Almanach prací žáků českého jazyka „Hymna života
Život je šance - využij ji Život je krása - obdivuj ji Život je blaženost - užívej ji Život je sen - uskutečni ho Život je výzva - přijmi ji Život je povinnost - naplň ji Život je hra - hrej ji Život je bohatství - ochraňuj ho Život je láska - potěš se s ní Život je záhada - pronikni ji Život je slib - splň ho Život je smutek - překonej ho Život je hymna - zpívej ji Život je boj - přijmi ho Život je štěstí - zasluž si ho Život je život - žij ho.“ (Matka Tereza)
Slohová práce
(Úvaha) Téma: Je lepší nevyčnívat z řady?
Je lepší nevyčnívat z řady? Proč bychom neměli vyčnívat z řady? Já říkám, že bychom měli, ale co je jedna osoba proti většině? Stádo, dav – je to něco obrovského, co se drží jediného názoru a ignoruje ty, co mají jiný nápad. Dav se dá také velice snadno zmanipulovat a usměrnit. Názorný příklad je ve 2. světové válce a mnoha dalších, kde se vždy vyskytl jeden vůdce, řečník nebo bojovník, který strhl vždy tak obrovskou lavinu ničivých událostí, že se na to nesmí nikdy zapomenout. Co kdyby tehdy vystoupil někdo z řady a vzepřel se? Dopadlo by to stejně, nebo jinak? To se asi nikdy nedozvíme, protože není nikdo znám, kdo by to alespoň zkusil. A na druhou stranu, Hitler taky vystoupil z řady a k nohám mu padl skoro celý svět. Nejnebezpečnější tedy není samotný dav, ale ten, kdo dal podnět k jeho vytvoření. Samozřejmě, že bez takových lidí bychom dnes byli v mnoha věcech pozadu, protože ruku v ruce s nimi jde i jistý pokrok, otázkou však zůstává, proč je k tomu potřeba tolik nevinných lidských životů? Je tedy lepší nevyčnívat z řady? To je relativní a musí si na to přijít každý sám, protože na tohle neexistuje žádná příručka. Konec konců, největšími zbraněmi nejsou jaderné zbraně ani pistole, ale jazyk, řeč a manipulace, které jdou spolu ruku v ruce odnepaměti. Slabá L. VIII. A
„Učitel ti může otevřít dveře, ale vstoupit do nich musíš ty sám.“
(Neznámý autor)
Slohová práce
(Úvaha) Téma: Lžu. Proč?
Lež Většina lidí si myslí, že je lež špatná. Podle mě to ale není pravda. V dnešní době se lže poměrně často. Většinou je to ze špatných důvodů, zlomyslnosti, hrdosti nebo závisti. Taková lež hodně často přechází v pomluvy. V minulosti byly za lhaní a pomlouvání obviňovány převážně ženy. Nevím, proč tomu tak bylo, když velká část mužů lhala, lže a bude lhát lépe než ženy. Muži velmi často lžou kvůli nevěře nebo proto, že ztratili práci. Mnohdy kvůli tomu nemají špatné svědomí. My, ženy, naopak máme aspoň výčitky, špatné svědomí a většina se přizná (neplatí to o všech ženách). Tuhle lež bych zařadila do kategorie „špatná lež“. Na druhé straně je lež užitečná a někdy i oprávněná. Například když matka zjistí, že její dítě někoho okradlo, nebo způsobilo trestný čin. Tato žena je postavena do velmi složité situace. Ví, že by to měla nahlásit na policii, ale zároveň je to její dítě, které vychovala a porodila. Asi si myslíte, že by to měla nahlásit. Zkuste se vžít do této situace a uvidíte, že se nebudete moci rozhodnout. Kategorie „Užitečná lež“ se používá především při vyjednávání, ochraně nebo při přibarvení nějakých zážitků. Určitě ji každý z nás alespoň jednou použil. Já osobně lžu kvůli tomu, abych nikoho nezranila, neublížila mu nebo ho nezklamala. Lžu třeba kvůli známkám. Většinou se přiznám, nakonec pak zjistím, že jsem se nemusela ničeho bát, protože rodiče to vzali dobře. Obvykle mě donutí se lépe učit. Pro někoho to je nepříjemná věc. Ale obvykle to pomáhá dostat lepší známku. Taky jsem lhala kvůli tomu, abych neublížila kamarádce tím, že bych jí řekla pravdu o tom, co se o ní povídá. Raději jsem ji povzbuzovala a před pomluvami bránila. Jakmile jsem uznala za vhodné, že bych jí to měla říct, tak jsem to prostě udělala. Ona mi jen řekla, že o tom všem ví a že si cení toho, co jsem pro ni udělala. Takže se ptám. Existuje někdo, kdo nikdy nezalhal? Myslíte si, že lež je opravdu tak špatná?
Dufková M. VIII. B
Slohová práce (úvaha) Téma: Když příroda pláče…
Uvažovala jsem nad tím, jak může příroda plakat. Jaký k tomu je důvod? Je to kvůli lidem? To my jsme ty nestvůry? Člověk by nevěřil, jak přírodě ublíží, když vyhodí plastovou láhev. Ta se rozkládá spousty a spousty let, než ji příroda znovu pojme za svou. Líbí se mi, že lidé vymýšlí takové věci, jako jsou tašky, které se za dva roky rozloží. Ovšem je šok, když něco takového najdete na dně skříně… Navíc jsou tu i tací, kteří přírodě ubližují zcela úmyslně. Příroda pak roní další a další slzy. Pro nás je její bolest nepředstavitelná. Připadá mi to jako v ringu. Zem proti lidem. A jak je zvykem…lidé zasahují tvrdé rány. Ale proč? Proč jsme taková monstra? Proč se lidé snaží vytěžit ropu do poslední kapičky? Pralesy do posledního stromu? Proč? Jednou se ale Zemi uleví. Lidé ji opustí, i když ji zmačkají a vyhodí jako popsaný papír. Najdou si nový…čistý a nepoškozený, který zničí stejně jako Zem. Proč jsou lidé tak hloupí? Proč vyhazují jídlo jen tak? Proč bezdomovci nosí odpadky do lesa? Cožpak je to baví? To jim nedojde, že jim domek z papíru vydrží leda tak do prvního deště? Vždyť je to absurdní. Netřídit odpad, zakládat nelegální skládky, ničit svět… To jsou lidé opravdu tak tvrdošíjní? Proč vyvražďují ohrožené druhy?
Cožpak nevědí, že příroda pláče? Bojím se, že na tyto otázky nikdy nenaleznu odpověď. Ale vlastně ji ani znát nechci. Bojím se toho, co si někteří jedinci myslí. Měli bychom přírodu opečovávat, starat se oni… Je to ten největší skvost, který existuje. Člověk ani neví, kolik krásy má kolem sebe…. Daníšková B. VIII. B
Slohová práce (úvaha)
Téma: Moderní je nekouřit
Proč nekouřit? Je kouření nezdravé? Myslím si, že ano. V dnešní době se počet kuřáků rapidně zvedl. Kouřit začínají nejen lidé ve středním věku, ale i mladiství, kteří ještě ani zdaleka nedovršili dospělosti. A proto se ptám: Proč se počet kuřáků nesnižuje? Opravdu je v dnešní době tak moderní kouření? Chcete – li znát můj názor, tak odpověď je NE. Podle mě je moderní nekouřit a to už z několika důvodů. První důvod je ten, že cigarety jsou drahé. To opravdu chtějí kuřáci utratit své jmění jen za cigarety? Vždyť by se za tolik peněz dalo koupit úplně něco jiného a mnohem víc užitečného. Podle mě by výrobci měli cigarety zdražit, nebo už je vůbec nevyrábět. Třeba by to kuřáky odradilo a příroda by bez poházených nedopalků byla mnohem hezčí. Dalším důvod je ten, že hodně lidí v restauracích kouří. Nekuřáci by si rádi vychutnali své jídlo, aniž by jim do nozder proudil ne příliš vábně vonící kouř z cigaret. A proto se ptám: Kuřáci, chcete, abyste ostatním lidem znechucovali jejich pochoutky? Nechcete si raději chodit zakouřit před restauraci?
Třetí důvod je zdraví. Kuřáci, ať už více závislí, či méně, si vdechovaným kouřem ničí plíce, a nejen ty. Ničí zdraví i přátelům, spolupracovníkům anebo jen lidem, které potkávají s cigaretou v ruce na ulici. Mají zapotřebí pořád kašlat a navštěvovat lékaře? Myslím, že kdyby kuřáci přestali kouřit, všem by se ulevilo. Linhartová P. VIII. B
Slohová práce (Úvaha) Téma: Potřebujeme umět cizí jazyky?
Potřebujeme umět cizí jazyky? Právě mi je 20 let. Dokončil jsem střední školu a začínám přemýšlet, co budu v budoucnu dělat. Vždycky jsem si přál pracovat v Anglii, ale umím dost dobře anglicky? Najdu si tam dobrou práci? Co zkusit vystudovat anglickou vysokou školu? Ovládal bych plynule anglický jazyk, ale byl bych dost dobrý, abych tam mohl pracovat? Mám na to? Zvládnul bych to v pořádku, či budu propadat a jen tak „proplouvat“ všemi předměty…? Nebo mám raději jít do Německa a zkusit pracovat tam? Znamená to spoustu cestování a navíc, co můj domov? Budu tam bydlet trvale, nebo dojíždět? Budu se setkávat s rodinou a přáteli? Jak zní známé přísloví: „Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem“. Platí anebo ne? Mám se tímto příslovím řídit? Bavilo by mě cestovat po světě. Ale stačí mi tyto dva jazyky, které částečně umím? Co se učit další? Které? Ruštinu, francouzštinu, španělštinu? Který je asi nejlepší? Nebo to mám vše zahodit a zůstat doma v České republice a postačit si s češtinou. Zbavil bych se mnoha problémů a starostí. Budu blízko své rodiny a lidí, co dobře znám.
Ale cestování mě láká víc. Chci vidět moře, pouště, pláže a spoustu krásných míst. A navíc existují spousty slovníků a překladačů. Nemusím být k tomu přece „vysokoškolák“ a umět deset jazyků. Nebo ano? Je lepší tohle vše umět? Myslím si, že takhle dobrý nebudu. Umět cizí jazyky se do života hodí. Je dobré ovládat jazyk, který hraje prim. Člověk je pak svobodný. Heckr J. VIII. A
Slohová práce (Úvaha) Téma: Je lepší nevyčnívat z řady?
Procházka M. VIII. A
Vyčnívat z řady? Ano – ne? Domnívám se, že pokud by nikdo nevyčníval z řady, svět by byl moc monotónní a nebyla by ani špetka pobavení, na které jsme zvyklí. Ale pokud chci vyčnívat z řady, nebudou se ostatní lidé smát? To záleží na povaze druhého člověka a už ne tolik na nás, protože my nemůžeme ovlivnit chování druhých lidí. Když vyčníváme z řady jakkoliv, ať už je to rasou, barvou vlasů, chováním, přízvukem, řečí, vlastnostmi, tak to neovlivňuje naše práva. Každý člověk, přestože je každý nějak rozdílný, by měl být rovnocenný. Má to nějaké nevýhody? Pokud rádi bavíte lidi, má to pouze jednu nevýhodu. Vždy se najde někdo, kdo by utlačoval vaše práva kvůli vaší rozdílnosti. Výhoda je, že každý člověk může být jiný, jinak zábavný, a to tvoří svět rozmanitým. Ovšem rozdílnými se nemusíme stát z vlastní vůle. Můžete se narodit třeba s vadou řeči. Poté již záleží na kolektivu, jak vás přijme. Vyčnívat z řady je pro svět důležitý faktor, jelikož jinak by tu bylo vše stejné. Kdybyste nevyčnívali z davu svým názorem, nikdo by si nevšímal problémů a nedostatků, které vás trápí, nikdo by vás nepodpořil a nikdo by s vašimi problémy nic neudělal.
A jaké to má důsledky? Někteří lidé, kteří nerespektují druhé, kteří si myslí, že jsou nejlepší, se vám budou smát za vaši odlišnost. Ale někteří lidé to vezmou jako vítanou změnu do života. Většina lidí se obléká a chová jako každý jiný člověk na planetě, ale když jim otevřete oči svou odlišností, začnou se na svět dívat lépe a stanou se alespoň v něčem výjimeční. Ovšem samozřejmě se domnívám, že kdybyste se změnili chováním z normálního člověka na vandala ulic, moc lidí tím nepotěšíte. Přemýšlím nad tím, že když lidé budou čím dál tím více výjimeční, tak ze světa vymizí nuda a všichni se budeme bavit více, než se nám kdy zdálo. Být jiný je vlastnost, která má své klady a zápory. Pro mě osobně převažují klady, a tím pádem jsem rád za to, že může být každý rozdílný.
Slohová práce
(Úvaha)
Lžu. Proč? Je milosrdná lež dobrá? Podle mého názoru jde především o situaci. Například lhát svému příbuznému před operací, že všechno určitě dopadne dobře, vám zajistí klidný průběh operace. Ale lhát svému manželovi, že jste mu věrná, přestože nejste, už není nevinná lež. Milosrdná lež je dobrá, když se za ní skrývají dobré úmysly. Proč lžeme? Myslím si, že většina z nás lže proto, aby vylepšily svět kolem, nebo sami sebe. Domnívám se, že každý alespoň jednou zatajil špatnou známku, nebo jednu ze svých horších vlastností. Každý jednou zalhal, ale pak musel nést následky. Dokázala bych týden nelhat? Kdyby to nebyl moc špatný týden, myslím si, že ano. Ale bylo by to těžké, když počítáte i legraci s kamarádkami a pár špatných známek. Přesto všechno bych se odhodlala a dokázala bych to. Souvisí nedůvěra se lží? Jak bych se zachovala, kdyby mi někdo lhal? Podle mého názoru, nedůvěra na lži přímo závisí. Kdyby vám někdo lhal, vaše důvěra k němu prudce klesne. K člověku, který by mi lhal, bych se zachovala podle velikosti jeho lží. Lež má své dobré a špatné stránky. Lež je prostě součástí života, stejně jako nás samých.
Kellerová Z. VIII. A
Slohová práce
(Úvaha)
Téma: Cizí jazyky
Potřebujeme umět cizí jazyky?
Kdybychom neuměli cizí jazyky, tak by to ve světě nevypadalo jako teď. Každý by měl jen svůj mateřský jazyk a nedokázal by se domluvit v zahraničí. Nebyla by taková možnost pro cestování, zahraniční politiku a domluvy mezi státy. Myslím, že umět cizí jazyky je prospěšné a důležité. Učíme se mnoho nového, potom také máme větší možnosti. Třeba, když chceme najít práci. Všichni víme, že už v mnoha zaměstnáních je potřeba umět cizí jazyky. Když je budeme umět, nebo alespoň trochu ovládat, tak budeme mít větší šanci najít nějakou slušnou práci. Uvažuji, že také cestování by nebylo jednoduché. Ano, cestovat by se asi dalo, ale kdybychom měli v cizině nějaký vážný problém a nedokázali bychom si poradit a domluvit se, jak by nám bylo?. Asi by se nikomu moc cestovat nechtělo. Lidé by nemohli poznávat kultury jiných zemí. Je neférové, že se jako světový jazyk učí angličtina, ale to už určitě nezměníme. Neustále přemýšlím nad tím, jaké by to bylo, kdyby světovým jazykem byla čeština. Musí to být velká výhoda. Ale kdyby nebyl jeden určený jazyk, tak by nebyly domluvy mezi státy a myslím, že by bylo více sporů a byly by nepokoje. Určitě je výhodné umět cizí jazyky, nebo alespoň ovládat jejich základy. Svět by nebyl takový, jaký je teď. Dryjáková D. VIII. A
„Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít.“ (Jan Werich)
Robinsona brzy ráno probudí zvláštní zvuk ze stromu, který dělal ŠŠŠŠŠŠ! Robinson: ,,Ty umíš mluvit?“ Strom: ŠŠŠŠŠŠ! Robinson: ,,Takže neumíš mluvit?“ Strom: ŠŠŠŠŠŠŠ! Robinson: ,,Ty si ze mě budeš dělat srandu?!“ Strom: ŠŠŠŠŠŠŠ! Robinson: … Strom: ŠŠŠŠŠŠ! Robinson: ,,Takže ty si ze mě budeš dělat ŠŠŠŠŠŠ?!“ Strom: ,,Né, jenom nacvičuju mašinku!“
Zdrůbecký V., Doege L. VII.B
NAFOUKANÁ ČEPICE
Robinson: „Áá, tady jsi!“ Čepice: „Jó, jsem úplně mokrá!“ Robinson: „To jsem tak rád, že jsem tě našel.“ Čepice: „Ale já jsem mokrá!“ Robinson: „Tak tě pověsím na strom.“ Čepice: „Ty větve pořád všude tlačí.“ Robinson: „Nestěžuj si pořád!“ Čepice: „Já jsem zvyklá na komfort.“ Robinson: „Pětihvězdičkové hotely nevedeme.“ Čepice: „To raději zůstanu mokrá!“ Robinson: „Tak buď!“
Robinson odešel a tak zůstala čepice mokrá.
Zettelová K., Labudová L., Malá B. VII. B Tato zpověď není zcela podle pravdy!!!
Boxerky
29. 5. 2014 Šmejd jeden! Dneska se rozhodl, že ho budu krýt ještě den. Říkám mu Frantík (tomu člověku samozřejmě) 13:49 Už se zase drbe. Nenávidím ho. Pořád do mne něco pouští. Nevím, co to je. Deprimuje mě to. 16:30 Šmejd jeden. On si nemůže dojít na velkou. Ty plyny mě rozežírají. Tak je 21:45 a já jdu do koše. 30. 5. 2014 10:45 Franta vstává. Bere mě z koše a hodí mě do pračky. Sype na mě nějaký žravý písek a nahoru lije Vaniš. 11:45 Už skoro hodinu se točím a na hlavu mi pořád teče ten Vaniš. Ptám se ostatních boxerek na hygienu. Dozvěděl jsem se, že na tom tak špatně nejsem, ale stejně mě to štve. 14:16 Právě visím na prudkém slunci. Čistý, složený. 17:00 Tma. Všude je tma, spal jsem a teď nevím, kde jsem. 1. 6. 2014 7:30 Frantík mě táhne v něčem na kolečkách. Prý jdu někam do přírody. Ten den už se nic zajímavého neděje. Šlauf J. VIII. A
Robinson a strom
R: „Ahoj strome!“ S..... R: „Tak ty mne ignoruješ.” S..... R: „Víš, stojíš mi v cestě.” S..... R: „Uhni!” S..... Robinson půl hodiny hleděl na strom a dožadoval se odpovědi, Ta však stále zněla. S.... R: „Uhni, nebo se neudržim!” S.... Robinson začal do stromu vztekle kopat a mlátit, ale po pěti minutách padnul vyčerpáním. R: „Ehm, máš tuhý kořínek.” S.... R: „Víš co, já tě pokácím.” Ale Robinsonovi došlo že nemá čím. A začal do stromu opět kopat a mlátit, po další hodině Robinson řekl: „Vyhrál jsi.” A strom obešel. Poté, co odešel za strom, na něj spadl asteroid.
Velich D. , Kunc P. VII. B
Tabule
30. 3. 2014 Já, školní tabule, jsem zase špinavá. Nikdo mě neutírá. Ani když jsem popsaná a špinavá od těch jejich fixek. 31. 3. 2014 Dnes mě ta nepříjemná uklízečka konečně umyla. 1. 4. 2014 Je neděle a nic se neděje. Je tu nuda a tma. Hodil by se mi kamarád. 2. 4. 2014 Přivalily se hordy dětí a píší na mě nesmyly. A to ještě není ani hodina. Nejvíc ze všech ten Jakub Šimsa z VIII. A. 3. 4. 2014 Dnes je volno, takže jsem tu zase sama … o 3hod. později: A hle, je tu asi nový kamarád. Nějaká elektronická tabule a pokládají ji hned vedle mě. 3. 4. 2014 VEČER Ale nééé, sundali mě a hodili mě na velké stěhovací auto. Už vím co se děje. Vyměnili mě. Mě, věrnou tabuli, co jsem tu byla 20 let. Vyměnili mě za tu NOVOU… 4. 4. 2014 Jsem na skládce. Jsem tu se spoustou nových přátel. Dokonce jsem méně špinavá než ve škole. 5. 4. 2014 Pomoc! Dali mě do stroje, do kterého něco vleze a vyleze to jako kostka šrotu. To je asi můj konec!!! Diviš M., Šimsa J. VIII. A
Robinson Crusoe a jeho nekonečný příběh
V: Po ztroskotání Robinsona Crusoe v roce 1569 uplynulo 5 týdnů. Jednou takhle ráno, když se vzbudil, říká… R: Nemůžu tady jen tak trčet a koukat do moře, musím se vrátit domů. Nejprve bych měl jít na průzkum. V: A tak se náš Robinson vydal do nedaleké jeskyně, s přístupem k moři. R: Hele, vor… asi tu nebudu sám. Vypadá to, že jeho majitel už ho nebude potřebovat. V: Robinson vor odtáhnul ke své pláži, kde ho zprovoznil, aby vydržel celou cestu. R: Nevím, jak dlouho budu na cestě, tak si obstarám pár zásob jídla a vody. V: Po půl hodině hledání zásob si šel ještě pro kokos. R: Pojď sem, ty kokose, nadutej! K: Nepudu, nepudu… R: Říkám, pojď sem, akorát mě zdržuješ. K: Fajn… V: BUM!!! Kokos mu spadl přímo na hlavu. Robinson ztratil paměť a vor odplul zpět do jeskyně. Po dvou hodinách se Robinson probral. R: Hmm…Nemůžu tady jen tak trčet a koukat do moře, musím se vrátit domů…
Konec… nebo začátek? Hons T., Jizba M. VII. B
Dialog Levé a Pravé boty
Levá: ,,Proč musí být jen jedna levá bota?“ Pravá: ,,Pozor tam dole.“ Levá: ,,To mluvíš na mě?“ Pravá: ,,Na koho jiného!?“ Levá: ,,Aha, odkud jsi přiletěl?“ Pravá: ,,Z lidské nohy.“ Levá: ,,Aha, ty jsi pravá, já se bavím jen s levými.“ Pravá: ,,No, tak dneska budeš mít premiéru.“ Levá: ,,Tak to s tebou zkusím.“ Pravá: ,,Jak dlouho tu seš?“ Levá: ,,Dlouho.“ Pravá: ,,Co myslíš pod pojmem dlouho?“ Levá: ,,Hniju tady už dva týdny.“ Pravá: ,,Jo, to znám. Přiletěl jsem z nohy Robinsona Crusoa…“
Kučerová H. , Roháč A. 7. B
Robinsonova mysl R: „Kde jsem to skončil?“ Pravil Robinson. k: Nevím. R: „Plavil jsem se po moři. Víš, co se mi potom stalo?“ k: Vím, ale nepovím. R: „Řekni mi to, já to chci vědět!!!“ k: Ne. R: „Počkat, já mluvím s kamenem“? k: Jo. R: „Já jsem se asi zbláznil.“ k: Máš pravdu. R: „Kde to vlastně jsem?“ k: Na ostrově. R: „Ty mluvíš?“ k: Ne. Robinson vztekle mrštil kamenem do moře, pak padl vyčerpáním.
Kuba T., Čihák A. VII. B
Z deníku mobilu… Pondělí: 7:00 - už zase musím vzbudit toho lenocha… 8:00 - už mě zase strčila do té nechutné kapsy, vsadím se, že mě zase vyndá v hodině a začne mě matlat těmi svými upatlanými prsty … 10:00 - zase ležím na lavici, jestli mě ta nepříjemná učitelka zase sebere, ať si mě ta holka nepřeje. Já nejsem hračka, aby si mě lidé vyměňovali jako samolepku!!! 12:00- ajéje, je tu oběd. To znamená, že zase budu mít nudle s mákem úplně všude… 15:00 - tentokrát do mě zase něco strčila a ještě ke všemu mě nutí zpívat… to budu zase všem pro smích. 15:30 - a heleme se, někdo jí volá. To budu zase půl dne poslouchat debatu ve slovech: miluju tě, jsi moje zlatíčko...no to se mám zase na co těšit, alespoň už nemusím zpívat… 17:00 - pomalu už mi dochází energie. Měla by mě strčit do nabíjení, ale ona ne! No tak to si budu muset zase poradit sám. Dobrou… 20:00 - proč mě zase budí? Já musím spát… musím doplnit energii… Oooo, ona mě strčila do nabíjení a mně to úžasně prospělo. Jsem nabitý na 100%, teď už mě snad jenom položí na stůl a nechá mě být… Zítra mě čeká to samé... Asi začnu stávkovat!!!
Suchánková B. VIII. A
Rozhovor pro strach Puška: Ach jo, konečně už mě našel, že mu to trvalo. Ten necita! Jen tak si mě hodil na rameno a třese se mnou jak s pytlem mouky. Co se to děje?! Vykřikla puška a Robinson zaběhl za strom. Puška: A v tu chvíli jsem věděla po čem Robinson jde, byl to krásný mohutný orel sedící na větvi stromu. Robinson: ,,Tak jdem na to...Nabít...!“ Puška: Stůj! Počkej, vydrž! O co se tu pokoušíš!? Robinson dál přehlížel slova pušky. Robinson: „Cvak, nabito, zamířeno...“ Puška opět : Ty neslyšíš!? Stůj! Haló ! Nedělej to! Robinson: „...zamířit a vystřelit ...!“ Puška si uvědomovala situaci a snažila se varovat orla, ale bylo už pozdě. Robinson vystřelil, ozvala se rána a kouřová clona. Orel smutně vyhekl, puška byla jako nemluvně. Po pár vteřinách se puška začala usmívat od spouště ke spoušti. Puška : Někdo nám tu neumí mířit a zakřenila se.
Procházková T. VII. B Suk Š. VII. B
Robinson a puška Robinson: Něco jsem našel. Je to schované pod bednami. Budu je muset odsunout. Hej rup! Puška: A sakra, už mě našel. A to to vypadalo, že to bude klidná dovolená. Robinson: Co to je? To jsem ještě neviděl. Puška: Ten chlap je snad úplně blbej! Robinson: Vypadá to, že je tu spoušť. Zkusím ji zmáčknout. Puška: Doufám, že umí mířit. Puška: Pif! Robinson: Co to sakra bylo? Puška: Tak nic, no… Vypravěč: Poté Robinson odhodil pušku do moře s tím, že raději použije jiné zbraně. Vypravěč: Po pár dnech vyplavala puška na břeh a provedla krutou pomstu.
Záleská A., Škvarová N. VII. B
Sekerka: Tak už jsem konečně zhotovena. Čekám, až mě někdo použije. Palma: Snad si mě sekerka nevšimne. Je poměrně blízko. Sekerka: Támhle je hezká palma, můžu s ní naštípat dost dřeva. Palma: Slituj se, je tu dřeva dost, nemusím to být zrovna já. Sekerka: Dobrá, dnes dřevo štípat nebudu. Ale dávej si pozor, jsi snadný terč! Palma: Děkuji ti sekerko!
Jizba M. Libertová P. VII. B
„Přítel je, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád. Je to osoba, s kterou se odvažujete být sám sebou.“ (Crane)
Miniportrét
Danča je má nejlepší kamarádka. Ráda hraje basketball a doslechla jsem se, že ho prý hraje dost dobře. Je stejně stará jako já. Má skvěle vypracovanou postavu, modrozelené oči jako Karibské moře, nos tak akorát – ani velký, ani malý a plné rty. To, co všechny upoutá na první pohled, jsou dlouhé hnědé kudrnaté vlasy. Většinou má dobrou náladu a je jako sluníčko. Když chce, umí být celkem tichá a nenápadná, ale to jenom ve škole. Je milá, upřímná a otevřená. Někdy dokáže být i duchem nepřítomna. V dospělosti by nejspíš chtěla být letuškou a procestovat celý svět. Zejména Austrálii a Spojené arabské emiráty. Miluje hlavně Sydney, Gold Coast a Dubaj. Na závěr bych snad chtěla jen dodat, že ji mám hrozně ráda a přeji jí, aby si splnila všechny své sny a aby nikdy nezapomněla na naše trapasy a neztratila svoje trefné hlášky, kterými dokáže rozesmát snad celou třídu.
Slabá L. VIII. A
Miniportrét Usain Bolt
Usain Bolt - skvělý, úžasný, dokonalý. Je to můj velký vzor. Neskutečné je, že se ve svých 25 letech stal nejrychlejším mužem planety a držitelem několika světových rekordů na trati 100 m, 200 m. Se svými běžeckými kolegy na štafetě 4 x 100 m vyhrál již několik světových šampionátů a jsou držiteli světového rekordu. Myslím si, že ho zná snad každý! A pokud ne, seznámíte se s ním tehdy, když budete sledovat různé atletické soutěže a šampionáty. Jaký Usain je? Pochází z Jamajky, tudíž je černé pleti. Má hnědočerné vlasy, čokoládově zbarvené oči, vysokou a neskutečně svalnatou postavu, kterou mu dokreslují dlouhé vypracované nohy. Už jen podle projevu na závodech si myslím, že je milý, skromný a usměvavý. Prostě človíček oplývající velkou spoustou energie a bezkonkurenčního humoru a zábavy. Vybrala jsem si ho, protože se sama věnuji atletice a jednou bych chtěla dokázat to, co dokázal on. Stát se legendou KRÁLOVNY SPORTU a pobavit svět svým humorem a vtípky.
Shönphlugová K. VIII. A
Miniportrét Lenka má čtrnáct let. Je to moje nejlepší kamarádka. Znám ji už od první třídy a moc si jí vážím. Má celkem dlouhé hnědé vlasy, čokoládově hnědé oči a tmavší pleť. Je vysoká a hubená. Nosí brýle. Neustále se usmívá jako sluníčko. Je chytrá, milá a přátelská. Všichni ji mají moc rádi. Má logické myšlení. Vždy chodí včas a nikdy nepřišla pozdě. Ve svém volném čase se věnuje odbíjené, která ji moc baví. Ráda by procestovala celý svět. Má velkou a bujnou fantazii. Také se zajímá o přírodní vědy a vyniká v matematice. Jejím snem je se stát zahradní architektkou. Umí se hezky oblékat. Někdy přijde do školy oblečená jako modelka. Občas je moc sebekritická. Lenka je má nejlepší kamarádka a doufám, že naše přátelství vydrží co nejdéle.
Dryjáková D. VIII. A
Mini portrét S Míšou se známe asi dva roky, je to moje nejlepší kamarádka a je jí 14 let. Míša má dlouhé hnědé vlasy a krásné zeleno-hnědé oči. Její postava je štíhlá a středně vysoká. Její nohy jsou velmi dlouhé. Líbí se mi, jak se obléká, hlavně proto, že jí to sluší. Na její tváři stále poletuje úsměv. Její obličej zdobí světlé pihy. Míša je velmi milá, hodná, kamarádská, ale také drzá a velmi snadno se naštve. Je stydlivá a většinou naprosto upřímná. Mezi její zájmy patří hlavně kamarádi a gymnastika. Ale také ráda chodí ven se psem a kreslí. Tráví hodně času na mobilu a strašně ráda spí u kamarádek. Ráda se dívá na filmy a různé seriály, mezi její oblíbené patří Prolhané krásky. Mám ji moc ráda. Je to moje nejlepší kamarádka.
Koderová R. VIII. A
„Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost. Nemilovat moudrost však znamená stávat se hlupákem.“ (Jan Amos Komenský)
Žáci 8. ZŠ Kladno 272 01 Vodarenská 2116
Ministerstvo školství Praha 161 00 Hradčany – Pražský hrad
Žádost o zlepšení školy Vážené Ministerstvo školství, po anketě, kterou jsme vytvořili, jsme zjistili, že by se ve škole dala zavést herna s bowlingovou dráhou, minigolfem, kulečníkem, s nějakými automaty na hry a s barem s nealkoholickými nápoji. Také by tu mohly být třídy se zaměřením na určitý předmět. Dále by se daly rozšířit tělocvičny, zavést bazény a vybudovat několik prosklených výtahů. A místo školní jídelny by mohla být restaurace s obsluhou a profesionálními kuchaři.
Za kladné vyřízení předem děkujeme.
Kladno 22. 3. 2014
Žáci VII. B
ZÁVODY Jednoho dne si vyšla želva na procházku, když tu uviděla u stromu osamělého šneka, hned za ním šla. A ptá se: „Šneku, copak ti je? Proč si tak sám?“ A šnek odpovídá: „Víš, chtěl jsem si s někým hrát, ale nemám žádné kamarády.“ Želva na to povídá: „Tak pojď se mnou na závody, mám tam spoustu kamarádů, můžeš se s nimi seznámit.“ Odpoledne na louce: Odpoledne, když začínaly závody, želva nervózně říká: „Kde je ten šnek, už by tu měl být? Už začínají závody.“ Najednou vidí, jak šnek přichází. V tom se všichni připravili na start, byl slyšet výstřel a všichni se rozeběhli. I přesto, že se šnek snažil, doběhl poslední. Želva k němu přišla a laskavým hlasem praví: „Šneku, i přesto, že jsi prohrál, viděla jsem tvoji snahu. Něco ti povím. Horší než prohrát, je nepokusit se.“ A v tento den si šnek našel nejlepšího přítele.
Ponaučení: Horší než prohrát, je nepokusit se.
Zikmundová K., Zettelová K., Hajková K. VII. B
BAJKA O SOVĚ A TUČŇÁKOVI Jednou takhle lesem prolétá sova. A najednou vidí malého tučňáka, který kráčí lesem. Velice se podiví a ohlédne se za ním. Bohužel si nevšimne velikého stromu a nabourá do něj. Okolo zrovna prochází tučňák. Sova, která si zlomila křídlo, mu poví: „Pomoz mi a já ti to oplatím.“ Tučňák jí ale nepomohl a šel pryč. Asi po měsíci se stala tučňákovi nehoda. Spadne do díry právě v tu chvíli, kdy kolem zrovna letí sova. Najednou si vzpomene, že tučňák jí také nepomohl a bez váhání odešla. Tučňák jí po té nehodě vyhledal a omluvil se jí. Od té doby jsou nejlepší přátelé. Ponaučení: Vždycky na každého jednou dojde.
Doege L., Zdrůbecký V. VII. B
Organizace na vznik svátků Havlová 69420
27. 5. 2014 v Praze
H. Vávrová L. Malcová
Dobrý den, žádám o povolení konání významného dne vtipů. Tento svátek by se mohl týkat dne 17. 5. Asi se ptáte proč. Důvod je ten, že by každý obyvatel České republiky měl znát všechny vtipy. Vtipy dělají člověku radost. Může se dostavit každý, kdo zná nějaký vtip, nebo by se chtěl nějaký naučit.
Za kladné vyřízení předem děkuji.
Malcová L., Vávrová H. VII. B
Prase a mravenci Jednoho dne nedostalo prase najíst, a tak se rozhodlo, že si bude potravu shánět samo. Uteče z ohrady a vydá se po cestě dál. Kousek od cesty uvidí obrovské mraveniště a mravenečníka, který se láduje mravenci. Prase dostalo na mravence chuť a bálo se, že mu je mravenečník sní. Vrátí se zpět do ohrady a vyrobí z bláta falešné mravence, které potom podstrčí mravenečníkovi. Nastraží mravence na cestu a vrátí se zpět. Mravenečník prochází cestou a vidí falešné mravence. Jelikož je plný, nebude je jíst a pokračuje si odpočinout. Po několika minutách se prase vrací zpět do ohrady. Jde stejnou cestou, a protože má ještě hlad, sní falešné mravence. Až poté co je sní, si uvědomí, že to byli ti falešní.
Poučení: ,,Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.“
Libertová P., Škvarová N., Malá B. VII. B
O čilém hrochovi Žil byl jednou jeden hroch. A ten hroch byl vtipkař. Vždy si ze sousedů utahoval tím, že je mají napadnout krokodýli. Stalo se to jednou, pro ostatní dobrý vtip. Stalo se to podruhé, už otřepané jim to přišlo být. Stalo se to po třetí, ostatní se naštvali. A pak jednoho dne volá hroch: „Krokodýli a né né né!“ Ostatní mu však nevěřili a krokodýlové doopravdy zaútočili. Kvůli hrochovi byli všichni zabiti.
Ponaučení: Vtip vícekrát řečený už není vtipný. A když jde o vážnou věc, pak ti ostatní nevěří.
Kunc P. VII. B
„Až ti bude v životě nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe.“ (John Lennon)
Kufřice Zase už do mě hází všelijaké věci a oblečení. Áá, říkám si, to zase někam pojedu. Jediné, co mě zajímá, je kam. Jenom doufám, že zase nezažiji něco podobného jako stanování. Tam mě pořád vytahovali z teplého auta ven a sedali si na mě. Málem jsem vypustila duši. Nebo zase někam do hor. Tam vám byla taková zima! Celou dobu jsem se třásla jako osika a ani mi nenechali žádné oblečení. Všechno si nacpali do té nafoukané skříně, která se mi posmívala a celou noc se mnou házela ze strany na stranu. Cítím, že toho oblečení není zase tak moc, a tak doufám, že pojedu někam do tepla. Avšak jaké bylo mé překvapení, když mě dali do auta a za chvíli mě opět vytahovali ven a táhli do nějaké obří budovy! Vevnitř bylo takových různých lidí a…letušek? Potichu se zaraduji, jelikož můj kamarád kufr už tady prý byl. Jenom je škoda, že ho nevzali s sebou. Nejspíš byl moc svalnatý, zatímco já jsem samá výztuha. Najednou mě moji páníčci odevzdají nějaké potrhlé zmalované ženštině a ta mě potetuje! Grr, říkám si, taky mi mohla vybrat hezčí. Jsou tam samé čárky a číslíčka. Naloží mě na takový divný hejbátko a tím mě vyvezou ven. Tam mě nějací dva chlápci vezmou a hodí mě do… myslím, že se tomu říká éro. Snažím se jim říct, aby nám tu rozsvítili, ale už je pozdě a zavírají za námi dveře. Vidím jen černo a černo. Když tu se najednou místnost začne třást a já si pomyslím, že odtud se už nikdy nedostanu a rozpářu se. Pak omdlím..
Honková V. VIII. A
Povlečení Ahoj, já jsem povlečení. Lidé mi tak říkají, je to pitomé. Proč se nemůžu jmenovat třeba křestním jménem. Co Linda? Jo, tohle jméno se mi líbí. Budu si říkat Linda. A teď vám o sobě něco povím. Mám na sobě proužkované vzory, vlastně je jich víc. Ležím na posteli, celá zmuchlaná a špinavá. Ale mám tu kamarádku, je barevná jako duha s různými vzory, s lepšími než které mám já. Ležíme tu spolu už od rána, je tu strašná nuda. Slyšíme za dveřmi kocoura, který běhá po bytě, škrábe na dveře, protože se taky asi nudí. Je to fakt otrava a bude to ještě horší, až přijde ta hlučná holka ze školy. Většinou bouchne dveřmi, pustí si nahlas písničky a já to musím až do večera poslouchat. Občas na mě taky hodí kabelku, špinavé prádlo nebo ovladač na televizi. Je tady víc holek, ale ta hlučná holka je nejhorší. Taky mě občas vyperou. Ale to nemám ráda, v pračce se točím minimálně hodinu, pak mě kdosi vyndá a pověsí na šňůru. Tam je to fajn, ale když by do vás pořád někdo žďuchal, taky by se vám to nelíbilo. Po nějaké době uschnu, někdo mě hodí na postel a tím to končí. A tak je to pořád dokola.
Machová V. VIII. A
Obhajoba ježibaby z Perníkové chaloupky Chaloupka byla můj domov. V temném lese žiji už od svého dětství. Delší dobu tam žiji sama. Jednou kolem procházely děti. Pozvala jsem je na kakao a perník. Souhlasily a já byla šťastná, že budu mít společnost. Děti jsem pohostila, ale ony neměly pořád dost. Dožadovaly se perníku, ale já už neměla. Vylezly ven, všimly si mé perníkové stěny a bez váhání začaly perník loupat. Ani mé pokárání je od stálého loupání perníku nevyrušilo. Tak jsem se naštvala, čapla jsem je, vzala do chaloupky a zavřela do klece. Žadonily, abych je pustila, ale se mnou to ani nehlo. Byly neodbytné. Mně už to jejich žadonění lezlo krkem. Neudržela jsem se a zapálila v kamnech. Rozhodla jsem se jich totiž zbavit a ony to prokoukly. Proto, když jsem je chtěla strčit do pece, mi utekly. Vyběhla jsem za nimi s velkou omluvou, ale ony mě neposlouchaly a běžely domů. Doma všechno pověděly a sepsaly o tom všem knihu, a tak po mně začali všichni pátrat a bát se mě.
Mirčevská A. VIII. A
Můj obraz nad postelí Někdy na začátku jara jsem se dostal k jedné dívce. Dívka si mě pověsila nad postel, přímo na tu stranu kde má hlavu. Když má roztažené žaluzie, mohu se dívat přímo ven z okna, ale když je zatáhne, koukám akorát do tmy, což je někdy výhodné. Třeba když svítí sluníčko, aspoň se nevyšisuji. Skoro pokaždé, když se na mě podívá, si se mnou začne povídat. Je to super si takhle s někým pokecat, ale pořád nechápu, proč mluví většinou v množném čísle nebo mě oslovuje „Maki“, nebo i „Kiki“, protože já se tak přeci nejmenuji! Poté někdy začne zkoumat nějaké písmo. To, co mám prý v pravém dolním rohu, a začne řešit, jestli to psala ta „Maki“, nebo ta „Kiki“. Vůbec nechápu, proč to řeší. Vždyť je to přece jedno, jestli to psala „Maki“ nebo „Kiki“, ne? Už mě to docela někdy otravuje. Když si se mnou náhodou nepovídá, tak si povídám s obrazem vedle mě, který se sem dostal stejně jako já. Na ten obraz taky často kouká, ale moc si s ním nepovídá, ale říká, že ho má od té „Maki, prý až ze Šanghaje. Tu dívku mám rád, ale mohla by mě oslovovat mým jménem!
Mirčevská A. VIII. A
Gumička Tak to jsem já. Nejdřív jsem byla jenom vlna, ale pak mě vzali do školy, kde jsem dlouhou dobu studovala. Najednou jsem si měla vybrat povolání. Někdo chtěl být ponožkou, někdo tričko a kamarádka se chtěla vdát za plast a být penálem. Ale co já? Byla jsem černá vlna, malého vzrůstu, a tak jsem si vybrala, chtěla jsem být gumičkou. A jelikož jsem chtěla být vzdělaná gumička, podala jsem si přihlášku na vysokou školu gumičkářskou. Týden po příjímacím řízení přišel dopis…. A oni mě vzali!!! První den jsem musela podepsat nějaké protokoly, pak mě dali do stroje, který ze mě udělal právoplatnou gumičku. Další 4 roky nás zpevňovali, přidávali gumu, ale taky nás učili jak pěkně držet a netahat. Když jsem vystudovala, šla jsem si hledat práci. Na úřadě práce, lidé tomu říkají obchod, naštěstí bylo volné místo, i když mizerně placeno, ale lepší než nic. Nastoupila jsem okamžitě a čekala a čekala. A najednou přišla, byla to holčička s dlouhými hnědými vlásky. Ach, jak ty byly krásné. Prošla celým úřadem, až se zastavila u mě. V tu chvíli jsem měla výhodu, protože na rozdíl od ostatních jsem byla černá. Koupila si mě a já od té doby pracuji pro ni, pro tu s těmi krásnými vlasy…
Kellerová Z. VIII. A
Počítač Po dlouhém a krásném nočním spánku mě už zase zapíná ten hnusný kluk. Ještě k tomu na mě křičí: „Rychle, dělej, zapni se ty starej křápe.“ Ale když jsem pořád rozespalý, jak se mám rychle zapnout? Když se načtu, nenechá mě ani rozkoukat a už mi „osahává“ tu mou krásně propracovanou klávesnici. A co teprve můj oblíbený domácí mazlíček. Myš to vždycky schytá nejvíc, ale jednou řekl, že už nefunguj. Umřela chudák, ani jí pohřeb neudělal. A potom přinesl úplně novou. Ale byla nějaká divná, asi jí amputovali ocas chudince. Ale nejhorší je, když si přinese nějaké jídlo. Vidět ho jak si olizuje ty jeho tlustý prsty je fakt nechutné, ale to nejhorší přijde potom, těmi ušmudlanými prsty na mne začne sahat. „No to je hnus“….
Heckr J. VIII. A
„Věřím, že fantazie je silnější než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.“ (Robert Fulghum)
