Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti

Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti Lobbisté jsou všudypřítomnou součástí americké politiky. Na půdě Kongresu se pohybují nejrůznější zástupci nadnárodních korporací, neziskových organizací, profesních spolků, thinktanků i jednotlivých občanů. Cíl mají společný – ovlivnit rozhodování zákonodárců ve prospěch svých zaměstnavatelů. Může se zdát, že situace, kdy se lobbisté financovaní úzkými zájmovými skupinami pokouší měnit rozhodování členů Kongresu, je nebezpečným ohrožením veřejného zájmu. Opak je však pravdou – dá se říci, že žádné dvě lobbistické organizace nemají na stejný problém nikdy stejný názor a často se tedy střetávají. Veřejný zájem pak z těchto střetů, v rámci kterých obě strany zásobují zákonodárce množstvím cenných odborných informací, jen profituje. Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti (American Israel Public Affairs Committee, AIPAC) je americká lobbistická skupina, jejímž cílem je propagovat silnou americkou podporu Izraele. Mezi její členy patří zástupci americké veřejnosti, ale i členové jak Republikánské, tak Demokratické strany. AIPAC patří bezpochyby k nejsilnějším a nejvlivnějším organizacím v Kongresu. Finance získává především z příspěvků a darů svých členů. Mezi hlavní cíle této zájmové skupiny patří silně lobbovat za americký nátlak na Palestinskou samosprávu a dodržování jejích závazků v boji proti terorismu, propagace případného vzniku židovského Izraele a demilitarizované Palestiny, boj proti íránskému jadernému programu a snaha o zavedení sankcí vůči Íránu. Rozvoj ekonomické a vojenské spolupráce mezi USA a Izraelem, a to včetně sdílení informací tajných služeb obou zemí. Prosazování tvrdého postoje a odsuzování státu a (teroristických) skupin nepřátelských Izraeli a lobbing za demokratizaci Blízkého Východu. Během letitého působení v Kongresu Spojených států amerických se organizace nevyhnula řadě skandálů a kontroverzím – například zákulisní podpora války v Iráku.

Pro potřeby Českého modelu amerického Kongresu Daniel Hagan. © CSDP 2014 – www.americkykongres.cz – [email protected]

Americká křesťanská koalice Lobbisté jsou všudypřítomnou součástí americké politiky. Na půdě Kongresu se pohybují nejrůznější zástupci nadnárodních korporací, neziskových organizací, profesních spolků, thinktanků i jednotlivých občanů. Cíl mají společný – ovlivnit rozhodování zákonodárců ve prospěch svých zaměstnavatelů. Může se zdát, že situace, kdy se lobbisté financovaní úzkými zájmovými skupinami pokouší měnit rozhodování členů Kongresu, je nebezpečným ohrožením veřejného zájmu. Opak je však pravdou – dá se říci, že žádné dvě lobbistické organizace nemají na stejný problém nikdy stejný názor a často se tedy střetávají. Veřejný zájem pak z těchto střetů, v rámci kterých obě strany zásobují zákonodárce množstvím cenných odborných informací, jen profituje. Americká křesťanská koalice je nezisková, ale politická organizace založená v roce 1989 prezidentským kandidátem Marionem Robertsem lobbující za udržování a prosazování křesťanských hodnot. Sdružuje křesťanské fundamentalisty, konzervativně smýšlející křesťany i neo-evangelíky. Organizace se pohybuje především v oblasti sociálních věcí a školství. Hlavními prioritami Americké křesťanské koalice jsou upevňování rodinných vazeb a podpora rodinného soužití. V souvislosti s tím lobbují za změny v zákoně, podporu křesťanských komunit a sociálně slabších rodin. Při každých volbách rozesílá tato organizace desítky milionů informačních letáků, ve kterých vysvětluje pozice jednotlivých kandidátů v oblasti rodiny a občanského soužití. Informují rodiny o problémech a změnách v legislativě. Snaží se veřejně prezentovat a obhajovat křesťanské hodnoty veřejně a v médiích, především pořádáním různých konferencí a seminářů. Mimo to také odsuzují jakákoli protikřesťanská hnutí a obhajují práva věřících. Největší popularitě se křesťanská koalice těší především v jižanských státech.

Pro potřeby Českého modelu amerického Kongresu Daniel Hagan. © CSDP 2014 – www.americkykongres.cz – [email protected]

Amnesty International Lobbisté jsou všudypřítomnou součástí americké politiky. Na půdě Kongresu se pohybují nejrůznější zástupci nadnárodních korporací, neziskových organizací, profesních spolků, thinktanků i jednotlivých občanů. Cíl mají společný – ovlivnit rozhodování zákonodárců ve prospěch svých zaměstnavatelů. Může se zdát, že situace, kdy se lobbisté financovaní úzkými zájmovými skupinami pokouší měnit rozhodování členů Kongresu, je nebezpečným ohrožením veřejného zájmu. Opak je však pravdou – dá se říci, že žádné dvě lobbistické organizace nemají na stejný problém nikdy stejný názor a často se tedy střetávají. Veřejný zájem pak z těchto střetů, v rámci kterých obě strany zásobují zákonodárce množstvím cenných odborných informací, jen profituje. Amnesty International je největší a nejspíše také nejvýznamnější mezinárodní hnutí bojující za lidská práva, jež za svou práci obdrželo Nobelovu cenu za mír v roce 1997. Působnost organizace pokrývá většinu států světa a její členové pocházejí z více než 150 zemí. Za práva jednotlivců, skupin či menšin, jejichž lidská práva byla nebo jsou porušována, bojuje Amnesty International několika způsoby, ale tím základním je pořádání kampaní na podporu poškozených osob. Díky obrovské členské základně, čítající více než 3 miliony členů, mají kroky organizace vždy velkou váhu. Historie Amnesty International začala v roce 1961, když Peter Benenson svým článkem Zapomenutí vězni zahájil světovou kampaň Appeal for Amnesty 1961, usilující o propuštění dvou vězněných portugalských studentů. Téhož roku bylo zahájeno stálé mezinárodní hnutí na ochranu svobody názoru a vyznání. Tímto byla nastavena první oblast zájmu organizace. Postupem času se přidaly další témata. Dnes se Amnesty International zabývá hlavně následujícími oblastmi: ochrana svobody projevu, ochrana práv žen, menšin, domorodců či uprchlíků, zrušení trestu smrti, spravedlivý soud za zločiny proti lidskosti, odpovědnost korporací a podniků v případě porušování lidských práv nebo ochrana lidské důstojnosti. Amnesty International jedná zejména s vládami, které se snaží přinutit, ke změně jejich politiky, aby nedocházelo k porušování lidských práv, ale reputace hnutí v minulosti vedla i k tomu, že na jeho výzvy reagovala i Organizace spojených národů. Mimoto někdy apeluje i na jiné nevládní organizace či jednotlivce. Amnesty International požívá také velkou přízeň médií, které jí poskytují velký prostor pro rozšíření důležitých informací. Takto je vytvářen tlak, který již mnohokrát vedl k úspěšnému zakončení kampaně.

Pro potřeby Českého modelu amerického Kongresu Lukáš Kraina. © CSDP 2014 – www.americkykongres.cz – [email protected]

Carnegieho nadace pro mezinárodní mír Lobbisté jsou všudypřítomnou součástí americké politiky. Na půdě Kongresu se pohybují nejrůznější zástupci nadnárodních korporací, neziskových organizací, profesních spolků, thinktanků i jednotlivých občanů. Cíl mají společný – ovlivnit rozhodování zákonodárců ve prospěch svých zaměstnavatelů. Může se zdát, že situace, kdy se lobbisté financovaní úzkými zájmovými skupinami pokouší měnit rozhodování členů Kongresu, je nebezpečným ohrožením veřejného zájmu. Opak je však pravdou – dá se říci, že žádné dvě lobbistické organizace nemají na stejný problém nikdy stejný názor a často se tedy střetávají. Veřejný zájem pak z těchto střetů, v rámci kterých obě strany zásobují zákonodárce množstvím cenných odborných informací, jen profituje. Carnegieho nadace pro mezinárodní mír (Carnegie Endowment for International Peace) založená již v roce 1910 představuje vůbec první instituci, jenž můžeme označit za think-tank. Toto pracoviště bylo ve Spojených státech amerických navíc prvním, které se věnovalo otázkám zahraniční politiky. Již od svého založení vlivným ocelářským magnátem Andrewem Carnegiem, jedním z hlavních podporovatelů zapojení USA do světové politiky, se profilovala jako formálně nestranická organizace, nicméně již svým názvem se jasně přiklonila k liberálnímu pohledu na mezinárodní vztahy, tedy k podpoře mírového úsilí a pacifismu. Nikdy nesdílela izolacionismus a naopak lobovala za posílení mezinárodní spolupráce, za což dostal jeden z jejích prezidentů, Nicholas Butler, v roce 1927 Nobelovu cenu míru. Od období, kdy byl F. D. Roosevelt u moci, silně podporuje politiky Demokratické strany. V období studené války byla nadace velmi aktivní ve tvorbě norem mezinárodního práva a úzce spolupracovala s Organizací spojených národů. Do roku 2008 také vydávala prestižní časopis Foreign Policy. V americké zahraniční politice pokračuje v hájení svých hodnot, tedy v udržování míru a aktivní role USA v zahraničí. Kromě víry v mírové řešení sporů sdílí i liberální pohled na bezpečnostní otázky. Z toho vyplývá, že zastává názor, že války vznikají jako následek zbrojení či sociální nespravedlnosti, proto organizace obhajuje jaderné i konvenční odzbrojení a globální podporu lidských práv. Organizace rovněž věří v široké pojetí bezpečnosti, tedy v nutnost mezinárodně zajišťovat nejen bezpečnost politickou (absenci válek), ale i ekonomickou, energetickou, sociální či environmentální, které všechny mohou mít potenciál ohrozit bezpečnost, což se v praxi odráží na podpoře nadaci protidrogové válce v Mexiku, sociálních reforem v rozvojových zemích i rozvojové pomoci.

Pro potřeby Českého modelu amerického Kongresu Tomáš Konečný. © CSDP 2014 – www.americkykongres.cz – [email protected]

Hudson Institute Lobbisté jsou všudypřítomnou součástí americké politiky. Na půdě Kongresu se pohybují nejrůznější zástupci nadnárodních korporací, neziskových organizací, profesních spolků, thinktanků i jednotlivých občanů. Cíl mají společný – ovlivnit rozhodování zákonodárců ve prospěch svých zaměstnavatelů. Může se zdát, že situace, kdy se lobbisté financovaní úzkými zájmovými skupinami pokouší měnit rozhodování členů Kongresu, je nebezpečným ohrožením veřejného zájmu. Opak je však pravdou – dá se říci, že žádné dvě lobbistické organizace nemají na stejný problém nikdy stejný názor a často se tedy střetávají. Veřejný zájem pak z těchto střetů, v rámci kterých obě strany zásobují zákonodárce množstvím cenných odborných informací, jen profituje. Hudson Institute (HI) je think-tank amerických zahraničněpolitických realistů, i když činnost HI se neomezuje jen na vnější politiku. Institut byl založen roku 1951. Jeho členy jsou odborníci z oblastí jako ekonomie, teritoriální studia, politologie, ale i přírodních věd, včetně medicíny. Činnost organizace spočívá především ve vydávání publikací a komentování aktuálního dění. Kromě zásad realismu (viz níže), také HI obhajuje volný trh a náboženskou svobodu. Má blíže k republikánům než k demokratům a vydatně kritizuje prezidenta Obamu, ať už v otázce jaderných zbraní (kde HI obhajuje typicky realistický názor, že svět bez těchto zbraní je utopie a Obamovy pokusy jsou pro USA nebezpečné), postoji k občanské válce v Sýrii, ekonomiky USA či reformy zdravotnictví. Základní premisy realismu, které HI hájí, jsou tyto: relevantní subjekty mezinárodních vztahů jsou pouze státy (nikoliv mezinárodní organizace či jednotlivci), jejich hlavním cílem je v první řadě zajištění vlastní bezpečnosti, v řadě druhé mocenská expanze. Protože jeden stát nemůže expandovat bez ohrožení bezpečnosti druhého, není možný trvalý mír a válku nelze vymýtit. Mezinárodní společenství je ze své podstaty anarchické, státům nezbývá, než jednat jednostranně. Relativní bezpečnost zajišťuje pluralita moci, přičemž klasik neorealismu Waltz se domníval, že je nejlepší svět bipolární. Podoba světa vychází z lidské povahy, která je neměnná, ideologie jsou druhořadé a často utopické.

Pro potřeby Českého modelu amerického Kongresu Tomáš Konečný. © CSDP 2014 – www.americkykongres.cz – [email protected]

Rada pro mezinárodní otázky Lobbisté jsou všudypřítomnou součástí americké politiky. Na půdě Kongresu se pohybují nejrůznější zástupci nadnárodních korporací, neziskových organizací, profesních spolků, thinktanků i jednotlivých občanů. Cíl mají společný – ovlivnit rozhodování zákonodárců ve prospěch svých zaměstnavatelů. Může se zdát, že situace, kdy se lobbisté financovaní úzkými zájmovými skupinami pokouší měnit rozhodování členů Kongresu, je nebezpečným ohrožením veřejného zájmu. Opak je však pravdou – dá se říci, že žádné dvě lobbistické organizace nemají na stejný problém nikdy stejný názor a často se tedy střetávají. Veřejný zájem pak z těchto střetů, v rámci kterých obě strany zásobují zákonodárce množstvím cenných odborných informací, jen profituje. Rada pro mezinárodní vztahy (Council of Foreign Relations, CFR) je neziskové, nadstranické občanské sdružení, think-tank a vydavatelství s cílem sdružovat odborníky, diplomaty a akademiky z oblasti amerických mezinárodních vztahů a politiky. Členy CFR jsou a byli významní politici, vlivné celebrity a také šéfové velkých nadnárodních korporací. Council of Foreign Relations je jedním ze zásadních center myšlení a významně přispívá k tvarování agendy a priorit americké zahraniční politiky. CFR představuje neveřejné diskusní fórum pro nejvlivnější, nevýznamnější a nejmocnější. Zároveň vydává dvouměsíčník Foreign Affairs, jehož analytické články jsou široce uznávány a citovány. Z akademického hlediska je CFR brán jako významné centrum a zdroj myšlení, výzkumu a rozvoje myšlenek z oblasti globálních mezinárodních vztahů a politiky. CFR si pečlivě hlídá svou nestrannost, a snaží se na základě výzkumu a analýzy globální politiky objektivně předvídat trendy a události v nedaleké budoucnosti, ale i v dlouhodobějším horizontu. Council of Foreign Relations je díky svému širokému vlivu nad americkou zahraniční politikou terčem kritiky od libertariánských a anarchistických skupin, které CFR konspiračně obviňují z uzurpace reálné moci nad mezinárodní agendou a i dokonce tvorby nového světového pořádku, mimo odpovědnost vůči globálnímu publiku. Pro široké publikum z politické a akademické sféry však CFR zůstává velmi váženou institucí a vlivným hráčem na poli mezinárodních vztahů a diplomacie.

Pro potřeby Českého modelu amerického Kongresu Michal Zikmund. © CSDP 2014 – www.americkykongres.cz – [email protected]