PŘEDÁVÁNÍ SVĚTLA
Denkóroku Mistra Keizana (1268-1325)
OBSAH: ŠÁKJAMUNI BUDDHA ....................................................................1 KÁŠJAPA .....................................................................................2 ÁNANDA......................................................................................4 ŠANAVASA ..................................................................................7 UPAGUPTA...................................................................................9 DHRTAKA .................................................................................. 11 MIČAKA..................................................................................... 13 VASUMITRA ............................................................................... 16 BUDDHANANDI .......................................................................... 17 Info o původním textu................................................................. 20
ŠÁKJAMUNI BUDDHA Šákjamuni Buddha si uvědomil své osvícení v okamžiku, kdy spatřil Jitřenku. Řekl: "Já a všechny bytosti na Zemi jsme společně dosáhli osvícení ve stejné chvíli." Šákjamuni opustil svůj palác jedné noci, když mu bylo devatenáct let, a oholil si hlavu. Poté strávil šest let praktikováním asketických cvičení. Usedl na nezničitelné sedátko, kde seděl tak nehybně, že na jeho obočí byly pavučiny, na jeho hlavě ptačí hnízdo a jeho rohoží prorůstalo rákosí. Takto seděl šest let. V třicátém roce svého života, osmého dne dvanáctého měsíce, došel náhle osvícení v okamžiku, kdy se objevila ranní hvězda. Pravil následující slova, což bylo první zařvání tohoto lva. Pak strávil 49 let pomáhaje ostatním svým učením, nikdy již nezůstal osamocen. Jen v jedné róbě a s jednou miskou, nikdy nic nepostrádal. Kázal před více než třistašedesáti shromážděními a pak svěřil poklad oka pravdy Kášjapovi, a tak toto předávání pokračuje dodnes. Toto je kořen předávání a praxe pravého učení v Indii, Číně a Japonsku. Chování Šákjamuniho Buddhy po dobu jeho života je modelem pro následovníky, které zde zanechal. I když měl 32 zvláštních znaků dokonalosti a 80 druhů ušlechtilostí, stále vypadal jako žebravý mnich, čímž se nelišil od ostatních. Proto, od té doby, co pobýval na světě, skrze tři období jeho učení - původní, napodobení a upuštění od učení - ti, kteří hledali cestu jeho učení, napodobili Buddhův vzhled i chování, používali Buddhových nadání, a ve všem, co konali, se především zabývali úkolem sebeporozumění. Předáváním od Buddhy k Buddhovi, od adepta k adeptovi, nebylo pravé učení nikdy přerušeno. Tento příběh to jasně ukazuje. Ačkoliv to, na co Buddha poukázal, nebo co vysvětlil ve více než 360-ti kázáních za dobu 49-ti let, nebylo stále totéž - různé příběhy, přirovnání, metafory a vysvětlení - nic z toho nepřekročilo zásadu, kterou ilustruje příběh jeho osvícení. Praví se: 'já' není Šákjamuni Buddha - i Šákjamuni Buddha pochází z tohoto 'já'. A nedává to vzniknout pouze Šákjamuni Buddhovi - 'všechny bytosti na zemi' pocházejí z téhož. Právě tak, jako když zdvihneš síť, tak i všechny díry se zvednou, stejným způsobem, když Šákjamuni Buddha dosáhl osvícení, tak i
1
všechny bytosti na zemi dosáhly osvícení. A nejen všechny bytosti na zemi byly osvíceny - všichni Buddhové minulosti, přítomnosti i budoucnosti se rovněž stali osvícenými. Ačkoliv je tomu tak, nemyslete si, že když se Šákjamuni Buddha stal osvíceným - nesmíte jej tím vidět odděleného od ostatních bytostí na této zemi. Jakkoli odlišné mohou být všechny hory, řeky, země a ostatní tvary, všechny jsou v Buddhově oku. A ty také stojíš v Buddhově oku. Nejen, že tam jednoduše stojíš - oko se stane tebou. Buddhovo oko se stane celým tělem každého, v celé jeho výšce. Proto, toto čisté, jasné oko, které obepíná veškerý čas, nevztahuje se pouze na ty lidi, kteří se zde právě nachází - ty jsi Buddhovým okem, celé tvé tělo je Buddhou. Když je tomu tak, co je tedy základem osvícení? Ptám se tě, je Buddha osvícen s tebou? Jsi osvícen s Buddhou? Odpovíš-li, že jsi osvícený s Buddhou nebo, že Buddha se stal osvíceným s tebou, pak to není žádné Buddhovo osvícení. Proto by se to nemělo nazývat základem osvícení. 'Já' a 'společné' nejsou ani jedním, ani druhým. Tvá kůže, maso, kosti a morek, to vše je 'společné' a hostitelem uvnitř domu je 'já'. Ten však nemá kůži, maso, kosti a morek, nemá ani fyzické či mentální složky. Z toho vyplývá: 'Chceš-li znát tu neumírající osobu v příbytku, jak by mohla být mimo tento kožený pytel?' Proto nesmíš chápat ostatní bytosti na této zemi, jako něco od tebe odděleného. Zatím, co období přicházejí a odcházejí, a hory, řeky a země se časem mění, vy byste měli vědět, že toto je Buddha pozvedající své obočí, mrkaje očima - to je to 'neobyčejné tělo zjevující se v nekonečném množství tvarů a forem.' To je 'zničení myriád forem' a 'nezničení myriád forem'. Za dávných časů mistr Fa-jang řekl: '0 jakém zničení forem mluvíš?' A Ti-cang řekl: 'Co myslíš myriádami forem?' Tudíž, studováním ze všech uhlů, pronikáním všemi způsoby, bys měl porozumět Buddhovu osvícení a pochopit i své vlastní osvícení. Chci, abyste všichni tomuto příběhu dokonale porozuměli a byli schopni jej vysvětlit, nechejte toto vysvětlení prýštit z vašich vlastních srdcí, aniž byste si k tomu půjčovali slova u někoho jiného. Chci také připojit skromné rčení k tomuto příběhu: Na staré meruňce se vyjímá jedna větev; ve stejné chvíli ukazuje své trny.
KÁŠJAPA Když Buddha pozvedl květinu a přivřel oči, Kášjapa se usmál. Buddha řekl: 'Mám poklad oka pravdy, nevýslovnou mysl nirvány. Tyto svěřuji Kášjapovi.' Kášjapa se narodil v bráhmanské rodině. V sanskrtu Kášjapa znamená 'ten, který pije světlo'. Když se narodil, zlaté světlo se rozlilo místností a pak zmizelo v jeho ústech. Proto ho nazvali Kášjapou, 'tím, který pije světlo'. Měl zlatou pleť a třicet z dvaatřiceti hlavních znaků dokonalosti. Kášjapa se setkal s Buddhou u svatyně, známé pod jménem Svatyně Mnoha Dětí. Buddha řekl: "Vítej mnichu". Kášjapa měl již oholenou hlavu a byl oděn v záplatovaném rouchu. Pak mu Buddha svěřil poklad oka pravdy. Kášjapa praktikoval přísnou sebekázeň a nikdy nepromarnil ani chvilku.
2
Každý, kdo viděl Kášjapovu vyzáblost a jeho bídné oblečení, o něm pochyboval. Proto pokaždé, když Buddha někde kázal, posadil si Kášjapu vedle sebe, byl totiž nejstarším členem mnišské obce. Kášjapa nebyl jen nejstarším členem Šákjamuniho mnišské obce; byl zároveň neohroženým vůdcem mnišských obcí všech Buddhů v minulosti. Měli byste vědět, že byl Buddhou již kdysi dávno - nepovažujte jej za pouhého Buddhova následovníka. Před shromážděním 80.000 na Duchovní hoře Buddha pozdvihl květinu a přivřel oči. Nikdo nerozuměl, co tím myslel, všichni mlčeli. Pouze Kášjapa se usmál. Buddha pravil: "Mám poklad oka pravdy, nevyslovitelnou mysl nirvány a bezformové učení úplného osvícení. Tyto svěřuji Kášjapovi." Takzvaným pozdvihnutím květiny bylo předáno následovnictví čistě mezi mistry, a nedovolilo nezasvěceným, aby o tom věděli. Proto není známo mnohým profesorům doktrín a mnoha učitelům meditací. Z toho je vidět, že neznají realitu. Mimo to, tato příhoda se neodehrála před shromážděním na Duchovní hoře; tato slova byla pronesena při předávání odkazu u Svatyně Mnoha Dětí. Záznamy, které tvrdí, že se tak stalo na Duchovní hoře, se mýlí. Při předávání učení o osvícení se odehrál tento 'obřad'. Proto, kdyby nebyl mistrem, nesoucím pečeť osvícené mysli, Kášjapa by nepoznal pravý čas pozdvižení květiny a neporozuměl by tomuto pozdvižení. Zkoumejte pozorně, prohlížejte ze všech stran - vězte, že Kášjapa je Kášjapa, pochopte Šákjamuniho Buddhu jako Šákjamuniho Buddhu, a jednoduše předávejte Cestu osvícení v hlubinách. Ponechejme na chvíli stranou pozdvihování květiny; každý by měl jasně porozumět přivření očí. Vy pozvedáte obočí a zavíráte oči běžně. A Buddha zavřel své oči, když pozdvihl květinu - v tom není žádný rozdíl. Vy mluvíte a smějete se, i Kášjapa se usmál, v tom není žádný rozdíl. Nerozumíte-li jasně tomu, který pozdvihl obočí a zavřel oči, pak v Indii je Šákjamuni Buddha, je tam Kášjapa, a ve vaší mysli jsou kůže, maso, kosti a morek. Takové množství optických iluzí, tolik vířícího prachu - nikdy jste od nich nebyli osvobozeni, během bezpočtu aeonů, a jistě se v nich budete topit další aeony. Až jednou poznáte své vlastní já, pochopíte, že Kášjapa může zavrtět svými prsty u nohou ve vašich botách. Nepoznali jste, že kde Šákjamuni pozvedl své obočí a přivřel oči, Šákjamuni okamžitě zanikl; a tam, kde se Kášjapa usmál, stal se okamžitě osvíceným? Není to pak vlastní já? Poklad oka pravdy je předáván vlastnímu já a proto to nemůžete nazývat Kášjapou nebo Šákjamunim. Nikdy tu nebylo nic předáno druhému, a nikdy tu nebylo od nikoho nic přijato; to se nazývá pravdou. S úmyslem odhalit Kášjapu, pozvedl Šákjamuni květinu, aby ukázal neměnné, a Kášjapa se usmál, aby poukázal na dlouhověkost. Tímto způsobem učitel a jeho žák vidí jeden druhého, a tak čára života pokračuje. Plně osvícené poznání nemá nic společného s myšlenkami. Kášjapa správně pronikl skrze své pojmové schopnosti a odebral se na horu Kukkatapada, očekávat narození budoucího Buddhy Maitréji. Proto Kášjapa ještě ani nyní nezanikl. Zabýváte-li se Cestou důsledně a zkoumáte-li každý její detail, nejen, že Kášjapa nezanikl, ale i Šákjamuni je věčný. Proto ještě předtím, než jste se narodili, bylo na to přímo poukázáno a jednoduše sdělováno, šířeno po všechen čas a všude. Proto byste se neměli ohlížet o 2000 let nazpět. Jestliže se na Cestě pohybujete dosti čile, pak Kášjapa bude schopen objevit se v dnešním světě, aniž by šel na horu Kukkatapada. 3
Tak maso na Šákjamuniho těle bude ještě teplé a Kášjapův úsměv bude obnoven. Dokážete-li vstoupit do této říše, pak se stanete Kášjapovými nástupci a přesto sám Kášjapa bude vaším dědicem. To k vám nepřišlo od Sedmi Buddhů minulosti; i vy můžete být učitelem Sedmi Buddhů. Bez počátku, bez konce, mimo čas, předávání pokladu oka pravdy tu stále ještě bude. Šákjamuni Buddha také obdržel Kášjapův odkaz a nyní se nalézá v nebi spokojenosti, příbytku nastávajících Buddhů, a vy jste mezi shromážděnými na Duchovní hoře, aniž byste se měnili. Neslyšeli jste rčení "Vždy přebývaje na Duchovní hoře i jiných příbytcích, vždy plných božskými a lidskými bytostmi"? To se nevztahuje pouze na shromáždění na Duchovní hoře - jak by mohlo být něco vynecháno? Právě Buddhovo učení se rozšířilo, aniž by někde scházelo. Pak toto shromáždění musí být oním shromážděním na Duchovní hoře, zatímco shromáždění na Duchovní hoře musí být tímto. Objevení se Buddhů je závislé na vaší píli nebo jejím nedostatku. I dnes, čím více se snažíte na této Cestě a procházíte-li každým jejím detailem, pak se Šákjamuni Buddha okamžitě objeví v tomto světě. Jen proto, že nerozumíte sami sobě, Šákjamuni vyvanul ze starých časů; poněvadž jste Buddhovy děti, jak byste mohli zabít Buddhu? Čiňte se tedy na této Cestě a poznejte se s vaším milujícím otcem. Starý Šákjamuni Buddha je neustále s vámi, ať děláte cokoliv; hovoří s vámi a vyměňuje si s vámi pozdravy, nikdy vás ani na okamžik neopouští. Jestliže ho nikdy nepotkáte, budete zavrženi a ani ruce tisíce Buddhů k vám nedosáhnou. Chtěl bych připojit několik slov k tomuto příběhu: Vězte, že v odlehlém zákoutí zamlženého údolí je další posvátná sosna, která zakouší zimní chlad.
ÁNANDA Ánanda se kdysi otázal Kášjapy - "Co ti zanechal Buddha, kromě róby se zlatými rukávy?" Kášjapa řekl - "Ánando!" Ánanda se zeptal - "Ano?" Kášjapa pravil - "Polož stožár před branou." V tom okamžiku byl Ánanda dokonale osvícen. Ánanda pocházel z kasty bojovníků, byl bratrancem Šákjamuniho Buddhy. "Ánanda" znamená štěstí nebo radost; narodil se za noci, kdy Buddha dosáhl osvícení, a byl prý tak neobyčejně krásný, že každý, kdo se s ním setkal, měl radost - odtud jeho jméno. Ánanda vynikal v učení, byl vysoce inteligentní a vynikal neobyčejnou schopností porozumění. Po dvacet let byl Šákjamuniho nejbližším společníkem, rozšiřoval všechna Buddhova učení a učil se všem Buddhovým způsobům. Když Buddha svěřil poklad oka pravdy Kášjapovi, pověřil také Ánandu, aby mu pomáhal šířit učení. A tak Ánanda doprovázel Kášjapu dalších dvacet let a dokonale se obeznámil s pokladem oka pravdy. To dokazuje tu skutečnost, že Zen není téhož druhu, jako ostatní školy. Ánanda byl velmi učený s rozsáhlým vzděláním a s neobyčejnou schopností pro porozumění, sám Buddha jej často chválil - přesto mu nebyla předána pravda, ani nedosáhl osvícení základu mysli. V době, kdy Kášjapa uspořádával učení, které po sobě zanechal Buddha, Ánandovi nebyl povolen přístup, neboť ještě nedosáhl osvícení. Ánanda tedy
4
počal meditovat a brzy se stal arhatem. Když chtěl vejít do místnosti, kde bylo uspořádáváno učení, Kášjapa mu řekl, pakliže již dosáhl osvícení, tak ať vejde s pomocí nadpřirozených sil. Tak se Ánanda zmenšil a vstoupil klíčovou dírkou. Jen takto byl schopen vstoupit. Všichni následovníci říkali - "Ánanda byl Buddhovým společníkem, tak mnohé slyšel a mnoho se naučil. Bylo to, jako když přelejeme vodu z jedné nádoby do druhé, aniž bychom něco vylili. Požádejme tedy Ánandu, aby nám recitoval učení." A tak Kášjapa řekl Ánandovi - " Všichni na tebe hledí a chtějí, abys recitoval to, co říkal Buddha." Ánanda, jenž v sobě nosil odkaz Buddhy a byl nyní vyzván Kášjapou, počal recitovat veškerá učení, jež slyšel za Buddhova života. Kášjapa se otázal následovníků - "Liší se to od toho, čemu učil Buddha?" Následovníci odpověděli - "Neliší." Všichni přítomní následovníci byli dokonalými světci - arhaty, se šesti mimořádnými schopnostmi, včetně znalosti předcházejících životů, jasnovidectví a poznání konečného splynutí. Nezapomněli na nic z toho, co slyšeli. Jako jedním hlasem pravili - "To sám Buddha přišel podruhé, nebo tak mluví Ánanda?", a pokračovali, "Voda oceánu Buddhova učení naplnila Ánandu." Buddhovo učení, tak jak je známe dnes, pochází z toho, co řekl Ánanda. A tak s jistotou víme, že tato Cesta není závislá na velké učenosti nebo na vědomostech; toto je důkazem. Ánanda následoval Kášjapu dvacet let a stal se osvíceným až v době události, o které jsem se zmínil na začátku. Poněvadž se narodil té noci, kdy Buddha dosáhl osvícení, Ánanda nemohl vyslechnout rozpravu, jako je Květinami zdobená sútra. Ale dosáhl soustředěného vědomí Buddhy a tak mohl recitovat i to, co neslyšel. To, že nevstoupil na Cestu Zenu je stejné, jako naše neúspěšné vstoupení. V dávné minulosti, Ánanda v sobě probudil nadšené úsilí o dosažení úplného osvícení, v přítomnosti Buddhy, nazývaného Králem Prázdnoty. Ánanda si liboval v intelektuální učenosti a proto nebyl schopen dosáhnout pravého osvícení. Šákjamuni na druhé straně rozvíjel své schopnosti a proto dokonalého osvícení dosáhl. Je jisté, že mnoho akademické učenosti je jen překážkou na Cestě - toto je důkazem. Proto také se v Květinami zdobené sútře praví "Mnoho učenosti bez praktického použití je jako, když chudák počítá bohatství druhého, aniž by mu z toho cokoliv patřilo." Chcete-li skutečně poznat tuto Cestu, pak si nelibujte v akademické učenosti, jen usilovně a neúnavně praktikujte. Ale troufám si říci, že zde muselo být ještě něco dalšího za předáním róby. Neboť Ánanda kdysi řekl Kášjapovi - "Buddha ti předal róbu se zlatými rukávy; předal ti ještě něco jiného?" Kášjapa poznal, že dozrál čas a řekl - "Ánando!" Když Ánanda odpověděl, Kášjapa řekl - "Polož stožár před branou. "V té chvíli byl Ánanda dokonale osvícen; Buddhova róba se objevila na Ánandově těle. Róba se zlatými rukávy byla předávána již Sedmi Buddhy minulosti. Existují tři vysvětlení o této róbě. První je, že si ji Buddha přinesl s sebou z matčina lůna; druhá, že mu byla předána bytostí z nebe čistého příbytku, a třetí je ta, že mu ji daroval lovec. Ještě je tu několik dalších rouch Buddhy. Róba, předávaná od Bódhidharmy prvním šesti zakladatelům Zenu v Číně, byla zhotovena z modročerného mušelínu. Když byla přivezena do Číny, byla modrozeleně olemována. Nyní je uložena ve svatyni Šestého patriarchy a je považována za poklad národa. Je o ní zmínka v Pojednání o Transcendentální Moudrosti, kde se praví - "Buddha si oblékl hrubý mnišský šat." 5
Zlaté rukávy byly ze zlaté plsti. Posvátné texty se zmiňují, že Buddhova teta ušila roucho ze zlaté plsti a pak je předala Buddhovi. Toto jsou jen dvě z mnoha rouch. A co se týče zázraků s nimi spojených, ty můžeme nalézt v částech textů, obsahujících názorná učení. Kdysi dávno, když se buddhistický mistr Vašašita utkal s králem zla, Buddhovo roucho vyzařovalo světlo pěti barev v podobě ohně; když plameny dohasly, roucho bylo neporušené. Král uvěřil, že to bylo Buddhovo roucho. A to jednou bude předáno Maitrejovi. Poklad oka pravdy nebyl předán dvěma lidem; pouze jedné osobě, Kášjapovi, a tomu byl odkázán Buddhou. Ánanda byl Kášjapovým společníkem po dvacet let a bylo mu předáno učení. Proto škola Zenu by měla být chápána jako představitelka mimořádného předávání mimo doktríny, ale v poslední době je nesmyslně srovnávána s ostatními školami. Kdyby byla stejná, pak by Ánanda se svými šesti nadpřirozenými poznáními obdržel Buddhův odkaz a stal se jeho nástupcem. Byl zde někdo, kdo rozuměl učení Písem lépe než Ánanda? Kdyby tu byl někdo lepší než Ánanda, pak by se muselo připustit, že smysl Písem je totožný se Zenem. Tvrdí-li někdo, že je totožné, proč se tedy Ánanda namáhal dvacet let dělat společníka Kášjapovi a stal se osvíceným na povel - "Polož stožár před branou"? Věřte, že hlavní myšlenka súter není totožná s Cestou Zenu. Není tomu tak, že Buddha nebyl Buddhou; a i přesto, že Ánanda byl jeho společníkem, jak by mu mohl předat pečeť mysli, když jeho mysl ještě nebyla myslí osvícenou? Měli byste si uvědomit, že to nezáleží na akademickém vzdělání. I když jste schopni zapamatovat si posvátná učení súter díky vaší inteligenci, dokud neproniknete do srdce, je to jako neužitečné počítání cizího pokladu. Ne, že by srdce nebylo v posvátných textech, ale to Ánanda do něj dosud nepronikl. Vzdělaní literáti Dálného Východu neuspěli v proniknutí do srdce súter. Také byste si měli uvědomit, že cesta k osvícení není lehká. Když Ánanda, jenž byl zběhlý v posvátných učeních z celého Buddhova života, rozšiřoval je jako následovník Buddhy, kdo by se k němu nepřipojil? Přesto byste měli vědět, že se připojil ke Kášjapovi a znovu šířil učení po svém dokonalém osvícení. Bylo to, jako když se oheň spojí s ohněm. Chcete-li zcela jasně poznat pravou stezku, měli byste se zbavit představy o vlastním já, vaší ješitnosti a představy sebedůležitosti; pak se navraťte zpět k původně inspirované mysli, pochopit osvícené poznání. Co se týká příhody, jež vedla k Ánandovu osvícení, Ánanda se domníval, že Kášjapa dostal od Buddhy roucho se zlatými rukávy a nic více. Přesto po nějaké době, coby Kášjapův společník, zjistil, že Kášjapa zná něco více. Kášjapa poznal, že nadešel pravý čas a tak zavolal na Ánandu. Jako se ozvěna vrací k volajícímu, tak i Ánanda okamžitě odpověděl, jako když vylétne jiskra z křesacího kamene. Ačkoli Kášjapa zavolal "Ánando", nevolal ve skutečnosti Ánandu a Ánanda neodpověděl ozvěnou. A co se týká onoho - "Polož stožár před branou", jednalo se o starý zvyk, vžitý v Indii. Když se buddhisté a následovníci jiných náboženství a filozofických učení sešli k disputaci, obě strany vztyčily prapor; prapor strany, která prohrála, byl stržen. Zdá se, že příhoda chce poukázat na to, že Kášjapa a Ánanda vztyčili své prapory, jeden proti druhému; až dosud se Ánanda objevoval ve světě, a tak Kášjapa mohl složit svůj prapor - jeden se objeví, druhý zmizí. Toto však není hlavním smyslem příběhu. Jsou-li Kášjapa a Ánanda stožáry, pak princip není viditelný. Je-li jeden stožár stržen, měl by se objevit jiný. Když
6
Kášjapa řekl Ánandovi, aby sundal stožár před branou, Ánanda dosáhl osvícení, neboť pochopil společnou cestu učitele a žáka. Po dosažení osvícení Ánanda sundal i Kášjapu a všechny hory a řeky zmizely. Proto se Buddhova róba přirozeně objevila na Ánandově šíji. Nepoužívejte tohoto příběhu k tomu, abyste setrvávali ve stavu "stojíce jako míli vysoká zeď v hromadě živého masa." Nespokojujte se s čistotou. Měli byste jíti dál, k poznání, že je zde duch údolí. Buddhové se objevili ve světě, jeden po druhém; zenoví mistři na to poukazují generaci za generací. Mělo to jen tento význam: komunikace mysli s myslí byla naprosto neznáma ostatním. Přesto, že v hromadě živého masa jsou Ánanda a Kášjapa, jedna nebo dvě tváře, jež se objevily na tomto světě, jako 'Ten'. A nyní tu všichni stojíte, jak míli vysoká zeď a jste myriádami přeměn toho, co jsem nazval 'Ten'. Pochopíte-li, co nazývám 'Ten', v tu chvíli budete pohřbeni. Je-li tomu tak, pak už nemusíte hledat 'sundávání stožáru' mimo sebe. A opět chci přidat několik slov: Vinná réva uschnula, stromy opadaly, Hory se rozpadly v prach Potok v údolí vystoupil z břehů, Jiskry létají z kamene.
ŠANAVASA Šanavasa se jednou zeptal Ánandy - "Co je základní nestvořenou podstatou všech věcí?" Ánanda ukázal na cíp Šanavasovy vesty. Šanavasa se zeptal - "Co je základní podstatou osvícení Buddhů?" Ánanda uchopil cíp Šanavasovy vesty a zatahal za něj. V tom okamžiku Šanavasa dosáhl osvícení. Šanavasa v sanskrtu znamená "Přirozené oblečení". Šanavasa se již narodil oblečen, jeho oblečení v létě chladilo a v zimě hřálo. Když se rozhodl, že opustí společnost, jeho oblečení se samo proměnilo v mnišský šat. Šanavasa se nenarodil tímto způsobem jen v tomto životě; když byl v některém z předchozích životů obchodníkem, daroval jednomu stu Buddhů tisíc stop plsti a od té doby nosil přirozené oblečení v každém životě. Většina lidí označuje interval mezi zakončením přítomné existence a dosažením budoucí existence slovy "mezi-existence". V té době nenosí žádné oblečení. 'Šanavasa' je také označení pro indickou rostlinu, nazývanou 'Kráska s devíti větvemi'. Když se narodí světec, tato rostlina počne vyrůstat z nejčistší země. Když se Šanavasa narodil, vyrostla tato rostlina a proto byl pojmenován Šanavasa. Před svým narozením byl šest let v matčině lůně. Kdysi ukázal Buddha na les a řekl - "V tomto lese mnich jménem Šanavasa roztočí kolo nadevše povzneseného učení 100 let po mé smrti." Tak se i stalo, Šanavasa se tam o 100 let později narodil, pak obdržel Ánandův odkaz a usadil se v tomto lese. Roztočením kola učení přemohl ohnivého draka; drak se mu vzdal a nabídl mu tento les. To vše bylo samozřejmě v souladu s Buddhovou předpovědí.
7
Mimochodem, Šanavasa byl původně čarodějem v Himaláji. Poté, co se stal Ánandovým následovníkem, se zeptal - "Co je základní nestvořenou podstatou všech věcí?" Ve skutečnosti se na toto před Šanavasou ještě nikdo nezeptal. Základní nestvořená podstata všech věcí je v každém z nás, většina o tom neví, a ani se neptá. Co je to, co se nazývá nestvořenou podstatou? Ačkoli vše se z ní rodí, tato podstata není ničím tvořena, a proto je nazývána nestvořená podstata. Proto je vše ve své podstatě nestvořené - hory nejsou horami, řeky nejsou řekami. Proto Ánanda ukázal na cíp Šanavasovy vesty. Tato vesta se v sanskrtu nazývá kašaja; to znamená neurčitá barva, což poukazuje na barvu nezrozeného. V žádném případě to nesmíte chápat, jako na jakoukoliv barvu. V určitém smyslu, subjektivní a objektivní zkušenosti všech bytostí, od Buddhů po hmyz, jsou všechny barevné. Tyto barvy nelze vnímat našimi běžnými smysly, tak tu není svět, jenž bychom měli přesáhnout, ani žádné osvícení. Přestože tomu porozuměl, Šanavasa se ptal dále - "Co je základní podstatou osvícení Buddhů?" Ačkoli v tom nebyla žádná chyba, pokud nepřijdete na to, že to máte, vaše oči vám budou bránit. Šanavasa se otázal proto, aby objasnil pramen všech Buddhů. Ánanda odpověděl tak, že zatahal za cíp Šanavasovy vesty, aby mu dal na srozuměnou, že jsou vyhledáváni. V tom okamžiku byl Šanavasa dokonale osvícen. Přesto, co nikdy nebylo ztraceno, je tak; nikdy nemůžete poznat, že to je vaše vlastní matka-moudrost všech Buddhů, dokud se s ní nesetkáte. Tak se Buddhové objevují ve světě, jeden za druhým, a proto o tom mistři Zenu učí generaci za generací. Ačkoliv zde nikdy nebylo nic, co by mohlo být předáno nebo převzato, je nutné to zakusit tak důvěrně, jako cítíme náš vlastní nos. Zenová praxe vyžaduje, abyste zkoumali a prohlédli každý sám za sebe. Po probuzení byste se měli setkávat s ostatními osvícenými. Nesetkáte-li se s někým osvíceným, stanete se posedlými a nelze vás označit za hledače Zenu. Z příběhu o Šanavasovi by vám mělo být jasné, že byste neměli promarnit svůj život. Neměli byste být pouhými spontánními naturalisty a neměli byste dávat přednost svému názoru o sobě nebo svým předchozím úsudkům. Možná si myslíte, že zen-buddhismus je pouze pro určitý druh lidí a že vy se na to nehodíte, ale takové myšlenky jsou nejhorší z těch nejhorších. Kdo mezi těmi Starými nebyl smrtelný? Čí osobnost nebyla ovlivněna společenskými a hmotnými hodnotami? Jakmile však začali praktikovat Zen, došli až na konec Cesty. Je možné, že zde byla různá období buddhismu - skutečné, napodobené a úpadkové - v Indii, Číně a Japonsku, ale také zde bylo mnoho světců a moudrých, kteří okusili plody buddhismu. Jelikož máte stejné schopnosti, jako měli Staří, ať již jste kdekoliv, pořád zůstanete lidmi. Vaše fyzické a duševní složky jsou tytéž, jako měl Kášjapa a Ánanda, tak proč byste se měli lišit od Starých, co se osvícení týče? Nepodaří-li se nám odhalit pravdu a uskutečnit Cestu, pak jsme měli lidské tělo zbytečně. Ánanda si vybral Kášjapu za svého učitele, protože pochopil, že by neměl promarnit svůj život a z toho důvodu přijal Šanavasu za svého žáka. A tak byla Cesta předána z učitele na učedníka. Poklad oka pravdy a nevýslovná mysl nirvány, předávána tímto způsobem, se nijak neliší od toho, jak byla předávána, když byl ještě Buddha ve světě.
8
Proto nelitujte toho, že jste se nenarodili v zemi, kde se narodil Buddha, a nenaříkejte, že jste se s Buddhou nesetkali za jeho života. V minulosti jste zasadili semínka ctnosti a navázali příbuzenství s moudrostí; a proto jste dnes zde, v tomto shromáždění. Je to jako byste stáli a dotýkali se ramenem Kášjapy; sedíce, vaše koleno by se dotýkalo kolena Ánandy. A tak, zatímco dnes můžeme být hostitelem a hosty, po celý váš život budete Buddhy a zenovými mistry. Neulpívejte na smyslových objektech, zbytečně nemarněte dny a noci. Postupujte po Cestě pozorně, až k nejvyššímu bodu, kterého i Staří dosáhli, a pak i vy obdržíte pečeť osvícení a pokyny pro budoucnost v dnešní době. Mám zde další verše pro objasnění tohoto příběhu: Řeka bez pramene na hoře míle vysoké Prostupujíc skalami, smetajíc oblaka, žene se vpřed; Letící mraky, posílají květy hýřící barvami. Bílé hedvábí v celé své délce je neposkvrněno prachem.
UPAGUPTA Upagupta navštěvoval Šanavasu po tři roky, pak si oholil hlavu a stal se žebravým mnichem. Šanavasa se jej otázal - "Opouštíš domov fyzicky nebo duševně?" Upagupta odpověděl - "Abych řekl pravdu, opouštím domov fyzicky." Šanavasa řekl - "Co má nejvyšší pravda Buddhů společného s tělem nebo myslí?" Když to Upagupta uslyšel, v tom okamžiku byl osvícen. Upagupta pocházel z obyčejné venkovské rodiny. Když mu bylo patnáct let, začal navštěvovat Šanavasu, v sedmnácti se stal mnichem a dokonalého osvícení dosáhl, když mu bylo dvacet dva. Na svých cestách, při kterých učil, dorazil Upagupta do Mathura, kde bylo nejvíce těch, kteří dosáhli osvobození. Z tohoto důvodu se palác démonů zřítil, a nejvyšší z démonů byl zdrcen hrůzou. Jakmile někdo dosáhl osvícení, Upagupta hodil talisman v šíři čtyř prstů do jeskyně. Jeskyně měřila 18 krát 12 stop a byla už naplněna talismany - tak velké množství lidí již dosáhlo osvícení. Když Upagupta zemřel, jeho tělo bylo spáleno společně s talismany, představujícími ty, které on osvítil. Osvobodil tolik lidí, kolik jich bylo osvobozeno za časů Buddhy, a tak byl Upagupta nazýván Buddhou bez zvláštních znamení. Rozzuřený démon sledoval, kdy se Upagupta ponoří do meditace a pak využil všech svých ďábelských sil k tomu, aby zničil pravdu. Když se jednou Upagupta ponořil do hluboké koncentrace, uviděl, co se děje. Démon to poznal a tak přišel a zavěsil Upaguptovi kolem krku věnec z květů. Upagupta, s přáním přemoci démona, přerušil meditaci a proměnil lidskou mrtvolu, mrtvého psa a mrtvého hada ve věnec z květů. Poté něžně promluvil k démonovi, řka - "Ty jsi mi daroval krásný náhrdelník a já ti nyní na oplátku nabídnu věnec z květů." Šťastný démon nastavil krk k přijetí věnce a v té chvíli se věnec znovu proměnil ve tři páchnoucí mrtvoly, jejichž hnilobný pach jej trápil. Démon byl zhnusen a velmi nešťasten, ale nemohl se věnce zbavit, ani s použitím všech
9
magických sil. Vystoupil tedy do šesti nebes tužeb, aby si postěžoval bohům, a také vstoupil do nebe Bráhmova, hledajíc vysvobození. Tam mu všichni řekli, že to byl projev okultních sil osvíceného buddhisty a že s tím nedokáží nic udělat. Když se jich démon zeptal, co tedy má dělat, bohové mu řekli, že se věnce může zbavit jedině tehdy, stane-li se Upaguptovým následovníkem. Poslali jej zpět s tímto veršem: Spadneš-li na zem, ze země musíš také vstát; Je nemožné stát někde mimo zemi. Musíš hledat vysvobození u buddhisty osvícených sil. A tak démon sestoupil z nebes a poklonil se kajícně u Upaguptových nohou. Upagupta řekl - "Budeš ještě působit další potíže pravému Buddhovu učení?" Démon slíbil, že se bude věnovat Cestě Buddhy a že navždy skoncuje s konáním zlého. Upagupta řekl - "Pak se musíš zavázat, že hledáš útočiště u Tří Klenotů, u Buddhy, u Jeho Učení a u Obce mnichů." Démon třikrát zopakoval formuli o přidržení se útočiště, načež věnec s mrtvolami odpadl. Tímto způsobem Upagupta předvedl mocný účinek buddhismu, právě tak, jak tomu bylo kdysi, když ještě Buddha byl ve světě. Když si Upagupta v sedmnácti letech holil hlavu, Šanavasa se jej otázal "Opouštíš domov tělesně nebo v mysli?". V buddhismu existují dva způsoby opuštění domova - tělesný a v mysli. Ti, kteří opouštějí domov tělesně, se vzdávají svých společenských a osobních postojů, opouštějí své rodné místo, oholí si hlavu a obléknou se do černého, nemají žádné služebnictvo, tak se stanou žebravými mnichy. Věnují se Cestě 24 hodin denně a tak nemarní čas a nemají vnější přání. Nepovažují život za šťastný a tak nemají strach ze smrti. Jejich mysl je jako jasný měsíc na podzim, jejich oči jsou jako blyštící se zrcadlo bez kazu. Nehledají mysl ani nepátrají po základní podstatě; dokonce ani nepraktikují posvátné pravdy, a už vůbec nejsou připoutáni k záležitostem tohoto světa. Tímto způsobem nezůstávají ve stavu obyčejných smrtelníků, ani nejsou světci nebo mudrci jsou to jen 'prázdní' poutníci. To jsou lidé, kteří opustili domov fyzicky. Ti, kteří opustili domov duševně, si neholí hlavu, ani nenosí určité oblečení. Přestože žijí doma a jsou ve víru problémů tohoto světa, jsou jako lotosy nepotřísněné blátem, jako drahokamy neposkvrněné prachem. Mohou mít ženu a děti, ale nejsou k nim připoutáni. Jako měsíc na obloze, jako perla kutálející se v misce, vidí toho, kdo je svoboden uprostřed rušného města; zatímco jsou ve světě, jejich porozumění sahá mimo čas; vědí, že 'zbavovat se vášní je nemoc', a uvědomují si, že "snažit se o pravou takovost je rovněž špatné". Nirvána i sansára je pro ně iluzí; nezajímá je ani osvícení ani neštěstí. Toto jsou lidé, kteří opustili domov duševně. Proto se Šanavasa zeptal Upagupty - "Opouštíš domov fyzicky nebo duševně?" Zeptal se proto, že v takovém případě ten, kdo opouští domov, neopouští domov. Upagupta odpověděl - "Abych řekl pravdu, opouštím domov fyzicky." Nechtěl zde hovořit o podstatě, o mysli nebo o záhadě. Věděl pouze to, že jeho tělo opouští domov. Přichází to bez pohnutí, a tak pochopil, že to je duchovní síla; nabývá se bez hledání, a tak pochopil, že je neuchopitelná. Proto řekl, že ve skutečnosti opouští domov fyzicky. Nejvyšší pravda Buddhů by však neměla být chápána tímto způsobem. Šanavasa mu vysvětlil, že Buddhové neopouští domov, ani fyzicky, ani duševně -
10
neměli by být chápáni ve smyslu hmotných, psychologických a fyzických elementů, a jejich kroky nemohou být objasněny filozofickými pojmy nebo mystérii. Buddhové jsou osvobozeni od obojího, jak od posvátného, tak od světského; zbavují se obojího, jak mysli, tak těla. Jsou jako prostor, bez vnějšku nebo vnitřku, jako vody oceánu. Nezáleží na tom, jak početné a rozdílné jsou nejvyšší principy a nespočetná učení, všechny z nich vysvětlují pouze tuto věc. Proto by "Samojediný Uctívaný" neměl být nazýván Buddha, ani bychom jej neměli označovat jako 'toho, kdo nepřichází, ani neodchází.' Kdo řekl 'ještě předtím, než se narodili tvoji rodiče' nebo 'před prázdným aeonem'? Jakmile se tam dostanete, přesáhnete zrození i nezrození, jste osvobozeni od myšlení a nemyšlení. Je to jako voda formující se podle nádoby, jako věci spočívající v prostoru. Uchopíš a tvoje ruka není plná; hledáš, a nenalezneš stopu. To je nejvyšší pravdou Buddhů. V tomto bodě Upagupta přestal existovat, i Šanavasa; neboť nepoužívali ani pohybu ani klidu, přicházení ani odcházení. I když zde mohou být tvrzení a popírání, druhých nebo vlastní, pak je to jen jako zvuk pod vodou, jako prostor bez hranic. Nedosáhneme-li jednou této zkušenosti, pak i milióny učení a jejich nekonečně nejvyšší principy se stanou neužitečným prouděním zvyků vědomí. Když to bylo Upaguptovi naznačeno, náhle dosáhl osvícení. Bylo to jako blesk z čisté oblohy, jako zuřící oheň vyrážející ze země. Náhlé zaburácení hromu, nejen že uřízlo Upaguptovi uši, ale v onom okamžiku ztratil i kořen svého života. Náhlé vyšlehnutí plamenů, učení Buddhů a hlavy zenových mistrů, to vše se promění v popel. Tento popel nalezneme pod jménem Upagupta, tvrdý jako kámen, černý jako lak. Kolik původních lidských forem bylo ztraceno, jejich celá těla proměněna v prach - házel talismany počítající prázdnotu, nakonec spálil prázdnotu a zanechal prázdné stopy. Dnes, jako jeho následovník, chci pátrat po stopách mimo mraky a vyzdvihnout světy na čistou oblohu: "Dům se zřítil, lidé zmizeli, ani uvnitř, ani vně, Kde tělo a mysl vždy skrývají svůj tvar?
DHRTAKA Dhrtaka řekl - "Ten, kdo se zřekne světa, nemá žádné vlastní já, ani žádné vlastnictví, a tak není ani duševně roztěkaný, ani otupělý. Toto je věčná Cesta. Buddhové jsou také věční. Mysl nemá tvar ani podobu a její podstata je právě taková." Upagupta řekl - "Měl bys dojít úplného probuzení a dosáhnout tohoto ve své vlastní mysli." Po těchto slovech dosáhl Dhrtaka osvícení. Když se Dhrtaka narodil, měl jeho otec sen, že z domu vyšlo zlaté slunce a osvítilo nebe i zemi. V popředí byla veliká hora posázená drahokamy; na vrcholku hory vyvěral pramen, tekoucí do čtyř stran. Když se Dhrtaka poprvé setkal s Upaguptou, vyprávěl mu o tomto snu. Upagupta mu jej vyložil takto - "Ta veliká hora, to jsem já; vyvěrající pramen znamená tok tvé moudrosti a pravdy bez konce. Slunce vycházející z domu je
11
znamením tvého nynějšího vstupu na Cestu. Osvícení nebe a země je transcedencí skrze moudrost." Naslouchajíc Upaguptovu výkladu, pronesl Dhrtaka tuto gáthu: Nádherná hora posázená drahokamy. Vždy z ní vyvěrá pramen moudrosti; Má příchuť pravdy, Osvobozující ty, kteří chápou. Upagupta rovněž pronesl gáthu: Odkazuji ti své učení; Prokazuj velikou moudrost, jako slunce vycházející z domu osvětluje nebe a zemi. Od této chvíle se stal Dhrtaka Upaguptovým následovníkem a při této příležitosti se zřekl světa a stal se žebravým mnichem. Upagupta se jej otázal "Máš v úmyslu zříci se světa. Zříkáš se světa tělem nebo myslí?" Dhrtaka odpověděl - "Přišel jsem pátrat po zřeknutí se světa, ne kvůli tělu nebo mysli." Upagupta řekl - "Není-li to kvůli tělu nebo mysli, kdo se tedy zříká světa?" Dhrtaka řekl - "Ten, kdo se zřekne světa, nemá žádné vlastní já..." a po těchto slovech dosáhl osvícení. Ve skutečnosti ten, kdo se zřekne světa, ukazuje já, jež nemá vlastní já; proto nemůže být pochopeno v pojmech těla nebo mysli. Toto já bez já je věčnou Cestou; nelze změřit její hloubku pojmy zrození a smrti. Protože to nejsou ani Buddhové, ani žijící bytosti - jak by to mohly být hmotné nebo psychologické složky, říše žádostí, forma nebo bezformovost, nebo vysušený stav existence? Tak ani mysl nemá tvar nebo podobu; i když ji můžeme vidět a slyšet, rozeznat a poznat, nepřichází ani neodchází, nepohybuje se, ani není v klidu. Ten, kdo v tomto spatřuje cestu - to je, kdo zná mysl - tomu musím připomenout, že tomu musí být porozuměno na základech učení. Z tohoto důvodu, i když tomu Dhrtaka rozuměl tímto způsobem, Upagupta jej napomenul touto větou - "Měl bys dojít úplného probuzení a dosáhnout toho ve své vlastní mysli." Je to, jako když je natištěna císařská pečeť na obchodní zboží: když je na něm císařská pečeť, lidé vědí, že to není žádný jed, není to podezřelé a není to vládním majetkem; proto to lidé používají. Splynutí cesty učitele a učedníka je takovéto: i když někdo zná všechny zásady a rozumí všem cestám, stejně se musí stát dokonale osvíceným před pravým dosažením. Nedosáhnete-li jednou osvícení, zbytečně se stanete jen pouhými intelektuály a nikdy se nedoberete základu mysli. Z tohoto důvodu ještě nejste zbaveni vlastních názorů o Buddhovi a Dharmě; tak, kdy se již dostanete z těchto pout svého já a já druhých? I když jste schopni zapamatovat si všechna kázání, která pronesl Buddha za 49 let svého učení, a nestane se vám, že byste neporozuměli jediné nauce o třech a pěti vozidlech osvobození, nedosáhnete-li jednou osvícení, pak nemůžete být označováni za skutečného adepta Zenu. A tak, i když umíte vyložit 1.000 Písem a 10.000 pojednání, přimějete Buddhy rozesílat jejich světlo, přimějete zemi se třást a přimějete oblohu, aby z ní pršely květy, bude to pouhým porozuměním profesora, ne skutečného adepta Zenu.
12
A tak byste neměli chápat v pojmech "svět je pouze mysl" anebo "všechny věci jsou znaky reality". Nesmíte také rozumět v pojmech nejvyššího prázdného ticha. "Znak reality" je stále ještě obsažen v hodnocení; "vše je prázdné" je stejné jako dekadentní nihilismus; "veškerá existence" připomíná ducha; "jen mysl" není stále ještě osvobozena od vědomého poznání. Proto ti, kteří hledají odpověď na tuto otázku, hledají ji mezi tisíci textů a myriádami pojednání, naneštěstí se vzdalují od svých vlastních předků. Otevřete-li svoji vlastní pokladnici, v každém případě odhalíte veliký poklad Písem a budete přirozeně mít posvátná učení za svá vlastní. Nedosáhnete-li tímto způsobem realizace, pak všichni Buddhové a zenoví mistři jsou vašimi nepřáteli. To je důvodem, proč se říká - "Který démon způsobil, že jsi se stal potulným mnichem; který démon tě dohnal k cestování? Odpovíš-li, zemřeš; neodpovíš-li, stejně zemřeš." Proto se říká, že zřeknutí se světa není kvůli mysli nebo tělu. Jelikož Dhrtaka tomu takto rozuměl, nebyl stále ještě pravým adeptem; muselo na to být ještě jednou poukázáno předtím, než dosáhl dokonalého osvícení a skutečně to poznal. A tak byste si měli na Cestě počínat neustále s velikou opatrností; aniž byste byli literáty a bez vysvětlování duchovního subjektivna, rozbijte úplně vesmír. Bez jakýchkoliv překážek, ať jdete dopředu nebo dozadu, mezi před a po, bez jakékoliv rozdílnosti, ať jdete dovnitř nebo ven, nahoru a dolů, vykopávajíce jeskyni v prostoru, zvedajíc vlny na rovné zemi, vidíc Buddhovu tvář, vnímajíc osvícení osvětlující mysl, zakoušejíc jednotu bytí roztočte perlu dokonalého světla - poznáte-li, že něco je ve vnitřním sanctum Buddhů a zenových mistrů, pak toho všeho dosáhnete. Chci ještě přidat rčení k tomuto příběhu: Dojdeš-li až na dřeň kosti, věz, že dosažení je úplné; adeptu stále ještě něco nesdělitelného zbývá.
MIČAKA Dhrtaka řekl Mičakovi - "Čarovat, to znamená, věnovat se něčemu nižšímu, je to jako být tažen na provaze. Měl bys vědět, že vzdáváš-li se malého pramene a vrátíš se okamžitě k velikému oceánu, poznáš nestvořené." Po těchto slovech dosáhl Mičaka osvícení. Mičaka, který pocházel ze střední Indie, byl vůdcem 8.000 čarodějů. Jednoho dne přivedl své následovníky, aby vzdali úctu buddhistickému mistru Dhrtakovi, a řekl mu - "V minulosti jsme oba žili v nebi čistoty; já jsem se setkal s čarodějem Asitou a naučil se od něho kouzlům, zatímco ty jsi potkal buddhistu mocných sil a praktikoval jsi meditaci. Odtud se naše cesty rozdvojily a tak jsme šli každý svojí cestou po dobu šesti aeonů." Dhrtaka pravil - "Strávivše aeony odděleně - jaká to byla lekce! Nyní by ses měl vzdát špatného a obrátit se k pravému, a tak vstup na vozidlo osvícení." Mičaka řekl - "Dávno je tomu, co čaroděj Asita předpověděl, že za šest aeonů se setkám s bývalým společníkem a dosáhnu stavu očištění. Není naše dnešní setkání následkem našeho bývalého vztahu? Buď tak dobrý a soucitný a osvoboď mne."
13
Dhrtaka přiměl Mičaku, aby se zřekl světa a přijal buddhistické Předpisy. Ostatní čarodějové a kouzelníci byli zpočátku příliš ješitní a nechtělo se jim následovat příkladu svého učitele, ale když jim Dhrtaka ukázal zázračné síly, byli tím všichni inspirováni k hledání osvícení. A tak se všichni najednou stali žebravými mnichy. Když osm tisíc čarodějů, kteří se stali žebravými mnichy, chtělo následovat Dhrtaku do bezdomoví, řekl jim - "Buddha řekl, že čarovat, což je věnovat se něčemu nižšímu, je jako být tažen na provaze." Mičaka, po vyslechnutí Dhrtaky, dosáhl osvícení. Učení se kouzlům a čárám může prodloužit váš život a můžete dosáhnout nadpřirozených schopností, nemůžete však 'spatřit' více než 80.000 aeonů minulosti a budoucnosti - nemůžete vidět, co tomu předchází, nebo následuje. Pěstujete-li stav, ve kterém není ani vnímání, ani nevnímání, a vstupujete-li do transu bez myšlenek a bez-mysli, zrodíte se naneštěstí v nebi mimo myšlení, stanete se dlouho žijící nebeskou bytostí, a stále bude proudit vědomí na něž jste byli zvyklí, přesto, že jste již zbaveni fyzického těla. Nenajdete Buddhu, ani nedosáhnete Cesty. Když budou následky činného vědomí vyčerpány, spadnete do nepřetržitého pekla. Proto je to nazýváno - být spoután a tažen na provaze proto zde není možnost vysvobození. Ačkoliv následovník individuálního buddhistického osvobození realizuje čtyři stupně dosažení nebo individuálního osvícení, je to stále jen pěstěním těla a mysli, praktikováním Cesty v protimluvech sebeklamu a osvícení. Právě proto, světci prvního stupně projdou skrze 80.000 aeonů, než se stanou čerstvě inspirovanými univerzalisty; světci druhého stupně projdou skrze 60.000 aeonů, než se stanou čerstvě inspirovanými univerzalisty, a světci třetího stupně projdou 40.000 aeonů, než se stanou čerstvě inspirovanými univerzalisty. Světci, kteří jsou osvíceni samostatně, vstoupí na stezku vesmírného osvícení již po 10.000 aeonů. Ačkoliv dobré skutky se vyplácí, zaběhané činnosti se ale tímto způsobem praxe neukončí. A toto je opět, jako být tažen na provaze; tito lidé nejsou ve své podstatě osvobozeni. Ačkoli ve skutečnosti přerušíte nutné spojení názorů a myšlenek s jejich nekonečnými sebeklamy tak, že zde nezbude v materiálním smyslu ani nejmenší částečka, jež by mohla být ovládána, ani ten nejmenší zmatek, je to pouhé zdařilé úsilí a nejde o ryzí realizaci buddhovství. Proto veškeré úsilí na Cestě, jež zahrnuje návrat ke zdroji a které hledí na osvícení, jako na pravidlo, to vše patří do této kategorie. A tak nehledejte nicotu, protože by se z vás mohli stát nihilisti. Neměli byste zůstávat v "aeonu prázdnoty, před prvotním Buddhou," neboť to je, jako byste byli mrtvolou, kterou ještě neopustil duch. Nepřejte si zbavit se iluzí jen proto, abyste dosáhli reality, jako světci, kteří se zbaví nevědomosti a tak objeví střední cestu. Je to jako vytváření mraků tam, kde žádné nejsou, hledat chyby tam, kde žádné nejsou - stane se z vás opuštěný tulák v cizí zemi, vyčerpaný vandrák, opilý nevědomostí. Přemýšlejte o tom. Dokud jste někým, hovoříte v pojmech - 'před narozením ' a 'po smrti'; ale o jaké další minulosti, přítomnosti a budoucnosti můžete přemýšlet? Vždy, bez jediného chybného okamžiku, od narození až do smrti, je to právě jen to, ale pokud se s tím jednou nesetkáte, budete zbytečně mateni materiálními smysly a nebudete znát vaše vlastní já. To je odcizení od toho, co je přímo před vašima očima. Z tohoto důvodu nevíte odkud pochází vaše tělo a mysl, nerozumíte odkud se zde berou myriády věcí. Bezdůvodně se chcete něčeho zbavit a pátrat po něčem jiném. Tímto obtěžujete Buddhy, aby se objevovali ve světě a obtěžujete 14
zenové mistry, aby vám dávali rady. Přesto, že jsou ochotni dávat vám rady tímto způsobem, vy jste stále klamáni vašimi vlastními vědomostmi a názory, a říkáte, že nevíte a nerozumíte. Ale ve skutečnosti nejste nevědomými; nejste skutečně zabednění - jen zbytečně rozlišujete názory o dobrém a zlém ve vašich vlastních myšlenkách a usuzováních. Nevšimli jste si, že reagujete na zavolání a dojdete tam, kam chcete, pouhým následováním označeného směru? To nepochází z dobře uvážené myšlenky nebo vědomé znalosti - je to hostitelem ve vás. Tento hostitel nemá tvar ani fyzické rysy, přesto je v neustálém pohybu, bez zastavení. Odtud se rodí mysl. Toto se nazývá tělem. Jakmile se objeví toto tělo, různé složky se sloučí k vytvoření vašeho individuálního těla. Je to právě tak, jako drahokam má svůj třpyt, jako zvuk přináší s sebou ozvěnu. A tak při zrození a smrti nic nechybí a nic nepřebývá. V takovém zrození a smrti, ačkoliv dojde k narození, není tu žádný počátek narození a ačkoliv nastane smrt, není tu žádná stopa po smrti. Je to jako s vlnami zdvihajícími se na oceánu, beze stop, jako nikdy neumírající vlny - ačkoliv jdou jedna za druhou, nikdy nejdou nikam jinam; je to podmínkou oceánu, že velké a malé vlny se zdvihají bez konce. Vaše mysl je také taková. Bez přestání se pohybuje a tak se projevuje jako kůže, maso, kosti a morek; funguje jako hmota, pociťování, vnímání, činnost a vědomí. Rovněž se projevuje jako květy broskvoní a zelený bambus, realizuje osvícení jako dosažení Cesty a iluminaci mysli, pracuje jako řeč a pohyb. Ačkoliv rozdělená, nerůzní se; ačkoliv projevující se a projevená, nezůstává ve fyzické formě. Je to jako fantom předvádějící magické umění, je to jako snění, vytvářející různé představy. Ačkoliv se myriády odrazů v zrcadle mění nesčíslnými způsoby, je to stále totéž zrcadlo. Pokud si toto neuvědomujete, jen zbytečně pěstujete kouzla a čáry, zabýváte se nižšími záležitostmi, nemáte naději na vysvobození. Nikdo vás nespoutal - jak zde může být další vysvobození? Sebeklam a osvícení nikdy neexistovaly; spoutání a vysvobození jsou bezvýznamná již od počátku. Není to nestvořené? Není to oceán? Kde tu jsou nějaké malé potoky? Tolik zemí, jako atomů, tolik jako atomových částic, ty všechny jsou oceánem vesmíru. Potoky v údolí, hučící peřeje, dravé řeky - všechny jsou pohybem oceánu. A tak zde nejsou žádné malé potoky k zapomenutí, není tu velký oceán k uchopení. Protože je tomu tak, všechna rozdělení zmizí sama od sebe, Mičakovy předcházející názory prošly změnou; zanechal čarování a zavrhl světskost. To bylo znovunalezení předexistenčního příbuzenství. Zkoumáte-li stále tímto způsobem, poznáte okamžitou komunikaci myslí a slovy. Ve skutečnosti to je, jako když se setká blízký přítel s blízkým přítelem, je to porozumění sobě samému. Vše se vznáší a plave v oceánu přirozenosti, nepřetržitě. Uvědomíte-li si to, pak předexistenční příbuzenství se stane zřejmým. Známý mistr Ma-cu kdysi prohlásil - "Každý je vždy ponořen v přirozenosti reality, navždy ponořen v přirozenosti reality, ať se již obléká, jí, hovoří či rozpráví. Všechny mysli a schopnosti v pohybu nejsou ničím jiným, než přirozeností reality." Slyšíte-li toto, neměli byste si to vysvětlovat tak, že zde jsou bytosti uvnitř přirozenosti reality. Řekne-li se 'přirozenost reality' a 'bytosti', je to jako bychom řekli 'voda' a 'vlny'. A tak zde můžeme hovořit o vodě a vlnách, ale je zde ve skutečnosti nějaký rozdíl? Na vysvětlenou tohoto příběhu chci opět přidat skromné rčení:
15
Ačkoliv zde bude čistota podzimních vod rozpínajících se až k horizontu, Jak to lze jen přirovnat k zamlženému měsíci jarní noci? Většina lidí chce neposkvrněnou čistotu, ale ať zametáš a zametáš, mysl není ještě prázdná.
VASUMITRA Vasumitra postavil před Mičaku nádobu na víno, uklonil se a zůstal stát. Mičaka se jej otázal - "Je to moje nádoba nebo tvoje?" Zatímco o tom Vasumitra přemýšlel, Mičaka řekl - "Řekneš-li, že je moje, pak je to stále ještě tvoje zděděná přirozenost. A řekneš-li, že to je tvoje nádoba, pak bys měl přijmout mé učení." Po těchto slovech pochopil Vasumitra nestvořenou základní přirozenost. Vasumitra pocházel ze severní Indie, z rodu Bharadhvadža. Vždy chodil čistě oblečen. Potuloval se kolem vesnic a nosil s sebou nádobu na víno, pohvizdoval si a prozpěvoval. Lidé si o něm mysleli, že je blázen. Nikdy neprozradil jméno svého rodu. Během svých cest spojených s kázáním zavítal buddhistický mistr Mičaka do severní Indie. Jak pohlédl přes zeď, spatřil příznivé znamení, zlatý mrak, a promluvil ke svým žákům takto - "To je aura muže Cesty. Musí zde žít muž vynikajících vlastností, jenž se stane mým duchovním nástupcem." Než to Mičaka dořekl, objevil se Vasumitra a otázal se jej - "Víš, co mám v ruce?" Mičaka řekl - "Je to nečistá nádoba, nehodící se pro čistého." Vasumitra položil nádobu před Mičaku a nakonec pochopil nestvořenou základní přirozenost. Pak nádoba na víno náhle zmizela. Mičaka pak řekl - "Pověz mi tvé jméno a já ti povím, co bylo v minulosti základem pro tvé osvícení." Vasumitra odpověděl - "Po nespočetně aeonů, až po mé narození v této zemi, mým rodem byl Bharadhvadža a jmenuji se Vasumitra." Pak mu Mičaka řekl - "Můj učitel Dhrtaka mi vyprávěl, že kdysi, když Buddha putoval severní Indií, řekl Ánandovi: "Tři sta let po mé smrti se v této zemi narodí světec. Bude z rodu Bharadhvadža, jeho jméno bude Vasumitra a bude sedmým patriarchou Dhjány." Buddha předpověděl tvoji kariéru, měl by ses tedy vzdát světského života. Po vyslechnutí jeho slov Vasumitra řekl - "Přemýšlím-li o vzdálené minulosti, vzpomínám si, že jsem kdysi byl patronem jistého náboženství a daroval jsem jednomu z Buddhů sedátko vykládané drahokamy. A tento Buddha předpověděl, že se stanu světcem v náboženství Šákjamuniho Buddhy." Předtím, než se setkal s Mičakou, Vasumitra s sebou vždy nosil nádobu na víno a nikdy ji nedal z ruky. Toto je obrazné znázornění. Používal tuto nádobu ve dne, v noci, používal ji bez omezování. Tak vlastně byl nádobou učení. A proto začal svoji dráhu otázkou: "Víš, co mám v ruce?" I když pochopíte, že "mysl je Cesta" a že "tělo je Buddha", je to stále nečistá nádoba, a být nečistou nádobou, není vhodné pro čistého. Můžete rozumět tomu, že 'to obklopuje všechen čas' a můžete vědět, že 'je to navždy úplné', ale to vše je nečistá nádoba. 0 jaké minulosti nebo přítomnosti to
16
mluvíte? 0 jakém začátku nebo konci? Takovéto názory nejsou vhodné pro čistého. Po zjištění neomylnosti Mičakových úvah, odložil Vasumitra nádobu na víno. Takto se stal následovníkem Mičaky, osvíceného buddhistického mistra. To je důvodem, proč se Mičaka otázal - "Je to moje nádoba nebo tvoje?" Nebyla to otázka o minulosti nebo přítomnosti; bylo to mimo názory o přicházení a odcházení. V takovém okamžiku, myslíš si, že jsem to já nebo ty? Když Vasumitra přemýšlel o tom, že to není, ani 'já' ani 'ty', Mičaka mu řekl: "Řekneš-li, že je to moje nádoba, pak je to stále ještě tvoje zděděná přirozenost." Nebyla to Mičakova nádoba. "Řekneš-li, že je to tvoje nádoba, pak bys měl přijmout mé učení." Nebyla to tedy ani Vasumitrova nádoba. A proto nádoba náhle zmizela. Celý tento příběh není něčím, co by lidé dnes mohli pochopit. Budete-li se učit tak intenzivně, že dosáhnete bodu, kde ani Buddhové a zenoví mistři nemohou i přese všechno jejich úsilí pokračovat, stále to zůstane nečistou nádobou, nevhodnou pro čistého. Ti, kteří jsou skutečně čistí, neustanovují čistotu a tak ani ona nádoba není ustanovena. A proto cesta učitele a učedníka splývá. Poněvadž na cestě není žádná překážka, "měli byste přijmout moje učení". Protože "to je vaše základní přirozenost", není zde nic, co by mohlo být přijato od jiných, ani nic, co by mohlo být druhým předáno. Pokud pronikáte tímto způsobem, pak můžete být nazváni učitelem a také můžete být nazváni žákem. To je tím, že žák přeroste učiteli přes hlavu a učitel se skloní k žákovým nohám. V tomto bodě není žádná dualita, žádné rozlišování. Proto, označení nádoba se již více nedá použít. Zmizení nádoby v tomto příběhu představuje uskutečnění cesty. Dosáhnete-li ještě dnes tohoto stavu, pak už to není vaše předešlé tělo a mysl, a tak nemůžete ani tvrdit, že to zahrnuje minulost a přítomnost, a již vůbec nelze hovořit o zrození a smrti, přicházení a odcházení. Chcete si stále ještě udržet kůži, maso, kosti a morek? Toto je skutečný stav prázdné plnosti, bez uvnitř nebo vně. A znovu chci zobrazit tento příběh tímto rčením: Jestliže ojíněný ranní zvon zní tak, jak je na něj uhozeno, pak zde již nikdy nebudeš potřebovat prázdnou misku.
BUDDHANANDI Buddhanandi byl ze státu Kamala. Jeho příjmení znělo Gótama. Byl velice výřečný a inteligentní. Při svých cestách přišel Vasumitra do státu Kamala a šířil tam dílo osvícení. Buddhanandi mu oznámil - "Jmenuji se Buddhanandi a chci s tebou hovořit o smyslu." Vasumitra řekl - "Dobrý muži, rozhovor není smysl, smysl není rozhovor." 0 skutečném, pravém smyslu se nedá nikdy hovořit a pravá diskuse nikdy neobsahuje žádnou nauku. Proto tam, kde je diskuse a nauka, tam není smysluplná diskuse. To je důvodem, proč Vasumitra řekl - "Pokusíš-li se hovořit o smyslu, nakonec to ani nebude smysluplný rozhovor." Nakonec nezbude nic,
17
o čem by se dalo hovořit, jako o smyslu, a nic, co by se dalo považovat za rozhovor. Dokonce ani Buddha nemá dva druhy řeči. Proto, vidíme-li Buddhovo tělo, jsme zároveň svědky Buddhova jazyka. A tak, i když říkáte, že mysl a prostředí nejsou duální, stále to ještě není skutečná diskuse. Řeknete-li, že zde není co říci a žádný princip k odhalení, stále to ještě nedává žádný smysl. Řeknete-li, že přirozenost je realita a mysl je absolutní, co je to za filosofii? A řeknete-li, že vědomí a jeho předměty jsou - obojí - zapomenuty, stále to ještě není skutečné prohlášení. Řeknete-li, že vědomí a jeho předměty nejsou zapomenuty, ani to nedává žádný smysl. A tak, když řeknete 'host' a 'hostitel', řeknete 'jeden' a 'stejné', pak je to ještě více nesmyslná diskuse. V tomto bodě hovořit o známém Maňdžušrího ne-vysvětlení beze slov, není ve skutečnosti pravým výkladem. Ačkoli Vimalakírti seděl mlčky na svém sedátku, ani tak to nebyla smysluplná diskuse. V tomto bodě ani Maňdžušrí nepochopil a Vimalakírti řekl - "Nesprávně". Není třeba dodávat, že Šariputra, přední mezi buddhistickými následovníky v moudrosti, a Maudgaljájana, přední v nadpřirozených schopnostech, ani nesnili o smyslu něčeho takového, jako slepci od narození, kteří nikdy neviděli barvy. Kromě toho Buddha řekl - "Buddhovská podstata je něčím neznámým pro samostatně osvobozené a samoosvícené." I univerzalisté desátého stupně, když spatří v dáli hejno jeřábů, nedokáží určit, zda je to voda nebo hejno jeřábů. Myslí si, vypadá to jako hejno jeřábů, ale stále si nejsou jisti. Ani tito univerzalisté desátého stupně, stále ještě jasně nevidí buddhovskou podstatu. Když poznají, skrze Buddhovo učení, existenci vrozené podstaty, vesele prohlásí - "Po bezpočet aeonů jsme se otáčeli v koloběhu zrození a smrti, aniž bychom si uvědomili toto trvání, neboť jsme byli zmateni nesobeckostí." I když řeknete, že jste odpoutáni od vnímání a že jste zapomněli tělo a mysl, unikli jste sebeklamu a osvícení a nechali za sebou poskvrny a čistotu, stále ještě nespatříte smysl toho ani ve snu. Proto, nepátrejte v prázdnotě, nepátrejte ve formě. A ještě méně hledejte u Buddhů a zenových mistrů. Po mnoho aeonů, až dodnes, kolikrát jste prošli zrozením a smrtí, kolikrát jste vytvořili a zničili mysl a tělo? Někteří se mohou domnívat, že toto přicházení a odcházení ve zrození a smrti je snem iluze, k smíchu! 0 čem je zde řeč? Je zde něco, co se rodí a umírá, přichází a odchází? Co můžete nazvat skutečným lidským tělem? Co můžete nazvat snem iluzí? Proto byste neměli chápat život a smrt jako prázdnou iluzi, ani je považovat za skutečnou realitu. Chápete-li je jako prázdnou nepravdu nebo skutečnou realitu, obojí z těchto chápání jsou nesprávná, když dojdete až sem. Proto v tomto případě musíte zkoumat velmi pozorně a skrz naskrz, předtím, než toho dosáhnete. Nepředstírejte hrdě prázdnotu a absolutno a nepovažujte to za říši takovosti. Je-li vaše porozumění tomuto tak jasné, jako je čistá a klidná vodní hladina, a říkáte-li, že to je jako neposkvrněnost nebo čistota v prostoru, stále ještě nemůžete pochopit tento bod. Když se zenový mistr Tung-šan učil u Kuejšana a Jün-jena, náhle se stal rovným s myriádami věcí a vykládal Dharmu celým svým tělem, ale stále ještě něco nebylo v pořádku. Proto mu Jün-jen připomněl - 'Této záležitosti by ses měl ujmout náležitě.' Ale on stále ještě pochyboval. Rozhodl se odejít jinam, opustil tedy Jün-jena, a když přecházel přes řeku, spatřil ve vodě svůj odraz a okamžitě pochopil; načež složil tento verš:
18
Nehledej u jiných, nebo se odcizíš sám sobě. Pokračuj nyní sám, Nalézaje, shledávám se s tím všude. To je nyní mnou, já teď nejsem Tím. Mělo by to být chápáno tímto způsobem. Splynout s takovostí, jak je. Pochopiv toto, stal se Tung-šan nástupcem Jün-jena a zakladatelem Tungšanovy školy Zenu. Navíc, nejen, že rozuměl tomu, že celé tělo vykládá Dharmu; pochopil, že tak je tomu se vším; každá země, každý jev, všechny věci v každém čase vykládají Dharmu, stále zde však byl bod, kterého ještě nedosáhl. To platí i o lidech dnes, kteří rozumějí pouze intelektuálně. Rozumí, že mysl je Buddha, rozumí, že tělo je Buddha, ale nerozumí tomu, jaká by Cesta buddhovství měla být - vidí pouze květy rozkvétat na jaře a listí opadávat na podzim a myslí si, že 'všechny věci bytují v obyčejném stavu.' To je k smíchu. Kdyby byl buddhismus takovým, proč by se Buddha objevil ve světě? Proč zakladatel Zenu přišel do Číny? Od Buddhy po čínské zenové mistry není rozdílu ve stupni osvícení - všichni dosáhli dokonalého probuzení. Kdyby všichni byli literáty, nebyli by zde osvícení adepti. Ponecháte-li stranou doslovné znění při prostudování tohoto bodu, pak se můžete sami stát Buddhy a mistry zenu. Bez dokonalého osvícení a dokonalého proniknutí nejste na cestě Zenu. Proto se nikdo nezdržujte ani ve stavu dokonalé čistoty a ani ve stavu prázdného vyjasnění. Tak Staří mistři praví - "Neměl bys zanechávat stopy, kde se skrýváš, a neměl by ses skrývat tam, kde nejsou stopy." Toto je vše, co jsem se naučil za třicet let u svého učitele. To znamená, že dokonalá čistota není místem ke skrývání a i když zapomenete obojí, subjekt i objekt, ani zde byste se neměli skrývat. Zde již nelze hovořit o minulosti a přítomnosti, o sebeklamu nebo osvícení. Proniknete-li tímto způsobem, "nejsou zde žádné zdi do deseti stran, žádné brány do čtyř světových stran." Všude je prázdno, jasno a čisto. A tak, buďte velice důkladní; a buďte pozorní. Dnes uvedu skromné rčení k vysvětlení tohoto příběhu: Ani Maňdžušrí a Vimalakírti o tom nemohli hovořit, Ani Maudgaljájana a Šariputra to nemohli spatřit. Chtějí-li lidé porozumět smyslu sami, Kdy chuť soli nebyla slaná?
19
Info o původním textu: PŘEDÁVÁNÍ SVĚTLA Denkóroku Mistra Keizana (1268-1325) Přeložil Jiří Černega (výňatek) Rediguje F. H. Richard Odborná revize překladu PhDr. V. Liščák Vyňato ze sborníku ZEN 6, vydaného roku 1994 nákladem 2.000 výtisků nakladatelstvím CAD PRESS, Box 5, Bratislava 42, 844 44, Slovensko ISBN 80-85349-24-8 CAD PRESS na WWW: http://www.mujweb.cz/www/aktualni_nabidka/ Tento soubor byl stažen z GARAGE: http://garage.spider.cz/
20
