Aktivní otcovství. Maminka doma, tatínek v práci. Mgr. Lukáš Sedláček s přispěním Zory Javorské

Aktivní otcovství Mgr. Lukáš Sedláček s přispěním Zory Javorské 

Maminka doma, tatínek v práci



Otcové a genderové stereotypy



Výchova k mateřství a láska k dětem



Když je táta na rodičovské…



Tátové ve Skandinávii Jsi muž, tak vydělávej!



Jsi matka, tak pečuj!



Příklady legislativní praxe na podporu aktivního otcovství

Maminka doma, tatínek v práci Přes všechny sociální i ekonomické změny, které se udály v průběhu dvacátého století, žijeme stále ve společnosti, kde přetrvává obraz ideální matky a ideálního otce. Zatímco matka je osobou, která se plně věnuje péči o malé děti, otec se do výchovy dětí zapojuje až v jejich pozdějším věku a jinak v rodině plní především roli živitele. Tento model tradiční rodiny byl vcelku ospravedlnitelný ve společnosti, kde vládlo přísné rozdělení na svět mužský a ženský. Dnes již naštěstí tato dělení neplatí. Jevy, na počátku minulého století zcela nepředstavitelné, jsou dnes zcela běžnou součástí naší společnosti: ženy studují i vyučují na univerzitách, zaujímají pracovní místa do té doby vyhrazená pouze mužům, ženy ve vedoucích manažerských pozicích velkých i malých firem, ženy političky, umělkyně, vědkyně, sportovkyně. Do velké míry se ženám podařilo prolomit mnohá tabu a vstoupit na „zakázaná“ území mužů. Podařilo se také mužům překonat tato tabu a vstoupit do sfér vyhrazených ženám? Do sféry péče o malé děti? Jsou dnes muži osobami, které v noci vstávají k dětem a konejší je, kdo přebalují, umývají a krmí miminka? Zpívají muži Tento materiál je součástí projektu EU EQUAL „Půl na půl – rovné příležitosti žen a mužů“, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR. Více informací: http://www.rovneprilezitosti.cz.

dětem ukolébavky, čtou pohádky, foukají bolístky, vozí v kočárku, pudrují zadečky, vaří kašičky a oblékají čepičky?... Samozřejmě, že jsou. Ale proč je jich tak málo?

Otcové a genderové stereotypy Muž-otec na rodičovské dovolené je stále raritou, ačkoli raritou v evropských zemích objevující se stále častěji (zejména ve skandinávských státech). Faktorů, které zabraňují mužům ve větším zapojení se do péče o děti je celá řada, od ekonomických, sociálních až po důvody zcela byrokratické (vezměme v potaz, že možnost jít na rodičovskou dovolenou se českým mužům naskytla až v roce 2001). Mezi důležité bariéry patří také stále přetrvávající genderové stereotypy, předsudky a mýty, které se dotýkají role nejen žen, ale dnes především mužů. Tyto genderové mýty se často odkazují na domnělou přirozenost tohoto rozdělení rolí. Často se můžeme dočíst tvrzení některých psychologů/psycholožek či lékařů/lékařek, že mateřská a otcovská role je nezastupitelná. Že muž nikdy nemůže navázat k dětem tak blízký vztah jako žena. „Žena je přeci přirozeně stvořena k péči o děti. Vždyť je to tak logické, žena rodí a kojí! Děti vždy přirozeně preferují maminku před tatínkem, se kterým navazují bližší vztah až v pozdějším věku. Matky disponují přece mateřským instinktem a vědí intuitivně, co je pro dítě nejlepší“

Výchova k mateřství a láska k dětem Zdá se však, že tyto a podobné argumenty jsou spíše politicko-mocenskými nástroji, jak stůj co stůj udržet stávající rozdělení rolí, než že by se zakládaly na realitě. Představa, že ženy rozumí dětem lépe než muži, protože je devět měsíců nosí ve svém těle, je značně zjednodušující. Je třeba si uvědomit, že dovednosti péče o malé děti se nevynořují jen tak znenáhla, ale ženy jsou k nim výchovou vedeny již od útlého dětství. Už malým holčičkám se dávají do rukou různé panenky a miminka, aby se o ně staraly a naučily se dovednostem budoucích maminek. V pozdějším věku se tato výchova k mateřství děje kupříkladu ve škole prostřednictvím rodinné Tento materiál je součástí projektu EU EQUAL „Půl na půl – rovné příležitosti žen a mužů“, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR. Více informací: http://www.rovneprilezitosti.cz.

výchovy apod. Kluci jsou v tomto ohledu naopak diskriminováni. Není výjimkou, že pokud rodiče zjistí, že si jejich syn rád hraje s panenkami, zakazují mu to a naopak se ho snaží zahrnou co největším počtem „hračkami pro kluky“ (autíčka, nářadí) a snaží se v něm probudit ty správné mužské vlastnosti. Pro čtrnáctiletou dívku jistě není problém se radostí rozplývat na kočárkem s miminkem, ale může si podobné chování dovolit stejně starý chlapec? Kluk s takovým chováním je přinejmenším divný, a není neobvyklé, že pokud se nějaký chlapec netají svým blízkým vztahem k dětem, hrozí mu ze strany vrstevníků značení pedofil, buzík apod. Kluci nejenže nejsou k lásce k dětem vychováváni, ale naopak je jim často v této lásce bráněno a jsou za ni společensky postihováni. Už tato nerovná výchova chlapců a dívek poukazuje na to, že ono mateřství asi není tak úplně intuitivní záležitostí, když je třeba tomuto chování dívky a ženy učit. A na straně druhé se nelze divit, že muži ve vztahu k miminkům zakouší velké nejistoty a strach, aby jim neublížili, neboť je nikdo nikdy neučil, jak se k malým dětem chovat. Avšak není bez zajímavosti, že podobné pocity bezbrannosti zakoušejí i přes onu dlouhodobou výchovu k mateřství také ženy prvorodičky. I přes všechny ty rodinné výchovy, předporodní kurzy, rady lékařů či porodníků, často ženy přiznávají nejistotu a velké obavy, když se najednou ocitnou v situaci, kdy je poprvé v jejich životě na nich zcela závislý malý živý tvor. Jestliže podobné pocity zažívají matky, je asi jednoduché představit si, co zažívají muži-otcové, kteří byli odmalička vedeni k tomu, že oni se děti starat nemají a neumějí.

Když je táta na rodičovské… Novodobé výzkumy z oblasti vývojové psychologie do velké míry vyvracejí tyto letité mýty ohledně vztahů mužů a žen k dětem a naopak. Velmi významnou studií v této oblasti se stal výzkum Brendy Geiger (Fathres as primary caregivers, 1996), která sledovala chování dětí a rodičů v rodinách, kde primární pečující osobou1 byl muž, který byl doma s dětmi na rodičovské dovolené, zatímco matka finančně 1

Primární pečující osoba vytváří s dítětem pevné pouto, vazbu (attachment), která se projevuje mj. tím, že dítě ve chvílích ohrožení či strachu vyhledává bezpečí a fyzický kontakt právě u této osoby. V ranných fázích vývoje dítě nerozlišuje své tělo od těla této osoby – dítě i pečující osoba tvoří tzv. symbiotickou vazbu. Tento materiál je součástí projektu EU EQUAL „Půl na půl – rovné příležitosti žen a mužů“, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR. Více informací: http://www.rovneprilezitosti.cz.

zajišťovala rodinu. Zajímavým zjištěním především bylo, že v situacích ohrožení děti vždy hledaly bezpečí v náruči tatínka. Preferovaly otcovu postavu před matkou a projevovaly mu blízkost a náklonnost způsoby, jakou projevují děti v tradičních rodinách matkám. A naopak, otcové se ukazovali v těchto rodinách jako kompetentnější osoby v péči o děti. Oni se budili v noci při každém zakašlání dítěte, oni mnohem zručněji přebalovali, krmili, konejšili, uspávali. Právě výzkumy tohoto typu poukazují na to, že péče o děti není ani tak vrozená, dokonce ani tolik výchovou vštěpená, ale je především výsledkem každodenní praxe. Ten, kdo s dítětem tráví veškerý čas, uspokojuje jeho potřeby, ať žena či muž, si postupně vybuduje vztah s dítětem, ve kterém se rodí i ony potřebné kompetence k péči o dítě. A jak je vidno, ani děti nerozlišují to, jestli o ně pečuje osoba, která je porodila, nebo zda se jedná o adoptivní matku či biologického otce. Dítě navazuje vztah na základě kvality, se kterou pečují osoba uspokojuje jeho potřeby. A nehledí na to, zda onou pečující osobou je muž či žena. V tomto ohledu můžeme tedy říci, že muži skutečně mohou být „mateřští“. Neboť přídavné jméno „mateřský“ v tomto významu není vázáno na ženské pohlaví, stejně jako „mateřský jazyk“, nemusí pocházet výhradně od matky. Slovo mateřský vyjadřuje onu blízkost, vztah, kterou k jazyku (nebo dítěti či rodiči) cítíme.

Tátové ve Skandinávii aneb legislativní opatření na zvýšení participace otců v péči o děti Přestože existují kultury, v nichž se pečující otcové vyskytují zcela běžně (známé jsou například kmeny žijící na Nové Guineii), v kontextu naší evropské kultury se tito otcové začínají objevovat až v posledních letech. Nejvýznamnější roli zde hrají především skandinávské země, které jsou známé svojí politikou genderové rovnosti jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. Například ve Švédsku se velmi osvědčil model tzv. otcovské dovolené. V praxi to znamená, že z celkové doby rodičovské dovolené je určitá část garantovaná matkám, stejná část je pak vyhrazena otcům (2 měsíce) a zbylé měsíce si rodina může rozdělit podle vlastního uvážení. Stát se tak snaží podporovat rodiny, ve kterých se oba partneři v péči o dítě Tento materiál je součástí projektu EU EQUAL „Půl na půl – rovné příležitosti žen a mužů“, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR. Více informací: http://www.rovneprilezitosti.cz.

vzájemně střídají a oba se zapojují do rodičovské dovolené. Je samozřejmě možné, aby dobu rodičovské dovolené s dítětem strávila pouze matka, avšak v tomto případě rodina ztrácí právo na ony další dva měsíce placené dovolené, vymezené jen pro otce. Velmi podobný model mají také například v Norsku, Dánsku, na Islandu, ale také v Rakousku, Portugalsku, nově i v Německu. Tato legislativní opatření přinášejí velmi pozitivní výsledky. Například ve skandinávských zemích, kde otcovská dovolená existuje již více než deset let, se počet otců, kteří strávili určitou dobu doma s dítětem na otcovské dovolené pohybuje kolem osmdesáti procent. Samozřejmě, i ve Švédsku či Norsku ženy stále stráví s dětmi doma více času než muži, avšak podíl mužské péče o děti stále stoupá: například v roce 2002 činil celkový podíl mužské péče ve Švédsku šestnáct procent. Pro srovnání: v České republice se podíl otců na rodičovské dovolené pohybuje pod hranicí jednoho procenta. Je důležité si uvědomit, že ve skandinávských ani jiných evropských zemích nedošlo ke zvýšení participace otců v péči o děti nějakou postupnou změnou či spontánním rozhodnutím rodičovských párů. Ve Švédsku se sice možnost pro muže jít na rodičovskou dovolenou objevila jako první v Evropě již v roce 1974, avšak až do začátku devadesátých let tato samotná zákonná možnost žádné změny nezpůsobila. Tyto změny nastaly až v momentě, kdy se objevila ona podpůrná opatření, která pozitivně stimulovala rodiny, aby do péče o děti zahrnula i otce. Zároveň tyto legislativní změny byly doprovázeny různými podpůrnými kampaněmi, které se snažily měnit zažité stereotypy, a to nejen v oblasti rodičovství. Součástí této osvěty bylo i přepsání učebnic pro děti, ve kterých již svět nebyl rigidně rozdělen na mužský a ženský. Velkou obavou politiků, kteří se pokoušejí prosadit podobná opatření je obvinění ze sociálního inženýrství či sociálního státu, který se snaží svým občanům diktovat, jak si mají uspořádat svoji soukromou (rodinnou) sféru. Tato obvinění jsou však velmi falešná a pokrytecká, neboť jistou stimulaci v oblasti rodiny dělá stát vždy. Již tím, že stát zákonně stanovuje délku mateřské či rodičovské dovolené, zároveň jakoby říkal, jaká je ideální doba, kterou má strávit rodič Tento materiál je součástí projektu EU EQUAL „Půl na půl – rovné příležitosti žen a mužů“, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR. Více informací: http://www.rovneprilezitosti.cz.

(matka) s dítětem doma apod. Je pozoruhodné, že tento ideál se liší stát od státu. Zatímco Česká republika představuje se svými třemi až čtyřmi lety rodičovské dovolené ojedinělý extrém, v jiných zemích se RD počítá spíše na několik měsíců či dokonce týdnů (např. Francie). Přestože miminka se rodí všude stejná, péče, kterou je jim třeba věnovat, se liší země od země. Ukazuje se, že model, kdy se rodiče v péči o děti střídají, má pozitivní dopad na všechny členy rodiny: děti si získávají od útlého dětství mnohem bližší vztah ke svým otcům, stejně jako k matkám. Otcové mohou prožít se svými dětmi okamžiky, které jsou v tradičních rodinách vyhrazené pouze matkám. A pro ženy zase znamená otcovo zapojení se do péče to, že nutně neztratí kontakt se svou profesí a jejich návrat do práce je snadnější než v případech, kdy žena doma s dítětem stráví třeba čtyři roky.

Jsi muž, tak vydělávej! Rodiny, které se rozhodnou k netradičnímu modelu, kdy je muž doma s dítětem, samozřejmě narážejí na spoustu předsudků. Mužům se například často stává, že jejich žádost o rodičovskou dovolenou není zaměstnavatelem brána vážně. Nezřídka se stává, že se je snaží jejich šéf zrazovat od rodičovské dovolené, vyhrožuje jim ztrátou místa apod. Na druhé straně je zajímavé, že v širším okolí se otcové naopak setkávají spíše s pozitivními reakcemi, než bychom mohli očekávat ještě před několika lety. Okolí (kamarádi, příbuzní, rodiče) reaguje na muže na rodičovské dovolené kladně a dokonce se dá hovořit o jakémsi syndromu otce – hrdiny. To se samozřejmě odráží mj. v tom, že otcové jsou na svoji „mateřskou“ roli hrdí a pyšní, a rozhodně se za to, že jsou doma s dítětem, nestydí – ba naopak.

Jsi matka, tak pečuj! Trochu jiná a složitější je situace u matek v těchto rodinách. Přestože společnost oceňuje muže, kteří se zapojují do péče o děti, ženám, které „dovolí“ svým mužům zaujmout „jejich místo“ stále hrozí označení krkavčí matky. Pokud se muž rozhodne, že se po narození dítěte bude dál věnovat kariéře, nikdo to nebere tak, že Tento materiál je součástí projektu EU EQUAL „Půl na půl – rovné příležitosti žen a mužů“, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR. Více informací: http://www.rovneprilezitosti.cz.

by neměl své děti rád. Nikdo ho neoznačuje za kariéristu, pro kterého je práce důležitější než děti. U žen-matek naopak společnost často velmi úzkostlivě hlídá to, aby potřeby dětí měly absolutní přednost. Toto obecné povědomí je přítomné ve všech sférách našeho života, a velmi zřetelně je například vidět v politice. Zatímco novináři u politiků-mužů nikdy nepátrají otázkami po tom, jak to, že se nevěnují dětem apod., ženy političky jsou často vystavovány tomu, že musí vysvětlovat a dokazovat, že děti jejich politickou kariérou nijak netrpí, a že zvládnou vedle svých stranických záležitostí se náležitě postarat i o své děti. Ženy, které se na společenské poměry příliš brzy vrací do zaměstnání a dělí se o péči s otcem, jsou často napadány za to, že nejsou správnými matkami, a že nemají své děti dostatečně rády. Tento předsudek je stále velmi silný. Je třeba si však uvědomit, že stejně jako muži, kteří se po narození děti dále věnují profesi, tak i tyto matky mají ke svým dětem krásný vztah, přestože s nimi netráví sto procent svého času. A stejně jako muži, kteří jdou na rodičovskou dovolenou, ta i tyto ženy velmi odvážně překračují tradiční stereotypní genderové role. U žen se předpokládá automatická, naprostá oddanost dětem. Tyto matky mají děti rády, ale zároveň si uvědomují také své potřeby. Uvědomují si potřebu sociálního kontaktu, svoji svobodu či touhu po realizaci v zaměstnání či kariéře. Maminky, jejichž muž je na rodičovské dovolené, jsou si této hrozby vědomi. Velmi citlivě vnímají to, že jejich muž je veřejně chválen a obdivován, zatímco je nikdo nechválí, a naopak jsou spíše skrytě kritizovány. A přitom je za co chválit: stejně jako u mužů se nepředpokládá, že zvládnou péči o dítě, tak se ani u žen v tradiční společnosti nečeká, že by finančně živily celou rodinu. Navíc se tyto ženy často zapojují po návratu z práce do péče mnohem více, než se třeba čeká od tradičního otce-živitele, tudíž rozhodně je za co chválit, stejně jako v případě pečovatelských otců. To, že se tak neděje, a že muži jsou oceňováni, zatímco matky kritizovány, může být do budoucna jednou z velkých překážek pro větší zapojení mužů do péče o děti. Nelze se divit, že pracující matky malých dětí stále označované za sobecké kariéristky nebudou ochotny přepouštět pozici primární pečovatelky mužům. Paradoxně se tak mohou ženy stát brzdou ke změnám, které se ukazují být prospěšné celé společnosti. Ženám nevyjímaje. Tento materiál je součástí projektu EU EQUAL „Půl na půl – rovné příležitosti žen a mužů“, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR. Více informací: http://www.rovneprilezitosti.cz.

S tématem krkavčích matek a otců-hrdinů souvisí i další téma, a to je způsob, jakým se často o mužích, kteří se zapojují do péče mluví – jaký se při tom používá jazyk. Velmi často se totiž mluví o tom, že „muž vypomáhá s domácností, pomáhá s péčí o dítě“ a podobně. Tento jazyk opět reprodukuje stereotypní představu, že tyto záležitosti (domácnost, péče o děti) je primárně ženská sféra, a tudíž povinností ženy, a muž pouze dobrovolně pomáhá. Ve skutečnosti se tedy nemluví o zodpovědnosti, o povinnosti pečovat o děti. Aktivní otcovství není pomáhání, nýbrž mužské uvědomění si své zodpovědnosti k péči. Aktivní otec tedy není ten, který pomáhá, ale který se podílí na péči o děti.

Příklady legislativní praxe na podporu aktivního otcovství Bylo by mylné se domnívat, že země s velkou participací otců v péči o děti docílily tohoto stavu nějakým spontánním vývojem společnosti. Stejně tak je však mylná představa, že dlouhodobou větší zangažovanost otců způsobil jeden zákon o otcovské dovolené. Jako efektivní cesta se spíše ukazuje systém založený na co možná největší flexibilitě, která umožňuje rodinám velmi různorodé strategie, jak skloubit rodičovství a zaměstnání. Pokusíme se nyní některé součásti takového systému představit na příkladu Švédska, které patří k zemím s nevyšší participací otců na světě:

ŠVÉDSKO: Zpráva o skandinávské legislativě, týkající se rodičovské dovolené Stručný přehled: Švédský model sociální politiky je koncipován jako „ženám-přátelský“ (womenfriendly) a jeho „zlatým věkem“ byla 50.-70.léta. Od 60. let je kladen důraz na model rodiny s „dvojitým příjmem“ (dual-earn family model) a od počátku 70. let Tento materiál je součástí projektu EU EQUAL „Půl na půl – rovné příležitosti žen a mužů“, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR. Více informací: http://www.rovneprilezitosti.cz.

se začíná rozjíždět podpora rodičovské dovolené rovnoprávné pro oba partnery. Velká změna začíná rokem 1974, kdy je přijata reforma rodičovské dovolené, a stává se poprvé možné pro otce jít na „mateřskou“ dovolenou, její doba je stanovená na 6 měsíců (Švédsko byla první země na světě, kde to bylo možné). V roce 1989 je doba rodičovské dovolené prodloužená na 15 měsíců, kde poslední tři měsíce rodič dostává pouze paušální dávku. Další změnou je od roku 1995 tzv.: „otcovský měsíc“ (daddy month), tedy měsíc rodičovské dovolené vyhrazený pro druhého partnera, většinou otce. V roce 2OO2 byl tento „otcovský měsíc“ prodloužen na dva měsíce a tím byla rodičovská dovolená prodlužená na 16 měsíců. Souvislosti: V případě švédské rodinné politiky a jejího specifického postavení, je velice důležité si uvědomit některé souvislosti, které měly a mají zásadní vliv na její formování a směřování. První z nich je určování otcovství u mimomanželských dětí, které bylo ve Švédsku zavedeno už roku 1917. To mělo za následek hlavně větší ekonomickou zodpovědnost otců nemanželských dětí a postupně to vedlo i k větší „pečovatelské“ zodpovědnosti. V roce 1938 byl přijat zákon na ochranu dětí z rozvedených a nikdy nesezdaných manželství, ve kterém se stát zaručoval platit přídavky na děti a současně dohlížet na otce, aby platili své povinné alimenty. Zde je ale nutné podotknout, že koncept biologického otce byl ve Švédsku velmi důležitý, neboť například ženy, které nikdy neurčili biologického otce svého dítěte, začaly dostávat státní přídavky na děti až v roce 1960. Další důležitou okolností je rovnocennost sezdaných i nesezdanných partnerských svazků na výchovu dítěte a velký důraz na víceméně stejnoměrnou péči o děti z rozvedených rodin. Celkově nová koncepce se začala rodit v 70.tých letech a měla za následek, zásadní změnu rodinné politiky. Rovnocennost sezdaných i nesezdaných párů se v těchto 70tých letech začala vyrovnávat s příchodem možnosti soužití bez sňatku a vyvrcholila v roce 1994 možností registrovaného partnerství, které je přístupné pro páry stejného pohlaví.2 Dalším důležitým prvkem švédské rodinné politiky je porozvodová/porozchodová „sdílená péče“ (joint custody) s třemi základními premisami: dítě má zákonný 2

http://www.sweden.gov.se/sb/d/3288/a/19570, [7.3.2007]

Tento materiál je součástí projektu EU EQUAL „Půl na půl – rovné příležitosti žen a mužů“, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR. Více informací: http://www.rovneprilezitosti.cz.

nárok na styk se svým biologickým otcem; biologický otec má právo zasahovat do výchovy dítěte a spolurozhodovat o výběru školy, náboženských otázkách apod.; nový, nevlastní otec nemá ekonomickou zodpovědnost za cizí dítě.3 Posledním velice důležitou okolností, která má zásadní vliv na podporu aktivního otcovství je flexibilita rodičovské dovolené a síť služeb v oblasti hlídání dětí. Žena i muž mohou být současně na rodičovské dovolené, která se může rozvolnit (až do věku 8let dítěte) a oba mohou pracovat na snížený úvazek. Nebo mohou částečně pracovat a současně dávat dítě do jeslí či školky. Všechny tyto předchozí okolnosti pomalu vedou ke stále větší možnosti mužů ve Švédsku být pečujícím otcem. Tato změna je také podporovaná konceptem Skandinávského modelu rodiny s „dvojitým příjmem“ (dual-earn family model), jež současně zbavuje muže jeho úlohy „chlebodárce“ (breadwinner) a samozřejmě úzce souvisí s rovnocenným rozdělením péče o dítě a tím i s podporou aktivního otcovství. Celá tato změna má pak zásadní vliv na zastoupení žen v produktivním věku na trhu práce, která je ve Švédsku téměř srovnatelná se zastoupením mužů téhož věku na trhu práce, tedy okolo 50% 4. Rodičovská dovolená: Ve Švédsku je rodinná politika založená na univerzálním modelu a má několik základních zásad:  Rovnocenný význam mateřství a práce v definici ženských rolí.  Partnerství ve vztazích mezi partnery a generacemi.  Vzrůstající podíl mužů starajících se o dítě.  Pomoc rodinám majícím problémy s výchovou dětí.  Aktivní podíl rodičů na fungování sociálních institucí.  Síť specializovaných institucí (sociálních a výchovných), jež jsou součástí veřejného sektoru jako podmínka pro zdravý vývoj dítěte. 5 Tyto zásady mají přispívat k genderově-neutrální rodinné politice. 3 4 5

Hobson,B.,Bergma.n,H: Compulsory fatherhood..., s. 101. Duvander, A.Z.; Andersson, G: Gender Equality and Fertility in Sweden…, s. 5. Balcerzak-Parandowska, Barbara: Polityka rodzinna. Między dwoma modelami.

Tento materiál je součástí projektu EU EQUAL „Půl na půl – rovné příležitosti žen a mužů“, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR. Více informací: http://www.rovneprilezitosti.cz.

Současná situace: Rodičovské dávky: Celková doba rodičovské dovolené je ve Švédsku 16 měsíců, tedy 13 měsíců s 80% platu. Maximální výše dávky je stanovená na 646 SEK/den (78€), kterou ale mohou využít jen rodiče, kteří před narozením dítěte nejméně 240 dnů pracovali. Ostatní rodiče dostanou 180 SEK/den (20€). Rodičovská dovolená garantuje dva měsíce pro druhého partnera (většinou otce – daddy month), která propadne pokud ji druhý partner nevyužije. Další tři měsíce rodičovské dovolené jsou pokryté paušální dávkou 60 SEK/den (7€). Otec má speciální právo využít 10dní extra rodičovské dovolené (daddy days) současně s matkou v období prvních 60dnů mateřské dovolené, tedy kolem porodu a v šestinedělí. Rodičovská dovolená je velmi flexibilní, lze ji využívat i částečně do 8 let dítěte a prodlužovat s tím, že je třeba využívána jen třetina či polovina rodičovské dávky, nebo jen některé dny v týdnu.6 Systém školek a jeslí: Velká většina dětí navštěvuje školku (64% mezi 1-5rokem), to ale není jediný způsob péče o předškolní děti. Ve Švédsku existuje také „domácí péče“, kdy vychovatelka či vychovatel dochází přímo do domu rodičů. Tato péče je více využívaná na venkově. Uvnitř velkých měst zase existuje tzv: „otevřená školka“, kam chodí rodiče s dětmi za účelem socializace dětí, tyto otevřené školky jsou většinou zdarma.7 Další velice oblíbené centrum je „centrum volného času“, které funguje téměř pořád, celý den, po škole i o prázdninách. Všechny tyto instituce jsou podporovány státem a tedy většinou zdarma a současně jsou maximálně přizpůsobené potřebám rodičů. Závěr: V celkovém pohledu na švédskou rodinnou politiku si nemůžeme nevšimnout velké snahy o genderově neutrální přístup a možnosti. I přes tuto snahu je situace mezi praxi a teorii stále odlišná. Současný stav, kdy otcovskou dovolenou využívá

6

Ferrarini, T; Thalberg, S; Duvander, A.Z: Swedish parental leave and gender equality. Achievements and reform challenges in a European perspective, s.10. 7 http://www.skolverket.se/sb/d/354/a/944 [8.3.2007]

Tento materiál je součástí projektu EU EQUAL „Půl na půl – rovné příležitosti žen a mužů“, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR. Více informací: http://www.rovneprilezitosti.cz.

17% mužů8, je ale přece jen jeden z nejvyšších v Evropě. V jedné ze studií se také ukázalo, že rodiny, ve kterých je otec alespoň částečně na rodičovské dovolené, jsou stabilnější a je u nich menší rozvodovost.9 Všechny výše zmíněné okolnosti nám stále ukazují, že větší podíl otců na rodičovské dovolené vede k lepšímu fungování společnosti. Může to potvrdit jak ona menší rozvodovost, stejně jako vysoký podíl žen v produktivním věku na trhu práce.

Další evropské země Nyní se alespoň v krátkosti podíváme na situaci v dalších zemích. Pokud bychom zůstali ve Skandinávii, tak například islandský model je ještě více stimulující: rodičovská dovolená zde činí devět měsíců a otcové mají vyhrazeny tři měsíce, stejně tak jako matky, a zbylé tři měsíce si rodina může rozdělit dle vlastního uvážení. V případě, že by si otec nebo matka své tři měsíce nevybrali, rodina ztrácí právo na veškeré rodičovské příspěvky. Počet mužů-otců, kteří mají zkušenost z pobytu na rodičovské dovolené tak činí na Islandu až 82 procent ze všech otců. V Norsku, kde je systém obdobný (mužům je vyhrazena doba jednoho měsíce), je procent mužů na rodičovské dovolené až 85 procent. Avšak nejen skandinávské země se snaží podporovat otce v jejich zapojení do péče o děti. Například Portugalsko: na jedné straně se jedná o zemi s velmi tradičním pohledem na genderové rozdělení rolí mužů a žen, avšak stát se také snaží podporovat aktivní otcovství, a to zavedením 15ti denní otcovské dovolené (tedy doby vyhrazené pouze mužům). Hned v prvním roce (2003) této možnosti využilo 40 procent otců. V Rakousku jdou zase cestou zvýhodnění rodin, kde se oba rodiče zapojí do péče o děti. Pokud každý z rodičů stráví na rodičovské dovolené minimálně tři měsíce, rodina má právo na dalších šest měsíců oproti rodinám, kde si rodičovskou dovolenou vybírá pouze jeden z rodičů.

8

Ferrarini, T; Thalberg, S; Duvander, A.Z: Swedish parental leave and gender equality. Achievements and reform challenges in a European perspective, s.11. 9 Oláh, L. Sz.: Gender and family stability: Dissolution of the first parental union in Sweden and Hungary, s.47.

Tento materiál je součástí projektu EU EQUAL „Půl na půl – rovné příležitosti žen a mužů“, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR. Více informací: http://www.rovneprilezitosti.cz.

Česká republika zatím žádné takové opatření nemá. Muži mohou nastupovat na rodičovskou dovolenou teprve od roku 2001. Rodičovská dovolená v ČR znamená, že zaměstnavatel má povinnost rezervovat zaměstnanci či zaměstnankyni místo po dobu tří let. Tohoto práva mohou využít oba rodiče zároveň. Avšak rodičovský příspěvek může pobírat pouze jeden z rodičů. Příspěvek lze pobírat až po dobu čtyř let, avšak ve čtvrtém roce ztrácí rodič právo na rezervování svého místa ze strany zaměstnavatele. Podíl mužů na rodičovské dovolené je někdy obtížné zjistit, neboť ne všichni otcové v domácnosti musí uplatňovat právo na rodičovský příspěvek. Avšak většinou se uváděné procento mužů na RD pohybuje v rozmezí 1-2 procent.

Autor textu: Mgr. Lukáš Sedláček, psycholog. Je koordinátorem aktivit na zvýšení angažovanosti otců v péči o děti v ČR. Tyto aktivity pořádá sdružení NESEHNUTÍ Brno ve spolupráci s Gender Studies o.p.s. v rámci kampaně „Ženská práva jsou lidská práva“ jakou součást projektu EU EQUAL Půl na půl – rovné příležitosti žen a mužů. Za přispění Zory Javorské (část o skandinávské legislativě).

Zdroje: Babies and Bosses (2002): Reconciling Work and Family Life Vol. 1. Australia, Denmark and The Netherlands. OECD. Paris. Balcerzak-Parandowska, Barbara (1999) Polityka rodzinna. Między dwoma modelami, IPiSS, IPS UW, Warszawa Deven, F., Moss, P. (eds.): Leave Policies and Research. Reviews and Country Notes. 2005. CBGS. Brussels. Drew, E. (2005): Parental leave in Council of Europe member states. Strasbourg: Council of Europe. Duvander, A.Z.; Andersson, G: Gender Equality and Fertility in Sweden: A Study on the Impact of the Father’s Uptake of Parental Leave on Continued Childbearing, dostupné na: http://www.demogr.mpg.de/Papers/Working/wp2005-013.pdf Tento materiál je součástí projektu EU EQUAL „Půl na půl – rovné příležitosti žen a mužů“, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR. Více informací: http://www.rovneprilezitosti.cz.

Ferrarini, T; Thalberg, S; Duvander, A.Z: Swedish parental leave and gender equality. Achievements and reform challenges in a European perspective, dostupné na: http://www.framtidsstudier.se/aktuellt/2005.11.pdf Geiger, B. (1996). Fathers as Primary Caregivers. New York: Greenwood Press. Hantrais, Linda (ed.): Gendered Policies in Europe. Recounciling Employment and Family Life. 2000. Macmillan press. London. Hobson, Barbara ed. (2002) Making Men into Fathers: Men, Masculinities and the Social Politics of Fatherhood (Cambridge: Cambridge University Press) International Journal of Law, Policy and the Family 2001 15(1):118-134; Policy changes and family stability: the Swedish case by L.SS Oláh. Nešporová, Olga (2005): Harmonizace rodiny a zaměstnání – Rodiny s otci na rodičovské dovolené. VÚPSV. Prague. Oláh, L. Sz. 2001. Gender and family stability: Dissolution of the first parental union in Sweden and Hungary. Demographic Research 4: 27-96, dostupné na: http://www.demographic-research.org/Volumes/Vol4/2/ Pascall, G., Lewis,J.: Emerging Gender regimes and Policies for Gender Equality in a Wider Europe. Journal of Social Policy 33 (3) 373-394. 2004

Internetové zdroje: http://www.skolverket.se/sb/d/354/a/944 http://www.sweden.gov.se/sb/d/3288/a/19570 http://www.dadcomehome.org/en/ http://www.fathersdirect.com/ http://www.european-fatherhood.com

Tento materiál je součástí projektu EU EQUAL „Půl na půl – rovné příležitosti žen a mužů“, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR. Více informací: http://www.rovneprilezitosti.cz.