výchozím dokumentem pro analýzu zastoupení jednotlivých aktivit na programové náplni bude táborový program dostupný v příloze č. 4. Uvádíme táborový program v podobě, jak byl dán k dispozici jednotlivým oddílovým vedoucím na začátku tábora. Do analýzy byly zařazeny i dvě noční hry zrealizované v rámci CEH (jedna fyzická, druhá psychologická), které nejsou v přiloženém programu uvedeny. Pro účely našeho rozboru jsme si v něm uvedené činnosti barevně odlišili a rozdělili podle jejich charakteru na pět skupin, činnosti sociální, fyzické, kreativní, psychologické a kulturní. V následujícím grafu č. 3 vidíme procentuální vyjádření podílu těchto skupin na celkové programové náplni.

Graf č. 3


Počet účastníků: 86 dětí + 18 vedoucích a praktikantů Počet oddílů: 8 Věk dětí: 7-16 let Délka tábora: 15 dnů Předchozí zkušenosti dětí s tímto táborem: Většina dětí byla na tomto táboře minimálně 6x v předchozích letech, nejstarší děti jezdily na tábor pravidelně téměř deset let.

58

Téma CEH: Milionový závod Počet etap CEH: 7 Počet her: 21 Zajímavost: Během tří večerů byla dětem táborovým personálem s velkým úspěchem sehrána klasická pohádka „S čerty nejsou žerty“.

Stejným způsobem jako u roku 2000, barevným rozlišením v táborovém programu z přílohy č. 5, jsme popsali charakter všech činností na táboře i v tomto roce. Výsledky tohoto rozdělení uvádíme v grafu č. 4.

Graf č. 4


Počet účastníků: 29 dětí + 12 vedoucích a praktikantů Počet oddílů: 4 Věk dětí: 7-17 let Délka tábora: 15 dnů Předchozí zkušenosti dětí s tímto táborem: Přibližně deset dětí bylo na tomto táboře podruhé, pro ostatní to byl premiérový rok. Téma CEH: Cesta do pravěku Počet etap CEH: 9

59

Počet her: 30 Zajímavost: Druhým rokem se na táboře setkaly děti z dětských domovů a děti poslané na tábor rodiči. Procentuální zastoupení jednotlivých druhů činností na celku táborové programové náplně vychází opět z přiloženého táborového programu (příloha č. 6), kde jsme jednotlivé činnosti barevně odlišili. Statisticky zpracované podíly najdeme níže v grafu č. 5.

Graf č. 5

5.4.4 Intertouch 2002

Počet účastníků: 30 + 8 instruktorů Počet oddílů: 1 Věk účastníků: 18 a více let Délka kurzu: 12 dnů Téma kurzu: „Blízká setkání“ – setkání protikladů, pohlaví, kultur, národností, s přírodou, minulostí a budoucností a se sebou samým. Počet fází kurzu: 4 – Ty & Já – První kontakt - My & Já – Jak silní jsme dohromady? - Já & Já – Kdo jsem? - Svět & Já – Mé místo ve světě.

60

Počet her: 25 (číslo upraveno v poměru k počtu dní srovnávaných programů) Zajímavost: Tento kurz byl s mezinárodní účastí a toto multikulturní složení bylo v některých částech programu využíváno. Programové složku kurzu Intertouch 2002 máme uvedeny v příloze č. 7, kde jsme barevně zvýraznili jejich charakter a rozdělili do výše uvedených pěti skupin. Jednotlivé podíly si vyjádříme v grafu č. 6.

Graf č. 6

5.4.5 Vývoj počtu her na táboře Dolní Mrzatec v letech 2000-2008 Dalším zkoumaným atributem bude počet her zařazených do programu tábora v letech 2000, 2004 a 2008. Tento počet uvedený v charakteristice jednotlivých

ročníků je

odvozen

od

počtu

etap

CEH

a

oddílových

i celotáborových aktivit herního charakteru. Vývoj můžeme sledovat v grafu č. 7.

61

Graf č. 7

Na kurzu Intertouch 2002 bylo sehráno, po přepočtení na stejný počet dnů, 25 různých her.

5.5 Interpretace výsledků analýzy Interpretaci výsledků naší analýzy začínáme stručným hodnocením roku 2000. Tento rok byl na Dolním Mrzatci rokem s rekordní táborovou účastí (92 dětí), to kladlo zvýšené nároky na všechny výchovné pracovníky, zejména na oddílové vedoucí a praktikanty, kteří měli na starosti během tábora ve svých oddílech 16 dětí. Pozitivním činitelem přispěvším k bezproblémovému průběhu tábora byl jak poutavý námět CEH (podpořený zmíněnou pyramidou a replikami dobového oblečení), tak předchozí zkušenosti dětí s prostředím i personálem tábora. Největší podíl, tj. 31 %, v táborovém programu zaujaly aktivity fyzické, přibližně čtvrtina všech činností, 26 %, byla sociálních. Na třetím a čtvrtém místě se umístily aktivity kreativní a kulturní s dvaceti, resp. osmnácti, procenty. Nejmenší podíl pěti procent patřil aktivitám psychologickým. V roce 2004 došlo k mírnému snížení počtu dětí na 86, o které se však staralo více vedoucích a praktikantů než v roce 2000 (18). Ti měli situaci ulehčenou i tím, že tento rok byl posledním před velkou „generační výměnou“ dětí, pro velkou většinu z nich to byl z věkových důvodů ročník poslední, a tak

62

znali dokonale jak prostředí tábora, tak i jeho personál. Mnoho z nich navázalo se svými vedoucími a praktikanty přátelství trvající dodnes. Pro zkušený kolektiv dětí přichystal programový vedoucí, dnes reportér redakce sportu České televize, program s větším důrazem na sociální a kulturní aktivity (nárůst o 6, resp. 2 procenta oproti roku 2000). Toho bylo dosaženo snížením podílu fyzických a kreativních aktivit. V letech 2000 a 2004 se neměnil podíl činností psychologických, jenž činil pět procent. Nejvíce změn přinesl ze sledovaných let rok 2008. Došlu k prudkému poklesu počtu dětí na 29 (přibližně třetina oproti letům předešlým) a tábora se zúčastnily v převážné většině děti z dětských domovů s nejvýše jedním pobytem na tomto táboře. Oproti roku 2004 se snížil i počet vedoucích a praktikantů na 12. Povšimněme si, že stejný počet „dospěláků“ se v roce 2000 staral o třikrát více dětí. Tento nepoměr byl způsoben snahou o dostatečné zabezpečení výchovné funkce pobytu na táboře u, v mnoha případech, obtížněji „zvladatelných“ dětí bez hlubšího vztahu k táboru u Dolního Mrzatce. Všechny výše uvedené okolnosti se promítly i do skladby táborového programu. Dětem bylo nabídnuto mnohem více přístupnějších fyzických aktivit (nárůst o sedm procent oproti předešlému sledovanému roku), u ostatních aktivit téměř došlo ke srovnání jejich podílu na programové náplni. Za zmínku stojí záměrné zvýšení podílu aktivit psychologických na téměř dvojnásobnou hodnotu. Autor programu vzal v potaz výše zmiňovaný význam těchto činností na výchovný proces dětí, proto nejen že byli vedoucí a praktikanti nabádáni k častějším rozhovorům s dětmi, ale odrazilo se to i ve společných aktivitách na táboře. Jako referenční program jsme, jak již bylo řečeno, zvolili profesionálně sestavený program vytvořený pro zážitkový kurz Intertouch 2002. Z výše uvedeného grafického vyjádření poměru jednotlivých typů činností můžeme vyčíst hlavní charakteristiku, vyváženost. Rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším podílem činí 9 % oproti minimálně 26 % v uvedených táborových programech. Hlavním činitelem v tomto rozdílu je podíl aktivit psychologických. Ten je dokonce v kurzu Intertouch 2002 druhým nejvyšším. Faktorem významně ovlivnivším zařazení takového počtu psychologických aktivit je bezpochyby věk

63

účastníků kurzu. Jak jsme již uvedli v předcházejících částech práce, je s přibývajícím věkem žádoucí zařazovat větší množství těchto aktivit. Naopak fyzické aktivity jsou pro mnoho starších lidí méně přitažlivé, proto je jich do programu kurzu zařazeno oproti tomu táborovému „pouze“ sedmnáct procent. Druhý sledovaný parametr, počet her v táborovém programu v letech 2000 až 2008, nabízí při bližším průzkumu zajímavou skutečnost. Oproti roku 2000 se počet her téměř zdvojnásobil, z 16 her v roce 2000 na 30 v roce 2008. Je více faktorů, které tento nárůst pravděpodobně způsobily. Tím prvním je výrazně menší počet dětí na táboře v roce 2008. I když nás menší počet dětí připraví o možnost zahrát si „opravdu“ velké hry, kde proti sobě soupeří několik vícečlenných týmů, je přeci jen jednodušší a praktičtější, koordinovat a dohlížet na menší počet hrajících dětí. Úměrně zvýšenému počtu dětí se najde také víc těch, kterým např. budeme muset pravidla třeba i několikrát vysvětlovat, což povede k narušení tempa jak jednotlivých částí programu, tak i her samotných. Druhým faktorem je záměrné soustředění na herní činnosti při tvorbě programu samotného. V programu z roku 2007, jímž se tato práce nezabývala, bylo herních aktivit mnohem méně a programová náplň se podobala spíše té z let 2000, či 2008. V průběhu tábora se vyskytly problémy s plněním některých tradičních úkolů, a program se tak musel z části měnit. Zkušenosti z předešlého roku vedly autora ke zvýšení počtu her v programu, jelikož hry představují nejpřístupnější a nejzábavnější formu činností pro „nezkušené“ táborníky, jakými děti v roce 2008 byly. Tato změna se setkala s velmi pozitivním ohlasem a celý tábor proběhl bez větších problémů. Posledním významným činitelem ovlivnivším zařazení tak vysokého počtu her do programu roku 2008 oproti letům minulým byla stále se rozšiřující nabídka literatury s herní tematikou, kde může každý programový vedoucí najít dostatek inspirace v podobě množství vyzkoušených her. Ty mohou být po patřičných úpravách podle prostředí a účastníků tábora do programové náplně bez obav zařazeny.

64

5.6 Návrhy na změny či vylepšení Ve vývoji náplně programu na Dolním Mrzatci je vidět, jak můžeme sledovat při srovnání s profesionálně sestaveným referenčním programem kurzu Intertouch 2002, ve sledovaných letech určitý posun a snahu o přiblížení moderním programům. Přesto se najde mnoho věcí, které by bylo v budoucnosti možno v programu změnit. Uvedeme zde dvě, z autorova pohledu nejzásadnější, vylepšení – zvýšení počtu psychologických (reflektivních, emočních) aktivit a přihlédnutí k celkové dramaturgii táborového pobytu. První uvedená změna je sice limitována věkem dětí na táboře, avšak vhodným a citlivým výběrem činností by bylo vhodné tento podíl např. o 6 % oproti roku 2008 (na celkových 15 %) navýšit. Tato změna, pozitivně působící na účinek všech ostatních činností na táboře (děti mají čas se zamyslet a diskutovat o jejich prožitcích), nemusí být dosažena pouze zařazením specializovaných reflektivních her a aktivit, pozitivní vliv v tomto směru bude mít i více času věnovaného oddílovými vedoucími a praktikanty na rozhovory s dětmi. Druhý uvedený návrh na zlepšení, dramaturgické zohlednění zařazení jednotlivých aktivit, bude vyžadovat zásadní změnu ve způsobu sestavování táborového programu. Místo „Co?“ se bude muset programový vedoucí nejdříve zabývat myšlenkou „Proč?“ a nesmí zapomenout ani na „Kdy?“. Přestože některé dramaturgické zásady se dařilo, víceméně intuitivně, při vymýšlení programu dodržovat i v minulých letech (např. po dni s větší fyzickou a psychickou námahou zařadit výlet do okolí tábora), je dramaturgie oblastí s největším prostorem pro zlepšení zkoumaných táborových programů. Je žádoucí vytyčit podle zamýšlených výchovných cílů hlavní vrcholy táborového programu a vybrat k nim odpovídající činnosti. Po vytvoření hlavní kostry již můžeme mozaiku činností doplňovat o vyzkoušené, či naopak originální programy a hry. Celou dobu bychom však měli mít na paměti i celkovou vyváženost jednotlivých druhů aktivit, abychom nevytvořili sice bezchybně dramaturgicky promyšlený program, který bude ale postrádat tolik potřebnou pestrost podněcující dětskou motivaci.

65

5.7 Shrnutí V páté části práce jsme formou rozboru konkrétních táborových programů zjišťovali podíl jednotlivých druhů aktivit z celé programové náplně. Využili jsme programy od různých autorů z tábora Dolní Mrzatec z let 2000, 2004 a 2008. Po krátké

charakteristice

táborových

ročníků

jsme

s použitím

přiložených

programových plánů graficky vyjádřili sledované podíly v uvedených letech. Jako srovnávací program nám posloužil program kurzu Intertouch z roku 2002. Druhým zkoumaným atributem byl vývoj počtu her na táboře v uvedených letech. I ten jsme graficky vyjádřili. Následovala interpretace výsledků rozboru doplněná v závěru o konkrétní návrhy na změny či vylepšení sledovaných programů.

66

Závěr Výchova dětí je nelehký úkol, s nímž se již od nepaměti potýkají generace dospělých na celém světě. Je mnoho způsobů, jak můžeme děti vychovávat a předávat jim nové znalosti a zkušenosti. Všechny mají svá pozitiva i negativa a jsou v různých podmínkách více či méně úspěšné. Tato práce si z velké množiny dostupných druhů výchovy vybrala výchovu mimoškolní, konkrétněji výchovu na letních dětských táborech. Nejprve vymezila pojem pedagogiky volného času, její funkci a obsah, a po přehledu nejdůležitějších volnočasových organizací u nás i ve světě se již věnovala tématu hlavnímu – dětským táborům a jejich programové náplni. Jelikož si dává za cíl být pomocníkem při sestavování táborového programu, podrobně se věnovala teoretickým poznatkům z této oblasti – faktorům ovlivňujícím jeho složky, druhům aktivit na táborech a v neposlední řadě i typům a významu her v programové náplni letních dětských táborů. Závěrečná část byla věnována rozboru několika zrealizovaných táborových programů, které byly porovnány s programem profesionálně sestaveným. Výstupy z provedeného rozboru posloužily jako podněty ke zlepšení a zamyšlení nad jednotlivými programy a problematikou sestavování táborových programů obecně. Je mnoho dalších směrů, kam se může člověk zajímající se o tuto problematiku v dalším rozboru programové náplně vydat. Za všechny uveďme například podrobnější rozpracování použití dramaturgie v tomto typu volnočasové výchovy, či bližší zaměření na hry s případným sestavením určitého souboru vyzkoušených kvalitních her. Tato práce by měla sloužit především jako úvod do této problematiky s naznačením konkrétního využití teoretických poznatků v rozborové části. Věříme, že bude vítaným pomocníkem nejen programovým vedoucím táborů, ale najdou si zde užitečné informace i ostatní lidé pracující s dětmi ve volném čase, pro něž budou unavené a šťastné děti odměnou za jejich náročnou práci.

67

Literatura: 1. BARTOŠ, V. Kapitoly z výchovy mimo vyučování a pedagogiky volného času: pomocný studijní text pro kombinované studium. Ústí nad Labem : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Pedagogická fakulta, 2004. 50 s. 2. BELBIN, M. Beyond The Team 1. vyd. Oxford : Butterworth-Heinemann, 2000. 121 s. 3. CAILLOIS, R. Hry a lidé: Maska a závrať. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Studia Ypsilon, 1998. 215 s. 4. CLARIJS, R. Non-formal and informal education in Europe = Dopolnitel'noje i neformal'noje obrazovanije v Jevrope.Prague : EAICY, 2005. 138 s. 5. DOLEŽALOVÁ, E. Hry na dětské tábory. 1. vyd. Praha : Grada, 2004. 303 s. 6. FOGLAR, J., CHOUR, J., ZAPLETAL, M. Etapové hry. Liberec : Skauting, 1997. 301 s. 7. FRANC, D., MARTIN, A., ZOUNKOVÁ, D. Učení zážitkem a hrou – praktická příručka instruktora. Brno : Computer Press, 2007. 208 s. 8. FRIEDRICH, Z. Letné tábory : příprava, hry, legislativa, činnosti. Bratislava : Z. Friedrich, 2007. 177 s. 9. GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno : Paido, 2000. 207 s. 10. HÁJEK, B. a kol. Děti, vedoucí, volný čas. Praha : Institut dětí a mládeže MŠMT, 2004. 120 s. 11. HÁJEK, B., HOFBAUER, B., PÁVKOVÁ, J. Pedagogika volného času. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2003. 105 s. 12. INSTRUKTOŘI BRNO. Fond her : 52 nejlepších her z akcí a kurzů. 1. vyd. Brno : Computer Press, 2007. 211 s. 13. JŮVA, V.; SPOUSTA, V.; FUKAČ, J. Metody a formy výchovy ve volném čase : kultura a umění ve výchově. Brno : MU, 1998. 14. MARŠÁLKOVÁ, J., VÁLEK, Z. Vademecum k letním táborům.Praha : Institut dětí a mládeže Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, 1998. 49 s.

68

15. MEEKS, Carol B., MAULDIN T. Children's time in structured and unstructured leisure activities. Journal of Family and Economic Issues., 1990, roč. 11, č. 3. s. 257-281. 16. NĚMEC, J. a kol. Kapitoly ze sociální pedagogiky a pedagogiky volného času pro doplňující pedagogické studium. Brno : Paido, 2002. 119 s. 17. NEUMAN, J. a kol. Dobrodružné hry a cvičení v přírodě. 3. vyd. Praha : Portál, 2000. 324 s. 18. NEUMAN, J. a kol. Turistika a sporty v přírodě. Praha : Portál, 2000. 19. OBERMAJER, J. Ve svitu táborového ohně : nejúspěšnější hry nejen na tábor. 1. vyd. Praha : Dokořán, 2008. 145 s. 20. PÁVKOVÁ, J. a kol. Pedagogika volného času. 3. vyd. Praha : Portál, 2002. 231 s. 21. PERIČ, T. Hry ve sportovní přípravě dětí. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2004. 100 s. 22. SVOBODA, B. Pedagogika sportu. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2000. 250 s. 23. SÝKORA, J. Zážitkové kurzy jako nástroj pedagoga volného času. 1. vyd. Hradec Králové : Gaudeamus, 2006. 59 s. 24. Tábory a jiné zotavovací akce : průvodce jejich přípravou. Praha : IDM MŠMT, 2004. 136 s. 25. VALENTA, M., REISMAN, M. Dramaterapie : speciální pedagogika, psychologie, psychiatrie, gerontologie, penitenciární a postpenitenciární péče, pedagogika volného času, prevence a terapie sociálně patologických jevů. 1. vyd. Olomouc : Netopejr, 1999. 132 s. 26. VÁŽANSKÝ, M., SMÉKAL, V. Základy pedagogiky volného času. 1. vyd. Brno : Paido, 1995. 190 s. 27. ZAPLETAL, M. a kol. Zlatý fond her. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 1990. 248 s. 28. ZICH, F. Co s volným časem? 1. vyd. Praha : Pressfoto, 1978. 166 s. 29. Gymnasion - časopis pro zážitkovou pedagogiku. Vyd. Prázdninová škola Lipnice. 30. http://ec.europa.eu/public_opinion/index_en.htm 31. http://en.wikipedia.org/wiki/Summer_camp

69

32. http://verejnost.skaut.cz/ 33. http://www.acacamps.org/ 34. http://www.ccamping.org/index.php 35. http://www.dobrytabor.cz 36. http://www.fi.muni.cz/~xpelanek/hry/ 37. http://www.mrzatec.cz 38. http://www.msmt.cz 39. http://www.outwardbound.org/ 40. http://www.pionyr.cz 41. http://www.psl.cz/default.aspx 42. http://www.scout.org/en 43. http://www.un.org/millenniumgoals/ 44. http://www.woodcraft.cz/ 45. http://www.worldleisure.org/pdfs/charter.pdf 46. http://www.ymca.int/

70

Příloha č. 1: Charta výchovy pro volný čas

Charter for Leisure

Introduction Consistent with the Universal Declaration of Human Rights (Article 27), all cultures and societies recognise to some extent the right to rest and leisure. Here, because personal freedom and choice are central elements of leisure, individuals can freely choose their activities and experiences, many of them leading to substantial benefits for person and community.

Articles

1. All people have a basic human right to leisure activities that are in harmony with the norms and social values of their compatriots. All governments are obliged to recognise and protect this right of its citizens. 2. Provisions for leisure for the quality of life are as important as those for health and education. Governments should ensure their citizens a variety of accessible leisure and recreational opportunities of the highest quality. 3. The individual is his/her best leisure and recreational resource. Thus, governments should ensure the means for acquiring those skills and understandings necessary to optimize leisure experiences. 4. Individuals can use leisure opportunities for self-fulfilment, developing personal

relationships,

improving

social

integration,

developing

communities and cultural identity as well as promoting international understanding and co-operation and enhancing quality of life. 5. Governments should ensure the future availability of fulfilling leisure experiences by maintaining the quality of their country’s physical, social and cultural environment.

71

6. Governments should ensure the training of professionals to help individuals acquire personal skills, discover and develop their talents and to broaden their range of leisure and recreational opportunities. 7. Citizens must have access to all forms of leisure information about the nature of leisure and its opportunities, using it to enhance their knowledge and inform decisions on local and national policy. 8. Educational institutions must make every effort to teach the nature and importance of leisure and how to integrate this knowledge into personal lifestyle.

72

Příloha č. 2: Legislativa a některé vybrané normy související s prací s dětmi a mládeží

Zákony

Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů a Zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském a jeho novelu 81/2005 Sb. Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění platných předpisů Usnesení vlády ČR č. 114/2001 - Zásady vlády pro poskytování dotací ze státního rozpočtu Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí Zákon 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů a zněj vcházející vyhlášky (viz. níže). Zákon č.274/2003 Sb. kterým se mění některé zákony na úseku veřejného zdraví

Vyhlášky

Vyhlášky, které vycházejí ze zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů: Vyhláška MZ ČR č. 148/2004 Sb. o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti Vyhláška MZ ČR č. 137/2004 Sb. o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných.

73

Další

Deklarace práv dítěte Úmluva o právech dítěte (zákon 104/1991 Sb.)


74

Příloha č. 3: Denní rozvrh tábora Dolní Mrzatec

75

Příloha č. 4: Program tábora Dolní Mrzatec z roku 2000

76


77

78

79

80


81

82

Příloha č. 7: Program kurzu Intertouch 2002

83

Anotace FINDEJS, Jan: Analýza programové náplně na letních dětských táborech. Brno: MU FSpS. 83 s.

Diplomová práce je zaměřena na pedagogiku volného času, organizace pracující s dětmi ve volném čase a letní dětské tábory. Hlavní část zkoumá složky táborové programové náplně a podle uvedených kriterií analyzuje konkrétní táborové programy.

Klíčová slova: volný čas, letní dětský tábor, hra, táborový program.

Annotation FINDEJS, Jan: Analysis of program components at children summer camps. Brno: MU FSpS. 83 p.

This diploma thesis is focused on leisure time pedagogy, leisure time organizations, and children summer camps. Summer camp program components are discussed and analyzed in the main part of the thesis.

Key words: leisure time, children summer camp, game, camp program.

84

Analýza programové náplně na letních dětských táborech

Recommend Documents