ČALAMÁDA
ČALAMÁDA S m ě s
z a j í m a v é h o
č t e n í
v e
v y s m á t é m
Vyšlo ve Středisku volného času Bájo Česká Skalice v březnu 2010 Milí čtenáři, kolem nálevu jedenácté Čalamády se slétla malá, drobná, roztodivná zvířátka. Mezi nimi jsme poznávali včely, vosy, mravence, komáry, brouky. Užili jsme s nimi dost zábavy. Včely donesly med, mandelinky upekly bramborové placky, mrchožrouti poklidili, světlušky svítily. Jenže pak na ten poklidný hmyzí mejdan zavítal pavouk. A to víte, jak to někdy mezi zvířaty chodí. Hned byl oheň na střeše. Že pavouci nemají mezi hmyzem co pohledávat, že mají více nohou a kdesi cosi. Jen sluníčko sedmitečné bylo v pohodě. Prohlásilo, že na počtu nohou mu nezáleží a bude si kamarádit s kým chce, s pavoukem, housenkou nebo se stonožkou. Komáři dlouho pištěli, než se s nezvanou návštěvou smířili. Když se ale ukázalo, že pavouk je starý světák a výborný vypravěč, byli to právě oni, kdo pouslouchali všechny ty lehce strašidelné příběhy se zatajeným dechem. Loučili se až těsně nad ránem a někteří, než by zalezli do svých domovů, přechodně obydleli kůru stromů na straně tři. Dobré čtení přeje Martina
n á l e v u |
Číslo 11
LŽIČKA MEDU KAŽDÝ DEN Rozhovor s včelařem panem Rudolfem Zábrahou se v pondělí 18. ledna 2010 točil (jak jinak) kolem tématu „včely“. Pro člověka je tento hmyz velmi užitečný. Včely v pojízdných úlech opylují velké množství užitkových rostlin a ještě nám dají med.
Pana Zábrahu přivedl ke včelaření bratr. Už v dětském věku ho včelaření začalo bavit a tak se nakonec včelařskému umění dokonce i vyučil . V zemědělském družstvu pečoval o více než tři sta včelstev. Dnes má soukromě asi třicatery.
Včelaření a včely Kdy jste se včelařením začal? Kdo vás ke včelaření přivedl? Když mi bylo asi jako vám (10 let), přišel jsem jednou ze školy a brácha se mě zeptal: „Nešel bys za mne na včelařský kroužek? Mně se tam dnes moc nechce.“ Tak jsem šel. Tehdy jsem nevěděl, co to obnáší, myslel jsem si, že budeme jíst med.... Vedoucí kroužku uměl o včelařině zajímavě povídat. A když viděl, že mám o včely zájem, půjčoval mi o včelách odbornou literaturu, jezdili jsme na včelařské zájezdy, besedy atd. Začalo mě to bavit, a tak jsem u včelaření zůstal. Došlo to až tak daleko, že jsem se včelařem i vyučil.
Je včelař také někdo další z rodiny? Není, a mrzí mě to. Syn mi sice pomáhá při vytáčení medu nebo při převážení včelínů, když je potřeba, ale samostatně se starat o včelstva, tak jak mně by se to líbilo, zatím Ilustrace: Magdalena D. Horká nechce.
Kolik máte přibližně včelstev? Soukromě mám asi třicatery, ale v zemědělském družstvu Dolany jsem se staral o tři sta třicet včelstev. Pojízdnými vozy – maringotkami, které mívají po dvaceti včelstvech, se přejíždí k jabloním, višním, broskvím, rybízu... Hmyzu, který by tyto rostliny opyloval, je díky nejrůznějším zásahům do krajiny a chemizaci v přírodě málo. Problém je i v tom, že čmeláci a další hmyz květy při shánění potravy během dne střídají. Létají z květu jabloně na pampelišku apod. Včela je ale květu „věrná” po celý den. Tím je zajištěno, že pyl z květu jabloně je včelou donesen opět na květ jabloně. Například pyl pampelišky květ jabloně nepřijme. Z tohoto důvodu je včela medonosná v přírodě nezastupitelná. Na příslušný květ pak létá tak dlouho, dokud obsahuje dostatek nektaru a pylu.
Pan Rudolf Zábraha (nar. 14. dubna 1948 v Hradci Králové) vyrůstal na Broumovsku. Jako malý chtěl jezdit s lokomotivou. Nakonec však vystudoval zemědělskou školu obor ovocnářství a včelařství. Pracoval pro zemědělské družstvo Dolany. Bydlí v České Skalici a společně se svou ženou vychoval syna a dceru. Ve volném čase filmuje. Točí dokumentární filmy, svatby a oslavy, pro město Česká Skalice zpracovává video kroniku. Kolik je v jednom včelstvu včel? Kolik matek, trubců a dělnic? Záleží na roční době. V zimním období je ve včelstvu kolem patnácti až dvaceti tisíc včel, naopak v létě tam může být až padesát tisíc včel. Záleží na tom, jak je včelstvo silné a jak je úl velký. Úly se mohou zvětšovat pomocí medníků nebo nástavků. Přes léto je ve včelstvu osm set až tisíc trubců. V každém včelstvu bývá jen jedna matka. Matky jsou oproti včelám větší. Přesto si ji včelaři pro lepší přehlednost někdy označují barvou. Kolika let se včela dožívá? V zimním období žijí včely přibližně pět měsíců (od září do března). V letním období se včela upracuje, takže žije asi tak měsíc. Včelí matka se dožívá tří až čtyřech let. A co když včelí matka umře? Každá včelí matka vylučuje mateří látku, a když umře, včely to poznají a založí speciální voskovou buňku, tzv. matečník. Z té se vylíhne nová matka. Více těchto buněk vytvoří včely tehdy, když je jim úl malý a chtějí se rojit.
ČALAMÁDA Potřebuje jedno včelstvo jeden úl? Ano, jeden úl, který se skládá z jednotlivých dílů (medníků, nástavků) postavených na sebe. Včelstvo, které nemá v úlu dost místa, má snahu se vyrojit, založí několik matečníků a odletí nejčastěji na strom. A pokud je včelař včas nesklepne, najdou si nové obydlí, například v dutině stromu.
se likviduje spálením celého úlu i se včelami. V některých zemích, například v Číně, USA nebo na Ukrajině, podávají proti této nemoci antibiotika. Tím hrozí nebezpečí výskytu zbytků antibiotik v medu, což může přinést problémy s léčením příslušných onemocnění lidí. Radím tedy, kupujte med od místních včelařů, v České republice je takovéto léčení včel zakázané.
A jak se roj sklepne? Těsně pod visící roj si připravíte bedýnku (rojáček) a roj do ní sklepnete. Přiklopí se víkem a roj necháte do druhého dne v chladném prostředí, např. ve sklepě. Do úlu si zatím připravíte mezistěny spolu s plásty a roj do něho vysypete. Druhý či třetí den včely přikrmíte cukerným roztokem.
Jsou včely nebezpečné? Včela útočí jenom v případě, když se cítí ohrožena. Její jedinou obranou proti narušiteli je žihadlo, jehož použitím přijde o poslední nervovou zauzlinku v zadní části zadečku a vykrvácí. Pokud se však jednou včela rozhodne zaútočit, tak neustoupí, ač ji to stojí život.
Je známo více druhů včel? Mediálně známá je včela afrikanizovaná. V Itálii chovají včelu vlašskou, na území bývalé Jugoslávie včelu kraňskou a na našem území jsme měli včelu středoevropskou, která je ale již několik let nahrazována včelou kraňskou. Jak včely připravujete na zimu? Na zimu včelám vezmeme většinu medu. Vytočíme a nahradíme ho řepným cukrem, který si včely zpracují a uloží zpět do plástů. Je jim vhodnou potravou pro zimní období. Med z květů řepky olejné a pampelišky, které včely velmi lákají, totiž krystalizuje. Včely by ho v zimním období, kdy žijí pouze v úlu a nemůžou pro vodu, neuměly zpracovat a hrozilo by jim nebezpečí úhynu. Mají včely nějaké nepřátele? Největším nepřítelem včel je člověk. Jinak nějací ptáci (datel, ťuhýk), mravenci a některé nemoci.
Co dělat, pokud píchne? Pokud už nás včela píchne, musíme žihadélko co nejrychleji vyškrábnout nehtem, ale nemačkat ho. Případným zmačknutím vpravíme do kůže celý obsah jedového váčku. Pak přiložíme na místo něco studeného. Pokud byste byli na včelí bodnutní alergičtí, nebo vás bodla včela do jazyka, musíte ihned k lékaři, který vám podá protijed.
„Každé ráno si dávám do čaje lžičku medu a zakápnu to citronem,“ prozrazuje pan Zábraha
Med Jak se vyrábí med? Včela vyletí na květ, nasaje do medného váčku nektar, který obsahuje až čtyřicet procent vody. V úlu nektar vyvrhne do buňky. Další včely přebytečnou vodu odpařují. Postaví se zadečky za sebe, vytvoří jakýsi řetěz, mávají křidélky, čímž způsobí proudění vzduchu, a odstraňují tak z doneseného nektaru nadbytečnou vodu.
Mnoho informací i praktických zkušeností získal pan Zábraha ve včelařském odborném učilišti v Nasavrkách u Chrudimi. Dnes čerpá z odborných časopisů Moderní včelař a Včelařství i z internetu.
Jaké? Například mor včelího plodu. Tuto nemoc způsobuje bacil, který napadá včelí larvičky v buňkách plástů, kde uhynou. Veterinárně potvrzená nemoc
Jaké jsou druhy medu? Známe druhy květové (z nektaru pampelišek, malin, lípy, ovocných stromů). Pokud včely létají do lesa, můžeme získat tmavý lesní med. Včely v lese sbírají sladinu z větviček nebo listů, která zůstává po sání mízy stromů mšicemi. A pozor, každý kvalitní med dříve či později zkrystalizuje. Při nákupu si proto vybírejte takové medy, které už krystalizovat začínají. Děkujeme za rady i za rozhovor
Připravili: Aho, Sed, mAh, JB; foto: Martina Horká
2
ČALAMÁDA
3
FOTOGRAFICKÁ SOUTĚŽ NA TÉMA KŮRA STROMŮ Hlavní cena Čalamády
Maxim Vik, 11 let
Anna Kobrová, 12 let
Lucie Řeháková, 14 let
Kristýna Hykyšová, 12 let
Ivanna Postolyuk, 11 let
Karel Andres, 12 let
Magdalena Kynčlová, 12 let
Jan Kleprlík, 10 let
Eliška Fischerová, 14 let
PŘÍŠTÍ TÉMA: ČOKOLÁDA Své fotografie v elektronické podobě zašlete na adresu
[email protected] do konce dubna 2010. V e-mailu uveďte své jméno, příjmení a věk. Fotografii označte Jméno_Příjmení_věk_název fotografie. Nejlepší práce budou odměněny a otištěny.
A L A M Á DDVOJSTRÁNKA A ČALAMÁDA - ČLITERÁRNÍ
4
BÁSNIČKY A PŘÍBĚHY Anna Horká, 9 let
MRAVENEC
Cena Čalamády za příběh
Mravenec je v lese, velkou kládu nese,
velkou kládu, malou šišku,
už mu dlouho kručí v bříšku. Nesnídal, nesvačil,
celý den jen skotačil.
Už mu dlouho v bříšku kručí, meluzína v lese skučí.
Až to všechno donese,
na strom rychle vyleze. S veverkou se nají, oříšky tam mají.
Ilustrace: Anna Horká Matyáš Horký, 11 let
MRCHOŽROUT Mrchožrout
moc je žrout,
jeden cent'ák velký, mrchožrout
moc je žrout,
leze bez chvilenky.
Magdalena D. Horká
PŘEDEVŠÍM
S TÉMATEM HMYZ ...
Magdalena Kynčlová, 12 let MEDOVÁ OSLAVA Bláznivá včela Berta slaví narozeniny a pozve k sobě do hnízda chrousta Břéťu, pavouka Kvida se svojí manželkou Růžou, běláska Květušku, housenčí dvojčata Píďu a Láďu, berušku Radku, ploštici Pepinu, cvrčka Ferdu a tlustou žížalu Slávku, kterou tam ovšem musela dopravit veverka Terka. „Ty vogo!“ zvolal Kvido, když viděl Bertino hnízdo zevnitř. „Chovej se slušně, Kvido!“ okřikla ho Růža, která ale taky vypadala dost překvapeně. Ani ostatní zvířátka nikdy neviděla takový nepořádek, který měla Berta na zemi, ale i na stropě, kde byla připlácnutá palačinka. Zvířátka byla udivena také z toho, že nikdy neviděla pohromadě tolik medu. Byl opravdu všude - na zemi, na stěnách a byl nechutně rozmatlaný po stole. „Tak co, brouci, jak se vám to tu líbí?“ ozval se najednou Bertin hlas. „Děláš si srandu, Berto? Vždyť to tady vypadá, jak kdyby vybuchlo Kilimandžáro!“ odpověděl bručoun Břéťa. „Co povídáš, Břéťo, vždyť je to tady super, určitě si užijeme spoustu zábavy!“ namítl Kvido, který se válel v jahodách a zjevně si to moc užíval. Na stole bylo mnoho dalšího jídla, než jenom med - například malinová šťáva, hříbkový houbovec, koláč z borůvek, také sedmikrásky, trojlístky, pampelišky i obyčejná tráva. Všichni jedli, bavili se, dokonce i Břéťa přestal být mrzutý a začal hodovat. „Berto, nemáš tady rádio?“ zeptala se Slávka. „Ne, to nemám, ale kapelu bych měla, sleduj!“ řekla Berta. „Kvido, ty nám zabrnkáš na pavučinu, Růža se svým hlubokým hlasem něco zaskřehotá, Ferda nám zahraje na housličky a zbytek bude tancovat. Tak co na to říkáte?“ „Teda, Berto, to je skvělý nápad,“ zaradovala se Slávka, která vylezla na stůl a mrskala se tam, jako… nó… jako žížala. Z ničeho nic se hnízdo začalo podivně houpat. Všichni ztichli, kapela přestala hrát, jenom Slávka pokračovala ve svém podivném „tanci“. Hnízdo se houpalo čím dál víc, ale Slávka si stále ničeho nevšimla. Najednou cosi zakřupalo a Slávka taky poznala, že něco není v pořádku. „C-C-Co se to dě-děje?“ zakoktala Slávka. Všichni se na ni podívali a jednohlasně zakřičeli: „To ty, Slávko!“ A Píďa s Láďou k tomu dodali: „Ty jsi tak tlustá, že tě hnízdo neunese a…“ Bum, bác… už to ani nestačili doříci, hnízdo se zřítilo přímo do borůvek a celé se rozbilo. „Jste celí?“ zeptala se ustrašeně Radka. „Snad jo.“ odvětila nejistě Květuška. Naštěstí se opravdu nikomu nic nestalo. Slávka ale byla smutná a začala nahlas brečet. „Co je ti, Slávko?“ ptali se jí všichni, ale Slávka neodpovídala. Pepina jako jediná pochopila Slávčino trápení a snažila se ji utěšit: „No tak, Slávi, nebuď smutná, nikdo to tak nemyslel.“ Najednou si jich všimla Berta a taky pochopila, proč Slávka tolik naříká. „Nebreč Slávko, to byla moje vina, ne tvoje, to já jsem neměla na moji oslavu zvát tolik zvířátek, mohlo mi přece dojít, že to takhle dopadne.“ řekla Berta. Po téhle větě všichni ztichli, i Slávka přestala vzdychat. „Máš pravdu, Berto, neměli jsme odsuzovat Slávku, protože je tlustá, ona za to nemohla,“ souhlasila s Bertou Květuška. „No tak, ženský, přestaňte se tady vykecávat!“ zabručel Břéťa, „jo a rychle do práce, musíme přece postavit nové hnízdo.“ Přidal se k němu Ferda. „Ale, pánové, takhle se přece nechovají slušní brouci,“ napomenula je přátelsky Růža. Ostatní, tj. Pepina, Květuška, Slávka, Radka a Berta, s ní souhlasily, ale zároveň byly udiveny, že Břéťa chce stavět hnízdo. Píďa s Láďou si někde hráli a Kvido tajně poslouchal za stromem, protože se nechtěl účastnit diskuze. „Tak dobře, jdeme na to,“ řekla Radka, „já půjdu najít nějaké větvičky,“ dodala. „A já se podívám po nějaké smůle, abychom mohli větvičky slepit,“ napadlo Bertu. „My s Kvidem a Břéťou půjdeme oloupat kůru ze stromů. „Souhlasíte pánové?“ zeptal se Ferda. „Jasně,“ na to Kvido. „No jo, no,“ odpověděl Břéťa. „Já půjdu pro mech, aby měla Berta na čem spát,“ navrhla Pepina. „Tak já půjdu s tebou,“ řekla Květuška. „A co my ostatní?“ zeptala se Růža. „Ty s Píďou a Láďou můžete jít Bertě pro jahody, aby měla co jíst, a já tady uklidím to zničené hnízdo.“ „Dobře, Slávko, tak my jdeme,“ odvětila Růža. „Všichni odešli, já jsem tady sama, tak se pustím do uklízení,“ řekla Slávka sama sobě. Po pár minutách přišla Radka s plnou náručí malinkatých větviček. No, co byste taky čekali od berušky. Hned po ní se přihnal Kvido s Ferdou a přinesli kůru, jak slíbili. „Kde máte Břéťu?“ zeptala se Slávka. „Ále, támhle běží, je hrozně pomalej,“ odpověděl udýchaný Kvido. „Počkejte na měéééé!“ volal z dálky Břéťa. Za chvíli přišla Pepina s mechem a za ní pospíchala Květuška. Pak přiběhli Píďa s Láďou a Růžou. „Vypadá to, že jsme všichni,“ řekla radostně Slávka. „Asi jo, tak se pustíme do stavění!“ zavelela Radka. „Ale kde je smůla?“ napadlo Pepinu. „No jo, tu měla přinést Berta.“ řekla Růža. „Tak já pro ni skočím, nemůžeme už déle čekat,“ nabídl se Kvido, a než bys řekl „švec“, byl zpátky. Teď už to šlo rychle – smůlou se přilepili větvičky, kůru a mech a vznikla podlaha s kobercem. Potom se stejným způsobem udělali i stěny a střechu. Dál byl potřeba udělat stůl. To bylo jednoduché – na větvičky se přilepila kůra a bylo to. „Tak co říkáte?“ zeptal se Ferda ohromený novým hnízdem. „No jo, je to dobrý, ale zdá se mi, že tomu něco chybí,“ poznal Břéťa. „No jasně! Ještě tam nejsou jahody,“ řekl Láďa. Růža je tam hned dodala a bylo hotovo. Najednou se objevila Berta: „Promiňte, že jsem se zpozdila, ale zase mám hodně moc smůly.“
A L A M Á D ADVOJSTRÁNKA ČALAMÁDA -ČLITERÁRNÍ
5
...ANEB O VOSÁCH, VČELÁCH, MRAVENCÍCH ... „Já myslím, že máš spíš hodně moc štěstí, Berto, řekl Píďa. „Téda!“ vyhrkla Berta, když si všimla toho nového hnízda. „To je ten nejhezčí dárek, který jste mi mohli k narozeninám dát!“ Martina Sedláčková, 10 let NEBEZPEČNÁ VODA Ahoj, jmenuji se Tonda a jsem světluška. Sedím na listu nad průzračnou křišťálovou vodou. No, ona zas tak čistá není. Máma říká: „Tondo, nechoď tam, je to nebezpečné!“ Ale já nevím proč. Najednou na mě někdo volá: „Tondo!" Otočím se a spatřím svého kamaráda Honzu. Sedí na listu a mává mi. Ale potom se stane něco strašného. Na hladinu vyplave ryba. Vypustí proužek vody a ten Honzu spláchne přímo do rybí tlamy. Hrůza! Myslím, že půjdu pryč. Nechci dopadnout jako Honza. Plesk! Něco se mi přilepilo na zadek. A táhne mě to dolů! Ta lepkavá věc mě stáhla do úplné tmy. Postavil jsem se, uklouzl jsem a spadl do ještě větší hloubky do nějaké žumpy. Sbohem. Můj život končí v žabím žaludku mezi trávicími šťávami.
Martina Sedláčková, 10 let
HMYZ NEŠKODÍ! Brambory, třeste se!
Mandelinky přílétají,
po bramborách zapráší se. Hospodáři se vztekají. Mandelinky neškodí, jenom mají hlad.
A ten, kdo se neškolí, ten je nemá rád.
Housenky si vylezou Ilustrace: Martina Sedláčková
Jiří Bekr, 12 let PAVOUK Jednou při angličtině, když jsme byli na "kompech", mi kámoška řekla, že po mně leze brouk. Já se začal rozhlížet a vidím, že mi na pravém rameni leze pavouk. Během sekundy se mi udělalo zle a škubnul jsem ramenem. Pavouk se ale držel a mě vylekalo, že byl od mého obličeje jen asi jeden centimetr, takže jsem si ho moc nezaostřil. Teprve po chvíli jsem ho sklepal. Ani jsem si nevšiml, že jsem upoutal pozornost pana učitele Sedláčka, kterému jsem musel své chování vysvětlovat. Za chvíli lezl pavouk po další spolužačce. Ale jiná ho shodila, zašlápla a šla si umýt bačkoru.
Matyáš Horký, 11 let Ilustrace: Matyáš Horký TAJEMNÝ NÁLEZ Jednou jsme se se skautem vydali na výpravu. Šli jsme do pochmurného lesa. Vedoucí výpravy nám řekl: "Rozdělte se do dvojic." Já jsem byl s Michalem. Ani nevím jak, ale Michal mě předběhl a já zůstal sám. Běžel jsem cestou, o které jsem si myslel, že po ní šel i Michal. Najednou jsem se ocitl v nějakém starém domě, v jeho nejvyšším patře. Když jsem se rozhlédl, uviděl jsem velikého černého pavouka. Tomu jsem se velkým obloukem vyhnul a rovnou ze dveří pryč. Opatrně jsem sešel ze schodiště, které nevypadalo spolehlivě. Druhé patro vypadalo stejně jako to vyšší, jenom ze staré postele nápadně vylézala peřina. Zdvihl jsem ji a pod ní leželo brnění. A z brnění se ozvalo: "Máš jen osm minut." Uvědomil jsem si, že mám něco hledat. Okamžitě jsem vylétl ze dveří a třemi skoky překonal patnáct schodů, které silně fosforově zářily. Hned jsem viděl dveře do malé místnosti. Otevřel jsem a začal jsem místnost centimentr po centimetru prohledávat. Začal jsem u dveří. Nic. Jdu k oknu. Polovina času vypršela. Hledám, hledám, a v tom se podívám na kraj okna a vidím skautskou lilii. Vím, že to je ono. Můj pohled sklouzl na podlahu. Upoutala mě kachlička, která měla trochu odlišnou barvu než ostatní. Sáhl jsem na ni a dlaždice se sama rozbila. Ilustrace: Matyáš Horký Pod ní se něco zablýsklo. Vytáhl jsem dýku se zahnutým koncem, zvedl jsem ji vysoko nad hlavu a uslyšel jsem vzdálený výkřik. Dávno ztracená dýka se našla a naše skautská družina se proslavila.
na obilná zrna.
A celá je sežerou,
je to známá firma. Hmyzu se křivdí! Zabraňme tomu! Hmyz neškodí.
Mluvím pravdu.
Ilustrace: Markéta Meierová Kristýna Hykyšová, 12 let VČELA
Cena Čalamády za básničku
Co to tady v květech bzučí, kolem uší nám to hučí?
Podíváme se tam hned,
včelky budou dělat med. Nasbírají v květech pyl, tady ještě kousek zbyl. Odnesou to do úlu,
budem mít med do sudu.
ČALAMÁDA
6
ŽÁROVKA, ANEB POSVÍTILI JSME SI NA ... HMYZ Proč je hmyz úspěšný
Sed
Názvy hmyzu
Některé české názvy hmyzu jsou velmi staré (pocházejí ze staroslověnštiny), jiné jsou novější. Mezi nejstarší slova, která nemají žádný jiný význam, patří například moucha, mravenec, blecha a veš. I slovo hmyz je staré. Odvozeno je od toho, že se tito živočichové hemží. Brouk byl pojmenován podle broukání, chroust podle chrastění, chroustání. Mol je pravděpodobně odvozen od indoevropského slova mel, což znamená drobit, mlít. Píďalka zase podle pohybu, který připomíná měření roztaženými prsty (vzdálenost mezi roztaženým palcem a ukazováčkem je jedna píď, tedy asi 20 cm). Jména jako mandelinka, lišaj, vážka a babočka vymysleli vědci teprve v 19. století. Aho
Prostředí vhodné pro život hmyzu
Na území ČR nalezneme řadu různých prostředí, kde hmyz žije. Na některých místech nalézáme jedinců jednoho druhu více, na jiných méně, ale o to jsou nálezy cennější. Čím více je druh vázán na určitý přírodní prvek (např. rychle tekoucí potoky s čistou vodou), tím je zranitelnější. V dnešní (především lidmi poničené) přírodě je proto mnoho druhů chráněných.
mAh
Patří pavouci mezi hmyz?
Pavouci nejsou hmyz, protože mají 4 páry nohou (8 noh) a hmyz má zpravidla 6 nohou (3 páry), čímž vyvrátím chybné tvrzení mnoha lidí. Ale pavouci (stejně jako hmyz) patří mezi bezobratlé (nemají kostru). Zvláštní na pavoucích je, že když ztratí nohu, tak ta se hýbe. To může zabavit predátora a pavouk může prchnout.
Ilustrace: členové a členky výtvarných kroužků SVČ Bájo Česká Skalice
Určitě není náhodou, že je hmyz nejhojnější a nejrozmanitější skupinou živočichů na Zemi. Hmyz vydržel na Zemi dlouhých 400 milionů let. Zažil pád dinosaurů, přežil nejméně čtyři celosvětové katastrofy, které měly za následek vymírání druhů. I nyní přežívá i přes různé spreje a jedy vynalézané člověkem. A konečně pro hmyz je také výhodná malá velikost, když se musí vyhýbat dravcům. Může se schovat v puklině skály, pod kůrou stromu, za okvětním lístkem květiny nebo pod stéblem trávy. Vnější kostra je natolik pevná, že se hmyz může zahrabat mezi zrnka písku, a přitom natolik pružná, aby prošla i tou nejmenší trhlinou. Malé rozměry spolu s přizpůsobením tvaru a barvy těla dává mnoha druhům hmyzu takovou schopnost splynout s prostředím, že jsou skoro neviditelní.
JB
1. Kolik celosvětových katastrof hmyz přežil? a) hmyz je tu tak krátce, že zatím ještě žádnou nezažil b) hmyz by žádnou světovou katastrofu nepřežil c) hmyz přežil nejméně čtyři takové celosvětové katastrofy
3. Pavouci patří do říše živočichů, kmen členovců, třídy a) hmyz b) pavoukovci c) mnohonožky
2. Podle čeho je odvozeno slovo hmyz? a) podle toho, že má hlavu b) podle toho, že se hemží c) podle toho, že je hamižný
4. Proč chráněné druhy hmyzu vymírají? a) nevymírají, druhů stále přibývá b) nemají dostatek potravy c) nemají prostředí potřebné pro život
Správné odpovědi: 1c, 2b, 3b, 4c
TESTÍK: ZNÁTE HMYZ?
ANKETA: JAKÉHO HMYZU SE NEJVÍCE ŠTÍTÍTE? KTERÝ HMYZ JE VÁM NEPŘÍJEMNÝ? Svých spoluobčanů jsme se ptali v ulicích města Česká Skalice v prosinci 2009.
Honza, 40: „Cikády“.
Zuzana, 32 let: „Vosa“.
Martina, 44 let: „Komár“.
Marek, 33: „Masařky“.
Pan Mervart, 82 let: „Chrousti“.
Iva, 37 let: „Barevná moucha“.
ČALAMÁDA
7
MÍSTO PRO HMYZÍ REKLAMU
mAh
Sed
JB
ČALAMÁDA
8
VTÍPKY: O HMYZU V lese je svolána schůze drobného zvířectva zrovna, když hustě prší. Scházejí se všichni: chrobák, hovnivál, beruška, střevlík a ostatní brouci. Debatují, a když je schůze u konce, přižene se stonožka a zlobí se: „Můžete mi říct, kdo napsal před vchodem tu ceduli: Před vstupem si prosím očistěte nohy?“
Víš proč má moucha křídla? No, aby ji nebolely nohy. Pepíček přijde do školy s velkou boulí a paní učitelka se ho ptá: „Bodla tě vosa?“ „Ne, nestačila, táta jí zabil lopatou.“ Víte, co je zákon schválnosti? Když má včela alergii na pyl. …
Malý Pepíček volá kamarádovi: ,,Víš, jak jsi mi vyprávěl, že máš sbírku hmyzu? Neměl bys prosím 153 mravenců, 58 švábů, 65 pavouků, 245 škvorů a 400 červotočů?“ ,,A proč?“ ,,No, víš, my se stěhujeme a máme dát byt do původního stavu.“ „Víte, jak se hledá mravenec v košili?“ „Těžko.“... Víte, proč nemají komáři svítící zadečky jako světlušky? Protože by to večer u rybníka vypadalo jako v Las Vegas.
KOMIKS: SKLUZAVKA
Jde slon a moucha po mostě. Vtom se moucha zastaví, otočí se na slona a povídá: „To ale dupeme, co?" Moucha filozofuje: „Každý jsme jiný. Pro mě je důležité hlavně jídlo." Mol dodává: „Ano, jistě, já si potrpím na šaty." Malý mol se vrátí ze svého prvního letu a říká mamince: „To byl ale krásný den, všichni mi tleskali.“
FOTOHÁDANKA Uhádneš, co je na fotografii? Kreslí: Sed
a) dvě planety ve vesmíru b) plicní sklípky
ČER(VE)NÁ KRONIKA
c) citrony
ANEB RYBIČKY V TOMATU Foto: Lucie Řeháková
Dne 24. prosince byla na vánočce rozmáznuta moucha. Lidi si nejspíš mysleli že chce otravovat, vzali plácačku na mouchy a bylo to. Zločin vyšetřuje komár policista. Až se to vyřeší, e pachatel odsouzen panem ovádem soudcem k několika štípancům. Na milou mouchu vzpomíná kamarádka masařka. Píše: Sed Správná odpověď: c
ČALAMÁDA — směs zajímavého čtení ve vysmátém nálevu. Vydavatel: Středisko volného času Bájo Česká Skalice. Vedoucí redaktorka: Mgr. Martina Horká. Redakce: Jiří Bekr, Anna Horká, Matyáš Horký, Martina Sedláčková. Fotografie: Karel Andres, Eliška Fischerová, Martina Horká, Kristýna Hykyšová, Jan Kleprlík, Anna Kobrová, Magdaléna Kynčlová, Ivanna Postolyuk, Lucie Řeháková, Maxim Vik. Ilustrace: Anna Horká, Magdalena D. Horká, Matyáš Horký, Markéta Meierová, Martina Sedláčková, děti z výtvarných kroužků SVČ Bájo Česká Skalice a archív. Jazyková úprava: Mgr. Marcela Horká Adresa: Husovo náměstí 3, 552 03 Česká Skalice, e-mail:
[email protected], telefon: 491 452 708, http://www.svcbajo.cz. Tisk: Grafické studio Grafital s. r. o. Ročník 4, číslo 11. Vychází nepravidelně. Uzávěrka příštího čísla: duben 2010 Příspěvky (texty, obrázky, fotografie apod.) posílejte na výše uvedený e-mail nebo odevzdávejte přímo v redakci ČALAMÁDY v Báju.
