Analýza materiální vybavenosti pro výuku atletiky na ZŠ v Karviné

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě

Analýza materiální vybavenosti pro výuku atletiky na ZŠ v Karviné

Bakalářská práce

Brno 2012

Vedoucí bakalářské práce:

Vypravoval:

Mgr. Zuzana Hlavoňová

Milan Husár

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a použitou literaturu i informační zdroje jsem uvedl v přiloženém seznamu.

V Brně dne: 23. 4. 2012

……….………………… Podpis autora

Poděkování: Tímto bych chtěl poděkovat paní Mgr. Zuzaně Hlavoňové za vstřícný přístup a velmi cenné rady a připomínky, jež mi usnadnily zpracování mé bakalářské práce.

Obsah Úvod ........................................................................................................................ 3 1.

Charakteristika atletiky ................................................................................... 4

2.

Školní tělesná výchova .................................................................................... 6 2.1

Vzdělávací programy na školách.............................................................. 7

2.1.1

3.

2.2

Atletika ve školní tělesné výchově

2.3

Školní atletické soutěže .......................................................................... 12

na základních školách ................... 9

Potřebné materiální vybavení pro výuku atletiky na základních školách ... 14 3.1

Běhy........................................................................................................ 15

3.2

Skoky ...................................................................................................... 18

3.2.1

Skok do dálky.................................................................................. 18

3.2.2

Skok do výšky ................................................................................. 19

3.3

4.

Tělesná výchova v osnovách základních škol ................................... 7

Vrhačské disciplíny ................................................................................ 21

3.3.1

Hod kriketovým míčkem a granátem .............................................. 21

3.3.2

Vrh koulí ......................................................................................... 22

Praktická část ................................................................................................ 24 4.1

Cíl práce ................................................................................................. 24

4.2

Hypotézy ................................................................................................ 24

4.3

Otázky pro výzkum ................................................................................ 25

4.4

Charakteristika zkoumaných objektů ..................................................... 25

4.5

Realizace práce ....................................................................................... 26

4.6

Vyhodnocení .......................................................................................... 28

4.6.1

Vyhodnocení jednotlivých otázek ................................................... 28

4.6.2

Vyhodnocení hypotéz...................................................................... 40

1

Závěr ..................................................................................................................... 45 Seznam literatury .................................................................................................. 46 Seznam grafů a příloh ........................................................................................... 48 Přílohy ................................................................................................................... 50 Resumé .................................................................................................................. 53 Summary ............................................................................................................... 53

2

Úvod Školní tělesná výchova, jakožto významná složka všestranné a harmonické výchovy člověka, má na základních školách důležité postavení. Ve vývoji žáků je její funkce nezastupitelná, a proto je minimální hodinová dotace tělesné výchovy 2 hodiny týdně. Tělesná výchova napomáhá rozvíjet kondiční a koordinační schopnosti, zvyšuje tělesnou zdatnost a umožňuje žákům získat teoretické a praktické znalosti tělovýchovného vzdělání. Dále také může v dětech utvářet kladný vztah k pohybové aktivitě a sportu vůbec. To je, zejména v dnešní době plné počítačových her a sedavého způsobu života, velmi důležité. Ve školní tělesné výchově se setkáváme s pohybovými aktivitami, které kladou různé nároky na materiální vybavení. Některé pohybové aktivity jsou materiálně náročné a pro realizaci ve školách obtížné, jiné naopak speciální vybavení nevyžadují a dají se praktikovat v podstatě kdekoliv. Škola by však měla mít vhodné vybavení alespoň pro učivo, které vychází ze vzdělávacích programů a učebních osnov. Ve své bakalářské práci se budu zabývat analýzou materiálního vybavení pro výuku atletiky na základních školách. Cílem moji práce je zjistit, zda mají základní školy vhodné materiální vybavení pro výuku atletických disciplín, které vycházejí ze školních osnov. Analýza bude probíhat na základních školách v Karviné, jejíž prostředí je mi blízké. Analyzovat atletické vybavení jsem se rozhodl především proto, že z atletiky, jakožto základního sportovního odvětví, vychází řada přirozených pohybů (chůze, běh, skok), které tvoří základ pohybové aktivity a jsou důležitým článkem i pro ostatní sportovní odvětví. Proto by atletika měla být i nedílnou součástí školní tělesné výchovy a je nutné, aby školy měli vhodné materiální vybavení pro výuku atletických disciplín vycházejících ze školních osnov. Dalším důvodem bylo také to, že pro realizaci jednotlivých atletických disciplín je zapotřebí specifické materiální vybavení a bude tak zajímavé porovnat, pro které atletické disciplíny mají na základních školách potřebné vybavení a pro které nikoliv.

3

1. Charakteristika atletiky „Termín atletika pochází z řeckého slova áthlon, které znamená cenu, o níž se závodí.“ (Šímon, 1997, str. 5) Původně se atletika dělila na lehkou a těžkou. Lehká atletika zahrnovala běhy, skoky, hody a vrhy, zatímco atletika těžká obsahovala box, vzpírání a zápas. V 60. letech 20. století se však lehká atletika organizačně oddělila a začal se používat jen zkrácený název atletika. (Šimon, 1998) Atletika je často nazývána jako královna sportů. A to nejen z důvodu, že zaujímá ústřední postavení mezi sporty, ale hlavně proto, že jako ze základního sportovního odvětví z ní vycházejí přirozené pohyby, jako jsou chůze, běh, skok či hod. Tyto pohybové schopnosti člověka jsou základem pro veškerou pohybovou aktivitu a sport, ovlivňují celkovou fyzickou zdatnost, proto by se všichni sportovci, ať se jedná o fotbalisty, basketbalisty nebo tenisty, měli v tréninku věnovat atletické přípravě. (Šimon, 1998 & Kaplan, Válková, 2009) O popularitě tohoto sportu, ve kterém došlo k největšímu rozmachu v 70. a 80. letech 20. století, svědčí i to, že nejsilnější sportovní federací je Mezinárodní atletická federace. Významný podíl na zviditelnění atletiky měla především televize, díky níž mohli diváci sledovat zajímavé, napínavé a zároveň snadno pochopitelné soutěže, které se staly ihned oblíbenými. V součastné době, atletika obsahuje 46 disciplín mužských a 44 disciplín ženských, které jsou rychlostního, vytrvalostního či silového charakteru. (Šimon, 1998 & Prukner, Machová, 2011) „Atletika je sport, ve kterém je testována výkonnost člověka v rychlosti, síle, vytrvalosti a v koordinaci.“ (Šimon, 1998, str. 5) Měření jednotlivých výkonů je poměrně jednoduché a zároveň přesné. Využívá se časových a délkových měrných jednotek. Díky platných pravidel I.A.A.F. (Mezinárodní asociace atletických federací) jsou výsledky porovnatelné bez ohledu na dobu a místo konání

soutěže.

Právě

tato

lehce

měřitelná

povaha

dává

prostor

pro experimentování a studium atletického pohybu, který se tak stal vhodným objektem zkoumání. Poznatky z tohoto zkoumání zásadně ovlivnily a obohatily

4

sportovní lékařství, sportovní pedagogiku, psychologii a hlavně teorii sportovního tréninku. (Šimon, 1998) Pochopitelně nejvíce atletickou teorii a metodiku ovlivnila a obohatila vrcholová atletika. Zdokonalil se systém sportovní přípravy, který bývá také často využíván na místních či regionálních úrovních pro trénink atletiky různé věkové a výkonnostní kategorie. Vrcholová atletika, díky systematického a dlouhodobého působení, vytváří předpoklady pro správný rozvoj jak fyzických, tak psychických schopností. Na nejnižší úrovni se s atletikou setkáváme v hodinách tělesné výchovy, která tvoří základ pro atletické pohyby a všestranný rozvoj vůbec, proto je také nazývaná jako základní atletika. Je zaměřena na získání základů techniky atletické chůze, běhů, některých skoků, vrhů a hodů, pomáhá nám zdokonalovat tělesnou kondici, upevňovat zdraví a některé atletické disciplíny mohou být účinným prostředkem k odstranění jednostranného zatížení. (Šimon, 1998 & Prukner, Machová, 2011) Do sféry volnočasových aktivit jedince patří rekreační atletika. Ta je oblíbena především proto, že se jedná o sport, který můžeme provazovat na venkovních sportovištích, na nezařízeném hřišti nebo ve volné přírodě. Má velkou výhodu v tom, že se dá pěstovat na čerstvém vzduchu a za každého počasí. Atletika vykonávaná v přírodě, má své kouzlo v tom, že učí člověka znovu poznávat přírodu, být s ní v kontaktu a zároveň si zlepšovat naší fyzickou kondici. (Šimon, 1998)

5

2. Školní tělesná výchova Již téměř 130 let je školní tělesná výchova součástí vzdělání na českých školách. Jako prvotní impulz vnímáme reformu školské soustavy, na kterou přistoupilo Rakousko po prohrané válce s Pruskem. Součástí této reformy bylo v roce 1869 zavedení povinné tělesné výchovy do osnov obecných škol. Jednalo se o dvě vyučovací jednotky týdně a hlavním cílem školní tělesné výchovy byl rozvoj síly, obratnosti, jistoty, odvahy a sebedůvěry. (Vilímová, 2009) Tělesná výchova navazuje na antický ideál, kde se považovala za vzor vzdělání jednota tělesné krásy a duševní pohody. Dnes je hlavně důležitou složkou všestranné a harmonické výchovy člověka. (Vilímová, 2009) Pojem školní tělesná výchova označuje činnost, která se uskutečňuje na základních a středních školách. Je důležitou formou pohybového učení, utužuje zdraví, zvyšuje tělesnou zdatnost, umožňuje získat teoretické a praktické znalosti tělovýchovného vzdělání a je vůbec nejrozšířenější formou organizované sportovní činnosti. (Kaplan, Válková, 2009) Podle Vilímové (2009), patří mezi hlavní úkoly tělesné výchovy zvládnutí, zdokonalení a stabilizace pohybových dovedností. Stejně tak by měla rozvíjet kondiční a koordinační pohybové schopnosti, utvářet v nás trvalý vztah k pohybové aktivitě a v neposlední řadě by měla být zdrojem získávání informací z oblasti sportu. Žáci, díky školní tělesné výchově, navzájem poznávají své pohybové možnosti i omezení, překonávají zábrany a učí se vybírat správné řešení situace. Na základě společného zájmu spolu spolupracují, dostávají se do vzájemného kontaktu, uplatňují svojí tvořivost, což často může vést k utužování kolektivu a ke vzniku nového přátelství či part. (Vilímová, 2009)

6

2.1 Vzdělávací programy na školách Přístup ke vzdělání v České republice se výrazně změnil vstupem České republiky do Evropské unie. Hlavním dokumentem, který formuluje nové principy kurikulární politiky, se stal Národní program rozvoje vzdělávání v ČR. Tento program, zpracovaný Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, zahrnuje nové kurikulární dokumenty pro vzdělávání žáků od 3 do 19 let, které tvoří dvě úrovně. Jedná se o úroveň státní a školní. Na státní úrovni je zpracován Národní program vzdělávání a také rámcové vzdělávací programy (RVP). Zatímco Národní program vzdělávání formuluje vzdělávání jako celek, RVP určují závazné rámce vzdělávání pro konkrétní etapy (předškolní, základní a střední). Školní úroveň se týká jednotlivých škol, které si sami vytváří své vlastní školní vzdělávací

programy

na

základě

podmínek

příslušného

RVP.

(http://www.pf.jcu.cz/research/svp/rvp-zv-0905.pdf) RVP vymezuje vzdělávací obsah jednotlivých škol. Obsah pro základní vzdělávání vychází konkrétně z rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (RVP ZV) a je rozdělen do devíti vzdělávacích oblastí, přičemž každá oblast zahrnuje vzdělávací obory sobě podobné. Obor Tělesná výchova spadá společně s Výchovou ke zdraví do oblasti Člověk a zdraví. Jednotlivé učební plány

a

osnovy

jsou

pak

součástí

školních

vzdělávacích

programů.

(http://www.pf.jcu.cz/research/svp/rvp-zv-0905.pdf)

2.1.1 Tělesná výchova v osnovách základních škol Tělesná výchova je v učebních osnovách jako povinný předmět určena žákům ve všech ročnících základních škol. Zařazují se minimálně dvě vyučovací hodiny týdně pro každý ročník základní školy. Učební osnovy ve své úvodní části zahrnují charakteristiku předmětu, vymezují cíle i pokyny k řízení výchovně vzdělávacího procesu. V další části formulují obsah učiva a způsob dosažení cílů. Učivo je členěno do tří, vzájemně propojených etap, které zohledňují vývoj žáků, jejich pohybovou úroveň atd. (Vilímová, 2009)

7

Do první etapy řadíme 1. a 2. ročník, se kterými je spojen nástup žáků do školy a postupné přizpůsobení se pracovnímu zatížení. Tělesná výchova je převážně zaměřená na hravé pojetí, kdy se klade důraz nejenom na prožitek, ale také na zdravotní účinek pohybových schopností. Utváří se základní pohybové dovednosti i nové hygienické a organizační návyky. (Vilímová, 2009) Druhou etapu naplňuje 3. až 5. ročník. Žáci jsou ve věku, kdy dochází k prudkému rozvoji pohybových dovedností, rozvíjí se koordinace a rychlost, projevuje se zvětšený zájem o pohybovou aktivitu. Tělesná výchova je orientovaná na míčové a pohybové hry, učí se základním pravidlům míčových her. Klade se důraz na správnou přípravu před sportovní činností, na zdravotně zaměřené činnosti a bezpečnost při sportování. (Vilímová, 2009) V poslední etapě je zahrnut druhý stupeň základní školy, tedy 6. až 9. ročník. V těchto ročnících jsou třídy zpravidla děleny na skupiny dívek a chlapců. Žáci dospívají, mohou lépe uplatňovat své silové a vytrvalostní předpoklady, poznávají smysl a cíl svých aktivit, jsou schopni vzájemné spolupráci ve skupině a projevuje se u nich soutěživost. (Vilímová, 2009) „Obsah předmětu TV je převážně vyučován v koncentrovaných tematických blocích – proto jsou i osnovy členěny do tematických celků.“ (Vilímová, 2009, str. 108) Učivo není děleno do ročníků, ale jedná se o ucelený soubor námětů a výstupů pro výše uvedené vzdělávací etapy. V dřívějších osnovách byl přesně stanoven obsah pro jednotlivé ročníky včetně kontrolních cviků. V součastné době však výběr učiva určuje učitel, který tak utváří konkrétní vzdělávací program. Výhradně je rozlišováno jen učivo základní a prohlubující. Platí však, že základní učivo nižší etapy je součástí základního učiva etapy vyšší, které je náročnější. Je tedy vhodné vycházet z jednodušších prvků, které již mají žáci zažité. (Vilímová, 2009 & Kaplan, Válková, 2009) Přehled tematických celků jak uvádí Vilímová (2009): 

Poznatky z TV a sportu, komunikace, organizace, hygiena a bezpečnost v TV a sportu

8



Průpravná,

kondiční,

koordinační,

kompenzační,

relaxační,

vyrovnávací, tvořivá a jiná cvičení

Je

nutno



Gymnastika



Rytmické a kondiční gymnastické činnosti s hudbou, tanec



Úpoly



Atletika



Pohybové hry a netradiční pohybové činnosti



Sportovní hry



Plavání



Bruslení



Lyžování



Turistika a pobyt v přírodě podotknout,

že

vzhledem

k potřebě

prostorových

podmínek

a specifického vybavení jsou jednotlivé tematické celky, jako je plavání, lyžování, bruslení, turistika a pobyt v přírodě, zahrnovány do výuky ve formě kurzů, soustředěné výuky nebo do jiných organizačních forem. (Vilímová, 2009)

2.2 Atletika ve školní tělesné výchově na základních školách Atletika je ve školní tělesné výchově zařazena na všech stupních škol a má své tradiční postavení, které by neměl vyučující snižovat. A to nejen proto, že všestranně rozvíjí rychlost, sílu, vytrvalost a obratnost, podílí se na zdokonalování pohybových dovedností, upevňování zdraví a odolnosti žáků, ale také proto, že svým charakterem podporuje výchovu kladných morálních hodnot a vzbuzuje u žáků houževnatost, ukázněnost či kolektivnost. (Kaplan, Válková, 2009 & Choutková, Vomáčka, Blahušová, 1979) Učitel, při výuce atletiky, by měl zvolit vhodnou organizaci a strukturu vyučovací jednotky, správně vybrat obsah atletických disciplín a průpravných cvičení v závislosti na věku, úrovni tělesného vývoje žáků a jejich pohybové 9

připravenosti. Měl by brát ohled na podmínky a prostředí, v nichž výuka probíhá, přihlížet k cílům, kterých chce dosáhnout a na základě toho vybírat vhodné učivo, které by obsahovalo nácvik a zdokonalení atletických disciplín, rozvoj obecných a speciálních pohybových schopností a základní pravidla atletiky. (Choutková, Vomáčka, Blahušová, 1979) Cílem atletiky v 1. a ve 2. ročníku na ZŠ by mělo být rozvíjení základních pohybových schopností, jako je vytrvalost, rychlost, dynamická síla a obratnost. Žáci v těchto ročnících mají schopnost napodobovat a reprodukovat pohyb, proto je tady důležitá funkce učitele v tom, aby žákům správně předvedl pohyb, který mají vykonávat. Zájem o atletická cvičení se však projevuje spontánně. Důvodem je prostředí, ve kterém se při atletice nacházejí, a které jim umožňuje běhat, skákat nebo si s něčím házet. Dále se děti díky atletiky mohou identifikovat se skupinou, mají možnost vyniknutí a srovnání s ostatními. (Vilímová, 1997) Základní učivo atletiky pro 1. a 2. ročník dle Vilímové (1997): 

Rychlý běh na 30 – 50 metrů.



Vytrvalostní běh postupně až do 12 minut.



Běh přes přiměřené přírodní i umělé překážky.



Skok do dálky z místa odrazem snožmo.



Skok do dálky z rozběhu.



Hod míčkem horním obloukem na dálku.

Prohlubující učivo atletiky pro 1. a 2. ročník dle Vilímové (1997): 

Rychlý běh na 30 – 50 metrů s přebíháním úzkých (20 cm) pravidelně rozestavěných překážek.



Skok dalekovysoký z rozběhu.



Hod míčkem horním obloukem na cíl.

Ve 3. a 4. ročníku na ZŠ by učitelé tělesné výchovy, potažmo atletiky, měli pokračovat v rozvíjení základních pohybových schopností a klást důraz na zvyšování funkčnosti vnitřních orgánů. U žáků by mělo docházet k osvojování

10

základních soutěžních pravidel atletiky a měla by se rozvíjet schopnost mobilizovat vnitřní síly při měřených výkonech. (Vilímová, 1997) Základní učivo atletiky pro 3. a 4. ročník dle Vilímové (1997): 

Rychlý běh na 30 – 50 m s nízkým startem na čas.



Rychlý běh na 30 – 50 m s přebíháním pravidelně rozestavěných nízkých překážek (20 – 40 cm).



Vytrvalostní běh postupně až do 12 minut (i na výkon).



Skok daleký z místa odrazem snožmo na výkon.



Skok daleký z rozběhu – i s měřením výkonu.



Hod míčkem na výkon.

Prohlubující učivo atletiky pro 3. a 4. ročník dle Vilímové (1997): 

Nácvik dalšího způsobu skoku vysokého.



Zdokonalení techniky běhu – běžecká abeceda.



Běh terénem přes přírodní i umělé překážky až do 25 minut s vloženými přestávkami.

V 5. ročníku by se vyučující měl zaměřovat na zdokonalování techniky provedení atletických činností, které se žáci již učili. (Vilímová, 1997) Následuje 2. stupeň základní školy, pro nějž je charakteristickým znakem výrazný tělesný růst žáků. Avšak u jednotlivců dochází k výrazným váhovým a výškovým odchylkám. Na tuto okolnost by měl vyučující brát ohled v některých atletických disciplínách, především ve skoku do výšky čí vrhu koulí. Atletika je řazena do všech ročníku 2. stupně ZŠ v doporučeném rozsahu 18 hodin ročně. V hodinách by se mělo pokračovat v rozvoji pohybových schopností, mělo by docházet k osvojení atletických dovedností, které jsou obsaženy v učebních osnovách a žáci by již měli prokazovat přiměřenou atletickou výkonnost. (Vilímová, 1997)

11

Základní učivo atletiky dle Vilímové (1997): 6. – 9. ročník: 

Běh na 60 metrů.



Běh na 1500 metrů (v 7. – 9. ročníku jen dívky).



Skok do dálky skrčmo.



Skok do výšky.

6. – 7. ročník: 

Polovysoký a nízký start.



Hod míčkem 150 g (na dálku i na cíl).

8. – 9. ročník: 

Běh na 3000 m (jen chlapci).



Štafetový běh.



Hod granátem 350 g (na dálku i na cíl).

Prohlubující učivo atletiky dle Vilímové (1997): 7. – 9. ročník: 

Překážkový běh.



Vrh koulí.

2.3 Školní atletické soutěže Základem atletické činnosti jsou soutěže, které jsou také nedílnou součástí školní atletiky. Tyto soutěže by měly u žáků vzbuzovat zájem o závodění, měly by zjišťovat, jak tělovýchovná činnost ovlivňuje žáka, ať už po stránce zdravotní, vzdělávací nebo výchovné. V neposlední řadě nám tyto soutěže umožňují, na základě získaných údajů, porovnání jednotlivých žáků, tříd a škol v jednotlivých disciplínách. (Vilímová, Kotyza, Luža, 2000 & Šimon, 1998)

12

Školní atletické soutěže většinou pořádá Asociace školních sportovních klubů České republiky spolu s Českým atletickým svazem. Je pro ně charakteristické především vyhodnocování soutěží družstev, která však nejsou sestavena jako výběry okresní nebo oblastní, nýbrž družstvo tvoří vždy žáci školy, kterou navštěvují. To vede školy ke zvýšenému zájmu o atletiku a ta dostává větší prostor v hodinách tělesné výchovy. (Vilímová, Kotyza, Luža, 2000 & Šimon, 1998)

13

3. Potřebné materiální vybavení pro výuku atletiky na základních školách Pro výuku atletiky ve školní tělesné výchově je nutné alespoň základní materiální vybavení, které je potřebné pro disciplíny vycházející z učebních osnov na základních školách, tedy pro běhy a základní technické disciplíny. Rozhodně by neměla chybět uzavřená atletická trať, vybavení pro vrh koulí a skoky. Toto základní atletické vybavení se zpravidla nachází na jednom školním atletickém hřišti. Výhodou takového hřiště je, že se dá využít i u jiných činností tělesné výchovy. (Chromý, Válková, 1985 & Statelová, Daniš, 1983) Vzhledem k organizaci a pevnému časovému rozvrhu ve školní tělesné výchově, je nutné, aby školní hřiště nebyly vzdálené od školy více jak 300 m, popřípadě 5 minut chůze. Také nesmí trasu mezi školou a hřištěm křižovat žádná vozovka s hustou dopravou. (Statelová, Daniš, 1983) Materiální podmínky mohou ovlivnit jak obsah, tak prostředky a formy výuky. Na učitele

jsou

tak

kladeny

specifické

nároky

z hlediska

materiálně-

organizačního. Měl by řádně připravit dostupné vybavení, pečovat o jeho údržbu, a to ať už z důvodů výcvikových, výchovných nebo bezpečnostních. (Chromý, Válková, 1985 & Choutková, Vomáčka, Blahušová, 1979) O potřebném vybavení je třeba se dohodnout s členy předmětové rady Tělesné výchovy ve škole, avšak učitel může zajistit některé pomůcky společnou výrobou s žáky, kteří svou aktivitou mohou přispět k tvorbě jednoduchých pomůcek. Jedná se zejména o drobná náčiní, která slouží především jednotlivcům. Tato výrobní činnost má navíc i výchovný charakter, a to nejen ve smyslu učení žáků pracovitosti, ale také proto, že si žáci více váží náčiní, které vyrobili vlastním úsilím. (Chromý, Válková, 1985 & Choutková, Vomáčka, Blahušová, 1979)

14

3.1 Běhy Základem atletiky je běh, který je pokládán za nejdůležitější tělesné cvičení vůbec. Je samostatnou atletickou disciplínou, avšak tvoří základ většiny atletických disciplín i mnoho dalších sportovních odvětví. Stejně jako u chůze, tak i u běhu se jedná o cyklické pohyby, kdy nohy, paže a trup vykonávají stále stejné opakující se pohyby. Rozdíl je však v tom, že při chůzi jsme neustále v kontaktu se zemí, zatímco při běhu se dostáváme do tzv. fáze letu, kdy chodidla v určitém okamžiku nejsou v kontaktu s podložkou. (Válková, 1992 & Choutková, Sušanka, Beran, 1977) Můžeme tedy říct, že: „chůze je soustava kroků, běh je soustava skoků.“(Válková, 1992, str. 11) Podle Válkové (1992) dělíme běhy:  Podle způsobu provádění na běhy: 

Hladké



Překážkové



Štafetové

 Podle délky tratě na běhy: 

Krátké (sprinty – do 400 m včetně)



Střední (do 3000 m)



Vytrvalostní (nad 3000 m)

 Podle místa konání na běhy: 

Na dráze (otevřené - v hale)



Mimo dráhu 

Přespolní



Silniční



Lesní

Vybavení, které by mělo být k dispozici pro běhy, zahrnuje běžecký ovál, přímou atletickou trať (jako součást běžeckého oválu nebo samostatně), startovací zařízení, startovní bloky, překážky a štafetové kolíky.

15

Běžecký ovál Klasický závodní běžecký ovál je dlouhý 400 m a na mezinárodní úrovni by měl obsahovat nejméně 6 drah, které se od sebe neliší a jsou široké nejméně 122 cm a nejvíce 125 cm. Běžecký ovál se skládá ze dvou 100 metrových přímých úseků a ze dvou symetrických oblouků. V běžné vyučovací jednotce se však využije jen prostor kolem 50 – 60 m. Kromě toho děti při vytrvalostním běhu na dlouhém ovále lehce ztrácejí motivaci a uběhnou méně metrů než na kratším okruhu. Proto se pro školní potřeby budují běžecké ovály, které jsou kratší (200 – 250 m) a v optimálním případě mají alespoň 4 stejně široké dráhy. Vnitřní stranu tratě ohraničuje obrubník z betonu, dřeva, ocele nebo jiného materiálu, na který je vhodné trvale vyznačit označení pro start, cíl, rozestavění překážek apod. Startovní a cílová čára se vyznačuje bílou čárou, která je 5 cm široká a je kolmá na čáry vymezující jednotlivé dráhy. (Chromý, Válková, 1985 & Statelová, Daniš, 1983) Přímá atletická trať Zpravidla se přímé atletické tratě budují jako součást uzavřeného běžeckého oválu a jsou určeny pro hladké a překážkové běhy od 60 m do 110 m. Ovšem v některých případech se můžou zřizovat samostatně. S touto variantou se často setkáváme právě na školách, kde není dostatek pozemku pro běžecký ovál. Právě od prostoru se odvíjí i délka přímé tratě, která se pohybuje od 70 – 130 m, přičemž před startovní čarou má být prostor 4 – 5 m a za cílovou čarou se musí nechat volný prostor minimálně 10 m. (Statelová, Daniš, 1983)

Startovací zařízení V atletice se jako startovací zařízení využívají startovaní pistole nebo tzv. klapačky. Ve školní praxi se převážně setkáváme s klapačkou, která se skládá z dvou dřevěných destiček, jejichž rozměry jsou asi 25 x 15 cm a na obou stranách jsou opatřeny držadly. Při startovním povelu „Připravte se!“ je klapačka úplně rozevřena, při povelu „Pozor!“ se její ramena přiblíží a při úplném sklepnutí se vybíhá. (Chromý, Válková, 1985)

16

Startovní bloky Startovní bloky jsou tvořeny tuhou konstrukci, která je pomocí hřebů pevně usazena na dráze tak, aby co nejméně poškodila dráhu a byla rychle odstranitelná. Na tuto konstrukci se uchycují dvě samostatné, tvrdé nebo vyduté opěrné plochy pro chodidla. Upevnění opěrných ploch je stabilní, avšak nemělo by bránit v posunutí opěr vpřed a vzad, aby si závodník mohl upravit vzájemnou polohu opěr podle svých zvyků a potřeb. Startovní bloky se musí bezpodmínečně použít při závodech dlouhých do 400 m. Naopak při bězích nad 400 m se použít nesmějí. (Šimon, 1998) Překážky Překážku, jejíž hmotnost musí být alespoň 10 kg a maximální šířka 122cm, tvoří dvě základny o délce 70 cm, dva stojany a horní příčka. Základny a stojany jsou zhotoveny z kovu nebo jiného vhodného materiálu, zatímco horní příčka je zpravidla dřevěná. Stojany jsou upevněny na konci základen tak, aby ke sklopení překážky byla třeba síla minimálně 35,6 – 39,2 N, když síla působí ve středu horní hrany dřevěné příčky. Výška překážky se dá regulovat, tudíž se jedna překážka využívá pro více závodů. (Šimon, 1998)

Štafetové kolíky Štafetový kolík je kruhové duté těleso o průměru 40 mm a délce 30 cm. Jeho hmotnost musí být minimálně 50 gramů a vyrábí se ze dřeva, kovu nebo jiného tuhého materiálu. Ve školách jej lze vyrobit například z násady ke smetáku, která má sice menší průměr než závodní kolíky, avšak tato velikost může být pro dětskou

dlaň

z počátku

výhodnější.

(Chromý,

Válková,

1985

& http://www.atletika.cz/clenska-sekce/rozhodci/legislativa/pravidla-atletiky/)

17

3.2 Skoky Jak uvádí Válková (1992), skoky řadíme mezi technické disciplíny, které dělíme na horizontální (skok do dálky, trojskok) a vertikální (skok do výšky, skok o tyči). U žáků patří skoky mezi nejoblíbenější atletické disciplíny vůbec, i proto je nutné, aby pro ně školy měly potřebné materiální vybavení.

3.2.1 Skok do dálky Skok do dálky patří mezi nejpřirozenější a zároveň nejstarší atletické disciplíny. Cílem je překonat co největší vzdálenost. Závisí tedy na rychlosti rozběhu, který musí být přiměřeně dlouhý, na správném odrazu a úhlu vzletu. (Válková, 1992) Rozlišujeme 3 způsoby skoku do dálky: 

Skrčný (základní)



Závěsný



Kročný

Jejich název vychází z doprovodných pohybů při letové fázi. U způsobu skrčného jde odrazová noha vpřed, přidává se ke švihové a společně předkopnou vpřed. Kdežto při způsobu závěsném se v letu švihová noha uvolněně spouští dolů, ohnutá pod tělem se potkává s druhou nohou, paže se setkávají ve vzpažení, dochází k prohnutí v oblasti beder a k typické závěsné poloze. Poslední způsob je kročný, pro který je charakteristické, že skokan při letové fázi pokračuje v běžeckých pohybech. (Válková, 1992) Zařízení pro skok do dálky zahrnuje doskočiště, rozběhovou dráhu a odrazové břevno. Doskočiště Podle pravidel musí být šířka doskočiště nejméně 2,75 m a nejvýše 3 m. Doskočiště musí být naplněno pískem tak, aby jeho povrch byl zarovnán do úrovně

odrazového

břevna.

(Statelová,

Daniš,

1983


18

Rozběhová dráha Závodní délka rozběhové dráhy by měla být minimálně 40 m. Jestliže je dostatečný prostor, je vhodné, aby rozběhová dráha nebyla kratší než 45 m. Naopak pro školní a cvičební účely postačuje délka 30 m. Dráha musí být široká 1,22 m ± 0,01 m a musí ji ohraničovat 5 cm široké bíle čáry. (Statelová, Daniš, 1983) Odrazové břevno Odrazové břevno označuje místo odrazu a musí být zapuštěno tak, aby jeho vrchní plocha nepřesahovala úroveň plochy rozběžiště. Zpravidla se zhotovuje ze dřeva, které musí mít délku 122 cm, šířku 20 cm a hloubku 10 cm. Hrana břevna, která je blíže doskočiště, se nazývá odrazová čára. Ta musí být vzdálena minimálně 1 m od předního okraje doskočiště a 10 m od zadního. Avšak pro školní potřeby je dostačujících 7 – 9 m od zadního okraje. (Daniš, Statelová, 1983)

3.2.2 Skok do výšky Skok do výšky patří u žáků mezi nejoblíbenější disciplíny vůbec. U této disciplíny je cílem překonat co nejvyšší překážku (laťku). Jedná se o disciplínu rychlostně – silového charakteru. Závisí tedy hlavně na rychlosti rozběhu, úhlu a síle odrazu, ale také na koordinovaném pohybu při přechodu přes laťku. (Válková, 1992, Vilímová a kolektiv, 1997) K překonání laťky slouží mnoho různých způsobů techniky. Avšak v součastné době jednoznačně dominuje flop. Pro realizaci tohoto způsobu je však nutné, aby bylo k dispozici vhodné materiální vybavení, které zamezí nebezpečí úrazu. (Válková, 1992, Vilímová a kolektiv, 1997) Pro skok do výšky je nezbytné mít vhodnou rozběhovou plochu s odrazištěm, laťku, 2 stojany a doskočiště.

19

Rozběhová plocha a odraziště Rozběžiště má tvar kruhového výseče a musí být upravené tak, aby z každého úhlu směrem k laťce byl možný rozběh nejméně 15 m. Jestliže to podmínky dovolují, nemělo by rozběžiště být menší než 25 m. Součástí rozběžiště je odraziště. Jedná se o vodorovnou plochu, která se nachází 3 – 3,5 m před doskočištěm.

(Daniš,

Statelová,

1983,

&

http://www.atletika.cz/clenska-

sekce/rozhodci/legislativa/pravidla-atletiky/) Stojany a podpěry pro laťku Stojany, jsou tuhé konstrukce, jejichž výška musí být taková, aby minimálně o 10 cm převyšovala výšku laťky, na niž je laťka zvednuta. Stojany jsou od sebe vzdáleny 4 m a v průběhu soutěže se s nimi nesmí manipulovat, pokud rozhodčí neuzná,

jejich

postavení

za

nezpůsobilé.

(http://www.atletika.cz/clenska-

sekce/rozhodci/legislativa/pravidla-atletiky/) Stojany obsahují pevně uchycené podpěry pro laťku. Podpěry musí se stojany svírat pravý úhel a směřovat k protilehlému stojanu. Jedná se o ploché, pravoúhlé nosné plošky 4 cm široké a 6 cm dlouhé. Na podpěry, které nesmí pokrývat guma nebo jiný materiál zvyšující tření, se pokládá laťka tak, aby mezi koncem laťky a stojany, byla mezera alespoň 1 cm. To umožňuje, aby laťka dotykem závodníka lehce

spadla

na

zem.

(http://www.atletika.cz/clenska-

sekce/rozhodci/legislativa/pravidla-atletiky/) Laťka Laťka nesmí být z kovu, ale ze sklolaminátu či jiného vhodného materiálu. Její délka musí být 4 m a hmotnost maximálně 2 kg. Vyjma koncových dílů, pro uložení na nosné plošky, má laťka kruhový průřez o průměru 30 mm. Koncové díly jsou široké 30 – 35 mm a dlouhé 150 – 200 mm, musí být zploštělé a nesmí je pokrývat guma nebo jiný materiál, který by zvyšoval tření mezi nimi a nosnými ploškami. Po uložení se laťka smí prohnout nejvýše o 2 cm a uprostřed musí

být

označena

tak,

aby

ji

bylo

dobře

vidět.

(Šimon,

1998


20

Doskočiště Doskočiště musí umožňovat závodníkům bezpečně zakončit skok, proto je vhodné, jej zhotovovat z materiálu, který dobře tlumí dopad. Rozměry doskočiště musí být alespoň 5 x 3 m, přičemž delší strana musí být postavena vodorovně s rovinou stojanů. Stojany a doskočiště musí být od sebe vzdálené nejméně 10 cm, aby

nemohla

být

laťka

shozena

pohybem

doskočiště.

(Šimon,

1998


3.3 Vrhačské disciplíny Do vrhačských disciplín patří všechny hody (oštěpem, diskem, kladivem, granátem, míčkem) a vrh koulí. Zatímco při vrhu je náčiní uvedeno do pohybu trčením paže po přímce, při hodech dochází ke švihu paže po oblouku. (Chromý, Válková, 1985) Ve školní tělesné výchově se na ZŠ setkáváme s hody míčkem, granátem a vrhem koulí. (Chromý, Válková, 1985)

3.3.1 Hod kriketovým míčkem a granátem Hod míčkem a granátem vytvářejí určité předpoklady pro hod oštěpem, proto jsou také řazeny do osnov základních škol. Jedná se tedy především o pomocné atletické disciplíny, které nejsou součástí vrcholných soutěží, ale pouze výkonnostních. (Válková, 1992) Hod míčkem a granátem vychází z přirozených pohybů, přesto je poměrně složité zvládnout správnou techniku, která se u obou hodů zásadně liší jen v úchopu náčiní. Celý hod můžeme rozdělit na držení náčiní a rozběh, přechod do odhodového postavení, vlastní odhod a přeskok. Během rozběhu, který je libovolně dlouhý, stupňovaný, získáme optimální rychlost pro vlastní odhod. Odhod začíná pohybem chodidla nohy na straně házející paže, poté se postupně zapojují svaly dolních končetin, pánve, trupu, ramene a nakonec paže. (Choutková, Sušanka, Beran, 1977)

21

Závodní materiální vybavení pro hod míčkem a granátem je zařízení pro hod oštěpem s rozběhovou dráhou a výsečí pro dopad náčiní. Toto vybavení však v běžné školní tělesné výchově užijeme jen sporadicky, proto v podstatě stačí větší rovná plocha pro dostatečný rozběh (10 – 20 m) a dopad náčiní. Dále by určitě neměl chybět dostatečný počet kriketových míčků a granátů. (Chromý, Válková, 1985) Kriketový míček Kriketový míček musí být kulatý, kožený a nesmí být lehčí než 150 g. (Šimon, 1980) Granát Tvarem se podobá vojenskému vejčitému granátu a jeho hmotnost nesmí být menší než 350 g. (Šimon, 1980)

3.3.2 Vrh koulí Vrh koulí patří mezi základní atletické disciplíny rychlostně – silového charakteru. Do školních osnov je řazena především proto, že přispívá k rozvoji svalové síly a napomáhá k zlepšování dynamiky motorické činnosti. V této disciplíně je cílem je vrhnout těžkou koulí co nejdále, přičemž atleti nesmí koulí házet. Jestliže se má jednat o vrh, musíme náčiní tlačit tak, aby byl loket neustále za zápěstím. (Vacula, 1983 & Langer, 2009) Při této technicky náročné disciplíně je třeba vynaložit maximální nervosvalové úsilí a využít přesné koordinace pohybů. Délku vrhu ovlivňuje úhel vzlet koule a rychlosti, kterou má koule v okamžiku vypuštění. Je důležité, aby koule v době, kdy opouští prsty vrhající ruky, měla co nejvyšší rychlost, a proto na ní působíme po co nejdelší dráze (obvykle 300 – 330 cm). (Vacula, 1983 & Langer, 2009) V součastné době známe několik technik vrhu koulí, avšak nejpoužívanější je vrh zádovou technikou. Za objevitele této techniky je považován Američan Parry O´Brien, který začal touto technikou vrhat v roce 1952. Při této technice je důležité, aby docházelo k plynulému spojení přemístění nohou s vlastním 22

odvržením náčiním. Tuto techniku rozděluje do několika fází: držení koule, základní postavení, startovní postavení, přemístění nohou (sun), vlastní vrh a ukončení vrhu přeskokem. (Vacula, 1983 & Langer, 2009) Vybavení pro vrh koulí má dvě základní části: vržiště a dopadovou plochu. Dále je nutné dostatečný počet různě těžkých koulí. Vržiště Vržiště má tvar kruhu, jehož průměr je 2,135 m. Kruh je položen o 2 cm níž než dopadová plocha. Je ohraničen ocelovým obrubníkem, který je do terénu zapuštěn tak, aby jeho horní okraj byl o 2 cm výš jak betonová plocha kruhu. V přední části kruhu je upevněno zarážecí břevno, které se zhotovuje ze dřeva a jehož vnitřní plocha splývá s vnitřní plochou obrubníku. Zarážecí břevno musí být široké 30 cm na krajích a 11, 2 cm uprostřed. Délka břevna musí být 1,21 m a výška 10 cm nad úrovní

vnitřní

plochy

kruhu.

Daniš,

(Statelová,

1983

& http://www.atletika.cz/clenska-sekce/rozhodci/legislativa/pravidla-atletiky/) Dopadová plocha Dopadová plocha má tvar kruhové výseče s poloměrem 21 – 22 m. Pro školní tělesnou výchovu je dostačujících poloměr i 15 – 17 m. Povrch dopadové plochy je nejčastěji škvárový nebo antukový. (Statelová, Daniš, 1983)

Náčiní – koule Náčiní musí mít kulovitý tvar a hladký povrch. Zhotovuje se z železa, mosazi nebo jiného kovu, který není měkčí než mosaz. Koule pro muže má průměr 110130 mm a hmotnost 7, 260 kg. Ženy mají kouli o průměru 95-110 mm a hmotnosti 4 kg. Pro potřeby základní školy je nutné mít koule o průměru 85-110 mm a hmotnosti 3 kg, které jsou určeny pro žákyně a mladší žáky. Pro starší žáky jsou

určené

koule

o

průměru

95-110

mm

a

hmotnosti

4

(http://www.atletika.cz/clenska-sekce/rozhodci/legislativa/pravidla-atletiky/)

23

kg.

4. Praktická část 4.1 Cíl práce V praktické části pomocí dotazníků analyzuji dostupnost materiálního vybavení pro výuku atletiky na základních školách v Karviné. Cílem moji práce je zjistit, zda mají základní školy v Karviné adekvátní vybavení pro výuku atletických disciplín, které se vyučují na základních školách.

4.2 Hypotézy Při stanovení hypotéz budu vycházet z vlastních zkušeností a poznatků získaných během studia na jedné ze základních škol v Karviné. V průběhu studia jsem se účastnil různých sportovních soutěží, které se konaly na jednotlivých základních školách. Díky tomu jsem měl vytvořenou představu o stavu materiální vybavenosti. Hypotéza 1: Předpokládám, že základní školy v Karviné budou mít nejlepší materiální vybavení pro hladké běhy. Hypotéza 2: Předpokládám, že alespoň 70% základních škol v Karviné bude mít nezbytné vybavení pro skok daleký. Hypotéza 3: Předpokládám, že alespoň 60% základních škol v Karviné bude mít nezbytné vybavení pro skok do výšky. Hypotéza 4: Předpokládám, že více než 80% základních škol v Karviné bude mít vhodné vybavení pro hody kriketovým míčkem a granátem. Hypotéza 5: Předpokládám, že méně než 20% základních škol v Karviné bude mít vybavení pro vrh koulí.

24

4.3 Otázky pro výzkum 1. Pro kterou atletickou disciplínu, vycházející ze školních osnov, mají školy nejlepší materiální vybavení? 2. Pro kterou atletickou disciplínu, vycházející ze školních osnov, mají školy nejhorší materiální vybavení? 3. Která ze základních škol v Karviné má nejlepší podmínky pro výuku atletiky? 4. Kolik procent základních škol v Karviné má běžecký ovál a přímou atletickou trať? 5. Má alespoň 70 % základních škol v Karviné potřebné vybavení pro skok do dálky? 6. Má alespoň 60 % základních škol v Karviné potřebné vybavení pro skok do výšky? 7. Má více než 80 % základních škol v Karviné potřebné vybavení pro hod kriketovým míčkem a granátem? 8. Kolik procent základních škol v Karviné má vybavení pro vrh koulí?

4.4 Charakteristika zkoumaných objektů Jak vyplývá z názvu mé bakalářské práce, výzkum jsem prováděl na základních školách v Karviné. Základní školy se nachází v různých částech města. V městské části Karviná – Ráj se nachází čtyři základní školy (ZŠ Školská, ZŠ Borovského, ZŠ U Lesa a ZŠ Prameny), v části Karviná – Nové Město další tři (ZŠ Dělnická, ZŠ Cihelní a ZŠ Družby), v současné době již pouze dvě v Karviné – Mizerov (ZŠ U Studny a ZŠ Majakovského) a poslední dvě v Karviné – Hranicích (ZŠ Mendelova a ZŠ Slovenská). V Karviné se také nacházejí dvě zvláštní a jedna polská základní škola, avšak ty jsem záměrně vynechal. Dohromady jsem tedy do svého výzkumu zahrnul 11 základních škol, které jsem osobně navštívil s předem vytvořeným dotazníkem určeným pro učitele tělesné výchovy.

25

4.5 Realizace práce Předně bylo důležité seznámit se s vzdělávacími programy a osnovami pro základní školy. V nich jsem se zaměřil hlavně na tělesnou výchovu a výuku atletiky. Z vyučovacích osnov jsem zjistil, jaké atletické disciplíny by se měly zařazovat do výuky na základních školách. Následně jsem začal studovat dostupnou literaturu týkající se těchto atletických disciplín. Díky tomu jsem zjistil, jaké vybavení je potřebné pro uskutečnění těchto disciplín a na základě toho, jsem vytvořil dotazník, v němž zkoumám, jaké jsou podmínky pro výuku atletiky na základních školách. Dotazník je tvořen celkem z 20 uzavřených otázek, jež směřovali k zjištění cílů. První část dotazníku byla zaměřena na vybavení týkající se běhů, další část na skokanské disciplíny a poslední část na hody a vrhy. Dotazník byl určený pro vyplnění učitelem tělesné výchovy, který by měl mít přehled o potřebném vybavení. Ve většině případů jsem měl štěstí a zastihl učitele v době pauzy mezi vyučováním, kdy jsme společně dotazník vyplnili. Avšak ne vždy to bylo tak snadné. Někteří vyučující nebyli na škole k zastižení nebo zrovna vyučovali. V těchto případech jsem na sekretariátě požádal o kontakt na vyučujícího, během dne jsem se s ním spojil, seznámil ho s problémem a domluvil si s ním schůzku, na které jsme dotazník vyplnili. Zatímco 10 z 11 oslovených škol mi dotazník ochotně vyplnilo, jedna škola (ZŠ Majakovského), mě odmítla, přičemž argumentovala časovou vytížeností. A proto ji do mého výzkumu nezahrnuji a budu dále pracovat se zbylými 10 základními školami, které během vyplňování dotazníků souhlasily s využitím jejich výsledků v mé práci. Po shromáždění všech výsledků jsem začal s jejich zpracováváním. Vytvořil jsem tabulky, grafy, vyhodnotil hypotézy a vyvodil závěry. Pro vyhodnocení hypotéz bylo nutné si určit, jaké vybavení je pro jednotlivé disciplíny nezbytné: 26

Hladké běhy: 1. Běžecký ovál (150 – 400 m) 2. Přímá atletická trať (alespoň 50 m) 3. Startovní bloky (alespoň 2) Skoky: 

Skok do dálky: 1. Doskočiště 2. Rozběhovou dráhu s odrazovým břevnem a délkou alespoň 20 m



Skok do výšky: 1. Doskočiště (3 x 5 m) 2. Rozběhová plocha alespoň 15 m 3. 2 stojany 4. Laťku

Hody a vrhy: 

Hod kriketovým míčkem a granátem: 1. Větší rovná plocha pro dostatečný rozběh a dopad míčku (granátu) 2. Alespoň 15 kriketových míčků 3. Alespoň 15 granátů



Vrh koulí 1. Kruh pro vrh koulí 2. Výseč pro dopad koule 3. Alespoň 5 ks koulí o hmotnosti 3 a 4 kg

27

4.6 Vyhodnocení Vzhledem k tomu, že jsem všechny školy navštívil a mluvil s potřebnými vyučujícími osobně, má návratnost dotazníků byla celkem úspěšná. Vyjma jedné základní školy (ZŠ Majakovského) se zbývající školy postavili k otázkám kladně a ochotně mi s vyplněním dotazníku pomohly. Proto budu ve vyhodnocení výsledků pokračovat s těmito základními školami. Jedná se o těchto 10 základních škol: ZŠ Školská, ZŠ Borovského, ZŠ U Lesa, ZŠ Prameny, ZŠ Dělnická, ZŠ Cihelní, ZŠ Družba, ZŠ U Studny, ZŠ Mendelova a ZŠ Slovenská. V následující části práce nejprve vyhodnotím jednotlivé otázky (podle dat získaných z dotazníku) a následně hypotézy.

4.6.1 Vyhodnocení jednotlivých otázek Otázka č. 1 Máte běžecký ovál? ANO

9

NE

1

Graf 1 Běžecký ovál

1) Běžecký ovál 10% ANO 90%

NE

Zdroj: Vlastní dotazník

Z grafu č. 1 nám vyplývá, že 90 % základních škol v Karviné má vlastní běžecký ovál o velikosti 150 – 400 m.

28

Otázka č. 2 Máte přímou atletickou trať? Ano, jako součást běžeckého oválu

9

Ano, samostatně

1

Ne, nemáme

0

Graf 2 Přímá atletická trať

2) Přímá atletická trať 0% 10%

Ano, jako součást běžeckého oválu Ano, samostatně

90%

Ne, nemáme


Graf č. 2 znázorňuje, že 90 % základních škol má přímou atletickou trať jako součást běžeckého oválu a 10 % škol samostatně. Dále z grafu vyplývá, že žádné ze zkoumaných škol přímá atletická trať nechybí. Otázka č. 3 Máte startovací zařízení? Ano, startovní pistoli

1

Ano, klapačku

1

Ne, nemáme

8

Graf 3 Startovací zařízení

3) Startovací zařízení 10%

10% Ano, startovní pistoli Ano, klapačku

80%

Ne, nemáme


29

Z grafu č. 3 vyplývá, že 80 % škol nepoužívá žádné startovací zařízení, 10% škol používá startovací pistoli a zbylých 10 % používá klapačku. Takový výsledek je pravděpodobně zapříčiněn tím, že na většině škol používají převážně Otázka č. 4 Máte alespoň 2 startovní bloky? ANO

8

NE

2

Graf 4 Startovní bloky

4) Startovní bloky 20% ANO

80%

NE


Graf č. 4 ukazuje, že 80 % škol má alespoň 2 startovní bloky, naopak 20 % škol nikoliv. Nesplňují tak podmínky pro krátké běhy do vzdálenosti 400 m. Otázka č. 5 Máte alespoň 10 překážek pro překážkové běhy? ANO

1

NE

9

Graf 5 Překážky

5) Překážky 10% ANO

90%

NE


30

Graf č. 5 poukazuje na to, že 90 % základních škol v Karviné nemá alespoň 10 překážek pro překážkové běhy. Tento výsledek je sice špatný, ale z mého pohledu nijak překvapivý. Sám jsem se jako žák na základní škole s výukou překážkových běhů nesetkal. Během výzkumu jsem se pak na jedné ze základních škol dozvěděl, že překážky nemají proto, že jsou pro výuku nevhodné. Což mě překvapilo, jelikož překážkový běh je v doporučených osnovách pro ZŠ uveden. Otázka č. 6 Máte alespoň 4 štafetové kolíky? ANO

10

NE

0

Graf č. 6 Štafetové kolíky

6) Štafetové kolíky 0%

ANO NE

100%


Graf č. 6 znázorňuje 100 % výskyt štafetových kolíků na základních školách. Tento výsledek byl zcela očekávaný a to i z toho důvodu, že štafetové kolíky lze lehce vyrobit i za pomocí žáků. Otázka č. 7 Máte doskočiště pro skok daleký? ANO

9

NE

1

31

Graf č. 7 Doskočiště

7) Doskočiště 10% ANO

90%

NE


Z grafu č. 7 vyplývá, že 90 % základních škol v Karviné má doskočiště pro skok do dálky. Na tomto velice dobrém výsledku se podílí fakt, že skok do dálky patří mezi tradiční disciplíny, které jsou součástí školní atletiky. Výsledek navíc není tak překvapivý i proto, že mezi dětmi patří skok do dálky k těm oblíbenějším disciplínám. Otázka č. 8 Má Vaše rozběhová dráha pro skok do dálky alespoň 20 m? ANO

8

NE

2

Graf č. 8 Rozběhová dráha

8) Rozběhová dráha o délce 20 m 20% ANO

80%


32

NE

Graf č. 8 poukazuje na to, že 80 % základních škol v Karviné má rozběhovou dráhu pro skok do dálky o délce alespoň 20 m. Naopak 20 % škol nemá buďto žádnou, nebo příliš krátkou pro dostatečný rozběh. Otázka č. 9 Má Vaše rozběhová dráha dřevěné odrazové břevno, které je vzdálené 1 - 3 m od bližší hrany doskočiště? ANO

8

NE

2

Graf č. 9 Rozběhová dráha s odrážecím břevnem

9) Rozběhová dráha s odrážecím břevnem ANO

20%

NE

80%


Z grafu č. 9 můžeme vyčíst, že 80 % základních škol v Karviné má vyhovující rozběhovou dráhu s dřevěným odrážecím břevnem, které je vzdálené 1 – 3 m od bližší hrany doskočiště. Otázka č. 10 Máte možnosti skoku do výšky? (Laťku, 2 stojany a doskočiště) ANO

10

NE

0

Graf č. 10 Laťka, stojany a doskočiště

10) Laťka, stojany a doskočiště 0% ANO NE

100%


33

Z grafu č. 10 můžeme vyvodit, že na všech z 10 základních škol lze nějakým způsobem provádět skok do výšky. Školy tedy mají k dispozici stojany, laťku nebo gumu a doskočiště. Otázka č. 11 Má Vaše rozběhová plocha pro skok do výšky alespoň 15 m? ANO

8

NE

2

Graf č. 11 Rozběhová plocha

11) Rozběhová plocha 20% ANO

80%

NE


Z grafu č. 11 můžeme vyčíst, že 80 % základních škol v Karviné má vyhovující rozběhovou plochu pro skok do výšky. Otázka č. 12 Je rozměr Vašeho doskočiště alespoň 3 x 5 m? ANO

7

NE

3

Graf č. 12 Doskočiště

12) Doskočiště 30%

ANO

70%


34

NE

Graf č. 12 poukazuje na to, že 30 % základních škol v Karviné, nemá odpovídající doskočiště pro skok do výšky. Zbylých 70 % podmínky bezpečného doskočiště splňuje. Otázka č. 13 Máte k dispozici větší rovnou plochu pro dostatečný rozběh a dopad míčku (granátu)? ANO

10

NE

0

Graf č. 13 Plocha pro hody

13) Plocha pro hody 0% ANO NE

100%


Grafu č. 13 jasně ukazuje, že na všech základních školách v Karviné je rovná plocha pro hody kriketovým míčkem a granátem, která odpovídá výkonnosti žáků. Školy zpravidla používají venkovní travnaté hřiště určené pro fotbal. Otázka č. 14 Máte alespoň 15 kriketových míčků? Ano

4

Ne, máme méně

5

Nemáme žádný

1

35

Graf č. 14 Kriketové míčky

14) Kriketové míčky 10%

Ano

40%

Ne, máme méně

50%

Nemáme žádný


Na grafu č. 14 můžeme vidět, že 40 % základních škol v Karviné má dostatečný počet kriketových míčku pro výuku, 50 % jich má méně a 10 % škol nemá kriketové míčky vůbec. Myslím si, že 15 kriketových míčků je dostačující počet na to, aby si všichni žáci během vyučovací hodiny dostatečně zaházeli (ve třídě je zpravidla kolem 30 žáků). Otázka č. 15 Máte alespoň 15 granátů? Ano

6

Ne, máme méně

4

Nemáme žádný

0

Graf č. 15 Granáty

15) Granáty 0% Ano

40%

Ne, máme méně

60%

Nemáme žádný


Z grafu č. 15 vyplývá, že 60 % základních škol v Karviné má dostačující počet granátů pro výuku hodů, s ohledem na to, že ve třídě bývá zpravidla kolem

36

30 žáků. Dále z grafu vyplývá, že granáty se vyskytují na všech základních školách v Karviné, ovšem o menším počtu než je zmíněných 15 kusů. Otázka č. 16 Máte kruh pro vrh koulí? ANO

4

NE

6

Graf č. 16 Vrhačský kruh

16) Vrhačský kruh 40% 60%

ANO NE


Graf č. 16 znázorňuje, že 60 % základních škol v Karviné nemá kruh pro vrh koulí. Z toho můžeme vyvodit závěr, že na více než polovině škol, se vrh koulí nemůže vůbec vyučovat. Otázka č. 17 Je kruh vymezen zarážecím břevnem? ANO

2

NE

2

Graf č. 17 Zarážecí břevno

17) Zarážecí břevno 50%

50%


37

ANO NE

Otázka č. 17 se týkala pouze škol, které na předchozí otázku odpověděli ANO, tedy že mají kruh pro vrh koulí. Z grafu tedy vyplývá, že ze základních škol, které mají vrhačský kruh, má pouze polovina těchto škol kruh vymezen zarážecím břevnem. Toto vybavení však nepovažuji za nezbytné pro výuku vrhu koulí na školách. Otázka č. 18 Máte výseč pro dopad koule, jejíž délka odpovídá výkonnosti žáků? ANO

3

NE

7

Graf č. 18 Výseč pro dopad koule

18) Výseč pro dopad koule 30% ANO NE

70%


Graf č. 18 poukazuje na to, že 70 % základních škol v Karviné nemá výseč pro dopad koule, jejíž délka odpovídá výkonnosti žáků. Tento výsledek jenom potvrzuje fakt, že minimum škol je potřebně vybaveno pro vrh koulí. Otázka č. 19 Máte alespoň 5 ks koulí o hmotnosti 3 kg? Ano

2

Ne, máme méně

6

Nemáme žádnou

2

38

Graf č. 19 Koule o hmotnosti 3 kg

19) Koule o hmotnosti 3 Kg 20%

20%

Ano Ne, máme méně Nemáme žádnou

60%


Na grafu č. 19 můžeme vidět, že pouze 20 % základních škol má alespoň 5 koulí o hmotnosti 3 kg, dalších 60 % má koulí méně než 5 a zbylých 20 % nemá ani jednu 3 kg kouli. Otázka č. 20 Máte alespoň 5 koulí o hmotnosti 4 kg? Ano

3

Ne, máme méně

5

Nemáme žádnou

2

Graf č. 20 Koule o hmotnosti 4 kg

20) Koule o hmotnosti 4 kg 20%

30% Ano Ne, máme méně

50%

Nemáme žádnou


Z grafu č. 20 můžeme vyvodit, že 30 % základních škol v Karviné má alespoň 5 koulí o hmotnosti 4 kg, 50 % jich má méně než 5 a 20 % škol nemá žádnou.

39

4.6.2 Vyhodnocení hypotéz Hypotéza 1 předpokládá, že základní školy v Karviné budou mít nejlepší materiální vybavení pro hladké běhy. Pro vyhodnocení této hypotézy je nutné vytvořit grafy č. 20-25. Tyto grafy budou znázorňovat, pro které hlavní atletické disciplíny, vycházející ze školních osnov, jsou základní školy v Karviné nejlépe vybaveny. Vybavení pro hladké běhy Otázky č. 1, 2 a 4 (běžecký ovál, přímou atletickou trať, alespoň 2 startovní bloky). ANO

7

NE

3

Graf č. 21 Vybavení pro běhy

21) Vybavení pro hladké běhy 30%

ANO NE

70%


Z grafu č. 21 vyplývá, že 70 % základních škol v Karviné, má podmínky a vybavení pro hladké běhy. Jedná se o tyto ŽŠ: ZŠ Mendelova, ZŠ Cihelní, ZŠ U Lesa, ZŠ Slovenská, ZŠ Dělnická, ZŠ Borovského a ZŠ Družby. Na těchto školách je k dispozici běžecký ovál, přímá atletická trať (ať už jako součást běžeckého oválu nebo samostatně) a alespoň 2 startovní bloky. Vybavení pro skok do dálky Otázky č. 7, 8 a 9 (doskočiště a rozběhová dráha s odrazovým břevnem) ANO

8

NE

2

40

Graf č. 22 Vybavení pro skok do dálky

22) Vybavení pro skok do dálky 20%

ANO NE

80%


Na grafu č. 22 můžeme vidět, že 80 % základních škol v Karviné má potřebné vybavení pro skok do dálky (dostatečně dlouhou rovinku s odrazovým břevnem a doskočiště). Jedná se o tyto ZŠ: ZŠ Cihelní, ZŠ U Lesa, ZŠ Družby, ZŠ Dělnická, ZŠ Školská, ZŠ Prameny, ZŠ Borovského a ZŠ Slovenská. Vybavení pro skok do výšky otázky č. 10, 11 a 12 (Doskočiště, rozběhová plocha alespoň 15 m, 2 stojany a laťka) ANO

6

NE

4

Graf č. 23 Vybavení pro skok do výšky

23) Vybavení pro skok do výšky 40%

ANO

60%

NE


Z grafu č. 23 vyplývá, že 60 % základních škol v Karviné má vhodné vybavení pro skok do výšky. Jedná se o tyto ZŠ: ZŠ Borovského, ZŠ Družby, ZŠ Školská, ZŠ Dělnická, ZŠ U Lesa a ZŠ U Studny.

41

Vybavení pro hod kriketovým míčkem a granátem otázky č. 13, 14 a 15 (větší rovná plocha, alespoň 15 kriketových míčků a granátu) ANO

3

NE

7

Graf č. 24 Vybavení pro hody

24) Vybavení pro hody 30% 70%

ANO NE


Z grafu č. 24 lze vyvodit, že 70 % základních škol v Karviné nemá vhodné vybavení pro hody kriketovým míčkem a granátem. Problém byl především v tom, že školy nemají dostatečné množství míčků a granátů. Naopak u zbylých 30% škol jsou podmínky pro hody vyhovující. Jedná se o základní školy: ZŠ Dělnická, ZŠ U Lesa a ZŠ Slovenská. Vybavení pro vrh koulí otázky č. 16, 19 a 20 (vrhačský kruh, alespoň 5 koulí o hmotnosti 3 a 4 kg) ANO

2

NE

8

Graf č. 25 Vybavení pro vrh koulí

25) Vybavení pro vrh koulí 20% ANO NE

80%


42

Graf č. 25 ukazuje, že pouze 20 % základních škol v Karviné má odpovídající vybavení pro vrh koulí. Jedná se o ZŠ U Lesa a ZŠ Cihelní. Z grafů můžu konstatovat, že se mi hypotéza 1 nepotvrdila. Přestože vybavení pro hladké běhy má slušných 70 % základních škol v Karviné, pro skok do dálky má potřebné vybavení 80 % těchto škol. Znamená to tedy, že základní školy v Karviné jsou nejlépe vybaveny pro skok do dálky a hladké běhy zaujímají pomyslné druhé místo. Naopak nejhůře jsou tyto školy vybavené pro vrh koulí. Pro tuto disciplínu má potřebné vybavení pouze 20 % škol. Z grafů dále můžeme vyvodit závěr, že nejlepší materiální vybavení pro výuku atletiky má ZŠ U Lesa, která má podmínky pro výuku všech atletických disciplín vycházejících ze školních osnov. U hypotézy 2 předpokládám, že alespoň 70 % základních škol v Karviné bude mít nezbytné vybavení pro skok do dálky. Při vyhodnocení této hypotézy vycházím z dotazníkových otázek č. 7, 8 a 9. Jestliže jednotlivá základní škola odpověděla na tyto tři otázky kladně, tedy ano, můžeme říct, že má vhodné vybavení pro skok do dálky. (doskočiště a rozběhovou dráhu s odrazovým břevnem a délkou alespoň 20 m). Jak už jsem uvedl výše, z grafu č. 22 nám vychází, že pro skok do dálky je v Karviné vhodně vybaveno celkem 80 % základních škol. Znamená to tedy, že hypotéza 2 se mi potvrdila, přestože jsem nebyl tolik optimistický. Myslím si, že tento výsledek jednoznačně ukázal, že tato disciplína má pevné postavení ve školní atletice, a to také proto, že mezi dětmi patří k oblíbenějším. Hypotéza 3 se týká skoku do výšky a předpokládá, že pro tuto disciplínu bude mít potřebné vybavení alespoň 50 % základních škol v Karviné. Pro vyhodnocení této hypotézy bylo nutné vycházet z otázek č. 10, 11 a 12. Pokud škola na tyto otázky odpovědět kladně, tedy ano, znamená to, že má vhodné podmínky pro skok do výšky (doskočiště 3 x 5, rozběhovou plochu alespoň 15 m, stojany a laťku). Kolik základních škol v Karviné má toto vybavení můžeme vypozorovat z grafu č. 23, který byl vytvořen u vyhodnocování hypotézy 1. Z něj vyplývá, že vhodné

43

vybavení pro skok do výšky má celkem 60 % základních škol v Karviné. Můžeme tedy říct, že se mi i hypotéza 3 potvrdila. Hypotéza 4 předpokládá, že více než 80 % základních škol v Karviné bude mít vhodné vybavení pro hody kriketovým míčkem a granátem. Při vyhodnocení této hypotézy jsem vycházel z otázek č. 13, 14 a 15. Aby škola splňovala vhodné materiální vybavení pro hody kriketovým míčkem a granátem, musí mít k dispozici větší rovnou plochu pro dostatečný rozběh a dopad míčků (granátu), alespoň 15 kriketových míčků a minimálně 15 granátů. Pro vyhodnocení této hypotézy jsem využil graf č. 24, který ukazuje, že pouze 30 % základních škol v Karviné má vhodné vybavení pro hody. Hypotéza 4 se mi tedy nepotvrdila. Zbylých 70 % základních škol toto vybavení nemá. Problém byl především v počtu kriketových míčků a granátů, které školy neměli buďto vůbec nebo v příliš malém množství. V hypotéze 5 předpokládám, že méně než 20 % základních škol v Karviné bude mít vybavení pro vrh koulí. Abych mohl vyhodnotit tuhle hypotézu, musím vycházet z otázek č. 13, 14 a 15. Jestliže školy na všechny tři otázky odpověděli ano, znamená to, že mají vhodné materiální vybavení pro vrh koulí. Kolik procent základních škol v Karviné má potřebné vybavení pro tuto disciplínu, můžeme vidět na grafu č. 25. Z grafu vyplývá, že pouze 20% základních škol v Karviné má odpovídající vybavení pro vrh koulí. Hypotéza 5 se mi potvrdila a vrh koulí je tedy disciplínou, pro kterou mají základní školy v Karviné nejhorší materiální vybavení.

44

Závěr Cílem této práce bylo analyzovat materiální vybavení pro výuku atletiky na základních školách v Karviné. Pro svůj výzkum jsem vytvořil dotazník, prostřednictvím něhož jsem mohl zjistit, jak na tom základní školy v Karviné jsou, co se týče vybavení pro jednotlivé atletické disciplíny. Odpovědi získané z dotazníků jsem zpracoval a vyhodnotil do grafů. Na základě toho jsem mohl ověřit hypotézy, jež jsem si před začátkem výzkumu stanovil. Z pěti stanovených hypotéz se mi tři potvrdily. Po vyhodnocení výsledku jsem došel k závěru, že drtivá většina základních škol v Karviné nemá potřebné vybavení pro výuku atletických disciplín vycházejících ze školních osnov. Podmínky splňovala pouze jedna základní škola – ZŠ U Lesa. Na zbylých základních školách byly podmínky nevyhovující. Nemůže na nich tak probíhat výuka všech základních atletických disciplín, které jsou učebními plány doporučovány. Absolutně nejhůř na tom byly školy s vybavením pro vrh koulí, kdy pouze 20 % škol v Karviné může realizovat tuto disciplínu. Tyto výsledky jsou poměrně zarážející, ne však zcela překvapivé a je potřebné nalézt nějaké řešení. Pro zlepšení podmínek pro výuku atletiky a tělesné výchovy vůbec je tak důležité se touto problematikou zabývat, neodsouvat výuku tělesné výchovy na druhou kolej a směřovat do vybavení potřebné dotace. Děti totiž v dnešní době čím dál tím víc ztrácejí zájem o pohybovou aktivitu a tíhnout k sedavému způsobu života, který není vhodný pro jejich tělesný vývoj a zdraví. Proto je důležité zlepšovat materiální podmínky, které v dětech mohou probudit větší zájem o pohybovou aktivitu a vytvořit v nich kladný vztah ke sportu.

45

Seznam literatury Knižní zdroje CHOUTKOVÁ, Božena; SUŠANKA, Petr; BERAN, Pavel. Běhej - skákej házej: jak trénuje atletické žactvo. Praha: Olympia, 1977. 189 s. CHOUTKOVÁ, Božena; VOMÁČKA, Václav; BLAHUŠOVÁ, Eva. Vybrané kapitoly ze školní atletiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979. 77 s. CHROMÝ, Zdeněk; VÁLKOVÁ, Hana. Sportovní příprava. Olomouc: Univerzita Palackého, 1985. 61 s. KAPLAN, Aleš; VÁLKOVÁ, Natálie. Atletika pro děti a jejich rodiče, učitele a trenéry. Praha: Olympia, 2009. 122 s. LANGER, František. Atletika 1. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. 87 s. PRUKNER, Vítězslav; MACHOVÁ, Iva. Didaktika školní atletiky. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011. 111 s. STATELOVÁ, Romana; DANIŠ, Pavol. Športové ihriská a atletické zariadenia. Bratislava: Šport, 1983. 109 s. ŠIMON, Jiří. a kol. Atletika. Praha: Karolinum, 1998, 69 s. ŠIMON, Jiří. a kol. Vybrané kapitoly z pravidel lehké atletiky. Praha: Univerzita Karlova, 1980, 115 s. VACULA, Jindřich. Trénink atletických disciplín. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983. 404 s. VÁLKOVÁ, Hana. Atletika je i hra. Olomouc: Hanex, 1992. 86 s. VILÍMOVÁ, Vlasta. Didaktika atletických disciplín. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1997. 76 s.

46

VILÍMOVÁ, Vlasta. Didaktika tělesné výchovy. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 144 s. VILÍMOVÁ, Vlasta; KOTYZA, Petr; LUŽA, Jiří. Atletika pro školní praxi. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2000. 45 s. Elektronické zdroje Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích [online]. 2005 [cit. 2012-04-05]. Dostupné z: http://www.pf.jcu.cz/research/svp/rvp-zv-0905.pdf Český

atletický

svaz

[online].

2011

[cit.

2012-04-05].

Dostupné

http://www.atletika.cz/clenska-sekce/rozhodci/legislativa/pravidla-atletiky/

47

z:

Seznam grafů a příloh Seznam grafů Graf 1 Běžecký ovál .............................................................................................. 28 Graf 2 Přímá atletická trať .................................................................................... 29 Graf 3 Startovací zařízení...................................................................................... 29 Graf 4 Startovní bloky........................................................................................... 30 Graf 5 Překážky..................................................................................................... 30 Graf č. 6 Štafetové kolíky ..................................................................................... 31 Graf č. 7 Doskočiště .............................................................................................. 32 Graf č. 8 Rozběhová dráha .................................................................................... 32 Graf č. 9 Rozběhová dráha s odrážecím břevnem................................................. 33 Graf č. 10 Laťka, stojany a doskočiště .................................................................. 33 Graf č. 11 Rozběhová plocha ................................................................................ 34 Graf č. 12 Doskočiště ............................................................................................ 34 Graf č. 13 Plocha pro hody ................................................................................... 35 Graf č. 14 Kriketové míčky................................................................................... 36 Graf č. 15 Granáty ................................................................................................. 36 Graf č. 16 Vrhačský kruh ...................................................................................... 37 Graf č. 17 Zarážecí břevno .................................................................................... 37 Graf č. 18 Výseč pro dopad koule ......................................................................... 38 Graf č. 19 Koule o hmotnosti 3 kg ........................................................................ 39 Graf č. 20 Koule o hmotnosti 4 kg ........................................................................ 39 Graf č. 21 Vybavení pro běhy ............................................................................... 40 Graf č. 22 Vybavení pro skok do dálky ................................................................ 41 Graf č. 23 Vybavení pro skok do výšky................................................................ 41

48

Graf č. 24 Vybavení pro hody ............................................................................... 42 Graf č. 25 Vybavení pro vrh koulí ........................................................................ 42 Seznam příloh Příloha 1 Dotazník materiální vybavenosti pro výuku atleticky na základních školách................................................................................................................... 50

49

Přílohy Příloha 1 Dotazník materiální vybavenosti pro výuku atleticky na základních školách Tento dotazník byl vytvořen pro zpracování mé bakalářské práce, ve které zkoumám materiální vybavení určené pro výuku atletiky na základních školách. Dotazník zjišťuje, zda mají základní školy v Karviné adekvátní vybavení pro výuku atletických disciplín, které se vyučují na základních školách. Název ZŠ:…………………………………… Vybavení pro běhy: 1) Máte běžecký ovál? a) Ano b) Ne, nemáme 2) Máte přímou atletickou trať? a) Ano, jako součást běžeckého oválu b) Ano, samostatně c) Ne, nemáme 3) Máte startovací zařízení? a) Ano, startovní pistoli b) Ano, klapačku c) Ne, nemáme 4) Máte startovní bloky? a) Ano, počet: …….. b) Ne, nemáme 5) Máte alespoň 10 překážek pro překážkové běhy? a) Ano b) Ne, nemáme

50

6) Máte alespoň 4 štafetové kolíky a) Ano b) Ne, nemáme Vybavení pro skoky: 

Skok do dálky

7) Máte doskočiště pro skok daleký? a) Ano b) Ne, nemáme (Jestliže je Vaše odpověď ne, pokračujte otázkou číslo 10) 8) Má Vaše rozběhová dráha pro skok daleký délku alespoň 20 m? a) Ano b) Ne, nemá 9) Má Vaše rozběhová dráha dřevěné odrazové břevno, které je vzdálené 1 – 3 m od bližší hrany doskočiště? a) Ano b) Ne, nemá 

Skok do výšky

10) Máte možnosti skoku do výšky? (doskočiště, rozběžiště, 2 stojany a laťku) a) Ano b) Ne, nemáme (Jestliže je Vaše odpověď ne, pokračujte otázkou číslo 13) 11) Má Vaše rozběhová plocha pro skok do výšky alespoň 15 m? a) Ano b) Ne 12) Je rozměr vašeho doskočiště alespoň 3 x 5 m? a) Ano b) Ne, je menší Vybavení pro hody a vrhy 

Hod kriketovým míčkem a granátem

51

13) Máte k dispozici větší rovnou plochu pro dostatečný rozběh a dopad míčku (granátu)? a) Ano b) Ne, nemáme 14) Máte alespoň 15 kriketových míčků? a) Ano b) Ne, máme méně, počet: …………… c) Nemáme žádný 15) Máte alespoň 15 granátů? a) Ano b) Ne, máme méně, počet: …………… c) Nemáme žádný 

Vrh koulí

16) Máte kruh pro vrh koulí? a) Ano b) Ne, nemáme (Jestliže je Vaše odpověď ne, pokračujte otázkou číslo 18) 17) Je kruh vymezen zarážecím břevnem? a) Ano b) Ne, není 18) Máte výseč pro dopad koule, jejíž délka odpovídá výkonnosti žáků? a) Ano b) Ne, nemáme 19) Máte alespoň 5 ks koulí o hmotnosti 3 kg? a) Ano b) Ne, máme méně, počet: ………. c) Ne, nemáme žádnou 20) Máte alespoň 5 ks koulí o hmotnosti 4 kg? a) Ano b) Ne, máme méně, počet: ………. c) Ne, nemáme žádnou

52

Resumé V této bakalářské práci se zabývám analýzou materiální vybavenosti pro výuku atletiky na základních školách v Karviné. Cílem mé práce je zjistit, zda mají základní školy v Karviné potřebné vybavení pro výuku atletických disciplín, které vycházejí ze školních osnov. V teoretické části mé práce popisuji, jaké vybavení je pro výuku atletiky nezbytně nutné. Na základě toho jsem vytvořil dotazník, který v praktické části mé práce zpracovávám a výsledky vyhodnocuji do grafů.

Summary This thesis deals with the analysis of material equipment for athletics teaching in primary schools in Karviná. The aim of the thesis is to find out if primary schools in Karviná have necessary equipment for teaching athletic disciplines which come out of curriculum. In the theoretical part I describe necessary equipment for athletics teaching. On the basis of this description I created questionnaire. In the practical part I evaluate this questionnaire and I make the graphs according to the results.

53

Analýza materiální vybavenosti pro výuku atletiky na ZŠ v Karviné

Recommend Documents