310809
Akrim Old Kroniky Akrimu – Kameny přátelství
„Níže napsané řádky vyprávějí příběh, který začal v listopadu 2002. Nenapsal jsem je najednou na konci příběhu, ale psal jsem je postupně, jak se jednotlivé akce odehrávaly. S ubíhajícím časem stávaly se obrysy míst a postav stále zřetelnější. Také „dobro“ a „zlo“ dostávalo jasnější podobu a jména, ačkoliv již od počátku byla kostra příběhu dána. Že se kněží Graa postupně stali stoupenci Beliara, na to mě přivedl jeden z hráčů svými výroky. Ostatně krom Sandorika jsem ještě v té době neměl zbylé dva jeho bratry pojmenovány a jejich otcem byl právě Graa. Měsíční kameny, Sorelly a Zrcadlo Enlidis, stejně jako dva rody, které se o ně zjevně zajímaly, to bylo jasné od počátku. Jen nebylo jasné, jaký to bude mít konec. Neúčast dobrodruhů na půlnočních setkáních na Octopusu vše ještě více protáhla. Zastaví druidé Graaovi stoupence dříve, později či nikdy? Pomocí kamenů nebo zrcadla nebo nijak? Všechno to vlastně doopravdy začalo Zrcadlem Enlidis. Ačkoliv za tu dobu odešlo dost původních hráčů a staré informace a stopy se tím ztrácely, přesto někteří stále chodí po Akrimu. Těm to všechno „docvakne“ dříve, než ostatním. Doufám. Jak jsem zpětně pročítal tyto zápisky, našel jsem zde nějaké chyby v pravopisu či překlepy, ale nebudu to moc opravovat. Rád bych, aby to zůstalo „původní“ – nezasažené pozdějšími událostmi.“ Světlušák
Kameny přátelství listopad 2002 – rok štíra Dalo by se říci, že všechno začalo jednoho podzimního dne měsíce padajícího listí. Několik skupin náhodně se sešlých dobrodruhů vykročilo do lesů Elainoru, protože se dozvěděli, že se zde nacházejí Kameny přátelství. Kameny přátelství byly prý kdysi mocnými díly elfů. Byli celkem tři a musel se o každý z nich svést tuhý boj. Snad někde v těchto dobách se objevili první druidé, kouzelníci, zloději a válečníci. Dobře si pamatuji na rozhodující boj na vrcholu Majáku. Díky zbrklému pozření neznámého lektvaru zde těsně před bojem přišel o hlas kouzelník Raistlin a jak se později ukázalo i válečník Kain z druhé družiny měl podobné problémy. Raistlin však předal svitek s mocným kouzlem zlodějovi a sám se neustále tvářil, že čeká na vhodný okamžik, aby na nepřítele seslal vražedná kouzla. Předstírat se mu dařilo. Na vrcholu Majáku pak zloděj vyvolal ze svitku kouzlo druidů – neproniknutelnou neviditelnou stěnu, kterou nedokázal nikdo projít ani skrze ní poslat kouzlo. Tak byla družina chráněna z jedné strany až do chvíle, kdy zloděj zjistil, jak moc si tímto kouzlem popudil druidy, kteří prošli zdí jako by jí nebylo, zničili zeď pouhým pohybem boty a tvrdě na zloděje dotírali. Naštěstí ne všichni. Po velice urputném boji byla útočící družina poražena, ačkoliv její válečníci zázračně bojovali sami přikováni kouzlem k zemi neuvěřitelně dlouho a srdnatě. Jen tak mohly bít tři Kameny přátelství získány a spojenectví přátelství utvrzeno. Ještě tu noc po poslední bitvě na Majáku, sešlo se několik druidů a dryád na onom místě prosáklém hrdinskou krví oněch válečníků a neutuchající zlobou lesa, který byl rozzuřen nad tím, že bylo použito druidské kouzlo násilně kouzelníky vryté do potupného svitku. Tak všichni pospolu prokleli Maják na věky věků. Každého, kdo v toto místo zabloudil přepadalo podivné všeliké šílenství z něhož si pak nikdo nic nepamatoval. Zrcadlo Enlidis jaro 2003 – rok kraba Poslyš příběh, který se udál v našem kraji před několika léty. Dva mladí odvážní však nerozvážní muži knížecího dvora zaslechnuvši na trhu od potulných kejklířů mnohé příběhy kouzelného zrcadla Enlidis, vydali se jej hledati, neb soudili, že vědí kde jej mohou nalézti. A vskutku na radu
310809
Akrim Old
báby jednoho z nich našli v noční tmě síň s kouzelným zrcadlem a toho, kdo jej střeží. Strážcem zrcadla byl po dlouhé věky Treowan Stařec jehož skutečné jméno a původ snad vědí jen nejstarší z dlouhověkých elfů. Rozhodl, že zrcadlo odvážným mužům vydá, pokud ho sami vynesou ze síně, aniž by do něho pohlédli. Nikdo z nich však nedokázal odtrhnout zrak od zrcadla Enlidis, tak bylo podlé a mocné jeho kouzlo. Proto se muži vrátili zpět do knížecího domu s prázdnou. Však pověst o jejich cestě se nesla velikou rychlostí celou zemí a mnozí dobrodruhové se vydali získat zrcadlo Enlidis, které dokáže odhalit podstatu lidského života. Mezi lesním lidem se říká, že muži se nespokojili se svojí porážkou a rozhodli se získat kouzelné zrcadlo násilím. Po divokém a zoufalém boji se jim podařilo Treowana zabít. Tím se však odsoudili sami podstoupit Treowanovo místo co by strážci zrcadle Enlidis, neboť vždy ten, kdo přemohl strážce byl kletbou uvalenou na osud zrcadla vázán strážcovstvím k zrcadlu. Zůstali proto oni muži ve sluji se svým zrcadlem a chtíc nechtíc chránili ho jen pro sebe, jak určovala kletba každému, kdo svůj zrak nedokáže od zrcadla odvrátit. Zvláštní na tom všem bylo, že oni tři muži se vrátili zpět domů tak, jak odešli. To bylo nanejvýš podivné. Přesto se sešlo mnoho dobrodruhů, kteří se na pokyn kněžny vydali do lesů Trácie, aby zrcadlo nalezli. Prvním úskalím byl tanec Tarandola, kterým mnozí museli projít chtíc nechtíc. Když kněžna s doprovodem odešla, zůstali v hostinci pouze hospodský, jeho služka, dobrodruhové a hraničáři. Podle výnosu velitele hraničářů se však v hraničních lesích nesmí nikdo pohybovat bez propustky, proto byl dobrodruhům povolen vstup pouze za účelem získání skřetích trofejí, které se daly v hostinci prodat nebo směnit za propustku. Postřílet skřety bylo velice náročné a tak nakonec o jedné z trofejí rozhodoval čestný souboj dvou válečníků Roroha a Dalta. Ačkoliv se jeden trpaslík pokoušel vrhnout na lesem procházející hraničáře, jeho družina usoudila, že to není dobrý nápad a odtáhla ho pryč. Při pátrání po zrcadle měli dobrodruhové další možnost výdělku. Po kraji se pohybovala skupinka lapků, kteří okrádali koho mohli a také banda skřetů prý vedená velikým lesním Trollem. Také za tyto skalpy se dobře platilo. Na malinkou skupinu skřetů tak narazilo několik družin a takřka celou ji vyhladilo. Zůstal jen skřetí šaman, který si velice dovedně omotal kolem prstu většinu členů jedné družiny a hlavně získal důvěru jejich druida. Zatímco se družina posilňovala v hostinci, zavedl skřet druida do hlouby lesa. Tábor lapků mu neukázal, jak slíbil, lapkům ho však přivedl přímo do spárů. Obklíčený druid nepropadl panice a pokusil se o únik. Lapkové vyskakovali ze země jak houby po dešti, takže nakonec padl zákeřnou ranou. Vítr vane a voda teče, takže se o jeho ukrutné smrti dozvěděli i všichni v hostinci a byla uspořádána trestná výprava na lapky. S výpravou šla i podivná služka z hostince, jejíž flétna měla kouzelnou moc a ona sama jistě nebyla jen tak obyčejnou služebnou. Mezi některými lapky se potají šuškalo cosi o Kamenech přátelství nebo Kamenech Měsíce, ale pro rozlehlost území se protivníci k boji nesešli. Dobrodruzi našli tábor lapků prázdný a proto se rozdělili, a hledali po družinách. To byla chyba. Krvelační lapkové, rozzuření tím, že již přes hodinu nikoho nepotkali, vrhli se na spící postavy a zajali je. Zatímco kouzelnice unikla, obětoval se druid, aby varoval zbytek své družiny. Ztratil život, ale zachoval si čest. Tak byla družina napadena Trollem, skřety i lapky na cestě jen kousek od tábora lapků. Byl to tuhý boj. Lapkové prahnoucí po majetků a skřeti po krvi se nevzdali ani když doběhly ostatní družiny. Nakonec se podařilo uniknout jen lapkům, když Troll svým velikým kyjem dobrodruhy zdržel. Čas se chýlil a boj o tábor lapků hořel. Nakonec se vysílení a zničení lapkové uchýlili ke lsti. Navrhli dobrodruhům, že je nechají žít, když odejdou. A dobrodruhové netušíc, že lapkové melou z posledního, odešli. Prchali a opouštěli své bližní, jako například Kaina, který zoufale bojoval s přesilou lapků. Zatímco banda skřetů s trollem pochodovala krajem a budila děs, zjistil jistý válečník, kudy za zrcadlem. A tak jako první stanul před oním temným prokletím. A neuspěl. Díky telepatii se v hodině dvanácté objevil před zrcadlem druid, jehož vůle byla silnější než kletba zrcadla a tak si zrcadlo vzal. Zabalil ho do kusu látky a odnesl. Prý ho předal v hostinci kněžně. Prý hostinskému. Prý ho nikdy nikomu nepředal.
310809
Akrim Old
Na sklonku honby za zrcadlem objevil se černý pán, který chodí krajem a vyzývá dobrodruhy k čestnému boji. Tenkrát se druid Samdrin s dobrou potázal, neboť v boji vyhrál. Říká se, že ten, kdo podlehne kletbě zrcadla Enlidis, jakmile se podívá do jakéhokoliv zrcadla, přepadá ho šílenství zuřivé a on se pak rukama vrhá na všechny okolo, nejvíce však na toho, kdo nejblíže zrcadlu jest. Ten onen prokletý si záhy uvědomí co činí a je zoufalý. Nic takového nebylo pozorováno od chvíle, kdy bylo zrcadlo vyneseno z lesa. Ale kdo ví, co se stane, jestli se opět někde objeví. Pak ten prokletý bude po něm bažit a v záchvatu chtíče zahubí každého. Turnaj Trácie červen 2003 – rok kraba V rámci oslav získání zrcadla, rozhodla se kněžna uspořádat turnaj, kde by různí dobrodruzi své umění válečnické a bojovné prokázati mohli. Tak se sjeli mnozí dobrodruhové. Přijel i vážený muž Trácie Ged. A turnaj započal. V mnoha kláních různými zbraněmi si nejlépe počínali Kain, Izagar Thormod de Nyrgs a Dalt, který byl také nakonec pasován kněžnou na rytíře meče. Protože turnaj prověřil pouze bojové schopnosti dobrodruhů, mohl se každý jeden z nich účastnit odpolední Arény, kde bylo možno využít celý potenciál svého povolání. V Aréně vyhrál jen ten, kdo se živ vrátil ve správný čas na správné místo a mnoho „skalpů“ měl. Na původ oslav – zrcadlo, se však nikdo neptal. Dračí kopí podzim 2003 – rok kraba V dobách velkého rozkvětu říše Akrimu, rozhodl se prý její vládce vybudovat útočiště pro případ náhlého nebezpečí, pohromy či jiné katastrofy jdoucí od moře. Snad ho k tomu měla opatrnost po incidentu s Avelinosovou mušlí, snad pocit nebezpečí narůstající v jeho duši po katastrofě, jenž toho roku postihla dobrou polovinu Enfalosu. Tehdy se moře vylilo z břehů a zastavilo se až několik mil ve vnitrozemí. Proto byla postavena Cavalornova brána a za ní Asmodeova závora. Stavba a oprava soutěsky v horách byla komplikována nepřízní počasí a hlavně draky, kteří záměrům císaře nepřáli. Proto bylo vykováno dračí kopí na obranu stavitelů skalního města. A ta obrana selhala ve chvíli, kdy již bylo dostavěno a kopí vyneseno do otevřené války s draky. Války zbytečné, války prohrané. Cavalornova brána se zavřela a kamenné město zůstalo legendou stejně jako draci prohánějící se nad ním. Dračí kopí však čekal osud jeho pána a vládce. Husté smíšené lesy na severu nynější Trácie staly se temným hvozdem s temnými bažinami, kde stojí několik věží Podle legendy bude zrušena kletba nad krajem, pokud z bažin někdo vynese Dračí kopí. Ta kletba se bude vznášet nad ním, dokud se kopí nesetká s drakem. S obranou kletba zmizí, s útokem prokleje zem. Na cestu za dračím kopím se vydalo několik družin odhodlaných najít onu mocnou zbraň stůj co stůj. První překážkou se jim stala stará opuštěná tvrz z níž si učinili sídlo velicí pavouci. Provázeni průvodci, vydaly se družiny opět od nitra lesů Trácie. Dostat se malým otvorem do hnízda pavouků tak, aby bestie nebyly probuzeny, byl úkol takřka nadlidský. Ani boj s pavouky a jejich pavučinami nebyl jednoduchý. Ale zadařilo se. Druhou překážkou byla dlaždicová chodba, kterou jedinou se dalo projít skalním masivem. Však mnohé dlaždice nepříjemné pasti skrývaly. A projít musela celá družina. Někdo taktizoval, zbrklí válečníci se spoustou životů prostě probíhali zanechávajíc tak zbytek své družiny samotný a bez jejich pomoci. I tuto překážku překonali. Neustále z povzdálí sledováni podivným mužem v modrém odění. Překonat baziliška jehož pohled zkameňoval nebylo zas až tak těžké, ale ne každý se včas dovtípil, o co tu běží. S ohnivákem někdo smlouval a uplácel, jiní bojovali srdnatě do konce, přestože se jim zbroj rozpadala roztavena ohnivákovým plamenem. Řasnatka. Nepříjemný to tvor. Ti, kdož se s ní setkali, vyprávěli. Nebylo jednoduché překonat její ochromující blesky. Ještě, že cesta vedla okolo pramene života, kde se mohl každý do sytosti napít a vyléčit si tak mnoho ztracených životů. Protože další překážkou stanul temný démon. A věru nebyl
310809
Akrim Old
jednoduchým soupeřem. Jeho obdivuhodná schopnost teleportace mu zaručovala neuvěřitelnou pohyblivost. S oblibou se zjevoval za zády dobrodruhů, a když jednu družinu rozprášil, padlí zloděj se proměnil v démona posluhovače. To již bylo démonů opravdu nepříjemně více. I tento temný zplozenec samého pekla byl však překonán a družiny se mohly v poklidu uložit do jakýchsi věží hluboko v lesích Trácie. Pak se zapadajícím sluncem, vydali se průvodci označeni tajným znamením k dveřím vedoucím do tajemné jeskyně. Otevřeli je a ...... s výkřiky děsu a bezmocnosti prchali před hordami temnoty, které se vyvalily ven a zaplavily okolí věží. Průvodci padli dříve, než stihli doběhnout k družinám houfujícím se k zoufalé obraně. Byla zoufalá a stejně zoufalý byl jejich protiútok. Však úspěšný. Stvůry padly a cesta k jeskyni byla volná. Tu přišel čas, kdy každý věděl, že jen jeden může do jeskyně vstoupit. Jen jeden a proto se rozpoutal boj mezi již tak dosti prořídlými družinami. Vrchol toho šílenství nastal ve chvíli, kdy několik dobrodruhů, prokletých démonickou silou, zemřelo a změnilo se na démony. Z oné všeobecné vřavy nakonec vzešel rytíř Dalt, vyvolený ke vstupu do jeskyně. I vstoupil a setkal se s podivným mužem v modrém, jenž ho přivedl do nitra jeskyně. Co se uvnitř dělo, ví málokdo. Jisté je, že Dalt vynesl před jeskyni kopí, které se však záhy rozplynulo, neboť nebylo pravé. A dobrodruzi spěšně opouštěli stmívající se hvozd, kde temné prokletí opět nabývalo na síle. Jak bylo zjištěno na sklonku roku kraba, prokleté prokletí tedy nebylo zrušeno. Měsíční kameny duben 2004 – rok hada Kameny přátelství – tak se jim snad kdysi říkalo. Většina tvorů v Akrimu je však zná pod jiným jménem – měsíční kameny. Jsou to ony kameny, které vydolovali trpaslíci v dobách Elaindaronu a předali je elfům. Elfové ke kamenům mluvili a naučili je pamatovat si čas. Tak se stalo, že čas v Elaindaronu zastavil svůj běh a jen zvolna krok za krokem ukrajoval to, co jinde míjel závratnou rychlostí. Tam kde čas plynul, přišli lidé a překonali i hranice Elaindaronu. Pak, když kdosi pocítil touhu kameny vzít, odešli elfové do Elfangoru a zanechali zem času, který se rozběhl, aby dohnal to, co mezi kameny zameškal. Mnohé z kamenů prý odešly s elfy do jejich hvozdu, mnohé zůstaly tam, kde je kdysi jejich učitelé zanechali. A jiné byly odneseny a protože chtíč lidí a zatrpklost trpaslíků jsou veliká hnutí, staly se kameny příčinou mnoha svárů. Jest proto nanejvýš pochopitelné, že mnoho dobrodruhů vysláno bylo, aby kameny nalezli a donesli. Ze stínu tajemna začaly vystupovat páky, které hýbou děním Akrimu již velice dlouho. Rada čarodějů z Elainoru, kruh elfů z Elfangoru a mnohá podivná jména, která se vydávají za toho či onoho. V kruhu druidů se prý říká, že Kameny přátelství neměly být nikdy získány a již vůbec ne prolitou krví. Neboť právě tento čin probudil něco, co již mnoho věků spalo. Zatímco někteří dobrodruhové přišli s vidinou zisku, tiše a nenápadně se s nimi vplížil i další nepřítel. Zrada. Bez boje lstí byl získán kámen od Morganova stromu, důl mrtvého muže vydal kámen po několika půtkách, z vlčí jámy vynesl nakonec kámen druid proměněný v havrana a o kámen na mrtvolišti byl sveden urputný boj. Už jen získání a udržení Sorellů nebylo jednoduchou záležitostí, protože jen Sorell dokáže zažehnout dávný jas měsíčního kamene. A jak déšť houstl a čas se krátil, podivně elfové mezi sebou se sdružovali a podivně mnozí se ve svých družinách chovali. Nakonec již bylo jasné, že elfové se snaží získat kameny pro sebe. Druid Rára vlastnící snad nejvíce kamenů, ukryl se do nitra stromu, který však zruční zloději vbrzku obtočili rezonanční sítí, aby jim nemohl uniknout. V družinách to vřelo napětím, neboť skoro každá měla ve svém středu nějakého elfa. Tak, když mág Ilvar obětoval život, jen aby doručil druidovi další kámen, bylo jasné, že elfové to myslí vážně. Čas se nachýlil a proto se okolo stromu sešli válečníci, alchymisté a všichni ti, kteří se rozhodli elfům kameny nevydat. Padal déšť a odvážní čekali na elfy, kteří si jistě pro svého druida i kameny přijdou. Přišli. Na křídlech magie vrhli se elfové a jejich příznivci na strážce stromu a rozpoutal se největší boj. Elfové bojovali pro svoji rasu a odkaz svých předků, jejich protivníci proto, že se nesmířili s myšlenkou odevzdání kamenů jen tak. Raději nikdo než elfové !! Těsně před koncem času, jenž nám byl dán, přitočil se černý mág ke stromu s druidem a lstí z něho všechny kameny vylákal. Pak byla obrana prolomena a elfové s hrůzou zjistili, že kameny má již někdo jiný. A nebyl to elf. Jen několik nejodvážnějších a nejvytrvalejších bijců odolalo náporu elfů
310809
Akrim Old
a jejich příznivců až do samého konce. A kdo zvítězil ? Elfové se ke stromu s druidem nedostali, ale kameny druid nakonec stejně neměl. Tak kdo zvítězil ? Proslýchá se, že elfové větší část kamenů nakonec přeci získali. Podle očitého svědka, který se vydal s půlnocí jistého dne na vrchol zvaný Octopus, nikdo kameny na tajemné místo nepřinesl. Buď to byl něčí úmysl, nebo... kdo ví.
Lockwarova tvrz říjen 2004 – rok hada Já, Heron Ardenský z vůle našich bohů postaven mimo dějiny vaší krajiny, prohlašuji, že jsem dne dvacátého s podzimem po novoluní, když prvně do kraje přišla zima, sešel se s oním podivínem zvoucím sebe sama Sandorikem. Půjčil jsem mu dvacet zlatých byť bylo zřejmo, že se již nespatříme, ale tak bylo poručení rady čarodějů a já nemám jiné vůle než jejich slova uposlechnouti. Bylo řečeno, že první z nich, kteří přijdou po Norodorské pláni bude stát na prahu smrti a zjeví se ve všech ostatních a oni se zjeví v něm samém. Ten potom bude nejmocnější do chvíle, než bude opět vyslán Sandorik. I ptali se mě dnes někteří bezejmenní na jméno Octopus, však nebyl jsem schopen jim ničehož poskytnouti. Tak mě ovládli a mou myslí prošli se všichni jeden po druhém. Nenašli ničehož kde nic nebylo. Už nyní vím, že já jsem ten, kdo nosí zprávy všem jednomu z nich po druhém až k poslednímu a jest mi třeba ukončit toto trápení, tento zmar. Tam kde je zlaté kapradí, zahodil jsem ten kámen ať si chodí k němu a nikoliv za mnou. Tento list, prohlášení toto jest obdařeno mojí vůlí tak, že bude čitelno po dlouhé věky, aby každý zřel, že já jsem nebyl strůjcem, alebrž pouze nástrojem. S podzimem roku hada byla na Lockwarově tvrzi uspořádána každoroční oslava podzimu. Ačkoliv tvrz kdysi vyhořela, nyní se skvěla v celé své kráse a hejtman Bombur všechny poutníky, jdoucí kolem obchodní cestou mezi Trácií a Elainorem, vítal a zval k posezení, odpočinku a obchodování. Tak se zde sešlo v předvečer slavností mnoho dobrodruhů. Je uvítali hejtman Bombur co by vojenský správce tvrze a paní Verena majitelka tvrze. O bezpečnost tvrze a vzácného hosta hraběnky Valerie se staral kapitán Koren a nad poklidným duchem tvrze i dalších jejích obyvatel, kováře Akzoka, pážete Luciuse i sloužících Nallana, Evy a Elišky, bděl svojí moudrostí i vírou bratr Gabriel. Protože tvrz nebyla po opravách rozšířena pro tolik hostí, usídlili se dobrodruzi před tvrzí v kupeckém táboře. Již první noc je hejtman vyzval, aby pomohli najít a zničit nebezpečné lykantropy, kteří terorizovali delší čas pohraniční kraj. Všichni dobrodruzi náleželi buď k rodu Scarů nebo Hornetů. Samozřejmě bylo třeba najít se mezi sebou, protože tyto dva rody již od nepaměti ovládají hraniční kraje v sousedství s Elainorem a jejich rodové pře o pozemky se táhnou hluboko do historie Akrimu. Potom, co před lety odešel poslední syn z rodu Hornetů za tajemstvím zrcadla Enlidis, rozhořela se staletá nenávist ještě více, neboť kdosi obvinil Scary, že mladého Horneta zavraždili. Bylo to vskutku na pováženo, neboť jest přeci známo, že prapředek rodu Scarů jménem Treowan sloužil v císařském paláci Akrimu a jeho jméno bylo často spojováno s oním podivným zrcadlem. Prý se tenkrát zamiloval do nějaké čarodějky a oba spolu uprchli neznámo kam. Ať je to, jak chce, rody Scarů a Hornetů se nenávidí. A proto i na lov lykantropů se družiny vydávaly pátrajíc zároveň po ostatních ze svého rodu. První setkání s lykantropy nedopadlo dobře, ačkoliv bylo třeba zachránit ztracené páže Luciuse. Mnozí hledali útěchu, ochranu i pomoc v chrámu tvrze u bratra Gabriela. Mnozí ji tam našli. Každopádně první setkání s lykantropy jasně ukázalo, že najít a zabít někoho takového nebude hračka. Náladu spravila některým informace, že se kdesi v lesích nalezli kusy zbroje jakéhosi místního reka, které je možno výhodně prodati.
310809
Akrim Old
I přes všechny šedivé šmouhy, byly druhý den dopoledne otevřeny trhy a hospoda. Z řad dobrodruhů byly najmuty stráže tvrze, ačkoliv hejtman jasně zakázal jakýkoliv boj uvnitř tvrze. Po obědě se objevila zpráva, že v ruinách staré tvrze Scarů nalézá se vzácná rodová soška. Bylo otázkou cti obou rodů, získat ji pro sebe. Právě zde hrdinně padl druid Ged, když bránil ustupující členy své družiny do posledního svého dechu. Kovář Akzok mu proto v tvrzi postavil velkolepý pomník. Podle jisté pověsti se na nedalekém místě zvaném Maják nalézá veliký poklad. Ale nikdo ho zatím nezískal. Členové obou rodů by si velice polepšili, kdyby poklad získali. Protože však lykantropové napadli některé dobrodruhy za denního světla nedaleko tvrze, nebylo radno vydávat se do hraničních lesů samostatně. Mnozí, kteří tak učinili, zabloudili. I přes podivné chování některých dobrodruhů, krvelačné běsnění Dalta či Mordreauda, podivné chování Roroha či Růženy, nebyl poklad Majáku odhalen. Snad proto, že si nikdo z postižených nepamatoval nic. Bylo to podivné. Obloha se pozvolna zatahovala mraky a stejně tak se tíseň vkrádala do mnoha duší. K válečnému střetu druidů a kouzelníků pátrajících po jakémsi mocném kouzlu nedošlo jen díky diplomatickému jednání. To se již dolovala ruda pro kováře a jak se spustil déšť ztratil se hejtman. Paní Verena proto uspořádala, i přes padající vodu, záchrannou výpravu. Mezitím se temnota nad tvrzí počala svírat a vlastní přátelé se vrhali na své bližní, podřezávali je a rvali se jak smyslů zbavení. Nikdo neměl jistotu v nikom. Jen přítomnost bratra Gabriela vnášela do zdí tvrze řád víry a bezpečí. Jak soumrak padal na krajinu, stále temněji bylo v myslích všech. Ačkoliv navrátivší se spolu s paní Verenou, Faineem a kapitánem Korenem tvrdil, že po tuhém boji, kde padli Roroh, Avril, Gergon i Ciri, byli lykantropové zabiti, nejistota vládla mezi všemi. Za tmi se pak ukázalo, že temnota ještě vládu neztratila. Jen hrdinný boj několika dobrodruhů a kováře Akzoka zdržel dotírajícího démona na tolik, že se stihl z noci lesa vrátit bratr Gabriel, aby zlou stvůru zahnal. Tak bylo bezpečno a vše se chystalo na slavnostní hostinu. Hostinu oslavující podzimní slunovrat. Velkolepou ho hostinu na počest znovupostavení tvrze a jejího setrvání v dobách temných a nejistých. Brány tvrze byly pevně zavřeny, aby žádná stvůra a nikdo jiný nemohl proniknout skrze ně. A po večerním tanci Tarandole se všichni sesedli kolem bohatě naplněných stolů. Své zbraně si pro jistotu odložili opodál a bujaře se vrhli do oslavování jídlem a pitím. Podle útržkových informací prý tu noc někdo přežil. Říká se, že smrt zastihla většinu dobrodruhů za stolem a ti, kteří stihli vyskočit, marně hledali své zbraně. Smrt byla nemilosrdná a rychlá. Jen Roroh vyzbrojen kouzelným mečem z jezera odolával přesile temných stvůr a tak, když zemřela i odvážná alchymistka Tara, ozval se prý temnou nocí vítězný řev bestií. Do lesů však zadní branou někdo uprchl. Někdo kdo ví, jak se to vskutku stalo. Kruhy ochrany zůstaly tam, kde si je válečníci nechali vyrobit a nepoužili. Chrám marně čekal na několik Měsíčních kamenů a ani to, co leželo mezi zlatým kapradím, nebylo nalezeno. Všude jen zmar a smrt a žezlo čnící nad tím vším. Žezlo jednoho z rodů. Mnohověží březen 2005 – rok vlaštovky Po uzavření Cavalornovy brány se ještě nějaký čas uchýlili draci k náletům na okolní kraje. Jedni tvrdí, že je k tomu vedla zlost a nenávist. Ti moudřejší však říkají, že draci něco hledali, ale nenašli. Rozhodně však jistou měrou přispěli ke konečnému úpadku starého elfího města Tark Eianor. V časech, kdy draci zaháněli poslední zbytky lidských a trpasličích vojsk od Zakázaného města, byl již Tark Eianor elfy opuštěn. Odchozí s sebou prý odnesli mnohé poznání a některé ze zbývajících Měsíčních kamenů. Kletbami, pastmi a magií zpustošený kraj okolo ruin mnoha věží dal vzniknout jejich nynějšímu názvu – Mnohověží. Jest to místo podivné, kterému se soudný člověk raději vyhne. Elfové při odchodu umístili do tohoto kraje různé pasti a zlostné kletby, čímž se tu magie místy velice podivně chová. Přesto však sem pověsti o zlatě, drahých kamenech, moudrých svitcích a jiných pokladech ženou další a další dobrodruhy. Zjara roku vlaštovky se začalo proslýchat, že snad i Rada čarodějů Elainoru vyslala do tohoto kraje své zástupce, kteří měli pátrat po stopách lykantropů a dalších stvůr z pohraniční tvrze. Stejně, jako se proslýchalo, že elfové vyslali své stoupence, aby odnesli zbývající poklady jejich města, vykřikovali trpaslíci, že si to s elfy vyřídí.
310809
Akrim Old
V čase, kdy se do Mnohověží vydalo několik družin, které si najali průvodce v podobě zlodějů, tál hluboký sníh na svazích kopců a kraj se proto stal krajem mnoha řek a vodních ploch. Pohyb byl náročný a věže, které již podlehly zubu času, schovávali se v lesním porostu. Snad tyto všechny okolnosti dohromady způsobily, že k žádným šarvátkám a potyčkám nedošlo. Bylo to podivné, neboť jak se později ukázalo, skrývaly věže opravdu hodnotné poklady v podobě zlaťáků z krintu a drahých kamenů či zbrojí. Většina dobrodruhů se posléze dostala na nejvyšší vrchol zvaný Octopus, kde objevila kontinentální teleport, který snad měl vést kamsi za Cavalornovu bránu. Ani zde žádné rasové třenice nevznikly, a protože teleport byl schopen naráz pojmout pouze sedm postav, byla vybrána skupina, jež vyřkla jedno z možných hesel a vydala se na cestu teleportem. Cestu snad správnou neboť pouze jedna varianta hesla byla správná. Ať tak či tak, končil teleport v dračí sluji zpola zaplavené vřící lávou. I zde zvítězila moudrost nad zuřivostí boje a tak se po lehkém oťukávání draka shromáždili k hlavnímu hromadnému útoku skoro všichni dobrodruhové. Takovému náporu starý drak dlouho neodolal a zemřel. I tu přišel čas rozděliti si poklady, které u draka nalezeny byly. Mnich Erik navrhl dělení mezi ty, kteří nejdříve přišli a nejvíce se podíleli a až na jeden hlas, nikdo neprotestoval. Tak elfové i trpaslíci, lidé i barbaři, všichni vidinou pokladu se zaobírali, že mnozí z nich zapomněli na svá poslání. Tak vidina pokladu zaslepila jim mysl, že jejich poslání zmařeno bylo. Takřka v posledních minutách plynoucího času našel někdo to, co zůstalo ležet na místě uhynulého draka. Nejprve se rozhlédl a pak si to něco vzal. A pak již byl konec. Všeobecně lze říci, že dračí žezlo bylo nalezeno. Totéž se však nedá říci o dalších artefaktech či moudrých svitcích z Elar Ithion. Chvost září 2005 – rok vlaštovky Chvost jest severovýchodním okrajem Elainoru. Tedy toto se píše v knihách Elainorských. Podle dračího císaře jest to jihozápadní část Dračí říše. A v tom je s těmi solnými pláněmi právě kříž. Právě zde mělo dojít k setkání Solného prince z Dračí říše a zástupci vyslanými radou čarodějů. Rada čarodějů však není jednotná. Na jedné straně stojí ti, kteří chtějí vést válku proti druidům a elfům, k čemuž hodlají využít aricdémona Sandorika, kterého jejich předchůdci ovládli v dolech Kamaaru před tisícovkou let. A druidé se svými pokusy o zmaření vyvolání dalšího démona jim v tom překážejí. Na druhé straně stojí ti, kteří nechtějí válku s druidy, proto se domnívají, že ovládnout dva arcidémony nebude snadné a může se to lehce vymknout. Někde mezi nimi stojí oáza vody a zeleně, kterou řídí Mário Welden. Podivný muž s podivnou minulostí. Není tedy jednoduché rozpoznat, kdo hraje za kterou stranu. Navíc kdosi vyslal do Chvostu výpravu pátrající po démonech a vlkodlacích z Lockwarovy tvrze, což na první pohled již vůbec nedává smysl. Ale je to jen hra o život. Temný druid o tom mnoho věděl a proto se stranil druidského kruhu i všech podezřelých osob. Další Měsíční kameny byly odhaleny v maskách solných kamenů, což prospělo jak zástupcům druidů a hraničářů, tak samozřejmě Graaovým kněžím, kteří jich rovněž od dobrodruhů několik získali. Setkání v Oáze Bungur však Solný princ přežil, a proto bylo třeba jednat co nejrychleji. Druidé s pomocí Voltana a Izagara de Nyrgs získali zásadní informace a princ žije. Již nebylo třeba temnotu dále skrývat. Proto se pán démonů projevil ve své podstatě a temní přisluhovači zaplavili celou oázu i blízké okolí. Dýka Skeldoru tedy mohla opět slavit svůj triumf, když dokázala, že její moc je veliká. Ani na „Zrcadle Enlidis“, ani na „Dračím kopí“ ba ani na „Lockwarově tvrzi“, kde se rovněž vyskytovala, nebyla její moc tak zásadní, jako zde na Chvostu. Jen neskutečná náhoda způsobila, že temnota ještě nezvítězila. V oáze přežil někdo, kdo obsluhoval v hospodě. I on, stejně jako obsluha na Zrcadle Enlidis před dvěma lety, vlastnil kouzelnou flétnu. I on ji jednou použil. Bylo to v posledních okamžicích a byla to opravdu nepředstavitelně šťastná náhoda. Tam, kde selhaly vědomosti druidů či dovednosti mnichů, tam nakonec zasáhla náhoda. Ale Akrim tak stále ještě stál a nepadal. Hrdinové jsou slavní jen proto, že mívají neskutečné štěstí. Tento příběh jest toho důkazem.
310809
Akrim Old
Čas hrdinů- Poslední šance jaro 2006 – rok draka Protože čas je od svého uvolnění stále v pohybu, nastalo konečně to, k čemu se posledních několik let schylovalo. Začalo to v dobách, kdy se na světlo světa dostaly tři Měsíční kameny známé rovněž jako Kameny přátelství. Uctívači Graa v ten čas zaplesali a opět se rozběhli po zemi, aby hledali Sorelly a další kameny. Ten, kdo vlastnil zrcadlo Enlidis mohl stále ještě zamíchat dějinami, ale vzhledem k tomu, že jediná postava, která v roce štíra kletbě zrcadla podlehla, již byla mrtva, nikdo si nemohl být jistý, zda nositel zrcadla jeho síly využije. Uctívači Graa nakonec přeci jen nasbírali dostatečné množství Měsíčních kamenů i Sorellů, když k tomuto účelu zneužili některé z dobrodruhů krátce po dubnovém pátrání v roce hada. Skupina čarodějů, ovládající arcidémona Sandorika však využila dobrodruhy k nalezení Dračího žezla v ruinách Tark Eianor s cílem ovládnout posledního z bratrů arcidémonů Serifaina. A žezlo se skutečně dostalo do rukou toho nejpovolanějšího, u nějž si mohli být čarodějové jisti, že žezlo nevydá druidům ani hraničářům, kteří se snažili již několik let najít způsob, jak zabránit povolání démona. Druidé a hraničáři byli tedy jediní, kteří již několik let věděli o příchodu zla a sbírali střípky informací, které jim měly dopomoci k zamezení jeho příchodu. V Mnohověží v roce vlaštovky získali některé části rituálu, který bylo možno provést s měsíčními kameny. Na „Měsíčních kamenech“ v roce hada se dozvěděli, že kameny lze aktivovat pomocí Sorellů. Na sklonku roku hada na Lockwarově tvrzi již věděli, jak je třeba udělat rituál, který ochrání dobro od zla a temnoty. V roce kraba, když špehové Elainoru zjistili, že dračí lidé nehodlají stát stranou při vidině povolání dalšího arcidémona, vyslali dobrodruhy pro Dračí kopí. Dračí kopí bylo vždy symbolem veliké moci a čarodějové i někteří alchymisté předpokládali, že by mohlo posloužit jako pojistka v případě, že by se nepodařilo ovládnout dalšího arcidémona stejně jako Sandorika. Žel dračí kopí nebylo nalezeno. Naštěstí čarodějové dobře využili informaci o Dračím žezle v Tark Eianor, kterou jim podstrčili dračí lidé. Tak nastal rok draka. Draka proto, že se v něm měla ukázat síla Dračího kopí a Dračího žezla. Když kopí nebylo nalezeno, zbývalo žezlo. Jeden z druidů se dostal na Octpus včas a mohl se tak setkat s několika zástupci tajného společenství, které bojovalo proti zlu již od pradávna. Druid byl překvapen, že se zde setkává s postavami, které již v Akrimu několik let neviděl. Ale ony tu stále byly ve stínu utajení. Tak dostali druidé další kámen do mozaiky, která již byla téměř složena. Již měli všechny části, které mohli pro nadcházející událost potřebovat. Pak tedy v roce draka Graaovi kněží uctívající i jeho syny Beliara a Sandorika, opět otevřeli doly v Kamaaru. Doly, kde před tisícem let povolali jejich předkové na svět Akrimu arcidémona Sandorika a byli při tom zničeni čaroději, kteří Sandorika ovládli. Nyní byli tedy opět dobrodruzi zváni na toto místo, aby jejich manipulace opět posloužila temným cílům. Cílům, které se nepodařilo mezi dobrodruhy odhalit ani na Chvostu, ačkoliv tam již temnota vylézala z každé podzemní škvíry. Beliarovci, jak se jim říkalo, měli již dostatek Měsíčních kamenů a Sorelly rovněž získali, mnohdy od dobrodruhů. Kamaarské doly patřící kdysi rodům Hornetů a Scarů opět vydávaly svá tajemství a Sál Stvoření byl opět otevřen. Ani čarodějové však nezaháleli a vyslali do těchto míst své zástupce, kteří měli za úkol podpořit vyvolání Serifaina a následně jeho ovládnutí. Druidé naopak dostali jednoznačný úkol rituál přerušit a Serifaina jednou pro vždy zničit pomoci rituálu s Měsíčními kameny. Bohužel se tu neobjevili hraničáři, kteří již v minulosti sehráli důležitou roli v odhalování zla. Díky obratné manipulaci Beliarovců se dostala do Sálu Stvoření některá žezla démonických králů. Serifain byl vyvolán aniž by tomu kdokoliv z druidů zabránil. Jen díky tomu, že nedosáhl na žádné z démonických žezel, mohl ho rychle a jednou pro vždy zabít válečník, který vytrhl Iltarův dotyk z rukou zmítajícího se přítele. Ten Iltarův dotyk, který byl uschován tak, že cesta k němu byla vražedná pro každého normálního člověka. Ten Iltarův dotyk, který se přesto objevil v Sále Stvoření. Zatímco ostatní dobrodruzi jen nechápavě přihlíželi, jak absolutní konec Akrimu pozvolna mizí, bylo v potyčce s pohůnky Serifainovými zničeno zrcadlo Enlidis. Tak, jak padl Serifain, skončila i moc žezel a Měsíční kameny staly se zbytečnými. Existuje několik dobrodruhů, kteří v sobě léta nosí části tohoto příběhu a ty, kteří o něm nevědí nic, ani nenapadlo,
310809
Akrim Old
že jsou právě účastni konce příběhu Kamenů přátelství – tedy celého příběhu něčeho, co se jmenovalo Akrim. Jenže Akrim se nepropadl do temnoty. A způsobil to závratný nepoměr mezi aktivitou těch, kteří mnoho nevěděli, ale konali a pasivitou či mlčenlivostí těch, kteří věděli mnoho, ale nechali si to pro sebe. Budiž tedy Čas hrdinů poučením pro všechny z nás. „Jen vědět k ničemu není. Jen běžet nevede vždy k rozuzlení. Ale ten, kdo běží, byť nezná přesný cíl bývá u něj nezřídka dříve než-li ten, co o něm jen přemýšlí. Byť to přemýšlení začalo o roky dříve než první vyběhl.“ P.S. Pokud máš dojem, že o některých věcech zde napsaných víš daleko víc, pak je to převelice dobré. Buď to v sobě uschovej nebo to předej ostatním. Jak chceš. Běž nebo přemýšlej.
