Albertovští studenti píší… (sborník prací) 8.
letní semestr 2012/2013
0
Vážení a milí přátelé, právě jste otevřeli 8. vydání sborníku Albertovští studenti píší, ve kterém najdete písemné práce studentů Albertova, studijního střediska Ústavu jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy v Praze. Jak dobře víme, čeština je jazyk nesmírně krásný, ale velice komplikovaný. A je opravdu obdivuhodné, že se zahraniční studenti přesto naučí česky tak dobře, aby se dokázali výstižně vyjadřovat a zajímavě psát o nejrůznějších tématech. Každý samozřejmě podle své jazykové úrovně. „Opět se ukázalo, že studenti jsou géniové nejen v češtině, ale i ve fantazii,“ napsala jedna studentka do tohoto sborníku. Myslím si, že my všichni, učitelé i studenti, s tímto tvrzením rádi souhlasíme. A mé přání na závěr? Inspirovala jsem se hned prvním příspěvku: Mějte radost ze všeho, čemu jste se na Albertově naučili!
Foto: Eva Dvořáková
S poděkováním všem, kteří se na vzniku sborníku podíleli, a s přáním hezkého léta Mgr. Marie Poláčková zástupkyně ředitelky studijního střediska Albertov
1
Albertovští studenti píší… 8. sborník prací, letní semestr 2012/13 sestavila Jitka Schormová
SEZNAM PRACÍ SKUPINA I/1 Ming Xue
Mám radost
Yu Ting
Moje rodina
Hu Bei Bei
Frédéric Chopin
Son Jao
Ahoj Evo
SKUPINA I/4 Maria José Cabeza
Je pro partnerský život důležitá svatba?
Skupina I/5 Adellia Gatullina
Jak jsem přijela do Prahy Divoké labutě
Pavel Shilov
Poprvé v Praze
Světlana Savchenko
Vztah k literatuře dnes a dřív Ošklivé káčátko
Igor Sorokin
Můj příjezd
Valentin Dubovik
Moje nejhorší dovolená
SKUPINA II/1 Jeong Min Noh – Míša
Slunce a Měsíc
2
SKUPINA II/2 Jasmine Wessely
Hledám zaměstnání
Hwakyung Choi – Boleslav
Moje oblíbená kniha
Zainab Atassi
Ideální rodina
Zuzana Zmolková
Jak jsem se stala Kafkou
Zheng Minghui-Joe
Co mám a nemám ráda
SKUPINA II/3 Liu Bin
Moje oblíbené zvíře
SKUPINA II/4 Truong Quang Vu - Petr
Vietnamský Nový rok
Tanja Knoepfel
Je internet dobrý pomocník?
Skupina II/5 Maxim Svistuhkin
Můj přítel Problémy člověka ve 21. století
Anna Ryabinina
Zcela jiné město
Liudmila Popel
To se stává
SKUPINA III/1 Natalia Milova
Kniha, nebo film?
SKUPINA III/2 Dawei Cheng
Sport je synonymem pro zdraví Mělo by být zakázáno kouření v restauracích?
Xi Nong
Reklama je nutné zlo Mají dnes lidé lehčí život?
3
SKUPINA III/3
Natalie Søyseth
Proč se bojím své učitelky
SKUPINA IV Evgenia Iakovenko
Vlastně se nic nestalo
Olexandra Scherbakova
Manželství s cizincem Jarní báseň
Peng Xiaohang – Helena
Reportáž ze třídy
Yamasaki Hiroyoshi
Je možné kultivovat polickou elitu? Peníze, úspěch, sláva…
Madina Zharas
Jak poznáme opravdového přítele?
Anna Shchlegoleva
Schrödingerova černá kočka
ŠESTITÝDENNÍ INTENZIVNÍ KURZ Elena Vanchugova
Mé první setkání s Prahou
Tatiana Makhover
Co mě překvapilo
Prasanna Khare
Mé první dojmy z ČR Mé vzpomínky
4
SKUPINA I/1 Třídní profesorka: Mgr. Radomila Kotková
* * * Ming Xue (ČÍNA)
Mám radost Jsme doma tři. Tatínek maminka a já. Můj táta je nejvyšší. A maminka je vyšší než já. Já jsem nejmenší. Ne! Můj pes je nejmenší! Moje maminka je nejlepší kuchařka. A táta je nejkrásnější. A co já? Ach, jo, já jsem normální. Nejsem nejlepší a nejkrásnější, ale jsem nejveselejší. Mám radost!
* * *
5
Yu Ting (ČÍNA) Moje rodina Nejstarší z rodiny je moje babička. Dědeček je mladší než babička. Moje maminka má kratší vlasy než já. Nejvyšší z rodiny je bratranec, moje sestřenice je vysoká jako já. Můj strýček je tlustější než můj tatínek, protože můj strýček je nejlínější z rodiny. Moje nejlepší kamarádka, která se jmenuje Irena, je krásnější než já. Má delší vlasy a je pracovitější než já. Moje teta je nejambicióznější z rodiny. Moje maminka je z celé rodiny nejkrásnější.
* * *
6
Hu Bei Bei (ČÍNA) Frédéric Chopin Frédéric Chopin byl polský skladatel a klavírista. Narodil se v roce 1810 a umřel v roce 1849. Jeho otec byl z Francie a jeho matka byla z Polska. Chopin byl inteligentní a měl hudební talent. Učil se hrát na klavír od 6let, složil polonaze, když mu bylo 7 let, hrál na koncertě, když mu bylo 8 let. Chopin jel do Francie v roce 1831, protože v Polsku byla válka. Chopin měl rád Paříž. Jeho kamarád Liszt mu pomáhal, když měl problémy. Potom Chopin učil hrát na klavír a koncertoval ve Francii. Jeho přítelkyně se jmenovala Georg Sand, byla spisovatelka. Ona byla silná jako muž, ale Chopin ji miloval a skládal pro ni. Chopin nebyl silný, byl často nemocný, umřel, když mu bylo 38 let ve Francii. Chopin miloval svou zemi – Polsko. Jeho srdce převezli po smrti do Polska, protože chtěl být doma. Chopin byl vysoký a fantastický klavírista a skladatel, skládal klavírní hudbu, která je výjimečná. Chopin proslul jako klavírní básník.
* * *
7
Song Jao (ČÍNA)
Ahoj Evo, jak se máš? Já bydlím v Praze už 6 měsíců. Každý všední den vstávám v 7 hodin, protože musím jet do školy a studovat češtinu. Myju se, oblékám se, potom jedu metrem do školy. Škola je daleko, takže musím jet do školy v 8 hodin. Od 9 do 13.30 studuju češtinu a pak jdeme do restaurace s kamarádkou. Někdy jedu do knihovny a čtu knihu. V 6 hodin odpoledne jedu domů. Potom vařím večeři, ale nerada myju nádobí. Tak někdy jedenme s manželem do restaurace. Musím jít spát ve 12 hodin, protože ráno brzy vstávám. Miluju víkend, protože můžu dlouho spát. Líbí se mi v Praze, ale v zimě je moc zima, to nemám ráda. Čau, Evo, posílám pusu. Měj se hezky! Song
* * *
8
SKUPINA I/4 Třídní profesorka: Mgr. Iva Malinová
* * *
Maria José Cabeza (MEXIKO)
Je pro partnerský život důležitá svatba?
Myslím, že svatba je moc důležitá, hlavně, když pár chce mít děti. Teď lidi spolu bydlí často bez svatby, protože myslí, že je to praktické a levnější Taky teď mnoho lidí bydlí „single“, protože nemají partnera, protože nechtějí mít problémy nebo zodpovědnost, podle mě je to ale velmi sobecké. Rodina je nejdůležitější pro život i pro stát, je to starý a tradiční koncept, který znamená lásku, zodpovědnost, přizpůsobivost, kompromisy a tak dále, to není lehké, a je to práce na celý život. Jenom tatínek, maminka a děti jsou rodina.
* * *
9
SKUPINA I/5 Třídní profesorka: Mgr. Jana Čepeláková
* * *
Adellia Gataullina (RUSKO)
Jak jsem přijela do Prahy Po vyučování v naší škole mám velkou radost, že už něco umím česky. Je pravda, že jazyk je velmi důležitá věc v našem životě. Bydlela jsem v Praze asi 3 měsíce před 2 roky. A cítím velký rozdíl mezi svým životem teď a dříve. Poprvé to určitě bylo těžší, zařídit internetové připojení a koupit měsíční jízdenku. Dříve jsem byla skoro němá. Ale teď se už cítím svobodnější a moc se mi líbí mluvit česky. Mám několik českých kamarádů a ráda je poslouchám. Dřív se mnou mluvili krásnou spisovnou češtinou, ale najednou začali mluvit nějak podivně. Zjistila jsem, že je to obecná čeština a že se musím ještě hodně učit, abych jim rozuměla. Ale je to zajímavé, ráda mluvím s cizinci a ráda se učím jazyky.
* * *
10
Adellia Gataullina (RUSKO)
Divoké labutě (pohádka) Někde daleko žil král, který měl 11 synů a jednu dceru Elišku. Žili šťastně, dokud si král nevzal za ženu královnu, která byla velmi zlá k jeho dětem. Ta královna chtěla začarovat prince a proměnit je. Proměnili se v 11 bílých divokých labutí. Elišku zamazala dehtem a zamotala jí vlásky, aby ji král nepoznal, a vyhodila ji z domu. Tak šla Eliška lesem a hledala své bratry. Jednou se setkala s babičkou, která jí řekla, že prince neviděla, ale viděla 11 labutí s korunami na jejich hlavách. Večer u moře uviděla Eliška bílé labutě, které se se západem slunce proměnily v krásné prince. Řekli jí, že žijí v krásné zemi za mořem a jen jedenkrát za rok mohou letět do své rodné země, protože v moři nejsou žádné ostrůvky, ale jen malá skála uprostřed, kde můžou strávit noc. Bratři upletli pro Elišku koberec, aby ji mohli vzít s sebou. Během cesty se Eliška bála, že se bratři promění v lidi a spadnou kvůli ní do moře, ale naštěstí dopadlo vše dobře. Další noc se Elišce zdálo o tom, jak by mohla kouzlo odstranit. Měla udělat pro bratry košile z kopřiv. Nesměla ale během práce nic říct. Jediné slovo by zabilo její bratry. Jednou jel princ kolem Eliščiny jeskyně, zamiloval se do ní a vzal ji do svého paláce. Eliška plakala, protože chtěla dokončit svou práci a osvobodit bratry. Ale princ pro ni udělal pokoj, který vypadal jako její jeskyně a položil tam i její košile z kopřiv. Každou noc chodila Eliška do toho pokoje a tkala. Když jí došly kopřivy, musela jít na hřbitov pro nové. Viděl to zpovědník a obvinil ji z čarodějnictví. Princ tomu nechtěl věřit, ale dovolil, aby ji zapálili na hranici. Ale když vedli Elišku k ohni, objevilo se 11 labutí. Eliška na ně hodila
11
košile z kopřiv a najednou se na tom místě objevili krásní princové. Teď už mohla Eliška mluvit a řekla, že je nevinná. V tu chvíli to princ a ostatní lidé pochopili. A Eliška s princem žili šťastně.
* * *
Pavel Shilov (RUSKO)
Poprvé v Praze
Do Prahy jsem přiletěl přes Mnichov na začátku února. Na letišti na mě čekal kamarád, aby mě odvezl do hotelu a pak mi ukázal Prahu. Příští den jsem musel jít poprvé do školy, ale vůbec jsem nevěděl, kde to je. Podíval jsem se na mapu, vyfotil si ji a ráno šel na tramvaj. Jel jsem do stanice "Albertov". Když jsem vystoupil z tramvaje, podíval jsem se na ty fotky a zjistil jsem, že nechápu, kam mám vůbec jít. Nevím proč, ale šel jsem do Botanické zahrady a pak jsem dlouho bloudil a hledal cestu. Chodil jsem kolem školy, ale nevěděl jsem to. Nevšiml jsem si jí. Když jsem třikrát prošel kolem ní, konečně jsem potkal známého, který bydlí ve stejném hotelu, a spolu jsme hned školu našli. Už jsme ale měli půl hodiny zpoždění.
* * *
12
Svetlana Savchenko (RUSKO)
Vztah k literatuře dnes a dřív Literatura je odraz období. V dílech různých autorů můžeme najít popis života a vzájemných vztahů lidí toho kterého období a místa. Čtení napomáhá rozvoji osobnosti, zvyšuje úroveň, erudici, rozšiřuje slovní zásobu. Ale je stále víc lidí, kteří čtou málo, nebo nečtou vůbec. Zvlášť se to týká dětí a mládeže. A je to špatný rys současného období. Dnes mají jiné koníčky než dřív, často lásku ke knihám a literatuře nahradí zájem o počítače a internet. Některé děti nečetly žádnou knihu během studia ve škole, i když učení ve škole je nejlepší doba pro poznání literatury. Současný život je rychlejší než dřív a lidé mají méně času na čtení. Ale není všechno tak špatné. I dnes můžeme vidět čtenáře v tramvaji nebo v letadle. Vždycky budou lidé, kteří rádi čtou a také lidé, kteří rádi píšou, a literatura tedy bude existovat, dokud bude existovat lidstvo.
* * * Svetlana Savchenko (RUSKO)
Ošklivé káčátko (pohádka)
Jednou porodila kachna káčátka a jedno z nich nevypadala jako ostatní. Bylo ošklivé a nikomu se na ptačím dvoře nelíbilo. Matka kachna ho nejprve ochraňovala, ale pak ho neměla ráda jako všichni ostatní. Nešťastný pták utekl ze dvora a schoval se v keřích u bažiny. Tam potkal divoké husy a skamarádil se s nimi. Naneštěstí je lovci brzy zastřelili a káčátko zase osamělo.
13
Vystrašený ptáček znovu začal cestovat a hledal někoho, kdo by ho měl rád. Tak přišel na dvůr k nějaké babičce. Ta chtěla, aby pták snesl vejce, a proto si ho nechala. Zanedlouho káčátko zatoužilo po plavání a odešlo žít k jezeru. Tam uvidělo hezké labutě a zamilovalo se do nich tak, jak ještě nikdy nikoho nemilovalo. Ale ptáček před nimi pociťoval úzkost a jenom se na ně díval zdáli. Celou zimu žil u jezera, naučil se létat. Na jaře se káčátko rozhodlo přiblížit se k labutím. A bylo moc překvapené, když uvidělo svůj odraz ve vodě. Káčátko se přeměnilo v hezkou labuť. Ostatní labutě ho přijaly do svého hejna. Tak se nakonec z ošklivého káčátka stal krásný pták, který našel svou rodinu.
* * *
14
Igor Sorokin (RUSKO)
Můj příjezd
Můj příjezd do Prahy byl velmi dobrý. Bylo to v únoru. Když jsem vyšel z budovy letiště, pršelo. V Čeljabinsku je v tomto období ještě moc chladno a všude je sníh. Bylo asi 6 hodin ráno, na letišti jsem se setkal se svou přítelkyní a jeli jsme domů. Odpoledne jsme šli na procházku a bylo to hezké. Díval jsem se na historické památky, krásné staré budovy a gotické kostely. Nikdy předtím jsem v Praze nebyl a moc se mi líbila. Hlavním problémem pro mě byla jazyková bariéra. Bohužel čeština je pro mě ještě pořád moc těžká.
* * *
Valentin Dubovik (RUSKO)
Moje nejhorší dovolená
Jednou jsem měl špatnou dovolenou. Před dvěma roky mě příbuzní pozvali do Německa. Byl jsem rád a moc se těšil. Příbuzní nám řekli, že budeme chodit dvakrát denně do restaurace, a proto si nemám brát s sebou žádné jídlo. Vypadalo to všechno super.
15
Když jsme se tam dostali, všechno bylo horší, než jsem si myslel. No, a odpoledne jsem všechno pochopil. Jeli jsme na malý ostrov. Byly tam dvě restaurace a obchod se suvenýry. Turisti tam byli jen důchodci z Německa, žádná zábava. Nikde nikdo a ani pořádná pláž tam nebyla. A ještě tam bylo hodně mušlí, které na sluníčku hnily, a tak tam byl smrad. A nakonec jsme v restauraci byli jen dvakrát za celou dovolenou. Byl jsem z toho nešťastný a zlý. Nedalo se tam vůbec nic dělat, jen jsem se díval na moře. Ale na druhé straně ostrova jsem našel pláž, tak jsem na ni začal chodit. Starší lidé se na mě pořád koukali jako na blázna. Chtěl jsem se vrátit domů. A to jsem také udělal.
* * *
16
SKUPINA II/1 Třídní profesorka: Mgr. Jana Veselá
* * * Jeong Min Noh - Míša (KOREA)
Slunce a Měsíc; Jedna matka a její syn a dcera bydleli v nějaké malé vesnici na horách. Matka pekla chleby a prodávala je ve městě. Jednoho dne se matka z města nevrátila, protože se v noci setkala s jedním tygrem, který v horách žil. Tygr měl hrozný hlad, a proto jí řekl: „Jestli mi dáte jeden chléb, nesním vás.“ Matka mu dala chléb a utekla. Ale tygr rychle chleby snědl a matku dohonil. Zase jí řekl: „Jestli mi dáte jeden chléb, nesním vás.“ Matky vytáhla z tašky další chleba a utekla. Ale tygr ho zase rychle snědl a opět matku dohonil. Matka už žádný chleba neměla, a tak ji tygr snědl. Syn a dcera doma dlouho na matku čekali. Konečně uslyšely matčin hlas, který řekl: „Otevřete dveře!“ Tón matčina hlasu se jim zdál divný, ale otevřeli. Nebyla to však matka, ale byl to tygr, který napodobil její hlas. Děti rychle vylezly na strom, ale tygr vyšplhal za nimi. Děti se modlily k Bohu, aby jim dal provaz, který by jim pomohl. Bůh jim dal provaz, děti lezly nahoru do nebe a najednou byly pryč. Tygr se taky modlil. Bůh mu také dal provaz, ale ten byl špatný. Tygr to nevěděl, a proto když lezl po provazu, ten provaz praskl a tygr spadl a zabil se. Matčin syn se stal Měsícem a dcera Sluncem, protože se bála noci.
* * * 17
SKUPINA II/2 Třídní profesorka: RNDr. Dagmar Halladová
* * * Jasmine Wessely (RAKOUSKO) Hledám zaměstnání
INZERÁT Firma Šťastný hledá nájemníka pro stánek s párky. Popis: Pracoviště v centru Prahy, vedle metra, s hodnými lidmi, možná hladovými Plný úvazek, pracovní doba od 6 do 22 hodin Fixní plat plus provize Pracovní podmínky: Nejsou perspektivní, nejsou benefity, horké a malé pracoviště. Ale jsou pozitiva: vlastní provoz, moc setkáni. Požadavky: Zdravotní potvrzení, živnostenský list, řidičky průkaz. Není nutná praxe v oboru. Životopis zasílejte na
[email protected] ODPOVĚĎ Vážená firmo, chtěl bych pracovat v tom hezkém stánku, protože jsem dělnice. Jsem zdravá a silná a kvůli přesčasu se nemusím hádat s manželem. Popovídám si
18
každý den a ošklivé počasí dá dobré peníze. Moje motto: lahůdkové parky jsou tady.
* * *
Hwakyung Choi- Boleslav (KOREA)
Moje oblíbená kniha
Kdykoli jsem se cítil osamělý, četl jsem knihu, která vysvětluje vztahy mezi lidmi, přírodou a filozofií života. Spisovatel této knihy je jeden z nejznámějších mnichů v Koreji. Jeho jméno je Bub Jung. Když jsem osamělý a smutný, vzpomínám si na jeho rčení: „Motýli a ptáci nesrovnávají ostatní zvířata”. Když člověk srovnává ostatní lidi, pořád poslouchá o neštěstí. Bub Jung žil sám v chatě v horách. Někdy psal některé knihy o životě. Dělal hlavně meditaci. Už zemřel před pár lety. Ale jeho duševní knihy zůstaly. Myslím, že Bub Jung je můj učitel v duši.
* * *
19
Zainab Atassi (SÝRIE) Ideální rodina Ideální rodina pro mě je taková, ve které žijou manžel a manželka s dětmi. Protože maminka nemůže dělat těžké věci. Kdy dítě je nemocné, maminka se celou dobu stará o něho. Každý den vaří oběd, uklízí dům, pomáhá dětem s domácími úkoly a taky pracuje, i když je často unavená. Tatínek taky pracuje moc, protože chce peníze pro život. Často kupuje jídlo a pití, oblečení rodině a všechno, co potřebuje. Tatínek a maminka si spolu hrajou s dětmi, poslouchají jejich problémy, a děti jim dají penzi, až budou pracovat. Až dětem bude 18 let, vybraly by si, jestli zůstanou s rodinou nebo budou bydlet sami. Až maminka a tatínek budou staří, zůstanou doma, aby se starali o vnuky a vnučky. Ve svátek celá rodina jí oběd, mluví o všem, tancuje a dělá si legraci.
* * *
20
Zuzana Zmolková (USA)
Jak jsem se stala Kafkou V mém snu jsem strávila celý den nákupy. Nejdříve jsem šla do supermarketu. I když lednička byla plná jídla, koupila jsem kilo třešní, kilo jablek, kilo malin, kilo jahod, kilo hrušek a kilo pomerančů. Protože jsem koupila tolik těžkého jídla, odnesla jsem jej domů okamžitě. Nechala jsem tohle jídlo na stole v kuchyni – dokonce v mém snu mi to připadalo jako nesmysl. A pak jsem pospíchala zpět do supermarketu, abych koupila chléb, mléko, majonézu a hořkou čokoládu. A hořčici, francouzskou hořčici. Nevím proč – to bylo úplně bláznivé – kromě čokolády, kterou jsem začala jíst, pomalu, kousek po kousku.
Najednou jsem měla nápad, že mám odnést moje všechno oblečení do čistírny – dokonce moje boty. Zabalila jsem všechno do dvou kufrů. Pravě teď jsem se vzbudila. Domnívala jsem se, že to byl jenom sen… Jakmile jsem viděla kufry u dveří, hodně ovoce na stole a čokoládu na prstech, věděla jsem přesně co, se stalo.
* * *
21
Zheng Minghui - Joe (ČÍNA)
Co mám a nemám ráda Miluju české film, ale víc miluju československé filmy. Čeština, kterou mám ráda, je moc těžká. Vím, že musím ji studovat! Vždycky žárlím na kamarádku, která je z Ruska, protože čeština je skoro stejná jako ruština pro ni! Utrácím za jídlo každý měsíc, protože musím vařit čínské jídlo. Chleba nebude moje hlavní jídlo. Jsem zvyklá na cigaretu po jídle, je to super. Zlobím se na někoho, kdo žije v cizině a vždycky si myslí, že všechno v cizině je lepší, než je v Číně. Miloš Forman, kterého mám ráda, neříkal, že jeho země byla špatná, i když musel žít v Americe kvůli nějakým politickým problémům.
* * *
22
SKUPINA II/3 Třídní profesorka: Mgr. Eva Dvořáková
* * *
Liu Bin (ČÍNA)
Moje oblíbené zvíře V době, kdy jsem byl malý, měl jsem kolem sebe hodně zvířat jako domácí zvířata. Třeba psa, kočku, kozu, husu atd. Ale moje nejoblíbenější zvíře je pes. Získal jsem toho psa od dědečka a byl černý. Proto jsem ho pojmenoval Heihei podle jeho barvy. Ten pes byl moc chytrý a klidný, vždycky uměl najít cestu domů, když se ztratil. Byl můj nejdůležitější kamarád a partner v dětství. Tehdejší život mojí rodiny byl trochu těžký, pořád jsme neměli dost peněz. Moji rodiče museli pracovat víc, abychom zlepšili život. Proto obvykle nebyli doma, byl jsem sám. Ve dne jsem si mohl hrát s kamarády. Ale často jsem byl samotný v noci. Jenom můj pes byl se mnou a spali jsme spolu. Každou noc jsem si mu stěžoval a vyprávěl jsem mu, co jsem zažil ve škole . On vždycky uměl pozorně naslouchat a lízal mě jazykem. Byl jsem mu moc vděčný, protože on prožil moje trochu samotné dětství se mnou. Ale bohužel, když mi bylo 9 let, pes měl těžkou nemoc a nejedl nic tři dni. Ještě dnes si vzpomínám na ten den, ve kterém on zemřel. Počasí bylo
23
ošklivé, spěchal jsem domů po škole. Ale neviděl jsem svého psa, maminka mi říkala, že už je pryč. Byl jsem moc smutný a plakal jsem dlouho. I když už uteklo hodně roků, já ještě na něho nemůžu zapomenout a často se mi o mém psu zdá. Můj kamárad, můj partner, moje nejoblíbenější zvíře - pes.
* * *
24
SKUPINA II/4 Třídní profesorka: Mgr. Šárka Kachelmaierová
* * * Truong Quang Vu – Petr (VIETNAM)
Vietnamský Nový rok Já jsem student z Vietnamu. A proto píšu o vietnamském Novém roce, protože se domnívám, že vietnamský Nový rok je úplně jiný než český nebo v jiných evropských zemích. Vietnamský Nový rok se většinou slaví ve stejný den jako čínský Nový rok. Jeho přesné datum připadá na termín od 21. ledna do 21. února a svátky začínají vždy první den prvního měsíce podle lunárního kalendáře. Tyto svátky patří u nás mezi nejdůležitější v roce, jsou to pro nás svátky klidu, lásky, pohody a přátelství. Mezi tradiční jídla u oslav Nového roku patří u nás hlavně Bánh chưng, to je rýžový dort zabalený v banánových listech s vepřovým masem, který se připravuje několik dní dopředu. Jako sladkost také jíme kandované ovoce. My Vietnamci také zdobíme svoje domovy stromečkem nebo jeho větvemi, kvůli odhánění zlých duchů. K tomu se používají zejména kumkváty, větve broskvoní nebo meruněk. Setkat se můžete také s růžemi nebo i s dalšími rostlinami.
25
Vietnamské děti dostávají od rodičů místo dárků peníze pro štěstí. Peníze jsou většinou uloženy v červených obálkách, které jsou vepředu ozdobeny obrázkem. Pro nás je velmi důležitá první návštěva v novém roce. První, kdo vstoupí do domu s přátelskými a dobrými úmysly přinese celé rodině štěstí na celý nový rok. Proto se většinou rodiny snaží zvát majetného muže s několika dětmi, který nosí do rodiny štěstí. V opačném případě to bude znamenat, že se rodina bude mít špatně, a proto jsou nevítanou návštěvou svobodné ženy, nemocní nebo ti, kterým v minulém roce zemřel člen rodiny. Doufám, že to byla taková zajímavost.
* * *
26
Tanja Knoepfel (ŠVÝCARSKO, ČR)
Je internet dobrý pomocník?
Podle mého názoru je internet dobrý i špatný pomocník. Nikdy nevíme, jestli je informace správná nebo ne. Na příklad, musela jsem připravit prezentaci a našla jsem nesprávnou fotku. Mohla jsem celou prezentaci dělat ještě jednou. Výhoda je, že internet je rychlejší než knihovna a já nemusím jít do centra, protože ho mám doma. Na internetu najdu víc informací než v nějaké knížce a ve všech jazycích, které chci nebo potřebuju. Knihy jsou strašně těžké, veliké a drahé a musím je tahat. Internet ale nemá váhu a je levnější. Nevýhoda je, že nemůžeme si být jistí, když používáme na internetu slovník, jestli je to správné slovo nebo ne. Ale fakt je, že dnes nemůžeme žít bez internetu.
* * *
27
SKUPINA II/5 Třídní profesor: Mgr. Petr Janeš
* * * Maxim Svistukhin (RUSKO)
Můj nejlepší přítel Teď už opravdu můžu ohlásit, že nejlepším mým přítelem vždycky byla hudba. Není to žádný osobitý žánr, nebo kapela, přestože i existují hudebníci, které poslouchám skoro cely svůj život, ale teď chtěl bych mluvit o hudbě nějak globálně. Nejdřív jsem potkal hudbu jako pomoci pro spaní, když jsem byl malý. Rodiče každý večer stavěli vedle mě magnetofon, abych spal v hudebním klidu. Status nejlepšího přítele ode mně hudba dostala, když jsem už byl dospělý. Aspoň, protože jsem nevzpomněl žádného případu, ve kterém by hudba mě nějak zradila. Naopak, pořad všude mě podporovala. Když jsem v pohodě, a nic špatného se vlastně ne děje, tak hudba jen dodává radost, jakoby se snaží rozdělit tu radost se mnou. Platilo to taky v případech, když měl jsem horší zážitky. Správný výběr písničky nebo kapely, v důležitý moment přemýšlení, většinou dodává mi klidu.
28
Já si myslím, že hudba muže mít pro člověka takový status, nejprve díky tomu, že přesně není materiální. Proto, ona zbývá jednou z věci, které člověk nemuže zničit do konce.
* * * Problémy člověka ve 21. století
Podle mne, ze spousty problémů, které mají v dnešní době obyvatelé, můžeme oddělit dva, aspoň se kterými nejvíc potýkáme během svého života. První, a podle mě i největší problém, je to lenivost. Ve věku pořádného zrychlení pokroku ve světě, lidé se víc a víc snaží udělat svět kolem sebe nejvýhodnějším. Většinou člověk se zajímá o práci jen pro peníze, přichází domů unavený, protože určitě práce jen pro peníze je vždycky těžší, než by to bylo pro nějaké soukromé zájmy, které opravdu baví člověka. A když člověk je unavený, tak už nemyslí na žádné opravdové problémy, a jen chce nějak zlepšit a uklidnit svůj vlastní odpočinek. A proto všude máme hodně míst, kde si můžeme jakkoli se odpočinout za peníze, které jsme vydělali. Tak já si myslím, že abychom neměli problémy se životem kvůli lenivosti, musíme se snažit najít zaměstnání podle svých zájmů, ani podle nejvyššího platu. Aspoň, jestli máme čas, i když ho nemáme, ten čas určitě přijde. Druhý problém, o kterém bych chtěl taky mluvit, je lidské ego. S ním se musíme pořad hádat, abychom ke všemu měli tolerantní vztah. Vzhledem k tomu, jaký například máme výběr zboží v obchodech, služeb ve firmách a tak dal, můžeme klidně udělat závěr, že člověk si muže všechno, co potřebuje, koupit a použít sám, i čím dál je pokrok, tím to muže dělat snadněji. Vede to k tomu, že lidi můžou zapomenout na své opravdové cíle a potřeby. Vždyť i když
29
Wikipedie píše, že člověk na rozdíl od zvířat- žije ve svém sociálním systému. To znamená, že nesmíme zapomenout, že člověk je hlavně sociální celek, a musí mít zájem nejen o své vlastní ego, a ještě o celé životní a sociální prostředí, ve kterém se pohybuje.
* * * Anna Ryabinina (RUSKO)
Zcela jiné město V Praze jsem začala všímat takové zajímavé věci, které v Rusku nepotkám. Divné, tady jsou jiní lidé. Nosí to, co jim líbí, je to legrační klobouky nebo barevné punčocháče. Ustupujou starším lidem místo v tramvaji, nesedí na sedadle pro zdravotně postižené osoby a osoby s dětmi. Často se usmívají, dělají to, co chtějí. Neskrývají své emoce! Tak často vidím, jak manželský pár ve věku se políbí, jedou dolu eskalátorem v metru, a on řekne jí: "drž na mě nebo spadneš". Ale už je mu 60 a jí už dlouho není 40. Nebo jako teenageři na kolech na sněhu. A ještě mnoho takového… Byty a domy nejsou číslovány, a napsáno jméno a příjmení. Autobusy a tramvaje podle minut. Je obvykle respektovat a pomáhat lidem se zdravotním postižením…. Toto město změnilo můj život. Mně. Děkuju rodičům za to.
* * *
30
Liudmila Popel (RUSKO)
To se stává… Pan Huml a pan Moravec bydleli na vesnici. Pan Moravec měl krásnou manželku, kterou hodně miloval pan Huml. Pan Huml dlouho dělal všechno možné, aby se paní Moravcová do něj zamilovala a začala s ním podvádět svého manžela. Když se to pan Moravec dozvěděl, šel ke svému kamarádovi panu Humlovi si vysvětlit situaci. Správně by se měli pohádat, ale oni byli hluchoněmí. Oba byli postižení a měli státní důchod. Pan Moravec bil pana Humla čím mohl: židlí, rukama a nohama. Pan Huml se bránil kastrolem. Přišla paní Moravcová a řekla: „Miluju paní Humlovou a budu žít s ní. Potřebuju rozvod, pane Moravče“. Po minutě ticha na ní pánové začali křičet tak hlasitě, že přiběhli sousedé. Všichni byli překvapeni tím, co se stalo: hluchoněmým se vrátil hlas. Od té doby spolu pan Huml a pan Moravec mluvili …
* * *
31
SKUPINA III/1 Třídní profesorka: Mgr. Dagmar Štěpánková
* * * Nataliya Milova (RUSKO)
Kniha, nebo film? Kniha a film jsou úplně různá díla, která se nedají porovnat. Když čteme knihu, tvoříme si postavy hlavních hrdinů sami u sebe ve hlavě, zatímco ve filmu to udělal místo nás režisér. Občas se vnímání režiséra a čtenáře neshodují. Jde především o knihu a film, který je natočen podle knihy. Myslím si, že v takovém případě má literární dílo skoro vždycky výhodu. Často se stává, že třeba nějaké části románu nejsou ukázány ve filmové verzi, některé důležité epizody jsou naprosto vyhozené, naopak se něco přidává, což původně v tomto románu nebylo. Mne to vždycky hrozně mrzí, jakmile vidím, že chybí něco zásadního ve filmu, i když vím, že není možné zachytit každou událost. Pokud se musí člověk co možná nejrychleji se seznámit s obsahem knihy, ale na přečtení nemá dost času, je podle mého názoru lepší, aby se podíval na film, než aby si třeba prohlédl stručný obsah knihy. Ale má to jeden háček – režisér vám bude „napovídat“ myšlenky, které by měly vzniknout samostatně v průběhu čtení. V podstatě tady vystupuje režisér v roli zprostředkovatele. Škoda, že v současné době dává více a více lidí přednost těm stručným obsahům a audioknihám, což je strašné.
32
Osobně jsem milovníkem jak filmů, tak i knih. Ale upřímně řečeno nemám ráda ty filmové adaptace románů, ty mi přijdou trochu zbytečné. Žádný film, bez ohledu na to, jak je krásně natočen, nikdy nepřekoná knihu, která byla napsaná ve vleku nějakých důležitých událostí a s osobním autorským stylem a přístupem. Ale teď jsem si vzpomněla na docela starý ruský film Psí srdce, který byl natočen podle stejnojmenné povídky Michaila Bulgakova. Ten se mi líbil, už jsem ho viděla několikrát a dosud jsem nenašla žádné režisérovy chyby. Nedá se než souhlasit s tím, že je to dokonalé filmové dílo. Ten film vůbec nezkazil původní smysl povídky a dokázal vyjádřit to, co autor měl na mysli, když psal to dílo. Takže jsem rozhodně pro knihy, ne nadarmo máme ve škole předmět literatura. Ale současná situace není optimistická, hodně lidí skoro vůbec nečte. Souhlasím se Stanislawem Lemem, který řekl: „Nikdo nečte. Když už čte, tak nerozumí. A když čte a rozumí, stejně zapomene.“
* * *
33
SKUPINA III/2 Třídní profesor: PhDr. Richard Vacula, Ph.D.
* * *
Dawei Cheng (ČÍNA)
Sport je synonymem zdraví Rád sportuju, abych byl zdravý. O víkendu často plavu. Myslím si, že to je nejlepší sport pro zdraví, protože při něm musím často dýchat. Je to aerobní cvičení, které pomáhá, aby plíce byly zdravé. A taky můžeme jít do sauny, kde můžeme odpočívat a relaxovat. To je také užitečné pro tělo. Sportování je teď také módní, více a více lidí ho má rádo. Někdo si myslí, že je to jenom sport. Ale to není jen sport, je to také radost, protože si to při sportování užíváme. Sportování je možná nudné, ale je nutné! Nechci jen tak čekat na smrt! Mělo by být zakázáno kouření v restauracích? Kouření je zlo, je proti zdraví! Kouření je jako ďábel, zabíjí člověka. A proto musíme kouření zakázat, například v restauracích.
34
Do restaurace chodíme na oběd, na večeři. Když jíme a někdo tam také kouří, necítíme se dobře a nemáme chuť na jídlo. Není zdvořilé kouřit ve společné místnosti, tedy ani v restauraci. Kouření není zdravé, čím více člověk kouří, tím rychleji zemře. Když člověk kouří, často pak dostane rakovinu. Když mu ji lékaři zjistí, často už je pozdě. Kdo kouří, může také získat duševní poruchu. Kouření nepřináší žádné výhody, jen problémy. Když bude kouření zakázáno, bude to lepší pro každého z nás! Kouření, fuj!!
* * *
Xi Nong (ČÍNA)
Reklama je nutné zlo Naše společnost je zahlcena různými reklamami. Ty přihlouplé, vlezlé a vtíravé nás často obtěžují, když se díváme na televizi, jezdíme metrem nebo se procházíme po ulici. Mnoho lidí nemá rádo reklamy, dokonce si myslí, že to je zlo. Ale já si myslím, že reklama je nutné zlo. Za prvé, reklama umožňuje fungování ekonomiky a existenci mnoha médií. Díky reklamě může přežít mnoho novin, webových stránek a také bezplatných služeb. K textům na Internetu nebo na papíru se připojují reklamy, aby z nich provozovatelé získali finance. Proto je pro ně reklama potřebná.
35
Za druhé, některé reklamy jsou nápadité a povedené, i když někdy můžou být nedůvěryhodné a podbízivé. Používají fantazii, aby přesvědčily lidi o nutnosti nákupu. Reklama je vlastně nějaká tvorba. Každý člověk si díky tomu může zapamatovat nějaký reklamní slogan a reklama může i zlidovět. Reklama je reklama, někteří lidé ji mají rádi, někteří ne, ale je nutná. I když to pro nás může být zlo.
Mladí lidé dnes mají lehčí život? Dnešní společnost je plná starých lidí a mladí lidé se o ně musí starat, mají víc povinností. Lidé jsou však lhostejnější a uzavřenější a možná jen proto říkají, že mladí lidé mají dnes lehčí život. Jaká je pravda? Jako má každá mince dvě strany, v naší společnosti jsou staří a mladí lidé. Ale dnes má většina rodin jedno dítě, maximálně dvě. Naši rodiče jsou zdravější a bohatší než dříve díky rozvoji technologií. To znamená, že nám můžou dávat podporu finanční nebo psychologickou. Díky tomu mnoho jedináčků může žít svým samostatným životem. Svět, ve kterém žijeme, je mírový a stabilní. Už jsme dlouho neměli války. Mladí lidé mají klidnější život, můžou cestovat kam chtějí. Netrpí tolik smrtí příbuzných. Pokud jde o vztahy mezi lidmi, myslím si, že dnes lidé mají víc svobody v názorech, lásce a politice. Můžeme vyjadřovat cokoliv legálně. Můžeme číst nebo publikovat cokoliv. Můžeme milovat kohokoliv. Díky tomu všemu můžeme říct, že dnes mají mladí lidé lehčí život.
* * * 36
SKUPINA III/3 Třídní profesorka: Mgr. Zdena Řeháková
* * * Natalie Søyseth (NORSKO)
Proč se bojím své učitelky Bát se, nebo nebát se - to je otázka. Mít takovou nádhernou a úžasnou učitelku může znamenat jenom jednu věc, že jsou skryté ve vlastní hlavě strašidelné a otřesné myšlenky. Na co opravdu myslí, zatímco opravuje naše eseje? Má doma panenky voodoo s našimi obličeji, do kterých upichuje jehly pokaždé, když píšeme blbosti jako „mám pět koruny„ nebo „budu jet do Slovensko„? Asi má sen o Norce, kterou opéká na rožni nebo o guláši s francouzskou krví, když neskloňujeme „děti„ správně? Trolové, Ódin a Thór, vikingští Bohové, nejsou nic ve srovnání s učitelkou. Ano, mám z ní strašný strach. Na Facebooku mám přátele, kteří pracují jako policisti a sledují učitelčin profil aby věděli, co plánuje a v realitě trávím hodně času v soláriu a obarvuju si vlasy černé, aby učitelka neznala moji identitu. Mám strach z toho, že mě bude mučit po měsíčním testu jestli neudělám zkoušku. Nebo jestli pokračuju ve třídě. Není možné vědět. V dálce slyším její nehty, které škrábnou na tabuli a jak křičí „přestaňte psát a odevzdejte mi vaše papíry“! Raději přestanu psát a doufám, že všechno dobře dopadne.
* * * 37
SKUPINA IV Třídní profesorka: Mgr. Jitka Schormová
* * *
Evgenia Iakovenko (RUSKO) Vlastně se nic nestalo Cosi se kdysi stalo, ale sotvakdo o tom něco ví. Možná protože cokoliv se kdy stane, jde nějak dál. Určitě se může kdeco stát, ale nakonec se často nestane nic. I když dnes nebylo nic, zítra už leccos třeba bude. A o tom ví jen málokdo na světě.
* * *
38
Olexandra Scherbakova (UKRAJINA)
Manželství s cizincem. Ano, nebo ne?
Dneska je to velmi populární mít manželku nebo manžela pocházející z jiné zimě. Každý den se lidé berou a tvoří svou vlastní rodinu s cizinci. Ale ještě zůstávají lidé pochybující o tom, jestli je to správné řešení. Zkusme se podívat na výhody a nevýhody takového manželství. Nejdřív bych řekla, že při výběru partnera nebo partnerky, je to nutné zjistit z jaké rodiny pochází. Musíme si pamatovat, že při sňatku si slibujeme být spolu celý život a, že rodina mé lepší polovičky stane i mou rodinou. Výhoda by tu byla podobná mentalita – pokud jsou si lidé podobní mentálně a mají stejné názory, problémů by už bylo mnohem míň. Dalším plusem je narození a výchova společného dítěte. Vědci říkají, že dítě narozené v takovém mezinárodním manželství bude chytřejší, schopnější a víc vzdělané. Je to výhoda i pro manžely, vždyť při spojení dvou kultur dostáváme víc kulturních znalostí – můžeme se dozvědět o kultuře, tradicích, historii a určitě jazyku jiného státu. Ve stejnou dobu by musel jeden z partnerů opustit svůj domov a své příbuzné i kamarády. To je ovšem nevýhoda pro takového člověka, ale o tom, jak to bude lepší pro všechny, je dobré se domluvit na začátku. Nejlepší variantu vidím ve výběru třetí zemí. V takovém případě by každý měl stejná práva stav.
39
Jarní báseň Byl první máj, Byl lásky čas. Kvetla nám růže Byl den pro nás. Zpívali ptáci, Slunce bylo teplé, Mezi tebou a mnou Se blýsklo jarní světlo. Kvetla nám třešeň V čas náš milý S tebou jsme spolu celý život byli.
* * *
40
Peng XIAOHANG – Helena (ČÍNA)
Reportáž z naší třídy
Dnes je poslední den vyučování tohoto semestru na Albertově. Proto není divu, že všichni studenti třídy IV. byli ve třídě v 9:00. Jejich učitelka Jitka se však skoro rozplakala, protože takový působivý třídní sraz měli naposled před třemi měsíci. Jako vždycky první hodina byla konverzace. Paní Jitka uviděla gumu na stole jednoho z žáků a bez přemyšlení studentům dala téma ,,guma“. Ačkoli studenti už jsou zvyklí na různá zvláštní témata, guma byla pro ně ještě něco nesnadného. Ale nakonec to dopadlo hezky. Studentka mluvila o příběhu, jak se malá guma stala symbolem lásky s klukem ve školce. Když to vypravovala, její oči zářily hezkou vzpomínkou. Všichni byli dojatí. Tato konverzace opět dokázala, že studenti ze třídy IV. jsou opravdu géniové nejen v češtině, ale i v představivosti. Čas rychle uplynul, konverzace skončila. Chystali scvičit gramatiku po celou druhou hodinu. Každý ze studentů doufá, že se mu díky pilné práci podaří závěrečná zkouška.
* * *
41
Yamasaki Hiroyoshi (JAPONSKO)
Jak by bylo možné kultivovat politickou elitu? Když otevíráme noviny, často vidíme články o skandálech politických elit. To není pro ČR specifický problém. Všude na světě, kde je svoboda medií, diskutují lidé o chování politiků. Proč je to tak? Jak to můžeme napravit? Kdybychom se zbavili tohoto problému, musíme pochopit dnešní politický systém v České republice. Demokracie, kterou má Česká republika a jiné západní země, se liší radikálně od demokracie řeckých městských států, poněvadž
tam
měli
přímou
demokracii.
V těch
státech
neexistovali
profesionální politici, a proto si nikdo nestěžoval na jejich chování. Zatímco moderní demokracie nemá žádná charakteristika demokracie, kvůli tomu, že obyčejní lidé žádný vliv na politiky nemají. Podle studia politologů jenom nejbohatších 20% mají vůbec vliv na rozhodnutí politiků. Abychom odpověděli na původní otázku, můžeme říct, že kultivovat politickou elitu není možné, protože reprezentují své zájmy. Oni nemají nic společného s mentalitou obyčejných lidí, proto vypadají divně v novinách a událostech. Přímá demokracie je jediná možnost, abychom měli bohatou a kultivovanou politickou scénu.
* * * Peníze, úspěch, sláva… Toto je konsekvence dnešních kapitalisticky orientovaných společností, ve kterých jsou peníze nejdůležitější věc. Pro nás není možné žít bez peněz. Mohou za to i média, která propagují kapitalismus, podrobení proletariátu autoritou a. p.. Tak zvaná svoboda v naší společnosti není nic víc než otroctví
42
dělníků. V čem bolševici a fašisté neuspěli silou, uspěla buržoazie reklamou, prázdnými zábavami v televizi, indoktrinací dětí ve škole a náboženství. Lidé už začali věřit tomu, že nic jiného než luxus neexistuje. V ideální společnosti bychom neměli ani peníze, ani bohaté, ani chudé, ani bolševiky, ani imperialisty, ani křesťany, ani muslimy, nýbrž solidaritu všech lidí, kteří si na jednu stranu nabízí navzájem pomoc, na druhou stranu si uchovávají své individuality. V takové společnosti bychom toužili po jiných věcech, než jsou peníze, úspěch a sláva.
* * *
Madina Zharas (KAZACHSTÁN)
Jak poznáme opravdového přítele? Opravdový přítel, co to vůbec může znamenat? Pomoc, kterou člověk může dostat kdykoliv? Opora, ochrana, láska, teplo, pochopení? Ano, člověk vždy bude cítit potřebu kamaráda, se kterým by se mohl cítit jako doma celý život. Ale proč by měl existovat OPRAVDOVÝ přítel? Existuje ještě falešný? Ano. Podle mého názoru bohužel člověk vždycky myslí jen na sebe. A proto hledá přátele jen pro své výhody. Ve škole, v nějaké komunitě, v práci, všude chceme mít ty, od kterých bude nějaký prospěch. Každý den se seznamujeme s lidmi, stáváme se přáteli na facebooku, bavíme se spolu, jdeme na kafe atd..
43
Ale já bych to radši pojmenoval jako „komunikace“, ne jako přátelství. Komunikace je to, co potřebujeme každý den, to co nás spojuje se světem, jsou lidé, ale ne přátelé. Opravdu bych chtěla, abychom nezkazili význam slova „přátelství“, protože je to něco tak svatého, jako například manželství. Přátelé musí být spojeni nejenom život, ale i dušemi. Kdyby to všichni pochopili, neměli bychom žádné významy jako „opravdové přátele“, což podle mě nemá smysl. Nevidím taky smysl v otázce „Jak můžeme poznat opravdového přítele?“, protože vidím jenom jednu odpověď: To musíme cítit.
* * *
Anna Shchegoleva (RUSKO)
Schrödingerova černá kočka
Jednoho
černého
tmavého
dne
se
v černé
krabici
probudila
Schrödingerova černá kočka a zamyslela se nad tím, žít či nežít. Pak tok její chytrých myšlenek však byl zastaven náhlou gramatickou otázkou, již ji napadla jako blesk z čistého nebe. Zda mezi slovy „žít“ a „nežít“ má být čárka.
44
Vzhledem k tomu, že Schrödingerova černá kočka má oba stavy- je mrtvá a zároveň živá- pokud ji nikdo nepozoruje a žádná duše na ni nezírá. Kočička se zmateně rozhlédla, ale v její černé krabici nikdo jiný nebyl, klid a pohodička. Avšak ani učebnici obsahující pravidla české gramatiky jí prázdná místnost nabídnout nemohla. Ale počkat, proč by kočka Schrödingera mluvila zrovna česky? A z jakého důvodu si z toho vůbec dělá hlavu? Je vymyšlená malá šelma, již je používaná jako materiál pro teorii jednoho vědce, aby o tom mohl polemizovat. Jejím úkolem je sedět v černé krabici a nemňoukat. Každopádně řešení gramatických problémů a existenciální otázky k jejímu zadání nepatřily. Schrödingerova kočka však myslí a hledá učebnice, protože je vymyšlená a je svolná dělat to, co chce. Jakmile se rozhodla vyhlásit anarchii ve své útulné krabičce, začalo se pohybovat víko. Krabice se otevřela a bylo slyšet hlas: „Tentokrát mrtvá.“
* * *
45
ŠESTITÝDENNÍ INTENZIVNÍ KURZ Třídní profesorka: Mgr. Eva Löblová
* * * Elena Vanchugova (RUSKO)
Mé první setkání s Prahou Přiletěli jsme s manželem do Prahy poprvé před sedmi lety v květnu. Nejdřív jsem zahlédla Prahu z okna přistávajícího letadla. Letadlo přistálo v šest hodin ráno. Na letišti mě ofoukl jemný jarní vítr, který s sebou přinesl vůni čerstvé trávy, krátkého deště a skořice. V hotelu na nás ještě nikdo nečekal, a proto jsme se rozhodli začít seznámení s Prahou. Jeli jsme taxíkem a za půl hodinky jsme byli v centru blízko Karlova mostu. Praha ještě spala a bylo slyšet jen jeden zvukrovnoměrné dýchání neznámé Prahy. A proto jsme se mohli v klidu procházet jarním městem a ráno- hned po východu slunce - se nadýchat vzduchu plného svěžesti. Naše cesta od Karlova mostu, odkud jsme se ještě podívali na Pražský hrad, na Staroměstské náměstí byla dlouhá. Obdivovali jsme se starým pražským domům s nádhernou architekturou a překvapilo nás, že některé doma mají taky názvy – např. Dům U Zlatého rohu. Praha se už probouzela. Kavárny otevíraly své dveře a vůně kávy se rozlétala v úzkých uličkách. Seděli jsme v kavárně na Staroměstském náměstí a čekali jsme spolu se spoustou turistů na odbíjení orloje. Potom jsme měli ještě
46
spoustu času, abychom si vychutnali Prahu- historické památky, výstavy, kavárny a restaurace. Ale moje první seznámení s Prahou zůstane v mém srdci.
* * *
Tatiana Makhover (RUSKO)
Co mě překvapilo, když jsem poprvé přijela do České republiky. Dcera a já jsme poprvé přijely do Prahy před patnácti lety. Přijely jsme jako turisti. Chtěly jsme se podívat na všechny zajímavosti města, proto jsme hodně chodily po Praze pěšky. První naše překvapení byl orloj na Staroměstském náměstí. Hned jsme si ho zamilovaly. Nejvíc se nám zalíbily postavy, které se pohybuji, a křik zlatého kohouta. Pak jsme během výletu chodily poslouchat
kohouta
mnohokrát. Další překvapení bylo to, že stará část Prahy je moc velká. Pražský hrad, Malá Strana a Staré Město jsou úplně jiné, ale všechny části jsou báječné. Když jsme poprvé uviděly Vltavu, překvapilo mě, že je úzká, mělká a nesplavná. Myslím, že překvapení bylo ještě víc, ale ty tři si pamatuju dodnes.
47
* * * Prasanna Khare (INDIE)
Mé první dojmy z České republiky
Do roku 1991 v Indii byla uzavřená ekonomika. Jen bohatí lidé měli šanci cestovat mimo Indii. Ale během dalších deseti let se všechno změnilo. Indie se stala centrem globálních informačních technologií a díky tomu lidé, bohatí a nebohatí, začali cestovat na služební cesty po celém světě. Do roku 2000 jsem nikdy neletěl ani v Indii a najednou jsem měl šanci letět do jiného světa a moje první destinace - Česká republika! To byla služební cesta na projekt v Praze. Protože jsem o Praze nic nevěděl, moji kolegové mi slíbili, že někdo bude na letišti a vezme mě do hotelu. Hodinu po příletu do Prahy jsem na někoho čekal v příletové hale. Už bylo pozdě večer a všichni lidé, kteří se mnou přiletěli, už byli pryč sami nebo s lidmi, kteří na ně čekali. Nikdo tam nebyl kromě jednoho člověka. Vypadal, jako by čekal na přítelkyni, minimálně na nějakou ženu, protože měl s sebou kytici. V té době jsem neměl ani mobil ani české mince, abych mohl zavolat kolegům. Nakonec jsem se rozhodl, že ho poprosím o pomoc. Řekl jsem, že čekám na někoho z Citibanky a potřebuji zavolat kolegům. Odpověděl mi, že také čeká na někoho z Citibanky, ale na ženu. Byl jsem překvapený a také zvědavý a zeptal jsem ho, jak se jmenuje ta žena (protože také pracoval v Citibance). „Prasanna Khare“ odpověděl. „ To jsem já!!” volal jsem nadšeně. „Ale jste muž! U nás všechna jména, která končí na ‘a’, patří ženám!“ To byl přesně ten okamžik založit svou identitu v české zemi! Ukázal jsem mu svůj
48
pas a byli jsme na cestě do hotelu. (Vlastně mé jméno je Prasann, bez a, ale v angličtině jména nesmí končit na ‘nn‘, proto jsem Prasanna).
Můj hotel byl u Pražského hradu. Příští den jsem probudil zpěvem ptáků. Bylo krásné letní ráno. Z okna jsem měl výhled na Prahu před mým oknem. Protože byl večer, minulý den jsem neměl šanci ocenit Prahu, ale byla to láska na první pohled. Byl jsem ohromen krásou Prahy. Uvědomil jsem si, kromě našich jmen, která začínají na PR, máme více společného. Na této služební cestě jsem byl v Praze jeden měsíc. Během víkendů jsem chodil po Praze, a čím víc jsem se s ní seznamoval, tím víc rostla láska k ní. Už jsem věděl, že patřím k Praze a někdy brzo to bude můj domov. Za čtyři roky se moje předtucha stala realitou. Osud mě vzal do Prahy. Už tady bydlím osm let. Před Prahou jsem nikdy nevěřil na lásku na první pohled, ale Praha mě naučila lásce na každý pohled a to prožívám každý den!
* * * Mé vzpomínky Od dětství je mým nejoblíbenějším obdobím léto. Když jsem byl malý a chodil jsem do školy, vždycky jsem chtěl dělat něco dobrodružného, něco, co jsme nedělali ve škole. A léto mi dávalo tuto šanci. Ve škole jsme měli letní prázdniny od poloviny března do poloviny června, skoro tříměsíční dovolenou. Normálně jsem tu dovolenou rozdělil na tři části; čtení, cestování a kurzy.
49
Vždycky jsem měl rád čtení. To mi dalo hodně nových informací, pochopil jsem svět kolem lépe, věděl jsem, že mnoho lidí na světě nemá základní věci, které potřebuje k základnímu životu, včetně jednoho jídla za den. Víc jsem ocenil, co jsem měl, a život, který mi dala moje rodina. Nebyli jsme bohatí, ale každé léto jsme cestovali po Indii. Celý rok jsme šetřili peníze, abychom mohli v létě cestovat. Mamka mi říkávala: „Číst je znát a vidět je věřit.” Protože letenky byly drahé, cestovali jsme vlakem a autobusem. Často cesty trvaly více než dvacet čtyři hodiny a byly to testy trpělivosti, ale hodně jsme mluvili s novými lidmi, s některými jsme se skamarádili, a dodnes jsou někteří našimi kamarády. Během cest jsem slyšel různé jazyky a uvědomil jsem si, že jazyk je most do srdce lidí. Rozhodl jsem se, že se budu učit tolik jazyků, kolik to jen bude možné. Dneska mluvím pěti indickými jazyky a čtyřmi světovými jazyky. A jak řekl T. G. Masaryk: „Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem". Cestoval jsem nejen s rodinou, ale také s kamarády bez rodiny. Přesvědčil jsem se a naučil jsem se, jak se starat sám o sebe. Byly to velmi důležité lekce života. Také jsem chodil do různých kurzů, někdy doma někdy venku. Doma byla moje trenérka maminka. Učila mě různým věcem; například šití, pletení, vaření atd. Kurzy doma byly zadarmo, ale jako plat jsem musel své mamince pomáhat s domácími prácemi a to byl ještě jeden trénink. Venku jsem se naučil józe, střílení, jízdě na koni, kreslení atd. Léto je můj hrdina, a moc se mi líbí, protože bez toho bych nebyl tím člověkem, kterým dneska jsem!
* * * 50
