Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Katedra sociologie
ANALÝZA DISKURZU RAKOVINY PRSU Bakalářská práce
Petra Dostálová Vedoucí práce: Kateřina Lišková, PhD.
Brno 2009
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci „Analýza diskurzu rakoviny prsu“ vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. …………………………………. Petra Dostálová -2-
Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat všem, kteří mě v průběhu psaní mé práce jakkoliv podporovali. Největší dík ovšem patří vedoucí práce Kateřině Liškové, PhD. za její odborné vedení, cenné rady a hodnotná doporučení.
-3-
OBSAH 1. ÚVOD…………………………………………………………………………… 5 2. TEORIE- ZÁKLADNÍ VYMEZENÍ…………………………………………. 7 2.1 Dekonstruktivismus……………………………………………………...… 7 2.2 Věda a zdraví…………………………………………………………….… 9 2.3 Zdraví ženy jako společenská nutnost………………………………….… 11 2.4 O „diskurzu“……………………………………………………………..… 15 3. ANALYTICKÁ ČÁST………………………………………………………… 17 3.1 Diagnóza: Rakovina prsu………………………………………………….. 18 3.2 Prevence…………………………………………………………………….. 20 3.2.1 Samovyšetření…………………………………………………………. 22 3.2.2 Mediální kampaně ……………………………………………………. 24 3.3 Léčba………………………………………………………………………... 24 3.4 Genderová analýza obrazových příloh…………………………………… 27 3.5 Souhrn analytické části……………………………………………………. 29 4. ZÁVĚR…………………………………………………………………………. 30 5. POUŽITÁ LITERATURA ……………………………………………………. 33 6. JMENNÝ REJSTŘÍK…………………………………………………………. 37 7. ANOTACE…………………………………………………………………...… 38 8. ABSTRACT…………………………………………………………………….. 39 9. SEZNAM PŘÍLOH…………………………………………………………..… 40 9.1 Příloha č.1 – obrázky………………………………………………………. 40 9.2 Příloha č. 2 – grafy……………………………………………………….… 45
Počet znaků (včetně mezer): 79 246 -4-
1. ÚVOD „Zkouším si představit své tělo. S oběma prsy. Bez bolesti. Jak jsem se cítila, když jsem měla oba prsy? Když jsem se jich dotýkala…Dohromady nebo zvlášť. Když jsem mezi nimi kolébala mužskou ruku. … To všechno se nyní zdá nemožné. Nechám ještě někdy nějakého muže, aby viděl můj osamocený prs? Nevím, jak zase přijmout vlastní tělo. …Všechno začalo ve chvíli, kdy mi můj lékař sdělil: „Ve vašem pravém prsu jsme našli rakovinu. … v časném stádiu. … Odolná rakovina na původním místě. … Ještě ji lze odoperovat. …Zatím nenarušila prsní tkáň ani lymfatické uzliny. … Ale celá prsní tkáň je proměnlivá. … Doporučuji odstranit celý prs, což zajistí, že bude odstraněna i celá rakovina.“ Myslím, že mluvil o mém prsu. Cítila jsem to a věděla, že ji nenávidím a chci se jí za každou cenu zbavit. Jen nepatrně jsem si v tu chvíli uvědomovala, kolik bych toho ztratila a kolik bych toho časem musela zapomenout.“ (Simmonds in Price, Shildrick, 1999: 59) Zdraví je obecně pokládáno za základ spokojeného ţivota. Ovšem zdaleka ne kaţdý člověk je vybaven takovou imunitou, aby mohl pokládat své zdraví za dokonalé. Různé typy nemocí se staly pro mnohé ţivotní realitou. S některými z chorob se často setkáváme v mediálních obsazích. Často diskutovaným zdravotním problémem ţen se stala rakovina prsu. Tato nemoc podle statistik postihuje v ČR tisíce1 ţen ročně a v posledních letech je jí věnována mimořádná pozornost ze strany laické i odborné veřejnosti vyvolaná mj. masovými kampaněmi2 probíhajícími v médiích. Účelem těchto aktivit je apel na ţeny, aby nepodceňovaly preventivní kontroly. Média, trefně označovaná jako čtvrtá velmoc3, mají
prostřednictvím
svých
sdělovaných
obsahů
nesporný
vliv
na
své
konzumenty/konzumentky a na způsob jejich uvaţování o daném problému (Foret 1
Např.v roce 2005 byla tato nemoc v rámci ČR diagnostikována u téměř 6 tisíc ţen – viz přílohy (Graf 1) Zdroj: [online]. [cit. 22.3.2009]. 2 Za velmi aktivní organizaci věnující se problematice rakoviny prsu se dá označit kosmetická společnost Avon. V rámci prevence této nemoci se věnují širokému spektru aktivit od mediálních apelů na ţeny přes prodej předmětů, jejichţ výtěţek jde na výzkum léčby rakoviny, aţ po pořádání nejrůznějších akcí upozorňujících na nebezpečí karcinomu prsu. Zdroj: [online]. [cit.20.3.2009]. 3 Za základní tři pilíře moci jsou označovány moc zákonodárná (parlament), moc výkonná (vláda) a moc nezávislá soudní. Média jsou označována jako „hlídací pes demokracie“ – kontrolní moc. Zdroj: [online]. [cit. 19. 3. 2009].
-5-
2008). Dá se tedy předpokládat, ţe tyto mediální výzvy mají oprávněné ambice k tomu, aby přesvědčily ţeny, ţe péče o vlastní zdraví je podstatou spokojeného a dlouhého ţivota. Právě problematiku rakoviny prsu jsem zvolila za téma mé práce. Cílem mé práce je představit, jaký obraz média vytvářejí při svém popisu problematiky rakoviny prsu. Dalším krokem bude nalezení genderových aspektů v této oblasti a jejich následná interpretace prostřednictvím relevantních teorií. Svoji práci budu strukturovat následovně: V první části se budu věnovat teoretickému zakotvení mé práce. V první řadě představím dekonstruktivistickou teorii genderu, v jejíţ souvislosti blíţe představím teorii performativity genderu pocházející od americké filozofky Judith Butler (2003). Poté v rámci analýzy diskurzu rakoviny prsu přejdu k vymezení pojmů věda a diskurz. Téţ se budu věnovat problematice zdraví a nemoci očima sociologů a v témţe duchu popíšu i práci lékařů a lékařek. Další z částí bude věnována oblasti ţenského zdraví jako společenské nutnosti. Zde přiblíţím problematizaci ţenského těla, odpovědnost ţen za vlastní tělo a disciplinaci ţenského těla. Vysvětlím téţ i pojem „diskurz“. Poté jiţ bude následovat analytický oddíl mé práce, v němţ nejdříve představím webové stránky, které budu analyzovat4, a následně přejdu k samotné analýze. Pro větší přehlednost obsah webových stránek rozdělím podle jednotlivých témat. Na základě výše uvedených teorií budu tedy nejprve zkoumat nemoc obecně, poté se zaměřím na prevenci a léčbu, a ve finále podrobím analýze doprovodný obrazový materiál. V závěru mé práce provedu shrnutí všech dosaţených poznatků.
4
Ve své práci budu v rámci českého kontextu srovnávat dva proudy informující o rakovině prsu: jedním z nich je www.protirakovine.cz, jeţ se zabývá touto nemocí jako svým primárním tématem, a druhým jsou články na internetovém portálu určeném primárně ţenám - www.zena.cz, jehoţ obsah je více multitematický - články o rakovině prsu tvoří jen fragment z celkového objemu probíraných témat. Prostřednictvím analýzy dvou odlišných typů zdrojů budu zjišťovat, jak o rakovině prsu mluví odborný a populární mediální diskurz.
-6-
2. TEORIE – ZÁKLADNÍ VYMEZENÍ 2.1 Dekonstruktivismus5 Dvacáté století s sebou přineslo dva protikladné přístupy k subjektivitě. Jeden z nich se dívá na subjekt jako „apodiktický, nezpochybnitelný počátek a základ veškeré teoretické reflexe světa, jako na transcendentální vědomí uvolňující čistou silou svého pohledu svět“ (Fulka 2002: 29), zatímco druhý pohled chápe subjekt „nikoliv jako … počátek, ale naopak jako … důsledek souhry a kříţení mimo-subjektivních procesů a sil: subjekt zde jiţ není něčím konstituujícím, ale naopak konstituovaným, není něčím transparentním a neměnným, ale naopak neprůhledným a předeterminovaným.“ (Fulka 2002: 29). Koncepce subjektu jako „něčeho pevně a provţdy daného“ (Fulka 2002: 30) poslouţila jako základ pro rozvinutí dekonstruktivistické teorie genderu. Dekonstruktivismus pracuje s ideou, ţe gender není přirozený, nýbrţ sociálně konstruovaný; jeho zpětná dekonstrukce tedy je moţná. Téţ zavrhuje dělení na „muţe“ a „ţeny“, tedy i dělení vlastností na „muţské“ a „ţenské“. Maskulinitu a feminitu označuje jako sociální konstrukty, které jsou vytvořeny v závislosti na historickém, ekonomickém a politickém kontextu. Odmítá představu, ţe ţeny a muţi hrají celý ţivot „svoji“ roli, protoţe tato idea není udrţitelná při konfrontaci s kaţdodenní realitou. „Kaţdé individuum s „normální biografií“ během svého ţivota … dočasně zaujalo perspektivu „druhého“ genderu, takţe je s to rozumět perspektivám obou rodů [tj.genderů6, doplnila P.D.] a také oba party hrát.“ (Šmausová 2002: 21) Identita ţeny i muţe se neustále znovu-vytváří. Ačkoliv kaţdý jedinec během svého ţivota přijímá „reziduální genderovou identitu“ (Šmausová 2002), lze konstatovat, ţe „tato identita však není bytostná, nýbrţ spočívá na tom, ţe se neustále
5
Proti dekonstruktivistické teorii se vymezuje např.esencialismus. Tento přístup uvaţuje gender jako soubor ontických charakteristik, které jsou trvalé, nezměnitelné, bytostní, univerzální a přirozeně dané. Esencialistické pojetí genderu pojímá feminitu a maskulinitu jako binární kategorie a předpokládá, ţe existují „ţenské“ a „muţské“ vlastnosti, které jsou po celý ţivot jednotlivce neměnné a charakterizují jednotlivce bez ohledu na rozdílné podmínky, ze kterých pocházejí. „…výchova k muţi či ţeně implikuje celoţivotní neměnné chování jako muţ či ţena. Genderové role sice nejsou vrozené, ale během ţivota se stávají jakousi druhou přirozeností.“ (Šmausová 2002: 16) Za krajně esencialistický přístup se dá povaţovat sociobiologie. Sociobiologie se zabývá hledáním podobností mezi zvířecí a lidskou říší, vychází z Darwinových principů evoluce a z tvrzení, ţe základní snahou všech ţivých organismů je přeţít a rozmnoţovat se. Pohled sociobiologů na genderovou problematiku je jasně vymezen. Sociobiologie tvrdí, ţe dělení společnosti na muţskou a ţenskou sféru (včetně její hierarchizace) je přirozené a pochází od přírody. (Lorber 2005) 6 Zde se jedná o přejímání výrazu ze slovenštiny, kde rod = gender.
-7-
zdůrazňuje onen minimální rozdíl v přirozených tělesných znacích, např.kosmetikou, oblečením atd. (Kapel 1995, Laquer 1992 in Šmausová 2002: 21) Dekonstruktivismus tak v souvislosti s genderem hovoří o „produkování rolí“ či „doing gender“ (West, Zimmermann 1987 in Šmausová 2002). „Produkování role“ ovšem předpokládá, ţe se příslušníci obou (úředně určených) pohlaví během socializace učí hrát i tu druhou, protikladnou roli.“ (Šmausová 2002: 21). Jedinci se tak učí gender neustále, znovu a znovu v rámci kaţdodenních sociálních interakcí. Dekonstruktivistickou teorii rozvinula americká filozofka Judith Butler (2003) svým konceptem performativity genderu. Klíčový pojem performativu, se kterým Butler pracuje, pochází od J.L.Austina (in Fulka 2002). Austin pracuje s dvěma typy výpovědi: konstantivem a performativem. Zatímco konstantiv definuje jako pravdivou či nepravdivou výpověď vztahující se na nějaká fakta, performativ je podle něj „taková výpověď, s jejíţ pomocí fakta vytvářím. … Performativ tedy nemá popisný charakter.“ (Fulka 2002: 45). Rozdíl mezi konstantivem a performativem je tak ten, ţe konstantiv událost popisuje, zatímco performativ ji tvoří. Butler (in Fulka 2002) jasně vymezuje své pojetí tělesnosti. Odmítá předpoklad těla existujícího před diskursivními praktikami. „Postulování nějaké prediskursivní tělesnosti je podle Butlerové čistou fikcí, vytvořenou diskursem samým.“ (Fulka 2002: 46) Butler se téţ rozchází s esencialistickým pojetím „vnitřku“ subjektu, nesouhlasí s jeho existencí a tvrdí, ţe jak „vnitřek“, tak představa původní genderové identity vychází z působení performativních aktů. „Performativní akty tedy zvnějšku utvářejí neopodstatněnou představu vnitřku, jenţ je pak zpětně určen jako jejich podklad.“ (Fulka 2002: 46). Jak je jiţ naznačeno, Butler tvrdí, ţe činy, slova a gesta tvoří na povrchu těla efekt vnitřní podstaty. „Ve všeobecnosti jsou tyto činy, gesta, nařízení performativní v tom smyslu, ţe podstata anebo identita, kterou chtějí vyjádřit, je produktem, který vznikl a je udrţovaný tělesnými znaky a jinými diskursivními prostředky. Performativnost genderově určeného těla znamená, ţe bez rozmanitých aktů konstituujících jeho realitu nemá toto tělo nijaký ontologický status. “ (Butler 2003: 186-187; zdůraznění autorky) V souvislosti s tímto tvrzením pak Butler přichází s tezí, ţe stejně jako gender je i pohlaví kulturním konstruktem. „Pokud se zpochybní neměnný charakter pohlaví, … ukáţe se i to, ţe konstrukt nazvaný „pohlaví“ je stejně kulturně zkonstruovaný jako gender“ (Butler 2003: 23). Toto své přelomové tvrzení vysvětluje tím, ţe pokud gender je souborem kulturních významů, tak se nedá určit, ţe by nějakým způsobem vyplýval -8-
z pohlaví. „Pohlaví i rod jsou nestabilní kategorie a pevnost jejich hranic je bez ustání ohroţována kulturními praktikami, které zpochybňují jejich jednoznačnost.“ (Fulka 2002: 46) Navíc rozlišování mezi pohlavím a genderem podněcuje diskontinuitu mezi pohlavními těly a kulturně konstruovanými gendery. Tudíţ se nedá spoléhat na to, ţe konstrukce „muţů“ se bude vztahovat jen na muţská těla a naopak. Toto rozdělení s sebou ale nese různé problémy, např.nutnost zkoumat to, jak a jakými prostředky je pohlaví/gender určeno, pokud chceme mluvit o tom či onom pohlaví/genderu. „Gender by se neměl chápat jen jako kulturní zápis jistého významu na daném pohlaví …. ; pojem gender musí zároveň označovat samotný aparát, pomocí kterého se pohlaví ustanovují. Výsledkem je, ţe gender není ve stejném vztahu ke kultuře, v jakém je pohlaví k přírodě.“ (Butler 2003: 23) Butler se tak snaţí odbourat z kategorií genderu a pohlaví veškeré zbytky esencialismu. Teorie performativity genderu podle Butler tak přispěla k „rozpouštění genderových identit vůbec“ (Šmausová 2002: 23).
2.2 Věda a zdraví Pokud ale budu pracovat s konceptem rakoviny prsu, povaţuji za nutné ji ukotvit v širších teoretických souvislostech. Protoţe její výzkum probíhá v rámci vědy, v této části budu definovat vědu, poté poskytnu sociologický pohled na nemoc a zdraví a v závěru se zmíním o lékařích a lékařkách coby vědeckých pracovnících. Rakovina prsu se v lékařských skriptech vyskytuje pod značkou C 50. Výzkumu této nemoci se věnují lékařští specialisté/specialistky a do vývoje moderních a účinných vyšetřovacích aparátů jsou investovány obrovské částky peněz. Ţádná z těchto činností by však nebyla účelná, pokud by nebyla vyvíjena na podstatě vědy a vědeckých výzkumů. Lékařství jako obor je vědní disciplína podléhající vývoji na základě kvalitativně čím dál dokonalejších objevů. Za dlouhou dobu své existence prošlo obrovským vývojem a v průběhu času se díky tomu dostalo na dnešní rozvinutou úroveň7.
7
Ve své práci pojednávám především o západním lékařství, které je zaloţeno na jiné tradici neţ východní medicína (západní lékařství je postaveno na příznakovém způsobu léčení). Cílem alternativní medicíny není jen nemoci léčit, ale zároveň jim i předcházet, čehoţ se snaţí dosáhnout alternativními léčebnými postupy. Alternativní medicína přistupuje k člověku jako k součásti přírody a léčí jej jako celek. Zdroj: [online] [staţeno dne 6.4.2009]
-9-
Kdo je však lékařem/lékařkou? Dobrým doktorem/dobrou doktorkou můţe být pouze ten/ta, kdo se stará nejen o aplikaci vědeckých poznatků o léčbě na nemocné pacienty/pacientky, ale i o udrţení, resp. vylepšení lékařských metod. Je však zároveň povinen/povinna udrţovat zavedené postupy a zavedené standardy své práce. „Lidé, jejichţ výzkum je zaloţen na sdílených paradigmatech, jsou věrni stejným pravidlům a stejným standardům vědecké praxe. Tato věrnost a zjevný konsensus, který vytvářejí, jsou nezbytnou podmínkou normální vědy, tj. podmínkou zrodu a pokračování určité vědecké tradice.“ (Kuhn 1997: 22) Lékaři a lékařky jsou v rámci léčby povinni/povinny zachovávat předepsané metody léčby. Známé a schválené postupy a metody lékařské vědy jsou pak v rámci léčení aplikovány na pacienty / pacientky. Vzhledem k tomu, ţe organismus kaţdého jednotlivce má svá specifika a reaguje na léčivé látky jinak, je výzvou pro všechny lékaře/řky najít pro kaţdého nemocného / nemocnou vhodnou léčbu. Nezřídka se stává, ţe se musí vyzkoušet více postupů nebo medikací pro kýţené vyléčení. „Přírodní vědy stejně jako vědy společenské vycházejí vţdy z problémů; z toho, ţe něco vzbuzuje náš údiv, jak říkali řečtí filosofové. K řešení těchto problémů uţívají vědy zásadně tutéţ metodu, jakou pouţívá zdravý lidský rozum: metodu pokusu a omylu. Přesněji řečeno, je to metoda, stanovující pokusná řešení našich problémů a pak eliminující řešení nesprávná jako mylná. Tato metoda předpokládá, ţe pracujeme s mnoţstvím pokusných řešení. Jedno řešení po druhém se vyzkouší a eliminuje.“ (Popper 1998: 15) Co však pro lékaře a lékařky znamená nemocné lidské tělo a jak k němu při léčbě přistupují? „V lékařském modelu je subjektivní tělo viděno jako pasivní tabule, na kterou jsou vepsány poruchy. Dešifrování těchto vepsaných poznámek je obvykle viděno jako záleţitost určení „příčiny“ poruch; někdy … bývá interpretace symptomů sloţitá. Ale vţdycky ten proces vyţaduje trénované – to znamená vysoce specializované – profesionály, jejichţ samotná expertíza můţe odemknout tajemství nemocného těla.“ (Bordo 1995: 67; zdůraznění autorky)
Naproti tomu západní lékařství pracuje s tzv. funkčním modelem zdraví. Tato koncepce chápe lidské tělo analogicky jako „stroj“, přičemţ nemoc narušuje jeho obvyklé fungování. Medicína se specializuje na „opravy“, tedy léčení. Po „opravě“ se dotyčná osoba můţe vrátit zpět do společnosti. (Rothman 1984 in Renzetti, Curran 2003)
- 10 -
2.3 Zdraví ženy jako společenská nutnost „Být zdravý“ jinými slovy znamená nejen mít zdravé fyzické tělo, ale udrţovat se i v dobré psychické kondici. Pro účely mé práce je však podstatná právě tělesná sloţka, proto se v této části zaměřím na přiblíţení aspektů spojených s tělem, a to především se zdravým tělem a tělem ţeny. Vztah těla a zdraví je však nutné chápat v širších souvislostech. Roli těla nelze omezovat jen na fyzickou substanci. Muţská i ţenská těla jsou nahlíţena v kulturně dané optice, jeţ však zahrnuje i negativní faktory jako stereotypy a genderově podmíněné role. „Praktické“ tělo není hrubá biologická nebo materiální entita. Je to také kulturně vytvořená forma, její aktivity jsou subjektem pro interpretaci a popis.“ (Bordo 1995: 181) Nabízí se tedy několik otázek: Co je to vůbec tělo? Jak nebo čím je vymezeno? Dají se jeho hranice určit jeho biologickou podstatou, resp. stačí chápat tělo jen jako biologický objekt? Odpovědi nejsou jednoduché, jeden fakt je však nasnadě: Tělo nelze popisovat pouze v biologických nebo lékařských pojmech. Vliv kultury na jednotlivá těla je zřetelný a má nezpochybnitelné důsledky. Neexistují jako prvky samy o sobě, jejich místo a moţnosti vymezuje kultura. Americká feministická filozofka Susan Bordo se o vztahu těla a kultury vyjádřila následovně: „Těla se nerodí. Ve skutečnosti jsou vytvořena kulturou.“ (Bordo 1995: 288). Kultura tedy silně determinuje těla jak ţen, tak muţů.. Má vliv na jejich image, určuje tělům, jak mají (resp.jak by měla) vypadat, aby byla kulturně „vhodná“. Ač její působení je veskrze latentní, přesto dokáţe ovlivňovat aţ nečekané mnoţství aspektů kaţdodenního ţivota. Revolta vůči kulturním vlivům je moţná, ovšem pro jedince nevýhodná. „Tělo – co jíme, jak se oblékáme, denní rituály, prostřednictvím nichţ se tělu věnujeme – je médium kultury. Tělo … je mocná symbolická forma, povrch, na kterém jsou napsány hlavní pravidla, hierarchie a dokonce metafyzické závazky kultury, jeţ jsou pak dále upevněny prostřednictvím konkrétní řeči těla. Tělo tak můţe fungovat jako metafora kultury.“ (Bordo 1995: 165) K tomu, aby kultura mohla uplatňovat své praktiky, potřebuje schopného zprostředkovatele. Ke zformování těl do potřebné podoby pomáhá především jazyk a vyjadřování obecně. Kaţdodenní komunikace a způsoby vyjadřování utvářejí obraz „vhodného“ těla. Pouţívání určitých slov v konkrétních tvarech je vhodným nástrojem
- 11 -
pro tento způsob aktivity, protoţe jak praktická slovní zásoba, tak i syntaxe jsou kulturně dány a svou existencí pomáhají nastolovat hierarchii do společnosti8. Pro ţeny to má jasný důsledek: jako subjekt se mohou pouze redefinovat, zatímco budou definovány jazykem. (Minh-Ha in Price, Shildrick 1999). Obraz ţeny je tak jasně předem určen jazykovými vyjádřeními, ţena se jej můţe pouze snaţit měnit, nikoliv jej vytvářet. S vlivem kultury totiţ souvisí i utváření nadřazenosti / podřízenosti. Kultura je ve svých důsledcích schopna vytvářet a udrţovat patriarchální podobu společnosti. Internalizovaná do těl jednotlivců působí mocně na tvoření společenského, politického i soukromého klimatu. „Tělo není jen text kultury. Je to také … praktické, přímé centrum sociální kontroly.“ (Bordo 1995: 165) Od těla se očekává, ţe bude jasně genderově vymezené. Pouze takové tělo se pokládá za dobře socializované a kulturně / společensky vhodné a čitelné. „Srozumitelné tělo obsahuje naše vědecké, filozofické a estetické ztělesnění těla – naše kulturní koncepty těla, normy krásy, modely zdraví atd. Ale ty samé reprezentace mohou také být viděny jako formující soubor praktických pravidel a omezení, prostřednictvím kterých je tělo „trénováno, tvarováno poslouchat a reagovat, stávajíc se tak sociálně adaptovaným a uţitečným tělem.“ (Bordo 1995: 181). Od jedinců se tak očekává, ţe jejich těla budou (vhodně) kulturně definovaná. „Sexualizovaná těla nemohou být déle chápána jako neproblematická, biologická a faktická základna, na které je vepsán gender, ale musí se sama rozpoznat a konstruovat prostřednictvím diskurzů a praktik, které pojmou tělo zároveň jako cíl i jako jeho nástroj projevu. Síla není pak redukovatelná na to, co by se dalo zneuţít, na přirozeně rozdělená muţská a ţenská těla, ale také na podstatu těchto těl, nakolik jsou konstituována jako muţská a ţenská.“ (Gatens in Price, Shildrick 1999: 230) Ţenské tělo tedy také podléhá kulturním vlivům určujícím, co pro něj je a není vhodné. Tlak na ţenská těla však není výdobytkem moderní doby či důsledkem postmoderních změn. Z historického hlediska je disciplinace a normalizace ţenského těla uznávaná jako překvapivě trvalá a flexibilní strategie sociální kontroly. (Bordo 1995) 8
S tímto faktem souvisí i tzv.generické maskulinum. Tento pojem označuje uţívání podstatných jmen rodu muţského pro souhrnné označení muţů i ţen, ačkoliv existuje i ekvivalent v ţenském rodě. Takto genderově nevyváţený/nesenzitivní jazyk patří mezi nejčastější formy skryté diskriminace, která vede k utuţování stereotypních rolí muţů a ţen. Zdroj: [online] [staţeno dne 2.4.2009]
- 12 -
Dá se tedy konstatovat, ţe ţenské tělo podléhá kontrole ze strany společnosti. Tuto aktivitu však nelze chápat jen jako prvek regulující tělesnou stránku; ţeny jsou omezovány i po psychické stránce ve svých vášních. (Gatens in Price, Shildrick 1999) Disciplinace ţenského těla je přitom mnohem více intenzivní neţ těla muţského. Od ţenských těl se očekává, ţe budou poslušné. Ţe budou těly, „jejichţ síla a energie jsou přizpůsobeny vnější regulaci, podmanění, přetvoření, „zlepšení“. (Bordo 1995: 166). Naproti tomu muţská těla ztělesňují hrdost a sebevědomí; muţi jsou vedeni „k tomu, aby nosili hlavu hrdě vztyčenou; aby se drţeli zpříma, aniţ by se hrbili, aby zatáhli břicho, aby vypjali hruď a srovnali záda …Rovněţ by se měli učit, aby nikdy neupírali oči k zemi, nýbrţ je směle zaměřili na ty, kdo procházejí kolem.“ (Foucault 2000: 200) V poslední době více neţ zřetelný mediální apel na ţeny, vnucující jim péči o vlastní zdraví. Mediální obsahy nabízejí způsoby, jak má být ţenské tělo nahlíţeno. Toto pojetí ţenského zdraví je pak univerzálně aplikováno. Pojem „ţena“ bývá ztotoţňován s pojmem „ţenské tělo“. Výrok feministické autorky Trinh T. Minh-Ha toto shrnuje následovně: „My [ţeny, upravila P.D.] nemáme těla, my jsme naše těla.“ (Minh-Ha in Price, Shildrick 1999: 258; zdůraznění autorky). Na tělo ţeny se zároveň v současném diskurzu klade mnohem větší pozornost neţ na tělo muţe. Existence problematizace ţenského těla je vysvětlována mnohými aspekty. Jedním z důvodů je stereotypní předpoklad, ţe ţeny coby pečovatelky jsou odpovědné za starost o zdraví svých partnerů i celé rodiny. Fungují tedy jako stráţkyně zdraví celé rodiny a zároveň i zdraví svého. (Cameron, Bernardes in Bartley et al. 1998; Moore 2008) Dalším důvodem kladení vyšší odpovědnosti na ţenské tělo je to, ţe především ono je spojeno s plozením a rozením potomků. Ţeny se tedy o své tělo musí řádně starat, především v době těhotenství. Nemoc ţeny omezující její plodnost v tomto případě znamená hlubší negativní důsledky na její rodinu neţ v případě muţe, který není tak striktně spojen s rodinným ţivotem a nutností péče o své blízké. Tělo ţeny podléhá silnému dohledu, těhotné tělo ţeny je však kontrolováno ještě více, musí vzdorovat větším tlakům ze strany společnosti. (Marshall in Price, Shildrick 1999) Ţenské tělo je totiţ neustále kódováno jako kulturní znak přirozenosti, sexuálna a reproduktivity. Ţenský gender je označován tak, ţe bez přestání upevňuje esencialistickou identitu ţenského těla jako „mateřského těla.“ (Balsamo in Price Shildrick, 1999) - 13 -
Kontrolu těl lze provádět prostřednictvím zdravotnictví. Zdravotní paradigma se neustále vyvíjí. Podle Moore (2008) v něm došlo přibliţně v 60.letech minulého století k významnému posunu. Nově pojímaná idea pracuje se změnami ve zdravotní politice, která jiţ neklade hlavní důraz na léčení existujících nemocí, ale spíše na jejich prevenci a udrţování těla v přiměřené kondici. Důsledkem této aktivity je nový obraz zdravého člověka jako osoby uvědomělé, kontrolující svoje tělo a vyhledávající odbornou pomoc v případě podezření na nemoc. Samozřejmostí je téţ vlastní rozvíjení povědomí o případném zdravotním riziku. Ač jsou zdravotními konzultanty v převáţné většině případů muţi, přesto byla otázka zdraví a péče o něj ve finále přiřčena ţenám, stejně jako např.u vaření, kdy v domácnosti je kuchařkou ve většině případů právě ţena, ale místa profesionálních kuchařů jsou obsazena muţi. Od ţeny se tedy očekává, ţe bude intuitivně vědět, jak případné nemoci léčit, a zároveň ţe bude mít povědomí o zdravotním stavu členů rodiny. (Moore 2008) Aby se však ţeny mohly starat o zdraví jiných, musí se v první řadě starat i o své vlastní zdraví a být zdravé samy. S problémem prevence a kontroly vlastního těla souvisí i výborná znalost vlastního těla. Na ţeny se apeluje, aby hlídaly své tělo a kontrolovaly si jej. V případě prevence rakoviny prsu jsou vybízeny / nuceny, aby si pravidelně prováděly samovyšetření. Podle Susan Bordo (1999) je však samovyšetření prsou dalším krokem v disciplinaci ţenského těla. Tuto disciplinaci ţenských prsou totiţ chápe jako „kulturní poţadavek být kompletní pro ostatní – ať uţ jako symbol mateřské lásky, … nebo jako erotický fetiš.“ (Bordo in Price, Shildrick 1999: 250). Ţenská prsa tak nejsou chápána jako součást těla ţeny, ale jako prvek patřící ostatním. Desiderio (in Moore 2008) ve své teorii zachází ještě dále. Pokládá současné mediální kampaně bojující proti rakovině prsu za utlačující vůči ţenám. Podle něj jsou metody, které jsou navrhovány hnutími za povědomí o rakovině prsu stejné, jako metody k udrţení mýtu krásy. Svůj názor vysvětluje tvrzením, ţe podobně jako mýtus krásy (Wolf 2000) zbavuje ţeny kontroly nad jejich vlastním tělem, tak i medikalizace ţenského těla je určitým prostředkem sociální kontroly. Více se tomuto argumentu se budu věnovat v analytické části.
- 14 -
2.4 O „diskurzu“ Pokud je účelem mé práce analyzovat diskurz rakoviny prsu, povaţuji za nutné nejprve vymezit, co pojem „diskurz“9 znamená. Pro relevantní vysvětlení vyuţívám koncept diskurzu popsaný Foucaultem (1994, 2001, 2002). Foucault představil diskurz nejen jako teoretický koncept, ale i jako výzkumný program – „metodu historické analýzy.“ (Foucault 2002: 28). Diskurz v tomto pojetí lze vyuţít jako způsob, jímţ je moţné zkoumat kategorie jako jsou šílenství, psychologie, ekonomie, myšlení, vědy a poznání (nikoliv však kulturních celků). Jak tedy podle Foucaulta (1994) diskurz vzniká a vyvíjí se? „…snad ani není společnosti. kde by neexistovala velká vyprávění. jeţ se vykládají. opakují a obměňují: jde o formule. o texty. o ritualizované celky diskursu. jeţ jsou recitovány za přesně stanovených okolností: jde o věci. jeţ byly jednou řečeny a jsou uchovávány. protoţe se předpokládá. ţe se za nimi skrývá nějaké tajemství nebo bohatství. krátce. lze se domnívat. ţe ve společnosti existuje velice pravidelně cosi jako denivelizace mezi diskursy: jsou diskursy. které „se říkají“ v běhu dnů a směn a které se míjejí s aktem. za něhoţ byly proneseny: a jsou diskursy. které se nacházejí u počátku určitého počtu nových řečových aktů. jeţ je přebírají. transformují nebo o nich mluví. krátce diskursy. jeţ jsou donekonečna svou formulací opakovány. zůstávají vyřčeny a budou ještě řečeny.“ (Foucault 1994: 14; zvýraznění autora) Foucault (2002) pojímá diskurz jako celek výpovědí. Diskurs nebo tzv. diskursivní pole je „tvořeno souhrnem všech skutečných výpovědí (ať uţ vyslovených nebo napsaných).“ (Foucault 2002: 44). Diskurz se dá charakterizovat jako souhrn výpovědí, které spadají do stejné diskursivní formace. Je tvořen omezeným počtem výpovědí, pro které lze určit soubor podmínek existence. Výpovědi přitom figurují jako události, jeţ jsou urgentní, i kdyţ kaţdá svým vlastním způsobem. Soubor výpovědí se však nedá povaţovat za uzavřený. V určité míře se zde vyskytuje moţnost jeho obměn. Lidská společnost je společnost diskurzů. Diskurzy se mění v závislosti na kulturním podnebí. Foucault chápe diskurz jako historický a mocenský. Proč historický? Podle vyjádření Foucaulta „jde rozhodně o historicky danou dělbu.“ (Foucault 1994: 11). Dalším důleţitým prvkem je jiţ zmíněná moc. Foucault upozorňuje na fakt, ţe diskurzy jsou ztvárněnými praktikami vědění/moci, jeţ určují pravidla ve společnosti. Týmţ pravidlům podléhají i diskurzy vědecké. Proto musí i
9
Ve své práci budu ve výrazu diskurz/diskurs pouţívat revidovanou podobu slova odpovídající soudobým pravopisným normám vyuţívajícím písmeno „z“. Pouze v doslovných citacích budu ovšem dodrţovat přesnou formu textu včetně vyuţívaného tvaru slova diskurs – tedy se „s“.
- 15 -
vědecký diskurz podléhat pravidlům vylučování. Vědění a moc tedy ve své podstatě fungují jako vylučující systém. Působí zde ti, kdo mají oprávnění říct, co je a není pravdivé. Diskurz je s mocí a věděním nerozlučně spjat. Existence diskurzů se řídí určitými zákonitostmi. Diskurzy neexistují bez pravidel. Nespočívají jen na tom, co dělají, ale především na tom, jak a jakým jazykem promlouvají k těm, na které mají vliv. Bytí jazyka a následné bytí diskurzu specifikují pozici, kterou zaujímá subjekt. Výskyt diskurzu se dá charakterizovat jako kontingentní. Tento status je charakteristický v tom smyslu, ţe „tomu, co existuje, daly zrod nahodilosti, nepatrné odchylky nebo naopak úplné zvraty, omyly, chybná hodnocení a špatné kalkuly. (Foucault 1994: 80). Ve společnosti je však diskurs omezován a kontrolován svými uţivateli, kterých se také můţe zmocnit.. Moderní společnost lze tedy chápat jako charakterizovanou diskurzy. Moc uplatňovaná ve společnosti se můţe projevovat ve více arénách. Chování lidí následuje diskurz, který vytyčil podmínky vzájemné koexistence tím, ţe vymezil, co je nebo není správné, která znalost je podrobená a která nadřazená.
- 16 -
3. ANALYTICKÁ ČÁST Analytická část této práce se bude věnovat rozboru dílčích témat týkajících se problematiky rakoviny prsu. Analýza bude zaloţená na komparaci obsahů dvou internetových
portálů
–
komplexně
pojednávajícího
www.protirakovine.cz
a
partikulárně informujícího www.zena.cz. Nejdříve budu zjišťovat, jak a do jaké míry tyto stránky informují, co to vlastně rakovina prsu je, poté přejdu k pojednání o prevenci tak, jak jej přinášejí jednotlivé stránky. Dalším krokem bude popis léčby podle zmíněných internetových portálů. V závěru analýzy provedu srovnání obrazových příloh analyzovaných článků včetně jejich genderové reflexe. Webové stránky jsem pro tuto práci vybírala cíleně s ohledem na jejich relevanci pro mé pracovní účely10. Výběr vhodných stránek jsem zúţila na stránky pocházející z České republiky, aby jejich obsah dostatečně odkrýval, jaké informace jsou čtenářům a čtenářkám nabízeny v českém kontextu. Dalším mou podmínkou bylo, aby byly „typické“ – tedy nejen (a především) svým obsahem, ale jiţ i svým názvem vystihovaly kategorii, kterou budou reprezentovat – proto jsem do své práce zařadila právě stránku www.protirakovine.cz jako vhodného zástupce komplexně zaměřených stránek, a jako nejvhodnější stránku informující ţeny o dané problematice pouze partikulárně jsem zvolila stránku primárně určenou právě jim – www.zena.cz. Internetová stránka www.protirakovine.cz vznikla díky aktivitám zdravotníků a zdravotnic Onkologické kliniky11 Fakultní nemocnice v Olomouci. Jejím účelem je informovat čtenáře a čtenářky o problematice rakoviny prsu a poskytovat jim kvalitní informace o nádorech prsu, jeho prevenci, stanovení i léčbě. Hlavním cílem zaloţení tohoto portálu byla snaha o včasné zachycení karcinomu prsu a jeho úspěšné léčby především v Olomouckém regionu a jeho okolí, kde většina specialistů a specialistek působí, ale své fungování neomezuje jen na tuto geografickou oblast; pomoc nabízí zájemkyním i zájemcům z celé republiky.
10
Webové stránky jsem vyhledávala na internetu podle jejich zaměření. V mé volbě dále připadaly v úvahu tyto www stránky: www.breastcancer.cz a www.mammahelp.cz jako stránky pojednávající o rakovině prsu celistvě a www.cosmopolitan.cz, www.mladazena.cz, www.zdravi.dama.cz a www.marianne.cz jako stránky multitematické. 11 Onkologická klinika Fakultní nemocnice v Olomouci slouţí především pacientům a pacientkám s nádorovým onemocněním z oblasti Olomouckého kraje. Klinika úzce spolupracuje s onkologickými pracovišti Přerově, Hranicích na Moravě, Prostějově, Zábřehu na Moravě, Šternberku, Jeseníku a Městě Albrechticích. Klinika zaměstnává 16 lékařů/lékařek , 34 zdravotních sester, 13 radiologických asistentů/asistentek a 8 niţších zdravotnických pracovníků/pracovnic. Ročně zajišťuje ošetření cca. 19 tisícům pacientů/pacientek a řádově 1500 nemocným poskytuje lůţkovou péči. Zdroj: [online]. [cit. 5. 4. 2009].
- 17 -
Multitematický portál www.ţena.cz funguje ve spolupráci s webovou stránkou www.centrum.cz. Jeho obsah je členěn do několika tématických celků: móda a krása, sex a vztahy, volný čas, špunt (tj. péče o dítě), zdraví, útulně (tj. rady na zvelebování bytu / domu), recepty, horoskopy. Články o rakovině prsu jsou obsaţeny především v rubrice zdraví. Tato rubrika mj. informuje i o dalších problémech, jako jsou např. alergie, obezita, ale i třeba barva nehtů. Z toho je patrné, ţe ve svých obsazích popisuje problémy ze všech oblastí zdravotní stránky člověka, tedy jak relativně méně seriózních, tak i více váţných.
3.1 Diagnóza: Rakovina prsu Zjištění karcinomu prsu znamená pro kaţdou ţenu negativní převrat v jejím ţivotě. Pro většinu z nich to znamená spoustu změn spojených s nutností léčby, po osobní stránce nejistotu, strach a obavy. Málokdo však přesně ví, co se v těle při onemocnění karcinomem prsu odehrává. Jak informují o nemoci zmíněné stránky? Stránka www.protirakovine.cz poskytuje komplexní informace o vzniku a průběhu této nemoci. Rozsáhle se věnuje příznakům. „V počátečních stádiích, kdy nádor roste, nevyvolává ţádné příznaky. Později se můţe projevit jako hmatná bulka, většinou nebolestivá. Někdy na nádor v prsu upozorní změna tvaru prsu, jeho zvětšení nebo naopak zmenšení, změna tvaru či barvy bradavky, výtok z bradavky nebo barevné změny na kůţi.“12 Na stránce se téţ můţeme dočíst, co dělat v případě nálezu podezřelé bulky či jiné nepravidelnosti na prsu. „Nezbytným vyšetřením v rámci diagnostiky je mamografické vyšetření. … Na toto vyšetření navazují pak další speciální vyšetření, které určí typ nádoru, postiţení lymfatických uzlin a případně postiţení dalších orgánů.“13 Popis biologické podstaty nemoci je odrazem lékařského vzdělání autorského kolektivu, jeţ umoţňuje fundovanou deskripci. „Nádory prsu vznikají v anatomických strukturách mléčné ţlázy. Ţlázové těleso prsu se skládá z lalůčků, které jsou napojeny na vývody, ústící na bradavce. Vývody jsou vystlány epitelem, který v určitých situacích vykazuje zvýšené dělení. Dochází tím ke změně struktury ţlázy - vznikají
12 13
Zdroj: [online]. [cit. 9. 4. 2009] Zdroj: tamtéţ
- 18 -
fibrocystické choroby prsu, nazvané mastopatie. Z epitelu mléčné ţlázy vzniká i převáţná většina nádorů, které mají benigní povahu (papilomy, fibroadenomy).“14 Ač se na serveru www.zena.cz můţeme setkat s velkým mnoţstvím článků zabývajících se tématem karcinomu prsu, těch, které by přinášely fundované informace, je naprosté minimum, respektive jediný: „Rakovina prsu – jak ji poznat?“15. Informace obsaţené v něm jsou navíc kusé, informační přínos je spíše průměrný. Hlavní těţiště článku je však postaveno na následcích nemoci na fyzickém vzhledu postiţené ţeny, jeţ je navíc propojeno se stereotypním pojetím partnerství a vzájemných mezilidských vztahů: „Léčba bývá pro ţenu velmi psychicky náročná i proto, ţe průvodním jevem je ztráta vlasů. Zkuste v té chvíli nepanikařit. Soustřeďte se na to, abyste zase byla v pořádku a nepřipouštějte si deprese při pohledu do zrcadla. Pokud si potřebujete zvednout sebevědomí, jděte si koupit paruku – nejlépe se ţivotním partnerem a beze studu. Nemoc to nevyléčí, ale pokud paruka přispěje k vaší lepší náladě a překonání smutku, určitě má smysl.“16 Článek na www.protirakovine.cz je jasně zaměřený na zdravotní stránku, jiné aspekty nezmiňuje. Jeho primární snahou je informovat ţeny o nebezpečí, které jim hrozí, včetně detailního popisu průběhu nemoci. Střízlivým jazykem popisuje skutečnosti, které jsou s onemocněním spojeny, ať se jiţ jedná o příznaky, popis samotné nemoci i rady, jak se zachovat v případě nálezu podezřelého útvaru na prsu. Článek je srozumitelně zaměřen na tělo jako takové, jeho ochranu a záchranu zdraví. Popisované tělo patří samotné ţeně, kdy ona sama je za něj zodpovědná. Její tělo je tedy skutečně její, nikoliv tělo-pro-druhé (Bourdieu 2000), tělo, které čelí „objektivizaci skrze pohled a diskurs těch druhých…“ (Bourdieu 2000: 61) Článek na www.zena.cz spojuje rakovinu s tělesností, vzhledem a fyzickou krásou. Ukazuje se, ţe hlavním problémem rakoviny prsu není zdravotní stránka ţeny úzce spojená s ohroţením na jejím ţivotě, ale ztráta fyzické krásy coby největší devizy. Vliv mýtu krásy (Wolf 2000) je zde jasně patrný. „Mýtus krásy nám říká, ţe kvalita zvaná krása objektivně a univerzálně existuje. Ţeny ji musí chtít ztělesňovat a muţi musí chtít vlastnit ţeny, které ji ztělesňují“ (Wolf 2000: 13-14). Ţena se tedy musí snaţit být krásná i v době své nemoci. Při léčbě rakoviny prsu je vyuţívána 14
Zdroj: tamtéţ Zdroj: [online]. [cit. 5. 4. 2009]. 16 Zdroj: tamtéţ 15
- 19 -
chemoterapie, jejímţ důsledkem je dočasné vypadání vlasů. Vedle toho, ţe nemocná ţena bojuje o svůj ţivot, je vysílená a vystrašená, je navíc ještě deprimovaná svým „neuspokojivým“ zevnějškem.
3.2 Prevence Stejně jako u všech ostatních onemocnění, i u rakoviny prsu je lepší a bezesporu i fyzicky a psychicky únosnější prevence neţ léčba. V této části mé práce se budu věnovat právě otázce prevence tak, jak ji popisují analyzované stránky. Co se týče prevence, tak její formu analyzované stránky vykládají kaţdá diametrálně odlišně. Zatímco lékařský pohled na problematiku rozlišuje prevenci na primární a sekundární, přičemţ tyto dvě oblasti nadále rozvíjí, stránka www.zena.cz chápe prevenci pouze na sekundární úrovni ve smyslu pravidelných prohlídek. Primární prevence zmíněná na stránce www.protirakovine.cz v sobě inkorporuje snahu informovat co nejširší vrstvu obyvatelstva o nebezpečí vzniku rakoviny, a zároveň je instruovat, jakými prostředky si zdraví chránit. „Primární prevence nádorů má jednoduchá pravidla a je nutné je vštěpovat do mysli obyvatel od dětského věku.“17 Mezi tato pravidla patří zásady zdravého ţivotního stylu, jako např. nekouřit, zdravě se stravovat, omezit pití alkoholu, vyhýbat se nadměrnému slunění, vyvíjet fyzickou aktivitu a snaţit se vyhýbat stresu. Sekundární prevence je spojena se samotným vyšetřením a lékařskými moţnostmi odhalit případné nádory včas a úspěšně je vyléčit. S tímto typem prevence se pojí i otázka samovyšetření prsu, o níţ pojednám v následující kapitole. Při zdůrazňování nutnosti ţen důkladně pečovat o vlastní zdraví se však zde setkáváme se silně stereotypním uvaţování o ţenách (navíc spojeném s generickým maskulinem, které u problematiky rakoviny prsu a ţen coby pacientek působí poněkud nepatřičně). „Jedná se o zdraví a ţivoty čím dál tím mladších obyvatel, kteří by měli pracovat, ţivit rodinu a vychovávat děti.“18 Komparací článků ze stránky www.zena.cz s výše uvedenými informacemi z www.protirakovine.cz zjišťuji, ţe články na www.zena.cz úplně opomíjí primární prevenci a zaměřují se pouze na prevenci sekundární, kdyţ zdůrazňují ţenám nutnost se prohlíţet, ať jiţ ve „vlastní reţii“ v rámci samovyšetření, nebo při odborném vyšetření 17 18
Zdroj: [online]. [cit. 13. 4. 2009]. Zdroj: [online]. [cit. 15. 4. 2009].
- 20 -
vedeném specializovaným lékařem / specializovanou lékařkou. Tyto prohlídky ţenám jednoznačně doporučují, opírají se přitom o reklamní kampaně společnosti Avon19, které se touto oblastí zabývají. V závěru článku apelují: „Heslo jedné americké organizace, sdruţující pacientky s rakovinou prsu, zní: "Rakovina prsu je ţivotní realitou. Čím víc víte, tím méně se bojíte. Bojte se méně!" Nad tímto heslem by se měly zamyslet i české pacientky. Nestrkejte hlavu do písku a pravidelně a včas absolvujte preventivní vyšetření!“20 Důraz kladený na nutnost prevence jiţ nelze brát jako doporučení, nýbrţ jako nařízení. Jeho nedodrţení můţe být sankcionováno výčitkami okolí dotčené ţeny. Ţena opět není chápána jako autonomní bytost zodpovědná za své zdraví, ale jako objekt, kterému „musí“ být nařizováno, jak se sama o sebe postarat, aby se udrţela v přiměřené kondici. Ovšem obsah stránek www.protirakovine.cz více chápe ţenu jako autonomní bytost, jeţ je sama zodpovědná za své vlastní tělo, o které by se v rámci primární prevence měla pokud moţno co nejdůsledněji starat v rámci zachování svého zdraví. Server www.zena.cz popisuje prevenci pouze jako samovyšetření, nebo ještě častěji jako vyšetření ţeny jinými, odbornějšími konzultanty či konzultantkami, čímţ jí odebírá zodpovědnost za vlastní tělo a staví ji do pozice pasivní bytosti závislé na jiných. Závislost na jiných je přitom spojená se stereotypní představou ţeny jako bytosti charakterizované sexualitou a mateřstvím. Tato skutečnost vychází z faktu, ţe „…v diskurzu biotechnologie je ţenské tělo neúnavně kódováno jako kulturní znamení „přirozena“, „sexuálna“ a „reproduktivity“, takţe například děloha pokračuje v označování ţenského genderu jako způsobu, který upevňuje esencialistickou identitu ţenského těla jako „mateřského těla“. (Balsamo in Price, Shildrick 1999: 288). Ţena je tak chápána ve stereotypních souvislostech jako ta slabější, orientovaná na domácnost a rodinu. Na portálu www.zena.cz se tedy setkáváme s mnohem stereotypnější představou ţeny, ţenského zdraví a ţenské sebekontroly neţ na www.protirakovine.cz.
19
O reklamních kampaních společnosti Avon blíţe pojednám v kapitole 3.2.2 Mediální kampaně Zdroj: [online]. [cit. 13. 4. 2009]. 20
- 21 -
3.2.1 Samovyšetření Samovyšetření bývá chápáno jako velmi důleţitý, ne-li přímo nejdůleţitější aspekt prevence rakoviny prsu. Téměř v kaţdém článku týkajícím se dané problematiky a uveřejněném na analyzovaných stránkách se nachází apel na ţeny, aby si jej pravidelně prováděly. V tomto oddíle se zaměřím na to, jak popisují zkoumané stránky tuto aktivitu. Na serveru www.protirakovine.cz se setkáváme s komplexním popisem obsahujícím konkrétní instrukce, jak samovyšetření provádět: „Jde o nejjednodušší metodu včasného odhalení karcinomu prsu. Vyšetření si ţena provádí sama, pravidelně kaţdý měsíc. Pokud ţena se samovyšetřováním prsů začíná, měla by si po dobu jednoho měsíce provádět toto vyšetření kaţdý den. Tento postup je důleţitý pro poznání vlastní struktury prsní ţlázy. Nejvhodnějším obdobím pro samovyšetření je druhý nebo třetí den po ukončení menstruace. V tomto období jsou prsy nejméně citlivé, bez napětí.“21 Samotný návod, jak vyšetřovat prsa, je popsán jasně, včetně tipů, jak jej provést, aby vykazovalo co nejpřesnější výsledky: „1. Vyšetření provádějte po koupeli či sprše, kdy je pokoţka prsů vláčná. 2. Postavte se před zrcadlo, nechejte paţe volně spuštěné a pečlivě si prohlédněte oba prsy. Všimněte si nepravidelnosti tvaru, změn velikosti a změn na kůţi / zarudnutí, jizvy, vtaţení, důlky - připomínající pomerančovou kůru. Pozorujte obě bradavky, všimněte si rozdílu mezi oběma, případně výtoku z nich. Prohlídka je nutná nejprve zepředu, poté z obou boků. 3. Vzpaţte, sepněte ruce za hlavou a celou proceduru prohlíţení opět pečlivě zopakujte. 4. Zvedněte jednu paţi za hlavu a druhou rukou s pomocí jemného tlaku na prsty vyšetřete protilehlý prs. Začněte od bradavky, postupujte pečlivě malými kruhy po celém prsu aţ do jeho okolí. Vnímejte nerovnosti, zatvrdnutí, nebo bulku. Vyměňte ruce, celý proces opakujte i na druhém prsu. 5. Oběma rukama poté prohmatejte celý prs - postupujte prsty proti sobě. Všímejte si opět zatvrdnutí, hledejte bulku. Po skončení stiskem bradavky zjistěte, zda nedochází k výtoku. 6. Stejný pohmat proveďte v oblasti mezi prsem a podpaţím směrem do podpaţní jamky, včetně jejího pečlivého vyšetření. 7. Další část samovyšetření je nutné provádět vleţe na zádech, s jednou paţí zvednutou nad hlavou. V této poloze dojde ke zploštění prsu a vyšetření se tak zjednoduší. Postup pohmatového vyšetření je stejný jako ve stoje.“22 V téměř kaţdém článku na www.zena.cz popisujícím rakovinu prsu se objevuje apel na ţeny, aby si pravidelně prováděly samovyšetření. Ovšem paradoxní je, ţe ani
21 22
Zdroj: [online]. [cit. 16. 4. 2009]. Zdroj: tamtéţ
- 22 -
v jediném článku se nenachází komplexní popis, jak samovyšetření provést. Alespoň kuse se jím zabývají pouhé dva články: „Kolik stojí ţena?“23 a „Rakovina prsu? Nečekejte na smrt!“24 První jmenovaný se popisu samovyšetření věnuje opravdu pouze okrajově: „Přiloţíme ruku a krouţivými pohyby třemi prsty vyšetřujeme prs. Začínáme na vnější straně odshora a krouţivými pohyby směřujeme k bradavce. Silnějším tlakem ohmatáme okolí bradavky. Vyšetření provádějte vţdy 10 dnů po menstruaci.“25 Článek ve svém obsahu opomíjí některé základní informace, naprosto zde chybí poučení o způsobu provádění samovyšetření vestoje a vleţe či přesnější instrukce, jak prsy prohmatávat apod. Lepší informace jiţ ale poskytuje druhý zmiňovaný článek. Nejenţe upozorňuje, jak je samovyšetření důleţité pro zdraví ţeny, ale navíc ve svém, ač poněkud stručném vyjádření, poskytuje ţenám většinu základních instrukcí, jak efektivně provádět prohlídku sebe samotné: „Postavte se před zrcadlo a zvedněte pravou ruku. Prsty pak důkladně vyšetřete své pravé prso – začněte ve vnější horní čtvrtině a pokračujte do kruhu aţ k bradavce. Nebojte se přitlačit. Totéţ udělejte se svěšenýma rukama a napnutými hrudními svaly. Stejně vyšetřete i své druhé ňadro. Pak si lehněte, rameno si podloţte polštářem a ruku předpaţte. Stejným způsobem pak prsa prohmatejte. Nakonec se přesvědčte, ţe nevidíte jakékoliv změny v barvě, velikosti nebo tvaru prsou, ani různé prohlubně kůţe. Stiskněte bradavky a pozorujte, zda se neobjeví nějaký výtok.“26 Úryvek z článku pocházejícího z www.protirakovine.cz se dá hodnotit jako komplexní, informuje celistvě o provádění samovyšetření prsu včetně udílení tipů a rad, jak dosáhnout optimálního výsledku. Ţeny tak dostávají dostatek impulzů, jak se mají samy o své tělo postarat, aby bylo zdravé. Druhá analyzovaná webová stránka jiţ ţenám tolik prostoru nedává, o samovyšetření je informuje jen stručně. O to větší prostor však na svých stránkách dává vyšetření nikoliv ţenou samotnou, ale někým jiným (tedy lékařem / lékařkou). Moc nad vlastním tělem tak přesouvá z rukou ţen do rukou cizích. 23
Zdroj: [online]. [cit. 16. 4. 2009]. 24 Zdroj: [online]. [cit. 13. 4. 2009]. 25 Zdroj: [online]. [cit. 16. 4. 2009]. 26 Zdroj: [online]. [cit. 13. 4. 2009].
- 23 -
3.2.2 Mediální kampaně V rámci prevence rakoviny prsu se v médiích setkáváme s různými kampaněmi upozorňujícími na nebezpečí hrozby rakoviny prsu a nutnost prevence. Touto problematikou se významně zabývá kosmetická společnost Avon, jeţ kaţdý rok přináší novou kampaň zaměřenou na prevenci rakoviny prsu. Zmíněné kampaně u této společnosti probíhají jiţ několik let. V roce 2007 se společnost rozhodla přelomově zacílit nejen na ţeny, ale i na muţe, čímţ vznikla zatím nejkontroverznější kampaň s logem „Chraňte svou ţenu, vezměte ji na vyšetření prsu včas!“ Billboardy znázorňovaly očividně bezmocného muţe, jak se snaţí přebalit dítě (viz.přílohy – obr.č.1). Společnost Avon se v tomto případě snaţila prezentovat rakovinu prsu jako problém rodinný, nikoliv jako problém kaţdé jednotlivé ţeny. Pokud totiţ ţena rakovinou prsu onemocní, postihne tato událost nejen ji, ale i celou její rodinu. Primární zájem kampaně je chvályhodný – snaţí se nejen ţenám ukázat, ţe prevence je důleţitá. Při hlubším prozkoumání však nelze přehlédnout značně stereotypní prvky spojené s rolemi ţeny a muţe. Ţena je zde latentně označována jako jediná „správná“ pečovatelka o dítě / děti v rodině, zatímco muţi přísluší místo ve veřejné sféře - kampaň předpokládá, ţe otec si s péčí a výchovou dítěte nebude vědět rady, protoţe ho k tomu příroda nevybavila patřičnými geny. Obrázek tedy spíš nabádá muţe, aby chránili svou ţenu, aby se nemuseli starat o domácnost a dítě sami.27
3.3 Léčba O ţenách se tradičně uvaţuje jako o těch „nemocnějších“. Rothman (1984 in Renzetti, Curran 2003) tento fakt připisuje tomu, ţe ţeny odjakţiva byly povaţovány za podřadné členy společnosti. „Ţeny byly daleko snadněji označovány jako nemocné, kdyţ nebyly povaţovány za funkční členy společnosti“ (Rothman, 1984 in Renzetti, Curran 2003: 72; zvýraznění autorky). Léčba nemocných ţen tedy byla častější neţ léčba nemocných muţů. Kaţdá nemoc má svá specifika, a protoţe rakovina prsu patří mezi závaţná onemocnění, tak vyţaduje specifickou léčbu.
27
Zdroj: [online]. [cit. 8. 4. 2009].
- 24 -
Jak se můţeme dozvědět ze stránek www.protirakovine.cz, vhodná léčba a kombinace léčebných postupů se volí podle stupně pokročilosti onemocnění. Léčba je moţná několika způsoby: Chirurgická léčba zahrnuje odstranění nádoru operativně. Můţe být buď radikální (úplné odstranění prsu) nebo záchovná (odstranění části prsu s nádorem). Při léčbě záchovnou metodou vţdy následuje ozařování. Pokud ţena podstoupila úplné odstranění prsu, po 2-5 letech můţe být provedena rekonstrukce prsu. Radioterapie – ozařování se pouţívá jako doplňková léčba po chirurgickém zákroku, u větších nádorů na začátku léčby a u pokročilejších inoperabilních forem nádorů. Chemoterapie se podává formou tablet, injekcí nebo infuzí. Léky jsou pak v těle rozváděny krevní cestou. Výhodou tohoto typu léčby je, ţe nemusí být podávána jen na lůţkovém oddělení, ale i ambulantně. V posledních letech došlo k významnému vylepšení důsledků chemoterapie díky novým druhům léků, které tlumí její negativní účinky. Hormonální léčba souvisí s výskytem tzv.hormonálních receptorů v buňkách karcinomu prsu. Hormonální léčba se podávává formou tablet a léčba trvá zhruba pět let. Biologická léčba se v současnosti jeví jako velmi efektivní. Biologické léky působí na membrány nádorových buněk, kde blokují růst přívodných cév k tumoru a tím zamezují jeho výţivu. 28 O léčbě rakoviny prsu se na www.zena.cz dozvídáme mnohá fakta. Tímto tématem se zde zabývá vícero článků, „Rozhovor: Jak se léčí rakovina prsu“29 se týká popisu samotné léčby, „Rakovinu léčí i plastický chirurg“30 či „Uřízli mi prs. A nový byl zadarmo!“31 popisují, jak probíhá rekonstrukce prsu. První článek se, jak jiţ bylo řečeno, zabývá popisem léčby rakoviny prsu. Tvrdí, ţe dnes se jiţ dá porazit téměř kaţdý nádor díky rozvoji vědy. Léčba kaţdé pacientky je individuální podle typu jejího nádoru (druhů nádorů je více, dělí se podle rychlosti růstu a agresivity; jejich vlastnosti se zjišťují prostřednictvím jehlové biopsie loţiska), někdy 28
Zdroj: [online]. [cit. 15. 4. 2009]. Zdroj: [online]. [cit. 15. 4. 2009]. 30 Zdroj: [online]. [cit. 14. 4. 2009]. 31 Zdroj: [online]. [cit. 17. 4. 2009]. 29
- 25 -
se začíná chirurgickou léčbou, jindy chemoterapií. Nutností je však i zvolit vhodný druh chemoterapie tak, aby pacientce zabral podle očekávání. Chemoterapie patří mezi velmi náročné druhy léčby fyzicky i psychicky. Ţenám po ní bývá špatně a vypadají jim vlasy. Ztráta vlasů je ovšem dočasná, ač pro většinu ţen znamená jeden z hlavních problémů v léčbě onemocnění. Dalším způsobem léčby je ozařování. V návaznosti na druhu prodělaného nádoru pak některé ţeny uţívají několik let hormonální terapii.32 Druhý a třetí zmíněný článek za součást léčby chápou i plastickou operaci rekonstruující chybějící prs. Jak z článků zjišťujeme, „pacientka podstoupí rekonstrukci prsu hned poté, co ji schválí onkolog. Kdyţ se plánuje chemoterapie, tak se většinou dává rok dva odklad. Důleţitou informací pro ţeny je i to, ţe po ablacích, tedy zákrocích, při nichţ dojde k amputaci prsu zpravidla kvůli nádorovému onemocnění, v plné výši hradí zdravotní pojišťovny.“33 K tomu, aby mohl být nový prs vymodelován, se většinou pouţívá vlastní tkáň pacientky, ale pouţívají se i speciální implantáty pro rekonstrukce prsů. K získání nového prsu pacientka musí absolvovat tři operace: „Při první chirurg nový prs vymodeluje, při následující upraví i zdravý prs, aby se co nejvíce shodoval s novým. Při třetím výkonu domodeluje prsní dvorec a bradavku. Odlišná barevnost dvorce se vytvoří pomocí permanentního make-upu.“34 Jak je zjevné z uvedených informací, server www.protirakovine.cz chápe léčbu primárně jako odstranění rakovinného nádoru a prevenci jeho návratu. Vyjmenovává rozličné druhy léčby a vysvětluje jejich podstatu. O moţnosti rekonstruovat nový prs se zmiňuje jen letmo. Jeho hlavním zájmem je ukázat, jakými způsoby se přikračuje k léčbě, aby tato pomohla kaţdé dotčené ţeně zachránit zdraví nebo dokonce ţivot. Oproti tomu články na www.zena.cz chápou léčbu rakoviny prsu především jako chirurgickou rekonstrukci prsu. Jejich popis samotného odstraňování rakovinného nádoru se omezuje na kusé informace, a i zde zdůrazňují kosmetický důsledek léčby, vypadání vlasů: „…pokaţdé vlasy spadnou. … Ţeny by se proto uţ v době, kdy jdou na první chemoterapii, měly podívat, kde se prodávají paruky a vybrat si tu, která jim sluší. … Vţdycky jim říkám: "Nešetřete na tom, kupte si krásnou paruku a dejte za ni klidně 5 tisíc. Nejdřív se ostříhejte podle ní a jak začnou vlasy padat, vezměte ţiletku, oholte 32
Zdroj: [online]. [cit. 15. 4. 2009]. 33 Zdroj: [online]. [cit. 14. 4. 2009]. 34 Zdroj: [online]. [cit. 17. 4. 2009].
- 26 -
vlasy a paruku nasaďte". A ţeny, které se tak zachovají, jsou v pohodě, protoţe jejich okolí nijak zásadně nereaguje.“35 Opět se zde projevuje vliv mýtu krásy (Wolf 2000), jehoţ důsledky chtějí vidět léčící se ţenu nikoliv jako ţenu v první řadě zdravou, ale hlavně ţenu krásnou. Krása zde figuruje jako jedna z hlavních entit, o kterou by ţeny ani v době ohroţení vlastního ţivota neměly přijít.
3.4 Genderová analýza obrazových příloh Webová stránka www.protirakovine.cz se spíš neţ na obrazovou stránku soustředí na stránku obsahovou. Jediná fotografie znázorňující ţenu nebo ţenské tělo je uvedena na titulní straně36. Portrét zobrazené ţeny ukazuje její obličej a ramena. Ţena patrně důsledkem chemoterapie přišla o vlasy. Přesto má ve tváři pozitivní výraz, dokonce se mírně usmívá. Poselstvím tohoto obrázku je, ţe hlavním bohatstvím ţeny je zdraví, nikoliv bezchybný vzhled. Internetový portál www.zena.cz je co do hojnosti obrazových příloh bohatší. Zde publikované fotografie se dají podle svého zaměření rozdělit do tří skupin: do první skupiny zařazuji fotky, na nichţ je vyobrazena pouze část ţenského těla. Ve druhé skupině se nacházejí obrázky znázorňující polonahé ţeny – modelky. Do třetí skupiny začleňuji snímky, které zachycují reálnou rakovinu prsu a její důsledky. Nejrozšířenějším typem byly fotky zachycující anonymní odhalené tělo, resp.jeho část37, jeţ má připoutávat muţskou pozornost. Podle Oates-Indruchové (2002) je tento způsob vyobrazení dalším důkazem vykořisťování ţeny jako sexuálního objektu. Fotografie jsou zaostřeny na ţenské poprsí a ruce. Na některém vyobrazení si anonymní ţeny jednou rukou zakrývají nahé (očividně zdravé) prsy a druhou paţi mají zvednutou vzhůru, nebo si svá prsa zakrývají oběma rukama. Na některých fotografiích však jsou k vidění přímo nahá prsa. Všechny obrázky však znázorňují ţenu obnaţenou, a proto zranitelnou, tedy ukazují ţeninu bezmocnost a potřebu přijmout pomoc zvenčí.
35
Zdroj: [online]. [cit. 15. 4. 2009]. 36 Konkrétní fotografie k vidění v sekci přílohy – obr.č. 2 37 Konkrétní fotografie k vidění v sekci Přílohy – obr.č. 3 - 9
- 27 -
Druhá skupina znázorňuje fotky38, na nichţ jsou znázorněny ţeny ve spodním prádle. Jiţ na první pohled je patrné, ţe vyobrazené ţeny nebojují o své zdraví nebo dokonce i vlastní ţivot, ale spíš o titul krásy – jsou nalíčené a upravené. Takto zaměřené fotografie sice latentně upozorňují, ţe rakovina prsu si nevybírá a postihuje i mladé a úspěšné ţeny odpovídající standardům mýtu krásy (které tímto následně ztrácejí svoji auru nedotknutelnosti), ale zároveň tím ţeny opět znevýhodňuje. Téměř nahá krásná ţena, oděná maximálně ve spodním prádle, nepůsobí jako bojovnice za vlastní zdraví, ale jako sexuální objekt. V poslední části tohoto oddílu se budu věnovat fotografiím, které jsou v článcích vyuţívány jen v minimu případů39, a to fotografie znázorňující (latentně či manifestně) nebezpečí rakoviny prsu a jeho důsledky. Jedná se o fotografii, na které přistupuje pacientka k mamografu a kolem ramen ji konejšivě drţí lékařka (viz přílohy, obr.č.12). Další z této série fotek je obrázek ukazující ţenské tělo po amputaci prsu a následné plastické rekonstrukci prsu (viz.přílohy – obr.č.13). Plastická operace znamená pro ţenu další několikanásobné chirurgické zásahy do jejího uţ tak zesláblého těla. Přesto ţeny tyto zákroky podstupují – nejen mýtus krásy jim velí být „kompletní“. Ovšem za přelomovou fotografii povaţuji poslední snímek, který zde zmiňuji. Je na něm zachycena ţena s rozepjatýma rukama (viz.přílohy – obr.č.14). Jedná se o „…fotografii z roku 1980 Válečnice od Heelly Amidové, která zachytila spisovatelku Deenu Metzgerovou. Vidíte dobře, s jejím prsem je něco v nepořádku. Není tam a jizva po něm je pokryta tetováním. Tohle je konečně po staletích ţenský pohled na ňadra, jedno z vyjádření, co ňadra znamenají pro ţenu. Kromě radostných pocitů z kojení a sexuálního vzrušení třeba i hrůzné trauma, které znamená rakovina prsu ohroţení ţivota. Neméně hrůzné trauma z opuštění muţem a soucitně odvráceným zrakem společnosti, kdyţ se ţena rozhodne pro odstranění napadeného prsu. A v případě této fotografie naději, ţe nad tím vším se dá zvítězit.“40 Zmíněnou fotografii povaţuji za přelomovou. Takto ji charakterizuji nejen díky vyobrazení ţeny jako silné bojovnice zápasící se svou nemocí (čemuţ odpovídá i odhodlaný postoj a optimistický výraz v tváři ţeny), ale navíc jako zobrazení ţeny, která se nestydí hrdě ukázat své „nekompletní“ tělo. Na tato fakta ostatně upozorňuje i autor článku ve svém výše uvedeném popisku. Tam zjevně nechápe ţenská prsa pouze
38
Konkrétní fotografie k vidění v sekci přílohy – obr.č. 10 - 11 Konkrétní fotografie k vidění v sekci přílohy – obr.č. 12 - 14 40 Zdroj: [online]. [cit. 18. 4. 2009]. 39
- 28 -
jako zdroj slasti při sexu nebo krmiva pro dítě, ale i jako prostor, kde probíhá boj o zdraví a o ţivot, nikoliv „jen“ o dobrý vzhled. Obsah článku tím popírá disciplinaci ţenského těla jako entity, jehoţ kompletnost slouţí „ostatním“ (Bordo in Price, Shildrick 1999).
3.5 Souhrn analytické části Analýza webových stránek ukázala, ţe ve zobrazování rakoviny prsu existují výrazné rozdíly. Zatímco odborná stránka www.protirakovine.cz ukazuje tuto nemoc lékařskou optikou a uzdravení chápe ve smyslu odstranění nebezpečného nádoru a záchrany ţivota, populární www.zena.cz. je zjevně silněji ovlivněna stereotypním smýšlením. Rakovinu zobrazuje jako nebezpečí, které nejen ţeny ohroţuje na zdraví a leckdy i na ţivotě, ale téţ je okrádá o jejich ţenskost a její hlavní devizy – vlasy a prsy. Vyléčení zde neznamená jen odstranění nádoru, ale opětovné obnovení fyzické přitaţlivosti. Média kladou na ţeny silný tlak v otázce sebekontroly a samovyšetření vlastních prsou. Nutno ovšem konstatovat, ţe nátlak na ţeny v otázce prevence rakoviny prsu je pro ně výhodný. Ačkoliv vychází ze stereotypních předpokladů, tak jeho důsledkem je výrazně vyšší úspěšnost boje proti rakovině. Díky pravidelnému samovyšetřování mají ţeny moţnost aktivně odhalit případné zdravotní nesrovnalosti, vyhnout se těţkým zdravotním komplikacím a v mnohých případech si tak i zachránit vlastní ţivot. Nátlak na ţeny ze strany médií je tak paradoxně ve svých důsledcích výhodný právě pro ţeny. Tento fakt se projevuje i v tom, ţe v muţském světě neexistuje apel na samovyšetření jejich těla. Jediným více diskutovaným problémem je zbytnělá prostata ve vyšším věku, ovšem zde jsou odkazováni na pravidelná vyšetření odborným lékařem / odbornou lékařkou. Sami nemají moţnost své zdravotní problémy odhalit sami, ať uţ pohledem, pohmatem či jinými technikami. Nátlak na ţeny nutící je pravidelně pečovat o vlastní zdraví zde představuje jasnou výhodu. „Ţeny jsou a byly mocné, ţeny jsou a byly bezmocné“ (Elshtain in Bock, James 1992: 110). O ţenách se mluví jako o „těch slabých“, pravda se ovšem nachází jinde. Tento pohled totiţ reprezentuje jen jeden úhel pohledu. V některých oblastech, např.právě u kontroly vlastního zdraví, mají ţeny (na rozdíl od muţů) nezpochybnitelné výhody.
- 29 -
4. ZÁVĚR Tato bakalářská práce se věnovala analýze diskurzu rakoviny prsu. Její podstatou byla analýza dvou diametrálně odlišných internetových stránek, popisujících problematiku
karcinomu
prsu,
a
to
specificky
zaměřeného
serveru
www.protirakovine.cz a obecnějšího internetového portálu zaměřeného na „ţenské otázky“, www.zena.cz. Zde se práce zaměřila na články popisující některé aspekty karcinomu prsu (diagnóza rakoviny prsu, prevence, samovyšetření, léčba a analýza obrazových příloh) a srovnávala je s výše uvedeným www.protirakovine.cz, jakým způsobem tito k problematice přistupují a jak ji popisují, aby ukázala, jak se o rakovině prsu mluví. Přístup k rakovině prsu souvisí s genderovým uspořádáním společnosti a je vnímán jako typicky „ţenská“ záleţitost (ač jsou známy i případy, kdy tímto druhem nemoci onemocněli i muţi). Protoţe je ovlivněn esencialistickým přístupem ke genderu a k ţenství jako takovému, tak veškeré jeho aspekty včetně jejich širokých souvislostí jsou chápány jako výlučně „ţenské“, vycházející z ţenské „přirozenosti“. Samotné ţenské tělo podléhá mnoha kulturním účinkům. Vliv kultury na ţenské tělo je zjevný, tělo je determinováno mnohými ukazateli, které jej formují do potřebné podoby reflektující existující stereotypy a představy o ţenském „já“. Ţena je údajně předurčena ke starosti o rodinu a děti, proto v první řadě musí být zdravá ona, resp. její tělo. Proto je společensky nutné, aby bylo tělo naprosto v pořádku, čehoţ je dosaţeno prostřednictvím jeho disciplinace (Bordo 1995). Apel na ţeny, aby se pečlivě staraly o své zdraví, je pak někdy chápán negativně jako další druh útlaku ţen (Moore 2008; Bordo in Price, Shildrick 1999; především Desiderio in Moore 2008) Rakovina prsu se v poslední době stala velkým mediálním tématem. Média respektují (a zároveň tím i prohlubují) zaţitý obecný stereotypní přístup k ţeně jako k bytosti citlivé: „ţena existuje především skrze - a pro - pohled těch druhých, neboli jako přístupná, přitaţlivá a disponibilní věc. Čeká se od ní, ţe bude „ţenská“, to jest usměvavá, sympatická, pozorná, poddaná, nevtíravá, zdrţenlivá, případně neviditelná“ (Bourdieu 2000: 61). Mýtus křehkosti (Dowling 2000) utvořil kolem ţeny auru zranitelnosti a neschopnosti.
- 30 -
Analýza webových stránek, odborné www.protirakovine.cz a populární www.zena.cz ukázala, ţe ve způsobech znázornění rakoviny prsu existují v mediálních obsazích rozdíly. Vliv stereotypů se projevuje ve větší či menší míře u obou analyzovaných webových stránek. Zatímco www.protirakovine.cz popisuje rakovinu prsu ve střízlivějších lékařských termínech obsahující minimum stereotypních tvrzení, ve článcích na www.zena.cz se předsudečnost projevuje častěji. Obsah této stránky je očividně silněji ovlivněn mýtem krásy (Wolf 2000), jeţ ve větší či menší míře působí na celou společnost. Podstata
rakoviny
prsu
je
velmi
dobře
popsána
na
serveru
www.protirakovine.cz. Na druhém analyzovaném článku se nelze o biologické podstatě dozvědět téměř nic, linie popisu se neustále stáčí na problém fyzického vzhledu, resp.jeho omezení v době nemoci. Prevence a samovyšetření je opět mnohem podrobněji a jasněji vysvětlena (včetně širších souvislostí v podobě rozsáhle popsané primární prevence) na serveru www.protirakovine.cz. Server www.zena.cz se omezuje na prevenci sekundární. V oblasti samovyšetření se www.zena.cz paradoxně nezaměřuje tolik na vyšetření vlastního těla samotnou ţenou jako na vyšetřování prováděné lékařem / lékařkou. Ţena je tak zbavována přímé zodpovědnosti za vlastní tělo, která je tímto přesouvána do „povolanějších“ rukou. Ţeny tak ztrácejí moţnost být plně autonomními bytostmi. „Cílevědomé jednání je vţdy a jedině politickým jednáním.“ (Butler 1998: 44). Vyšetření jinými tak ţeny zbavuje příleţitosti jednat samostatně, „politicky“. Rozdíly
v popisu
se
nacházejí
i
v sekci
„léčba“.
Odborný
server
www.protirakovine.cz předkládá léčbu jako popis procedur, prostřednictvím nichţ budou pacientky zbaveny nádorů a jejich těla budou vyléčena, přičemţ i zmiňuje rekonstrukci prsu, ale pouze jako moţnost, nikoliv jako samozřejmou část léčby. Populární www.zena.cz pojímá léčbu především jako chirurgickou rekonstrukci chybějícího prsu, o předchozích krocích léčby přináší jen omezené mnoţství informací zaměřené především na kosmetické důsledky léčby. Genderová analýza obrazových příloh rovněţ přinesla zajímavé poznatky: server www.protirakovine.cz nabízí (mimo fotek technického zařízení) jediný obrázek ţeny, očividně nemocné, ale i přesto pozitivně vyhlíţející. Diametrálně odlišné obrázky jsou však vyuţity na www.zena.cz. Aţ na tři výjimky se jedná o obrázky zachycující buď manekýnky, nebo pouze odosobněné části jejich těl. Tyto obrázky znázorňují ţenu jako bytost zranitelnou, bezmocnou, resp.jako sexuální objekt. Obrazové přílohy na - 31 -
www.zena.cz však přesto nejde zhodnotit jako jednoznačně stereotypní, především díky fotografii
znázorňující
spisovatelku
Deenu
Metzgerovou,
jeţ
nechala
hrdě
vyfotografovat své „nekompletní“ tělo jako důkaz vítězného boje nad karcinomem prsu. Na webových stránkách se projevují rozdíly ve vnímání problematiky rakoviny prsu. Kaţdá se k problematice vyjadřuje jinou formou. Odborná www.protirakovine.cz ji popisuje v lékařských termínech a zaměřuje se především na zdravotní stránku, zatímco populární www.zena.cz ve svých obsazích vedle zdravotní stránky více pojednává i o důsledcích na fyzický vzhled postiţené ţeny. Obě stránky však zdůrazňují nutnost samovyšetření. Mediální apel na ţeny je v této oblasti patrný. Jeho důsledkem však jsou zdravější ţeny a mnoţství zachráněných ţivotů. Tradiční pojetí feminity tak ţenám nepřináší vţdy jen nevýhody, ale i profit. V muţské sféře ţádné podobné aktivity neexistují. V oblasti zdraví by tedy „emancipace muţů“ (Renzetti, Curran 2003) potřebovala výrazně posílit. Ţeny tedy prostřednictvím apelů na kontrolu vlastních prsou drţí své zdraví poměrně stabilně ve svých rukou.
- 32 -
5. POUŽITÁ LITERATURA Balsamo, A. 1999. „Forms of Technological Embodiment: Reading the Body in Contemporary Culture.“ In Price, J., Shildrick, M. Feminist Theory and the Body: A Reader. New York: Routledge, s. 278 – 289. Bartley, M. et al. 1998. The Sociology of Health Inequalities. Oxford: Blackwell Publishers. Bioklub. 2007. „Co to je alternativní medicína.“ [online]. [cit. 6. 4. 2009]. Dostupné z . Bordo, S. 1999. „Feminism, Foucault and the Politics of the Body.“ In Price, J., Shildrick, M. Feminist Theory and the Body: A Reader. New York: Routledge, s. 246 – 257. Bordo, S. 1995. Unberable Weight: Feminism, Western Culture and the Body. Berkeley: University of California Press. Bourdieu, P. 2000. Nadvláda mužů. Praha: Karolinum. Butler, J. 1998. „Náhodnosť základov: feminizmus a problém ‚postmodernizmu’“. Aspekt 1: 39-47. Butler, J. 2003. Trampoty s rodom: Feminizmus a podrývanie identity. Bratislava: Aspekt. Dowling, C. 2000. The Frailty Myth. New York: Random House. Elshtain, J. B. 1992. „The Power and Powerlessness of Women.“ In: Bock, G., James, S. (eds.). Beyond Equality and Difference. Citizenship, Feminist Politics, Female Subjectivity. London and New York, s. 110-125. Foret, M. 2008. Média dnes: Reflexe mediality, médií a mediálních obsahů. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Foucault, M. 2002. Archeologie vědění. Praha: Herrmann a synové.
- 33 -
Foucault, M. 1994. Diskurs, autor, genealogie. Praha: Nakladatelství Svoboda. Foucault, M. 2000. Dohlížet a trestat: Kniha o zrodu vězeňství. Praha: Dauphin. Foucault, M. 2001. „Power/ Knowledge.“ In: Alexander, J. C., Seidman, S. The New Social Theory Reader: Contemporary Debates. London: Routledge, s. 69-75. Fulka, J. 2002. „Od interpelace k performativu (feminismus a konstrukce rodové identity)“ In: Sociální studia 7. s. 29-50. Gatens, M. 1999. „Power, Bodies and Difference.“ In Price, J., Shildrick, M. Feminist Theory and the Body: A Reader. New York: Routledge, s. 227 – 234. Incidence a mortalita. 2005. „Incidence a mortalita – vývoj v čase.“ [online]. [cit. 22. 3. 2009]. Dostupné z . Kubíčková, K. 2007. Muţi, pozor, budete muset sami přebalovat děti. In „Reklama Avonu: pro dobrotu na ţebrotu?“ Ženy a média, 25.05.2007. [online] [Cit. 8. 4. 2009]. Dostupné z . Kuhn, T. S. 1997. Struktura vědeckých revolucí. Praha: Oikoymenh. Lorber, J. 2005. „Věřit znamená vidět. Biologie jako ideologie“. Sociální studia 2: 91113. Marshall, H. 1999. „Our Bodies, Ourselves: Why We Should Add Old Fashioned Empirical Phenomenology to the New Theories of the Body.“ In Price, J., Shildrick, M. Feminist Theory and the Body: A Reader. New York: Routledge, s. 64 – 76. Minh-Ha, T.T. 1999. „Write Your Body and The Body in Theory“ In Price, J., Shildrick, M. Feminist Theory and the Body: A Reader. New York: Routledge, s. 258 – 266. Moore, S. E. H. 2008. „Gender and the ‘New Paradigm’ of Health“ in Sociology Compass [online] 2 (1) [cit. 12. 4. 2009]. Dostupné z . Oates-Indruchová, L. 2002. Discourses of gender in pre- and post- 1989 czech culture. Pardubice: Univerzita Pardubice.
- 34 -
Popper, K. R. 1998. Život je řešení problémů. O poznání, dějinách a politice. Praha: Mladá fronta. Renzetti, C.M., Curran, D.J. 2003. Ženy, muži a společnost. Praha: Karlova univerzita. Simmonds, F.N. 1999. „My Body, Myself: How Does a Black Woman Do Sociology?“ In Price, J., Shildrick, M. Feminist Theory and the Body: A Reader. New York: Routledge , s. 50 – 63. „Slovníček.“ 2007. Rovnoprávnost [online]. [cit. 2. 4. 2009]. . Stoličný, P., Šmíd, M. 2003. „Stručný slovník elektronických médií.“ [online]. [cit. 19. 3. 2009]. Dostupné z . Šmausová, G. 2002. „Proti tvrdošíjné představě o ontické povaze gender a pohlaví.“ In: Sociální studia 7. Brno: FSS MU. Wolf, N. 2000. Mýtus krásy: Ako sú obrazy krásy zneužívané proti ženám. Bratislava: Aspekt
Prameny: Floriánová, I. 2006. „Rakovina prsu – jak ji poznat?“ [online]. [cit. 5. 4. 2009]. Dostupné z . Gajová, B. a kol. 2006. „Diagnóza – karcinom prsu.“ [online]. [cit. 9. 4. 2009]. Dostupné z . Gajová, B. a kol. 2006. „Prevence a karcinom prsu.“ [online]. [cit. 13. 4. 2009]. Dostupné z . Gajová, B. a kol. 2006. „Prevence a karcinom prsu.“ [online]. [cit. 13. 4. 2009]. Dostupné z . Gajová, B. a kol. 2006. „Samovyšetření prsu.“ [online]. [cit. 6. 4. 2009].
- 35 -
Dostupné z . Gajová, B. a kol. 2006. „Léčba karcinomu prsu.“ [online]. [cit. 15. 4. 2009]. Dostupné z . Gajová, B. a kol. 2006. „Onkologická klinika.“ [online]. [cit. 5. 4. 2009]. Dostupné z . hapa. 2007. „Ňadra na pochodu.“ [online]. [cit. 18. 4. 2009]. Dostupné z . Kolektiv autorů. 2006. „Rozhovor: Jak se léčí rakovina prsu.“ [online]. [cit. 15. 4. 2009]. Dostupné z . Menoušková, A. 2006. „Rakovina prsu? Nečekejte na smrt!“ [online]. [cit. 13. 4. 2009]. Dostupné z . mys. 2008. „Rakovinu léčí i plastický chirurg.“ [online]. [cit. 14. 4. 2009]. Dostupné z . mys. 2008. „Uřízli mi prs. A nový byl zadarmo!“ [online]. [cit. 17. 4. 2009]. Dostupné z . Tiscali/Urbanec a Pavel. 2006. „Nemoc si nevybírá: Avon pochod proti rakovině prsu jiţ tuto sobotu.“ [online]. [cit. 20. 3. 2009]. Dostupné z . uzi. 2008. „Kolik stojí ţena?“ [online]. [cit. 16. 4. 2009]. Dostupné z .
- 36 -
6. JMENNÝ REJSTŘÍK
A Amidová, H., 27 Austin, L.J., 8
L Laquer, T., 8 Lorber, J., 7
B Balsamo, A., 13, 21 Bartley, M., 13 Bernardes, J., 13 Bock, G., 29 Bordo, S., 10, 11, 13, 14, 29, 30 Bourdieu, P., 19, 30 Butler, J., 6, 8, 9, 31
M Marshall, H., 13 Metzgerová, D., 27, 31 Minh-Ha, T.T., 12 Moore, S.E.H., 13, 14, 30
C Cameron, E., 13 Curran, D.J., 10, 24, 32
P Popper, K., 10 Price, J., 5, 12, 13, 21, 29, 30
D Desiderio, R.A., 14, 30 Dowling, C., 30
R Renzetti, C.M., 10, 24, 32 Rothman, R.A., 10, 24
E Elshtain, J.B., 29
S Shildrick, M., 5, 12, 13, 21, 29, 30 Simmonds, F.N., 5
O Oates-Indruchová, L., 27
F Foret, M., 5 Foucault, M., 13, 15, 16 Fulka, J., 7, 8, 9,
Š Šmausová, G., 7, 8, 9, T Minh-Ha, T., 13
G Gatens, M., 13
W West, C., 8 Wolf, N., 14, 19, 27, 31
J James, S., 29
Z Zimmerman, D., 8
K Kapel, M., 8 Kuhn, T., 10
- 37 -
7. ANOTACE
Tato bakalářská práce se zaměřuje na stereotypy a genderové role, jeţ jsou spojeny s fungováním naší společnosti. Práce zjišťuje, jak je v českém kontextu nahlíţeno nemocné ţenské tělo. K analýze byly vybrány dva diametrálně odlišné zdroje: odborná webová stránka www.protirakovine.cz a články týkající se rakoviny prsu na populárním serveru www.zena.cz. Ţenské tělo je determinováno kulturními očekáváními vycházejícími ze stereotypních představ. Zdraví ţeny je povaţováno za společenskou nutnost ve spojení se stereotypem ţeny jako pečovatelky starající se o rodinu a domácnost. Rakovina prsu coby typická ţenská nemoc ţeny vyřazuje z běţného ţivota. Mediální apely na ţeny nutící je si provádět samovyšetření by se tak daly chápat jako další forma nátlaku na ţeny. Ovšem mnoţství zachráněných ţivotů díky praktikovanému samovyšetření ukazuje, ţe ne vţdy je apel na ţeny kontraproduktivní vůči jejich zájmům. Vliv stereotypů je ve zobrazování rakoviny prsu na analyzovaných zdrojích patrný. Zatímco odborná stránka respektuje obraz vyléčeného (zdravého) ţenského těla jako těla zbaveného zdravotních obtíţí, populární stránka nahlíţí na takovou ţenu jinou optikou; vidí ji nejen jako ţenu oproštěnou od projevů zdravotních obtíţí, ale opět jako fyzicky krásnou.
8. ABSTRACT
This bachelor thesis is focused on the issue of stereotypes and gender roles which are connected to operation of our society. The thesis proves the way how diseased women´s body is viewed in Czech cultural context. There are two diametrically different sources taken
out to
this analysis: expert website
www.protirakovine.cz and articles related to breast cancer located on popular server www.zena.cz. Women´s body is determined by cultural expectation get on the stereotyped visions. The women´s health is considered as social necessity in connection with stereotype of woman as health visitor who takes care of family and household. Breast cancer as typical woman´s illness disbar women out of common life. The media appeals pressing women to pursue self-examination are possible to understand as additional form of women´s compulsion. But the number of saved lifes thanks to practiced selfexamination shows that the appeal on women isn´t always contraproductive towards their interests. The influence of stereotypes is obvious in breast cancer representations on analysed sources. While expert website respects the vision of healed (healthy) women´s body as body without health bothers, popular website views this woman by different optics: it sees her not as a woman disengaged of health problems´manifestation, but as beautiful again too.
- 39 -
9. SEZNAM PŘÍLOH 9.1 Příloha č.1 – obrázky Obr.č. 1
http://www.zdravaprsa.cz/medialnikampan-2007.php Obr.č. 2
- 40 -
www.protirakovine.cz
Obr.č. 3
http://zdravi.centrum.cz/zdravi-a-my/2006/6/5/clanky/rakovina-prsu-necekejte-na-smrt/
Obr.č. 4
- 41 -
http://zdravi.centrum.cz/zdravi-a-my/2006/4/3/clanky/rakovina-prsu-ohrozuje-vicemlade-zeny/
Obr.č. 5
http://zdravi.centrum.cz/novinky/2008/4/17/clanky/kolik-stoji-zena/
Obr.č. 6
http://zdravi.centrum.cz/plasticka-chirurgie/2008/7/22/clanky/rakovinu-leci-i-plastickychirurg/
Obr.č. 7 - 42 -
http://zdravi.centrum.cz/plasticka-chirurgie/2008/3/13/clanky/urizli-mi-prs-novy-bylzadarmo/
Obr.č. 8
http://zena.centrum.cz/atlas/2007/8/2/clanky/jak-spravne-pecovat-o-sva-nadra/
Obr.č. 9
http://zdravi.centrum.cz/zdravi-a-my/2007/11/23/clanky/50-tisic-podprsenek-dolu/ Obr.č. 10
- 43 -
http://zdravi.centrum.cz/plasticka-chirurgie/2008/7/22/clanky/rakovinu-leci-i-plastickychirurg/ Obr.č. 11
http://zdravi.centrum.cz/zdravi-testy/2008/6/27/testy/test-rakovina-prsu-budete-ji-mit/ Obr.č. 12
http://zdravi.centrum.cz/zdravi-a-my/2006/11/13/clanky/ukazte-prsa/
- 44 -
Obr.č. 13
http://zdravi.centrum.cz/plasticka-chirurgie/2008/3/13/clanky/urizli-mi-prs-novy-bylzadarmo/
Obr.č. 14
http://zena.centrum.cz/sex-vztahy/laska-a-vztahy/2007/9/23/clanky/nadra-na-pochodu/
9.2 Příloha č. 2 – grafy
Graf 1 – Úroveň incidence a mortality rakoviny prsu
- 45 -
http://www.svod.cz/analyse.php?modul=incmor#
- 46 -
