Amazonka. R: Nebe modrý zrcadlí se v řece, která všechno ví, Stejnou barvu jako měly ty tvoje oči džínový

Zpěvník

bilahora.cz

2

Amazonka Byly krásný naše plány, byla jsi můj celý svět, Čas je vzal a nechal rány, starší jsme jen o pár let, Tenkrát byly děti malý, ale život utíká, Už na táto slyší jinej, i když si tak naříká. R: Nebe modrý zrcadlí se v řece, která všechno ví, Stejnou barvu jako měly ty tvoje oči džínový. Kluci tenkrát co tě znali všude, kde jsem s tebou byl, Amazonka říkávali a já hrdě přisvědčil. Tvoje strachy že ti mládí pod rukama utíká, Vedly k tomu, že ti nikdo Amazonka neříká. R: Nebe modrý zrcadlí se v řece, která všechno ví, Stejnou barvu jako měly ty tvoje oči džínový. Zlatý kráse cingrlátek, co si tenkrát myslela, Vadil možná trampský šátek, nosit dáls ho nechtěla. Teď si víla z paneláku, samá dečka, samej krám, Já si přál jen abys byla pořád stejná přísahám, pořád stejná přísahám.

3

Antiptáčata Na kytaru hrála a zpívala moc hezky, Že prý holky těžší to maj. Já poslouchal a koukal a říkal si no jasně, Je to krása ještě mi hraj. A na lásku jsem myslel a na podobný věci, Já po hudbě jak po vodě plul A potom mi to došlo a já jsem zařval kecy, To co zpíváš pravdy je půl. R: Víš mužský to taky nemaj lehký, Kříž je občas s holkama žít, Víš mužský to vážně nemaj lehký, Spíš je to tak, že jsme si kvit. Pak sbalili jsme si bágly a vyrazili spolu A táhly spolu hromadu let A cejtili se občas na pomocnou školu, Jak se s náma obracel svět. V týhle naší písni změnili jsme větu, Trochu jinak teď zní, Nehrajeme sami, šli jsme do duetu, Zpívá se mnou a já pak s ní. R: Víš mužský to vážně nemaj lehký, Kříž je s náma holkama žít, A já na to zase. Víš ale holky to taky nemaj lehký, Spíš je to tak, že jsme si kvit. ...Víš nikdo to vlastně nemá lehký, víš asi to tak musí být.

4

Až se ti bude zdát Až se ti jednou bude zdát, že je osud zlej, já vím, to se může stát, tak přesto nezoufej. Až se ti jednou bude zdát, že nemáš štěstí v lásce, že ten kterýho miluješ, tě přestává mít rád. R: Potom nebuď z toho smutná, i když je to tak, I když hořce chutná, jak člověk poznává, Že sen, kterýmu věřil, se asi jiným zdá, Tak lepší než se trápit, je rada prostinká. Až se ti jednou bude zdát, že na světě není láska, že je to jenom pohádka, pohádka pro děti. Já vím, když se dva políbí, tak to hned nemusí být z lásky, a vůbec nic si neslíbí, a tak to možná má být. R: Až jednou budeš chtít mít někoho, kdo by tě měl hrozně rád, to že ho taky miluješ, nedej mu příliš znát. Já ví, je to podivný, že mít rád se nevyplácí, v lásce totiž vyhrává, ten kdo má rád míň.

5

Jdou po mně jdou Býval jsem chudý jak kostelní myš na půdě půdy jsem míval svou skrýš, pak jednou v létě řek jsem si bať, svět fackuje tě, a tak mu to vrať. Když mi dát nechceš, já vezmu si sám, zámek jde lehce a adresu znám. Zlato jak zlato dolar či frank, tak jsem šel na to do National Bank. R: Jdou po mně jdou, jdou, jdou na každým rohu mají fotku mou, kdyby mě chytli, jó byl by ring, tma jako v pytli je v celách sing sing. Ve stáji Iowa, byl od poldů klid, chudinka vdova mi nabídla byt, byla to kráska, já měl peníze, tak začla láska jak z televize. Však půl roku na to řekla mi dost, tobě došlo zlato, mě trpělivost. Sbal svých pár švestek a běž si kam chceš. Tak jsem na cestě a chudý jak veš. Ve státě Utah žiju spokojen, pípu jsem utáh a straním se žen. Kladou mi pasti a do pastí špek. Já na ně mastím jen ať mají vztek. R: Jdou po mně jdou, na nočních stolcích mají fotku mou Kdyby mně klofly, jó byl by ring, žít pod pantoflí je hůř než v sing sing.

6

Krysař Bylo to v dobách osvícených, před branou krysař stál, městem šlo jako pohlazení, když na píšťalku hrál. Viděl, jak brány otvírají, a každý šel mu vstříc, že lidé jeho píseň znají, každý chtěl slyšet víc. Bylo to v dobách osvícených, před branou krysař hrál, nakonec se svým doprovodem přišel i sám pan král. Daruj nám flétnu chlapče milý, já všechno zlato dám, ten nápěv tolik roztomilý už dávno v srdci mám. Povídá krysař panu králi: píšťalka ať je tvou, ať nikdy v kámen neproměníš písničku nevinnou. Zajdi s tou písní mezi lidi, na každou ze všech cest, ať slepí rázem zase vidí, otvírej brány měst. Otvírej srdce zatvrzelá chudákům lámej hůl, ať s tebou zpívá země celá, dej království všem půl. Krejčíkům plátno, rybářům síť a včelám květů pyl. Já musím zase svou cestou jít, ty zpívej ze všech sil. Bylo to v dobách osvícených, před branou krysař stál, městem šlo jako pohlazení, když na píšťalku hrál. Kde jsou ty doby osvícené, zatímco svět šel dál, kde jsou ty písně zanícené, kam zmizel ten, co je hrál.

7

Přátelství Přátelství, to je někdy víc než láska, je to víra v to, že ruka svírá pevně jinou dlaň. Přátelství, to je plachá něžná kráska, která mává na toho kdo dává, víc než citu daň. Přátelství jsou slova, která platí, stejně v tónech písní jako v dešti střel. Přátelství je ozvěnou co vrátí, tvoje touhy, sny a přání, vyznání a pousmání. To je přátelství, pravé přátelství. Přátelství to jsou stejné cíle v dálce, je to síla křehká jako víla, přesto největší. Přátelství neustoupí ani válce, ani v poušti neopouští, slabé přesvědčí. Přátelství jsou světy plné lidí, kde se zapomíná, jak se říká dám. Přátelství jsou oči, které vidí, znáš své cesty, jako ptáci, jako slunce teplo vrací lidem přátelství, pravé přátelství. REC: Je jen několik takových slov, jsou prostá, vzácná, nezbytná. Někdy je vyslovujeme příliš často, a pak se nám zdají být příliš všední a obyčejná. Ale ten, kdo alespoň jedenkrát poznal jejich cenu, jim už nikdy neukřivdí, neboť jejich cena je cenou a smyslem našeho života.

8

Ráno bylo stejný Stál na zastávce s vypůjčenou kytarou, v druhý ruce holku, to zavazadlo svý, a tý holce v sáčku, řek: Dobrýtro miláčku, podívej se do dáli, uvidíš dvě smutný koleje na silnici. R: Ráno bylo stejný, nesváteční, na tvářích počasí proměnlivý. Rádio hlásilo na blatech svítá, každej byl tak trochu sám. Ráno bylo stejný, stejný pivo, stejný blues, ospalý a nudný byli po flámu. Kouřili partyzánku, dým foukali do vánku, dívali se do dáli, viděli dvě smutný koleje... R: Holka zvedej kotvy, nikdo nás už nebere, půjdem radši spolu do podnájmu žít, koupíme na splátky jízdenku tam a zpátky, až omrzí nás dálky, budem jak dvě smutný koleje... R:

9

Romeo a Julie Z lásky trochu blázen Romeo zpívá serenádu, ulice a každej se dívá jak ve stínu pod lampou jeho slova letí k ní, co ty, co já, co s náma dvěma bude dál. Julie když ho vidí u srdce jí pálí pod oknem stojí a zpívá a cizí tóny z dáli zní. Jak stovky stejných jako oni, jako oni, jako my, svých hvězd se ptají, co víc ti lásko můžu dát. Julie kostky už dávno hodil čas, ale já vím, že stejný srdce bije v nás a z uší se mi vytratí ta píseň z filmu. Kdy už sakra budeš schopna říct, ten čas byl trochu zlej – Julie. Půjdeš se mnou zpátky tímhle směrem stál kříž, ty cesty byly sprostý a zlý, jenom ten svět byl týž, pro tebe sním ten tvůj sen, sen padlejch andělů, jak mě můžeš brát, jako jeden ze svých údělů. Spoustu toho neumím, třeba mluvit jak v TV a psát písničky a lásce jaká je? To stejně nikdo neví, ale vše co můžu chci ti dát přes mříž veršů mých, až jednou zavoláš, skončím s tím vandrem po Julie dávno jsi jiná než ten film, žádný hvězdy nad hlavou a láska za hrob a níž sním však místo pro nás musí být, aspoň v tom filmu, snad ho zase jednou budem hrát a z lásky slzy krást. Julie...

10

Toulavej Někdo z vás kdo ochutnal dálku, jeden z těch, co rozuměj, ať vám poví proč mi říkaj, proč mi říkaj Toulavej. Kdo mě zná a v sále sedí, kdo si myslí je mu hej, tomu zpívá pro všední den, tomu zpívá Toulavej. R: Sobotní ráno mě neuvidí u cesty s klukama stát, na půdě celta se prachem stydí a starý songy jsem zapomněl hrát. Někdy v noci je mi smutno, často bejvám doma zlej, malá daň za vaše umí, kterou splácí Toulavej. Každý měsíc jiná štace, čekáš kam tě uložej, je to fajn, vždyť přece zpívá, třeba smutně Toulavej. R: Vím, že jednou někdo přijde, tiše pískne: No tak dem. Známí kluci ruku stisknou, řeknou vítej Toulavej. Budou hvězdy jako tenkrát až tě v očích zabolej, celou noc jim bude zpívat, jeden blázen Toulavej. R: Sobotní ráno mi poletí vstříc, budeme u cesty stát, vypráším celtu a musím vám říct, že na starý songy si vzpomenu rád, vzpomenu rád. Někdo z vás.... Toulavej

11

Už to nenapravím V 9 hodin 25 mě opustilo štěstí, ten vlak co jsem jím měl jet na kolejích dávno nestál. V 9 hodin 25 jako bych dostal pěstí, já za hodinu na náměstí měl jsem stát, ale v jiným městě. Tvá zpráva zněla prostě a byla tak krátká, že zastavíš se na skok, že nechalas mi vrátka zadní otevřená, zadní otevřená. Já naposled Tě viděl, když Ti bylo dvacet, to si tenkrát řekla, že se nechceš vracet, že jsi unavená, ze mě unavená. R: Já čekala jsem hlavu jako střep a zdálo se mě dlouho, může za to vinný sklep, že člověk často sleví, já čekala jsem hlavu jako střep a s podvědomou touhou, já čekala jsem dobu dlouhou, kolik přesně nevím. Pak jedenáctá byla a už to bylo pasé, já měla vědět hned, že vidět tě chci zase, láska nerezaví, láska nerezaví. Ten list co jsem Ti psala, byl dozajista hloupý, byl odměřený moc, na vlídný slovo skoupý, už to nenapravím, už to nenapravím. R:

12

Večerníček Dříve než nám klesnou víčka těsně před spaním uvidíte večerníčka jak se uklání, pokud vám není moc, dobrý večer, dobrou noc, zamává čepičkou. Z kouzelných hromádek, hází lístky pohádek maličkou ručičkou. Dřív než zavře brouček krovky aniž řekl smím, z televizní obrazovky krokem rumcajsím, loupežník přeskočí, s každým pánem zatočí, Manku má copatou, zahvízdá, zapíská, vždycky najde Cipíska, bradu má vousatou. Červená se muchomůrka letí motýlek, v trávě sedí Vochomůrka vedle Křemílek, zkoumají pravidla, jak se vaří povidla, vařečkou míchají, kdopak dřív uteče, až jim hrnec přeteče, to se nás neptají. Stěžoval si kapříkovi vodník Česílko, že mu v noci někdo ukrad vodní křesílko, strašlivý kocour Fous, myšku Fištu rád by kous, pořád prý, smůlu má, všechno ví Všeználek, všechno zkazí Neználek, moudřejší vyhrává.

13

Nad stádem koní Nad stádem koní podkovy zvoní černej vůz vlečou a slzy tečou, já volám: tak neplač můj kamaráde náhoda je blbec, když krade – je tuhý jak veka a řeka ho splaví, máme ho rádi. no tak co tak co tak co. Vždycky si přál až bude popel i s kytarou, vodou ať plavou, jen žádný hotel s křížkem nad hlavou. až najdeš místo, kde je ten pramen a kámen co praská. budeš mít jisto, patří sem popel a každá láska no tak co tak co tak co. Nad stádem koní podkovy zvoní zvoní dřevěný vůz vlečou a já šeptám. vysyp ten popel kamaráde do bílé vody vody vyhasnul kotel a náhoda je štěstí od podkovy vysyp ten popel.

14

Omnia vincit amor Šel pocestný kol hospodských zdí, přisedl k nám a lokálem zní, pozdrav jak svaté přikázání, omnia vincit amor Hej šenkýři dej plný džbán, ať zase ví kdo k stolu je zván, se mnou ať zpívá, kdo za své vzal: omnia vincit amor. R: Zlaťák pálí nesleví nic, štěstí v lásce znamená víc, všechny pány ať vezme ďas omnia vincit amor. Já viděl zemi válkou se chvět, musel se bít a nenávidět, v plamenech pálit prosby a pláč omnia vincit amor. Zlý trubky troubí, vítězí zášť, nad lidskou láskou roztáhly plášť, v tom kdosi krví napsal ten vzkaz omnia vincit amor R: Já prošel každou z nejdelších cest, všude se ptal co značí ta zvěst, až řekl moudrý pochopíš sám, všechno přemáhá láska. Teď s novou vírou obcházím svět, má hlava zšedla pod tíhou let, každého zdravím, větou všech vět: omnia vincit amor.

15

Divoký koně Já viděl divoký koně, běželi soumrakem, vzduch těžký byl a divně voněl tabákem. Běželi, běželi bez uzdy a sedla, krajinou řek a hor, sper to čert, jaká touha je to vedla za obzor. Snad vesmír nad vesmírem, snad lístek na věčnost, naše touho ještě neumírej, sil máme dost. V nozdrách slábne zápach klisen na břehu jezera, milování je divoká píseň večera. Stébla trávy sklání hlavu, staví se do šiku, král s dvořany přijíždí na popravu zbojníků. Chtěl bych jak divoký kůň běžet, nemyslet na návrat, s koňskými handlíři vyrazit dveře to bych rád.

16

Dokud se zpívá ještě se neumřelo Z Těšína vyjíždí vlaky co čtvrt hodinu, Včera jsme nespal a ani dnes nespočinu, Svatý Medard můj patron ťuká si na čelo, Ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo. Ve stánku koupím si housku a slané tyčky, Srdce mám pro lásku a hlavu pro písničky, Za školy dobře vím, co by se dělat mělo, Ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo. Do alba jízdenek lepím si další jednu, Vyjel jsem před chvílí, konec je v nedohlednu. Za oknem míhá se život jak leporelo, Ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo. Stokrát jsem prohloupil a stokrát platil draze, Houpe to houpe to na housenkové dráze. I kdyby supi se slítali na mé tělo, Tak dokud se zpívá, ještě se neumřelo. Z Těšína vyjíždí vlaky až na kraj světa, Zvedl jsem telefon a ptám se lidi jste tam? A z velké dálky do uší mi zaznělo, Že dokud se zpívá, ještě se neumřelo.

17

Zítra ráno v pět Až mě zítra ráno v pět, ke zdi postaví ještě si naposled dám vodku na draví, z očí pásku strhnu si, to abych viděl na nebe a pak vzpomenu si, lásko na tebe. Až zítra ráno v pět přijde ke mně kněz, řeknu mu, že se splet, že mně se nechce do nebes, že žil jsem jak jsem žil a stejně tak i dožiju a co jsem si nadrobil, to si i vypiju. Až zítra ráno v pět poručík řekne pal, škoda bude těch let, kdy jsem tě nelíbal, ještě slunci zamávám a potom léto přijde mi, že tě, lásko, nechávám samotnou tady na zemi. Až zítra ráno v pět prádlo půjdeš prát a seno obracet, já u zdi budu stát, tak přilož na oheň a smutek v sobě skryj, prosím nezapomeň, nezapomeň a žij...

18

Zpátky do lesů Sedím na kolejích, které nikam nevedou, koukám na kopretinu, jak miluje se s lebedou. Mraky vzaly slunce zase pod svou ochranu, ó jen ty nejdeš holka zlatá, kdypak já tě dostanu. R: Z ráje my vyhnaní z ráje, kde není už místa, prej něco se chystá, ó – z ráje nablýskaných plesů, jdem zpátky do lesů za nějaký čas. Vlak nám včera ujel ze stanice do nebe, málo jsi se snažil, málo šel jsi do sebe. Šel jsi vlastní cestou, a to se dneska nenosí, i pes, kterej chce přízeň, napřed svýho pána poprosí. R: Už tě vidím z dálky, jak máváš na mne korunou, jestli nám to bude stačit, zatleskáme na druhou. Zabalíme všecky, co si dávaj rande za branou, v ráji není místa, možná v pekle se nás zastanou. R:

19

Za svou pravdou stát Máš všechny trumfy mládí a ruce čistý máš, jen na tobě teď záleží, na jakou hru se dáš. R1: Musíš za svou pravdou stát, za svou pravdou stát. Už víš kolik co stojí, už víš co bys rád měl, už ocenil jsi kompromis a párkrát zapomněl. R: Že máš za svou pravdou stát... Už nejsi žádný elév, co prvně do hry vpad, už víš, jak s králem ustoupit a jak s ním dávat mat. R: Tak hleď za svou pravdou stát... Teď přichází tvá chvíle, teď nahrává ti čas, tvůj sok poslušně neuhnul a ty mu zlámeš vaz. R: Neměl za svou pravdou stát... Tvůj potomek ctí tátu, ty vštěpuješ mu rád, to heslo, který dobře znáš z dob, kdy jsi bejval mlád. Máš všechny trumfy mládí a ruce čistý máš, jen na tobě teď záleží na jakou hru se dáš. R1:

20

Donald MacGillavry Zprávu když zaslechl Donald MacGillavry se svými muži hned vystoupil na hory To zmijí hnízdo on pořádně vyčistí Kdo měl být lovcem, teď stává se kořistí. Do bitvy míří Donald MacGillavry Do bitvy míří Donald MacGillavry Přes kopce táhne, tvrdý a zběsilý Je mírnější ďábel než Donald MacGillavry. Sychravým večerem ohně se rozhoří Anglické oddíly v údolí táboří Donald MacGillavry na kopcích vyčkává Ten kdo kraj zná, jenom ten bitvu vyhrává. Čeká jak liška Donald MacGillavry Čeká jak liška Donald MacGillavry Měří a váží, když pohlíží přes hory Ať žije král a náš Donald MacGillavry! Donald jde bojovat s lotry a ničemy Donald jde bojovat se svými zbraněmi Za krále Jakuba, za Skotsko bojuje Kdo zbraň s ním zkříží, ať hříchů svých lituje. Je jako krejčí, Donald MacGillavry Je jako krejčí, Donald MacGillavry Bodá a píchá do nepřátel na poli Spas se kdo můžeš, jde Donald MacGillavry! Donald je velitel, zbabělce nemá rád Donald je přítel a Donald je kamarád S chudými kráčí, za žebráky bojuje Zrádci, jen vraťte se zpátky do Anglie! Je jako švec, náš Donald MacGillavry Je jako švec, náš Donald MacGillavry Bije i krájí, vrtá a přišívá děs kolem šíří a vítězství dobývá.

21

Do Nového Skotska Slunce k západu tvář svou naklání ve větvích i ptáci už půjdou spát Všechny zvony na kopcích teď zvoní klekání jenom nám nadešla chvíle na cestu se dát. R: Tak jen dál, kde Nové Skotsko svůj břeh prostírá kde se skály do mraků zvedají Tam za mořem nová zem nový život otvírá a pro vyhnance je poslední nadějí. Opustil jsem svůj dům i svou rodnou zem sbohem přátelům jsem musel dát Otce svého i matku jsem doma zanechal i svojí něžnou dívku, co jsem měl tolik rád. R: Já měl jsem dva bratry, už našli svůj klid na prsou jim ruce dali zkřížené Tak jsem zůstal jen já, ubohý námořník a nikdo není kdo by vzpomněl jméno mé. R: Zase bubny už zní, další den začíná námořníky nic dobrého nečeká Tak jen dál, jen dál, po vlnách šedivých vždyť už svítat začíná a cesta je daleká. R:

22

Čarodějnice z Amesbury Zuzana byla dívka, která žila v Amesbury s jasnýma očima a řečmi pánům navzdory Sousedé o ní říkali, že temná kouzla zná a že se lidem vyhýbá a s ďáblem pletky má. Onoho léta náhle mor dobytek zachvátil a pověrčivý lid se na pastora obrátil Že znají tu moc nečistou, jež krávy zabíjí a odkud ta moc vychází, to každý dobře ví. Tak Zuzanu hned před tribunál předvést nechali a když ji vedli městem, všichni kolem volali: Už konec je s tvým řáděním, už nám neuškodíš teď na své cestě poslední do pekla poletíš! Dosvědčil jeden sedlák, že zná její umění ďábelským kouzlem prý se v netopýra promění A v noci nad krajinou létává pod černou oblohou sedlákům krávy zabíjí tou mocí čarovnou. Jiný zas na kříž přísahal, že její kouzla zná v noci se v černou kočku mění dívka líbezná Je třeba jednou provždy ukončit ďábelské řádění a všichni křičeli jak posedlí: Na šibenici s ní! Spektrální důkazy pečlivě byly zváženy pak z tribunálu povstal starý soudce vážený Je přece v knize psáno: Nenecháš čarodějnici žít a před ďáblovým učením budeš se na pozoru mít! Zuzana stála krásná s hlavou hrdě vztyčenou a její slova zněla klenbou s tichou ozvěnou: Pohrdám vámi, neznáte nic nežli samou lež a klam pro tvrdost vašich srdcí jen, jen pro ní umírám! Tak vzali Zuzanu na kopec pod šibenici a všude kolem ní se sběhly davy běsnící A ona stála bezbranná, však s hlavou vztyčenou zemřela tiše, samotná, pod letní oblohou.

23

Dva havrani Když jsem se z pole vracela dva havrany jsem slyšela jak jeden druhého se ptá: Kdo dneska večeři nám dá? Ten první k druhému se otočil a černým křídlem cestu naznačil Krhavým zrakem k lesu hleděl a takto jemu odpověděl: Za starým náspem v trávě schoulený tam leží rytíř v boji raněný A nikdo neví, že umírá Jen jeho kůň a jeho milá. Jeho kůň dávno po lesích běhá a jeho milá už jiného má Už pro nás bude dosti místa hostina naše už se chystá! Na jeho bílé tváře usednem a jeho modré oči vyklovem A až se masa nasytíme z vlasů si hnízdo postavíme.

24

Holka od koní Pro vlasy rozcuchané z naivních snů, svobodu větrů na tvářích, možná jsem zapomněla něco Ti říct, ale teď už je pozdě. Pro lásku koní, krásu všedních dnů, na kontě mám zase jeden hřích, pozdě se omlouvat, že ublížit nechci ani jednomu z nás. R: A jak ty bláznivý koně, chci dohonit slunce když zapadá, písničku kolejí, které se tam v dálce snad setkají. Chci tiše zpívat a hrát jenom pro ně než prach na ně napadá. A zapomenout, že se ještě někdy rozední. Kolem hlavy mám svatozář holky od koní, když zavírám oči a doufám, že předhoním aspoň o kousek čas. Ztracená v rozpacích, když o tobě sním, a do těch snů se mi připlétá i vůně potu a zkosenejch trav a pak se tiše vytrácíš. Stejně po dnech krátkých vteřin štěstí, po nocích hlídám telefon a ta krabice na sny pro hloupý holky nezvoní. R: A jak ....dráhy čar osudu odkloním, a příště až se probudím, možná to budu zase já, tak jako dřív.

25

Přítel Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten čas táhlo nám na dvacet a slunko bylo v nás, vrabci nám jedli z ruky, život bez záruky, ale taky bez příkras, možná že hloupý, ale krásný byl náš svět, zdál se nám opojný jak dvacítka cigaret a všechna tajná přání, plnila se na počkání anebo rovnou hned. R: Kam jsme se poděli? Kam jsme se to poděli? Kde je ti konce můj jediný příteli? Zmizels mi nevím kam, sám, sám, zůstal jsem tu sám. Jestlipak vzpomínáš si ještě na tu noc, jich bylo pět a tys mi přišel na pomoc, jo tehdy nabýt tebe, tak z mích dvaceti žeber nezůstalo příliš moc, dneska už nevím jestli přišel by si zas, jak tě tak slyším máš už trochu vyšší hlas a vlasy kratší, jó bývali jsme mladší, no a co vem to ďas. R: Jestlipak vzpomínáš si ještě ten rok, každá naše píseň měla nejmíň třicet slok a mi dva jako jeden, ze starých reprobeden přes moře jak přes potok, tvůj děda říkal ono se to uklidní, měl pravdu, přišla potom spousta malých dní a byla velká voda, vzala nám co ji kdo dal, a tobě i to poslední. R: Jestlipak vzpomínáš si na to jakýs byl, jenom mi netvrď, že tě život naučil, člověk není páčka, kterou si kdekdo mačká to už jsem dávno pochopil, a taky vím, že srdce rukou nechytím, jak jsem se změnil já, tak změnil ses i ty a přesto líto je mi, že už nám nad písněmi společně slunko nesvítí. R:

26

Křeček Pár starejch věcí vezmem na sebe a na záda zelenej dům a jdem se toulat někam za nebe, kde vale dáme obyčejným dnům a po nás nikdy, nikde nezbývá sta konzerv a papírovej sad, pro malej kus trávy, co nás ukrývá, nadáváte, chcete se smát. R: Půjdeme dál a s námi ti co chtějí v lese žít, půjdeme dál když řeka v peřejích nám nese klid, půjdeme dál a ten kdo bránit nám chce musí říct, co děláme špatně, musí říct. Pro pár kovbojíčků slyším každej den co tramp to chuligán, a když pozvu někoho ať přijde sem je línej a nechce se mu k nám. Těžko se autem dostaneš pane Křečku do skal k nám, ty co jsi řek, že s trampy zameteš znáš je vůbec? Slyšíš já se ptám. R:

27

Reklama na ticho Reklamu na ticho dnes v telke dávajů každý z nás zpozornu, len čo zhodaju. Reklamu na ticho, ten súčasný hit, krásným tichem z dovozu naplňte svoj byt. R: Možete ho zohnať len pod rukou, nádherné ticho hor. Výberové ticho so zárukou. Získá ho kto príde shor. Před Turákem stojí rad dlhý, pomalý! V tlačenici musíš stát ticho dostali v konzervách a plechovkách od Coca-Coly. Také čerstvé ticho ach až to zabolí. R: Reklama na ticho zo všetkých stran znie, vo farbe a s hudbou je to úžasné, decibely hluku to ticho znásobí, minulo za ticho, nie sú zásoby. R:

28

Batalion Víno máš a markytánku, dlouhá noc se prohýří, Víno máš a chvilku spánku, díky, díky, verbíři. Dříve než se rozední kapitán k osedlání rozkaz dává, ostruhami do slabin koně pohání. Tam na straně polední čekají ženy, zlaťáky a sláva, do výstřelů z karabin zvon už vyzvání. R: Víno na kuráž a pomilovat markytánku, zítra do Burgund batalion zamíří. Víno na kuráž a k ránu dvě hodinky spánku, díky, díky vám královští verbíři. Rozprášen je batalion poslední vojáci se k zemi hroutí, na polštáři z kopretin budou věčně spát. Neplač sladká Marion verbíři nové chlapce přivedou ti, za královský hermelín padne každý rád. R:

29

Dobrý bůh to ví Napsal jí ta nejkrásnější slova, která kdy vůbec znal. A pak položil dopis pod kámen a dlouho nad ním tiše stál. Nad hlavou mu táhly mraky jako podivná obtloustlá zvířata. Na vrbě tam ledňáček zářil, voda v tůni chladná stojatá. A on jako blázen vykládal blatouchům, že bude snad jeho paní. A tak s ozvěnou do lesa hulákal podivné nesmysly o bílé lani. O zvláštním stvoření, které potají se snad v ženu promění. Ona přichází pomalu loukou a hledá dopis v kamení. Ústa z jeřabin, paže z břečťanu máš. To mě zabije já už nevstanu. Oči z oblázků, vlasy ze vřesu. To mě zabije, to si odnesu. Napsal jí ta nejkrásnější slova, která kdy vůbec znal. A pak položil dopis pod kámen a dlouho nad ním tiše stál. To zvláštní stvoření, které se potají snad v ženu promění. Ona přichází pomalu loukou a schovává dopis v kamení. Ústa z popela, paže z větvoví mám. Nechci tvoji smrt dobrý Bůh to ví. Oči z kaluží, vlasy z bodláčí. Jí bys nedostal a to nestačí.

30

Tulácký ráno Posvátný je mi každý ráno, když ze sna budí šumící les, a když se zvedám s písničkou známou a přezky chřestí o skalnatou mez. R: Tulácký ráno na kemp se snáší za chvíli půjdem toulat se dál. A vodou z říčky oheň se zhasí, tak zase půjdem toulat se dál. Posvátný je mi každý večer, když oči k ohni vždy vrací se zpět. Tam mnohý z pánů měl by se kouknout a hned by věděl jakej chcem svět. R: Posvátný je mi každý slovo, kdy lesní moudrost a přírodu znáš. Bobříka síly a odvahu touhy, kolik v tom pravdy však kdo nám ji dá. R: Dobrou noc táborem naším zaznívá, mi, les i pták, zem tiše usíná.

31

Já písnička To já zrozená z nemocných básníků z tichých vět po nocích utkaná, to já zrozená není mi do smíchu, když mám být pod cenou prodaná. R: Kdo nás obléká do šatů svatebních, holky mý ztracený, ztracený, ženich spí na růži, až někam pod kůži se můj strach do klína schovává. To já zrozená v hospodách na tácku, raněných ospalých milenců, to já zrozená vyrytá na placku, směju se po stěnách cizincům. R: To já písnička ležím tu před vámi, jenom tak spoutaná tolikrát. To já písnička provdaná za pány, kteří pro lásku smí o mě psát. R:

32

Víno R: Víno teď nalej nám, ať si každej co chce zpívá, vína plnej džbán dnes do rána budem pít. Víno nalej nám po boji žízeň zbývá, zítra někdo z nás třeba už nebude žít. Než přijde den každej má času dost, zbývá jen zapít žal, klít a mít zlost, že zas je nás čím dál míň, víra je tu jen dost, proč se máme bít druhejm pro radost. R: Krátí se den v krčmě všem slábne hlas, ráno zavelí a kde kdo zláme vaz, už zní rozkaz dál bít se můžem třeba i krást, ten kdo přežije, tomu zbyde chlast. R: Víno teď nalej nám, ať si každej co chce zpívá, vína plnej džbán dnes do rána budem pít. Zpívej až do rána, není každá bitva prohraná, dojde i na pána a pak si budem žít.

33

Vzhůru na palubu Vzhůru na palubu dálky volají, vítr už příhodný vane nám. Tajemné příběhy nás teď čekají tvým domovem bude oceán. V ráhnoví plachty vítr nadouvá žene loď v širou dál, kolébá boky plachetnice, jak by si s sní jenom hrál. Posádku ani škuner neleká bouřlivý uragán, přítomnost země ohlásí nám příletem kormorán. Náš ostrov vzdálený z vln se vynoří, z příboje snů našich pustý kraj. Zátoku písčitou úsvit odhalí, háj polem útesy bílých skal. Příď krájí vlny, tvůj čas srdce tvé tluče rázně, nástrahy moře, nebezpečí s přáteli zvládneš snáz V přátelství najdeš pevnou hráz, zbaví tě smutku bázně, zítra až naše cesta skončí staneš se jedním z nás.

34

Hej lidi Je zase mír, ten podivnej čas, očím kdysi deštivím zbyla jen sůl, ne že bych neměl o co se rvát, jen o to nikdo nestojí. Zdá se být dobře jenže někde je kaz. Možná nad svou hlavu cejtím zlomenou hůl, točím se dokola jak ostnatej drát, jak svatej Petr v orloji. Hej lidi koukejte mi do očí, tam někde vzadu, to jsem opravdu já, jen filmy o duši se se mnou netočí, já mám i slzy, i když není to znát, jenom jsem chtěl abyste viděli víc než jenom gesta a tvář, aspoň vy, co vás mám rád. Blázny živí Bůh, jenže já už mám hlad, komediant napůl, napůl bez víry chlap, na stole zbylo mi pár bídnejch let, nedopsanejch map, znáte jenom špičku studený kry, dole možná s hrdinou se objímá srab, možná že pan Shakespear zapomněl pár vět, když královně hrál. Jak mi dochází dech nemám sílu to vzdát, teď každý netopýr bdí, to je čas, kdy se toulám. Dávno Tě znám v knížkách pohádkových pročetl jsem chvíli, kdy usínáš a já se nedíval. Jenom blázen a klaun nevěří ve věci příští a že hlupák ruku nepodá to mi nevadí.

35

Bodláky ve vlasech R: Do vlasů bláznivej kluk mi bodláky dával, za tuhle kytku pak všechno chtěl mít, svatební manuet mi na stýblo hrával, že prej se musíme vzít. Zelený, voňavý dva prstýnky z trávy, copak si holka víc může přát. dozpívá manuet, čím tím míň mě baví na tichou poštu si hrát. Bez bolesti divný trápení, suchej pramen těžko pít, zbytečná slova do kamení rýt. Na košili našich zvyků, vlajou nitě od knoflíků, jeden je muset a druhej je chtít. R: Zelený, voňavý dva prstýnky z trávy, nejsem si jistej zda víc umím dát, vracím se zkroušenej, ale dobrý mám zprávy. O tom, že dál tě mám rád. Zelený, voňavý dva prstýnky z trávy, copak si my dva víc můžem přát. dál nám zní manuet a tím míň nás baví na tichou poštu si hrát. Zelený, voňavý……prstýnky voňavý.

36

První tání Když první tání cesty sněhu zkříží a nad ledem se voda objeví. Voňavá zem se sněhem tiše plíží, tak nějak líp se balím proč Bůh ví. R: Přišel čas slunce zrození a tratí, na kterejch potkáš kluky ze všech stran. Hubenej Joe, Čára a Ušoun se ti vrátí oživne kemp, jaro vítej k nám. Kdo ví jak voní země, když se budí pocit mám vždy jak rodil bych se sám. Jaro je lék na řeči co nás nudí, na lidi co chtěj zkazit život nám. R: Zmrznout by měla kéž by se to stalo, srdce těch pánů co je jim vše fuk. Pak bych měl naději, že i příští jaro bude má země zdravá jako buk. R:

37

Franky Dlouhán Kolik je smutného když mraky černé jdou, lidem nad hlavou smutnou dálavou. Já slyšel příběh který velkou pravdu měl, za čas odletěl, každý zapomněl. R: Měl kapsu prázdnou Franky Dlouhán, po státech toulal se jen sám, a že byl veselej tak každej měl ho rád. Tam ruku k dílu mlčky přiloží a zase jede dál, a každej kdo s ním chvilku byl, tak dlouho se pak smál. Tam kde byl pláč, tam Franky hezkou píseň měl, slzy neměl rád chtěl se jenom smát. A když pak večer ranče tiše usínaj, Frankův zpěv jde dál nocí s písní dál. R: Tak Frankyho vám jednou našli přestal žít, jeho srdce spí tiše smutně spí. Bůh ví za co tenhle smíšek konce měl, farář píseň pěl umíráček zněl. R:

38

Anděl Z rozmlácenýho kostela v krabici s kusem mýdla, přinesl jsem si anděla polámali se mu křídla. Díval se na mě oddaně, já měl jsem trochu trému, tak vtiskl jsem mu do dlaně lahvičku od parfému. R: A proto prosím věř mi chtěl jsem ho žádat, aby mi mezi dveřmi pomohl hádat co mě čeká a nemine, co mě čeká a nemine. Pak hlídali jsme oblohu, pozorujíce ptáky, debatujíce o Bohu a hraní na vojáky. Do tváře jsem mu neviděl, pokoušel se ji schovat, to asi ptákům záviděl, že mohou poletovat. R: Když novinky mi sděloval u okna do ložnice, já křídla jsem mu ukoval z mosazný nábojnice. A tak jsem pozbyl anděla, on oknem uletěl mi, však přítel prý mi udělá novýho z mojí helmy. R:

39

Otec a syn Řemeslo zlý a starý mám, těžko se líbit bude vám, mne nikdo z lidí nemá rád, pro úřad můj jsem prosím kat. Řemeslo zlý a starý mám, snad jednou odpustí mi Pán, práce chutná mi jak blín, vždyť rukou mou padl i můj syn. Ruce měl v poutech svázaný, na očích šál ten lesů král a jeho sbor chór krkavčí. Ruce měl v poutech svázaný, na očích šál a já se bál vykonat práci popravčí. Slepený vlasy, vrásek pár, z bejvalý krásy zbyl jen cár, zato má rubáš s oprátkou, kam pod ní končí cestu svou. Sedraný šál a drsná tvář, on trochu krad a je to žhář, byl pozdní večer 1. máj šel spát a zde s ním stál já jeho kat. Pod černým trámem s oprátkou, pak dokonal ten lesů král a jeho sbor chór krkavčí, pod černým trámem s oprátkou, já povinnost svou vykonal, dřív otec jen, teď popravčí. 2x Osud si umí divně hrát, otec a syn, zloděj a kat, otec a syn, zloděj a kat,

40

Bláznova ukolébavka Máš má ovečko dávno spát i píseň ptáků končí, kvůli nám přestal i vítr vát, jen můra zírá zvenčí. Já znám její zášť, tak vyhledej skrýš, zas má bílej plášť a v okně je mříž. R: Máš má ovečko dávno spát a můžeš hřát, ty mě můžeš hřát. Vždyť přijdou se ptát, zítra zas přijdou se ptát, jestli ty v mých představách už mizíš. Máš má ovečko dávno spát dnes máme půlnoc temnou, zítra zas budou nám bláznům lát, že ráda snídáš se mnou. Proč měl bych jim lhát, že jsem tady sám, když tebe mám rád, když tebe tu mám. R:

41

Až se k nám právo vrátí Chci sluncem být a ne planetou, až se k nám právo vrátí. Chci setřást bázeň staletou, až se k nám právo vrátí. R: Já čekám dál, já čekám dál, já čekám dál, až se k nám právo vrátí. Kam chci tam půjdu, co chci budu jíst, až se k nám právo vrátí. A na co mám chuť, to budu číst, až se k nám právo vrátí. Už nechci kývat, chci svůj názor mít až se k nám právo vrátí. Já chci svůj život jako člověk žít, až se k nám právo vrátí. R: Chci klidně chodit spát a beze strachu vstávat, až se k nám právo vrátí. Své děti po svém vychovávat, až se k nám právo vrátí. Už se těším, až se narovnám, až se k nám právo vrátí. Své věci rozhodni si sám, až se k nám právo vrátí. R:

42

Zahrada ticha Je tam brána zdobená, cestu otevírá, zahradu zelenou, všechno připomíná. Jako dým závojů duhou upředených, vstupuješ do ticha, cestou vyvolených. Je to březový háj, je to borový les, je to anglický park, je to hluboký vřes. Je to samota dnů, kdy jsi pomalu zrál, v zahradě, kde sis za dětství hrál. Kolik chceš tolik máš očí otevřených a venku za branou leží studený sníh. Z počátku uslyšíš, vítr a ptačí hlas, v zahradě zelený, vejdou do ticha zas. Světlo připomíná rána slunečných dnů, v zahradě zelený, v zahradě beze snů. Uprostřed závratí, sluncem prosvícených, vstupuješ do ticha cestou vyvolených.

43

Alison Gross Když zapadlo slunce a vkradla se noc, a v šedivých mracích se ztrácel den, a když síly zla ve tmě převzaly moc, tu Alison Gross vyšla z hradu ven. Tiše se vplížila na můj dvůr, a jak oknem mým na mne pohlédla, tak jen kývla prstem a já musel jít, a do komnat svých si mě odvedla. R: Alison Gross a černý hrad, ze zlověstných skal jeho hradby ční, Alison Gross, nejodpornější ze všech čarodějnic v zemi severní. Složila mou hlavu na svůj klín, a sladkého vína mi dala pít, já můžu ti slávu a bohatství dát, jen kdybys mě chtěl za milenku mít. Mlč a zmiz babo odporná! Slepý jak krtek bych musel být! To radši bych na špalek hlavu chtěl dát než Alison Gross za milenku mít. R: Přinesla plášť celý z hedvábí, zlatem a stříbrem se celý skvěl. kdybys jen chtěl se mým milencem stát, tak dostal bys vše, co bys jenom chtěl. Pak přinesla nádherný zlatý džbán, bílými perlami zářící. kdybys jen chtěl se mým milencem stát, těch darů bys měl plnou truhlici. R: Tu k ohyzdným rtům zvedla černý roh, a natřikrát na ten roh troubila, a s každým tím tónem mě ubylo sil, až všechnu mou sílu mi sebrala.

44

Pak Alison Gross vzala čarovnou hůl, a nad mojí hlavou s ní kroužila, a podivná slova si zamumlala, a v slizkého hada mě zaklela. R: Tak uplynul rok a uplynul den, a předvečer svátků Všech svatých byl, a tehdy na místě, kde žil jsem jak had, se zjevila královna lesních víl. Dotkla se mě třikrát rukou svou, a její hlas kletbu rozrazil, a tak mi zas vrátila podobu mou, že už jsem se dál v prachu neplazil. R:

45

Generační Šel průzračnou nocí a táhl z něj rum, tak pět křížků moudrosti měl, někde se rozdat chtěl. Když opustil ves a poslední dům, tak oheň v dálce uviděl a tam se rozdat šel. Jste proradná banda bláznivejch lidí, na který my se dřem, člověk se za vás červená, stydí a diví co nosí den. Tam uprostřed trampů byl i jeho kluk a ten se pomalu zved. Táto prosím tě mlč. Když dostal facku, tak neřek ani muk jen olíz robitej ret. táto prosím tě mlč. Kdo z nás je proradná banda bláznivejch lidí a kdo se na nás dře? Kdo jak se za nás červená, stydí a diví, co nosí den. Šel průzračnou nocí a táhl z něj rum, tak pět křížků moudrosti měl.

46

Hejna včel Nějak umírá nám láska, my jako hejna divejch včel, jdeme dál. Každej vztah je vlastně sázka, každý ráno může zmizet, my jdeme dál. R: Řekněte kdopak za to může, kdo z nás má právo něco brát, kdo učil lidi zlobu dýchat, kdo na vojáky chce si hrát. Už zase bohatejch je spousta a čím víc peněz, lásky míň, jdeme dál, a tak nám zbývá jenom doufat, že už zítra zítra snad, budem dál. R: Nějak umírá nám láska, my jako hejna divejch včel, jdeme dál.

47

Hej kapitáne Moře už se vzteká, stožár modře bliká, to nás právě varuje sám svatej Eliáš, proto každej smeká, na palubu kleká, mezi zuby drtí otčenáš. R: Hej kapitáne! Jestli přežijem, tak se nedoplatíš! Hej kapitáne! Tenhle vrak ti rozbijem a rumu vypijem sedm galonů a ty to zaplatíš. Vítr plachty ničí, lana s náma cvičí, za chvíli se briga kýlem na dno posadí, my jsme chlapi ryzí, kterejm je strach cizí, když natáhnem brka, nevadí. R:

48

Krajina větrných mlýnů Ahoj Peggy, jak dlouho jsem tě neviděl tají ledy, vítr by novou trávu sel, uvidím někdy úsměv tvůj a uslyším tvůj smích, co slyším jak dřív. Přichází čas, kdy struny hrají v moll, někde je kaz, sháníš si náplast na tvůj bol, jakpak jsi dlouho neviděl orla u zátoky žiješ nudný roky. R: Je opuštěná krajina větrných mlýnů, a nalezená je pravda, co jsem ti říkal. Je zahalená do staré pavučiny slibů, věrných kamarádství, přísah a souhlasů. Buď tedy zdráv, za čas jak víno dozrajem a za mořem tam těžko si spolu zahrajem, dopis má končit v naději, takže ahoj Peggy, znovu tají ledy. R:

49

Bedna od whisky Dneska už mi fóry ňák nejdou přes pysky, stojím s dlouhou kravatou na bedně od whisky. Stojím s dlouhým obojkem, jak stájovej pinč, tu kravatu, co nosím, mi navlík soudce Lynč. R: Tak kopni do tý bedny, ať panstvo nečeká, jsou dlouhý schody do nebe a štreka daleká, do nebeskýho baru, já sucho v krku mám, tak kopni do tý bedny, ať na cestu se dám. Mít tak všechny bedny od whisky vypitý, postavil bych malej dům na louce ukrytý. Postavil bych malej dům a z okna koukal ven a chlastal bych tam s Billem a chlastal by tam Ben. R: Kdybys se, hochu, jen pořád nechtěl rvát, nemusel jsi dneska na týhle bedně stát. Moh jsi někde v suchu tu svoji whisky pít, nemusel jsi dneska na krku laso mít. R: Až kopneš do tý bedny, jak se to dělává, do krku mi zůstane jen dírka mrňavá. Jenom dírka mrňavá a k smrti jenom krok, mám to smutnej konec a whisky ani lok. R:

50

Buráky Když Sever válčí s Jihem a zem jde do války, na polích místo bavlny teď rostou bodláky, a v dáli u silnice vidím z Jihu vojáky, jak flákaj se tam s kvérem a louskaj buráky. R: Hej hou, hej hou, nač chodit do války, je lepší doma sedět a louskat buráky. Plukovník je v sedle, volá: „Yankeeové jdou,“ mužstvo stále křičí, že dál už nemohou, plukovník se otočí a koukne do dálky, jak jeho slavná armáda teď louská buráky. R: Až tahle válka skončí a my zas budem žít, svý milenky a ženy zas půjdem políbit, pak zeptaj se tě: „Hrdino, cos dělal za války?“ „Já flákal jsem se s kvérem a louskal buráky.“ R:

51

Chodím po Brodwayi Chodím po Brodwayi hladov sem a tam, chodím po Brodwayi hladov sem a tam, chodím po Brodwayi, po Brodwayi, po Brodwayi hladov sem a tam. R: Singi jau, jau, jupi, jupi, jau, singi jau, jau, jupi, jupi, jau. Singi jau, jau, jupi, jau, jau, jupi, singi jau, jau, jupi, jupi, jau. Práci nedostanu, černou kůži mám, práci nedostanu, černou kůži mám, práci nedostanu, nedostanu, protože já černou kůži mám. R: Moje černé děti mají stále hlad, moje černé děti mají stále hlad, moje černé děti, černé děti, moje děti mají stále hlad. R: A já pevně věřím, že zas přijde den, a já pevně věřím, že zas přijde den, a já pevně věřím, pevně věřím, že zas černoch bude svoboden. R:

52

Černý muž Černý muž pod bičem otrokáře žil, černý muž pod bičem otrokáře žil, černý muž pod bičem otrokáře žil, kapitán John Brown to zřel. R: Glory, glory aleluja, glory, glory aleluja, glory, glory aleluja, kapitán John Brown to zřel. 3x Sebral z Virginie černých přátel šik, prapor svobody tam zdvih. R: …prapor svobody tam zdvih. 3x V čele věrných město Herpers-Fevry jal, právo vítězí i čest. R: …právo vítězí i čest. 3x Hrstka statečných však udolána jest, kapitán John Brown je jat. R: …kapitán John Brown je jat. 3x Zvony Charlestownu z dáli temně zní, poslední to Johnův den. R: …poslední to Johnův den. 3x John Brown mrtev jest a jeho tělo tlí, jeho duch však kráčí dál. R: …jeho duch však kráčí dál.

53

Rovnou Tak už jsem ti teda fouk, prsten si dej za klobouk, nechci tě znát, já neměl jsem tě rád, to ti říkám rovnou. R: Rovnou, jó tady rovnou, rovnou, jó tady rovnou, prostě tě pic a nehledej mě víc, to ti říkám rovnou. Z Kentucky do Tenessee, přes hory a přes lesy, z potoků vodou já smejvám stopu svou, to ti říkám rovnou. R:

54

Severní vítr Jdu s děravou patou, mám horečku zlatou, jsem chudý, jsem sláb, nemocen. Hlava mě pálí a v modravé dáli se leskne a třpytí můj sen. Kraj pod sněhem mlčí, tam stopy jsou vlčí, tam zbytečně budeš mi psát. Sám v dřevěné boudě sen o zlaté hroudě já nechám si tisíckrát zdát. R: Severní vítr je krutý, počítej lásko má s tím. K nohám ti dám zlaté pruty, nebo se vůbec nevrátím. Tak zarůstám vousem a vlci už jdou sem, už slyším je výt blíž a blíž. Už mají mou stopu, už větří, že kopu svůj hrob a že stloukám si kříž. Zde leží ten blázen, chtěl dům a chtěl bazén a opustil tvou krásnou tvář. Mám plechovej hrnek a pár zlatejch zrnek a nad hrobem polární zář. R:

55

Stará archa R: Já mám kocábku náram, náram, náram, kocábku náram, náramnou. Já mám kocábku náram, náram, náram, kocábku náram, náramnou. Archa má cíl, archa má směr, plaví se k Araratu na sever. Já mám kocábku náram, náram, náram, kocábku náram, náramnou. Já mám kocábku náram, náram, náram, kocábku náram, náramnou. Pršelo a blejskalo se sedm neděl, kocábku náram, náramnou, Noe nebyl překvapenej, on to věděl, kocábku náram, náramnou, R: Šem, Ham a Jáfet byli bratři rodní, kocábku náram, náramnou, Noe je dal svolat ještě před povodní, kocábku náram, náramnou, nakázal jim naložit ptáky savce, kocábku náram, náramnou, ryby nechte, zachrání se sami hladce, kocábku náram, náramnou. R: Přišla bouře, zlámala jim pádla, vesla, kocábku náram, náramnou, v tom přilétla holubice, snítku nesla, kocábku náram, náramnou, když přistáli, vyložili náklad celý, kocábku náram, náramnou, ještě že tu starou, dobrou archu měli, kocábku náram, náramnou. R:

56

Tisíc mil V nohách mám už tisíc mil, stopy déšť a vítr smyl a můj kůň i já jsme cestou znaveni. R1: Těch tisíc mil, těch tisíc mil, má jeden směr a jeden cíl, bílej dům, to malý bílý stavení. Je tam stráň a příkrej sráz, modrá tůň a bobří hráz, táta s mámou, který věřej dětskejm snům. R2: Těch tisíc mil, těch tisíc mil, má jeden směr a jeden cíl, jeden cíl, ten starej známej bílej dům V nohách mám už tisíc mil, teď mi zbejvá jen pár chvil, cestu znám a ta se tam k nám nemění. R1: Kousek dál a já to vím, uvidím už stoupat dým, šikmej štít nad střechy ční až k nebesům. R2:

57

Valčíček R: Tuhle písničku chtěl bych ti, lásko, dát, ať ti každej den připomíná, toho, kdo je tvůj, čí ty jsi a kdo má rád, ať ti každej den připomíná, toho, kdo je tvůj, čí ty jsi a kdo má rád, ať ti každej den připomíná. Kluka jako ty hledám už spoustu let, takový trochu trhlý mý já, dej mi ruku, pojď, půjdem šlapat náš svět, i když obrovskou práci to dá. Fakt mi nevadí, že nos jak bambulku máš, ani já nejsem žádnej ideál, hlavně co uvnitř nosíš a co ukrýváš, to je to pouto, co vede nás dál. R:

58

Okoř Na Okoř je cesta jako žádná ze sta, vroubená je stromama. Když jdu po ní v létě, samoten na světě, sotva pletu nohama. Na konci té cesty trnité, stojí krčma jako hrad. Tam zapadli trampi, hladoví a sešlí, začli sobě notovat. R: Na hradě Okoři světla už nehoří, bílá paní šla už dávno spát. Ta měla ve zvyku, podle svého budíku, o půlnoci chodit strašívat. Od těch dob, co jsou tam trampové, nesmí z hradu pryč. A tak dole v podhradí se šerifem dovádí, on jí sebral od komnaty klíč. Jednoho dne z rána roznesla se zpráva, že byl Okoř vykraden. Nikdo neví dodnes, kdo to tenkrát odnes, nikdo nebyl dopaden. Šerif hrál celou noc mariáš s bílou paní v kostnici, místo aby hlídal, zuřivě ji líbal, dostal z toho zimnici. R:

59

Rodné údolí Cesta má přede mnou v dáli mizí, každý krok v srdci mém zabolí, zakrátko bude mi všechno cizí, nespatřím své rodné údolí. R: Zavolám nashledanou, nashledanou, nashledanou rodné údolí. Zavolám nashledanou, nashledanou, při vzpomínce srdce zabolí. Oči mé nevidí, jak se stmívá, nevidí, co jsem měl tolik rád, jediné, co mi teď ještě zbývá, rodnému údolí sbohem dát. R: Proč se den za každou nocí vrací, proč se čas na chvíli nezastaví? Nemusel bych ti své sbohem dáti, moh bych žít ve svém rodném údolí. R:

60

Little Big Horn Tam, kde leží Little Big Horn je indiánská zem, tam přijíždí generál Custer se svým praporem, modrý kabáty jezdců, stíny dlouhých karabin a z indiánských signálů po nebi letí dým. R: Říkal to Jim Bridger, já měl jsem v noci sen, pod sedmou kavalerií jak krví rudne zem. Kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná, proč Custer neposlouchá ta slova varovná. Tam blízko Little Big Hornu šedivou prérií táhne generál Custer se svou kavalerií, marně mu stopař Bridger radí „Zpátky povel dej!“ Jedinou možnost ještě máš, život si zachovej. R: Tam blízko Little Big Hornu se vznáší smrti stín. Padají jezdci z koní výstřely z karabin, límce modrých kabátů barví krev červená, kmen Siouxů je statečný a dobře svůj kraj zná. R: Pak všechno ztichlo, jenom tam-tam duní nad krajem, v oblacích prachu mizí Siouxů vítězný kmen, cáry vlajky hvězdnatý po kopcích vítr vál, tam uprostřed svých vojáků leží i generál. R:

61

Dej mi víc své lásky Vymyslel jsem spoustu nápadů aú, co podporujou dobrou náladu aú, hodit klíče do kanálu, sjet po zadku holou skálu, v noci chodit strašit do hradu. R: Má drahá dej mi víc, má drahá dej mi víc, má drahá dej mi víc své lásky aú, já nechci skoro nic, já nechci skoro nic, já chci jen pohladit tvé vlásky aú. Dám si dvoje housle pod bradu aú, v bílé plachtě chodím pozadu aú, úplně malancholicky s citem pro věc, jako vždycky, vyrábím tu hradní záhadu. R: Nejlepší z těch divnejch nápadů aú, mi dokonale zvednul náladu aú, natrhám ti sedmikrásky, tebe celou s tvými vlásky zamknu si na sedm západů aú, aú, aú, aú.

62

Holubí dům Zpívám ptákům a zvlášť holubům, stával v údolí mém starý dům, ptáků houf zalétal ke krovům, měl jsem rád holubích křídel šum. Vlídná dívka jim házela hrách, mávání perutí výří prach, ptáci krouží a neznají strach, měl jsem rád starý dům, jeho práh. R: Hledám dům holubí, kdopak z vás cestu ví? Míval stáj roubenou, bílý štít. Kde je dům holubí a ta dívka, kde spí, vždyť to ví, že jsem chtěl pro ni žít. Sdílný déšť vypráví okapům, bláhový, kdo hledá tenhle dům. Odrůstáš chlapecký střevícům, neslyšíš holubích křídel šum. Nabízej úplatou cokoli, nepojíš cukrových homolí, můžeš mít třeba zrak sokolí, nespatříš ztracené údolí. R: Zpívám ptákům a zvlášť holubům, stával v údolí mém starý dům.

63

Jaro My čekali jaro a zatím přišel mráz. Tak strašlivou zimu nepoznal nikdo z nás. Z chýší dřevo mizí a mouka ubývá, do sýpek se raděj už nikdo nedívá. Z těžkých černých mraků se stále sypal sníh a vánice sílí v poryvech ledových. Zvěř z okolních lesů nám stála u dveří a hladoví ptáci přilétli za zvěří a stále blíž. Pak jednoho dne večer, to už jsem skoro spal, když vystrašený soused na okno zaklepal: Můj chlapec doma leží, v horečkách vyvádí, já do města bych zajel, snad doktor poradí. Půjčil jsem mu koně a když sedlo zapínal, dříve, než se rozjel, jsem ho ještě varoval, Nejezdi naší zkratkou, je tam velký sráz, a v téhleté bouři tam snadno zlámeš vaz, tak neriskuj! Na to chmurný ráno dnes nerad vzpomínám, na tu hroznou chvíli, když kůň se vrátil sám. Trvalo to dlouho, než se vítr utišil, na sněhový pláně si každý pospíšil. Jeli jsme tou zkratkou až k místu, které znám, kterým bych té noci nejel ani sám. Pak ho někdo spatřil, jak leží pod srázem, krev nám tuhla v žilách nad tím obrazem, já klobouk sňal. Někdy ten, kdo spěchá se domů nevrací.

64

Jožin z bažin Jedu takhle tábořit Škodou sto na Oravu. Spěchám, proto riskuji projíždím přes Moravu. Řádí tam to strašidlo, vystupuje z bažin, žere hlavně Pražáky, jmenuje se Jožin. R: Jožin z bažin močálem se plíží, Jožin z bažin k vesnici se blíží. Jožin z bažin už si zuby brousí, Jožin z bažin kouše, saje, rdousí. Na Jožina z bažin, koho by to napadlo, platí jen a pouze práškovací letadlo. Projížděl jsem dědinou cestou na Vizovice. Přivítal mě předseda,, řek mi u slivovice: „Živého či mrtvého Jožina kdo přivede, tomu já dám za ženu dceru a půl JZD.“ R: Říkám: “Dej mi, předsedo, letadlo a prášek, Jožina ti přivedu, nevidím v tom háček.“ Předseda mi vyhověl, ráno jsem se vznesl, na Jožina z letadla prášek pěkně klesl. R: Jožin z bažin už je celý bílý, Jožin z bažin z močálu ven pílí. Jožin z bažin dostal se na kámen, Jožin z bažin, tady je s ním amen. Jožina jsem dohnal, už ho držím, jihohó, každá kačka dobrá, prodám já ho do zoó.

65

Snad jsem to zavinil já Zas jsi tak smutná, kdo se má na to koukat, nic jíst ti nechutná, v hlavě máš asi brouka. Tak nezoufej nic to není, za chvíli se to změní. Snad jsem to zavinil já. Zkus zapomenout na všechno, co je pouhou tou tmou, obarvenou na černo smutnou touhou. Tak nezoufej nic to není, za chvíli se to změní. Snad jsem to zavinil já . Já, já, já - já, já, já. Jááá, jááá, jááá.

66

Taky jsem se narodil bos Taky jsem se narodil bos, jako každý chlap, a kromě dvou půlek neměl nic. Taky jsem se narodil bos, když mě přines čáp , a spustil jsem rámus z plných plic. Taky jsem se narodil bos, něco do čtyř kil, a rozum až s léty začal brát. Dlouho jsem tak za ranních ros bosky šlapal jíl, a nedělní botky neměl rád. My měli roucha stejně průhledná, když jsme jen sáli z mléčných žláz, a náš bosý věk měl, to bych řek, tisíc krás. Jen že mráz jak šel z hor, obul nás do bačkor. Taky jsem se narodil bos, jako každý kluk, a sousedům slívy chodil krást. Poštípaný od včel a vos, to mi bylo fuk, a pod hlavu k spánku stačil chrást. Je v Mléčné dráze mince stříbrná, tu věnem dostal každý z nás. A náš bosý věk měl, to bych řek, tisíc krás. Proč jen mráz jak šel z hor, obul nás do bačkor. Škoda, že už nechodím bos, kapsy plné slív, že nenajdu sílu přelézt plot. Neohrnuj nade mnou nos, později či dřív, i ty přijmeš zákon teplých bot. Všechny mráz jak šel z hor, obul nás do bačkor, zbavil nás s noblesou bosých snů, kdeže jsou. Ó jsou, snad jsou, snad jsou, někde jsou Ano jsou, někde jsou, někde jsou, snad jsou

67

Já budu chodit po špičkách Zavři pusu a jdi spát, vždyť už bude brzo den, nech si o mně něco zdát, ať je krásný ten tvůj sen. R: Já budu chodit po špičkách, snad tě tím nevzbudím, a až slunce vyjde v tmách, polibkem tě probudím. Jdi si lehnout, ať už spíš, ať z toho snu něco máš, ráno, až se probudíš, polibek mi taky dáš. R: Rozhoď vlasy na polštář a sni o mně krásnej sen, nebo ráno nepoznáš, že je tady nový den. R:

68

Náhrobní kámen Když půjdeš po cestě, kde růže vadnou, kde rostou stromy bez listí. Tak vyjdeš na místo, kde tvý slzy spadnou, na hrob, co nikdo nečistí. Jen starej rozbitej, náhrobní kámen, řekne ti, kdo nemoh už dál. Tak sepni ruce svý a zašeptej amen, ať jsi tulák nebo král. Recitace: Dřív děvče chodilo s kyticí růží, rozdávat lidem štěstí a svůj smích, oči jí maloval sám Bůh černou tuší, pod jejím krokem tál sníh. Všem lidem dávala náručí plnou, sázela kytky podél cest. Jednou však zmizela a jako když utne, přestaly růže náhle kvést. Pak jsem ji uviděl, ubohou vílu, na zvadlých květech věčně snít. všem lidem rozdala svou lásku a sílu, že sama dál nemohla žít. Tak jsem jí postavil náhrobní kámen, a čerstvé růže jsem tam dal. Pak jsem se pomodlil a zašeptal amen, a svojí píseň jsem jí hrál.

69

Bratříčku zavírej vrátka Bratříčku nevzlykej, to nejsou bubáci, vždyť už jsi velikej, to jsou jen vojáci, přijeli v hranatých, železných maringotkách. Se slzou na víčku hledíme na sebe, buď se mnou, bratříčku, bojím se o tebe, na cestách klikatých, bratříčku v polobotkách. Prší a venku se setmělo, tato noc nebude krátká. Beránka vlku se zachtělo, Bratříčku zavřel jsi vrátka? Bratříčku nevzlykej, neplýtvej slzami, nadávky polykej a šetři silami. Nesmíš mi vyčítat, jestliže nedojdeme. Nauč se písničku, není tak složitá, opři se bratříčku, cesta je rozbitá. Budeme klopýtat, zpátky už nemůžeme. Prší a venku se setmělo, tato noc nebude krátká. Beránka vlku se zachtělo, Bratříčku zavírej vrátka, zavírej vrátka...

70

Morituri te salutant Cesta je prach a štěrk a udusaná hlína, a šedé šmouhy kreslí do vlasů. A z hvězdných drah má šperk, co kamením se spíná, a pírka touhy z křídel Pegasů. Cesta je bič, je zlá jak pouliční dáma, má v ruce štítky, v pase staniol. A z očí chtíč jí plá, když háže do neznáma, dvě křehké snítky rudých gladiol. Seržante, písek je bílý jak paže Daniely, počkejte chvíli, mé oči uviděly, tu strašně dávnou vteřinu zapomnění, seržante mávnou a budem zasvěceni. Morituri te salutant, morituri te salutant Tou cestou dál jsem šel, kde na zemi se zmítá, a písek víří křídlo holubí. A marš mi hrál zvuk děl, co uklidnění skýtá, a zvedá chmýří, které zahubí. Cesta je tér a prach a udusaná hlína, mosazná včelka od vlkodlaka. Rezavý kvér, můj brach a sto let stará špína, a děsně velká bílá oblaka.

71

Jasná zpráva Skončili jsme jasná zpráva, proč o tebe zakopávám dál, projít bytem já abych se bál, dík tobě se vidím zvenčí, připadám si starší menší sám, kam se kouknu kousek tebe mám. R: Pěnu s vůní jablečnou, vyvanulý sprej, telefon co ustřihlas mu šňůru, knížku krásně zbytečnou, co má lživý děj, píše se v ní jak se lítá vzhůru, lítá vzhůru, ve dvou vzhůru. Odešlas mi před úsvitem, mám strach bloudit vlastním bytem sám, kam se kouknu kousek tebe mám. R: Skončili jsme jasná zpráva, není komu z okna mávat víc, jasná zpráva, rub co nemá líc.

72

Okno mé lásky Kdo tě líbá, když ne já? Kdo tě hlídá, když ne já? Okno v přízemí je zavřené i dnes, lásko má. R: A v jeho lesku vidí přicházet, sebe ve věku patnáct let, a znovu říkám spoustu něžných vět: ty, já, jsme my, my a náš je svět. Kdo ti zpívá, když ne já? Kdo tě mívá, když ne já? Okno v přízemí je zavřené i dnes, lásko má. R: Kdo tě budí, když ne já? Kdo tě nudí, když ne já? Okno v přízemí je zavřené i dnes, lásko má. R: Kdo tě hladí, když ne já? Kdo tě svádí, když ne já? Kdo tě zradí, když ne já? Ty, já, jsme my, my a náš je svět.

73

Osmý den Z kraje týdne málo jsem ti vhod, ve středu pak ztrácíš ke mně kód, sedmý den jsem s tebou i když sám, osmý den schází nám. V pondělí máš důvod k mlčení, ve středu mě pláčem odměníš, v neděli už nevím, že tě mám, osmý den schází nám. R: Tužku nemít nic mi nepovíš, řekni prosím aspoň přísloví, osmý den je nutný já to vím, sedm nocí spíš, jen spíš, vždyť víš, Někdo to rád horké, jiný ne, mlčky naše láska pomine, pak si řeknem v duchu, každý sám, osmý den scházel nám. R.

74

Povídej Povídej, jestli tě má hodně rád, víc než já, jestli když večer jdeš spát ti polibek dá, tak jako já, to už je dávno, tak povídej, hej povídej. Povídej nechal tě být, vždyť měl tě tak rád, nebos ho nechala jít, když šel s jinou spát, tak jako mě, to už je dávno, tak povídej, hej povídej. Povídej, jestli se ti po mně stýská, když jdeš večer spát, jestli když večer se blýská, nepřestala ses bát. Povídej, ne já se nevrátím, jdi domu spát, svou lásku ti vyplatím, víc nemůžu dát, jak jsem dal dřív, to už je dávno, tak povídej, hej povídej, povídej, povídej povídej.

75

Holky z naší školky Majdalenka, Apolenka s Veronikou, a taky Věrka, Zdeňka, Majka, Lenka s Monikou, no jasně Klára, Ančí, Bára, Mančí už nevím čí, to všechno byly holky z naší školky senzační. Jé, jé, jé - kdepak ty fajn holky jsou, a kde maj hračky svý, ty naše lásky tříletý. Pá, pá, pá - řekli jsme pá před školkou, bylo nám právě šest, a začlo další dívčí šou. Ve škole Daniela, Michaela s Romanetou, a taky Adriana, Mariana se Žanetou, a hlavně prima Radka, kamarádka, co všechno ví, tyhlety holky byly naše víly školních dní. Jé, jé, jé - kdepak ty fajn holky jsou, a kde maj v žákovský, naše lásky klukovský. Čau, čau, čau - řekli jsme čau před školou, táhlo nám na patnáct, a začlo další dívčí šou. Na gymplu bezva Šárka, třída Klárka, Táňa jak sen, a taky senza Jenka v podkolenkách, veselá jen, a všechny v sexy tričku postavičku měli ham ham, no prostě prima štace, inspirace k maturám. Jé, jé, jé - kdepak ty fajn holky jsou, a kde maj zazděný, ty naše lásky vysněný. Au, au, au - vzdychli jsme au, čau a pá, už se dál nekoná, žádná dívčí školní šou. I když pak poznali jsme spoustu dalších dívek a jmen, plavovlásky, černovlásky, žár i sen, v rytmu diska, z dálky - zblízka, i v náručí, přesto jsou stále holky z naší školky nejhezčí.

76

Jé, jé, jé - kdepak ty fajn holky jsou, a kde maj cůpky svý, ty naše lásky tříletý. Pá, pá, pá - říkáme dál před školkou, to se ví, léta jdou, ale ty holky nestárnou.

77

Zachraňte koně Peklo bylo ráj, když hořela stáj příteli, věř mi koně pláčou, povídám, to byla půlnoc, v tom křik o pomoc, už letěly hejna kohoutů a bůh ví kam. R: Zachraňte koně, křičel jsem tisíckrát, žil jsem jen pro ně, bránil je nejvíckrát, než přišla chvíle, kdy hřívy bílé, pročesal plamen, spálil na troud. Ohrady a stáj, a v plamenech kraj už nedýchal, já viděl, jak to hříbě umírá, klisna u něj a smuteční děj se odbývá, jak tiše pláče, oči přivírá. R: Zachraňte koně, křičel jsem tisíckrát, žil jsem jen pro ně, bránil je nejvíckrát, zachraňte koně, křičel jsem tisíckrát, zachraňte koně.

78

Modrá je dobrá Modrá je planeta, kde můžete žít, modrá je voda, kterou musíme pít, modrá je obloha, když odejde mrak, modrá je dobrá - už je to tak. Modrá je Milka, ta naše kráva, modrá je prej v Americe tráva, modrá údajně je polární liška, senzačně modrá je i moje vojenská knížka. Jako nálada, když zahrajou poslední kus, modrá je naděje, láska i moje blues, jako barva, kterou mám prostě rád, modrá je dobrá - už je to tak. Modrá je Raketa, ta moje holka, modrá je vzpomínka na Mikiho Volka, velká rána je modrej přeliv, modrý oko má i černej šerif. Jako nálada, když zahrajou poslední kus, modrá je naděje, láska i moje blues, jako barva, kterou mám prostě rád, modrá je dobrá - už je to tak.

79

Hrobař V mládí jsem se učil hrobařem, jezdit s hlínou, jezdit s trakařem, Kopat hroby byl můj ideál.k Jezdit s hlínou, jezdit s vozíkem, s černou rakví, s bílým pomníkem, toho bych se nenadál. Že do módy příjde kremace, černý hrobař bude bez práce, toho bych se nenadál. Kolem projel vůz milionáře, záblesk světel pad mi do tváře, marně skřípou kola brzdící. Stoupám vzhůru, stoupám ke hvězdám, tam se s černou rakví neshledám, sbohem bílé město zářící. Sbohem moje město, vzpomínat budu přesto, jak jsem poznal tvůj smích a tvůj pláč. Na na na na ...

80

Vosa Plavala vosa v kofole, zoufale křičela, jak vosy křičí, plavala vosa v kofole, kofola stála na stole, kofola stála na stole, potichu syčela, nebyla ničí, kofola stála na stole, plavala vosa v kofole. Ten, kdo tu vosu vylije, jen co si ta vosa osuší šosy, ten, kdo tu vylije, ten si to od ní vypije, ten si to od ní vypije, za všechny kofoly, za všechny vosy, ten, kdo tu vosu vylije, ten si od ní vypije. Koho už vosy bodnuly, ten už ví svoje a tihleti vědí, že koho už vosy bodnuly, ten začíná znova a od nuly, stále a znova a od nuly, chvíli to bolí a pak už jen svědí, koho už vosy bodnuly, stále a znova a od nuly. Plavala vosa v kofole ...

81

František Na hladinu rybníka svítí sluníčko, a kolem stojí v hustém kruhu topoly, které tam zasadil jeden hodný člověk, jmenoval se František Dobrota. František Dobrota - rodák z blízké vesnice, měl hodně dětí a jednu starou babičku, která, když umírala, tak mu řekla: Františku, teď dobře poslouchej, co máš všechno udělat. R: BALABAMBAM - BALABAMBAM BALABAMBAM - BALABAMBAM ... a kolem rybníka nahusto nasázet topoly. František udělal všechno, co mu řekla, a po snídani poslal děti do školy, žebřiňák s nářadím dotáhl od chalupy k rybníku, vykopal díry a zasadil topoly. Od té doby vítr na hladinu nefouká, takže je klidná jako velké zrcadlo, sluníčko tam svítí vždycky rádo, protože v něm vidí Františkovu babičku. R:

82

Máňa Šinu si to takhle večer k zapadáku, když tu jeden komplic ke mně hovoří: „Chytili jsme Máňu v koženým kabátu, do rána jí svíčka dohoří.“ Na tak vidíš, Máňo, přece jsme tě lízli, tohle jsi nám, holka, dělat neměla! Zradila jsi partu, chodila jsi s fízly, teď dostaneš mordu do těla. Byla velká bída, bylo málo cejnů, proto jsi se, Máňo, sčuchla s chlupatým a já tě teď za to vlastnoručně sejmu, nechám tě tu s prádlem flekatým. Nejhorší je na tom, že to bylo s chlapem, co nám loni v létě partu rozdělal a já budu, Máňo, já budu tím klukem, kterej tě teď za to voddělá. Zavři oči smutný, moje milá Máňo, já jsme tě měl, holka, doopravdy rád. Že jsi krysařila, máš teď dokonáno, parta chce bejt jistá, tak jdi spát. Náhle třeskl výstřel tichým zapadákem, tam, kde policie nikdy nechodí, nežije už Máňa v koženým kabátě, na nikoho už nic nepoví.

83

Tereza Ten den, co vítr z města svál, můj džíp se vracel, jako by se bál, že asfaltový moře odliv má a stáj, že svýho koně nepozná. R: Řekni, kolik je na světě, kolik je takovejch měst, řekni, kdo by se vracel, když všude je tisíce cest. Tenkrát, když jsi mi, Terezo, řekla, že ráda mě máš, tenkrát ptal jsem se, Terezo, kolik mi polibků dáš naposled, naposled. Já z dálky viděl město v slunci stát a dál jsem se jen s hrůzou musel ptát: Proč vítr mlátí spoustou okenic, proč jsou v ulicích auta, jinak nic? R: Do prázdnejch beden zotvíranejch aut zaznívá odněkud něžnej tón flaut a v závějích starýho papíru válej se černý klapky z klavírů. R: Tak loudám se tím hrozným městem sám a vím, že Terezu už nepotkám. Jen já tu zůstanu s prázdou ulicí a osamělý město mlčící. R:

84

Rána v trávě R: Každý ráno boty zouval, orosil si nohy v trávě, že se lidi mají rádi, doufal a procitlii právě. Každý ráno dlouze zíval, utřel čelo do rukávu a při chůzi tělem sem tam kýval, před sebou sta sáhů. Poznal Moravěnku krásnou a vínečko ze zlata, v Čechách slávu muzikantů umazanou od bláta. R: Toužil najít studánečku a do ní se dívat, by mu řekla, proč, holečku musíš světem chodívat. Studánečka promluvila: „To ses musel nachodit, abych já ti pravdu řekla, měl ses jindy narodit.“ R:

85

Čtyry bytelný kola Čtyry bytelný kola má náš proklatej vůz, tak ještě pár dlouhejch mil zbejvá nám, tam je cíl. A tam zpívej o Santa Cruz. Polykej whisky a zvířenej prach, nesmí nás porazit strach až přejedem támhle ten pískovej plát, pak nemusíš se už rudochů bát. Rec: Georgi, jsem už celá roztřesená, zastav! Zalez zpátky do vozu, ženo! Jen tři bytelný kola… Rec: Tatínku, tatínku, už mám plný nočníček! Hrome, synku, to není nočníček, to je soudek s prachem! Jen dvě bytelný kola… Rec: Synu, vždyť jedeme jako s hnojem! Jó, koho jsem si naložil, toho taky vezu! Už jen jediný kolo… Rec: Georgi, zastav, já se strašně bojím indiánů! Zatáhni za sebou plachtu, ženo, a mlč! Už ani jediný kolo… Rec: Indiáni!!! (pokřik)

86

Hráz Stál tam na stráni dům, v něm židle a stůl, pár kůží a krb, co dřevo z něj voní, s jarem když máj rozdá barvy svý, tu sosna krásná nad chajdou se skloní. A říčka když stříbrným hávem se přikreje s ránem, svý ahoj jí dáš a pak je tu den. R: Zazní údolím kytara tvá, ta píseň ráno uvítá svět s ním, svět s ním. Touláš se po lese, touláš a jenom tak bloumáš a koruny stromů tě uvítaj rosou. Víš, že času je dost, to znáš a možná potkáš někde dívku bosou. Po slůvkách, který se říkaj po dnech něžných stisků vás uvítá chajda a zas je tu den. R: Však náhlé volání táhlé ti přeruší snění a oznámí všem: je poslední den. Voda zaplaví údolí, sosnu, chajdu, pohled zabolí. Ta hráz je potřebná všem, však zabíjí den, co nosil tě v náručí romantickém. R: Zazní údolím bolest tvá, ta bolest ráno uvítá, svět s ním, svět s ním.

87

Slaboch Ben V lesích Ontária, kde čerstvá smůla voní, tam kde paže dřevorubců vládnou jen, tam kde sosny staleté se pod sekerou kloní v kempu dřevorubců žije Ben. R: Že je slabý, že je malý, že se každé rány bojí, říkal o něm předák Andy Ren, že se hodí jenom k tomu, jezdit trampům pro zásobu, na to že je dobrý slaboch Ben. Mlčky jenom snáší všechny strasti žití, i když posměch kamarádů dávno ztich, a když nad jezerem Polárka zasvítí, odpouští jim jejich věčný smích. R: Do pouzder mu dali bez nábojů zbraně, kdyby se snad před kojoty chránit chtěl, kdyby se mu zachtělo vystřelit si na ně, stejně jak se míří nevěděl. R: Bez nábojů zbraně, kterými se nepostřelí, i kdyby se přemohl a ránu dal, a když ještě dodal: „Vrátíš se snad celý!“, kemp se smíchy málem rozsypal. R: Jistě by se smáli ještě dlouhou chvíli, kdyby nebyl tábor náhle přepaden bandou, kterou vedl jednooký Billy, kterým byl už mnohý dopaden. R: Na pět kamarádů deset koltů míří, každý už se se životem rozžehnal, když tu náhle v zádech ozval se jim výkřik: „Kdo se nevzdá, nebude žít dál!“ R: 88

Deset koltů rázem svoje cíle mění, tam, kde se jim v zádech ozval slaboch Ben a teď kamarádi spustí palbu řvavou, Billy ten je překvapen! R: Na zemi teď leží jednooký Billy a čtyři kamarádi věrní jemu jen. Jako šestý padl pro pět kamarádů s nenabitou zbraní slaboch Ben. R: V lesích Ontária, kde čerstvá smůla voní tam, kde posměch kamarádů dávno ztich. A když nad jezerem Polárka zasvítí, odpouští jim jejich věčný smích.

89

Když náš táta hrál Když jsem byl chlapec malej, tak metr nad zemí, scházeli se farmáři tam u nás v přízemí, mezi nima můj táta u piva sedával, a tu svoji nejmilejší hrál. Teď už jsem chlap jak hora, šest stop a palců pět, už jsem prošel celý státy a teď táhnu zpět, kdybych si moh´ na tom světě ještě něco přát, tak zase slyšet svýho tátu hrát. Ta písnička mě vedla mým celým životem, když jsem se toulal po kolejích, žebral za plotem a když mně bylo nejhůř, tak přeci jsem se smál. Když jsem si vzpomněl, jak náš táta hrál. To už je všechno dávno, táta je pod zemí, když je ale noc a měsíc, tak potom zdá se mi, jako bych od hřbitova, kam tátu dali spát, zase slyšel jeho píseň hrát.

90

Kluziště Strejček kovář chytil kleště, uštíp z noční oblohy jednu malou kapku deště a ta mu spadla pod nohy, nejdřív ale chytil slinu, pak šáh kamsi pro pivo, pak přitáhnul kovadlinu a obrovský kladivo. R: Zatím tři bílé vrány pěkně za sebou kolem jdou, někam jdou, do rytmu se kývají, tyhle tři bílé vrány pěkně za sebou kolem jdou, někam jdou, nedojdou, nedojdou. Vydal z hrdla mocný pokřik ztichlým letním večerem, pak tu kapku všude rozstřík jedním mocným úderem, celej svět byl náhle v kapce a vysoko nad námi na obrovské mucholapce visí nebe s hvězdami. R: Zpod víček mi vytrysk pramen na zmačkané polštáře, kdosi mě vzal kolem ramen a políbil na tváře. Kdesi v dálce rozmazaně strejda kovář odchází, do kalhot si čistí dlaně umazané od sazí. R:

91

Nad Sázavou Do noci před tunelem zahoukal poslední vlak, co veze opožděný nádražáky domů spát, zhasni tu písničku a napít mi dej, před spaním chci si ještě přečíst pár hvězd, ta řeka je pohádka, co vyprávěli naši v chatě , kde byl les. Mravenčí skála plná našich jmen a pražce plný hřebů, ze kterejch jsi si letopočet přečíst moh, viadukt, kam ses chodil učit bát, jak strašně duní, když projíždí vlak a táta s mámou, co foukali nám rány, když chodili jsme domů spát. R: Nad Sázavou, nad Sázavou, občas vzpomene si člověk asi, na ty časy krásný, když zpívali jsme Brontosaury, Spirituál. Do noci před tunelem zahoukal poslední vlak, co veze opožděný nádražáky domů spát, u trati ostružiny kvetly zas, v Sázavě zase prej je hromada ryb a dokonce prý indiánský teepee se tu objevilo, zase bude líp.

92

Trh ve Scarborough Příteli, máš do Scarborough jít, dobře vím, že půjdeš tam rád, tam dívku najdi na Market street, co chtěla dřív mou ženou se stát. Vzkaž jí, ať šátek začne mi šít, za jehlu rýč však smí jenom brát, a místo příze měsíční svit, bude-li chtít mou ženou se stát. Až přijde máj a zavoní zem, šátek v písku přikaž ji prát, a ždímat v kvítku jabloňovém, bude-li chtít mou ženou se stát. Z vrkočů svých ať uplete člun, v němž se může na cestu dát, s tím šátkem pak ať vejde v můj dům, bude-li chtít mou ženou se stát. Kde útes ční nad přívaly vln, zorej dva sáhy pro růží sad, za pluh ať slouží ti šípkový trn, budeš-li chtít mým mužem se stát. Osej te sad a slzou jej krop, choď těm růžím na loutnu hrát, až začnou kvést, tak srpu se chop, budeš-li chtít mým mužem se stát. Z trní si lůžko zhotovit dej, druhé z růží pro mne nech stlát, jen pýchy své a Boha se ptej, proč nechci víc tvou ženou se stát.

93

Třešně zrály Jó, třešně zrály, zrovna třešně zrály, sladký třešně zrály a teplej vítr vál. A já k horám v dáli, k těm modrejm horám v dáli, sluncem, který pálí, tou dobou stádo hnal. R: Jó, třešně zrály, zrovna třešně zrály, sladký třešně zrály a jak to bylo dál? Tam, kde je ta skála, ta velké bílá skála, tak tam vám holka stála a bourák opodál. A moc se na mě smála, zdálky se už smála, i z blízka se pak smála a já se taky smál. R: Řekla, že už dlouho mě má ráda, dlouho mě má ráda, dávno mě má ráda, prej abych si ji vzal. Ať nechám ty svý stáda, že léta pilně střádá, abych ji měl rád a žil s ní jako král. R: Pokud je mi známo, já řek jenom: dámo, milá, hezká dámo, zač bych potom stál? Ty můj typ nejsi, já mám svoji Gracy, svojí malou Gracy a tý jsem srdce dal. R: Tam u tý skály dál třešně zrály, sladký třešně zrály a vlahej vítr vál. A já k horám v dáli, k těm modrejm horám v dáli, sluncem, který pálí, jsem hnal svý stádo dál. R:

94

Zuzana Přicházím až z Alabamy se svým banjem sám a sám a teď jdu do Louisiany navštívit svou milou tam. R: Ó, Zuzano, Zuzano mám tě rád! Přicházím z tý velký dálky k vám, na banjo budu hrát. Slunce praží, z nebe hromy hřmí, můj cíl je dalekej, jenže láska má mě provází, Zuzano neplakej. R: Včera v noci měl jsme krásnej sen a teď ho povím vám, zpíval jsem Zutaně pod oknem, Zuzano, rád tě mám! R: Zuzana se z okna vykloní a šátkem zamává, vzdychne, slzu z okna uroní, ach, neplač, lásko má. R:

95

Babička Mary Štěchovická laguna když dřímá v zadumaném stínu Kordiler, pirát zkrvavenou šerpu ždímá, kapitán pucuje revolver, Pikovická rýžoviště zlata čeří se v příboji Sázavy, ale zato krčmářova chata křepčí rykem chlapské zábavy. Když tu náhle co se děje, divný šelest houštím spěje. Plch, skunk, vše utíká po stráni do Medníka. Krčmář zhasne, kovbojové ztichnou, pirát zděšen tvář si zakryje rudé squaw se chvějí a pak vzdychnou: Blíží se k nám postrach prérie! R: Mary, babička Mary, dva kolťáky za pasem, nad hlavou točí lasem. Stoletá Mary, babička Mary, ta zkrotí křepce hřebce ať chce či nechce. Žádné zuby, z jelenice sukně, ale za to tuhé bicepsy, Mary má vždy slivovici v putně, Toma Mixe strčí do kapsy. Klika cvakla, v krčmě dveře letí a babička vchází do dveří: Pintu ginu, lumpové prokletí! bezzubou dásní láteří. Vypiju to ve stoje, jdu do volebního boje, zřím zas město drahý, jedu volit do Prahy. Dopila a aby se neřeklo, putykáře změní v mrtvolu, za zády má štěchovické peklo s šlajsnou svatojánských atolů. R: Mary, babička Mary, pádluje bez námahy po proudu až do Prahy. Stoletá Mary, babička Mary jde do volebního boje za kovboje. Ledva v Praze kotvy vyhodila, pro babičku nastal hrozný čas, neboť hned každá strana tvrdila, že ji náleží babiččin hlas. Malá, stejně jako velká strana psala, že bude mít o hlas víc, že ta druhá strana je nahraná, oni že maj hlas ze Štěchovic. Stoletý věk prý nevadí, na předáka je to mládí, ze všeho nejvíc volala ji polnice. Tak babičku, pro kterou vždy byla válka s lidojedy legrace, tu babičku za pár dní zabila volební agitace. R: Mary, babička Mary, už nesedává v sedle, ve volbách byla vedle. Stoletou Mary, babičku Mary, volbama zabitou vzal k sobě Manitou.

96

Červená řeka Pod tou skálou kde proud řeky syčí tam, kde ční červený kamení, žije ten, co mi jen srdce ničí, toho já ráda mám k zbláznění. Často k nám chodívá s kytkou růží nejhezčí z kovbojů v okolí vestu má ušitou z hadích kůží, bílej pás, na něm pár pistolí. Vím, že lásku jak trám lehce slíbí, já ho znám, srdce má děravý, ale já ho chci mít, mně se líbí, bez něj žít už mě dál nebaví. Hned se ptá, jak se mám, jak se daří, kdy už prý mu to svý srdce dám. Na to já odpovím, že čas maří, srdce blíž červený řeky mám.

97

Dajána Lidé o ní říkají, že je v lásce nevěrná, ona zatím potají jediného v mysli má, na toho kdo klid jí vzal, dnem i nocí čeká dál, krásná a bláhová Dajána. Ospalá jde ulicí, nezbaví se lásky pout, sny jenž voní skořicí, sny jež nelze obejmout, na vždy bude sama žít, nenalezne nikdy klid, krásná a bláhová Dajána. Ten, kdo navždy klid ji vzal, odešel jí bůh ví kam, Dajána má v srdci žal žije marným vzpomínkám, předstírá-li ve dne smích, pláče v nocích vezesných, krásná a bláhová Dajána.

98

Jarní tání Když první tání cesty sněhu zkříží a nad ledem se voda objeví, voňavá zem se sněhem tiše plíží, tak nějak líp se balím, proč, bůh ví. R: Přišel čas slunce, zrození a tratí, na kterejch potkáš kluky ze všech stran. Hubenej Joe, Čára, Ušoun se ti vrátí, oživne kemp, jaro, vítej k nám. Hubenej Joe, Čára, Ušoun se ti vrátí, oživne kemp, jaro, vítej k nám. Kdo ví, jak voní země, když se budí, pocit má vždy, jak zrodil by se sám. Jaro je lék na řeči, co nás nudí na lidi, co chtěj zkazit život nám. R: Zmrznout by měla, kéž by se to stalo srdce těch pánů, co je jim vše fuk, pak bych měl naděj, že i příští jaro bude má země zdravá jako buk. R:

99

Míle Míle a míle jsou cest, které znám jdou trávou a úbočím skal jsou cesty zpátky a jsou cesty tam a já na všech s vámi stál. Proč ale blátem nám kázali vést a špínou si třísnili šat. R: To ví snad jen déšť a vítr kolem nás, ten vítr, co začal právě vát. Míle a míle se táhnou těch cest a dál po nich zástupy jdou, kříže jsou bílé a lampičky hvězd jen váhavě svítí tmou. Bůh ví co růží, jež mohlo tu kvést spí v klíně těch práchnivých blat. R: Dejte mi stéblo a já půjdu rád i stéblo je záchranný pás dejte mi flétnu a já budu hrát zpívat a ptát se vás. Proč se ten účel tak rád mění v bič a proč se má člověk bát. R:

100

Rosa na kolejích Tak jako jazyk stále naráží na vylomený zub, tak se vracím k svýmu nádraží, abych šel zas dál, přede mnou stíny se plouží a nad krajinou krouží, podivnej pták, pták nebo mrak. R: Tak do toho šlápni ať vidíš kousek světa, vzít do dlaně dálku zase jednou zkus. Telegrafní dráty hrajou ti už léta nekonečně dlouhý monotóní blues. Je ráno, je ráno, nohama stíráš rosu na kolejích. Pajda dobře hlídá pocestný, co se nocí toulaj, co si radši počkaj, až se setmí, a pak šlapou dál, po kolejích táhnou bosí a na špagátu nosí celej svůj dům, deku a rum. R:

101

Poslední kovboj Snad jsme si zmýlil odjezd vlaků, má zpoždění snad sto let, já měl namířeno k táboráku, co měl se konat naposled. A místo něj kouř náklaďáků mě v tomhle kraji přivítá a louky plné paneláků, skrz který slunce prosvítá. R: Tak přijíždí poslední kovboj, sombrero vmáčklé do čela, schvácená herka líně kráčí, jako by ho dál nést už nechtěla. Tak příjíždí poslední kovboj a nerad vráží do lidí, tak přijíždí poslední kovboj a nikdo z vás ho bevidí. Snad jsem si zmýlil čísla vlaků, co odjížděla do mých snů, do prašných cest a do bodláků z mých oblíbených románů. Kde slunce z rozedraných mraků tančí na hlavních pistolí, snad jsme si zmýlil čísla vlaků, tohle je jiný údolí. R:

102

V pekle sudy válej Jede vlak no a my jedem v něm vlak s ucpaným komínem Lidi řvou zmatkujou kdo ví zda to přežijem R: V pekle sudy válej z kotle pára stoupá na stůl nám to dávej ať to s náma houpá Zastavit na to není čas musíme jet na doraz připoutat nekecat kdesi protrhla se hráz R: Nejlíp to vydejchal mašinfíra s topičem jedou si na koksu a zatím neví o ničem Strojvůdce je starej satanáš zve nás všechny na guláš vítám vás jedem dál ty nemáš tak tady máš R: Máme tu houby sušený odvar z hlavy makový ale jídelní vůz narvanej no prostě věci takový Každej z nás to jinak má tenhle spí ten pospíchá záleží na každým kdo jak si to namíchá R:

103

Na sever No tak mi zatancuj ať náladu mám a dej mi celou noc já nechci bejt sám hlavní je neuhnout dobře zvolit svůj směr a teď holka musim jít až tam na sever R: Cestu znám a neměním směr dojdu k řece plný ryb až tam na sever Procházím krajinou a lidi mě zvou čím těžší víno lehčí holky tu sou jedna z nich povídá dokud dávám tak ber já jí jenom políbil a šel na sever R: Mám nohy bolavý už nechtěj se hnout tou temnou vodou nechám tělo svý plout zakončím s noblesou ze všech poslední den kam mě vlny donesou tam vsákne mě zem R: Ta cesta byla rovná místy rozbitá číše vína plná jindy celá vylitá už nevrátím se zpátky ubejvá mi sil tak řekněte jí prosím že sem tady byl R:

104

Variace na renesanční téma Láska je jako Večernice, plující černou oblohou, zavřete dveře na petlice, zhasněte v domě všechny svíce, opevněte svoje těla, vy, kterým srdce zkameněla. Láska je jako krásná loď, která ztratila kapitána, námořníkům se třesou ruce a bojí se, co bude zrána, láska je jako bolest z probuzení, horké ruce hvězd, které ti oknem do vězení květiny sypou ze svatebních cest, které ti oknem ... Láska je jako Večernice, plující černou oblohou, náš život hoří jako svíce a mrtví milovat nemohou, náš život hoří jako svíce a mrtví milovat nemohou.

105

Štěstí je krásná věc Například východ slunce a vítr ve větvích, anebo píseň tichou jak padající sníh, tak to prý nelze koupit za žádný peníze, jenže zbejvá spousta věcí a ty koupit lze. R: Jo - vždyť víš, štěstí je krásná věc, vždyť víš, štěstí je krásná věc, štěstí je tak krásná a přepychová věc, ale prachy si za něj nekoupíš. Jo kartón marlborek a taky porcelán, s modrejma cibulkama, tapety, parmezán, pět kilo uheráku nebo džínsy Calvin Klein, tak možná, že to není štěstí, ale je to fajn. R: Například východ slunce a vítr ve větvích, anebo píseň tichou jak padající sníh, tak to prý nelze koupit za žádný peníze, jenže zbejvá spousta věcí a ty koupit lze. Takovej východ slunce je celkem v pořádku, peníze mám ale radši, ty stojej za hádku, a proto když se dočtu o zemětřesení, nebo o bouračce - no tak řeknu: K neuvěření! R:

106

Jednou mi fotr povídá Jednou mi fotr povídá, zůstali jsme už sami dva, a že by si chtěl taky začít žít. Nech si to projít palicí, a nevracej se s opicí, snaž se mě, hochu, trochu pochopit. R: Já šel, šel dál, Bejby, kam mě Pánbůh zval, já šel, šel dál, Bejby, a furt jen tancoval, na každý divný hranici, na policejní stanici, hrál jsem jenom rock and roll for you. Přiletěl se mnou černej čáp, zobákem dělal kvaky kvak, a nad kolíbkou Elvis Presley stál. Obrovskej bourák v ulici, po boku krásnou slepici, a lidi šeptaj: Přijel ňákej král. R: Pořád tak ňák nemohu, chytit štěstí za nohu, a nemůžu si najít klidnej kout. Bláznivý ptáci začnou řvát, a nový ráno šacovat, a do mě vždycky pustí silnej proud. R:

107

Panenka Co skrýváš za víčky a plameny svíčky, snad houf bílých holubic nebo jen žal? Tak odplul ten prvý den, zmáčený krví, ani pouťovou panenku nezanechal. R: Otevři oči, ty uspěchaná, dámo uplakaná, otevři oči, ta hloupá noc skončí, a mír je mezi náma. Už si oblékni šaty i řetízek zlatý, a umyj se, půjdeme na karneval. A bílou kůži ti napíšu tuší, že dámou jsi byla a zůstáváš dál. R:

108

Medvídek Dlouhá noc a mně se stýská moc, pro tebe malý dárek mám, přes hory přes ploty, medvídek z Bogoty už letí. Medvídek plyšový, na cestě, křížový, Bůh ho ochrání, před smečkou římskejch psů, a jejich úřadů ti posílá, lásku, co v bříšku má. R: Medvídek z Bogoty usnul a sní, na kříži z Golgoty spí, za třicet stříbrných, z medvídka padá sníh, no a ti římští psi, ho sjíždějí na saních o vánocích. Nesvatá hodina medvídka proklíná, že odhodil korunu bez trnů, medvídek ospalý, pod křížem pokleká, chce pít. Kalichem sladkosti medvídka napustí, do bříška, jak to má rád, koruna plyšová, vánoční cukroví, nikdo se nedoví. R: Medvídku probuď se, prober se, vstaň, psi se už sbíhají, připrav si dlaň, slunce zas vychází, cítíš tu zář? Tlapku dáš v pěst nebo nastavíš tvář Římskejm psům a jejich úřadům, Maxipes Herodes, vánoční slib dal dnes. R:

109

Na kolena Táhněte do háje - všichni pryč, chtěl jsem jít do ráje a nemám klíč , jak si tu můžete takhle žrát? ztratil jsem holku, co jí mám rád. Napravo, nalevo nebudu mít klid, dala mi najevo, že mě nechce mít, zbitej a špinavej, tancuju sám, váš pohled káravej už dávno znám. R: Pořád jen: Na kolena, na kolena, na kolena, na kolena, jé, jé, jé. Pořád jen: Na kolena, na kolena, na kolena, na kolena, jé, jé, jé. Pořád jen: Na kolena, na kolena, na kolena, na kolena, je to tak a vaše saka vám posere pták. Cigáro do koutku si klidně dám, tuhletu pochoutku vychutnám sám, kašlu vám na bonton, vejmysly chytrej hlav, sere mě Tichej Don a ten váš tupej dav. R: Pořád jen: Na kolena, na kolena, na kolena, na kolena, je to tak, tenhleten barák vám posere pták.

110

Všechno bude fajn Právě jsem se vrátil z Hollywoodu, byl jsem tam s Frankiem zabít nudu, a řekli jsme si: Tak teď to rozjedem! Auťák nám vypliv někde na předměstí, hned v hotelu jsem dostal pěstí, píšu Sally, Sally co s tím provedem? Jak si tak pouštím plyn, někdo zazvoní, otřesem otřesen, bereš mi hlavu do dlaní, do ucha šeptáš: Zavři oči a všechno bude fajn, dej mi pusu a všechno bude fajn. V kartách mi vyšlo, že jsem zase třetí, ten, co se snaží, ale z višně sletí, na hlavu padá, to bolí, hmm, a jak. Do bot mi teče, v kapse jenom díra, v tombole jsem vyhrál netopýra, do bot mi teče a šplouchá na maják - a jak. V tom slyším trumpety a ty vcházíš po špičkách, znáš moje úlety - zahradníkův pes je vrah, a tak mi říkáš: Zavři oči a všechno bude fajn, dej mi pusu a všechno bude fajn. Kolem koukej a všechno bude fajn, říkej oukej a všechno bude fajn, taky: Keep your smiling a všechno bude fajn, jseš můj darling a všechno bude fajn.

111

Hejkal Divnej jekot po lesích se prohání, a v žilách tuhne krev a zuby cvakaj SOS. Utichá až u potoka pod strání, jó takovýhle řvaní by nesnes ani pes. Žhavý rudý oči a drápy krvavý, kosti chřestí v rytmu kastanět, strašidelný vytí a skřeky chraplavý, tak to je hejkal na to vemte jed vemte jed. R: U nás hej hej hejkal straší v lese, jen ten kdo něco snese tam může v noci jít. Jeho hej hej hejkání se nese, každej se strachy třese k ohni nesesedneme se, neboť za boudou v lese zase hejkal začal výt. Kdo z Vás tady na hejkaly nevěří, ten může u nás přespat až se zastaví, nevystrčí špičku nosu ze dveří, a bude jásat jak se dožil rána ve zdraví. Jenom kalný oči a rysy strhaný, kalhoty si bude muset prát, a děs a hrůza v hlase to mu zůstane, až koktavě bude povídat povídat. R:

112

Mám jednu ruku dlouhou Najdem si místo, kde se dobře kouří, kde horké slunce do nápojů nepíchá, kde vítr snáší žmolky ptačích hovínek, okolo nás a říká. Můžeme zkoušet, co nám nejlíp zachutná, a klidně se dívat, jestli někdo nejde, někdo, kdo ví, že už tady sedíme, a řekne: Nazdar kluci. Mám jednu ruku dlouhou, mám jednu ruku dlouhou. Posaď se k nám, necháme tě vymluvit, a vzpomenout si na ty naše úkoly, tu ruku nám dej a odpočívej v pokoji, tam na tom místě, kde se dobře není. Na na na na na ná na, mám jednu ruku dlouhou.

113

Sametová Vzpomínám, když tehdá před lety, začaly lítat rakety, zdál se to bejt docela dobrej nápad. Saxofony hrály unyle, a frčely švédský košile, někdo se moh docela dobře flákat. Když tam stál rohatej u školy, my neměly podepsaný úkoly, už tenkrát rozhazoval svoje sítě. Poučen z předchozích nezdarů, sestrojil elektrickou kytaru, a rock´n´roll byl zrovna narozený dítě. Vzpomínáš, takys tu žila, a nedělej, že jsi jiná, taková malá pilná včela, taková celá sametová. Přišel čas a jako náhoda, byla tu bigbeatová pohoda, kytičky a úsmevy sekretárok. Sousedovic baby Milena, je celá blbá Boba Dylana, ale to nevadí, já mám taky nárok. Starý, mladý nebo pitomý, mlátily do toho jako my, hlavu plnou Londýna nad Temží. Starej dobrej satanáš, hraje u nás v hospodě mariáš, pazoura se mu triumfama jenom hemží. A do toho tenhle Gorbačov, co ho znal celej Dlabačov, kopyta měl jako z Arizóny. Přišel a zase odešel, a nikdo se kvůli tomu nevěšel, a po něm tu zbyly samý volný zóny. Vzpomínáš, jak jsi se měla, když jsi nic nevěděla, byla to taková krásná celá, a byla celá sametová.

114

Až mě andělé R: Až mě andělé zavolají k sobě, nechci mít na pohřbu šumaře, dám přednost před smutečním maršem, bluesové smutné kytaře, předem už prosím pozůstalé lidi, nechte doma sváteční černý šat, v džínách si sedněte u mě, ať můžu s vámi zazpívat. Že se obávám té neznámé pouti, chápejte umřu poprvé, na světě nechávám svou touhu a lásku, duše má bude bez krve, až ze hřbitova půjdete někam pít, dejte si za mě taky skleničku, jenom své ženě chtěl bych říct, zůstaň pak se mnou chviličku. Koukám se do ulic, slzy mi lezou do očí, můj život končí ve hvězdách, lidi se dole plahočí, měl jsem rád život bláznivej, já neměl srdce z kamene, sem tam si někdo vzpomene. R:

115

Malagelo Já potkal jsem tě na ulici, byla jsi jako dělo, a do tmy svítilo tvoje mladý, bílý, snědý čelo, a pod paží sis nesla svoje oblíbený Malagelo. R: Mala - Mala – Malagelo, Mala - Mala - Mala – Malagelo. Mala - A Mala - Malagelo, Mala - Mala - Mala – Malagelo. Já pozval jsem tě domů, tenkrát se to ještě smělo, a tam jsem zjistil, že máš hladký, bílý, snědý tělo, a k tomu jsme popíjeli svoje oblíbený Malagelo. R: Tak pujč mi pujč Malagelo, tak pujč mi pujč Malagelo, tak pujč mi pujč Malagelo. Já potkal jsem tě na ulici, byla jsi jako dělo, a do tmy svítilo tvoje mladý, bílý, snědý čelo, a v tašce jsi si nesla svoje oblíbený Malagelo. R:

116

Motýl Ona:

Někdy si myslívám, že láska je mi vzdálená, nejím a nezpívám a třesou se mi kolena, ten pocit však se jako dým rozplyne, když tě zřím a do duše mi padne klid.

On:

Zdá se mi, že jsem motýl, který si vzal do hlavy, že lítat z kytky na kytku ho vlastně nebaví, a proto rozhodl se hned pro nejkrásnější květ, a jenom pro něj hodlá žít. Snad řek jsem víc, než chtěl jsem říc.

Ona:

To už se stává.

On:

Bude to tím, že dobře vím, že jsi ta pravá. Že se mi hlava točí,

Ona:

za to může šeřík snad.

On:

A tužkou na obočí chtěl bych zkusit verše psát.

Ona:

To všechno bude jenom tím, že dávno dobře vím, že láska nedá lidem spát,

Oba:

že láska nedá, nedá lidem spát.

117

Strom Polní cestou kráčeli šumaři do vísky hrát, svatby, pohřby tahle cesta poznala mnohokrát, po jedné svatbě se chudým lidem synek narodil, a táta mu u prašný cesty života strom zasadil. R: A on tam stál, a koukal do polí, byl jak král, sám v celém okolí, korunu měl, (korunu měl), i když ne ze zlata, a jeho pokladem byla tráva střapatá. Léta běží a na ten příběh si už nikdo nevzpomněl, jen košatý strom se u cesty ve větru tiše chvěl. A z vísky bylo město a to město začlo chtít, asfaltový koberec až na náměstí mít. R. Že strom byl v cestě plánované, to malý problém byl, ostrou pilou se ten problém snadno vyřešil. Tak naposled se do nebe náš strom pak podíval a tupou ránu do větvoví snad už ani nevnímal. R: Při stavbě se objevilo, že silnice bude dál, a tak kousek od nové cesty smutný pařez stál. Dětem a výletníkům z výšky nikdo nemával, a přítel vítr si na strništích z nouze o něm píseň hrál. R:

118

Tři kříže Dávám sbohem břehům proklatejm, který v drápech má ďábel sám. Bílou přídí šalupa „My Grave“ míří k útesům, který znám. R: Jen tři kříže z bílýho kamení někdo do písku poskládal. Slzy v očích měl a ruce znavený lodní deník, co sám do něj psal. První kříž má pod sebou jen hřích, samý pití a rvačky jen. Chřestot nožů, při kterým přejde smích, srdce kámen a jméno Sten. R: Já, Bob Green, mám tváře zjizvený, štěkot psa zněl, když jsem se smál. Druhej kříž mám a spím pod zemí, že jsem falešný karty hrál. R: Třetí kříž snad vyvolá jen vztek, Katty Rodgers těm dvoum život vzal. Svědomí měl, vedle nich si klek… Rec: Vím, trestat je lidský, ale odpouštět božský. Ať mi tedy Bůh odpustí. R: Jen tři kříže z bílýho kamení jsem jim do písku poskládal. Slzy v očích měl a v ruce znavený lodní deník a v něm, co jsem psal.

119

Valčík na rozloučenou Jak zapomenout na ten čas kdy stáli jsme si blíž. Jak zapomenout na ten čas tak dávno, dávno již. My květy spolu trhali přes mnohý dol a výš a šli jsme cestou trnitou tak dávno, dávno již. Zde ruka věrný příteli a k mému srdci blíž tak dobrou vůli neměli jsme dávno, dávno již. R: Tak dávno, dávno brachu můj tak dávno, dávno již, však srdečně si zapějem na dávno, dávno již. My brouzdali se v potoce zda o tom ještě víš pak dělila nás mořská hloub tak dávno, dávno již. Proč s tím se máme rozejít co každý z nás měl rád proč s tím se máme rozejít bez víry na návrat. To není, není loučení ač chvěje se nám hlas jsme spolu pevně spojeni a sejdeme se zas. R:

120

Velrybářská výprava Jednou plác mě přes rameno Johny, zvanej Knecht: „Mám pro tebe hochu v pácu moc fajnovej kšeft.“ Objednal hned litr rumu a pak něžně řval: „Sbal se jedem na velryby, prej až za polár.“ R: Výprava velrybářská k břehům Grónska nezdařila se, protože nejeli jsme na velryby, ale na mrože. Brigga zvaná Malá Kitty kotví v zátoce, nakládaj se sudy s rumem, maso, ovoce. Vypluli jsme časně z rána, směr severní pól, dřív, než přístav zmizel z očí, každej byl na mol. R: Na loď padla jinovatka, s ní třekutej mráz, hoň velryby v kupách ledu, to ti zlomí vaz. Na pobřeží místo ženskejch mávaj tučňáci, v tomhle kraji beztak nemáš žádnou legraci. R: Když jsme domů připluli, už psal se příští rok, starej rejdař povídá, že nedá ani flok. „Místo velryb v grónským moři zajímal vás grog, tuhle práci zaplatil by asi jenom cvok.“ R: Tohleto nám neměl říkat, teď to dobře ví, stáhli jsme mu kůži z těla, tomu hadovi. Z paluby pak slanej vítr jeho tělo smet, máme velryb plný zuby, na to vezmi jed. R:

121

Plzeňská věž Plzeňská věž převyšuje kopce, ať si chodí s mojí milou kdo chce, plzeňská věž převyšuje kopce, ať si s mojí milou chodí kdo chce, je, je, převyšuje, je, je, převyšuje, je, je, plzeňská věž. Ona myslí, že to žádnej neví, že tam za ní dva myslivci chodí. Já tam chodil víc chodit nebudu, miloval jsem a milovat nebudu. já tam chodil….milovat nebudu. je, je, převyšuje, je, je, převyšuje, je, je, je, je, je, plzeňská věž.

122

Psí známka Psí známka na krku nedává záruku, že jsi chlap. Maskáče zelený a nohy sedřený, tak se trochu trap. Na záda Alici co nosej amíci a před tebou je trať. Ráno na ponču přilepený, co studí jako láska ztracená. V cancáku fotky nalepený, tráva je deštěm políbená. Tři blázni u ohně schoulený, dávno už přestal hřát. Ráno je nějak vyhulený, vítej ho slovy: It‘s all right. Vyrazíš do lesů a neznáš adresu, kam hlavu dát. A dáš si jointa, v tom je ta pointa, začneš se smát. Přes den zas pršelo a slunce brečelo, proč? Chceš se ptát. Ráno na ponču přilepený, co studí jako láska ztracená. V cancáku fotky nalepený, tráva je deštěm políbená. Dáme si točený, myslíme na ženy, když kytara promluví, lesem se touláme, u ohňů sedáme, tak vysvětli to snobovi. Žádná přetvářka, úřední vyhláška, jsme to prostě my.

123

Želva Ne moc snadno se želva po dně honí, velmi radno je plavat na dno za ní. Potom počkej, až se zeptá na to, co tě v mozku lechtá. Nic se neboj a vem si něco od ní. Když si někdo pozor nedá, jak se vlastně želva hledá, ona ho na něco nachytá, i když si to pozděj vyčítá. Abych zabil dvě mouchy jednou ranou, želví nervy od želvy schovám stranou. Jednu káď tam dám pro sebe, a pak aspoň pět pro tebe. Víš, má drahá a zbytek je pod vanou. Ne moc lehce se želva po dně honí, ten, kdo nechce, tak brzy slzy roní, jeho úsměv se vytratí a to se mu nevyplatí. Má se nebát želv a sposty vodní.

124

Lodníkův lament Já snad hned, když jsem se narodil na bludnej kámen šláp a do školy moc nechodil i tak je ze mne chlap. Velký dusno, který nad hlavou mi doma viselo, drsnýmu chlapu nesvědčí, já ťuk si na čelo. R: Hou, hou, hou, hou, hou, hou, heja hou, máma mě doma držel a táta na mě dřel, já moh jsem jít hned študovat, jen kdybych trochu chtěl. Oženit se, vzít si ňákou trajdu copatou a za její lásku platit celou vejplatou, ou, ou. Potom do knajpy jsem zašel a tam uslyšel ten žvást, že na lodích je veselo a fasujou tam chlast. A tak honem jsem se nalodil na starej, vetchej křáp, kde kapitán byl kořala a řval na nás jak dráb. R: Vlny s kocábkou si házely a každej dostal strach, a my lodníci se vsázeli, kdo přežije ten krach. Všechny krysy z lodě zmizely a v dálce maják zhas a první byl hned kapitán, kdo měl korkovej pás. R: Kolem zubama už cvakali žraloci hladoví, moc nikomu se nechtělo do vody ledový. K ránu bouře trochu ustala, já mořskou nemoc měl a všem, co chodí po souši, jsem tolik záviděl. R: Jako zaźrakem jsme dojeli, byl každej živ a zdráv a všichni byli veselí, jen já jsem rukou máv. Na loď nikdy víc už nevlezu, to nesmí nikdo chtít, teď lituju a vzpomínám, jak jen jsem se moh mít. R:

125

Báječná ženská Tenhle příběh je pravda, ať visím, jestli vám budu lhát, já jsem potkal jednu dívku a do dnešního dne ji mám rád. Nikdy neměla zlost, když jsem hluboko do kapsy měl, vždycky měla pochopení a já se s ní nikdy hádat nemusel. R: Když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap, tak mají báječnej život plnej báječnejch dní bez útrap. Celej den jen tak sedí a popíjejí Chateau Neufdu Pape, když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap. Nikdy jsem neslyšel: „Kam jdeš, kdy přijdeš a kde jsi byl?“ a já nikdy nezapomněl, abych svoje sliby vyplnil. A když vzpomínala, tak jen na to hezký, co nám život dal, nedala mi příležitost, na co bych si tak stěžoval. R: Tenhle příběh je pravda a sním svůj klobouk, jestli jsem vám lhal, že jsem potkal jednu dívku a tu dívku jsem si za ženu vzal. Zní to jak pohádka z oříšku Královny Mab, že si báječnou ženskou vzal jeden báječnej chlap. R: R:

126

Elektrický valčík Jednoho letního večera na návsi pod starou lípou, hostinský Antonín Kučera vyvalil soudeček s pípou. Nebylo to posvícení, nebyla to neděle, v naší obci mezi kopci plnily se korbele. R: Byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud, byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud střídavý, střídavý, silný elektrický proud, střídavý, střídavý, zkrátka elektrický proud. Rec: Kdo tu všechno byl: okresní a krajský inspektor, hasičský a recitační sbor, poblíže obecní váhy tříčlenná delegace z Prahy, zástupci nedaleké posádky pod vedením poručíka Vosátky, početná skupina montérů (jeden z nich pomýšlel na dceru sedláka Krušiny), dále: krojované družiny, alegorické vozy, italský zmrzlinář Antonio Cosi na motocyklu Indián a Svatý Jan z kamene vytesán. R: Na stránkách obecní kroniky ozdobným písmem je psáno: „Tento den pro zdejší rolníky znamená po noci ráno.“ Budeme žít jako v Praze, všude samé vedení, jedna fáze, druhá fáze, třetí pěkně vedle ní. R: Rec: Z projevu inženýra Maliny z Elektrických podniků: Vážení občané, vzácní hosté! S elektřinou je to prosté, od pantáty vedou dráty do žárovky nade vraty, odtud proud se přelévá do stodoly, do chléva. Při krátkém spojení dvou drátů dochází k takzvanému zkratu. Kdo má pojistky námi předepsané, tomu se nic nestane. Kdo si tam nastrká hřebíky, vyhoří a začne od píky. DO KAŽDÉ RODINY ELEKTRICKÉ HODINY! R:

127

1. signální Až si zejtra ráno řeknu zase jednou provždy dost, právem se mi budeš tiše smát. jak omluvit si svoji slabost, nenávist a zlost, když za všechno si můžu vlastně sám. R: Za spoustu dní možná spoustu let, až se mi rozední budu ti vyprávět, na 1. signální jak jsem obletěl svět, jak tě to omámí a nepustí zpět. Jaký si to uděláš - takový to máš, jaký si to uděláš - takový to máš. Až se dneska večer budu tvářit zas jak Karel Gott, budu zpívat vampam - tydapam. Všechna sláva polní tráva ale peníz přijde vhod, jak jsem si to udělal tak to mám. R:

128

Ak nie si moja Ak nie si moja, potom neviem čia si, máš detskú tvár a hrozne dobré vlasy, za tisíc dotykov postačí jediný, môžme byť obaja vinni aj bez viny, Ó - Ó - Ó. Ak nie si moja, potom neviem čia si, máš detskú tvár a hrozne dobré vlasy, cestičkou vo vlasoch prídem ti v ústrety, pesnička o nás dvoch už nie je pre deti, Všetci nám môžu závidieť, vravia že lásky dávno niet, všetci nám môžu závidieť, že ťa mám rád. Zostaňme takto chvíľku stáť, na všetko krásne máme čas, viem, že si práve, práve tá, ktorú mám rád.

129

Ty a tvoje sestra Jediné čo na tebe si cením, je tvoje sestra, kvoli nej sa mením, ja viem, že kvoli tebe vymyslel som ráno, kvoli sestře však obetujem spánok. Pozerám sa v očích vidím jas, vďaka tvojej sestry lúbím zas. Na světě sú věci čo sú krásne , tvoja sestra mi ich dala to je jasné, to čo mi ty dáváš, to je málo, opítaj sa sestry, čo sa stalo. Tak sa pítám pre kterú mi srdce bije, kvoli tebe dýchám, kvoli sestre žijem. A jedno čomu verím sú tvojej sestry pery a jedno čo ma mrzí si ty a tvoje slzy. Pozerám sa ráno z okna vidím teba, sestru, neviem príst na to kterou vezmem za nevestu. Tak sa pítám. Tak sa pítám. Ty a tvoja sestra.

130

Voda čo ma drží nad vodou Keby bolo niečo čo sa ti dá zniesť, okrem neba nad mnou a milionov hviezd, tak by som to zniesol vždy znova a rád k tvojím nohám dobré veci ako vodopád. Keby som mal kráčať sám a zranený šiel by som až tam, kde tvoja duša pramení keby som ten prameň našiel náhodou, bola by to voda čo ma drží nad vodou. Můžeš zabudnúť, stačí kým tu si iba ďalej buď, nič viac nemusíš. R: Chcem sa z teba napíť, šaty odhoď preč, čo má být sa stane, tak cez moje dlaně ako čistý prameň teč ak ťa ešte trápí, smútok z rochodov, ono sa to podá, ty si predsa voda čo ma drží nad vodou. Keby bolo niečo, čo sa ti dá znesť okrem neba nado mnou a miliónov hviezd tak by som to zniesol vždy znova a rád k tvojím nohám dobré veci ako vodopád. R: R:

131

Nie alebo ano Povedz mi prosím dokedy mám čakať, kým povieš mi svoje ano. Ako zloděj zakrádám sa v noci, a mrznem pod tvojou bránou. R: A verím v sílu telepatie a viem, že počúvaš moju spoveď. Tak otvor bránu, lebo ju rozbijem. Ja nechcem nič, len tvoju odpověď. Poznáš ten pocit keď muž podchladený čeká kvůli ženě do rána. Jasné, že nie to jste vy ženy, ste chladné a pevniejší, ako ta brána. R: Raz príde čas kedy budeš ma lúbiť, ja viem, že sa dočkám a ty povieš áno, spravím ťa šťastnou to ti viem slubiť ak dnes večer nie, já prídem zas ráno tak odpovez prosím: buď nie alebo ano. Tak si to predstav, že vyleziem hore a naše tela splynú v jedno. Čo ma je po tom, že sú vaši doma, mně je už teraz všetko jedno. R:

132

Až Až se bude psát rok dva tisíce šest Až se všichni přestěhujem do obrovských měst Až dálnicí zeměkouli opředem Až budem pyšni na všechno, co dovedem R: Pak bude možná pozdě na to chtít se ptát: Co děti, mají si kde hrát? Až suroviny budem vozit z Měsíce Až počasí bude řídit družice Až budem létat na Venuši na výlet Až za nás budou počítače přemýšlet R: Až budeme mít továrny i na stromy Až umělá tráva bude před domy Až zavládne v celém světě blahobyt Až budem umět skoro všechno vyrobit R:

133

Muzeum Ve Slezském muzeu v oddělení třetihor je bílý krokodýl a medvěd a liška a kamenní trilobiti chodí se tam jen tak co noha nohu mine abys viděl jak ten život plyne jaké je to všechno pomíjivé živobytí pak vyjdeš do parku a celou noc se touláš noční Opavou a opájíš se představou jaké to bude v ráji R: V pět třicet pět jednou z pravidelných linek sedm zastávek do kateřinek ukončete nástup dveře se zavírají Budeš-li poslouchat a nebudeš-li odmlouvat složíš-li svoje maturity a vychováš pár dětí a vyděláš dost peněz můžeš se za odměnu svézt na velkém kolotoči dostaneš krásnou knihu s věnováním zaručeně a ty bys chtěl plout na hřbetě krokodýla po řece Nil a volat Tutanchámon Vivat vivat po egyptském kraji R: Pionýrský šátek uvážeš si kolem krku ve Valtické poručíš si čtyři deci rumu a utopence k tomu na politém stole na ubruse píšeš svou rýmovanou Odysseu nežli přijde někdo abys šel už domů ale není žádné doma jako není žádné venku není žádné venku to jsou jenom slova která obrátit se dle libosti dají R: Možná si k tobě někdo přisedne a možná to bude zrovna muž který osobně znal Egypťana Sinuheta dřevěnou nohou bude vyťukávat do podlahy rytmus metronomu 134

který tady klepe od počátku světa nebyli jsme nebudem a nebyli jsme nebudem a co budem až nebudem jen navezená mrva v boží stáji R: Žena doma pláče a děti doma pláčí pes potřebuje venčit a stát potřebuje daň z přidané hodnoty a ty si koupíš krejčovský metr a pak nůžkama odstříháváš pondělí úterý středy čtvrtky pátky soboty v neděli zajdeš do Slezského muzea podívat se na vitrínu kterou tam pro tebe už mají R:

135

Babylon Jako dítě, které mámě se ztratilo, stojím na kraji města jménem Babylon ničemu nerozumím, vůbec nic nechápu a nemám žádný plán. V cizím městě, samé cizí ulice, cizí písmena a cizí krasavice, v taxíku po mě chtějí divné bankovky velké jak cirkusový stan. R: Ruce z papíru, nohy z olova signály z vesmíru a obrázky z Kosova, před světem na útěku u bran novověku, novověku. Trhani lačně chodí kolem plných stolů, brčkama dopíjejí nedopitou coca-colu, po hlavní ulici v šaškovské čepici, kráčí apoštol Jan. Pasáží chtěl jsem projít do jiného dvoru ale panáček ukazuje červená na semaforu. Nejprve jede všechno co je hnědé a potom veliký šéf. Ten chlapík co mě kopl řekl sorry a pak šel, ale ono to stejně bolí, jako kdyby chtěl. A to co kape z mého rozbitého kolena je moje, ne jeho krev. R: S vozíkem pojedu sám mezi regály, koupím si všechny věci, které na mě čekaly, barvy olejovky, potápěče do sodovky, struhadlo na mrkev. V gumové masce krásné paní Marylin, a k tomu všemu ještě v saténové košili, ve vlasech rudé květy vrazím na toalety a řeknu „Tady jsem“.

136

A bude ticho, budou se divit, všichni ti kovbojové, rádi že jsou ještě živi, a ani kapka vína neukápne na podlahu, na kachlíkovou zem. R: Úsměv načerveno, tváře nabílo, jako dítě, které mámě se ztratilo, jako ptáče, které vypadlo z hnízda, mávnu křídly a uletím všem (3x)

137

Milionář U nás v domě říkají mi Franta Šiška bo už od pohledu chytrý jsem jak liška a když kery něco neví nebo když je na co levy tak de za mnu a ja všecko najdu v knižkach. Raz mi říkal jeden známý dole v baře že s tu hlavu moh bych do Milionáře čemu ne říkám si brachu však má železný dost prachů no a Čechovi se podíváš do tváře. Dostal jsem se mezi partu uchazečů nikdo nemá šajnu jak tam nervy teču všecko viděl jsem do hnědě tak jsem zmáčknul AbeCeDe no a už mě kurva ke stolečku vleču. Čech to začal takým malým interviju co pry robim esi kuřim a co piju tak jsem řeknul co jsem řeknul on se evidentně leknul a už začly blikat světla ve studiu. První otázka pry co je ukulele tož to se přiznam měl jsem bobky u prdele tak jsem radši hlavu sklonil abych to všecko nezkonil říkám chtěl bych se obrátit na přítele. Lojza byl po hlasu silně nevyspalý asi zase celu šichtu prochlastali bylo slyšet jak tam dýcha ale třicet vteřin ticha to je tak když se vám kamarád navalí. Moju staru zatím doma braly mory lidi ohryzávali televizory tady nešlo nad čim plesat tož padesát na padesát ať vím esi su to ty bulharské hory.

138

A už jasně na tym komputuře svítí buďto je to za A vzácné luční kvítí nebo za Be nástroj strunný tu de kurňa o koruny a ja stejně jak na začátku jsem v řiti. Čech tam zatím mával tymi svymi čísly tak si řikam Franta napij sa a mysli jake tudy sakypaky obratíš se na divaky však tu zatím za ty prachy enem kysli. Sam jsem byl zvědavy co publikum zvolí bo aj v obecenstvu možu sedět voli devadesát procent za Be ale to mi přišlo slabé bo co není stopro to mě dycky skolí. Ještě že jsem chlap co zboja neutíka říkam pane Čechu pujdem do rizika měl jsem v gaťach nadělano ale Čech zakřičel ano máte pravdu je to nástroj hudebníka. Lidi tleskali bo uspěch to byl plný radostí zrobili dvě mexické vlny a ja co mám srdce skromné jako všeci z Dolni Lomné jsem byl spokojený bo sem ukol splnil. Pane Čechu nerad přetahnul bych strunu končím hru a beru tisícikorunu Čech se jenom chytnul stolu obočí mu spadlo dolu no a už se modrý ku podlaze sunul. První třídu do Ostravy Intercity v jidelňáku celu cestu válím kyty a ta stovka co mi zbude to je příspěvek na chudé bo Ostrava je region razovity.

139

Mladičká básnířka Mladičká básnířka s korálky nad kotníky bouchala na dvířka paláce poetiky s někým se vyspala někomu nedala láska jako hobby pak o tom napsala blues na čtyři doby. Své srdce skloňovala podle vzoru Ferlinghetti ve vzduchu nechávala viset vždy jen půlku věty plná tragiky plná mystiky plná splínu pak jí to otiskli v jednom magazínu. Bývala viděna v malém baru u Rozhlasu od sebe kolena a cizí ruka kolem pasu trochu se napila trochu se opila na účet redaktora za týden nato byla hvězdou Mikrofóra. Pod paží nosila rozepsané rukopisy ráno se budila vedle záchodové mísy múzou políbená životem potřísněná plná zázraků a pak ji vyhodili z gymplu a hned nato i z baráku. Ve třetím měsíci dostala chuť na jahody ale básníci-tatíci nepomýšlej na rozvody cítila u srdce jak po ní přešla železná bota pak o tom napsala sonnet a ten byl ze života. Jó mladé básnířky vy mladé básnířky ach mladé básnířky

140

Never more Seděl jsem za stolem a básně čet, rádio hrálo Vtom slyším ťukání na parapet, tak tiché že se mi možná jen zdálo Zastřený mužský hlas z chodníku tiše se ptal Nerad vás ruším pane básniku, ale mohli bychom na chvíli dál V předsíni podal mi deštník a plášť a láhev vína Jako bych nekdě už viděl tu tvář Byla to tvář na kterou se nezapomíná V průvanu zhasla mi svíčka zvenku studený vítr vál Na chodbě na dlaždičkách za ním černý havran stál. Usedl do křesla a černý pták sedl mu v klíně Bodlo mě u srdce když spatřil můj zrak, že z podešví mu trčí koňské žíně Tak nás tu máte, jak jste si přál, na lampu padl stín Přes psací stůl když mi vizitku dal firma Ďábel a syn. V tolika nocích a v tolika dnech jsem ho vzýval Volal ho na pomoc když docházel dech A teď jsem se mu z oči v oči díval Cítil jsem konopnou smyčku, jak mi svírá krk Když vytáhl ze zánadří ceduličku a dlouhý husí brk Za kapku krve tě zahrnu vším co budeš žádat Vidět to co jiní nevidí tě naučím A slova k slovům v písně skládat Co za to žádaš, ptal jsem se ptal jsem jen nuzný tvor A havran v rohu zakrákal svoje Never more Na dlani zaschlou kapku krve mám a tma je v sále Když přijdou lijáky tak bolí ten šrám a ono podívej se z okna prší stále Nešťastně šťastný v půlce života kymácející se vor A havran na rameni skřehotá - never more.

141

Cukrářská bossa-nova Můj přítel snídá sedm kremrolí a když je spořádá, dá si repete, cukrlátko, on totiž říká: Dobré lidi zuby nebolí a je to paráda, chodit po světě a mít, mít v ústech sladko. R: Sláva, cukr a káva a půl litru becherovky, hurá, hurá, hurá, půjč mi bůra, útrata dnes dělá čtyři stovky, všechny cukrářky z celé republiky na něho dělají slaďounké cukrbliky a on jim za odměnu zpívá zas a znovu tuhletu cukrářskou bossa-novu. Můj přítel Karel pije šťávu z bezinek, říká, že nad ni není, že je famózní, glukózní, monstrózní, ať si taky dám, koukej, jak mu roste oblost budoucích maminek a já mám podezření, že se zakulatí jako míč a až ho někdo kopne, odkutálí se mi pryč a já zůstanu sám, úplně sám. R: Můj přítel Karel Plíhal už na špičky si nevidí, postava fortelná se mu zvětšuje, výměra tři ary, on ale říká: glycidy jsou pro lidi, je prý v něm kotelna, ta cukry spaluje, někdo se zkáruje, někdo se zfetuje a on jí bonpari, bon, bon, bon, bonpari. R:

142

Zatímco se koupeš Zatímco se koupeš, umýváš si záda, na největší loupež se ve mně střádá, tak jako se dáváš vodě, vezmu si tě já já zloděj. Už v tom vážně plavu, za stěnou z umakartu piju druhou kávu a kouřím třetí spartu a za velmi tenkou stěnou slyším, jak se mydlíš pěnou. R: Nechej vodu vodou, jen ať si klidně teče, chápej že touha je touha a čas se pomalu vleče, cigareta hasne, kráva stydne, krev se pění, bylo by to krásné, kdyby srdce bylo klidné, ale ono není. Zatímco se koupeš, umýváš si záda, svět se se mnou houpe, všechno mi z rukou padá, a až budeš stát na prahu, všechny peníze dal bych za odvahu

143

Hlídač krav Když jsem byl malý říkali mi naši Dobře se uč a jez chytrou kaši až jednou vyrosteš budeš doktorem práv Takový doktor sedí pěkně v suchu bere velký peníze a škrábe se v uchu já jim ale na to řek Chci být hlídačem krav Já chci mít čapku s bambulí nahoře jíst kaštany mýt se v lavoře od rána po celý den zpívat si jen Zpívat si Pam pam padam pam ... K Vánocům mi kupovali hromady knih co jsem ale vědět chtěl to nevyčet jsem z nich nikde jsem se nedozvěděl jak se hlídají krávy Ptal jsem se starších a ptal jsem se všech každý na mě hleděl jako na pytel blech každý se mě opatrně tázal na moje zdraví Já chci mít čapku s bambulí nahoře jíst kaštany mýt se v lavoře od rána po celý den zpívat si jen Zpívat si Pam pam padam pam ... Dnes už jsem starší a vím co vím mnohé věci nemůžu a mnohé smím a když je mi velmi smutno lehnu do mokré trávy S nohama křížem a rukama za hlavou koukám nahoru na oblohu modravou kde se mezi mraky honí moje strakaté krávy Já chci mít čapku s bambulí nahoře jíst kaštany mýt se v lavoře od rána po celý den zpívat si jen Zpívat si Pam pam padam pam ...

144

Když mě brali za vojáka Když mě brali za vojáka stříhali mě dohola já vypadal jsem jako blbec jak i všichni dokola Zavřeli mě do kasáren začali mě učiti jak mám správný voják býti a svou zemi chrániti Na pokoji po večerce ke zdi jsem se přitulil já vzpomněl jsem si na svou milou krásně jsem si zabulil Když přijela po půl roce měl jsem zrovna zápal plic po chodbě furt někdo chodil tak nebylo z toho nic Major nosí velkou hvězdu před branou ho potkala řek jí že má zrovna volný kvartýr a tak se sbalit nechala Neplačte vy oči moje ona za to nemohla protože mladá holka lásku potřebuje a tak si k lásce pomohla Co je komu do vojáka když ho holka zradila nashledanou pane Fráňo Šrámku písnička už skončila jakpak se vám líbila? no nic moc extra nebyla

145

Lachtani Lach lach lach lach ... Jedna lachtaní rodina rozhodla se že si vyjde do kina jeli lodí vlakem metrem a pak tramvají a teď u kina Vesmír lachtají lachtaní úspory dali dohromady koupili si lístky do první řady táta lachtan řekl Nebudem třít bídu a pro každého koupil pytlík arašídů Lach lach lach lach ... Na jižním pólu je nehezky a tak lachtani si vyjeli na grotesky těšili se jak bude veselo když zazněl gong a v sále se setmělo co to ale vidí jejich lachtaní zraky sníh a sníh a sněhové mraky pro veliký úspěch změna programu dnes dáváme film Ze života lachtanů Lach lach lach lach ... Táta lachtan vyskočil ze sedadla nevídaná zlost ho popadla proto jsem se netrmácel přes celý svět abych tady v kině mrznul jak turecký med doma zima tady zima všude jen chlad kde má chudák lachtan relaxovat? nedivte se té lachtaní rodině že pak rozšlapala arašídy po kině Lach lach lach lach ... Tahle lachtaní rodina od té doby nechodí už do kina Lach lach lach lach ...

146

Petěrburg Když se snáší noc na střechy Petěrburgu padá na mě žal zatoulaný pes nevzal si ani kůrku chleba kterou jsem mu dal. Lásku moji kníže Igor si bere nad sklenkou vodky hraju si s revolverem havran usedá na střechy Petěrburgu čert aby to spral. Nad obzorem letí ptáci slepí v záři červánků moje duše široširá stepi máš na kahánku. Mému žalu na světě není rovno vy jste tím vinna Naděždo Ivanovno vy jste tím vinna až mě zítra najdou s dírou ve spánku.

147

Pijte vodu R: Pijte vodu, pijte pitnou vodu pijte vodu a nepijte rum Pijte vodu, pijte pitnou vodu pijte vodu a nepijte rum Jeden smutný ajznboňák pil na pátém nástupišti ajerkoňak huba se mu slepila dýzl lokomotiva ho zabila R: V rodině u Becherů becherovku pijou přímo ze džberů proto všichni Becheři mají trable s játrama a páteří R: Pil som vodku značky Gorbatschow a potom povedal som všeličo a volačo vyfásol som za to tri roky teraz pijem chlorované patoky R: Jesteśmy chłopci z Warszawy jeŜdŜimy pociągiem za robotą do Ostrawy cztery litry wódki a mnóstwo piw bardzo to fajny kolektyw R: Jedna paní v Americe ztrapnila se převelice vypila na ex rum poblila jim Bílý dům R:

148

Píseň zhrzeného trampa Poněvadž nemám kanady a neznám písně z pamp vyloučili mě z osady že prý jsem houby tramp Napsali si do cancáků jen ať to každý ví Vyloučený z řad čundráků ten frajer libový R: Já jsem ostuda traperů já mám rád operu já mám rád jazz-rock chodím po světě bez nože to prý se nemože to prý jsem cvok já jsem nikdy neplul na šífu a všem šerifům jsem říkal Ba ne pane já jsem ostuda trempů já když chlempu tak v autokempu Povídal mi frajer Joe jen žádný legrácky jinak chytneš na bendžo čestný čundrácký A prý se můžu vrátit zpět až dám se do cajku a odříkám jim nazpaměť akordy na Vlajku R: A tak teď chodím po světě a mám zaracha na vandr chodím k Markétě a dávám si bacha Dokud se trampské úřady nepoučí z chyb zpívám si to svý nevadí a zase bude líp R: …folk-rock…

149

Fotbal V neděli v pět deset sraz u Baníku desítka vleze se pak ještě jedna

Bijte je Pražáky! Hanba Sparta! Jaký sakypaky sedum banánů

Co čumíš frajere chceš do ciferníku? Jestli mě dožereš hele jsem bedna

Stojím v davech lidu jsem fanda svýho klubu Ten gól byl z offsidu! Sudímu rozbít hubu!

Tribuna na stání Necpi se vřede! Hadráři Sparťani! Ostrava jedem!

Kde je ten autokar? Propíchnout pláště! Dobrý den sportu zdar fotbalu zvláště

už to má správný var jen počkej až tě Dobrý den sportu zdar fotbalu zvláště

Ty mlč ty páprdo! No ty v tom baloňáku! Fotbalu rozumíš jak koza náklaďáku

Tři nula na rohy a jinak šul-nul Berte je přes nohy! liga je liga

Být tebou tak nežvaním a rychle mažu jinak se neubráním a pak ti ukážu

dnes jsem měl odpolední tak jsem to bulnul Zacláníš chlape sedni! Navalte cíga!

V neděli po fotbale kdo umí ten umí Hej vrchní jste pomalej! Šest nula na rumy!

Zelená je tráva Rozhodčí nekřepči! Ostrava jedem Ostrava! Kula je nejlepší!

Já bych jim ukázal Na šachtu s nima! Dobrý den sportu zdar fotbal je príma!

pětku mě lístek stál tak se ukažte Dobrý den sportu zdar fotbalu zvláště Lumpové hovada! Chovanec karta! Jesličky - paráda! Šij to na bránu! 150

Pochod marodů Krabička cigaret a do kafe rum dvě vodky a fernet a teď doktore čum

zná naše adresy a je to čiperka koho chce najde si ten natáhne perka

chrapot v hrudním koši no to je zážitek my jsme kámoši řidičů sanitek

Zítra nás odvezou bude veselo medici vylezou na naše tělo

Měli jsme ledviny ale už jsou nadranc i tělní dutiny už ztratily glanc

budou nám řezati ty naše vnitřnosti a přitom zpívati ze samé radosti

u srdce divný zvuk co je to nemám šajn je to vlastně fuk žijem fajn

Zpívati Cirhóza trombóza dávivý kašel tuberkulóza Hele já jsem to našel

Cirhóza trombóza dávivý kašel tuberkulóza jó to je naše

neuróza skleróza křivičná záda paradentóza no to je paráda

neuróza skleróza ohnutá záda paradentóza no to je paráda

Byli slabí na těle ale silní na duchu žili vesele než měli poruchu

Jsme slabí na těle ale silní na duchu žijem vesele juchuchuchuchu Už kolem nás chodí Pepka mrtvice tak pozor marodi je zlá velice

151

Staré dobré časy Řekla mi včera dívka Tereza že patřím do starého železa že už mi šroubky nýty reziví já se té holce vlastně nedivím jsem starý vysloužilý partyzán puding co byl už z misky vylízán příslušník dávno vyhynulé rasy jó kde jsou ty časy Člověk měl prázdný břich však víry byl pln uši měl otlačené od krátkých vln do práce chodil jenom na vyspání a všichni mukli byli pruhovaní melouny stály sedm a třešně tři Slováci byly naši rodní bratři kdo tě chtěl urazit řek Ty seš Vasil jó kde jsou ty časy Hráli jsme nebezpečnou muziku a holky byly svolné ke styku a ten kdo nechyt jednu pendrekem ten nebyl právoplatným člověkem pod heslem Spějeme ke šťastným zítřkům jsme rozkládali rodnou zemi zvnitřku my príslušníci dizidentskej klasy jó kde jsou ty časy Vaškovi do vězení v Heřmanicích jsme tajně posílali smaženici a mezi vajíčkama byly skryty pilníky ba i libry prohibiti jézeďák staral se jen o dobytek jistý byl sociální výdobytek po lukách zněly šťastné dětské hlasy jó kde jsou ty časy Písně se pašovaly pod košilí náměstím velel soudruh Džugašvili ruskému medvědovi línala srst jestřábům z Ameriky podbíral prst dostat se za střeženou železnou zeď to bylo dobrodružství ne jako teď teď mají všichni kolem svoje pasy jó kde jsou ty časy 152

Svetr se po vyprání správně srážel prezident na hradě moc nepřekážel na polích moh jsi potkat antikrista a hrdě znělo slovo komunista noviny byly troje strana jedna a policie krásně zodpovědná cikánům hrůzou ježily se vlasy jó kde jsou ty časy Armáda střežila nám klidné spaní a žáci byli disciplinovaní čtyřicet korun stálo maso hovězí a všude znělo to že pravda vítězí dnes už to není co to bývalo všecko se jaksi blbě splantalo jediné co mi zbývá zpívat asi jó kde jsou ty časy, jó kde jsou ty časy staré dobré časy

153

Darmoděj Šel včera městem muž a šel po hlavní třídě, šel včera městem muž a já ho z okna viděl, na flétnu chorál hrál znělo to jak zvon, a byl v tom všechen žal, ten krásný dlouhý tón a já jsme náhle věděl, ano to je on. Vyběhl jsme do ulic jen v noční košili v odpadcích z popelnic krysy se honily a v teplých postelích lásky i nelásky tiše se vrtěly rodinné obrázky a já chtěl odpověď na svoje otázky, otázky R: Můj Darmoděj, vagabund osudů a lásek, jenž prochází všemi sny, ale dnům vyhýbá se. Můj Darmoděj krásné zlo jed má pod jazykem, když prodává po domech jehly se slovníkem. Celý se strachem chvěl, když jsme tak k němu došel a v ústech flétnu měl od Hierinima Boshe, stál měsíc nad domy jak čírka ve vodě, jak moje svědomí, když zvrací v záchodě a já jsem náhle věděl, ano to je Darmoděj, můj Darmoděj. R: Šel včera městem muž podomní obchodník, šel ale nejde už krev skápla na chodník, já jeho flétnu vzal a zněla jako zvon, a byl v tom všechen žal, ten krásný dlouhý tón, a já jsme náhle věděl, ano já jsme on, já jsme on. Váš Darmoděj, vagabund osudů a lásek, jenž prochází všemi sny, ale dnům vyhýbá se, váš Darmoděj krásné zlo jed má pod jazykem, když prodává po domech jehly se slovníkem.

154

Zatanči Zatanči, má milá zatanči pro mé oči, zatanči a vetkni nůž do mých zad, ať tvůj šat, má milá, ať tvůj šat na zemi skončí, ať tvůj šat, má milá rázem je sňat. R: Zatanči, jako se okolo ohně tančí, zatanči, jako na vodě loď, zatanči, jako to slunce mezi pomeranči, zatanči, a pak ke mně pojď. Polož dlaň, má milá, polož dlaň na má prsa, polož dlaň nestoudně na mou hruď, obejmi, má milá, obejmi moje bedra, obejmi je pevně a mojí buď. R: Nový den než začne, má milá, nežli začne nový den, než začne nasyť můj hlad, zatanči má milá, pro moje oči lačné, zatanči a já budu ti hrát. R:

155

Pavilon č. 5 Cha cha cha … Dostal jsem papíry na hlavu žiju v ústavu kde se léčí rozum dělám si co se mi zalíbí mám pevné alibi lékařskou diagnózu V erárním pyžamu co sahá nad kotníky denně pět oxazepamů a čtyři skotský střiky na zahradě okopávám len a nemůžu ven Včera jsem měl kázání v Betlémské kapli nadával jsem na pány nežli mě chňapli zapálili hranici u mojí postele na naší světnici bývá často vesele pavilon číslo pět pavilon číslo pět to je můj celej svět Cha cha cha … V neděli disciplína poleví přichází návštěvy ve vší slávě příbuzní hledí na mě zkoumavě zda mám máslo na hlavě anebo máslo v hlavě A já v erárním pyžamu co sahá nad kotníky dostanu štangli salámu a tři krabičky viki a jsem velice spokojen že s nima nemusím ven Zalezu na klozet mušle je trůnem

156

a jsem od A do Zet Giordanem Brunem netřeba odvolat vyřčené názory v nejhorším sestra zavolá nějaký doktory a dají mi meprobamat dají mi meprobamat dají mi meprobamat Cha cha cha … Devět to je čas velké vizity stojím jak přibitý u pelesti primář nás vesele pozdraví poptá se na zdraví a přeje hodně štěstí A já v erárním pyžamu co sahá nad kotníky do kávy si nalámu tři rohlíky a z okna koukám se ven a někdy taky pleju len Když si chci spravit náladu neb je mi nevrlo rozložím svoji armádu u města Waterloo a lumpa Anglána zničí má dělostřelba bitva je vyhrána Ať žije ostrov Elba! ať žije ostrov Elba ať žije ostrov Elba ať žije ostrov Elba Cha cha cha … Dostal jsem papíry na hlavu žiju v ústavu kde se léčí rozum dělám si co se mi zalíbí mám pevné alibi dementní diagnózu

Kometa Spatřil jsem kometu, oblohou letěla, chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela, zmizela jako laň u lesa v remízku, v očích mi zbylo jen pár žlutých penízků. Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem, až příště přiletí, my už tu nebudem, my už tu nebudem, ach, pýcho marnivá, spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat. R: O vodě, o trávě, o lese, o smrti, se kterou smířit nejde se, o lásce, o zradě, o světě a o všech lidech, co kdy žili na téhle planetě. Na hvězdném nádraží cinkají vagóny, pan Kepler rozepsal nebeské zákony, hledal, až nalezl v hvězdářských triedrech tajemství, která teď neseme na bedrech. Velká a odvěká tajemství přírody, že jenom z člověka člověk se narodí, že kořen s větvemi ve strom se spojuje a krev našich nadějí vesmírem putuje. R: Na na na … Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf zpod rukou umělce, který už nežije, šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat, marnost mne vysvlékla celého donaha. Jak socha Davida z bílého mramoru stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru, až příště přiletí, ach, pýcho marnivá, my už tu nebudem, ale jiný jí zazpívá. R: O vodě, o trávě, o lese, o smrti, se kterou smířit nejde se, o lásce, o zradě, o světě, bude to písnička o nás a kometě ...

157

Metro pro krtky Prvá, druhá, třetí, čtvrtá, na zahradě krtek vrtá, drápy má jak vývrtky, ohoho, vrtá metro pro krtky, ohoho. Rrr... Každý, kdo si zaplatí, ohoho, smí se projet po trati, ohoho, od okurek po macešky, jé, dál už musí každý pěšky, jé. Rrr...

158

Šnečí blues Jednou jeden šnek šíleně se lek' nikdo už dnes neví, z čeho se tak zjevil, že dal se hned na útěk. Přes les a mýtinu rychlostí půl metru za hodinu, z ulity pára, ohnivá čára, měl cihlu na plynu. Ale v jedné zatáčce, tam v mechu u svlačce, udělal šnek chybu, nevyhnul se hřibu, nevyhnul se bouračce. Hned seběhl se celý les a dali šneka pod pařez, tam v tom lesním stínu, jestli nezahynul, tak leží ještě dnes. A kdyby použil vůz anebo autobus, nebylo by nutné zpívat tohle smutné, smutné šnečí blues, nebylo by nutné zpívat tohle smutné, smutné šnečí blues.

159

Kozel Byl jeden pán ten kozla měl velice si s ním rozuměl Měl ho moc rád, opravdu moc Hladil mu fous na dobrou noc Jednoho dne se kozel splet rudé tričko pánovi sněd Když to pán zřel, zařval jejé Svázal kozla na koleje Zapískal vlak, kozel se lek To je má smrt, mečel mek mek Jak tak mečel, vykašlal pak Rudé tričko, čímž stopnul vlak.

160

Převez mě, příteli Převez mě příteli na druhý břeh, na první schůdek mě vystoupit nech, hmm mmm, na první schůdek zdola. Jen malou chvíli a poplujem zpět, chtěl bych se podívat na tamten svět, hmm mmm, kdo mě volá. Nalož mě příteli na vratký prám, všechno co žádáš, všechno ti dám, hmm mmm, samota zlá je. Dnes v noci slyšel jsem vzdálený tón, tmou nesl se akordeon, hmm mmm, vím, kdo mi hraje. Láska i smrt jsou jen okamžiky, polibky krásné Euridiky, hmm mmm, motýli v letu. Voda se valí a vlny jdou a žádní živí nemohou, hmm mmm, tam do těch světů.

161

Velká voda K našemu domu přišla voda z neděle na pondělí pozdě v noci já už spal K našemu domu přišla voda zazvonila a hned dobrý večer můžu dál Říkám jí co chcete drahá paní vypadáte jako výběrčí daní ale s ohledem na to jaký je čas nerušte slušné lidi prosím vás R: A ona mlčela stála a hleděla ani ryba ani rak prostě jen tak Zabouch jsem dveře ale marně jako by zavřel bufet na plovárně jako bys prstem zhášel svíce stála tam nehnutě jak popelnice Po kotníky mokrá havraní vlas na hodinky dívala se, že má jako čas Kolem ní se batolilo pět malých vod všechny byly černé a bořily mi plot R: Housle po tátovi, staré fotky po dědovi koberec kovral a k tomu přehoz brokátový ledničku, pračku, mixér i rolák všechno to nakládaly na dvoukolák Jak nějaké harampádí, jak nějakou veteš že ti tady něco patří, to se teda pleteš co sis tu nanosil vezmou si jiní a já jen stál udiveně v síni R:

162

Proč jste mi vzaly moje jistoty nápisy "Pozor zlý pes" přitlučené na ploty Jízdní řády tramvají i zákazy vjezdu hákový kříž i pěticípou hvězdu Všechno to za co jsme se celý život bili mírnyx týrnyx v jediné chvíli vzaly a zmizely pak u dětského hřiště na viděnou milý pane zase někdy příště zase někdy příště zase někdy příště někdy příště

163

Starý muž Až budu starým mužem, budu staré knihy číst a mladé víno lisovat, až budu starým mužem, budu si konečně jist tím, koho chci milovat, koupím si pergamen a štětec a tuš a jako čínský mudrc sednu na břeh řeky a budu starý muž, starý muž. Až budu starým mužem, pořídím si starý byt a jedno staré rádio, až budu starým mužem, budu svoje místo mít u okna kavárny Avion, koupím si pergamen, štětec a tuš a budu pozorovat lidi, kam jdou asi, a budu starý muž, a budu starý muž. Až budu starým mužem, budu černý oblek mít a šedou vázanku, až budu starým mužem, budu místo vody pít lahodné víno ze džbánku, koupím si pergamen, štětec a tuš a budu mlčet, jako mlčí ti, kdo vědí už, starý muž, starý muž.

164

Maruška Má milá rozmilá Maruška je holka fest ona chce černocha do lůžka prý pašák jest černocha z Maroka anebo z Mali má drahá divoká brzy se spálí říkám jí Do dne a do roka stihne tě trest Protože v Zambii milenky zabíjí a na jihu v Súdánu neznají ochranu no a pak v Angole se milujou na stole a kluci v Zambezi maj radši hovězí Má milá rozmilá Maruška je holka fest ona chce mulata do lůžka prý pašák jest mulata z Bornea anebo z Kuby má oči vzdorné a tohle ji zhubí říkám jí Do dne a do roka stihne tě trest Protože v Pekingu neznají pettingu milenci v Šanghaji blbě to dělají a kluci v Laose se škrábou na nose a milenci v Iránu padají z divanu Má milá rozmilá Maruška dala si říct teď chce jen našince do lůžka nikoho víc našince z Moravy anebo z Beskyd každej tě unaví bude ti hezky ten pravý z Moravy už šahá do nohavic Protože v Ostravě milujem loudavě a kluci v Petřvaldě na šachtě na haldě a v Českém Těšíně čtyřikrát v hodině Havířov je nové město tam udělají z tebe těsto

165

Velká zpověď R: Andělé na kúru haleluja v bělostném mundúru haleluja hrají na šalmaje haleluja že bránou do ráje neprojdu já Nebeská honorace haleluja má totiž svoje informace haleluja co chtějí vědí o člověku haleluja mají na to kartotéku a v ní su já haleluja Svatý Petr to tam vede na osobním oddělení nenechá se opít medem a nesnáší podplácení kouká shora a co spatří zapíše hned do šanonu každému co právem patří bez pardonu bez pardonu Oni to na mě vědí ti co nahoře sedí tam v modrém blankytu andělé v hábitu haleluja R: Že jsem v dějepise opisoval a v občance hrál piškvorky za jízdy vyskakoval okusoval kohinorky pod lavicí čet Rychlé šípy učitelce říkal Účo kouřil astry kouřil lípy a popíjel k tomu čůčo Čet knížky co jsou na indexu a nedočet F. L. Věka v prvním járu propad sexu z čehož se už nevysekal Oni to na mě vědí ti co nahoře sedí tam v modrém blankytu andělé v hábitu haleluja R: Že jsem tužkou kreslil na omítku čárečky a kosočtverce za copánky tahal Jitku a ukazoval to Věrce pochválen byl od Rottrový jak prý lásko voníš deštěm ale v páté řadě na Mertovi vykřikoval Vláďo ještě! 166

Neustýlal když se stlalo čůral kde se čůrat nemá a aby toho snad nebylo málo spřáhnul se s folkáčema Křičel že satanáš to je táta táta náš nečetl noviny prý jsou tam jen koniny bydlel v Těšíně a učil se polštině měl syna Jakuba to bude jeho záhuba Pil gin-fizz gin-fizz gin-fizz gin-fizz ale hlavně rum rum rum rum rum rum rum rum nevěřil vínu vínu vínu vínu vínu vínu vínu vínu tahle píseň to je moje největší totalitní i posttotalitní mínus Předvčírem mi přišlo psaním poslané nebeskou poštou prý ať moc neoháním že už mi to v nebi spočtou No jen si klidně spočtěte já se vás nelekám víte co mi můžete a hádejte kam haleluja R:

167

Hollywood Přijel jsem ranním MHD do výrobní haly ČKD do oddělení litinových rour jako každodenně polykat mour. Projdu vrátnicí a říkám jéje, co se to kurňa na mém pracovišti děje, kto se tu válí po mém ponku, co tu ten blbec hraje na heligonku. Proč je tu náhle tolik světel a proč mi říkají, abych pryč letěl, ať nepřekážím, že házím stíny, a cpou mi dvacku ať si zajdu do kantýny Hollywood, Hollywood, Hollywood, Hollywood… V kantýně je už plno, Maruška čepuje Starobrno, já si dám třenou nivu s pivem, abych jak se říká splynul s koletivem. Hlásila televize Nova, že tady filmuje banda Zelenkova nějaké nové české dráma proložené písničkama. O chlapovi, kerej pil, a o druhém který vůbec nemluvil, v březnu to půjde do kina, hmmm, to zas bude ptákovina… Hollywood, Hollywood, Hollywood, Hollywood… To já kdybych se tu teď svlík, to by byl teprve filmový kasaštyk, sto procent v Kinoboxu chvála od kritiky, šílela by půlka republiky. A já bych z plátna řekl jenom „helou boj“ a vyzval Garry Coopera na souboj. Baby by brečely chlapi seděli ztvrdle a děckám v kině zaskočil by popkorn v hrdle.

168

Za to bych obdržel minimálně Oscara, když mi nevěříte, potvrdí to má stará, ta nejlíp ví, jakej v trenkách jsem kus, ne nadarmo mi říká „ty seš celej Brús – Wilis“. Hollywood, malý český Hollywood, nízkorozpočtový Hollywood, oceněný Hollywood, trochu smutný Hollywood, náš český Hollywood, Hollywood…. Odjel jsem podvečerní MHD z výrobní haly ČKD.

169

Pane prezidente Pane prezidente - ústavní činiteli píšu Vám stížnost že moje děti na mě zapomněly jde o syna Karla a mladší dceru Evu rok už nenapsali rok už nepřijeli na návštěvu Vy to pochopíte vy totiž všechno víte vy se poradíte vy to vyřešíte vy mě zachráníte Pane prezidente já žádám jen kousek štěstí pro co jiného jsme přeci zvonili klíčema na náměstí Pane prezidente a ještě stěžuju si že mi podražili pivo jogurty párky i trolejbusy i poštovní známky i bločky na poznámky i telecí plecko Řecko i Německo - prostě všecko Vy to pochopíte vy totiž všechno víte vy se poradíte vy to vyřešíte vy mě zachráníte Pane prezidente já chci jen kousek štěstí pro co jiného jsme přeci zvonili klíčema na náměstí Pane prezidente České republiky oni mě propustili na hodinu z mý fabriky celých třicet roků všecko bylo v cajku teď přišli noví mladí a ti tu řádí jak na Klondiku Vy to pochopíte vy se mnou soucítíte vy se poradíte vy to vyřešíte vy mě zachráníte

170

Pane prezidente já chci jen kousek štěstí pro co jiného jsme přeci zvonili klíčema na náměstí Pane prezidente - moje Anežka kdyby žila ta by mě za ten dopis co tu teď píšu patrně přizabila řekla by: Jaromíre chováš se jak malé děcko víš co on má starostí s celú tu Evropu s vesmírem a vůbec všecko Ale vy mě pochopíte vy totiž všechno víte vy se poradíte vy to vyřešíte vy mě zachráníte Pane prezidente já chci jen kousek štěstí pro co jiného jsme přeci zvonili klíčema na náměstí Pane prezidente

171

Bahama rum Celou noc pili jsme Bahama rum a pojídali sušené keksy měla jsi na sobě žluté Harley tričko a bylo ti knap a sexy Pak jsme se milovali z kazeťáku zpíval nám Plíhal tak to šlo noc co noc hm hm od Mikuláše do Vánoc Pak přišel dopis na národní výbor tvůj soused je patrně fízl řeklas‘ je mi toho vážně líto ale bacha abys’ něco neslízl A tak jsem odešel pryč a tvoje vlasy voněly hlínou paks’ tady nebyla hmm od Vánoc do Apríla la la la la la lalala V červnu mi přišla domů pohlednice s razítkem Baden Baden ho ho ho jó bylas’ vždycky velká krasavice a teď je s tebou ámen ho ho ho v Potravinách vyprodali Bahama rum za nos mě vodila hmm od Apríla do Apríla la la la la la lalala

172

Těšínská Kdybych se narodil před sto léty v tomhle městě u Larichů na zahradě trhal bych květy své nevěstě. Moje nevěsta by byla dcera ševcova z domu Kamińskich odněkud ze Lvova kochał bym ją i pieśćił chyba lat dwieśćie. Bydleli bychom na Sachsenbergu v domě u žida Kohna. Nejhezčí ze všech těšínských šperků byla by ona. Mluvila by polsky a trochu česky, pár slov německy a smála by se hezky. Jednou za sto let zázrak se koná, zázrak se koná. Kdybych se narodil před sto léty byl bych vazačem knih. U Prohazků dělal bych od pěti do pěti a sedm zlatek za to bral bych. Měl bych krásnou ženu a tři děti, zdraví bych měl a bylo by mi kolem třiceti, celý dlouhý život před sebou celé krásné dvacáté století. Kdybych se narodil před sto léty v jinačí době u Larichů na zahradě trhal bych květy má lásko tobě. Tramvaj by jezdila přes řeku nahoru, slunce by zvedalo hraniční závoru a z oken voněl by sváteční oběd. Večer by zněla od Mojzese melodie dávnověká, bylo by léto tisíc devět set deset za domem by tekla řeka. Vidím to jako dnes šťastného sebe, ženu a děti a těšínské nebe. Jěště,že člověk nikdy neví co ho čeká. na na na na...

173

Ladovská zima Za vločkou vločka z oblohy padá, chvilinku počká a potom taje, na staré sesli sedí pan Lada, obrázky kreslí zimního kraje. R: Ladovská zima za okny je, a srdce jímá bílá nostalgie, ladovská zima, děti a sáně, a já jdu s nima do chrámu páně. Bim, bam, bim, bam, bim, bam, bim, bam, bim, bam, bim. rec.:

To mokré, bílé svinstvo padá mi za límec. Už čtvrtý měsíc v jednom kuse furt prosinec. Večer to odhážu, namažu záda, ráno se vzbudim a zas kurva padá. Děcka majú zmrzlé kosti, sáňkujú už jenom z povinnosti, mrzne jak sviňa, třicet pod nulů, auto ani neškytne, hrudky se dělají v Mogulu. Kolony aut krok, sun, krok, bo silničáři tak jak každý rok, jsou překvapeni velice, že sníh zasypal jim silnice. Pendolino stojí kdesi ku Polomi, zamrzli mu všecky CD-Romy. A policajti? Ti to jistí z dálky, zalezli do Aralky.

R: rec.:

174

Na Vysočině zavřeli D-1ku, kamiony hrály na honičku, tzv. Rally letní gumy, v tým kopcu u Meziříčí, spěchali s melounama a teď jsou… (však víte kde) Na ČT1 studio sníh, Voldanová sedí na saních. A v Praze kalamita, jak na Sibiři, tři centimetry sněhu a u Muzea čtyři. Jak v dálce vidím zasněžený Říp, říkám si: Praotče Čechu, tys byl ale strašný cyp. Kdyby jsi popošel ještě o pár kilometrů dále, tak jsem se teď mohl kdesi v teple v plavkách válet.

Místo toho aby se člověk bál zajít do Tesca na nákupy, jak jsou tam na tých rovných střechách sněhu kupy. Do toho všeho jak mám zmrzlý nos aj líca, tak ještě z rádia provokatér Nohavica. R:

175

V moři je místa dost R: V moři je místa dost, v moři je místa dost, v moři je místa, místa, ach, místa, v moři je místa dost. Podmořský koník kluše s nákladem mořské pěny, cesta je velmi mokrá, koník je popletený, za první vlnou vlevo okolo mořských patní[F]ků, za rohem v Golfském proudu už vidí Afriku. R: Medúzy průhledné jak výkladní skříň, čím blíž jsou k hladině, tím vidět jsou míň, na vlnách houpají se a když je nikdo nevidí, šťouchají do lehátek, strkají do lidí. R: V chaluhách pod hladinou perou se chobotnice, na každém chapadle boxerská rukavice, perou se, melou se, padají, vstávají a všechny ryby kolem ploutvemi pleskají. R: Rejnoci placatí jak kuchyňské utěrky šestého každý měsíc dobijou baterky, na mořských křižovatkách blikají světlama, aby se nesrazily ryby s rybama. R:

176

Ježíšek Dal jsem na plotnu vodu, zapnul plyn, nasypal černou mletou kávu do hrníčku, pustil jsem desku trojku Queen, zapálil na stromečku nejhořejší svíčku. R: Na stěnách skotačí černé stíny nechytneš je, nepolapíš, je to marné, když se trápíš, z vánočních koled jsou evergreeny a co ty Ježíšku ještě spíš ? Celý svět čeká na boží znamení a on si zatím lítá kdesi v Mléčné dráze a dole v městě za Domem umění jde Santa Klaus převlečený za Dědu Mráze. R: Pokojem voní čerstvé konopí, z ledničky vytáhl jsem kapra sněhuláka, než se mi celý roztopí, z balkónu do tmy z plných plic si zahulákám: R:

177

Mávátka Už dvacet devět roků chodím po světě a ten svět furt a furt se stejně točí já budu klidně smát se budu veselý jenom mi vydloubněte oči Neviděl bych vypasené páprdy tisíce let a stále titíž když něco prohnilého v státě zasmrdí říkají Ty snad něco cítíš Říkají mi dobráci v Rudém právu není tak zle jen chlapče zvedni hlavu R: Dejte mi do ruky mávátko a řekněte jak volat sláva já už si najdu ten správný směr a budu mávat mávat mávat Můj soused odvedle je farář v kostele moc príma kluk jenže často hledí k nebi já jaksi v nebi nemám žádné přátele a Bůh ten pro mě nikdy nebyl Čtu jenom básně těch kteří už zemřeli a ten svět furt a furt se stejně točí já budu klidně smát se budu veselý jenom mi vydloubněte oči Říkají mi dobráci u koryta není tak zle jen doba je složitá R: Okresní inspektor Vlček má vilu dům a byt takové nic a jak si krásně žije já musel sedm roků bez koupelny žít proto ať žije anarchie

178

Když tátu vyhodili máma brečela že nedokázal převléct vlastní kabát a to mám někde na dně duše docela třeste se trůny knížat a hrabat Říkají mi dobráci za koryty není tak zle ovšem musíte pochopiti Já zpívám dejte mi do ruky mávátko a řekněte jak volat sláva já už si najdu ten správný směr a budu mávat mávat mávat mávat mávat mávat mávat

179

Ostravian Pie Já jsem tvůj jed, ale i antisérum, působím hned. Ví celý svět, že z brambor dělá se rum a z pylu med. Kolik máš let, že nevíš o životě, co za nehet se vejde ? Jsi moje hloupé kotě. Já jsem tvůj jed, jsem tvoje Driving to Mad. Já jsem tvé nic, ale i tvoje všecko, tvoje těpic. V hotelu Ritz zvu tě na jedno decko, případně víc, pak z plných plic hulákám na recepci, ať žije Fric a všichni folkoví veršotepci. Já jsem tvé nic, jsem tvoje Colourfull Beads. Já jsem tvůj trůn, ale i propadliště ztrhaných strun, záchranný člun, co veze přes řečiště našich pár tun. Až začne run, vytáhnu peněženku, ze stokorun nadělám vlaštovky pro svou Lenku. Já jsem tvůj trůn, jsem tvoje Leeky Spoon. Já jsem tvůj vir, 180

ale i ávégéčko, pod nosem knír. Tvůj Jaromír, co má víc o kolečko a žere sýr. Dle vlasů Ir a podle nosu valach, ten bohatýr, co žije tam ve vysokých skalách. Já jsem tvůj vir, jsem tvoje Happy New Year. Já jsem tvůj ráj, ale i tvoje peklo, tvoje bye bye, už bublá čaj, ještě to nepřeteklo, no tak si hraj, až bude máj, vyjdeme do průvodu, ty, vlajko, vlaj a hudbo, zahrej nám do pochodu. Já jsem tvůj ráj, jsem tvůj Ostravian Pie.

Tanec mezi vejci Když chceš házet rajče nebo vejce na nějakého hloupého strejce mysli na to že vejce ani rajče není předurčeno ku házení Je to nevyzpytatelná hmota letí stejně blbě jako bota a netrefit se byla by ostuda byl bys levoruký pobuda Když už teda výtržníku jdeš na to a kupuješ si vajec plato dávej bacha a neber křapky z nich žloutek leze sám ze skořápky Kupuj áčka, můžeš i béčka hlavně nebuď za blbečka který dá na babské rady a koupí vejce z čokolády S rajčaty je stejná potíž různé kvality jsou totiž Jak se zmínil knížepán v tisku správné se rozmáčknou už při pouhém stisku Rajče tvrdé jako pingpongový míček neudělá správný flíček Budeš tam stát jako pako když nepotřísníš ono sako Proto dřív, než jdeš do akce sečti výšku a, hmotu b a tlak c násob koeficientem rizika poděl váhou politika Chce to klid, říkali epikurejci život je tanec mezi vejci Život prostě bezva je horší byl by, kdyby byl bez vajec

181

Plebs blues Poslyšte plebs blues plebs blues plebs blues poslyšte plebs blues plebs blues plebs blues Když poprvé jsem spatřil pyramidy proklel jsem všechny Cheopse a Ramsese jsem totiž jeden z téhle miliardy lidí který to za ně vždycky odnese Oni si projektují pískovcové sfingy aby snad historie nezapomněla a já pak kroutím šroubky na Pershingy a kdyby snad ne tak mi dají do těla R: Tohle je plebs blues plebs blues plebs blues tohle je plebs blues plebs blues plebs blues Za svazek ředkviček a taky za cibuli jsem šašek dějin bezejmenný muž rohožka Caesara a kopí Caligully negativ dějin připravený na retuš Zvedal jsem často hlavu vždycky přišla rána ač v různých formách demokracie přestávám věřit v dobro Krista Pána v to že snad Kristus vůbec ňáký je R: V novinách o mně píšou že jsem páteř světa a já jsem jenom jeho unavený sval k Měsíci co půl roku raketa létá a já se plazím jako brouk hovnivál Mám přeci taky srdce srdce které bouchá a nemyslete že furt myslím na žrádlo proč mě však na tom světě nikdo neposlouchá proč mám být jenom malé hloupé děladlo? R: 182

Nevěřím v žádný kecy věřím už jen v sebe a to co neurvu to nebudu mít pročpak mi slibujete po mý smrti nebe když jsem se jednou narodil tak chci i žít Jsem jenom jeden z téhle miliardy lidí kolečko v soukolí co krásně zapadá já nechci stavět vaše blbé pyramidy dejte mi pokoj a vlezte mi na záda I s tímhle plebs blues plebs blues plebs blues i s tímhle plebs blues plebs blues plebs blues

183

Já si to pamatuju Chtěl jsem ti zavolat a říct, že jsi má milá, jediná na světě, která mi ještě zbyla, chtěl jsem ti prostě jenom říci, že jsi láskou mojí a teď se bojím, normálně bojím. V mobilu slyším, jak tam někdo cizí dýchá, veliké ucho se mi do života míchá, co já vím, kdo se mi na druhé straně potutelně směje. Má lásko, zle je, normálně zle je. Chtěl jsem být s tebou, jen s tebou nejvíce, nějací přizdisráči se mi tlačí do mé vlastní ložnice a tvrdí, zvědaví prdi, že je to pro mé dobro, že jsou na svou čestnou práci hrdi, já děkuju, Veliký bratře, sedící na fotelu úplně v tom nejhořejším patře, já děkuju, Veliký bratře, nemysli si, že každá díra v stropě bělobou se zatře, to už tu bylo, s tebou i bez tebe, já o tom něco vím, zasrané STB, já si to pamatuju, tu hrůzu pamatuju, ty noci pamatuju, ta rána pamatuju, zákazy pamatuju, seznamy pamatuju, ty lidi pamatuju, sebe si pamatuju, zbabělce pamatuju, hrdiny pamatuju, mlčící pamatuju, tebe si pamatuju, má lásko, pamatuju. V novinách zahlédl jsem vlastní podobiznu, narozen v komunizmu, umřu v komunizmu, Na četu ČT četují si s mačetami četné čety jako před léty ty samé věty. Lidé se radují, jak je ta pravda prostá, dobře mu tak, však on ví, za co dostal a mezi těmi všemi darebáky jako jeden z mnoha: Vica noha, nějaký Vica noha. 184

Chtěl jsem být s tebou, jen s tebou nejvíce, nějací přizdisráči se mi tlačí do mé vlastní ložnice a tvrdí, zvědaví prdi, že je to pro mé dobro, že jsou na svou čestnou práci hrdi, já děkuju, Veliký bratře, sedící na fotelu úplně v tom nejhořejším patře, já děkuju, Veliký bratře, nemysli si, že každá díra v stropě bělobou se zatře, to už tu bylo, jen v jiném duetu, všechno se vrací a je to zase tu, to vše je zase tady, ta hrůza zase tady, ty noci zase tady, ta rána zase tady, zákazy zase tady, seznamy zase tady, ti lidi zase tady i já jsem zase tady, zbabělci zase tady i čistí zase tady, mlčící zase tady i ty jsi stále tady, má lásko, stále tady. Uděláme z tebe kašpárka na niti, tititi… uděláme z tebe, to co ze sebe, bebebé… uděláme z tebe vyvrhele, televizního Jů i Hele, uděláme z tebe tibetského dalajlámu, Václava Havla nebo jeho první dámu, uděláme z tebe hloupého valacha, čistého anděla i špinavého raracha, uděláme z tebe Ragulina i Holíka, uděláme z tebe zase alkoholika, uděláme z tebe tintili vantili, bude ti to pěkně slušet v režné košili, uděláme z tebe Jerryho i Toma, aby ses tu cítil fakt jak doma, hřebíkem tě přibijeme jako kočku na vrata, tatata tátátá tatata! 185

Já tam byl Vy kdož máte uši k slyšení a oči k dívání Všichni lidé dobré vůle slyšte moje zpívání Chci vám vylíčit příběh smutný jako život sám o tiché bolesti, kterou na duši mám V městě Olomouci, v starobylé metropoli Hané se narodilo dítě samým ďáblem znamenané neboť rudou skvrnu velikosti lipového listu mělo na tváři … zrozené kristu Jeho ubohá matka, jejíž jméno není známo jej položila ke zdi kaple na chladivý mramor aniž komu řekla o tom, aniž zmínila se muži který její tělo ke své rozkoši jen užil Seděl sem vedle ní ve špinavym bordelu jenom tiše plakala a držela mě za ruku Na sobě neměla nic a měla dělat robotu měla se mile usmívat a prodávat nahotu Dítě nalezeno bylo mrtvé druhého dne z rána kněz řekl že tak chtěla vůle všemocného pána A soudní lékař suchou řečí policejní češtiny napsal že smrt nastala ve tři hodiny Netoužila po ničem než po chvíli ticha Přitiskla se ke mě, začala mi šeptat do ucha Že už nemůže dál, že ztrácí víru ve všecko vyprávěla o tom jak jí zaškrtili dětsko Oné noci já v tam v těch místech sem byl avšak jiné sem věci dělal, zpíval a pil 20 metrů stranou kaple na lavičce s láhví vína sem zpíval a tvou blůzu rozepínal Povídala pěkný věci o svym manželi co po ránu jí probouzí hned pěstí do hlavy a její rodiče, že po porodu jí ihned odhodili 20 let jí bylo a už jí docházely síly

186

Svlíkni si košilku lásko moje do rána bílého daleko je do rána bílého ještě kousek krásné je když lidi milujou se Já tam seděl jako cvok a nebyl schopnej slova před jejím pohledem už nedalo se vůbec nikam schovat Pak si lehla na postel a začla usínat zeptala se jestli se o ní můžu postarat Jaký sen se mu zdál, na co myslelo k ránu když vychládalo jeho tělo v bílem povijanu Zda slyšelo můj hlas, zda vidělo hvězdy tváří k obloze a hlavičkou ke zdi Pak už nevnímala a já přes ní položil deku Vyšel sem do noci ven a dusil v sobě chuť vzteku Myslel sem na její strach na každou její ránu jaký sen se jí zdál a na co myslela k ránu Jistě slyšelo můj hlas který parkem zněl Jistě volalo a já ho neslyšel já ho neslyšel a nešel tam kam jít bylo nutné od té doby mé písně jsou bezvýjimky smutné Nechal jsem jí tam ležet a šel pomalu domů Proč sem jí nevytáhl pryč z těch pekelnejch drápů Chtěl jsem si jenom užít, nevědel co bylo nutný od tý doby jsou mý písně bez výjimky smutný Čas odnáší naší bolest zvolna nahoru a hanácká rovina se táhne k obzoru Jako prsty se k nebi tyčí olomoucké věže a to já sem byl kdo tam na mramoru ležel To já tam byl… To já tam byl… To já tam byl… Já tam byl…

187

Penzion česko Krásný kraj všude kolem hezko vítejte v penziónu Česko uprostřed Evropy hory, doly, lesy, vody, pole se snopy Vstřícný lid a přívětivé klima v noci klid dlouhé léto, krátká zima cizinců častý cíl v knize hostí přečtěte si kdo už tady byl Tataři, Avaři, křižáci, barbaři Čingischán na koni, němečtí císaři taliáni, Švédové, Rusové na tancích maďarští strýcové i polští bratranci od jihu Habsburci, z východu soudruzi Hunové i Turci, ba i ti Francůzi návštěvy na víkend a nebo na roky smlouvy o pomoci, dědičné nároky Krásný kraj všude kolem hezko vítejte v penziónu Česko uprostřed Evropy hory, doly, lesy, vody, pole se snopy A paní recepční po každé návštěvě pěkně to uklidí, snídaně je v devět pořádek na dvorku, kuželky a pivec tady si oddáchne slušňák i zločinec v kuchyni na stěně, pekně to vyzerá je podpis Stalina, je podpis Hitlera dvě velká srdíčka a pod tím slova byli zme nadšeni, přijedem znova! Krásný kraj všude kolem hezko vítejte v penziónu Česko uprostřed Evropy hory, doly, lesy, vody, pole se snopy

188

Mámo svaž mi můj ranec Mámo svaž mi můj ranec je ze mě europoslanec ještě si dám jednu jogobellu a rychle mažu na vlak do Bruselu Mám v očích slzy a bolno mi je oni mě poslali do Belgie v Belgii od moře studeně fičí pěkně vám děkuju moji voliči Za mrzký peníz a do cizí země chápete vůbec lidi jak teď je mě jak velká cena bude zaplacena prdel od lavic celá otlačená daleko od domova od Pinkasů to za trest že jsem dostal tolik hlasů ztracený v betonovém koloseu v eu eu eu eu eu eu eu Mámo svaž mi můj ranec je ze mě europoslanec už i ten čokl se mi směje že jedu na pět roků na galeje Přibal mi opodeldok na mé revma ať vše co potřebuje český lev má když by snad pochybělo rozumu ten jistě koupím v místním konzumu Za mrzký peníz a do cizí země odcházím ikdyž vůbec nechce se mě studená rána chladné večery mezi ty všecky eurohujery no viděl někdo takového vola který poslechne to když vlast ho volá jde za hubičku dvacet prodlít v eu v eu eu eu eu eu eu eu Mámo svaž mi můj ranec

189

Malé české blues Koupil jsem kozu, nemám kozu včera mi pošla na virozu kdybych koupil kozla, taky by mi chcip takový jsem cip Do prdele práce Třešeň v rohu zahrady roky mi nesla letos úroda na polovinu klesla že prý špačci, já ti dám špačci snědí spoluobčané Do prdele práce Dřu jak mezek ve zbrojovce ve volném čase za barákem chovám ovce Neuwirt chová rybky v akváriu, má na kontě mega a já nic Do prdele práce Moje stará, škoda slov takový malý Suvorov jak mi liskne, tak to třiskne jak když o traverzu buchne těžký kov Do prdele práce Starší dcera robí v Londonderry mladší čeká děcko, ale neví s kerym synek sedí, bo byl hlupy nechal se chytit Do prdele práce Topolánek, jasne jak facka jezdí v plavkach do Chorvatska já tak možu na horní splav do Lidečka tečka Do prdele práce Na posraného i hovno padá tady je těžká jaká smysluplná rada nejlepší bude odložit bendžo a zajít na jedno Do restaurace Tak ja jdu. Přijdu tak kolem desíti.

190

Baba Yetu R: Baba yetu, yetu uliye Mbinguni yetu, yetu, amina! Baba yetu, yetu, uliye Jina lako litukuzwe. Baba yetu, yetu uliye Mbinguni yetu, yetu, amina! Baba yetu, yetu, uliye Jina lako litukuzwe. Utupe leo chakula chetu Tunachohitaji utusamehe Makosa yetu, hey! Kama nasi tunavyowasamehe Waliotukosea usitutie Katika majaribu, lakini Utuokoe, na yule, milelea milele! R: Ufalme wako ufike utakalo Lifanyike duniani kama mbinguni. (Amina) R: Utupe leo chakula chetu Tunachohitaji utusamehe Makosa yetu, hey! Kama nasi tunavyowasamehe Waliotukosea usitutie Katika majaribu, lakini Utuokoe, na yule, simama mwehu Baba yetu, yetu, uliye Jina lako litukuzwe. Baba yetu, yetu, uliye Jina lako litukuzwe.

191

Don't Worry Be Happy Here's a little song I wrote You might want to sing it note for note Don't worry be happy Every life we have some trouble When you worry you make it double Don't worry be happy Don't worry be happy now Don't worry be happy (x4) Aint got no place to lay your head Somebody came and took your bed Don't worry be happy The landlord say your rent is late He may have to litigate Don't worry be happy (Look at me I'm happy) Don't worry be happy (I give you my phone number when you worry call me I'll make you happy) Don't worry be happy Aint got no cash aint got no style Aint got no gal to make you smile But don't worry be happy Cos when you're worried your face will frown And that will bring everybody down So don't worry be happy Don't worry be happy now Don't worry be happy (x4)

192

Let It Be When I find miself in times of trouble Mother Mary comes to me, Speaking words of wisdom, let it be. And in my hour of darkness She is standing right in front of me, Speaking words of wisdom, let it be. Let it be, let it be, let it be, let it be, Whisper words of wisdom, let it be. And when the broken-hearted people Living in the world agree, There will be an answer, let it be. For though they may be parted There is still a chance that they will see, There will be an answer, let it be. Let it be, let it be, let it be, let it be, Yeah, there will be an answer, let it be, Let it be, let it be, let it be, let it be, Whisper words of wisdom, let it be. Let it be, let it be, let it be, yeah let it be, Whisper words of wisdom, let it be. And when the night is cloudy There is still a light that shines on me, Shine until tomorrow, let it be. I wake up to the sound of music Mother Mary comes to me, Speaking words of wisdom, let it be. Let it be, let it be, let it be, yeah let it be, There will be an answer, let it be. Let it be, let it be, let it be, yeah let it be, There will be an answer, let it be. Let it be, let it be, let it be, yeah let it be, Whisper words of wisdom, let it be.

193

Yesterday Yesterday all my troubles seemed so far away, Now it looks as though they're here to stay, Oh, I belive in yesterday. Suddenly, I'm not half the man I used to be, There's a shadow hanging over me, Oh, yesterday came suddenly. Why she had to go I don't know, she wouldn't say, I said something wrong, now I long for yesterday. Yesterday love was such an easy game to play, Now I need a place to hide away, Oh, I belive in yesterday. Why she had to go I don't know, she wouldn't say, I said something wrong, now I long for yesterday. Yesterday love was such an easy game to play, Now I need a place to hide away, Oh, I belive in yesterday.

194

Norwegian Wood I once had a girl, Or should I say she once had me? She showed me her room, Isn't it good Norwegian wood? She asked me to stay And she told me to sit anywhere. So I looked around And I noticed there wasn't a chair. I sat on a rug biding my time, Drinking her wine, We talked until two, And then she said „It's time for bed.“ She told me she worked in the morning And started to laugh. I told her I didn't And crawled off to sleep in the bath. And when I awoke, I was alone, This bord has flown. So I lit a fire, Isn't it good, Norwegian wood?

195

Yellow Submarine In the town where I was born Lived a man who sailed to sea, And he told us of his life In the land of submarines, So we sailed up to the sun Till we found the sea of green And we lived beneath the waves In our yellow submarine. R: We all live in a yellow submarine, Yellow submarine, yellow submarine. We all live in a yellow submarine, Yellow submarine, yellow submarine. And our friends are all abroad, Many more of them live next door, And the band begins to play. R: (full speed ahead, Mr.Bosun, full speed ahead. Full speed ahead it is, Sgt. Cut the cable, drop the cable Aye, sir, aye Captain, captain) As we live a life of ease, Everyone of us has all we need. Sky of blue a sea of green, In our yellow submarine. R: R:

196

A Hard Day's Night R: It's been a hard day's night, And I've been working like a dog, It's been a hard day's night, I should be sleeping like a log. But when I get home to you I find the things that you do Will make me fell alright. You know I work all day To get you money to buy you things, And it's worth it just to hear you say, You're gonna give me everything. So why on earth should I moan, 'Cos when I get you alone You know I feel OK. When I'm home everything seems to be right, When I'm home feeling you holding me tight, tight, yeah. R: So why on earth should I moan, 'Cos when I get you alone You know I feel OK. When I'm home everything seems to be right, When I'm home feeling you holding me tight, tight, yeah. R: You know I feel alright, You know I feel alright.

197

Help! HELP! I need somebody, HELP! Not just anybody, HELP! You know i need someone, HELP! When I was younger, so much younger than today, I never needed anybody's help in any way, But now these days are gone, I'm not so self-assured, Now I find I've changed my mind, and opened up the doors. Help me if you can I'm feeling down, And I do appreciate you being round, Help me get my feet back on the ground, Won't you please, please help me. And now my life has changed in oh so many ways, My independence seemed to vanish in the haze, But every now and then I feel so insecure, I know that I just need you like I've never done before. Help me if you can I'm feeling down, And I do appreciate you being round, Help me get my feet back on the ground, Won't you please please help me, Help me!, Help me!

198

Ob-La-di Ob-La-Da Desmond has a barrow in the market place, Molly is a singer in a band, Desmond says to Molly - girl I like your face, And Molly says this as she takes him by the hand. R: Obladi, oblada life goes on bra, Lala how the life goes on, Obladi, oblada life goes on bra, Lala how the life goes on. Desmond takes a trolley to the jewellers stores, Buys a twenty carat golden ring, Takes it back to Molly waiting at the door, And as he gives it to her she begins to sing. R: In a couple of years they have built, A home sweet home, With a couple of kids running in the yard, Of Desmond and Molly Jones. Happy ever after in the market place, Desmond lets the children lend a hand, Molly stays at home and does her pretty face, And in the evening she still sings it with the band. R:

199

The Sound Of Silence Hello darkness, my old friend, I‘ve come to talk with you again. Because a vision softly creeping, left its seeds while I was sleeping. And the vision that was planted in my brain still remains within The Sound Of Silence. In restless dreams I walked alone, narrow streets of cobblestone. ‘Neath the halo of a street lamp, I turned my colar to the cold and damp. When my eyes were stabbed by the flash of neon light that split the night and touched The Sound Of Silence. And in the naked light I saw ten thousand people, maybe more. People talking without speaking, people hearing without listening. People writing songs that voices never share and no one dare disturb The Sound Of Silence. „Fools“! said I, „You do not know silence like a cancer grows.“ „Hear my words that I might teach you. Take my arms that I might reach you.“ But my words like silent raindrops fell, and echoed in the wells of silence. And the people bowed and prayed to the neon god they made. And the sign flashed out its warning. In the words that it was forming. And the signs said „The words of the prophets are written on the subway walls and tenement halls“ And whisper‘d in The Sound Of Silence.

200

Cecilia Celia, you‘re breaking my heart. You‘re shaking my confidence daily. Oh Cecilia, I‘m down on my knees. I‘m begging you please to come home. R: Celia, you‘re breaking my heart. You‘re shaking my confidence daily. Oh Cecilia, I‘m down on my knees. I‘m begging you please to come home. Ho home Making love in the afternoon with Cecilia. Up in my bedroom, I got up to wash my face. When I come back to bed, someone‘s taken my place. R: Jubilation, she loves me again, I fall on the floor and I laughing. Jubilation, she loves me again, I fall on the floor and I laughing. Oh oh oh oh oh …

201

All Star Somebody once told me the world is gonna roll me I ain't the sharpest tool in the shed She was looking kind of dumb with her finger and her thumb In the shape of an "L" on her forehead Well the years start coming and they don't stop coming Fed to the rules and I hit the ground running Didn't make sense not to live for fun Your brain gets smart but your head gets dumb So much to do so much to see So what's wrong with taking the back streets You'll never know if you don't go You'll never shine if you don't glow R: Hey now you're an All Star get your game on, go play Hey now you're a Rock Star get the show on get paid And all that glitters is gold Only shooting stars break the mold It's a cool place and they say it gets colder You're bundled up now but wait 'til you get older But the meteor men beg to differ Judging by the hole in the satellite picture The ice we skate is getting pretty thin The waters getting warm so you might as well swim My world's on fire how about yours That's the way I like it and I never get bored R: Somebody once asked could you spare some change for gas I need to get myself away from this place I said yep what a concept I could use a little fuel myself And we could all use a little change Well the years start coming and they don't stop coming Fed to the rules and I hit the ground running Didn't make sense not to live for fun Your brain gets smart but your head gets dumb

202

So much to do so much to see So what's wrong with taking the back streets You'll never know if you don't go You'll never shine if you don't glow R:

203

It‘s My Life This ain‘t a song for the broken-hearted, No silent prayer for the faith-de parted. I ain‘t gonna be just a face in the crowed, You‘re gonna hear my voice when I shout it out loud! R: It‘s my life now or never, I ain‘t gonna live forever. I just want to live while I‘m alive. Its my life, My heart is like an open highway, Like Frankie said. I did it my way. I just wanna live while I‘m alive Its my life! This is for the ones who stood their ground, For Tommy and Gina, who never backed down. Tomorrow‘s getting harder make no mistake, Luck ain‘t even lucky, got to make your own breakes R: Better stand tall when they‘re calling you out don‘t bend, Don‘t breake, baby, don‘t back down! R: R:

204

Za malou chvíli Pojďte si povídat, beze slov povídat tak, aby nikdo kromě nás neměl zdání, že si lze povídat, beze slov povídat, že jsou to rozhovory bez povídání. R: Jen tak mi v myšlenkách pošli pár vět, za malou chvíli máš tu odpověď, pojďte si povídat, beze slov povídat, jen přivřít oči a nic víc, co vám brání? Pojďte si posílat, dopisy posílat, dopisy bez obálek, bez adresátů, pojďte si posílat, dopisy posílat, kolik je lidí, tolik je cizích států. R: Jen tak mi v myšlenkách pošli pár vět, za malou chvíli máš tu odpověď, pojďte si posílat, dopisy posílat, kolik je lidí, tolik je cizích států. R: Jen tak mi v myšlenkách pošli pár vět, za malou chvíli máš tu odpověď, pojďte si posílat, dopisy posílat, adresu není třeba psát - ty tam, já tu ...

205

Sloni Tuhle jsem šel kolem plotu koukalo z něj pět chobotů na každém byl prst ale žádná srst žádná srst tam nebyla Řekl jsem si to jsou oni to jsou ti afričtí sloni bylo jich tam dost celková hmotnost osm tun a tři kila ředkvičky tam soused nasázel loni loni teď mu způsobují nesnáze sloni sloni Volám sousedově matce že má slony na zahrádce řekla že to ví že jsou Fejkovy že je má na hlídání To je teda situace soused odešel do práce doma je sama jen jeho máma je jí pětašedesát zvěř nikdy neměla ráda ke všemu jí berou záda má špatný klouby a sloni troubí že už chtějí něco žrát sloni lidem hrůzu nahání vahou svojí proto taky bývají chováni v koji v Troji Volám sousedově matce ať dá pryč ty chobotnatce řekla to že ne že je ložene že tam u ní zůstanou Musel jsem se tomu divit jak je chce ta ženská živit už není mladá slony nezvládá plot je celý na křivo

206

Volám sousedově matce že se slonům už kakat chce řekla to se ví ať si uleví je to doberé hnojivo pravděpodobně si říkáte jak to příjde že sousedova matka s těmi slony výjde potom se to provalilo prý dostává sedm kilo navíc jako plus je ten sloní trus no tak to se nedivím to se teda nedivím vůbec už se nedivím

207

Houston Captain, this is Houston speaking we have five minutes to take off. Five minutes. All systems - check. Engines - check. Fuel pressure - check. Captain, it's Houston. We have a problem. We have a phone call. It's your wife on the phone. Should we connect her? Ou Kéééj. Máš skafandr? Mám. Helmu? Mám. Palivo a kyslík? Počkej, mám! Raketoplán? Mám. Trysky? Mám. Hlavně na mě mysli! Zavolám! Nelítej moc rychle! Jasně. Dej na sebe pozor! Jistě Jak má bejt přes víkend? Krásně. Vyřídíš ty věci? Příště. Máš počítač? Mám. Mapu? Mám. Šroubovák a pájku? Počkej, mám! Kapesníky? Mám. Brufen? Mám. Máš tu státní vlajku? Tu nehledám! Captain, this is Houston we have got two minutes to take off. Two minutes. All systems - check. Engines - check. Fuel pressure - check. Captain, this is Houston. We have this problem again. It's your wife on the phone again. Should we connect her? Shit! 208

Máš kartáček? Mám. Pastu? Mám. Nůž, vidličku, lžíce? Počkej, mám! Máš pyžamo? Mám. Vodík? Mám. Zavoláš z Měsíce? Zavolám. Jak tam budeš dlouho? Krátce. Dej na sebe pozor! Jistě. Zavolal jsi...? Já vím, matce! Vyřídíš ty věci? Příště. Máš občanku? Mám. Klíče? Mám. Slipy aspoň troje? Počkej, mám! Nabíječku? Mám. Mobil? Mám. Zavolej, žes dojel! Zavolám. Vzal sis takovýto...? Bluetooth. Neponocuj dlouho! Jistě. Kam že to letíte? K Plutu. vyřídíš ty věci? Příště. Neleťete moc rychle! Jistě. Dej na sebe pozor! Jasně. Jak má bejt přes víkend? Krásně. Vyřídíš ty věci? Příště... Five, four, thre, two, one, zero ...

209

Trampská Mlhavým ránem bose jdou, kanady vržou na nohou a dálka tolik vzdálená je blízká, město jsi nechal za zády, zajíci dělaj' rošády a v křoví někdo tiše Vlajku píská, najednou připadáš si ňák príma, svobodnej, a tak, tak ňák, tak ňák, ňák tak. R: Pojď dál, s námo se nenudíš, pojď dál, ráno se probudíš, a vedle sebe máš o šišku víc, pojď dál, pod sebou pevnou zem, pojď dál, a číro s melounem, a meky, miky, vrt, a dál už nic, dál už nic. Mlhavý ráno za tratí, u cesty roste kapratí, sbalíš si deku, spacák, celtu, pytel, a kdyby ňákej úředník začal ti říkat, co a jak, sbalíš si deku, spacák, celtu, pytel, důležitý je to, co jseš, odkud jsi přišel a kam jdeš, co jseš, kam jdeš, co jseš. R:

210

Je to takové Sedím tady v Prazé, je mi tady dobřé všechno je tu supér, všechno je tu cool. Když se někdo sjedé, druhej řekne helé, to mě taky beré, klidně si tu hul! R: Je to takovéé, takovéé...poklesléé, je to takovéé, éé...takovéé poklesléé. Musíš aspoň trochu vědět, co máš dělat, jestli, jak bych to řek, jestli chceš bejt in. Když si vezmeš blbý boty, k tomu blbý džíny, navrch blbej mobil, tak seš out! R: Je to takovéé, takovéé...éé...poklesléé, je to takovéé, pěknéé...takovéé poklesléé. Nemoh bych bejt někdé, kde se nic nedějé, kde to neswingujé, takovej ten klid. Proto sedím v Prazé, tady to fakt žijé, až mi z toho hrabé, zkus to pochopit. R: Je to takovéé....pražskéé, takovéé poklesléé, je to takovéé...pěknéé, takovéé pěknéé pražskéé a poklesléé.

211

Malá píseň do tmy Malá píseň do tmy vždycky přijde vhod mi, šetřím proud, píseň světloplachá škodu nenapáchá, člověk žasne, když se zhasne. Malá píseň do tmy dělá doprovod mi, když jsem sám, píseň, co se stydí v přítomnosti lidí, ta je tichá, nepospíchá. R: Chceš-li si na něco pořádně posvítit, zhasni si, chceš-li se něčeho opravdu nasytit, nejez, chceš-li své běžící myšlenky zachytit, sedni si, chce to svůj čas, vážně, chce to svůj čas. Rec:

V této chvíli nevidím na ručičky hodinek, když si zhasnete, taky na ně neuvidíte, to není marný, v této chvíli nevidím na kalendář na zdi, když si zhasnete, taky na něj neuvidíte, to není marný, v této chvíli nevidím ani sám sebe, když si zhasnete, taky se neuvidíte, to není marný, k tomu všemu, ovšem nejenom k tomu, se tedy hodí malá píseň do tmy.

R: Každý, kdo si svítí, je zapojen v síti jako já, kdyby stroje škytly, bude tma jak v pytli, člověk zírá: černá díra. Pro případy nouze nehledejme dlouze světla zdroj, mějme v každé době trochu světla v sobě, aspoň škvírku, aspoň sirku ...

212

O balónu Jsou věci, který člověk nepochopí, tak třeba například ty rádiový vlny, ve vzduchu po nich není ani stopy, a přitom všude kolem je to vlastně plný, anebo balón: přece když to lítá, člověk by uvnitř čekal ňáký zařízení, řekněme vrtuli, co by tam byla skrytá, jenže v tý kouli nic, ale lautr nic není. R: A přitom vzhůru, nese tě to vzhůru, nedá se to nahmatat ani změřit, vzhůru, nese tě to vzhůru, nezbývá nic jiného, nežli věřit, že když odhodíš všechny pytle s pískem a nažhavíš všechny hořáky, vzhůru, že poletíš vzhůru, až nad mraky, vzhůru, že poletíš vzhůru, až nad mraky. A tak má každý balón svoji duši, duši neviditelnou, co ho nese vzhůru, dál mi to rozebírat nepřísluší, na to jsou odborníci nahoře na kůru, a když má duši balón, mám ji taky, a ta mi poskytuje jedinečnou šanci, že kdybych odhodil ty saky-paky, tak bych se vznášet moh' se stejnou elegancí. R: Vzhůru, nese tě to vzhůru, nedá se to nahmatat ani změřit, vzhůru, nese tě to vzhůru, nezbývá nic jiného, nežli věřit, že když odhodíš všechna závaží a nažhavíš srdce hořáky, vzhůru, že poletíš vzhůru, až nad mraky, vzhůru, že poletíš vzhůru, až nad mraky.

213

O zlaté rybce Jdu takhle po nábřeží a venku zrovna svítá, a to je realita, a to je realita, slunce se zvolna škrábe na věž svatého Víta, a to je realita, a to je realita, vidím, jak u Vltavy ňákej chlap ryby chytá, najednou zlatá rybka se na udici zmítá, a to je realita, a to je realita. R: Nadlábnout se dosyta, či věřit rybce, kam až jde realita, a kde je fik-, fik-, je lepší vzhůru lítat, či jít po šipce, kam až jde realita, a kde je fik-, fik-, fikce? Teď je tu situace velice zapeklitá, a to je realita, a to je realita, víme, že zlatá rybka jakási přání skýtá, a to je realita, a to je realita, jenomže co je doma, jenom to se počítá, tak jedna rána nožem, a přání jsou zabitá, a to je realita, a to je realita. R: Jenže takových rybek už měl ten chlápek v hrsti, a všecky slibovaly, a všecky slibovaly, a když se obměkčit dal a do vody je pustil, i s přáním uplavaly, i s přáním uplavaly, česká ryba je kluzká a šupinami krytá, ta ti něco nakecá a člověk se nachytá, a to je realita, a to je realita. R: Nadlábnout se dosyta, či věřit rybce, kam až jde realita, a kde je fik-, fik-, je lepší vzhůru lítat, či jít po šipce, kam až jde realita, a kde je fik-, fik-, fik-, fik-, fik-, fik-, fik-, fik-?

214

Chůze Rupla se mnou moje společenská příčka, je to mimo jiné pěkná slovní hříčka, kůži ze mě zatím ještě nikdo nestáh', tak se učím chodit po vedlejších cestách. Jen co noha nohu mine, jen co noha nohu mine. R: Jen co noha nohu mine, pomalá chůze, je to zdravý a není to těžký, jen co noha nohu mine, pomalá chůze, ode dneška budu chodit pěšky. R: X:

Konečně - co by ne, všechno bude jiné, jen co noha nohu, jen co noha nohu mine.

R: Naposled se vyspím v povlečení čistém, z počítače mažu operační systém, jedničky se tiše mění v nuly, něco už jsem splatil, ostatní mi prominuli. Jen co noha nohu mine, jen co noha nohu mine. R: R: X: R: R: R:

215

Mám dny Mám dny, kdy vypadám skvěle, a dny, kdy vypadám strašně, však mám-li bejt upřímnej, musím říct, že převažujou - no, znáš mě. Mám dny, kdy jsem velmi vtipný, a dny, kdy jsem velmi trapný, však mám-li bejt upřímnej, musím říct, že převažujou ty špatný. R: V písni se zpívá, že život je náhoda, a já si říkám: ty vole, jak je to možný, že dva dny jseš nahoře a potom tři tejdny dole? Mám dny, kdy jsem velmi bystrý, a dny, kdy jsem velmi tupý, však mám-li bejt upřímnej, musím říct: ty druhý se mi ňák kupí. R: V písni se zpívá, že chvíli je sluníčko a chvíli že zase prší, tak nevím, proč musím furt chodit v gumáku, a všichni kolem jsou suší. Mám dny, kdy jsem velmi svěží, a dny, kdy jsem velmi tuhý, však mám-li bejt upřímnej, musím říct, že převažujou ty druhý.

216

Až se zeptá ráno Až se zeptá ráno, co jsem dělal v noci, proč jsem nevyspalý, řeknu, že ti sukně klouzala po bocích, a tak jsme si hráli. Až se zeptá poledne, co jsem dělal ráno, když se zvedly mraky, zeptal jsem se "ty spíš?", ty jsi řekla "ano", a tak jsem spal taky. Až se zeptá večer, co jsem dělal v poledne, proč jsem nepracoval, řeknu, že jsi spala ještě pořád vedle mne, a tak jsem tě choval. Až se zeptá ráno, co jsem dělal v noci, případně za šera, řeknu, že ti sukně klouzala po bocích, prostě jako včera.

217

Jak to dělaj‘ kosmonauti Dneska jsem se u snídaně zase dusil, bylo ňáký suchý těsto - já vám zkusil, někdo kleje, a tím hřeší proti Bohu, já však hledím na oblohu. Jak to dělaj', no řekněte mi, jak to dělaj' kosmonauti? Všude samý monitory, budíky a stopky, a mezi tím poletujou v kabině ty drobky, ať mi nikdo neříká, že to tam takhle chodí, to by měli pěknej bordel v tý kosmický lodi. R: (Ale) jak to dělaj', no řekněte mi, jak to dělaj' kosmonauti, ím, co dělaj' pionýři, vím, co dělaj' skauti, le jak to dělaj kosmonauti? Tuhle mi zas moje žena hnula žlučí: mačkat pastu od konce se nenaučí, tak jsem aspoň na chviličku vypad' z bytu, a hned jsem byl na orbitu. Jak to dělaj', no řekněte mi, jak to dělaj' kosmonauti? X:

Co když ti daj' do posádky ňákou tetu, čumíš na ni vod obletu do obletu, navíc: praštit dveřma, to tam taky nejde, to bys musel do skafandru, a to tě to přejde.

R: Existuje jedna místnost v každým bytě, kde je člověk v absolutní intimitě, spousta lidí, pokud já vím, tam čte knížky, já však hledím zas do výšky. Jak to dělaj', no řekněte mi, jak to dělaj' kosmonauti? Jestli mají v kombinéze ňákej pytlík nebo prostě něco, kam by to hned chytli, v časopisech odborných se marně hrabu, jako kdyby tyhle věci byly tabu. R:

218

V limitu Já píseň napsal jsem o palčivosti touhy, řekli mi: je to dobrý, ale je to dlouhý, tak jinou napsal jsem, že život je sen pouhý, řekli mi: je to dobrý, ale je to dlouhý, tak pak jsem napsal, že se k přírodě chci vrátit, řekli mi: je to dobrý, ale chce to zkrátit. R: Zkrátit, vyhodit sloku, zkrátit, proboha, kterou, zkrátit, s rozkoší v oku, zkrátit, už tužku berou - no to ne! Tak píšu jinou, a nemám ani boty zutý, bude to blbý, ale vejde se to do minuty, tak píšu jinou, že z lásky jsem jak pominutý, bude to blbý, ale vejde se to do minuty, tak píšu jinou, a není to moc napadnutý, bude to blbý, ale vejde se to do mi- píp-píp...

219

Já na tom dělám Už to mělo být, ono to není, noto je nadělení, no to je nadělení. Už jsem to měl mít, do bot mi teče, snad dneska večer, snad dneska. R: Já na tom dělám Já na tom makám Už na tom dělám třetí den a ono ne a ne a ne Já na tom dělám Já na tom makám Už na tom sedím přes týden a ono ne a ne a ne A z ničeho nic, telefon zvoní, To budou oni, no to budou oni. Zkus jim něco říct, že tady nejsem, že jsem šel se psem, že jim zavolám. R: R: Někdo zaklepal, u našich dveří, Ňáký frajeři, divný frajeři. Jestli můžou dál, jenom na chvíli, že by si rádi promluvili, o samotě. R:

220

Senecte, pomoz Senecte, pomoz, má tchýně otekla celá, po bílém víně a po červeném, jí nebylo lépe Senecte, pomoz. Dnes se oklepe R: No ty jsi prorok bez klamu a falší ty jsi ten pravý! Kdo je tam další? Senecte, pomoz, můj strýček sype si písek, do očních víček a když pak mrkne, ono to šustí Senecte,pomoz. Dnes ho to pustí R: Senecte, pomoz, mám bratra píchl se dřívkem, do měkkého patra a z rány vylez, tesařík dravý a čtyři larvy. Dnes bude zdravý R: Tak jen mi vyndej, z břicha tu dýku mám jedenáct vředů, na dvanácterníku a další se tam, už sotva vejde Senecte, pomoz. Dnes tě přejde R: Kdo je tam další? Kdo je tam další? Další...

221

Štafle Bydlím v Praze na Smíchově, kousek od Tatrovky, červenec byl horký a my malovali byt, potřebovali jsme sehnat štafle za tři stovky, lepší vlastivědnou procházku jsem nemoh' mít, to teda ne. Vyšel jsem si přes Kampu, poslouchal její mlýny, milenci se nestyděli, růžoví a svěží, vrby měkce koukaly skrz přerostlé ofiny, tak jsem prošel Kampou a mířil k Mostecké věži, ke věži. Rec: Bitte schön, wie kommt man zum Wenzelsplatz? Ja, ja ja ... Železářství na náměstí v srdci Malé Strany, parní pekárna sem voní, až se hlava motá, štafle nebyly a nejsou, stále vyprodány, zeptejte se někde jinde, zkuste to u Rotta, u Rotta. Cesta vedla přes Karlův most, co má ve zdi žloutky, na Vltavě čistila si peří vodní fauna, i rackové rovnali si na slunci peroutky, znečisťujíc přitom sochy Matyáše Brauna, Matěje. Rec: Please, would you be so kind just to tell me where can I find the Wenceslas Square? Yes, yes yes ... Staré Město přijalo mě jako svého syna, jen holubi vystřídali klouzavý let racka, pátá bila z radnice a taky z Klementina, když jsem kráčel po náměstí primátora Vacka, doktora. Železářství U Rotta stojí naproti kašně, jeho průčelí zdobí stylová štukatura, zvenku hraje vám na city, zevnitř však na vášně, když na dveřích objevíte nápis "inventura", do háje. Tak jsem prošel Staré Město, prošel i to Nové, prošel jejich uličky, ty starší i ty užší, Praha je a zůstane má věčná první love, nesehnal jsem sice štafle, leč potěšil duši Čecháčka. Rec: Prostite, požalujsta, kak mne projti k Berjozke ili k Čajke? Da, da da ... 222

A jako bych ty štafle měl a stoupal po nich vzhůru, tak mi bylo, když jsem končil tuhle pěší túru, Praha je krásná, když slunce svítí do Čertovky, zkuste taky někde sehnat štafle za tři stovky, tři kila.

223

Voda se neutopí Napsal jsem ti písničku, abys už neplakala, napsal jsem ti písničku, abys byla veselá, kdyby jsi se pousmála, to by jsi mě potěšila. R: Vždyť víš že voda se neutopí, plamínek nespálí, lávky jdou přes příkopy, proč bychom se báli? Vítr se nezadusí, dálka se nevzdálí, jsem vždycky tam, kde ty jsi, proč bychom se báli, proč bychom se báli. Napsal jsem ti písničku, aby sis byla jistá, napsal jsem ti písničku, že jsi moje jediná, kdyby jsi se pousmála, to by jsi mě potěšila. Vždyť víš že voda se neutopí, plamínek nespálí, lávky jdou přes příkopy, proč bychom se báli? Vítr se nezadusí, dálka se nevzdálí, jsem vždycky tam, kde ty jsi, proč bychom se báli. Voda se neutopí, plamínek nespálí, lávky jdou přes příkopy, proč bychom se báli? Vítr se nezadusí, dálka se nevzdálí, jsem vždycky tam, kde ty jsi, proč bychom se báli, proč bychom se báli, proč bychom se báli.

224

Já se v tom nevyznám Já se v tom nevyznám Já se v tom neorientuju Já se v tom neorientuju Já se v tom nevyznám Já se v tom neorientuju Já se v tom neorientuju Už nevím co je vpravo A co vlevo Kde má ta věc svou hlavu A kde střevo Už se mi třesou ruce Potím se čůrkem Tohle je ještě horší Než vojna s Turkem Já se v tom nevyznám Já se v tom neorientuju Já se v tom neorientuju Já se v tom nevyznám Já se v tom neorientuju Já se v tom neorientuju Ke komu se mám přidat Když vyjdu z domu Vždyť já bych rád zaplatil Jen vědět komu Komu se podřizovat A komu velet Kdo asi půjde k moci Kdo do pr- říkám vám Že se v tom vůbec nevyznám Já se v tom neorientuju Já se v tom neorientuju Já se v tom nevyznám Já se v tom neorientuju Já se v tom neorientuju

225

226

227

Obsah 1 1. signální..................................128

A A Hard Day's Night....................197 Ak nie si moja............................129 Alison Gross................................44 All Star......................................202 Amazonka.....................................3 Anděl...........................................39 Antiptáčata....................................4 Až..............................................133 Až mě andělé............................115 Až se k nám právo vrátí..............42 Až se ti bude zdát.........................5 Až se zeptá ráno.......................217

B Baba Yetu..................................191 Babička Mary..............................96 Babylon.....................................136 Bahama rum.............................172 Báječná ženská........................126 Batalion.......................................29 Bedna od whisky.........................50 Bláznova ukolébavka..................41 Bodláky ve vlasech.....................36 Bratříčku zavírej vrátka...............70 Buráky.........................................51

C Cecilia.......................................201 Cukrářská bossa-nova..............142

Č Čarodějnice z Amesbury.............23 Černý muž...................................53 Červená řeka..............................97 Čtyry bytelný kola.......................86

D Dajána.........................................98 Darmoděj..................................154 228

Dej mi víc své lásky....................62 Divoký koně................................16 Do Nového Skotska....................22 Dobrý bůh to ví............................30 Dokud se zpívá ještě se neumřelo ....................................................17 Don't Worry Be Happy..............192 Donald MacGillavry.....................21 Dva havrani.................................24

E Elektrický valčík........................127

F Fotbal........................................150 Franky Dlouhán...........................38 František.....................................82

G Generační...................................46

H Hej kapitáne................................48 Hej lidi.........................................35 Hejkal........................................112 Hejna včel...................................47 Help!..........................................198 Hlídač krav................................144 Holka od koní..............................25 Holky z naší školky.....................76 Hollywood.................................168 Holubí dům..................................63 Houston.....................................208 Hráz.............................................87 Hrobař.........................................80

Ch Chodím po Brodwayi..................52 Chůze........................................215

I It‘s My Life.................................204

J Já budu chodit po špičkách........68 Já na tom dělám.......................220 Já písnička..................................32 Já se v tom nevyznám..............225 Já si to pamatuju.......................184 Já tam byl..................................186 Jak to dělaj‘ kosmonauti...........218 Jarní tání.....................................99 Jaro.............................................64 Jasná zpráva...............................72 Jdou po mně jdou.........................6 Je to takové...............................211 Jednou mi fotr povídá...............107 Ježíšek......................................177 Jožin z bažin...............................65

K Když mě brali za vojáka............145 Když náš táta hrál.......................90 Kluziště.......................................91 Kometa......................................157 Kozel.........................................160 Krajina větrných mlýnů...............49 Krysař............................................7 Křeček.........................................27

L Ladovská zima..........................174 Lachtani....................................146 Let It Be.....................................193 Little Big Horn.............................61 Lodníkův lament.......................125

M Malá píseň do tmy....................212 Malagelo....................................116 Malé české blues......................190 Mám dny...................................216 Mám jednu ruku dlouhou..........113 Mámo svaž mi můj ranec..........189 Máňa...........................................83 Maruška....................................165 Mávátka....................................178 Medvídek..................................109

Metro pro krtky..........................158 Míle...........................................100 Milionář.....................................138 Mladičká básnířka.....................140 Modrá je dobrá............................79 Morituri te salutant......................71 Motýl..........................................117 Muzeum....................................134

N Na kolena..................................110 Na sever....................................104 Nad Sázavou..............................92 Nad stádem koní.........................14 Náhrobní kámen.........................69 Never more...............................141 Nie alebo ano............................132 Norwegian Wood......................195

O O balónu...................................213 O zlaté rybce.............................214 Ob-La-di Ob-La-Da...................199 Okno mé lásky............................73 Okoř............................................59 Omnia vincit amor.......................15 Osmý den....................................74 Ostravian Pie............................180 Otec a syn...................................40

P Pane prezidente........................170 Panenka....................................108 Pavilon č. 5...............................156 Penzion česko...........................188 Petěrburg..................................147 Pijte vodu..................................148 Píseň zhrzeného trampa...........149 Plebs blues...............................182 Plzeňská věž.............................122 Pochod marodů........................151 Poslední kovboj........................102 Povídej........................................75 První tání.....................................37 Přátelství.......................................8 Převez mě, příteli......................161 229

Přítel............................................26 Psí známka...............................123

Tulácký ráno................................31 Ty a tvoje sestra........................130

R

U

Rána v trávě................................85 Ráno bylo stejný...........................9 Reklama na ticho........................28 Rodné údolí.................................60 Romeo a Julie.............................10 Rosa na kolejích.......................101 Rovnou........................................54

Už to nenapravím.......................12

V

Sametová..................................114 Senecte, pomoz........................221 Severní vítr..................................55 Slaboch Ben................................88 Sloni..........................................206 Snad jsem to zavinil já................66 Stará archa.................................56 Staré dobré časy.......................152 Starý muž..................................164 Strom.........................................118

V limitu......................................219 V moři je místa dost..................176 V pekle sudy válej.....................103 Valčíček.......................................58 Valčík na rozloučenou...............120 Variace na renesanční téma.....105 Večerníček..................................13 Velká voda................................162 Velká zpověď............................166 Velrybářská výprava.................121 Víno.............................................33 Voda čo ma drží nad vodou......131 Voda se neutopí........................224 Vosa............................................81 Všechno bude fajn.....................111 Vzhůru na palubu........................34

Š

Y

Šnečí blues...............................159 Štafle.........................................222 Štěstí je krásná věc..................106

Yellow Submarine.....................196 Yesterday..................................194

S

T Taky jsem se narodil bos............67 Tanec mezi vejci.......................181 Tereza.........................................84 Těšínská...................................173 The Sound Of Silence...............200 Tisíc mil.......................................57 Toulavej.......................................11 Trampská..................................210 Trh ve Scarborough....................93 Třešně zrály................................94 Tři kříže.....................................119

230

Z Za malou chvíli..........................205 Za svou pravdou stát..................20 Zahrada ticha..............................43 Zachraňte koně...........................78 Zatanči......................................155 Zatímco se koupeš...................143 Zítra ráno v pět............................18 Zpátky do lesů.............................19 Zuzana........................................95

Ž Želva.........................................124