Akce Tábor. Případ Albert Hauptmann a spol

MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Historický ústav Historie

Šárka Bartošová

Akce „Tábor“. Případ Albert Hauptmann a spol. Zformování, činnost a likvidace protistátní skupiny na Slovácku v roce 1949.

BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

Vedoucí práce: Mgr. Libor Svoboda, Ph.D. Brno 2010

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. Šárka Bartošová

V Brně 15. 7. 2010

2

Děkuji Mgr. Liboru Svobodovi, Ph.D. za to, ţe se ujal vedení mé práce, za cenné rady a připomínky, za čas, který mi věnoval.

3

Obsah 1

ÚVODEM ................................................................................................................ 5

2

HISTORICKÝ NÁSTIN .................................................................................... 7 2.1

POLITICKÉ PROCESY V ZAKLADATELSKÉM OBDOBÍ KOMUNISTICKÉHO REŢIMU V ČSR ..................................................................................................... 9 2.1.1 Mechanismus výroby politických procesů .............................................. 11 2.1.1.1 Politické orgány................................................................................... 11 2.1.1.2 Státní bezpečnost ................................................................................. 11 2.1.1.3 Justiční orgány..................................................................................... 13 2.2 TŘETÍ ODBOJ ...................................................................................................... 15 3

CHARAKTERISTIKA REGIONU ............................................................. 17

4

AKCE „TÁBOR“ – PŘÍPAD HAUPTMANN A SPOL. ...................... 21 4.1 NÁSTIN AKCE „TÁBOR“ ..................................................................................... 23 4.2 PŘÍPAD ALBERT HAUPTMANN A SPOL. .............................................................. 30 4.2.1 Činnost osob a zformování skupiny před napojením agenta StB ......... 30 4.2.1.1 Zprostředkování přechodu pro Leoše Grunda ..................................... 31 4.2.1.2 Zprostředkování přechodu pro Jana Horsáka ...................................... 33 4.2.1.3 Zprostředkování přechodu pro Tomáše Bočka ................................... 38 4.2.1.4 Zprostředkování přechodu pro Františka Čecha ................................. 38 4.2.2 Činnost skupiny po napojení agenta StB ................................................. 40 4.2.2.1 Infiltrace agenta ................................................................................... 40 4.2.2.2 Okruh činnost skupiny ........................................................................ 43 4.2.2.2.1 Rozšiřování členské základny ................................................ 44 4.2.2.2.2 Shromaţďování materiálů pro dobu převratu ........................ 45 4.2.2.2.3 Zpravodajská činnost.............................................................. 47 4.2.2.2.4 Plánování teroristické činnosti ............................................... 48 4.2.2.2.5 Ochrana ilegalistů ................................................................... 50 4.2.2.3 Soud nad Janem Horsákem ................................................................. 51 4.2.3 První zatýkání ............................................................................................ 55 4.2.4 Vyšetřování................................................................................................. 58 4.2.5 Příprava soudního procesu ....................................................................... 65 4.2.6 Soudní líčení ............................................................................................... 69

5

ZÁVĚREM............................................................................................................ 72

6

SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY .................................................. 74

7

PŘÍLOHY .............................................................................................................. 76

4

1.

ÚVODEM

Období od února 1948 aţ do poloviny padesátých let patří k jedné z nejtragičtějších etap historie Československa. Československým komunistům „budujícím socialismus“ po vzoru Sovětského svazu poslouţily jako prostředek k hluboké přestavbě společnosti politické procesy, jejichţ výsledkem bylo přes 250 000 soudně perzekuovaných a téměř 250 popravených osob. Je nemoţné si představit, kolik utrpení a ţalu přinesly. Jisté však je, ţe ubráněn před nimi se nemohl cítit prakticky nikdo. Jejich oběťmi nebyli jen skuteční či potencionální odpůrci nastoleného reţimu a představitelé různých nepohodlných skupin, ale také ti, jeţ se z ideologických důvodů v konkrétních okamţicích politického dění jevili jako vhodní kandidáti k likvidaci – justičním vraţdám se tak nakonec nevyhnuli ani jejich původní strůjci. Všeobecná atmosféra strachu je tak nejpříkladnější charakteristikou doby. I kdyţ se socialistická historiografie tomuto tématu vyhýbala, anebo jej záměrně bagatelizovala, dnes uţ se politickými procesy v Československu a problematikou s nimi spojenou zabývá poměrně dost studií. Zejména díky pracím Karla Kaplana je tato neblaze proslulá epizoda československých dějin na celostátní úrovni poměrně dobře zmapována. Z regionálního hlediska je však tato tématika stále značně neprozkoumaná – velké mnoţství procesů zůstává stále skryto v nezpracovaných archivních materiálech institucí, jeţ tyto procesy vytvářely. Předkládaná práce by tak měla být drobným příspěvkem k dané problematice na regionální úrovni. Věnuje se vzniku, činnosti a likvidaci jedné z „odbojových“ skupin působících na jihovýchodní Moravě, která byla vyprovokována a řízena Státní bezpečností v rámci tzv. akce „Tábor“. Historický výzkum se sice jiţ této státně bezpečnostní akce dotkl, v literatuře je často zmiňovaná jako prototyp tzv. agenturně – operativní práce Státní bezpečnosti své doby, zřetel byl však upírán především do centra této Státní bezpečností vybudované skupiny, a to zejména na jejího hlavního představitele, později popraveného Petra Křivku. Tato práce se však soustřeďuje na jednu z odnoţí této, vlivem práce pracovníků a spolupracovníků Státní bezpečnosti, poměrně rozsáhlé organizace, která v ní, jak bude ukázáno, hrála poměrně důleţitou úlohu. Dalo by se snad i říci, ţe celou akci „Tábor“ nelze dokonale vyloţit bez zřetele na skupinku osob kolem Alberta Hauptmanna, která se během jara 1949 zformovala vlivem spolupracovníka Státní bezpečnosti z osob ţijících ve slováckém regionu.

5

Cílem práce je tedy popsat konkrétní okolnosti, které v květnu 1951 vyústily v soudní proces se skupinou 24 československých občanů, pocházejících převáţně z bývalého politického okresu Uherské Hradiště, a následně je zasadit do širšího kontextu. To znamená nejen vyloţit záměry a metody Státní bezpečnosti, která veškeré události v podstatě zosnovala, ale také případné motivy osob, které byly do protistátní činnosti zapojeny. Předem je však třeba uvést, ţe vzhledem k omezenému rozsahu této práce nelze vyčerpávajícím způsobem tohoto záměru dosáhnout. Uţ jednotlivé osobnosti vystupující v této práci by si totiţ vzhledem ke svým pohnutým osudům zaslouţily samostatnou pozornost. Ještě neţ však přistoupíme k výše řečenému, je třeba říci několik slov o povaze pramenů, z nichţ bylo za účelem této práce čerpáno. Byly jimi vyšetřovací spisy Státní bezpečnosti a materiály Inspekce ministerstva vnitra, obojí dnes uloţené v Archivu bezpečnostních sloţek, a dále dokumenty Státní a Generální prokuratury, jeţ se nachází v Národním archivu. Při jejich zpracovávání si bylo nutno uvědomit, ţe kaţdý z těchto materiálů byl vyhotoven za specifických okolností a za různým účelem, a tak bylo nutno jimi předkládané informace náleţitě kriticky vyhodnotit. Největší úskalí s sebou zřejmě nesly vyšetřovací svazky, neboť veskrze obsahují velmi zkreslené údaje – aby se vůbec daly interpretovat, musí se k nim přistupovat s největší obezřetností (je nutno zejména porozumět době a účelu vzniku a zachovat patřičný odstup).1 Podobně je tomu i se spisy Státní prokuratury, které jsou svědectvím především samotné přípravy na proces. Dokumenty Generální prokuratury a Inspekce ministerstva vnitra jsou pak v tomto ohledu jistě cennějšími zdroji – díky uskutečněným revizím a prošetřováním jednotlivých případů obsahují tyto fondy nejen jistě mnohem méně zkreslené výpovědi odsouzených, ale také vyjádření některých příslušníků Státní bezpečnosti, prokuratury a soudu, které značně pomáhají ucelit představu o proběhlých skutečnostech. Přes veškeré jmenované obtíţe jsou tyto prameny při nutné dávce odpovědnosti cenným zdrojem poznání nedávné minulosti.

1

Srov. TOMEK, Prokop: Svazek StB jako historický pramen. In: Soudobé dějiny, č. 1, Praha 2005, s. 210; DVOŘÁKOVÁ, Zora: Z letopisů třetího odboje. Praha 1992, s. 5-6

6

2.

HISTORICKÝ NÁSTIN

Komunistická ideologie, významná politická síla jiţ od první poloviny 19. století, se poprvé trvaleji prosadila prostřednictvím bolševického útoku proti carismu v listopadu 1917 v Rusku. Po krátkém období občanské války, v níţ si bolševici politickou moc uhájili, se pak snaţili komunistickou doktrínu rozšířit i za hranice nově ustaveného Svazu sovětských socialistických republik. Kdyţ se však tato vize o světové revoluci ukázala být neuskutečnitelnou, uchýlil se Stalin k pragmatické myšlence budování socialismu pouze v SSSR. Nová naděje v šíření komunismu po světě však na sebe nenechala dlouho čekat – druhá světová válka poskytla Sovětskému svazu ideální příleţitost. Díky vojenskému obsazení většiny zemí východní a střední Evropy získali komunisté v těchto zemích klíčové pozice, jejichţ prostřednictvím se Sovětský svaz pokoušel ovlivňovat politiku směrem k nastolení komunistických reţimů v daných zemích. Druhý způsob, jak se komunisté připravovali k převzetí moci v té které zemi, pak spočíval v likvidaci moţných politických odpůrců – tedy přetrvávajících demokratických sil v jednotlivých státech. Od poloviny roku 1947, kdy se začala prohlubovat krize ve vztahu SSSR a USA, se pak stává cílem přestavba politických systému těchto zemí k obrazu Sovětského svazu, aby tak výsledkem byl věrný satelitní stát brojící po boku SSSR proti „zhoubném imperialismu“.2 Komunistická strana Československa se prostřednictvím záměrných provokací3 připravovala k převzetí moci od roku 1945. Ideově jí přitom slouţil například výklad Mnichovské dohody jako zrady západních států, jehoţ odrazem můţe být slogan „Se Sovětským svazem na věčné časy!“.4 Ještě v létě 1947 však bylo Československo jedinou zemí, která byla z velké části osvobozena Rudou armádou, kde přetrvávaly poslední zbytky demokracie. I kdyţ mnozí nekomunističtí politici správně odhadovali situaci a varovali prezidenta Edvarda Beneše před sovětskou hegemonií, provedla KSČ v únoru 1948 v učebnicový státní převrat, jímţ si obstarala absolutní moc v zemi a jeţ prezentovala jako nezbytnou záchranu společnosti před hrozbou protistátního puče, který údajně připravovali představitelé nekomunistických stran. Na řadě pak uţ tedy bylo „pouze“ realizování oné 2

Srov. VEBER, Václav: Padesátá léta v Československu – komunismus na domácí scéně (úvod ke sborníku). In: Securitas Imperii, č. 7. Praha 2001, s. 5-11. 3 V Československu za období vlády Národní fronty mezi léty 1945 aţ 1948 měla KSČ na triku řadu afér (zejména jde o konstrukci spiknutí Demokratické strany na Slovensku, tzv. Krčmáňskou aféru, tzv. Mosteckou špionáţní aféru, obvinění generálního tajemníka národně socialistické strany Vladimíra Krajiny ze spolupráce s nacisty atd.), jimiţ se pokusila zdiskreditovat vedoucí činitele nekomunistických vládních stran. (Viz např. KAPLAN, Karel: Československo v letech 1945 – 1948. 1. část. Praha 1991, s. 125 – 129. 4 VEBER, V.: Padesátá léta v Československu, s. 8.

7

přestavby politické, ekonomické, sociální i kulturní oblasti československé společnosti do sovětské podoby. A skutečně – během krátké doby načrtli noví vládci obrysy nového reţimu – změny to byly tak zásadní a rozsáhlé, ţe zasáhly ţivot všech československých občanů.5 V tomto tzv. zakladatelském období komunismu v Československu (1948 – 1954) se formou celé této prováděné hluboké strukturální přeměny souhrnně nazývané jako výstavba socialismu stala masová nezákonnost, jejíţ podstata spočívala v mocenském monopolu komunistů. Masová nezákonnost, kterou praktikovaly veškeré mocenské instituce tehdejšího Československa, umoţňovala svévolný výklad a uplatňování zákonů a nařízení, provázela kaţdou politicky významnější akci či rozhodnutí KSČ a během let se rozrostla do široké škály perzekucí. Uţ během únorového puče tak prováděly akční výbory Národní fronty tzv. očistu veřejného ţivota od nepřátel a reakce, při níţ bylo mnoho lidí vyhozeno ze zaměstnání či ze studií na vysokých školách. Postupně se k formám perzekuce přidaly omezování politických svobod a občanských práv, pronásledování Státní bezpečností, polické procesy a justiční vraţdy, které postihovaly čím dál větší mnoţství obyvatel – nejdříve aktivní politické odpůrce komunistické politiky, poté příslušníky různých sociálních skupin a rozličných organizací, potencionální nepřátele reţimu, aţ se nakonec rozrostly i o ty, kteří stáli u samotného budování komunistického reţimu v Československu. Komunisté si dobře uvědomovali, ţe je taková nezákonnost jednou ze základních podmínek existence reţimu. Vše proto bylo důsledně ideologicky podepřeno stalinskou teorií o zostřování třídního boje, v československém prostředí Gottwaldem aplikované na „rozvětvené kořeny domácí reakce“. Všechny prostředky masového působení rozpoutaly velké ideologické divadlo, neboť na své čtenáře a posluchače chrlily zprávy o aktivitě třídních nepřátel a soudech nad nimi a vyzývaly k dalšímu boji proti nepříteli, za kterého mohl být povaţován kaţdý, kdo neprojevoval souhlas s oficiální politikou nebo i s jednotlivým politickým rozhodnutím. Rejstřík aktivity třídních nepřátel se však čím dál více rozšiřoval – postupně se za kaţdým neúspěchem (nesplnění hospodářského plánu, odmítání rolníků vstoupit do druţstva, nízká účast na schůzích apod.) hledala „ruka třídního nepřítele“. Pro udrţení komunistické moci se tak masová nezákonnost nezbytně stala politickým programem, přičemţ se šířila jako řetězová reakce, postupně pronikla do všech společenských oblastí, aţ se nakonec proměnila v „normálnost“ kaţdodenního ţivota.6

5

RADOSTA, Petr: Protikomunistický odboj. Historický nástin. Praha 1993, s. 11; KAPLAN, Karel – PALEČEK, Pavel: Komunistický reţim a politické procesy v Československu. Brno 2001, s. 53. 6 KAPLAN, Karel: Nekrvavá revoluce. Praha 1993, s. 180-185, 195; KAPLAN, K. – PALEČEK, P.: Komunistický reţim a politické procesy v Československu, s. 22, 25-26, 33.

8

2.1

POLITICKÉ PROCESY V ZAKLADATELSKÉM OBDOBÍ KOMUNISTICKÉHO REŢIMU V ČSR

Vrcholem masové nezákonnosti komunistického reţimu se staly politické procesy. Masová nezákonnost přitom nejen vytvářela jejich nezbytné předpoklady a k nim příznivé podmínky, ale zároveň byla jejich ţivnou půdou, neboť nepřetrţitě plodila další podezřelé a oběti.7 Za politický proces se obecně povaţuje soudní líčení, v němţ jsou obvinění obţalováni za trestné činy proti republice, část takových procesů však byla zákonná, neboť v nich šlo o přečiny obecně uznávané za trestné, nebo o činy trestné dle tehdejších československých zákonů8. V těchto případech se političnost projevovala v tom, ţe přestupek byl kvalifikován zcela jinak, byla mu dána vlastizrádná motivace a obţalovaní byli odsouzeni k neúměrně vysokým trestům.9 V Československu se dají sledovat dvě vlny velkých politických procesů, které se od sebe však liší ve stupni a formě perzekuce. První vlna, která se vyznačovala nesrovnatelně větší krutostí trestů a zjevnějšími nezákonnostmi, proběhla v letech 1948 – 1954 v souvislosti se státním převratem a tendencí KSČ stabilizovat moc, druhá pak na počátku 70. let v souvislosti s nástupem normalizace. Dá se však říci, ţe kaţdý významnější krok komunistického reţimu (čin, změna, kampaň v politice či hospodářství a kultuře) doprovázely politické procesy.10 Příčin ke konání politických procesů v zakladatelském období komunistického reţimu bylo několik – procesy měly nejen zúčtovat se skutečnými, předpokládanými anebo i smyšlenými odpůrci komunistického reţimu, ale působily také preventivně, jelikoţ fungovaly jako účinný zdroj strachu, a měly politicky vychovávat masy. Aby plnily posledně jmenovanou funkci, byla prostřednictvím médií většina z nich přístupna široké veřejnosti, aby tak občané mohli poznávat „odpornou tvář a počínání nepřátel reţimu a škůdců hospodářství“. Ţádný takto prezentovaný proces se neobešel bez výzev k ostraţitosti před „třídním 7

KAPLAN, K.: Nekrvavá revoluce, s. 180. Nechvalně proslulý zákon na ochranu republiky č. 231/48 Sb., který byl schválen 6. října 1948, se stal významným nástrojem proti veškerým projevům nesouhlasu s komunistickým reţimem, neboť umoţňoval nový výklad trestných činů namířených proti republice (velezrada, sdruţování se proti státu, pobuřování proti státu, hanobení republiky), přičemţ specifikoval trestné činy proti vnější bezpečnosti (vyzvědačství apod.) i vnitřní bezpečnosti státu (útoky na ţivot ústavních činitelů, spolčování se k nim apod.). Oproti předešlému zákonu na ochranu republiky č. 50/1923 Sb. přinesl také podstatně vyšší sazbu trestů. 23. května 1950 jej pak nahradil zákon č. 86/1950 Sb., který trestné činy a jejich trestní sazby ještě více rozmnoţil. Dalším zákonem, který umoţňoval perzekuci nepohodlných osob, byl zákon o táborech nucené práce č. 247/1948 Sb. přijatý 25. října 1948 (DVOŘÁKOVÁ, Jiřina.: Státní bezpečnost v letech 1948 – 1953. Organizační vývoj zpravodajských a státně bezpečnostních sloţek. Praha 2007, s. 111-112.). 9 KAPLAN, K.: Nekrvavá revoluce, s. 244. 10 KAPLAN, K. – PALEČEK, P.: Komunistický reţim a politické procesy v Československu, s. 40. 8

9

nepřítelem“ či „spojencem imperialismu“. Dalším neméně důleţitým motivem bylo politické, ekonomické, sociální a kulturní prosazování cílů KSČ a sovětských velmocenských plánů, s nimiţ mnozí občané nesouhlasili, tudíţ byli perzekuováni. 11 Nejdříve proběhly procesy, v nichţ si KSČ vyřizovala uţ předúnorové účty (proces s údajnými strůjci tzv. spiknutí na Slovensku, s účastníky tzv. mostecké špionáţní aféry, s tzv. Krajinovou vyzvědačskou kanceláří) – ty měly především přinést důkazy o správnosti státního převratu. Ve snaze ovládnout armádu pokračovaly procesy s vojáky, účastníky zahraničního i domácího protifašistického odboje, z nichţ nejvýznamnější byl proces s generálem Heliodorem Píkou. Ve snaze finálně zdiskreditovat členy nekomunistických stran pak byla zinscenována desítka procesů, jejichţ pomyslným vrcholem byl zřejmě proces s tzv. vedením záškodnického spiknutí (Horáková a spol.), součástí však byly mimo jiné procesy se sociálními demokraty, jeţ proběhly ve dvou vlnách. Důleţitou roli sehrála také série církevních procesů, která měla za úkol zcela odstranit církevní hierarchii z československé společnosti. Nejpočetnější skupinu tvořily tzv. hospodářské procesy, jeţ se chtěly mimo jiné vyrovnat s tzv. kulaky – více či méně bohatými rolníky. A ţe revoluce opět „poţírala i své vlastní děti“ je vidět na procesech s vysokými komunistickými hodnostáři, z nichţ největší byl proces s tzv. protistátním spikleneckým centrem (Slánský a spol.).12 Kromě toho proběhl také nespočet procesů s více či méně aktivními odpůrci nového reţimu, kteří z „třídní nenávisti usilovali o vytrţení Československa ze Sovětského bloku a o jeho návrat ke kapitalismu. Za tímto účelem se spojili s cizí mocí a exilovými politiky a podle jejich pokynů pouţívali všech prostředků boje včetně přípravy války, teroru a vraţd“.13 A právě do této posledně jmenované skupiny můţeme zařadit níţe analyzovaný proces se skupinou Alberta Hauptmanna. Důvodem k zatčení však mohly být i činy a události daleko méně významné – mohla jím být například účast na manifestaci při pohřbu prezidenta Beneše, příslušnost k určité organizaci – například Sokolu, nesouhlas s volebním systémem v podobě šíření letáků, nebo dokonce i verbální delikty. Oběťmi tak nakonec byli příslušníci všech vrstev společnosti – dělníci, rolníci, inteligence, burţoazie, věřící a duchovní hodnostáři, funkcionáři nekomunistických stran a nakonec funkcionáři KSČ. Sociální sloţení postiţených politickými procesy tak v podstatě kopírovalo strukturu tehdejší československé společnosti. 14

11

Tamtéţ, s. 42-43, 46. Srov. KAPLAN, K.: Nekrvavá revoluce, s. 239-365. 13 Tamtéţ, s. 243. 14 KAPLAN, K. – PALEČEK, P.: Komunistický reţim a politické procesy v Československu, s. 41, 47. 12

10

2.1.1

Mechanismus výroby politických procesů

2.1.1.1

Politické orgány

Instituce komunistické strany jako ÚV KSČ, bezpečnostní komise v krajích, komise stranické kontroly, různé příleţitostné komise atd. tvořily první článek mechanismu výroby politických procesů. Jejich role byla mnohostranná, neboť nejenţe vytvářely k procesům vhodné podmínky, ale dávaly k nim podněty a u tzv. monstrprocesů téţ vytvářely politickou koncepci, schvalovaly ţaloby i rozsudky. V čele těchto politických orgánů stál v prvních letech jako prezident republiky a předseda KSČ Klement Gottwald, který zdaleka jen nepřihlíţel vlně nezákonností, ale naopak patřil k jejím iniciátorům – prve jistě z ideologického přesvědčení, později hlavně ze strachu „z Moskvy“.15

2.1.1.2

Státní bezpečnost

Státní bezpečnost (StB), která působila jako výkonný útvar při realizaci politiky komunistického vedení a zajišťování jeho totální nadvlády nad společností, měla v tomto mechanismu klíčovou pozici, neboť v souladu s tím stála v zakladatelském období komunistického reţimu na prvém místě její činnosti výroba politických procesů.16 Mezi léty 1948 – 1956 prošla StB několika organizačními změnami – měnila se ministerstva, pod která spadala, měnila se její vnitřní struktura, vznikala a zanikala jednotlivá oddělení atd.17 V rámci činnosti StB stály na počátku výrobní technologie politických procesů její operativní oddělení18, jejichţ cílem bylo odhalit a usvědčit tzv. nepřátele reţimu nebo je

15

KAPLAN, Karel: Československo v letech 1948 – 1953. 2. část. Praha 1993, s. 86-87. KAPLAN, Karel: Nebezpečná bezpečnost. Státní bezpečnost 1948 – 1956. Brno 1999, s. 51. 17 K roku 1949, v době „realizace“ akce „Tábor“, spadala správa StB pod ministerstvo vnitra; Sbor národní bezpečnosti (SNB), v němţ zaujímala StB hlavní pozici, měl tehdy následující strukturu: Skupina I – Bezpečnost, která spolu se Skupinou II – Vnitřní správa tvořila ministerstvo vnitra, měla tři útvary – Prezidium pro bezpečnost (BP), odbor BA (Velitelství Státní bezpečnosti) a odbor BC (Velitelství Národní bezpečnost). Prezidium pro bezpečnost se zabývalo organizačními, právními, hospodářskými záleţitostmi apod. Odbor BA sestával ze sektorů obranného, politického a hospodářského zpravodajství, jeţ společně tvořily tzv. operativně zpravodajskou činnost, sektorem zabývajícím se tzv. výkonem, vyšetřovacího sektoru, sektorem zahraničního zpravodajství (rozvědka), sektorem tzv. malé Státní bezpečnosti, sektorem ochrany ústavních činitelů, sektorem spravujícím pasy, víza a cizince, sektorem operativní techniky a administrativním sektorem (KAPLAN, K.: Nebezpečná bezpečnost, s. 12-17; srov. DVOŘÁKOVÁ, J.: Státní bezpečnost v letech 1948 – 1953, s. 114 – 139.). 18 Výraz „operativa“ v roce 1948 podle sovětského vzoru nahradil termín „zpravodajství“. Podobně tomu bylo s termíny „realizace“ (zatýkání) nebo „agentura“ (pouţívání spolupracovníků) (DVOŘÁKOVÁ, J.: Státní bezpečnost v letech 1948 – 1953, s. 14.). 16

11

dokonce uměle vytvořit. Za tímto účelem pouţívaly tyto útvary širokou škálu metod – kromě operativní techniky (telefonické odposlechy, čtení korespondence, sledování, apod.) byla uţívána důmyslně propracovaná agenturně – operativní činnost, jejíţ praktikování se vyvinulo z přechodu od tzv. kontrolních sítí, v nichţ nasazení spolupracovníci StB vstupovali do jiţ existujících ilegálních organizací, které měli dostat pod svou kontrolu (informovat vedení o jejich připravovaných aktivitách a podle moţností ovlivňovat jejich činnost), k organizování samotných provokací.19 Tento přechod je zdůvodňován jak horlivostí samotných pracovníků StB, tak praktickou okolností, ţe bylo snadnější likvidovat ilegalitu vytvořenou na základě provokace, neţ odhalit ilegální činnost skutečnou.20 V letech 1948 – 1954 působily tři typy spolupracovníků StB (agenti, informátoři a rezidenti), jejichţ počet se vlivem zesilování tlaku vedení StB na práci s agenturou stále rozrůstal.21 Logickým vyústěním práce operativních pracovníků byla tzv. realizace – kdyţ uhodil správný čas, byl velitelem příslušené stanice StB vydán pokyn k zatýkání. V praxi se vyvinulo několik způsobů zatýkání22, v němţ navíc existovala značná libovůle23. Zatčené osoby přebíral do svých rukou sektor vyšetřovací, jehoţ systém práce spočíval v tom, ţe byla zatčená osoba chápána jako hlavní důkaz své protistátní činnosti, takţe úkolem vyšetřujících bylo dostat z ní potřebné přiznání. To prakticky znamenalo to, ţe kaţdý, kdo byl zatčen, musel být automaticky usvědčen a poté uvězněn, neboť případné propuštění z vyšetřovací vazby by znamenalo podrytí autority StB.24 Od roku 1948 obohatili vyšetřovatelé své pracovní metody (i s pomocí sovětských poradců25) natolik, ţe vytvořili 19

KAPLAN, K.: Nebezpečná bezpečnost, s. 87-88. KAPLAN, K. – PALEČEK, P.: Komunistický reţim a politické procesy v Československu, s. 179. 21 Agentem byl formálně zavázaný, stálý a spolehlivý spolupracovník StB, který tajně a podle příkazů působil v „nepřátelském“ prostředí, které k němu chovalo důvěru. Informátorem byla vázaná osoba, která pravidelně informovala nebo plnila příkazy StB, která však nepoţívala důvěry „nepřítele“. Rezidentem pak byl externí pomocník StB, který se zavázal k obsluhování informátorů StB, nikoliv však agentů (Viz GULA, Marián:Vývoj typů spolupracovníků kontrarozvědky StB ve směrnicích pro agenturní práci. In: Securitas Imperii, č. 1. Praha 1994, s. 6-7.). 22 Vedle převaţujícího běţného zatýkání, kdy byla oběť do vazby odvedena z domu nebo pracoviště, bylo uţíváno tajného zatýkání, při kterém byla oběť vylákána mimo oblast svého působení a následně tajně zatčena. Při hromadném zatýkání musela být akce předem naplánována, předcházelo jí několikadenní sledování obětí (KAPLAN, K.: Nebezpečná bezpečnost, s. 135-136.). 23 Zatýkání probíhala na základě ústních namísto písemných příkazů, prokuratura se o uvalení vazby mnohdy dozvídala aţ po dlouhé době, i kdyţ měla formálně k tomuto vydávat souhlas – to bylo orgány StB často děláno záměrně, aby nedošlo k vyzrazení agenturně – operativního tajemství (KAPLAN, K.: Nebezpečná bezpečnost, s. 132.). 24 KAPLAN, K.: Nebezpečná bezpečnost, s. 138 – 139. 25 Sovětští poradci tvořili od října 1949 důleţitou sloţku StB. Zvlášť od jara 1950 tvořili ucelený, vnitřně organizovaný útvar, jeţ neměl v naší zemi zákonnou, ani politickou odpovědnost – ze svých rozhodnutí se zpovídali pouze moskevské centrále Bezpečnosti, která je do ČSR posílala. Šlo o útvar organizovaný tak, aby plně ovládnul československou Bezpečnost – podřízenost ministrů dosahovala takového stupně, ţe bez jejich stanovisek by zřejmě neučinili rozhodnutí v ţádné politické záleţitosti. Svou činností se zaměřovali zejména na výrobu velkých politických procesů, u kterých směli aţ do roku 1950 provádět výslechy. Dosavadní praxi 20

12

jakýsi ucelený systém26, v němţ sehrály velkou úlohu psychický nátlak a fyzické násilí. Ačkoliv však bylo násilí několika směrnicemi de facto zakazováno, nepřímo se doporučovalo na různých poradách a školeních, protoţe pouţívání takových praktik značně připívalo k dosaţení poţadovaného doznání.27 Po skončení vyšetřování čekal StB ještě jeden úkol – příprava obţalovaných k soudnímu přelíčení. Odpovídala totiţ za to, aby obţalovaní ukázněně sehráli v plánované soudní frašce svoji roli. U velkých procesů byly dokonce vypracovávány scénáře, které se obţalovaní učili nazpaměť a z nichţ byli u udrţovacích výslechů zkoušeni. Vyšetřovatelé pak byli často přítomni i u samotného hlavního líčení, při němţ dle potřeby během přestávek usměrňovaly „neposlušné“ obţalované.28 Je tedy patrno, ţe měla StB (zvláště v zakladatelském období komunistického reţimu) zcela výjimečné postavení – zformovala se jako samostatná mocenskopolitická síla, která v důsledku svých nezákonných pracovních metod (od sledování přes provokace aţ k uţívaní brutálního násilí, které někdy skončilo i smrtí) stanula při ovlivňování některých oblastí ţivota společnosti na stejné úrovni jako komunistické vedení. Stala se tak nezbytnou pro samotnou existenci komunistického reţimu.

2.1.1.3

Justiční orgány

V mechanismu výroby politických procesů vstupují soudy, prokuratury a útvary ministerstva spravedlnosti na scénu aţ v závěrečné fázi, aby naplňovaly zdání o zákonném charakteru procesů. Sice dle platných zákonů měla být jejich role rozhodující, avšak ve skutečnosti justice jen tlumočila rozhodnutí komunistických orgánů – vynášela předem politicky schválené rozsudky, které dodávaly nezákonnostem zdání legality.29 Prokuratuře příslušela

československých orgánů StB obohatili o rozličné pracovní metody a myšlení běţné v moskevské centrále – šlo zejména o uplatňování silného psychického nátlaku na obviněné u výslechů (KAPLAN, K.: Nebezpečná bezpečnost, s. 25-33; srov. DVOŘÁKOVÁ, J.: Státní bezpečnost v letech 1948 – 1953, s. 150-152.). 26 Při jednotlivých okolnostech byly pouţívány různé typy výslechů – od normálních, kdy bylo uţíváno minima násilných praktik, neboť vyšetřovaný projevoval ochotu ke spolupráci, přes dlouhodobé a nepřetrţité, v nichţ bylo cílem dosáhnout u vyšetřovaného takového stavu, aby podpis doznání viděl jako jediné východisko ze situace, tzv. ostré, při nichţ bylo uţíváno nejtvrdších forem psychického a psychického nátlaku, tzv. udrţovací, které slouţily jako zkouška znalosti odpovědí pro hlavní líčení u jiţ zlomeného jedince, aţ k tzv. konfrontacím, ve kterých docházelo k vyuţití jiného vezněného k usvědčení vyšetřovaného, apod. Rozvinuly se také různé zásady při sepisování a druhy uţívání výslechových protokolů (informativní, chronologické, otázkové a tajné protokoly). Protokoly měly tzv. zvonit – tzn., ţe v nich měla být zaznamenána jen trestná činnost vyslýchaného, který měl navíc sám takto o své činnosti vypovídat (KAPLAN, K.: Nebezpečná bezpečnost, s. 143-155.). 27 KAPLAN, K.: Nebezpečná bezpečnost, s. 141. 28 KAPLAN, K. – PALEČEK, P.: Komunistický reţim a politické procesy v Československu, s. 193. 29 Tamtéţ, s. 195.

13

v tomto divadle příprava ţaloby a prokazování její oprávněnosti v soudním přelíčení, soud měl řídit průběh líčení a posuzovat jiţ předem stanovenou míru viny obţalovaných, obhájci měli hájit své klienty. V praxi to však vypadalo asi tak, ţe se měl soud v hlavním líčení v kvalifikaci trestného činu řídit pokyny prokurátora, který zase zastupoval zájmy vlády. Jako obhájci pak působili pouze ti advokáti, kteří „pochopili“ novou funkci justice – to, ţe faktické obhajování klientů by podrývalo ţalobu, čímţ by byla zneváţena práce vyšetřovatelů a prokurátora, ţe je tedy potřeba se obhajoby de facto vyvarovat. Obvykle tak obhájci fungovali pouze jako přímluvčí za niţší trest či přemlouvali klienta, aby upustil od odvolání proti rozsudku. 30

30

KAPLAN, K.: Nebezpečná bezpečnost, s. 97, 103, 105.

14

2.2

TŘETÍ ODBOJ

I kdyţ byla naprostá většina lidí souzených v politických procesech v zakladatelském období komunistického reţimu v ČSR odsouzena za činy, které nespáchala (šlo tedy většinou o tzv. vykonstruované procesy), byli mezi odsouzenými i tací, kteří skutečně povstali na protest proti nastolenému komunistickému reţimu s cílem přivodit politický převrat, který by obnovil někdejší demokratický charakter našeho státu. I kdyţ je zřejmá dějinná kontinuita této ušlechtilé tendence, byly podmínky, v nichţ účastníci třetího odboje začali pracovat, poněkud odlišné, prakticky mnohem sloţitější, od situace, ve které bojovali za vytvoření/obnovení samostatného a demokratického Československa příslušníci odboje prvního a druhého. První odlišnost spočívala v tom, ţe třetí, protikomunistický, odboj se narozdíl od předešlých dvou odehrával v podstatě za mírového stavu. Bylo dílem jisté naivity československých občanů, kteří chtěli přivodit politický zvrat, ţe se domácí odboj postupně zapojí do válečného konfliktu mezi Západem a Východem. Tato celonárodní důvěra, nebo naopak obavy, v americkou armádu, pramenila z naprosté neznalosti trvalých priorit zahraniční politiky USA, mezi něţ nikdy nepatřila angaţovanost ve střední Evropě, zvláště ne proti vůli sovětského svazu.31 Nejenţe třetí odboj nemohl očekávat oficiální podporu demokratických velmocí, neměl však ani jako první a druhý odboj v zahraničí reprezentativní vládu a vlastní armádu. Československý exil sice fungoval, avšak rozdílná politická orientace politiků, mezi nimiţ navíc chyběla výrazná autorita, nedovolovala uceleně organizovat protikomunistický odboj. Tuto úlohu pak nedokázala naplnit ani později ustavená Rada svobodného Československa. Třetí odboj, který nakonec zůstal odporem osamocených skupinek lidí či jednotlivců působících na domácí půdě jen s malým přesahem ve spolupráci se zahraničím, pak nakonec komplikovala ještě ta skutečnost, ţe šlo o boj proti příslušníkům vlastního národa (opět narozdíl od odbojů předešlých, kdy byl nepřítel vymezen jako představitel cizí moci utlačující československý národ), kteří se však, zmámeni komunistickou ideologií, změnili ve vykonavatele totalitní zlovůle.32 To všechno znamenalo prakticky jediné – protikomunistický odboj nebyl předurčen k úspěchu.

31

MÁLEK, Jiří.: Metody Státní bezpečnosti na likvidaci třetího odboje v letech 1948 – 1953. In: CUHRA, J., VEBER, V. (eds.): Za svobodu a demokracii I. Odpor proti komunistické moci. Praha 1999, s. 62. 32 DVOŘÁKOVÁ, Zora.: Třetí odboj – protikomunistický. In: CUHRA, J., VEBER, V. (eds.): Za svobodu a demokracii I. Odpor proti komunistické moci. Praha 1999, s. 30.

15

Formy odporu proti nastolenému reţimu však byly kvůli jiţ zmíněné víře v brzký zvrat událostí prve poměrně ţivelné a početné – ať uţ proti účastníkům projevů nespokojenosti na všesokolském sletu či Benešově pohřbu nebo rozšiřovatelům letáků a tiskovin ţádajících například svobodné volby však komunistické vedení zakročilo prvními politickými procesy, jejichţ záměrem bylo zastavit tyto projevy nesouhlasu a upevnit komunistický monopol moci. K jeho zachování byl pak vyvinut důmyslný systém, spočívající v obrovské moci represivního aparátu státu, který měl slouţit k potlačení nejen skutečně aktivního odporu soustřeďujícího se do skupin demokraticky orientovaných vysokoškoláků, bývalých členů národně socialistické či lidové strany, církevních kruhů či bývalých západních vojáků, ale také k odstranění všech komunismu nepohodlných osob.33 Praktiky organizace ustanovené k těmto cílům, Státní bezpečnosti, jiţ byly načrtnuty výše, připomeňme však ještě skutečnost, ţe nasazováním agentů do terénu se StB neomezovala jen odhalování odbojových skupin či osob nesouhlasících s komunistickým reţimem, ale ţe prostřednictvím těchto agentů protistátní činnost podněcovala, rozšiřovala a v některých případech dokonce z protikomunisticky zaměřených osob skupiny zakládala a řídila. Protistátně smýšlející občané, kteří snad prve neměli dostatek odvahy povstat se zbraní v ruce, byli takto provokováni k pouţívání zbraní, sabotáţím a dalšímu páchání protistátní činnosti, aby tak skupiny co do rozsahu členů i aktivity byly co největší a soudy pak mohly vynášet vysoké tresty.34 Tito lidé s vysokou morální ctností, ochotní aktivně se zapojit do boje za blaho československého národa, byli takto zákeřně klamáni, takţe svou odváţnou činnost ve skutečnosti vyvíjeli jenom proto, aby mohla být následně přímo-úměrně potrestána. K těmto československým občanům patřili i hlavní představitelé případu Hauptmann a spol., kteří byli takto vyprovokováni v rámci státně-bezpečnostní akce „Tábor“ v roce 1949. I

kdyţ

měl

třetí

odboj

v Československu

poměrně

širokou

základnu

protikomunistického odporu, všechny výše zmíněné aspekty, spolu s tím, ţe ani na území Československa nebyl kvůli činnosti StB dostatečně centralizovaný, vyústily v to, ţe postupně slábl.35 Situaci tak v podstatě správně odhadl uţ prezident Beneš, který zástupcům demokratických studentů na Praţském hradě přednesl, ţe „III. odboj nemá smysl, národ musí počkat na demokratizaci Sovětského svazu.“36

33

KAPLAN, K.: Nekrvavá revoluce, s. 253-254.; DVOŘÁKOVÁ, Z.: Třetí odboj – protikomunistický, s. 31. MÁLEK, J.: Metody Státní bezpečnosti na likvidaci třetího odboje v letech 1948 – 1953, s. 69, 72. 35 DVOŘÁKOVÁ, Z.: Třetí odboj – protikomunistický, s. 28 – 29. 36 RADOSTA, Petr: Protikomunistický odboj, s. 11. 34

16

3.

CHARAKTERISTIKA REGIONU

Ještě před samotným výkladem událostí, které vedly k procesu s 24 občany pocházejícími z vesnic a měst národopisné oblasti Slovácko, je třeba alespoň stručně charakterizovat poměry tohoto regionu na konci 40. let 20. století. Je totiţ nutno si uvědomit, ţe také jistý svéráz této oblasti, jeţ se nepochybně odráţí v myšlení a hodnotách jejích obyvatel, mohl alespoň částečně ovlivnit tok událostí – poslouţit jako motivace k jistým činnostem či ovlivnit okolnosti vzniklých situací. Uţ povrch Slováckého regionu, který se rozkládá na jihovýchodě Moravy, je mimořádně pestrý – podél řeky Moravy, jejíţ říční tok je osou slovácké krajiny, se rozprostírá úrodná níţina Dolnomoravský úval, kterou ze severozápadu lemují pohoří Chřiby a z jihovýchodu Bílé Karpaty, obojí horopisně náleţící k soustavě Západních Karpat. Většina odsouzených z případu Albert Hauptmann a spol. pocházela zejména z Veselí nad Moravou a okolí a Uherskohradišťska, oblasti, jeţ se nachází v samotném srdci Slovácka a jeţ do konce roku 1948 spadala pod politický okres Uherské Hradiště. Samotné město Uherské Hradiště bylo přitom významným správním, obchodním, ţivnostenským i kulturním centrem tohoto okresu, bez přidruţených vesnic čítající v roce 1950 asi 8500 obyvatel. Reorganizací státní správy v roce 1949 však v oblasti Slovácka vznikl Gottwaldovský kraj, jímţ mimo jiné Veselí nad Moravou povýšilo na jeden z 11 okresů tohoto kraje.37 Bývalý politický okres Uherské Hradiště byl v polovině 20. století osídlen především českým obyvatelstvem; k německé národnosti se hlásila nevelká skupina Ţidů,38 z níţ však velká část skončila svůj úděl v osvětimských pecích.39 Výraznou charakteristikou oblasti byla vysoká religiozita, která se podepisovala na tradiční podpoře katolických stran, zvláště pak Československé straně lidové.40 Lokalita byla vţdy především zemědělského rázu, neboť se zde nachází velmi úrodná půda – významné je pěstování obilovin, okopanin, ale také se zde daří ovoci (meruňky, ušlechtilé druhy broskví, švestky) a zelenině (hlavně teplomilné druhy – rajčata, okurky, papriky) a v neposlední řadě vínu. Převládala především malá hospodářství, nejvíce půdy ale drţely velkostatky – první pozemkovou reformou však byla určitá část této půdy rozparcelována a předána malým zemědělcům. Zemědělská výroba v oblasti výrazně převládala nad průmyslem. Průmyslové podniky pak byly většinou potravinářské 37

BARTOŠ, Josef a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960. Svazek VIII. Ostrava 1982, s. 25-26, 39-44. 38 Tamtéţ, s. 28. 39 TRAPL, Miloš – ZEMEK, Metoděj a kol.: Slovácko. Kapitoly z dějin Slovácka. Praha 1978, s. 269. 40 BARTOŠ, J. a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960, s. 35-37.

17

(cukrovarnictví, pivovarnictví, konzervárenství), coţ bylo způsobeno právě zemědělským rázem regionu. Z ostatního průmyslu vynikaly především ţivnosti oděvnického a obuvnického průmyslu, stavebnictví a dřevařský průmysl. Průmyslová a řemeslná výroba však byla roztříštěná – převaţovaly malé podniky a ţivnosti. Význam měl vznik nových větších podniků ve 30. letech (Fatra Napajedla, Avia Kunovice, Dyas Uherský Ostroh), avšak výrazného rozmachu se průmysl v oblasti dočkal aţ po roce 1945.41 Během 2.

světové války zde působila početná centra komunistického i

nekomunistického odboje (zejména krajské velitelství Obrany národa v Uherském Hradišti), ke konci války zde pak působila síť partyzánských skupin (1. čs. partyzánská brigáda Jana Ţiţky, chřibská skupina Olga atd.) a Londýnem vyslané paradesantní zpravodajské skupiny (Carbon42 a Clay).43 Oblast také zasáhly letecké útoky (7.7. 1944 bombardováno okolí Uherského Hradiště a Uherského Ostrohu), avšak největších škod si vyţádalo aţ osvobozování kraje v průběhu dubna a začátkem května 1945 prováděné 2. ukrajinským frontem maršála Malinovského spolu s rumunskými jednotkami, při němţ musela být téměř kaţdá vesnice doslova tvrdě vybojována. 44 Po válce se kraj musel vypořádat se spouští, kterou za sebou ponechala ustupující německá armáda. Bylo třeba především obnovit komunikační spoje, zvláště ţelezniční síť byla rozvrácena. Oblasti se citelně dotkla i první fáze poválečné pozemkové reformy – do nedalekých pohraničních oblastí Mikulovska a Břeclavska, kde konfiskaci propadlo 42 tisíc hektarů půdy, přišlo z bývalého politického okresu Uherské Hradiště přes 3500 přistěhovalců (bývalých deputátníků, zemědělských dělníků a drobných rolníků), jimţ byla udělována půda většinou v rozsahu 4 – 12 hektarů na jednu usedlost. 45 Pozemková reforma však ovlivnila i poměry ve vnitrozemí – byla zde konfiskována většina, především lesní, půdy.46 41

Tamtéţ, s. 29-33. Shoz čtyřčlenné paraskupiny CARBON na naše území byl organizován zpravodajským odborem exilového MNO a byl proveden 13.4.1944 v prostoru u Vacenovic na Bzenecku. Jejím cílem bylo pomocí vysílačky provádět zpravodajskou činnost pro MNO, pomocí radiomajáku navádět spojenecké bombardéry na cíle v ČSR, organizovat domácí odbojové skupiny pro příjem zbraní, v příhodném okamţiku zahájit otevřený boj s německou armádou. Shoz však nebyl však úspěšný, skupina (kpt. František Bogataj, radista Jaroslav Šperl a parašutisté František Kobzík a Josef Vanc) pronásledovaná gestapem se nesešla a ztratila téměř všechen shozený materiál. Bogataj se ukryl u odbojáře Antonína Straky, který nevědomky pracoval v síti řízené gestapem, Šperl po čtrnácti dnech našel úkryt ve Véskách, Kobzík a Vanc se zastřelili po přestřelce s četnictvem. Poté, co se Bogataj se Šperlem opět sešli, navázali kontakt s R-3 a začali organizovat odbojové skupiny, z nichţ se jedna zmocnila dvou vysílaček. Od ledna 1945 tak skupina měla radiospojení s Londýnem a mohla organizovat shozy zbraní. Postupně bylo organizováno 25 odbojových skupin (BOGATAJ, F.: Historie paraskupiny CARBON in Na všech frontách: Čechoslováci ve 2. světové válce. Praha 1992, s. 160 – 171.), jejichţ někteří členové byli později souzeni v procesech Hauptmann a spol. a Horsák a spol. 43 BARTOŠ, J. a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960, s. 35, 37. 44 TRAPL, M. – ZEMEK, M. a kol.: Slovácko, s. 277-281. 45 TRAPL, M. – ZEMEK, M. a kol.: Slovácko, s. 285-286. 46 BARTOŠ, J. a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960, s. 33. 42

18

I kdyţ zde po roce 1945 zesílil vliv komunistické strany (v městech, na vesnicích i závodech začaly vznikat její organizace), měla tady vzhledem k hospodářské, politické a společenské struktuře kraje v boji za získání širokých vrstev přece jen těţší podmínky neţ v jiných oblastech. Ve volbách 1946 si tak v tehdejším politickém okrese Uherské Hradiště stále drţela vedoucí pozici ČSL, která získala 37,5 % hlasů (oproti 15,6 % hlasů v celostátním měřítku47), KSČ však oproti předešlým volbám výrazně posílila s 33,8 % hlasy. Daleko za nimi pak těsně předehnala sociální demokracie s 14,4 % hlasů národní socialisty, kteří získali 14,3 % hlasů.48 Únor 1948 se pak v bývalém politickém uherskohradišťském politickém okrese odrazil stejně jako jinde v republice – ve městech i na vesnicích se ujaly vedení akční výbory NF, jeţ „očišťovaly“ veřejný ţivot, zde především od „lidoveckého“ vlivu. Květnové volby 1948 v tomto okrese pak přinesly 90% vítězství jednotné kandidátce NF. Následné „budování socialismu“ se i zde projevilo v mnoha ohledech – v oblasti průmyslu se začalo znárodňovat, a to prve podniky velké a peněţní podniky (zřízení okresní pobočky Státní banky a Státní spořitelny v Uherském Hradišti), pozornost byla také věnována zakládání podniků nových a rekonstrukci podniků starých, aby tak okres, dříve ryze zemědělský, zprůmyslověl (podporován byl především těţký průmysl – strojírenství, ţelezářství).49 Co se týče zemědělství, na zbytkových statcích (ve Veselí nad Moravou) byla provedena revize pozemkové reformy a bylo započato zakládání jednotných zemědělských druţstev (zdruţstevňování). Získávání rolníků pro socialistickou hospodářskou velkovýrobu zde vzhledem k zemědělské tradici kraje vyţadovalo dlouhé přesvědčování a nátlak. Jiţ v roce 1949 však některých vesnicích byla druţstva zakládána. Socializace zemědělství zde pak byla na 90 % provedena v roce 1959.50 Také tendence zapojit řadu řemeslných dílen a ţivností do socialistického sektoru však naráţela ve velké míře na nesouhlas obyvatelstva, především samotných ţivnostníků, nicméně počátkem roku 1950 začíná v tomto ohledu prvý zlom, neboť zde byly ustaveny komunální podniky hostinských ţivností. Ty byly v krátké době přeměněny na Sdruţení komunálních podniků a postupně rozšiřovány o další sluţby. Vytvořily se také okresní průmyslové podniky a okresní stavební podniky, do nichţ byly včleněny další výrobní ţivnosti, pokud jiţ nebyly včleněny do jiných útvarů – např. do druţstev Stolařů Dřevoděl, druţstva obuvníků Svedrup,

47

KAPLAN, K.: Československo v letech 1945 – 1948, s. 48. TRAPL, M. – ZEMEK, M. a kol.: Slovácko, s. 287. 49 Tamtéţ, s. 290-298. 50 Tamtéţ, s. 289-291. 48

19

Oděvní sluţby, Oděvní tvorby a dalších. Důsledkem toho v následujících letech nebyly v dostatečné míře zajištěny sluţby pro obyvatelstvo.51 Kdyţ mluvíme o Slovácku, nelze nakonec nevzpomenout také svébytný slovácký folklór, jenţ se v oblasti projevuje jak v hmotné kultuře (typická lidová architektura, tradiční lidový oděv – kroj, rukodělné výrobky atd.), tak především ve způsobu ţivota, zvycích a tradicích, mezi něţ můţeme řadit typické slavnosti lidového roku (fašank, velikonoční zvyky, jízda králů, vinobraní, hody atd.), které jsou neodmyslitelně spojeny nejen s lidovými písněmi a tanci, ale také s tradičními pokrmy a nápoji.

51

Tamtéţ, s. 297.

20

4.

AKCE „TÁBOR“ - PŘÍPAD HAUPTMANN A SPOL.

Kdyţ po únorovém převratu začala Státní bezpečnost hledat v řadách občanů tzv. nepřátele lidově demokratického zřízení, rovnalo se odhalení takovýchto osob jistému profesnímu úspěchu52, a tak příslušníci StB za tímto účelem ve své práci neváhali vyuţít ani nezákonných metod. Zvláště v době před 9. sjezdem KSČ, konaném 25. – 29. května 1949, o to více vzrostla aktivita Státní bezpečnosti, ba přímo rivalita mezi jednotlivými krajskými velitelstvími, v odhalování co největšího počtu „reakčně zaměřených“ jedinců. Jelikoţ se příslušníci Krajského velitelství Státní bezpečnosti53 Gottwaldov mohli „pyšnit“ Světlanou54, nechtěli ani příslušníci KV StB Brno zůstat pozadu, a tak zorganizovali podobnou rozsáhlou akci55, která dostala pracovní název „Tábor“56. Příslušníci KV StB Brno, kteří zpracovávali nebo se jinak účastnili na řízení akce „Tábor“ po její operativní stránce byli zejména pracovníci 1. oddělení. Formálně akci „Tábor“ 52

Operativní pracovníci byli hodnoceni podle počtu zatčených osob, vyšetřovatelé dle rychlosti získání doznání obviněných (KAPLAN, K. – PALEČEK, P.: Komunistický reţim a politické procesy v Československu, s. 187.). 53 V reakci na nově vzniklou politickou situaci po únorovém vítězství KSČ vstoupily k 1.1.1949 v platnost zákony č. 286/1948 Sb. o národní bezpečnosti a č. 280/1948 Sb. o krajském zřízení, které se odrazily i v organizační struktuře SNB. Tak byla mimo jiné zřízena Krajská velitelství Státní bezpečnosti, jeţ měla k 1.1.1949 následující organizační strukturu: vedle velitele a jeho zástupce, pobočníka, osvětového důstojníka, kanceláře (podatelna, výpravna, spisovna a evidence) a administrativního oddělení (referáty: kádrový a osobní, hospodářsko – správní, dopravní) ji tvořilo šest oddělení – 1. obranné, 2. politické, 3. hospodářské, 4. výkonné (referáty: zjišťovací, sledovací, všeobecné objekty, operativní technika), 5. realizační (referáty: pro oddělení 1, pro oddělení 2, pro oddělení 3), 6. tzv. malá státní bezpečnost a věci cizinecké a tiskové. KV StB tak zhruba kopírovala organizační strukturu centrály. Jednotlivá oddělení přitom byla odděleními centrály s totoţným zaměřením instruována a kontrolována (DVOŘÁKOVÁ, J.: Státní bezpečnost v letech 1948 – 1953, s. 139, 141; srov. TOMEK, Prokop: Dvě protikomunistické skupiny na Moravě v 50. letech. In: Securitas Imperii, č. 12, Praha 2005, s. 246 – 247.). 54 Akce Světlana, jeţ je pokládána za jednu z největších provokací, vznikla k likvidaci jedné z nejrozsáhlejší ilegálních skupin působících na našem území – organizace Světlana (Světlana – Jarmila, Světlana – Makyta). Na podzim 1948 tuto z emigrace zakládá Josef Vávra – Stařík a jejím jádrem se posléze stávají bývalí partyzáni z Valašska. Cílem této rozsáhlé organizace, která však působila jen mezi podzimem 1948 a jarem 1949, bylo sdruţování lidí za účelem zvrácení poúnorových poměrů. Výsledkem akce Světlana bylo asi 800 vyšetřovaných osob, z nichţ 300 bylo odsouzeno k vysokým trestům – z toho 13 k trestu smrti. (RADOSTA, P.: Protikomunistický odboj, s. 107-118; srov. POSPÍŠIL, Jaroslav: Hyeny v akci. Vizovice 2003; srov. ŠEDIVÝ, Zdeněk: Světlana: I. Partyzánská brigáda Jana Ţiţky z Trocnova. Vimperk 1997.) 55 POSPÍŠIL, Jaroslav: Hyeny v akci. Vizovice 2003, s. 435. 56 Proč dostala akce pracovní název „Tábor“, není jasné. Jako odpověď se nabízí několik variant: 1) jeden z odsouzených v trestní věci Janda a spol. (tzv. studentské skupiny) Josef Janda byl členem spolku posluchačů Filozofické fakulty v Brně, který nesl název „Tábor“ (Národní archiv (dále jen NA), f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Petr Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, s. 38.); 2) příslušníci KV StB Brno vybudovali za účelem operativního zpracovávání akce „Tábor“ na Tišnovsku „tábor pro partyzány a parašutisty“; 3) méně pravděpodobná je pak varianta, ţe název vznikl zkomolením jména bývalého majora ČSA Ladislava Táborka, jehoţ význam v této akci bude vysvětlen níţe. Je však moţné, ţe ani jedna z nabízených variant neodpovídá skutečnému záměru pracovníků KV StB Brno pojmenovat akci právě „Tábor“.

21

velel tehdejší náčelník 1. oddělení Antonín Langmeyer (nar. 1913) – jím byl k operativnímu řízení akce pověřen Vlastimil Procházka (nar. 1920), který postupně soustřeďoval veškerou iniciativu do svých rukou. O případu byla podrobně informována také Procházkova nejbliţší nadřízená, tč. zástupkyně náčelníka 1. oddělení, Marie Lencová (nar. 1921). Kromě nich pak byli do agenturně – operativní činnosti zapojeni i další příslušníci KV StB Brno (František Folly, František Flom, Jaroslav Procházka a další), kteří však plnili pouze dílčí úkoly.57 V akci „Tábor“, která probíhala v průběhu roku 1949, byla příslušníky a spolupracovníky KV StB Brno pouţita série provokačních metod. Zejména šlo o trik hojně pouţívaný aţ do poloviny 50. let, v němţ bylo vyuţito práce agentů – provokatérů, kteří byli jako spojky domácího odboje i jako agenti zahraničních sluţeb nasazeni do nevýznamné skupiny protireţimně zaměřených jedinců, aby zde organizovali a dále rozšiřovali protistátní činnost tak, ţe udrţovali členy skupiny v domnění, ţe připravují ozbrojený puč vedoucí ke svrţení reţimu.58 Činností příslušníků a spolupracovníků KV StB Brno tak byla na území téměř celé Moravy v průběhu roku 1949 vybudována tzv. kontrolní síť, jíţ bylo cílenými provokacemi k ilegální činnosti vtáhnuto a instruováno asi 200 osob. Metodou tzv. převerbování byl ke spolupráci získán také agent – chodec prve pracující pro západní zpravodajskou organizaci, jeţ dále působil jako spojka ve zpravodajských hrách StB. Ten byl vyuţit k také velmi oblíbenému triku tzv. anglických dotazníků, jeţ měl dodávat „rozpracovaným“ osobám, které v něm měly buď zodpovědět otázky týkající se své ilegální činnosti, nebo zpravodajsky informovat o daných objektech zájmu. Tak dotazníky poslouţily jako výborný zdroj pro zatýkání.59 Vedle toho pouţila KV StB Brno i falešného organizování útěku do zahraničí, které končilo tím, ţe byly převáděné osoby v blízkosti hranic „náhodně“ zadrţeny hlídkou StB a následně uvězněny. Celková bilance akce „Tábor“: dva absolutní tresty, sebevraţda ve vazbě60, přes 170 zatčených a desítky zmařených lidských osudů. 57

NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. OZZ 00193/56, Zpráva o přešetření trestní věci proti Petru Křivkovi a spol. (tzv. akce „Tábor“), ze dne 21.12.1957, s. 4. 58 KAPLAN, K.: Nebezpečná bezpečnost, s. 89-90, 93. 59 KAPLAN, K. – PALEČEK, P.: Komunistický reţim a politické procesy v Československu, s. 179. 60 Na mezinárodní konferenci „Odboj a odpor proti komunistickému reţimu“ konané 16. dubna 2009 zmínil emeritní profesor univerzity Nancy Eugéne Faucher ve svém příspěvku „Petr Křivka a tzv. akce Tábor“ potřebu znovu prozkoumat případ údajné sebevraţdy JUDr. Jana Korejse, čs. reprezentanta a rekordmana ve skoku o tyči (FAUCHER, E.: Petr Křivka a tzv. akce Tábor. In Druhý den konference o odboji proti komunistickému reţimu, http://www.ustrcr.cz/data/mp3/odboj-odpor/sal1-0900-1045.mp3 (podle stavu ke dni 2.5. 2010), jehoţ smrt nastala během jeho tajné vazby v konspirační vile KV StB Brno v Hlinkách. Záleţitost je podezřelá hlavně proto, ţe materiály k jeho osobě byly bezprostředně po jeho údajné sebevraţdě oběšením zfalšovány, a tak byl Korejs pohřben pod jménem „František Šindelář“ jako osoba zadrţená při útěku do ciziny, to vše bez uvědomění jeho rodiny (NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. OZZ 00193/56, Podrobný rozbor tzv. akce „Tábor“, nedatováno, s. 5.). Vlivem celé této konspirace nelze vylučovat ani to, ţe Korejs zemřel následkem brutálního

22

4.1

NÁSTIN AKCE „TÁBOR“

I kdyţ není po tolika letech moţné přesně vykreslit, jak se záleţitosti týkající se akce „Tábor“ mezi léty roku 1948 a 1949 odehrály, na základě zpráv inspekce ministerstva vnitra, zpráv generální prokuratury, výpovědí odsouzených, příslušníků a spolupracovníků bývalého KV StB Brno, prokurátorů i soudců těchto procesů si lze o akci „Tábor“ udělat asi takovou představu: Jaroslav Pekárek, tč. nájemce restaurace Sokolovna v Novém Lískovci v Brně, byl koncem léta 1948 ve svém podniku navštíven agentem jedné z prchalovských zpravodajských organizací61, která pod vedením bývalého majora ČSA Ladislava Táborka působila v rakouském Salzburgu. Tento agent, který se představil jako Röck62, vyţadoval po Pekárkovi adresu na Jana Korejse, se kterým Pekárek v červenci 1948 pomohl k útěku za hranice svým známým (Jaroslavu Černému, Ţofii Lichnovské a Jaroslavu Smolinskému). Pekárek však Röckovi nevěřil, a proto s ním nejednal.63 Asi o měsíc později se však Röck (anebo jiný, neznámý agent) opět dostavil za Pekárkem a tentokrát s sebou přinesl i zpravodajský dotazník, který měl Pekárek předat Korejsovi. Jelikoţ však Pekárek Röckovi stále nedůvěřoval, svěřil se s touto záleţitostí svému příbuznému Petrovi Křivkovi.64 Bývalý voják západní armády Petr Křivka (nar. 1897), tč. revizor ČSD, byl tou dobou (v létě a na podzim 1948) častým hostem restaurace Starobrněnský pivovar v Brně, kde se svým známým, pronajímatelem restaurace Josefem Klimovičem, vrchním číšníkem Václavem Michlovským a místními štamgasty (Josefem Šinkovským, Radoslavem Krčkem, Karlem Vágnerem a jinými) často diskutoval o soudobé politické situaci v Československu. Toto „diskutování“ si lze dle zpráv revizního šetření akce „Tábor“ představit asi tak, ţe několik výslechu, coţ se následně pokusili příslušníci KV StB Brno zastřít. Viz také: Česká televize, Tajné akce StB (32/40). Akce Sportovec, http://www.ceskatelevize.cz/program/10209991308-28.10.2009-01:05-1.html (podle stavu ke dni 2.5. 2010). 61 Za 2. světové války byl Lev Prchala představitelem opozičního, protibenešovského, protisovětského, pravicově zaměřeného odbojového centra v Londýně. Po osvobození se do ČSR nevrátil, začal spolupracovat s odsunutými sudetskými Němci a propagovat myšlenku vytvoření středoevropské federace. Po únoru 1948 byl představitelem tzv. starého exilu, který byl však početně i politicky slabý. Snahy o usmíření s novým exilem nebyly úspěšné. Ze Salzburgu pracoval pro Prchalu major Ladislav Táborek, který se odtud snaţil organizovat československé podzemní hnutí (PACNER, Karel.: Československo ve zvláštních sluţbách. Pohledy do historie československých výzvědných sluţeb 1914 – 1989. Díl III. 1945 – 1961. Praha 2002, s. 11-12, 207, 212.). 62 Ve skutečnosti šlo zřejmě o Ladislava Javůrka, který byl s největší pravděpodobností agentem StB. (NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, s. 44). 63 Archiv bezpečnostních sluţeb (dále jen ABS), f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Protokol o výpovědi s Jaroslavem Pekárkem ze dne 17.5.1956, č. l. 50. 64 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, s. 46.

23

jedinců ve Starobrněnském pivovaře po pár pivech nadávalo na komunisty, spíš neţ tak, ţe by zde probíhaly fundované debaty a cíleně plánované schůzky politického rázu za účelem svrţení reţimu.65 I Vlastimil Procházka, jeţ byl později do skupiny osobně napojen, k tomu uvedl, ţe před infiltrací spolupracovníků StB to „byla taková plkavá skupina v Lískovci (vedle Starobrněnského pivovaru se Křivka a další později schází také v Pekárkově restauraci Sokolovna v Novém Lískovci – pozn. Š. B.)“.66 I přes to, ţe měli Křivka s Pekárkem poté v rukou zpravodajský dotazník, se situace ještě neubírala ţádným směrem. Poněkud důleţitý moment nastal aţ tehdy, kdyţ Křivka asi koncem října 1948 navštívil svého známého Antonína Ticháčka (nar. 1899), taktéţ zaměstnance ČSD, se kterým se za války seznámil v Anglii. Podle Ticháčkovy výpovědi informoval Ticháček Křivku tehdy o tom, ţe jej v předešlých dnech (zhruba začátkem října 1948) navštívil jeho známý Emil Ševčák, tč. autodopravce z Otrokovic, taktéţ bývalý příslušník západní armády, který Ticháčka varoval, ţe mají být zatýkáni bývalí západní vojáci. Ševčák měl proto v úmyslu emigrovat za pomoci svého známého Štěpána Gavendy67, který přechody přes hranice prováděl v oblasti Chebu, a tuto moţnost přechodu do zahraničí měl tehdy nabídnout také Ticháčkovi, přičemţ jej měl vyzvat, aby na nabídku upozornit také ostatní své známé z armády. Ticháček tak měl poté informovat svého známého Františka Bogataje68, který měl

65

NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, s. 53-55. 66 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. T 474/49, Přezkoumání akce „Tábor“, ze dne 10.3.1967, s. 5. 67 Štěpán Gavenda (nar. 1920), pocházel ze Zlínska, vyučen zámečníkem, v dubnu 1948 uprchl ze stanice SNB před zatčením do západního Německa. Z uprchlického tábora začal přecházet zpět do ČSR – přenášel dopisy, od června 1948 převáděl do západního Německa další osoby, v říjnu 1948 dostal doporučení na převedení bývalého majora čs. armády Františka Bogataje. V listopadu 1948 byl získán pro spolupráci s CIC, pouţíval krycí jméno Gastek, společně s Milošem Zemánkem (krycí jméno Mink) vybudoval rozsáhlou špionáţní síť v Praze, na Moravě i na Slovensku, do níţ byla zapojena celá řada civilistů, příslušníků SNB a vojáků. Aţ do svého zatčení, které se uskutečnilo 1.8.1949 v Praze na Wilsonově nádraţí, převedl přes hranice přes šedesát osob. V červnu 1950 byl Státním soudem v Praze odsouzen k trestu smrti, jeţ mu byl po odvolání změněn na doţivotí. V lednu 1952 však spolu s pěti dalšími vězni prchá z věznice Leopoldov, následně přechází hranice s úmyslem opět se zapojit do odbojové činnosti. U svého nařízeného Bogataje však jiţ nezískává důvěru. Dává se tedy do sluţby jiného agenta CIC a v říjnu 1952 se špionáţními úkoly přechází hranice do ČSR. Při zpáteční cestě byl však po přestřelce dopaden a v dubnu 1954 Krajským soudem v Uherském Hradišti odsouzen k trestu smrti, jeţ byl 28. června 1954 na Pankráci vykonán. (ROKOSKÝ, J.: Odboj za časů hanebnosti. Protikomunistická skupina Štěpán Gavenda, Miloš Zemánek a spol. In Druhý den konference o odboji proti komunistickému reţimu, http://www.ustrcr.cz/data/mp3/odboj-odpor/sal1-1100-1230.mp3(podle stavu ke dni 2.7. 2010).; srov. PACNER, K.: Československo ve zvláštních sluţbách, s. 259 – 261, 268 – 269.). 68 František Bogataj (nar. 1913), pocházel z Uherskohradišťska, vystudoval obchodní akademii, od roku 1934 důstojníkem čs. armády, od roku 1939 aktivně působil ve vojenské odbojové organizaci Obrana národa na Uherskohradišťsku, ještě na konci roku 1939 však před zatčením odchází přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii do Sýrie a pak do Francie, kde v lednu 1940 vstoupil do nově se tvořící čs. armády v Agde. Po pádu Francie se zachránil odchodem do Anglie, kde v roce 1942 prodělal parašutistický výcvik, byl povýšen na kapitána a jmenován velitelem paraskupiny CARBON, která byla v dubnu 1944 shozena na Moravě. Po válce jmenován majorem, avšak po únoru 1948 byl z armády propuštěn. V říjnu 1948 odchází prostřednictvím Štěpána Gavendy do západního Německa, aby mohl pracovat pro zahraniční odboj. Z Mnichova spolu s Rudolfem Drbohlavem

24

tehdy do zahraničí s Gavendou opravdu odejít.69 Ticháček se Ševčákem si nakonec měli odjezd z rodinných a materiálních důvodů rozmyslet, avšak Gavenda je měl vyzvat, aby v případě jejich zájmu či zájmu jiných důvěryhodných osob, Gavendu kontaktovali. Křivka měl na tuto informaci reagovat s velkým nadšením a projevit zájem o seznámení se s Gavendou,70 od nějţ měl chtít nejméně jednu z těchto záleţitostí: získat informace o svém synu Vladimíru Křivkovi, který v létě 1948 emigroval do západního Německa, prověřit si věrohodnost prchalovských agentů, kteří předtím navštívili Pekárka, zajistit odchod přes hranice pro některé své známé (prve šlo zřejmě o dvě ţeny a posléze pro svého známého ze Starobrněnského pivovaru Radoslava Krčka), nebo se prostě jen seznámit s agentem cizí moci, se kterým by měl zájem spolupracovat. Zda, kdy a za jakých okolností se měl Křivka s Gavendou setkat, nelze přesně stanovit, neboť v jednotlivých výpovědích existují v tomto ohledu nesrovnalosti. Zřejmě měl však Gavenda Křivku později navštívit a potvrdit věrohodnost zpravodajských dotazníků.71 Snad to byly právě Ticháčkovy konexe, co Křivku povzbudilo k tomu, ţe začal vyzývat své známé protikomunistického raţení, aby se snaţili získat do svého kruhu další jedince, nejlépe Gavendova typu. Skutečně průlomovou událostí, jejíţ absence moţná mohla ušetřit od pozdější perzekuce desítky osob, se v návaznost na tento Křivkův apel stalo seznámení se Josefa Šinkovského s příslušníky ČSA Václavem Štácem a poté i Františkem Jankem (nar. 1927), které se uskutečnilo pravděpodobně 12. února 1949.72 Štáce měl Šinkovský poznat v kavárně hotelu Evropa v Brně, kde jej měl jako letce oslovit pro spolupráci v ilegální činnosti a následně jej pozvat k sobě do bytu. Štác se však prve s touto věcí pochlubil svému příteli Františku Jankovi, taktéţ letci, s nímţ se dohodl, ţe celou věc nahlásí Obrannému zpravodajství (OBZ)73. Z příkazu jeho příslušníka, kapitána Růţičky, se řídil vlastní zpravodajskou skupinu pod patronací CIC, která působila při výcviku a vysílání agentů do ČSR. V souvislosti s ukončením činnosti zpravodajských skupin v SRN odchází v roce 1954 do USA, v Chicagu pracuje jako bankovní úředník, roku 1999 umírá ve Wisconsinu. (DUBEN, V.N.: Na všech frontách: Čechoslováci ve 2. světové válce. Praha 1992, s. 159; Ústav pro studium totalitních reţimů, Slovník k dějinám III. Odboje: František Bogataj, http://www.ustrcr.cz/cs/odboj-a-odpor-proti-komunistickemu-rezimu (podle stavu ke dni 2.7. 2010); srov. PACNER, K.: Československo ve zvláštních sluţbách, s. 259 – 262, 278 – 279, 283.). 69 ABS, fond Zvláštní vyšetřovací (dále jen f. ZV), arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Antonín Ticháček, Zápis o výpovědi ze dne 20.4.1950, č. l. 56. 70 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Antonín Ticháček, Zápis o výpovědi ze dne 23.8.1949, č. l. 17-23. 71 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Petr Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, s. 47-53. 72 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 475, Prošetření akce „Tábor“ – stíţnost ods. Ludmily Fliedrové, vyjádření spolupracovníka Pavla (František Janko) k akci „Tábor“, nedatováno, č. l. 146. 73 Obranné zpravodajství vzniklo z podnětu sovětského vojenského velení v lednu 1945 jako samostatná armádní sloţka u 1. čs. samostatného armádního sboru v SSSR. Jiţ od počátku pracovali jeho příslušníci, kteří byli převáţně důstojníci osvětové sluţby tohoto sboru (tedy komunisté), se sovětskými zpravodajci. V průběhu let

25

pak oba letci ihned napojili na Šinkovského, který je měl posléze seznámit s osobou Petra Křivky.74 Od této chvíle tak byla činnost osob kolem Křivky monitorována pracovníky OBZ a zanedlouho pak příslušníky KV StB Brno, kde dostal celý případ do rukou Vlastimil Procházka. Jak však uvedla zástupkyně náčelníka 1. oddělení Marie Lencová, spolupráci tohoto typu nebyla na KV StB v Brně věnována zvláštní pozornost, jelikoţ šlo o „normální“ záleţitost. Na významnosti případ získal aţ tehdy, kdyţ přišel jeden ze spolupracovníků KV StB Brno, agent – chodec Helmut Juříček, z Rakouska s doporučením na osoby Pekárka a Korejse.75 Helmut Juříček (nar. 1920), původním povoláním úředník, utekl v září 1948 přes Vídeň, Linec a Salzburg do německého pohraničního městečka Laufen. Zde se seznámil s jistým Kramářem, pracujícím pro Americkou výzvědnou sluţbu (CIC), kterému v důsledku toho, ţe byl bez prostředků, slíbil spolupráci. Proto v listopadu 1948 odešel zpět do ČSR, kde měl splnit jím uloţené úkoly (nesl různý mapový materiál). Při cestě zpět do Rakouska byl však 29.11. 1948 v prostoru Břeclav – Poštorná zadrţen pohraniční stráţí a předán orgánům KV StB Břeclav. Aby mu za tuto činnost nebylo zavedeno trestní stíhání, přislíbil orgánům spolupráci. Následně byl předán orgánům KV StB Brno, kde se jeho řídícími orgány stali Vlastimil Procházka a jeho nadřízený Antonín Langmeyer, jimiţ byl 23.12. 1948 vyslán opět do Rakouska, aby „ukázal, co umí, a donesl vše, co mohl“. Zde uţ ale Kramář neměl o jeho sluţby zájem, neboť mu po jeho pozdním návratu nevěřil, a tak přijal Juříček nabídku jistého Slatinského, ţe jej seznámí s jistým agentem prchalovské organizace v Salzburgu. Tímto nebyl nikdo jiný neţ agent Röck, který Juříčka napojil na svého vedoucího, majora Táborka, který o jeho spolupráci projevil zájem. Za nedlouho tak Juříček obdrţel od Táborka adresy Pekárka (se kterým se navíc Juříček osobně znal), Korejse a jiných, které měl v ČSR navštívit se zpravodajskými dotazníky, jeţ měli pro Táborka vyplnit.76 Z dostupných informací vyplývá, jak uţ bylo naznačeno i výše, ţe důvěru k osobám, ke kterým poslal Juříčka a předtím Röcka, choval Táborek zřejmě z podnětu bývalých občanů Československa Černého, Smolinského a Lichnovské, kteří se za hranice dostali právě pomocí Pekárka, Korejse a jiných

došlo k řadě organizačních změn, včetně změn názvů, avšak hlavní náplní práce OBZ bylo získávání a prověřování informací k jednotlivým osobám či skupinám ve vztahu k armádě, jehoţ součástí se tak stala i očista armády od nespolehlivých osob. V letech 1948 – 1951 se k tomuto účelu běţně pouţívalo zpravodajských her a provokací (DVOŘÁKOVÁ, J.: Státní bezpečnost v letech 1948 – 1953, s. 208-209.). 74 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Petr Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, s. 55-56. 75 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Protokol o výpovědi s Marií Lencovou ze dne 11.5.1956, č. l. 39. 76 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Protokol o výpovědi s Helmutem Juříčkem ze dne 6.5.1956, č. l. 10-11.

26

a s Táborkem navázali kontakt. Ve výpovědích panuje zmatek ohledně zpravodajských dotazníků – jednotlivé výpovědi působí, jakoby tyto donesl buď Röck anebo aţ právě Juříček. Lze se však domnívat, ţe prve přinesl zpravodajský dotazník agent Röck, a to pro Korejse – ten však skončil v rukou Křivky. A tak zřejmě proto, byl Táborkem vyslán s dalšími dotazníky Juříček. Ten, kdyţ přešel hranice (zřejmě konec února 1949), informoval o zpravodajských dotaznících a o osobách, které jimi měly být tzv. vytěţováni (například Karel Vintr měl poskytnout informace o národním podniku První brněnská strojírna)77, svého nadřízeného Antonína Langmeyera. Jelikoţ ten jej instruoval, ať se na skupinu, o které byl jiţ informován přes Štáce a Janka prostřednictvím Vlastimila Procházky, napojí, jeho úkoly od CIC v Salzburgu a od KV StB Brno se pokrývaly. Na tomto místě je tak opět vhodné se ptát po kompetentnosti Röcka – kvůli jeho moţné spolupráci s StB mohlo být vše předem smluveno. Zpravodajské dotazníky pak byly na stanici KV StB v Brně Langmeyerem rozmnoţeny a předány Juříčkovi (agentu Hellovi) s tím, aby je Pekárkovi, Křivkovi a dalším rozdal.78 Aţ dosud se zřejmě nedá mluvit o skupině Petra Křivky nebo dokonce o ilegální organizaci. Změna však nastává, kdyţ se oba agenturní směry KV StB Brno setkávají jednoho dne na předem domluvené schůzce (zřejmě někdy na přelomu února a března 1949), která se odehrála ve Starobrněnském pivovaru a pokračovala v Sokolovně v Novém Lískovici. Této první oficiální schůzky „protistátní“ organizace se zúčastnili oba letci (ve skupině nazýváni jako „Franta – letec“ a „Vašek – letec“), Josef Šinkovský, který je přivedl, Petr Křivka, Karel Vágner, také Václav Michlovský, který je obsluhoval a později, v Novém Lískovci, na ně čekali Jaroslav Pekárek a Helmut Juříček (dále jako Hella). Cílem bylo vzájemné seznámení a informování se o stycích a moţnostech. Hella zde (anebo snad i později) předloţil Křivkovi a ostatním zpravodajské dotazníky, ale protoţe nikdo dlouho nevyvíjel potřebnou aktivní činnost,79 byla první zpravodajská zpráva (smyšlené údaje o brněnském letišti) vypracována příslušníkem OBZ, kpt. Růţičkou, a Františkem Jankem (dále jako „Franta – letec“) předána Hellovi,80 ten ji pak dle instrukcí potřebně přepracoval pro Salzburg, nechal schválit svým nadřízeným, Antonínem Langmeyerem, a poté odevzdal Táborkovi. Tak byly i všechny další zprávy získané členy skupiny upravovány na KV StB v Brně, takţe do Salzburgu chodily 77

ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Protokol o výpovědi s Vlastimilem Procházkou ze dne 27.5.1956, č. l. 4. 78 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Petr Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, s.58-59. 79 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Petr Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, s. 56-60. 80 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Protokol o výpovědi s Františkem Janko ze dne 1.6.1956, č. l. 13.

27

kusé, nezajímavé informace. Kuriózním na tom bylo také to, ţe zatímco Hellovi bylo známo, ţe jsou oba letci agenty StB, tito to o Hellovi nevěděli. I proto byla prvá špionáţní zpráva od „Franty – letce“ pro Hellu jiţ předem upravena.81 Takto byla příslušníky KV StB Brno rozehrána hra, ve které uţ nešlo o pouhé sledování Křivky a jeho společníků – místo toho nastoupila na scénu rozsáhlá provokační činnost, jeţ ve svém důsledku poznamenala osudy desítek jedinců. Vlastimil Procházka, který se stal z rozkazu náčelníka Langmeyera po operativní stránce vedoucím celé akce, vedl prostřednictvím spolupracovníků KV StB Brno Křivku a ostatní členy skupiny k rozšiřování celé organizace a konání protistátní, zejména špionáţní činnosti.82 Členové organizace byli například nabádáni ke shromaţďování zbraní, střeliva, potravin a léků pro dobu, kdy mělo dojít v republice k ozbrojenému převratu, k obstarávání jedů k odstraňování nepohodlných osob, součástek k vysílačkám, údajů o moţnostech vysazení parašutistů ze západu a také jiţ výše zmíněných špionáţní zpráv, které následně končily v rukou KV StB Brno.83 Na pokyn spolupracovníků nebo přímo pracovníků KV StB Brno byly také skupině dodány a na příkaz rozšiřovány protistátní letáky, vydány rozkazy č. 1 a č. 2, provedena krádeţ trhavin a připojováni další členové, čímţ organizace nabyla masového charakteru.84 Páteří celé akce „Tábor“ se stal František Janko, všemi nazývaný jako „Franta – letec“, který se svých provokací dopouštěl nejen pod přímým řízením Vlastimila Procházky, ale také vlivem své horlivosti. Jelikoţ neměl zaměstnání, věnoval se celé dny agenturní činnosti, k níţ obdrţel od KV StB motocykl a dle potřeby také automobil. Byl v denním styku s Křivkou a dalšími, byl hlavní spojkou celé, později velmi rozsáhlé organizace, jíţ vydával i bez vědomí StB pokyny k činnosti.85 Asi v dubnu nebo květnu 1949 pak vstoupil do celé akce přímo Vlastimil Procházka jako kpt. Willi, který ve skupině vystupoval jako vedoucí celého odboje v ČSR. Křivkově skupině slíbil materiální zabezpečení a nechal o sobě znát, ţe má své lidi na StB a jiných klíčových místech, aby se tak členové skupiny nebáli vyvíjet větší aktivitu.86 Aby podtrhl svou důleţitost, vybudoval ze zbraní, které od členů sbíral „Franta – letec“, a zbraní

81

NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Petr Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, s. 60-61. 82 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. T 474/49, Přezkoumání akce „Tábor“, ze dne 10.3.1967, s. 6-7. 83 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. T 474/49, Přezkoumání akce „Tábor“, ze dne 10.3.1967, s. 7-8. 84 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. II, Zpráva o prošetření stíţnosti ods. Ludmily Fliedrové ze dne 12.6.1956, č. l. 10-11. 85 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. II, Zpráva o prošetření stíţnosti ods. Ludmily Fliedrové ze dne 12.6.1956, č. l. 15. 86 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. II, Zpráva o prošetření stíţnosti ods. Ludmily Fliedrové ze dne 12.6.1956, č. l. 11.

28

KV StB Brno (kulomety a samopaly) v Tišnově u Brna skladiště zbraní, jichţ mělo být vyuţito v době protikomunistického převratu. Tímto skladištěm však měla být pouze později prokázána vysoká nebezpečnost organizace a její dalekosáhlé přípravy ke zničení komunistického reţimu formou ozbrojeného puče.87 Vedle skladiště zbraní pak byl rovněţ na Tišnovsku vybudován konspirační tábor pro ilegalisty, partyzány a parašutisty, kteří měli údajně být za účelem převratu na Moravě vysazeni. Tito spolu/pracovníci brněnské StB pod zástěrkou neprozrazení ilegality sice zamezovali tomu, aby skupina prováděla teroristické akce, avšak toto se dělo na úkor rozšiřování skupiny o další členy (letákové akce, špionáţní zprávy).88 Jejich prostřednictvím bylo také Křivkovi postupně upevňováno nejen sebevědomí potřebné pro konání „ilegální“ činnosti, ale také autorita, neboť bylo záměrem StB, aby byl chápán jako vedoucí celé ilegální organizace, která si začala říkat Stříbrná liška a později Ústřední vedení odboje (ÚVO) a 9909.89 Revizním šetření však bylo zjištěno, ţe bez provokací KV StB Brno by Křivka a ostatní „ilegální“ činnost těţko páchali, neboť sami pro to neměli dostatek schopností a zkušeností. Šlo pouze o to, ţe k příslušníkům a spolupracovníkům StB měl Křivka a další takovou důvěru, ţe se řídil jejich pokyny.90

87

NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. T 474/49, Přezkoumání akce „Tábor“, ze dne 10.3.1967, s. 7. 88 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. II, Zpráva o prošetření stíţnosti ods. Ludmily Fliedrové ze dne 12.6.1956, č. l. 13-14. 89 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. T 474/49, Přezkoumání akce „Tábor“, ze dne 10.3.1967, s. 9. 90 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. T 474/49, Přezkoumání akce „Tábor“, ze dne 10.3.1967, s. 5.

29

4.2

PŘÍPAD ALBERT HAUPTMANN A SPOL.

Nasazení agentů StB do málo významné protireţimně smýšlející skupinky osob se tak v případě akce „Tábor“ prokázalo jako účinný nástroj na odhalování velkého počtu státních nepřátel. Pod přímý dohled KV StB Brno se tak mezi koncem dubna aţ začátkem června 1949 dostává i malá skupinka osob kolem Alberta Hauptmanna, jejíţ činnost zpočátku jen nepřímo souvisela s činností Křivkovy skupiny. Infiltrací Františka Janka do středu skupinky osob, které se kvůli svému protireţimnímu raţení pokusily zprostředkovat přechod přes hranice několika dalším osobám, byla skupina přímo napojena na Křivkovu organizaci, tudíţ začala být řízena a instruována KV StB Brno. Byl tak zaprvé změněn okruh jejich činnosti, a to směrem k připravování se na neuskutečnitelný státní převrat, a za druhé rozšiřován okruh osob páchajících tuto protistátní aktivitu. Aţ měla StB v rukou dostatečný počet usvědčujících materiálů a byl rozličnými způsoby napojen značný počet osob, byla v srpnu 1949 provedena „realizace“ skupiny. Prostřednictvím výslechů byl okruh osob ještě rozšířen, aţ bylo nakonec v červnu 1951 v procesu se skupinou vedenou pod názvem Albert Hauptmann a spol., která byla jednou z jedenácti skupin souzených Státním soudem v Brně v rámci akce „Tábor“, za protistátní činnost odsouzeno celkem 23 osob. Následující popis událostí, odehrávající se převáţně v průběhu roku 1949 ve Veselí nad Moravou, Uherském Hradišti a dalších slováckých městech či vesnicích, nebude čistě chronologický – rozbor působnosti skupiny si vyţaduje spíše tématické členění a navíc, dokonalou chronologii by stejně materiály z produkce StB neumoţnily. Časová návaznost však bude v rámci moţností, co nejvíce respektována – zejména tam, kde bude podstatná pro kontext událostí, bude učiněn pokus o její rekonstrukci.

4.2.1

Činnost osob a zformování skupiny před napojením agenta StB

Podle dostupných informací se ještě před provokační činností agenta KV StB Brno „Franty – letce“ na Slovácku začalo seskupovat několik osob, které z určitých důvodů nesouhlasily s poúnorovým vývojem v Československu, a tak chtěly, lidově řečeno, „něco dělat“. Na samém počátku těchto událostí stojí jiţ výše zmíněná skutečnost, ţe Antonín Ticháček na podzim roku 1948 prostřednictvím svého známého Emila Ševčáka navázal kontakt s agentem

30

– chodcem Štěpánem Gavendou, jelikoţ chtěl ze strachu, ţe bude jako bývalý voják západní armády zatčen, emigrovat.91 Z jednotlivých výpovědí si lze vydedukovat, ţe se Ticháček o této své konexi musel zmínit svému známému Petru Křivkovi, který jej při svých jízdách do Veselí nad Moravou příleţitostně navštěvoval, a také Albertu Hauptmannovi (nar. 1892), se kterým Ticháček obvykle kritizoval soudobé poměry na schůzkách legionářů ve Veselí nad Moravou, neboť tito měli později (nezávazně na sobě) Ticháčka ţádat o zprostředkování styku s Gavendou.92

4.2.1.1

Prostředkování převodu přes hranice pro Leoše Grunda

Albert Hauptmann, jak uvádí ve své výpovědi, se zavázal hostinskému Vilému Grundovi, ţe se pokusí zajistit přechod přes hranice pro jeho syna a svého kmotřence Leoše Grunda, jemuţ hrozilo vyhození z lékařské fakulty.93 Zda k této první „ilegální“ aktivitě, která se navíc netýkala jeho osoby, vedla Hauptmanna na religiózním Slovácku jistě důleţitá okolnost, ţe se stal při Grundově biřmování Hauptmann jeho kmotrem, nebo jej jako ţivnostníka a bývalého příslušníka druhého odboje k tomu vedla spíše čirá nenávist k reţimu, nelze na tomto místě zodpovědět. Zprostředkovávání převodu přes hranice pro Grunda se však stalo jakýmsi spouštěcím mechanismem ilegální činnosti pro několik dalších osob. Podle jednotlivých výpovědí a také revizního šetření si lze o této akci udělat následující obrázek: Hauptmann ve věci vyhledal Ticháčka (musel tedy tušit, jaké má moţnosti), který měl okolnosti dohodnout s Gavendou. Grundovi bylo vzkázáno, ať k sobě seţene někoho dalšího, neboť převod jednoho člověka neměl pro Gavendu význam, a doporučeno, co všechno si má na cestu přichystat (valuty, kolik oblečení, jídla a cigaret). Gavenda si také za své převody přes hranice, které prováděl v oblasti obce Klenčí pod Čerchovem na Chodsku, účtoval určitý obnos (patrně 4 000 Kčs).94 Ve stanovený den pak Ticháček doprovodil Grunda a dalšího mladíka, studenta teologie, na smluvené místo – vlakovou stanici Louky u Otrokovic, poblíţ které Gavenda pracoval, odkud měla být zahájena 91

ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Opis zprávy psané vlastnoručně Ticháčkem po jeho zatčení, č. l. 16. 92 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Albert Hauptmann, Zápis o výpovědi ze dne 23.8.1949, č. l. 16; ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Opis zprávy psané vlastnoručně Ticháčkem po jeho zatčení, č. l. 16-17. 93 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Albert Hauptmann, Zápis o výpovědi ze dne 23.8.1949, č. l. 59. 94 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Antonín Ticháček, Zápis o výpovědi ze dne 23.8.1949, č. l. 19; ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Antonín Ticháček, Zápis o výpovědi ze dne 20.4.1950, č. l. 59-60.

31

cesta do Bavorska. Ticháček však ještě předtím vyzval Petra Křivku, který dříve projevil markantní zájem o kontakt s Gavendou, aby se ke schůzce taktéţ připojil, má-li zájem. Ten Křivka stále skutečně měl, a tak na smluveném místě vyčkávali Gavendu Ticháček, Křivka a dva studenti (podle některých informací také Ševčák95). Kdyţ tento nepřicházel, rozhodli se přítomní jít jej vyhledat, na coţ měl být Gavenda později rozezlen, neboť měl dříve Ticháčkovi klást na srdce, aby jej vyhledával vţdy sám. Ticháčkovi měl zakázat, aby jej dále vyhledával a Křivkovi měl odmítnout jeho poţadavky s tím, ţe pouze poskytuje převody přes hranice.96 Podle jiných výpovědí však měli Křivka s Ticháčkem odjet poté, co Gavenda dlouho nepřicházel, a studenty měl Gavendovi předat právě Ševčák. Výpovědi Křivky a Pekárka pak zase utvrzují skutečnost, ţe při své zpáteční cestě se měl Gavenda u Křivky, jehoţ adresu měl získat od Ševčáka, zastavit, informovat o zdařilém převodu dvou studentů a následně potvrdit věrohodnost Pekárkem drţených dotazníků.97 Ve věci však existují také nesrovnalosti týkající se datace události – Křivka v administrativních protokolech uvádí, ţe se tato schůzka s Gavendou uskutečnila uţ srpnu 1948,98 coţ je ovšem velmi nepravděpodobné vzhledem k tomu, ţe v tuto dobu Křivka s Pekárkem neměli ještě ani v rukou Röckovy dotazníky, a uţ vůbec nemohla být řeč o zprostředkování styku se zahraničím pro skupinu, která v té době ještě neexistovala. Také Ticháčkův nakonec neuskutečněný přechod přes hranice se s největší pravděpodobností uskutečnil aţ na konci října 1948. Naopak pravděpodobná je varianta, kterou uvádí Hauptmann i Ticháček, ţe se převod Grunda uskutečnil někdy v lednu 1949,99 tedy krátce předtím, neţ začala být Křivkova skupina ovládána agenty StB. Doba Grundova převodu je totiţ podstatná, neboť se jeví jako věrohodná skutečnost, uvedená v Ticháčkově vlastnoruční výpovědi, ţe zanedlouho poté měl Křivka Ticháčka informovat o vznikající protistátní organizaci v Brně a instruovat jej k činnosti. (Křivka měl totiţ tou dobou Ticháčka často navštěvovat, neboť měl zájem o převedení několika osob do zahraničí Gavendou, který byl však v té době k nezastiţení, anebo jiným převaděčem.) Ticháček k tomu uvádí: „Tak Křivka

95

NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Petr Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, s. 47. 96 .ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Antonín Ticháček, Zápis o výpovědi ze dne 23.8.1949, č. l. 21-22; ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Antonín Ticháček, Zápis o výpovědi ze dne 20.4.1950, č. l. 60. 97 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Petr Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, s. 49-50. 98 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Petr Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, s. 49. 99 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Albert Hauptmann, Zápis o výpovědi ze dne 23.8.1949, č. l. 59; ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Antonín Ticháček, Zápis o výpovědi ze dne 23.8.1949, č. l. 21.

32

jezdil ke mně, zda-li bych nenašel jinou spojku, coţ jsem nemohl najíti. A také počal mi vyprávěti, jak by se mělo u nás začíti s organizací podzemní.“100 Ticháček, který měl Křivkovi přislíbit spolupráci v jeho skupině, měl prve „oťukávat“ lidi ve svém okolí, zjišťovat jejich názory na vnitropolitickou situaci a snaţit se získávat spolupracovníky pro pozdější eventuální zapojení. Alberta Hauptmanna měl přitom označit za vhodnou osobu k tomu, aby se stal velitelem místní odbojové skupiny.101 To, ţe je v jiných Ticháčkových výpovědích a také výpovědích Hauptmanna uváděno, ţe Křivka instruoval Ticháčka a ten posléze Hauptmanna k zaloţení odnoţe brněnské ilegální organizace na Slovácku jiţ na podzim 1948, lze povaţovat za konstrukci StB, která tím zřejmě chtěla zakrýt význam svých agentů. Nutno však dodat také to, ţe se v pozdější tzv. Slovácké skupině stejně aţ do příchodu agenta „Franty – letce“ (kromě dalších pokusů o zprostředkování přechod přes hranice) nic nedělo.

4.2.1.2

Prostředkování převodu přes hranice pro Jana Horsáka

V jarních měsících 1949, pravděpodobně v březnu, přišel za Hauptmannem jeho bývalý učeň František Pavlas (nar. 1921), tč. zaměstnanec podniku Let Kunovice, aby se informoval, zda nezná lidi, kteří by se chtěli účastnit skupinového, ozbrojeného přejezdu hranic, který plánoval strýc jeho manţelky Jan Horsák102 – osoba, která výrazně ovlivnila spád dalších událostí. Jelikoţ však Horsák nebyl souzen v Hauptmannově procesu, omezme vylíčení jeho činnosti jen na to, co se bezprostředně dotklo Hauptmannovy skupiny. Jan Horsák (nar. 1917), tč. bez zaměstnání, se rozhodl kvůli nespokojenosti s vývojem situace v ČSR, vlastním pracovním neúspěchem (odebrání národní správy v Mikulově a nemoţnost jejího opětovného získání) a mnohým potyčkám s StB103 jiţ v březnu 1948 emigrovat. Ještě před samotným přechodem hranic byl však hlídkou SNB v obci Klenčí pod Čerchovem zadrţen a umístěn do vazby, kde setrval aţ do prosince 1948, kdy byl propuštěn na svobodu. Jelikoţ si po svém propuštění nemohl najít zaměstnání, začal brzy na útěk znovu

100

ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Opis zprávy psané vlastnoručně Ticháčkem po jeho zatčení, č. l. 17. 101 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Antonín Ticháček, Zápis o výpovědi ze dne 23.8.1949, č. l. 23; NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. T 474/49, Přezkoumání akce „Tábor“, ze dne 10.3.1967, s. 19. 102 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS František Pavlas, Zápis o výpovědi ze dne 1.9.1949, č. l. 8-9. 103 Od června 1945 do března 1948 na něj bylo učiněno celkem 14 trestních oznámení (ABS, f. ZV, arch. č. V2680 Brno, Operativní materiál, Jan Horsák z Kunovic – protistátní činnost, ze dne 15. 3. 1948, č. l. 38-40.).

33

pomýšlet.104 Jak přesně však na jaře 1949 Horsák svůj útěk plánoval, není úplně zjevné, jelikoţ se v jednotlivých materiálech v tomto ohledu vyskytuje řada nesrovnalostí. Budeme-li však povaţovat za směrodatná Horsákova svědectví z let 1955105 a 1956106, lze předpokládat, ţe se události Horsákových pokusů zprostředkovat si přechod hranic seběhly asi takto: Horsák se se svým úmyslem znovu se pokusit emigrovat měl svěřit svému známému z partyzánské skupiny CARBON Antonínu Noskovi (nar. 1920), který se k jeho záměru připojil vzhledem k tomu, ţe byl při očistě vyloučen z vysoké školy, takţe chtěl dostudovat lékařskou fakultu v zahraničí.107 Horsák pak v otázce způsobu, jakým se chtěli za hranice dostat, uvádí, ţe se prve s Noskem shodli, ţe bude nejlepší, kdyţ překročí hranice společně s větším mnoţstvím osob, které by byly ozbrojeny, aby si tak v případě potřeby mohli přechod vynutit násilím. Z tohoto důvodu měli oba začít hledat další osoby, které by s nimi tímto způsobem chtěly hranice překročit. Takto se pak k jejich plánu měli připojit major Josef Šesták z Míkovic, Antonín Habarta, Jan Komínek, František Štěrba a František Hruška, všichni z Kunovic.108 Hledáním dalších vhodných osob Horsák pověřil také svého příbuzného Pavlase, který, jak je uvedeno výše, s tímto přišel ke svému bývalému zaměstnavateli Hauptmannovi, kterého povaţoval za důvěryhodnou osobu. Hauptmman však tehdy označil Horsákův záměr za absurdní a po Pavlasovi Horsákovi vzkázal, má-li o útěk do zahraničí zájem, ať jej osobně navštíví.109 Kdyţ se Horsák k Hauptmannovi dostavil, vytknul mu Hauptmann jeho nápad s tím, ţe pro dané osoby by mohl zařídit přechod bezpečně, čímţ myslel prostřednictvím Gavendy. A jelikoţ se Horsák prezentoval jako osoba mající důleţité poslání a také si vykonstruoval, jak bude rozvedeno níţe, několik lţivých historek, aby (podle svých slov) „byl důleţitým člověkem, ohroţeným zatčením a tím docílil na Hauptmannovi a spol. převod za hranice“110, měl mu Hauptmann do doby převodu poskytnout azyl.111 Mezitím měl 104

ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Horsák Jan a spol., OVS Jan Horsák, Zápis o výpovědi ze dne 7.9.1949, č. l. 35-37. 105 NA, f. Státní prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 4 Nt 34/56, Dopis Jana Horsáka reviznímu odboru ministerstva spravedlnosti, ze dne 26.12.1955. 106 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Protokol o výpovědi s odsouzeným Janem Horsákem ze dne 28.5.1956. 107 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Horsák Jan a spol., OVS Antonín Nosek, Zápis o výpovědi ze dne 6.9.1949, č. l. 10. 108 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Horsák Jan a spol., OVS Jan Horsák, Zápis o výpovědi ze dne 7.9.1949, č. l. 38, 42. 109 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS František Pavlas, Zápis o výpovědi ze dne 1.9.1949, č. l. 9-10. 110 NA, f. Státní prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 4 Nt 34/56, Dopis Jana Horsáka reviznímu odboru ministerstva spravedlnosti, ze dne 26.12.1955, s. 1. 111 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Albert Hauptmann, Zápis o výpovědi ze dne 23.8.1949, č. l. 18-19.

34

Hauptmann o této záleţitosti informovat Ticháčka, který přislíbil, ţe se pokusí vyhledat Gavendu, aby s ním potenciální přechod pro Horsáka a spol. mohl domluvit. Ticháček jel několikrát hledat Gavendu do Louk, avšak ani jednou jej nenašel. Proto Ticháček i s Hauptmannem odjeli do Otrokovic k Emilu Ševčákovi, který jim sdělil, ţe Gavendu jiţ dlouho neviděl a slíbil, jakmile se ukáţe, ţe jej za nimi pošle.112 Zanedlouho měl pak Gavenda vzkázat, ţe cesta je momentálně neprůchodná, ţe je s převodem nutno počkat na dobu neurčitou. Jelikoţ se uţ měl v tuto dobu Horsák skrývat u Hauptmanna asi dva týdny, vyzval jej Hauptmann, aby jeho dům opustil. Tak učinil v souladu s tím, ţe začal zjišťovat, ţe Horsákovi ţádné nebezpečí nehrozí.113 Kdyţ se ani po delší době nejevila moţnost přechodu přes hranice s Gavendou reálná, začal Horsák v této věci apelovat (mimo jiné) na svého známého z divadelního spolu Tyl v Uherském Hradišti Ladislava Nováka, kterého po svém propuštění z vazby začal navštěvovat v jeho projekční kanceláři v Uherském Hradišti. Prve se u něj pokoušel získat zaměstnání, které mu však Novák nemohl poskytnout. Posléze jej však záměrně vyhledával, neboť vycítil, ţe je „protireţimně zaměřen“.114 Novákova „ilegální“ činnost před napojením se na Hauptmanna vypadala dle dostupných materiálů asi takto: Stavební inţenýr Ladislav Novák (nar. 1906), který byl při očistě také vyloučen ze studií na lékařské fakultě, měl totiţ zálibu v geologii a v dělání různých chemických pokusů (měl také zkušenosti s výrobou jedů, které v podobě bonbonů jako člen odbojové skupiny nabízel německým vojákům a dodával partyzánským skupinám).115 Pravděpodobně na podzim 1948 se Novák seznámil s inţenýrem Tomášem Bočkem (nar. 1894), který byl dvakrát z politických důvodů zbaven svého postu – prve vedoucího a později vedoucího výstavby elektrárny, a tak se později téţ zajímal o moţnosti odchodu do zahraničí, jelikoţ v ČSR nemohl získat vhodné pracovní místo. Ještě neţ mu však na jaro 1949 chtěl Novák napomoci s odchodem do zahraničí, vyměnili si tito své poznatky o geologii a nalezištích uranové rudy v ČSR, o něţ se oba zajímali.116

112

ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Antonín Ticháček, Zápis o výpovědi ze dne 23.8.1949, č. l. 26-27. 113 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Albert Hauptmann, Zápis o výpovědi ze dne 23.8.1949, č. l. 19-20. 114 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Horsák Jan a spol., OVS Jan Horsák, Zápis o výpovědi ze dne 7.9.1949, č. l. 45. 115 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Ladislav Novák, Zápis o výpovědi ze dne 16.9.1949, č. l. 17, 20, 40. 116 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Tomáš Boček, Zápis o výpovědi ze dne 5.4.1950, č. l. 13; NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Petr Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, s. 68-70.

35

Jan Dědek (nar.1914), tč. stolařský mistr, kterému Novák na podzim 1948 projektoval stavbu domu a který na jaro 1949 k Novákovi ohledně stavby dále docházel, informoval zase Nováka o tom, ţe na Olomoucku má působit ilegální skupina vlastnící vysílačku, o kteréţto se Dědek dozvěděl od jistého Vinického, jeţ Dědkově rodině zprostředkovával šmelený textil. Novák měl Dědkovi sdělit, ţe by měl pro Vinického skupinu zprávy, které by mohli odvysílat do zahraničí. Obsah později předané zprávy se měl údajně týkat dolování uranové rudy na Jáchymovsku, jejích nových nalezištích v Úpicích a Malých Svatoňovicích, popisu a polohy dolu, kterou Novák získal od Bočka, a dále informace o tom, ţe Vávra – Stařík byl zrádce, který spolupracoval s Němci, aby si na něj v zahraničí dávali pozor. Dědek, který měl nakonec zprávu Vinickému skutečně předat, ve výpovědi v rámci prováděné revize uvedl, ţe i kdyţ byl organizován v KSČ, neměl dostatečný politický přehled, a tak věřil Vinickému, který mu vyhroţoval tím, ţe Dědek jako komunista špatně dopadne poté, co bude v ČSR proveden převrat, jestliţe se alespoň nějakým způsobem nebude angaţovat v ilegálním hnutí. Revizním šetřením však bylo zjištěno, ţe nejenţe na Olomoucku skupina mající vysílačku neexistovala, ale také ţe je velmi pravděpodobné, ţe byl Vinický spolupracovníkem StB. Novák tak po Dědkovi předal zprávu, která nakonec skončila v kamnech, jak v rámci revize Vinický uvedl.117 Horsák, který si byl zřejmě alespoň do jisté míry vědom těchto Novákových „ilegálních“ aktivit, si ve snaze působit jako důleţitá osoba, která nutně potřebuje být převedena do zahraničí, přikresloval a vymýšlel různé historky o jeho stycích s vlivnými osobami. Kromě toho, ţe na potkání vyprávěl o svých známostech s představiteli národně – socialistické strany Drtinou, Krajinou, Zenklem a dalšími vysoce postavenými funkcionáři,118 si vymyslel historku o tom, jak se náhodně seznámil se zaměstnancem velvyslanectví USA v Praze, který jej ze svého postu pověřil vybudováním zpravodajské sítě, která by velvyslanectví podávala povšechné informace, které by dopomohly k uskutečnění státního převratu v ČSR.119 S tímto si Horsák na Novákovi vyţádal, aby mu připravil zprávu o výskytu uranové rudy v ČSR, pro kterou měla být poslána spojka – Horsákův známý Alois Blaţek, jemuţ bylo vymyšleno krycí jméno Mario. Ten byl Horsákem vyzván, aby se tvářil a choval důleţitě a aby zprávu, kterou mu měl Novák předat, následně zničil. I výpovědi prováděné 117

NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Petr Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, s. 71-75. 118 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Albert Hauptmann, Zápis o výpovědi ze dne 23.8.1949, č. l. 18. 119 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Protokol o výpovědi s odsouzeným Janem Horsákem ze dne 28.5.1956, č. l. 69; ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Horsák Jan a spol., OVS Jan Horsák, Zápis o výpovědi ze dne 7.9.1949, č. l. 41-42.

36

v rámci revize se však liší v tom, zda Novák Blaţkovi zprávu předal či ne.120 Pokud ano, bylo by kuriózní, ţe obě Novákem předané zprávy měly přijít podobným způsobem v niveč. Nicméně Horsákovy mystifikace svůj úkol splnily, neboť Novák spolu se svým známým Augustinem Matúšem (nar. 1913), tč. stavitelem, se Horsákovi přechod skutečně snaţil zajistit. To však Novák později odůvodňoval tím, ţe jej Horsák v jeho kanceláři neustále obtěţoval a ho i jeho zaměstnance rušil v práci, a tak mu pomoc přislíbil, aby se jej zbavil. Od Matúše se Horsák dozvěděl, ţe jeho příbuzný Ludvík Podzemný má styky se členy aeroklubu ve Valašském Meziříčí, a tak ţádal zprostředkování schůzky s ním. Přes Podzemného se dostal ke členu aeroklubu Dušanovi Demlovi, který jej dále odkázal na Jana Vlka, vlastníka sportovního letadla, který údajně pod výhruţkou Horskákovi slíbil, ţe odlet zajistí. Problémem však bylo, ţe v té době jiţ mělo letadlo odmontované vrtule i filtry, a tak si je musel Horsák sám zajistit. Se zajišťováním vrtulí Horsákovi pomáhal Matúš, který je pro něj za Novákovy peníze objednal v Otrokovicích. Filtry měl Horsák v plánu zajistit prostřednictvím Pavlase, který byl zaměstnán v podniku vyrábějícím letadla Let Kunovice. S ohledem na to, ţe odtud nebylo moţné filtry odcizit, ţádal Horsák Nováka, o kterém věděl, ţe se zabývá chemickými pokusy, o vyrobení uspávacích prášků pro ostrahu kunovického letiště. Této ţádosti však Novák odmítl vyhovět.121 Horsák se pak svůj odlet snaţil zajistit ještě prostřednictvím dalších osob, nakonec však celá akce pro Horsáka skončila neúspěšně. Mimo to se Novák s Matúšem podíleli na financování Horsákovy cesty do zahraničí přes Bratislavu, jejíţ zprostředkování Horsákovi zajistil jistý herec košického divadla. Poté, co však peníze utratil, vrátit se zpět s tím, ţe s hercem, s nímţ se setkal v Ţilině, nechtěl nic mít, jelikoţ byl dle Horsákových slov „pohlavně úchylný“. Horsákův zájem o přechod do ciziny poté ustal, a to v souvislosti se zjištěním, ţe se pomluvy šířící se ohledně zatýkání účastníků druhého odboje ukázaly být falešnými.122 Co je však na celé věci nejdůleţitější – při vyjednávání si cesty do zahraničí seznámil někdy v březnu 1949 Horsák navzájem osoby, které mu s odjezdem pomáhaly – Nováka a Hauptmanna. I kdyţ se většina výpovědí shoduje v tom, ţe chtěl tímto Horsák napojit Nováka na Hauptmannovu ilegální skupinu pracující pro Brno, nebylo toto objektivně moţné, neboť Hauptmann začíná pro tuto skupinu pracovat, jak bude uvedeno dále, aţ v červnu 1949. Věrohodné je proto Horsákovo tvrzení, ţe Nováka s Hauptmannem seznámil Horsák čistě ve 120

NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Petr Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, s. 79-80. 121 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Petr Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, s. 77. 122 NA, f. Státní prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 4 Nt 34/56, Dopis Jana Horsáka reviznímu odboru ministerstva spravedlnosti, ze dne 26.12.1955, s. 2.

37

věci převádění osob do zahraničí.123 Přestoţe Novák později skutečně představoval jeden z hlavních článků Hauptmannovy skupiny, ještě před jejím reálným vznikem byli tito v kontaktu pouze ve věcích spojených se zprostředkováváním převodu přes hranice. Kromě domlouvání převodu pro Jana Horsáka a osoby, které měly jít s ním (Nosek, Šesták a další), se dále jednalo o zprostředkování převodu pro Tomáše Bočka a později také Františka Čecha.

4.2.1.3

Prostředkování převodu přes hranice pro Tomáše Bočka

Inţenýr Boček byl dvakrát zbaven svého povolání, a proto pojal úmysl emigrovat do USA, kde byl ve 20. letech na praxi, aby zde opět získal zaměstnání ve svém oboru. Kdyţ si nemohl cestu do zahraničí zajistit legálně, přistoupil na způsob dostat se do zahraničí ilegálně – Novák jej odkázal na Hauptmanna, se kterým se Boček sešel, aby si odchod zajistil.124 Nutno však zmínit, ţe ani okolnosti Bočkovy tendence odejít do zahraničí se v dostupných materiálech neobešly bez nesrovnalostí. Můţe být tedy jen stroze uvedeno to, ţe převod nakonec domluven nebyl, neboť se o něj měl Boček údajně zajímat aţ v době, kdy byla Gavendova cesta prozrazena a později tak mohli být převáděni pouze jedinci, jimţ hrozilo reálné nebezpečí. Vzhledem k tomu, ţe měl poté Hauptmann v souvislosti s nemoţností zařídit převod nabízet Bočkovi spolupráci, jeţ však byla odmítnuta,125 musel se Boček o přechod zajímat pravděpodobně aţ v červnu 1949. Boček, který měl nakonec sám o útěk do zahraničí ztratit zájem, neboť měl konečně nalézt zaměstnání ve svém oboru, měl pouze Hauptmannovi nabídnout poskytování překladů z angličtiny a doporučit pro spolupráci bývalého Starostu obce Milokošť Jana Galušku.126

4.2.1.4

Prostředkování převodu přes hranice pro Františka Čecha

Další osobou, kterou Novák seznámil s Hauptmannem, aby mu tento přes Gavendu zprostředkoval cestu do zahraničí, byl cukrář František Čech. Novák se s ním seznámil v kavárně při své schůzce s jistým pplk. Kostelníčkem. Čech měl plukovníka pozvat na likér a 123

ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Horsák Jan a spol., OVS Jan Horsák, Zápis o výpovědi ze dne 7.9.1949, č. l. 46, 65. 124 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Tomáš Boček, Zápis o výpovědi ze dne 5.4.1950, č. l. 13-15. 125 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Albert Hauptmann, Zápis o výpovědi ze dne 24.5.1950, č. l. 94-95. 126 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Petr Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, s. 71; ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Albert Hauptmann, Zápis o výpovědi ze dne 24.5.1950, č. l. 95.

38

poukazovat na to, ţe má rodinu v USA, kam se však nemůţe legálně dostat. Poté, co údajně prohlásil: „Já se do té Ameriky stejně dostanu a pak budu denně stát u mikrofonu a řezat do vlády československé republiky“127, se Kostelníček rozhodl, ţe jej půjde udat. I kdyţ jej měl Novák poţádat, aby tak neučinil,128 Kostelníček Čecha skutečně ohlásil na StB jako osobu podezřelou z protistátní činnosti, čím bylo zahájeno jeho sledování. Toto setkání se dle záznamu StB mělo odehrát 9. prosince 1948.129 Za několik dnů měl Čech Nováka vyhledat kvůli zjištění, zda na něj Kostelníček skutečně udání učinil. Za nějakou dobu (muselo se jednat zhruba o čtyři měsíce), měl Čech Nováka opět navštívit, aby se informoval, zda nemá moţnost zprostředkovat mu cestu do zahraničí, kam musí odejít, neboť mu přišel od soudu výměr, ţe se má dostavit k soudnímu přelíčení. Novák tehdy opět odkázal na Hauptmanna, se kterým následně Čecha seznámil.130 Hauptmann Čecha vyzval, aby se do doby, neţ Gavenda sdělí, ţe lze přechod uskutečnit, stejně jako Horsák ukryl u něj v podkrovní místnosti. Vzhledem k tomu, ţe Gavenda vzkázal, ţe jiţ převádí pouze stíhané a ozbrojené osoby, neboť cesta jiţ byla nebezpečnější neţ dříve, měl Hauptmann Čechovi, který zbraň nevlastnil a byl jiţ u něj ukrytý, pomoci zbraň obstarat.131 Zbraň, kterou měl Hauptmann nakonec pro Čecha získat, měla údajně pocházet od Viléma Veverky (nar. 1905), tč. příslušníka SNB, se kterým se Hauptmann znal od roku 1947 a který měl jiţ dříve slíbit Hauptmannovi nechat spravit jeho poškozenou pistoli, coţ však nakonec neměl udělat. V tuto dobu tak měl Hauptmann na Veverku apelovat, aby mu urychleně zbraň navrátil či obstaral jinou, coţ nakonec Veverka, aby se jej dle jeho slov zbavil, vyřešil tak, ţe Hauptmannovi půjčil svoji soukromou pistoli.132 Poté měl Gavenda Čecha skutečně přes hranice převést, přičemţ měl Čech Veverkovu pistoli ještě předtím v Praze odhodit, jelikoţ se měl domnívat, ţe je sledován.133

127

ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Operativní materiál, Čech – cukrář z Boršic u Buchlovic – podezřelý z protistátní činnosti – sledování, ze dne 8. 2. 1949, č. l. 195. 128 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Ladislav Novák, Zápis o výpovědi ze dne 16.9.1949, č. l. 36. 129 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Operativní materiál, Čech – cukrář z Boršic u Buchlovic – podezřelý z protistátní činnosti – sledování, ze dne 8. 2. 1949, č. l. 195. 130 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Ladislav Novák, Zápis o výpovědi ze dne 16.9.1949, č. l. 36-37. 131 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Albert Hauptmann, Zápis o výpovědi ze dne 23.8.1949, č. l. 61-62. 132 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Vilém Veverka, Zápis o výpovědi ze dne 28.6.1950, č. l. 9-10. 133 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Albert Hauptmann, Zápis o výpovědi ze dne 24.5.1950, č. l. 111.

39

Skupina se tedy začala formovat v souvislosti s plánováním jednotlivých převodů za hranice (zejména Horsáka a poté i Čecha). V této záleţitosti měl k Hauptmannovi z Uherského Hradiště začít dojíţdět Novák, obvykle doprovázen stavitelem Matúšem, který se angaţoval zejména v pokusu zajistit Horsákovi cestu do zahraničí prostřednictvím letadla, a také svým řidičem a bratrancem Miroslavem Lukešem (nar. 1921), který byl jako Novákův zaměstnanec také účasten některých „ilegálních“ jednání v Novákově kanceláři, při jednom z nichţ si měl vyměnit s Horsákem pistoli. Ţe byly předmětem prvních schůzek těchto osob jen debaty o moţnostech útěku za hranice, dokládá ve své vlastnoruční výpovědi také Ticháček: „schůzky jsme mívali u Hauptmanna ve Veselí, kde přijeli z Uherského Hradiště ing. Novák, stavitel a šofér od Nováka, se kterými jsem se zde seznámil. Tito vyprávěli, jaké mají těţkosti s nějakým Horsákem, který od nich tahá peníze, ţe ho vţdy vypraví a on zase přijde zpět a dělá, ţe je velitelem podzemního hnutí a ţe chce za hranice, ale on ţe poletí v aeropláně, poněvadţ je velmi důleţitá osoba a zná se se všemi předáky v zahraničí. Ţe uţ i letadlo pro něj chystají, ale ţe musí se obstarati na něj součástky, ţe není peněz na ně a ţe jen jezdí za jejich peníze, tak nevědí, co s ním a rádi by ho dostali za hranice. A toto bylo na kaţdé schůzce“.134

4.2.2

Činnost skupiny po napojení agenta StB

4.2.2.1

Infiltrace agenta

Napojení formující se skupiny osob kolem Alberta Hauptmanna na skupinu Petra Křivky bylo z rozkazu Vlastimila Procházky provedeno „Frantou – letcem“, jehoţ stěţejním úkolem bylo, aby i skupiny mimo Brno uznaly Křivku za svého vedoucího a bezpodmínečně se mu podřídily135 – jinými slovy, aby se dostaly pod přímou kontrolu KV StB Brno. O existenci jistých protistátních aktivit na Slovácku byla StB informována nejen díky Křivkovi, který patrně urgujícímu „Frantovi – letcovi“ doporučil osobu Antonína Ticháčka,136 ale také díky

134

ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Opis zprávy psané vlastnoručně Ticháčkem po jeho zatčení, č. l. 18. 135 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 475, Prošetření akce „Tábor“ – stíţnost ods. Ludmily Fliedrové, vyjádření spolupracovníka Pavla (František Janko) k akci „Tábor“, nedatováno, č. l. 146. 136 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Operativní materiál, Akce „Tábor“ – činnost v ČSR, ze dne 30.6.1949, č. l. 197.

40

tomu, ţe jak Ticháček, tak Horsák byli uţ delší dobu StB sledováni.137 Ticháčkovy i Horsákovy předešlé obavy řešené tendencí emigrovat tak ve skutečnosti nebyly zbytečné. Díky operativním materiálům StB můţeme stanovit přesné datum toho, kdy František Janko infiltroval do formující se Hauptmannovy skupiny jako Křivkova spojka tzv. „Franta – letec“. Poprvé měl takto navštívit Ticháčka v jeho bydlišti v Zarazicích 30. dubna 1949. Tehdy se od něj mimo jiné dozvěděl o letákové akci, jejímţ cílem mělo být zasílání dopisů na americké velvyslanectví ve věci ţádosti o vypsání svobodných voleb v Československu pod patronací OSN,138 o níţ se Ticháček dozvěděl od svého známého Františka Vršťaly z Prahy, se kterým za války slouţil ve stejné letecké jednotce v Anglii.139 Leták s výzvou k zasílání dopisů k 28. květnu (k výročí narození bývalého prezidenta Beneše) byl „Frantou – letcem“ převezen na KV StB Brno, kde Procházka schválil, aby jej „Franta – letec“ nechal dále rozšířit po skupině. Jednotlivé stanice SNB však byly vyzvány, aby v danou dobu na poštách dopisy sbíraly a následně předaly Procházkově referátu. Údajně jich byla taková spousta, ţe je pracovníci KV StB Brno nestíhali evidovat.140 S Hauptmannem a dalšími se pak „Franta – letec“ seznamuje více neţ o měsíc později. Podle výpovědi Hauptmanna v rámci prováděné revize přivedl Ticháček k Hauptmannovi „Frantu – letce“ jako záruku věrohodnosti poté, co byl Hauptmann skeptický k tomu, aby se na výzvu Ticháčka přidal k ilegální organizaci působící na Brněnsku. Kdyţ je však 8. června 1949 seznámil,141 měl Hauptmann uvěřit tomu, ţe skupina skutečně existuje, a rozhodnout se dělat to, co nařídí velitelství.142 Tato skutečnost je tak dalším dokladem výborných

137

Horsák patrně choval důvěru k jistému příslušníkovi StB (tzv. orgán DD), který jiţ od ledna 1949 (tedy krátce po jeho propuštění z vazby) hlásil všechny Horsákem sdělené informace StB (ABS, FVS, arch. č. V-2680 Brno, Operativní materiál, Horsák Jan – úmysl vycestovat do zahraničí, ze dne 14.1.1949, č. l. 83), později bylo přistoupeno k samotnému sledování (např. ABS, FVS, arch. č. V-2680 Brno, Operativní materiál, Úřední záznam KV StB Uherské Hradiště ze dne 12.5.1949, č. l. 86). Záznamy o sledování Ticháčka pak sahají aţ do března 1948 (ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Operativní materiál,Ticháček Antonín – zpráva ze dne 28.3.1948, č. l. 189). 138 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Operativní materiál, Akce „Tábor“ – činnost v ČSR, ze dne 30.6.1949, č. l. 197. 139 Vršťala měl mít údajně svoji ilegální skupinu v Praze, která měla později chtít prostřednictvím Ticháčka navázat na Křivkovu skupinu. Z prošetření Vršťalova případu z roku 1958 je však patrno, ţe ţádná skupina kolem Vršťaly neexistovala. Vršťala se měl pro Křivkovu skupinu snaţit zajistit granáty, slíbit zprostředkování přechodu přes hranice pro Jana Korejse a opatřit odznaky, které měli členové uţívat k identifikaci (ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 607, ods. František Vršťala, Zpráva o prošetření případu ods. Františka Vršťaly ze dne 13.3.1958, č. l. 48-50). 140 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 475, Prošetření akce „Tábor“ – stíţnost ods. Ludmily Fliedrové, Akce „Tábor“, vyjádření Vlastimila Procházky ze dne 30.4.1956, č. l. 143. 141 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Operativní materiál, Akce „Tábor“ – činnost v ČSR, ze dne 30.6.1949, č. l. 198. 142 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Petr Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, s. 81.

41

agenturních schopností „Franty – letce“,143 jehoţ prvotním úkolem ve Veselí nad Moravou bylo poznat skupinu, její záměry, prohloubit její závislost na Křivkově skupině a mírnit jejich aktivitu. Formálně vystupoval jako Křivkova spojka, která skupině předávala Křivkovy rozkazy, ve skutečnosti však do Veselí jezdil i bez jeho vědomí a mnohé věci mu zatajoval – skupina tak byla přímo instruována KV StB Brno.144 Na 12. června 1949 byla domluvena schůze, na které se měla skupina seznámit s velitelem „Tátou“ (Petrem Křivkou) a s cíli jeho organice. Místo schůzky na pouti v Blatnici pod sv. Antonínkem bylo zvoleno schválně pro svoji zdánlivou nenápadnost. Hauptmann, Ticháček a Novák, kteří se zde sešli s „Frantou – letcem“ a Křivkou, však jistě netušili, ţe zde byli přítomni také příslušníci KV StB Brno (Langmeyer a Procházka), kteří si nově napojené členy rychle se rozrůstající organizace tajně vyfotografovali.145 Křivka, který se představil svým krycím jménem „Táta“, měl přítomné vyzvat k úzké spolupráci s brněnskou skupinou, která se připravovala na ozbrojený státní převrat, jeţ měl být v ČSR během několika měsíců vojensky proveden Západem, o čemţ byl sám Křivka mylně přesvědčen. Spolupráce s Křivkovou odbojovou organizací měla vypadat tak, ţe prve měli členové „Slovácké skupiny“, jak byla skupina kolem Hauptmanna později nazývána, shromaţďovat materiál potřebný pro dobu převratu (tj. zbraně) a pro parašutisty, kteří měli být k tomuto účelu v kraji vysazeni, (tj. potraviny, léky, jedy). V době převratu pak měla být skupina připravena obsadit strategická místa (úřady, stanice SNB, pošty, telegrafy apod.).146 V dalších dnech byl „Frantou – letcem“ skupině doručen tzv. Rozkaz č. 1, který navazoval na instrukce řečené na schůzce v Blatnici (instruoval k organizování přepadových jednotek sloţených z vojensky schopných a politicky uvědomělých jedinců). Ten byl formálně podepsán Křivkou, avšak Janko později připustil, ţe k jeho vydání vyzval Křivku na popud Procházky on.147 Od této chvíle pak „Franta – letec“ navštěvoval skupinu jednou aţ dvakrát týdně – do její „realizace“ navštívil její členy zhruba třicetkrát. Kromě asi dvou setkání v Uherském 143

Na druhou stranu však Ladislav Novák v rámci revizního šetření uvedl, ţe tušil, ţe je Franta – letec agentem – provokatérem, a tak se schůzek účastnil pouze ze strachu, ţe bude zavraţděn, neboť bylo zdůrazňováno, ţe jsou povaţováni za členy skupiny a nebudou-li se nadále účastnit schůzek, budou likvidováni (NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Petr Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, s. 85, 90). 144 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 475, Prošetření akce „Tábor“ – stíţnost ods. Ludmily Fliedrové, vyjádření spolupracovníka Pavla (František Janko) k akci „Tábor“, nedatováno, č. l. 146; NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Petr Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, s. 83. 145 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 475, Prošetření akce „Tábor“ – stíţnost ods. Ludmily Fliedrové, Akce „Tábor“, vyjádření Vlastimila Procházky ze dne 30.4.1956, č. l. 142. 146 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Albert Hauptmann, Zápis o výpovědi ze dne 23.8.1949, č. l. 69. 147 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Protokol o výpovědi s Františkem Jankem ze dne 1.6.1956, č. l. 14.

42

Hradišti v bytě u Augustina Matúše a tzv. schůzek všech velitelů se schůzky, jichţ se zpravidla vedle „Franty – letce“ účastnil Hauptmann, Novák, Matúš, Lukeš, Ticháček, konaly kaţdou středu u Hauptmanna ve Veselí nad Moravou. Účelem schůzek bylo vydávání „instrukcí z Brna“ a na ně navazující shromaţďování materiálů a informací vhodných pro dobu údajného ozbrojeného protikomunistického převratu a pro údajné parašutisty, při němţ jednotliví členové vyuţívali svých konexí, moţností a zkušeností. Skupinou obstarané předměty a zprávy pak „Franta – letec“ přiváţel brněnské StB. V podstatě šlo o klasický agenturní postup, kdy měl do existující skupiny nasazený agent pomáhat skupinu dále organizovat, získávat adresy dalších spolehlivých odbojářů, přehled o jejich činnosti, vazby na další osoby ochotné spolupracovat, zjišťovat mnoţství a majitele zbraní, vysílaček, zdravotnického materiálu apod.148 Průběh schůzek ve své vlastnoruční výpovědi trefně shrnuje Ticháček: „na kaţdé schůzce byl letec Franta z Brna a tento dirigoval, co se má dělati a co mu vţdy přichystati, aţ příště přijede, a to seznamy lidí, kteří dělali zle v obcích neb městách a udavačů, jména, pak kdo byl zatčen a proč a abychom Frantovi obstarali phosphor, jedy, výbušniny a náboje, zbraně, ţárovky pro radio, které prý budou stavěti anebo jiné součástky do radia.“ 149 O stupni provokační činnosti „Franty – letce“ si lze udělat obrázek také informací, ţe se ve skupině nekonaly schůzky bez jeho přítomnosti – kdyţ měl být na dobu čtrnácti dnů nepřítomen, všechny schůze byly zrušeny.150 Důvod k účasti jednotlivců na schůzkách lze vedle Novákem sdělené informace, ţe se bál o svůj ţivot, navíc spatřovat v tom, ţe (dle výpovědi Nováka, Hauptmanna a nepopírá to ani „Franta – letec“) bylo hlavní náplní schůzek ve Veselí nad Moravou pohoštění, jeţ Hauptmann své návštěvě poskytoval ve formě jídla, vína a slivovice, které nakonec vyústilo ve zpívání lidových písniček.151 Na folklorním Slovácku mohla hrát také tato okolnost velkou roli v tendenci účastnit se schůzek.

4.2.2.2

Okruh činnosti skupiny

Skupině se jen okrajově dařilo vyvíjet aktivitu, která nespadala do scénáře KV StB Brno. Veskrze prováděla pouze to, v čem ji instruoval napojený agent – provokatér. Jelikoţ se 148

MÁLEK, J.: Metody Státní bezpečnosti na likvidaci třetího odboje v letech 1948 – 1953, s. 74. ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Opis zprávy psané vlastnoručně Ticháčkem po jeho zatčení, č. l. 18. 150 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. T 474/49, Přezkoumání akce „Tábor“, ze dne 10.3.1967, s. 8. 151 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Petr Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, s. 84. 149

43

z materiálů StB nedají

události přesně chronologicky rekonstruovat, činnost

(ať

vyprovokovanou či nikoliv) prováděnou skupinou osob kolem Alberta Hauptmanna rozeberme v jejích jednotlivých okruzích. 4.2.2.2.1

Rozšiřování členské základny

Skupina měla být „na rozkaz ústředního velení“ organizována tak, aby její velitel, jímţ byl ustanoven Hauptmann, přímo podléhal Křivkovi; v kaţdém městě a vesnici pak měl být stanoven místní velitel (pro Veselí byl přirozeně určen Hauptmann, pro Uherské Hradiště byl ze stávajících členů zvolen Matúš, pro Zarazice Ticháček), který měl převzít zodpovědnost nad organizováním podzemního hnutí v té které obci – tzn. vázat na sebe další spolehlivé osoby, jeţ měly být zapojeny do plánování převratu.152 Fakticky však šlo o to, aby byl prostřednictvím agenturní činnosti „Franty – letce“ do skupiny naverbován a posléze zlikvidován co největší počet „nepřátel lidově demokratické republiky“. Přes velký počet odsouzených v Hauptmannově procesu se však nedá říci, ţe by bylo vytváření sítě spolupracovníků některak úspěšné, i kdyţ se o přímé napojení dalších osob alespoň někteří členové pokoušeli. Veskrze jediným úspěšnějším případem bylo napojení hostinského ze Zarazic Františka Vavruši (nar. 1902), bývalého funkcionáře národně – socialistické strany, Antonínem Ticháčkem, neboť se jako jeden z mála oslovených několikrát účastnil pravidelných schůzek a také se aktivně se zapojil do shromaţďování zbraní. Ticháček dále pro ilegální činnost oslovil svého známého ze zaměstnání, strojvedoucího Josefa Vaďuru (nar. 1911), který měl být pro své drţení reţijního průkazu na jedné ze schůzí formálně ustaven jako spojka mezi jednotlivými členy skupiny – této funkce však Vaďura nikdy nevyuţil, ani se nijak jinak ve skupině, jejíţ schůze několikrát navštívil, neangaţoval. Hauptmannovi pak měli údajně přislíbit spolupráci ve skupině také Jan Galuška (nar. 1896) a Kliment Minařík (nar. 1909), ti však kromě tohoto údajného příslibu nevyvinuli ţádnou protistátní aktivitu. Do skupiny byli napojeni také například Antonín Nosek, Arnošt Flieger a František Šesták – ti však byli později souzeni v Horsákově případu. O ilegální činnosti jednotlivých členů bylo ale informováno daleko více osob – někteří lidé z různých důvodů odmítli aktivně spolupracovat a provinili se tak pouze tím, ţe nešli ilegální skupinu ihned nahlásit, jiní pak skupině „pouze“ pomohli zprostředkovat 152

ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Albert Hauptmann, Zápis o výpovědi ze dne 23.8.1949, č. l. 68a.).

44

shromaţďovaný materiál (ať uţ s vědomím, ţe má být vyuţit k ilegálním účelům, či nikoliv). Tito lidé, kteří byli StB zřejmě zjištění aţ vyšetřováním, pak byli během přípravy procesu svévolným způsobem přiřazeni k Hauptmannově či Horsákově případu. 4.2.2.2.2

Shromaţďování materiálu pro dobu převratu

Dokument StB nazvaný „Systematika práce v kontrolní síti“ (bohuţel nedatován, neadresován, bez známého autora) uvádí, ţe jednou z „činností, kterou se kontrolní síť zabývá, jest odzbrojování ilegálních pracovníků a organizací, protoţe tito jsou mnohdy velmi dobře vyzbrojeni všemi druhy lehkých zbraní (…). Totéţ se děje i s výbušninami, vysílacími stanicemi apod.“ 153 Vskutku, obstarat zbraň nebylo po druhé světové válce obzvlášť sloţité – v lesích nebo na polích nalezené zbraně si lidé místo odevzdání často ponechávali buď jako trofej, nebo jako důsledek nedůvěry ve stávající reţim.154 Zvlášť u „zápaďáka“ Ticháčka se dalo předpokládat, ţe bude mít potřebné konexe, a tak jej za výše zmíněným účelem „Franta – letec“ nabádal, aby se snaţil „pro dobu převratu“ zbraně a střelivo obstarávat. O to se, dle jednotlivých výpovědí, měl Ticháček skutečně snaţit, aby tak nakonec pro StB nashromáţdil docela slušnou výzbroj. Z jednotlivých výpovědí vyplývá, ţe měl Ticháček „Frantovi – letcovi“ postupně předat asi dva granáty, jeţ získal od Františka Vavruši, který je měl ještě z doby mobilizace 1938,155 tři aţ pět rumunských zbraní, které získal od myslivce Františka Dobřického (nar. 1918) pod záminkou, ţe mu je nechá předělat na kulovnice,156 poměrně velký počet nábojů, které získal dalších osob, a zřejmě také jisté výbušniny, které si prve obstaral na trhání pařezů157. Tyto zbraně měly být „Frantou – letcem“ předány do skladiště zbraní vybudovaného KV StB pro akci „Tábor“ a následně pouţity jako hlavní důkazy o nebezpečnosti skupiny. Nelze však s určitostí tvrdit, ţe všechny uvedené zbraně Ticháček skutečně nashromáţdil – pokud by byl totiţ uvedený výčet správný, tvořily by tak jím

153

MÁLEK, J.: Metody Státní bezpečnosti na likvidaci třetího odboje v letech 1948 – 1953 in CUHRA, J., VEBER, V.: Za svobodu a demokracii I. Odpor proti komunistické moci. Praha 1999, s. 79-80. 154 Srov. BURSÍK, Tomáš: Osud odbojové organizace Černý lev 777. Praha, 2007, s. 19; RADOSTA, P.: Protikomunistický odboj, s. 99. 155 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS František Vavruša, Zápis o výpovědi ze dne 30.8.1949, č. l. 19-20. 156 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS František Dobřický, Zápis o výpovědi ze dne 30.6.1950, č. l. 11-12. 157 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Antonín Ticháček, Zápis o výpovědi ze dne 23.8.1949, č. l. 46.

45

nashromáţděné zbraně značnou část i tak inscenovaného skladiště.158 Kromě zbraní sehnal ještě Ticháček pro „Frantu – letce“ součástku do vysílací stanice (oscilátor), kterou měl obstarat od elektronika Štěpána Vašíčka. Ten, později odsouzen na čtrnáct let, pravděpodobně jako mnozí další také netušil, nač jej Ticháček potřeboval. Únavu ze shánění „Frantou – letcem“ poţadovaných předmětů vyslovuje Ticháček ve své vlastnoruční výpovědi takto: „nato jsem Frantovi – letcovi sháněl lampy a také zesilovač z německého tanku, a pak různé náboje a pušky, vše na jeho přání, pokud to šlo kde sehnati, slíbil, ţe to zaplatí, ale nikdy tak neučinil. Naopak mě zvláště na vše naváděl, coţ mi uţ samému nebylo vhod a přestával jsem mu, co si přál, sháněti. Na jedné straně přinášel rozkazy, abychom se sami vyzbrojovali a na druhé si to vţdy odebral, kdy se co sehnalo. A také abych měl uţ od něj pokoj, vţdy jsem mu navyprávěl, ţe mi to teprve shánějí a aţ mi to dají, ţe mu to dám a uţ jsem mu počal lhát o věcech, kde leţí anebo kdo mi co seţene, ale nebyla to pravda, jen abych uţ měl od něj pokoj (…) Aţ v poslední schůzce ve Veselí, při které jsem nebyl, neboť se mi vše v hlavě uţ rozleţelo, ţe se stále o jedné věci mluví a jen něco shánět, co stálo peníze a já je neměl (…)“159 Je však otázkou, proč byla skupina instruována k obstarávání jedů – zatímco sbírání poměrně snadno dostupných zbraní lze vysvětlit záměrem StB odzbrojit potencionální nepřátele, obstarat jed nebylo zaprvé zas tak jednoduché a za druhé s sebou pro StB muselo obnášet jisté riziko zneuţití skupinou, jak bude níţe rozvedeno. Tímto úkolem byli pověřeni (dle jiných materiálů se sami nabídli) Novák s Matúšem, kteří měli k obstarání jedů vhodné konexe. Jednotlivé výpovědi se neliší v tom, ţe měl Matúš sehnat jed cyankáli, jehoţ účinnost měla být otestována na Hauptmannově kočce, která měla po poţití ihned pojít. Odkud však Matúš jed sehnal, nelze určit – i kdyţ měl známého lékárníka Wernera z Broumova, popřel, ţe by jed získal od něj. Toto však nepřímo potvrzuje Lukeš, který měl být obstarávání tohoto jedu přítomen.160 Obstarání dalšího jedu pak bylo „Frantou – letcem“ kategoricky nařízeno Novákovi, který o něj poţádal svého bratrance drogistu Ivana Saletu z Brna prostřednictvím vzkazu, který mu měl doručit „Franta – letec“ přes Novákova strýce Karla Prillingera. Z revizního šetření vyplývá, ţe Novák ihned poté, co „Frantovi – letcovi“ odevzdal lístek se vzkazem, 158

Dle dálnopisu posílaného KV StB Brno nadřízenému útvaru bylo v nalezeném skladišti pět pušek, dva samopaly, čtyři pistole ráţe 9 mm, dva granáty, dynamo, rozbušky a třaskaviny (ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Akce „Tábor“ – realizace, opis ze dne 8.6.1956, č. l. 63.). 159 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Opis zprávy psané vlastnoručně Ticháčkem po jeho zatčení, č. l. 18-19. 160 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Augustin Matúš, Zápis o výpovědi ze dne 29.8.1949, č. l. 36; ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Miloslav Lukeš, Zápis o výpovědi ze dne 27.8.1949, č. l. 15-16.

46

odjel do Brna, aby doručení jedu zabránil. Cyankáli, které měl mezitím Saleta připravit, tak skupině nakonec předáno nebylo. Bez ohledu na tyto skutečnosti však byli Novák, Saleta i Prillinger (Saleta na 11 let, Prillinger na 13 let – oba v procesu Jedlička a spol.161) za obstarávání jedu odsouzeni pro trestný čin velezrady.162 Kromě zbraní a jedů měla skupina, ve snaze zajistit údajným parašutistům dobré podmínky, shánět potraviny. Hauptmann tak měl jako majetný ţivnostník zaplatit masové konzervy údajně v ceně asi 4500 Kčs, které měl pro skupinu obstarat Lukeš prostřednictvím své známé Milady Rádkové.163 Ve snaze co nejlépe skrýt svoji ilegální činnost pak měli členové obstarávat tzv. bianco průkazy – Hauptmann získal od příslušníka SNB Veverky prázdné řidičské průkazy, Lukeš měl odcizit prázdné legitimace KSČ a Matúš obstarat několik prázdných pracovních průkazů.164 4.2.2.2.3

Zpravodajská činnost

Skupina byla obeznámena s tím, ţe zpravodajská činnost měla být prováděna, aby velitelství odboje mohlo co nejlépe zorganizovat vojenský převrat. K tomuto měli členové získávat zprávy politického, hospodářského a vojenského charakteru,165 k čemuţ se mělo částečně vyuţívat také zpravodajských dotazníků, které „Franta – letec“ dováţel z Brna.166 Ve skutečnosti však KV StB velmi dobře věděla, ţe „(k)ontrolní síť můţe (…) přinášeti cenné a hlavně pravdivé zprávy o charakteristikách zaměstnanců, o způsobu provádění sabotáţí apod.“167 Další roli pak hrál také poţadavek na usměrňování pro StB nepatřičných aktivit,

161

NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. Ts II/II 21/50, Rozsudek - Oldřich Jedlička a spol., ze dne 19.4.1951. 162 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Petr Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, č. l. 90-92. 163 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Miloslav Lukeš, Zápis o výpovědi ze dne 27.8.1949, č. l. 18; ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Albert Hauptmann, Zápis o výpovědi ze dne 24.5.1950, č. l. 99, 123. 164 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Miloslav Lukeš, Zápis o výpovědi ze dne 27.8.1949, č. l. 19; ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Albert Hauptmann, Zápis o výpovědi ze dne 23.8.1949, č. l. 66; ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Augustin Matúš, Zápis o výpovědi ze dne 29.8.1949, č. l. 33. 165 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Miloslav Lukeš, Zápis o výpovědi ze dne 27.8.1949, č. l. 15; ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Albert Hauptmann, Zápis o výpovědi ze dne 23.8.1949, č. l. 24. 166 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 475, Prošetření akce „Tábor“ – stíţnost ods. Ludmily Fliedrové vyjádření spolupracovníka Pavla (František Janko) k akci „Tábor“, nedatováno, č. l. 146; NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Petr Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, s. 84. 167 MÁLEK, J.: Metody Státní bezpečnosti na likvidaci třetího odboje v letech 1948 – 1953, s. 80.

47

které mohla skupina provádět, kdyby nebyla dostatečně zaneprázdněna zpravodajskou činností. Do zpravodajské činnosti skupiny byl rovněţ zapojen poměrně široký okruh osob, „Frantovi – letcovi“ bylo sděleno značné mnoţství zpráv, hlavně co se týče informací o ilegálních skupinách v regionu. Zejména Ticháček s Novákem měli velmi dobré informace o odbojové činnosti jiných skupin či osob, a tak v podstatě na kaţdé schůzce sdělovali, kdo byl zatčen, komu hrozí nebezpečí, jaké akce a kým se připravují nebo byly spáchány.168 Méně pak podobné zprávy sděloval také Lukeš, který byl v tomto ohledu informován Rádkovou.169 Vedle toho Ticháček s Vaďurou jako zaměstnanci ČSD ve Veselí nad Moravou měli zjišťovat stav milice ČSD, dodávat zprávy o dopravě zbraní a výbušnin,170 Matúš měl za úkol v kraji najít vhodná místa k seskoku parašutistů, Novák předat zprávy o nalezištích uranové rudy a také její vzorky poslat do Brna, další osoby byly skupinou ţádáni ke zjištění politické příslušnosti SNB v jednotlivých obcích. Byly však předávány i méně významné informace jako čísla poznávacích značek automobilů uherskohradišťské StB, které pro skupinu údajně zjistil Josef Popelka (nar. 1907), který měl jako zámečník moţnost se dostat do jejich garáţí171, anebo zprávy, u kterých sama skupina zřejmě pochybovala nad jejich vyuţitím. O mapkách telefonního vedení úseku Brno – Gottwaldov, které pro skupinu opatřila Rádková, Lukeš uvádí, ţe na schůzce si „(v)šichni přítomní tyto zákresy prohlíţeli, avšak nikdo tomu nerozuměl“.172 4.2.2.2.4

Plánování teroristické činnosti

Mimo to, ţe členové skupiny ţili v domnění, ţe se připravují na ozbrojený protikomunistický převrat, z výpovědí jednotlivých členů, tak i operativních materiálů StB, vyplývá, ţe členové plánovali odstranění určitých, pro ilegalisty nepohodlných, osob (udavačů, funkcionářů KSČ apod.), které mělo slouţit jako výstraha dalším a mělo mezi lidmi v uherskohradišťském

168

ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Operativní materiál, Akce „Tábor“ – činnost v ČSR, ze dne 30.6.1949, č. l. 197-201, 208-210. 169 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Miloslav Lukeš, Zápis o výpovědi ze dne 27.8.1949, č. l. 22; ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Ladislav Novák, Zápis o výpovědi ze dne 16.9.1949, č. l. 66. 170 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Antonín Ticháček, Zápis o výpovědi ze dne 23.8.1949, č. l. 46. 171 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Josef Popelka, Zápis o výpovědi ze dne 9.9.1949, č. l. 18-19. 172 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Miloslav Lukeš, Zápis o výpovědi ze dne 27.8.1949, č. l. 18.

48

okrese vyvolat projevy nesouhlasu s reţimem.173 Dalo by se domnívat, ţe nasazený agent ve své práci chtěl záměrně zveličovat nebezpečnost skupiny a výpovědi členů pak byly v tomto směru vyšetřujícími orgány „vymláceny“, avšak o teroristických záměrech Hauptmannovy skupiny se zmiňuje v rámci revizního šetření případu také Horsák, kdyţ uvádí, ţe k likvidaci krajského prokurátora Tichého z Uherského Hradiště nedošlo jen proto, ţe byl tento Horsákem včas varován, aby se v daný den nedostavil jako obvykle do vinného sklípku ve Bzenci, kde měl být Hauptmannovou skupinou otráven.174 Dá se však soudit, ţe záměr otrávit prokurátura Tichého, nebyl realizován do takové míry, jak popsal Horsák – zaprvé je patrno, ţe si Horsák poněkud přikrašloval skutečnosti ve všech etapách tohoto případu, a zadruhé jediný jed, který byl skupinou obstarán (jestli vůbec), byl ještě téhoţ dne předán do Brna (paradoxně k likvidaci Horsáka, která však byla součástí zpravodajské hry KV StB Brno, jak bude dále rozvedeno). Je tedy otázkou, do jaké míry byly záměry likvidovat jisté osoby míněny váţně – na jednu stranu ţádný takový čin proveden nebyl, na stranu druhou však nelze vyloučit, ţe o nich skupina, která podle „Franty – letce“ „touţila po činech“175, reálně neuvaţovala. Například Matúš k této věci uvádí, ţe nabyl přesvědčení, ţe se při navrhování jednotlivých osob, které měly být odstraněny (Novák měl navrhovat výše zmíněného Tichého, Nosek funkcionáře ONV v Uherském Hradišti Tvrdoně atd.) vţdy jednalo o osobní mstu.176 Kaţdopádně „Franta – letec“ podobné nápady skupiny usměrňoval, a to jednak úkolováním v jiných oblastech, jednak odůvodněním, ţe na „skutky“ přijde čas aţ v době převratu – ve své agenturní práci tedy postupoval přesně tak, jak navrhovala Systematika práce v kontrolní síti: „(t)ím, ţe spojení (myšleno kontrolní sítě – pozn. Š. B.) na takové lidi naváţí naši orgánové, převádí se chuti těchto lidí (myšleno teroristické záměry – pozn. Š. B.) na neškodné pole zpravodajské práce, pro nás mnohdy velmi prospěšné. Tito lidé se přitom podřídí naší vojenské kázni a disciplíně, je jim přísně nařízeno, ţe nesmí ţádné teroristické a podobné činy dělati, protoţe to jest zahraničím zakázáno a kdyby se přesto nějakého

173

ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Ladislav Novák, Zápis o výpovědi ze dne 16.9.1949, č. l. 42-43; ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Augustin Matúš, Zápis o výpovědi ze dne 29.8.1949, č. l. 29; ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Operativní materiál, Akce „Tábor“ – činnost v ČSR, ze dne 30.6.1949, č. l. 199. 174 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Protokol o výpovědi s odsouzeným Janem Horsákem ze dne 28.5.1956, č. l. 70. 175 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 475, Prošetření akce „Tábor“ – stíţnost ods. Ludmily Fliedrové, vyjádření spolupracovníka Pavla (František Janko) k akci „Tábor“, nedatováno, č. l. 146. 176 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Augustin Matúš, Zápis o výpovědi ze dne 29.8.1949, č. l. 29.

49

podobného činu dopustili, vystavují se nebezpečí, ţe budou „po osvobození“ postaveni před soud.“177 4.2.2.2.5

Ochrana ilegalistů

Pokus zajistit osobám, kterým hrozilo nebezpečí, bezpečný úkryt sice nepatřil ani ke skrytým cílům StB, na druhou stranu však byla celá organizace od Křivky aţ po posledního člena tak prošpikována státně bezpečnostními agenty, ţe mohl „Franta – letec“ v této aktivitě Hauptmanna a spol. s klidným svědomím podporovat. StB při prováděné „realizaci“ dobře věděla, kde měla ukrývaného jednotlivce hledat – byli posíláni buď ke Křivkovi domů nebo do „partyzánského tábora“, který k tomuto účelu StB s pomocí dalších svých spolupracovníků vybudovala na konspirační chatě na Tišnovsku. Takto měla Hauptmannova skupina s pomocí „Franty – letce“ do lví jámy poslat Arnošta Fliegera, který měl v důsledku nemoţnosti najít si zaměstnání nastoupit do TNP. V Brně měl střídavě pobývat jednak u Křivky, přičemţ se měl plně se zapojit do činnosti jeho skupiny, jednak u údajných partyzánů, kde plnil rozkazy tzv. kpt. Williho a dalších spolu/pracovníků StB, kteří zde při hraní si na partyzány například předstírali posílání zpráv do zahraničí prostřednictvím vysílačky, instruovali Fliegera a další ukryté k nesmyslným činnostem jako hledání vhodných míst pro shoz zbraní apod.178 Podobně tomu bylo později (jen tři dny před „realizací“ skupiny – tj. 14.8. 1949) s Ticháčkem, který byl varován svým kolegou strojvůdcem Galiou, ţe mu hrozí zatčení. Ticháček, vystrašený touto informací, začal burcovat všemoţné své známé, kteří mu neváhali pomoci. Zatímco Hauptmann a další členové skupiny, kteří se zúčastnili zprostředkování Ticháčkova převozu do Brna, jistě povaţovali ukrytí Ticháčka za nezbytné, poněvadţ by jeho potenciální zatčení ohrozilo také je, Ticháčkovi měli slíbit pomoc také další osoby, u nichţ byla právě tato skutečnost hlavní náplní obţaloby. Tak prostřednictvím Jaroslava Všetuly (nar. 1900) poţádal Hauptmanna, aby mu na druhý den domluvil Novákovým autem převoz do Brna, kde si chtěl u Křivky smluvit odchod do „bezpečí“ – do partyzánského tábora. Po noci strávené ve vinohradu se na druhý den vydal do Kněţdubu za svým známým Miroslavem Minksem (nar. 1927), aby se poptal na náhradní alternativu úkrytu, pokud by partyzánům z nějakých důvodů nemohl být předán. Poté, co mu měl Minks v případě nouze nabídnout úkryt v jisté chatě, se vydal Ticháček na smluvené místo, kde jej měl čekat Hauptmann a spol.

177

MÁLEK, J.: Metody Státní bezpečnosti na likvidaci třetího odboje v letech 1948 – 1953, s. 78. ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Horsák Jan a spol., OVS Arnošt Flieger, Zápis o výpovědi ze dne 27.8.1949, č. l. 19-36. 178

50

s autem. Po cestě pak ještě potkal Antonína Jurčeka (nar. 1903), kterého měl poţádat o zprostředkovávání potravin pro dobu, kdy by se musel ukrývat na Minksově chatě. Matúšem a Hauptmannem byl nakonec dovezen pouze na nádraţí, odkud sám odcestoval do Brna, kde jej aţ do svého zatčení ubytoval Křivka.179 Jediným výsledkem této Ticháčkovy impulzivní akce tak byla skutečnost, ţe nevědomky přivodil pozdější zatčení dalších osob. Kromě snahy zajistit úkryt osobám ohroţeným zatčením měla skupina, jistě ve snaze zabránit vlastnímu prozrazení, spekulovat také o moţnostech osvobození zadrţeného přímo z vazby. V případě Štěpána Gavendy, zatčeného StB na Wilsonově/Hlavním nádraţí v Praze 1.8. 1949, se k těmto myšlenkám ubíral zejména Hauptmann, který se spolu se Ševčákem a prostřednictvím Ticháčka snaţil kontaktovat Gavendovy známé z Prahy, varovat je a dle své výpovědi však také uvaţovat o moţnostech jeho osvobození.180 Podstatně dramatičtější pak byla nejen situace, kdy měl být z věznice osvobozen Horsák, ale také okolnosti jeho zatčení. Jelikoţ zde hrály roli nejen tendence celé Křivkovy organizace ilegalistu uschovat, poté zlikvidovat a před strachem z vlastního zatčení osvobodit z věznice, ale také velká zpravodajská hra StB, věnujme Horsákově epilogu samostatnou kapitolu.

4.2.2.3

Soud nad Janem Horsákem

Členy Hauptmannovy skupiny po celou dobu její existence znepokojovala Horsákova mnohomluvnost. Podle výpovědí všech členů totiţ napotkání vypravoval o svém záměru emigrovat a o osobách, které mu s tím pomáhají. Také operativní materiál z produkce KV StB Uherské Hradiště dosvědčuje, ţe se s tímto úmyslem neváhal svěřit také příslušníku StB.181 Nevraţivost mezi Hauptmannem a spol. a Horsákem postupně rostla (z Horsákovy strany patrně v důsledku selhání zajištění jeho odchodu za hranice), a tak se Horsák, údajně ze strachu před vlastní likvidací Hauptmannovou skupinou, které měl zabránit otrávení prokurátora Tichého, rozhodl odebrat se ke svému známému do Lubinné Kopanice. Zde

179

ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Antonín Ticháček, Zápis o výpovědi ze dne 23.8.1949, č. l. 37-39. 180 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Albert Hauptmann, Zápis o výpovědi ze dne 24.5.1950, č. l. 121; ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Antonín Ticháček, Zápis o výpovědi ze dne 20.4.1950, č. l. 89-90. 181 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Operativní materiál, Záznam!, ze dne 7.3.1949, č. l. 84.

51

pobýval asi čtrnáct dní, přičemţ písemný styk se svou rodinou udrţoval pomocí Františka Pavlase, který za ním do Lubinné dojíţděl na motocyklu.182 Kdyţ se Hauptmannově skupině doneslo, ţe i zde Horsák příliš mnoho mluví na veřejnosti, vyuţili příslušníci brněnské StB zpracovávající akci „Tábor“ této okolnosti ve svůj prospěch a zorganizovali vskutku povedenou zpravodajskou hru. Neunikla jim totiţ Horsákova smyšlená historka o tom, ţe udrţuje styky s americkým velvyslanectvím (tedy, ţe provozuje činnost, která není pod jejich kontrolou), a tak se kvůli podezření, ţe se Horsák bude na Slovensku pokoušet zprostředkovat si ilegální přechod hranic, rozhodli Horsáka předčasně „realizovat“.183 K tomu byl opět pouţit hojně pouţívaný provokační trik – inscenace zorganizovaní převodu přes hranice. Jak uvádí Systematika práce kontrolních sítí, agenti StB dle potřeby fingovali moţnost provádět ilegální převody, aby zabránili tomu, aby „lidé navázali spojení na osoby, zabývající se převáděním osob do zahraničí, dostali (…) se ven a (…) po čase se vrátili jako agenti“. Zabránění v ilegálním odchodu pak zpravidla vypadalo tak, ţe byli tito lidé převezeni do úkrytů vybudovaných k těmto účelům, tam byli zpracováni podle potřeb StB a následně byli ponecháni v úkrytech aţ do úplného zpravodajského vytěţení nebo byla připravena jejich „realizace“.184 Přesně tak tomu bylo i v případě Jana Horsáka, jehoţ jediným cílem bylo dostat se za hranice, kam, dle slov Nováka, protoţe byl velkým pánem, nechtěl jít pěšky.185 Příslušníci KV StB Brno tak nechali Hauptmannovou skupinou, která byla jiţ značně znepokojena Horsákovým chováním, Horsáka nalézt (poslouţila jim indicie, ţe za ním dojíţdí muţ na motocyklu – tj. Pavlas) a vylákat na jiţ stoprocentní zprostředkování letecké cesty do zahraničí. Sami přitom zjevně věřili tomu, ţe má být Horsákovi cesta skutečně zajištěna. O tom, co se s Horsákem dělo poté, co byl Novákem, Matúšem a Hauptmannem předán Křivkovi do Brna, nechť promluví sám: „Křivka mě odvedl do Sokolovny k Pekárkovi, kde jsem se ve sklepě ubytoval. Asi po čtyřech dnech jsem byl rotným letcem (tj. „Franta – letec“ – pozn. Š.B.) odvezen vozem se zavázanými oči, dekou přes hlavu a cítil jsem hlaveň pistole. Asi po čtyřech hodinách jízdy jsem byl vysazen u nějaké vily, a to v Brně. Během svého pobytu v uvedené vile jsem zahlédl z okna, ţe vila se nachází v blízkosti Vinařské ulice. Během pobytu ve vile za mnou docházel 182

ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Horsák Jan a spol., OVS Jan Horsák, Zápis o výpovědi ze dne 7.9.1949, č. l. 96-99. 183 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Petr Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, č. l. 86-87. 184 MÁLEK, J.: Metody Státní bezpečnosti na likvidaci třetího odboje v letech 1948 – 1953, s. 78. 185 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Petr Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, č. l. 89.

52

velitel ilegální organizace, který vystupoval pod jménem Tomy (patrně František Folly – pozn. Š.B.), který o sobě prohlašoval, ţe je pověřený ze zahraničí, aby zde koordinoval veškerý odboj a vyloučil nespolehlivé osoby. Během výslechu Tomyho jsem měl neustále zavázané oči, takţe Tomyho jsem nikdy neviděl. Tomy mně vyhroţoval, abych hovořil o své konfidentské činnosti ve prospěch StB, ţe jim praskají skupiny v Uherském Hradišti, a ţe je podezření na mě. Dále uváděl, ţe jiţ mají zde ve studni jedenáct takových, jako jsem já, abych zváţil, co pro mě znamená, kdyţ kaţdou věc řádně neosvětlím. Na jeho příkaz a jeho konkrétní připomínky jsem musel napsat zprávu o všem, co vím a jako odborník abych osvětlil, v čem byla chyba, ţe skupiny praskají. Ve zmíněné zprávě jsem uvedl mnoho výmyslů a kombinací. Během vyšetřování ve vile jsem poznal muţe jménem Vlastík (Vlastimil Procházka alias Willi – pozn. Š.B.), o němţ mi bylo řečeno, ţe jest pobočníkem Tomyho. Vlastík před kaţdým výslechem Tomyho mně vyhroţoval zastřelením nebo oběšením, jestliţe nevysvětlím, v čem spočívá chyba, ţe skupiny jsou odhalovány.“186 V jiné výpovědi k tomu dodává, ţe „(p)od dojmem vyhroţování utopením, jsem vypovídal o americké spojce Merinovi a o zprávách o uranové rudě. Orgán, který mě vyšetřoval k uranové rudě řekl doslova toto: ,Víš bratře Horsáku, co je to za námahu získat plánek dolu uranové rudy a ty si s tím vytřeš zadek? Kam jsi to doručil, co jsi s tím udělal?’“187 Poté, co byl Horsák v konspirační vile KV StB Brno v Pisárkách takto Procházkou a Follym „vytěţován“ (pod záminkou šetření, zda nepracuje pro StB), bylo rozhodnuto, ţe můţe být Horsák jako spolehlivý přepraven do zahraničí. Povinně přitom s sebou musel převézt dopisy, jeţ napsal při svém výslechu, které měly v zahraničí údajně slouţit jako důkaz o Horsákově činnosti pro pád komunistického reţimu v ČSR. Ve skutečnosti však měla StB s dopisy samozřejmě jiný záměr. V Břeclavi, kam byl 5. srpna 1949 dopraven vozem Procházkou a dalšími příslušníky, na něj však místo údajné spojky ze zahraničí čekala StB. Po přestřelce, která byla zjevně předem domluvena, se Horsákovým společníkům „náhodou“ podařilo utéct, kdeţto Horsák byl zatčen a odvezen do vazby do bývalých vojenských kasáren v Brně. Odtud se mu velmi rychle prostřednictvím stráţného Zdeňka Sekaniny188 podařilo poslat moták, ve kterém

186

ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Protokol o výpovědi s odsouzeným Janem Horsákem ze dne 28.5.1956, č. l. 70-71. 187 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Petr Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, č. l. 87. 188 Zdeněk Sekanina byl Státním soudem v Praze 15.5.1950 odsouzen k 18 letům ţaláře (NA, f. Státní prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. PSt II 1057/49, Parták Stanislav, ţal. trest. (voj.) a spol. – trestní řízení, ze dne 15.5.1950.

53

Křivku a spol. ţádal, aby jej přišli osvobodit, a také varoval Hauptmannovu skupinu, jelikoţ Horsákovy dopisy samozřejmě skončily v rukou StB. Neţ však stihlo být Horsákovo osvobození zorganizováno (Horsák měl být stráţným Sekaninou ve večerních hodinách 7. srpna 1949 vydán do nachystaného vozu – ten však nemohl být ten den Křivkou a Hauptmannem sehnán189), uprchl v noci 8. srpna 1949 Horsák z věznice sám, respektive spolu se stráţným Sekaninou, který mu útěk pomohl zorganizovat. I kdyţ později tvrdil, ţe mu uţ tehdy byla celá akce jeho převozu do zahraničí podezřelá, namířil i se Sekaninou opět do Pekárkovy Sokolovny, tedy přímo do pasti.190 StB, která se o jeho útěku dozvěděla dříve neţ Křivka, urychleně vyslalo „Frantu – letce“ se zprávou, ţe Horsák při svém pobytu ve vazbě zradil celou organizaci, ţe má být tedy předběţně předán ústřednímu veliteli Willimu a ţe o jeho osudu má rozhodnout schůzka všech velitelů, kterou má Křivka narychlo svolat.191 Ještě téhoţ dne (8. srpna 1949) tak na schůzce všech velitelů, která se uskutečnila na další konspirační chatě brněnské StB u Kníničské/Brněnské přehrady, proběhl Horsákův soud. Novákovým autem na něj z Uherskohradišťska přijel Novák, Hauptmanna, Matúš a Lukeš. Ze Slovácké skupiny pak byli přítomní také v Brně se stále ukrývající Flieger a Ticháček, který byl ještě dříve téhoţ dne Hauptmannem vyslán do Brna s jedem cyankáli, pro které bylo posláno v důsledku výše zmíněné konspirace StB o Horsákovi. Ze Sokolovny v Novém Lískovci byli zúčastnění postupně odváţení na danou chatu, kde všechny očekával Procházka jako kpt. Willi se svým týmem. Zde viděla Hauptmannova skupina „legendárního velitele celého odboje v ČSR“ poprvé. Ten zde opět sehrál povedené divadlo, kdyţ Hauptmannovi a spol. vyčítal lapálie s Horsákem, tvrdil, ţe není moţné, aby z věznice utekl, ţe musel být získán StB pro spolupráci, načeţ předloţil fingovaný protokol s Horsákem, který měl údajně získat přes svého spolupracovníka na StB. Na to byl skupinou pro Horsáka jednohlasně schválen trest smrti. Procházka však (zřejmě ve snaze stále si uchovávat před členy organizace pěknou tvář) rozhodl, ţe podá návrh do zahraničí, které o Horsákově osudu rozhodne s konečnou platností.192

189

ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Albert Hauptmann, Zápis o výpovědi ze dne 24.5.1950, č. l. 120-121. 190 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Operativní materiál, Horsák Jan - činnost (Horsákův moták manţelce), ze dne 23.3.1950. 191 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 475, Prošetření akce „Tábor“ – stíţnost ods. Ludmily Fliedrové, Akce „Tábor“, vyjádření Vlastimila Procházky ze dne 30.4.1956, č. l. 145. 192 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. II, Zpráva o prošetření stíţnosti ods. Ludmily Fliedrové ze dne 12.6.1956, č. l. 10; ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Protokol o výpovědi s Vlastimilem Procházkou ze dne 27.5.1956, č. l. 7.

54

Ve skutečnosti však jiţ bylo o Horsákově osudu rozhodnuto – 9. srpna 1949 v čase 0:45 bylo provedeno jeho zatčení, jehoţ se Procházka nestyděl účastnit.193

4.2.3

První zatýkání

Podle slov Vlastimila Procházky bylo k „realizaci“ Křivkovy organizace přistoupeno, neboť ji jiţ nebylo moţno dále udrţet.194 Jiţ půlce července 1949 operativní pracovníci KV StB Brno nezvládali ovládat všechny na Křivku napojené skupinky, a tak měli Křivku začít přesvědčovat o tom, ţe jsou tyto buňkami StB a instruovat jej, aby se je snaţil rozbíjet a znemoţňovat jim další činnost. O měsíc později pak byla pro KV StB Brno situace zjevně nezvládatelná (také vlivem toho, ţe musely být tři osoby předčasně tajně zatčeni – Jan Fillipi 26.7. 1949, Jan Horsák 5.8.1949 a 9.8.1949, Jan Korejs 6.8.1949), a tak bylo přistoupeno k „realizaci“.195 Roli přitom jistě hrála také okolnost, ţe v té době uţ mělo KV StB Brno nashromáţděnou spoustu důkazního materiálu, a tak nebylo nutné zatýkání dále odkládat. Vedoucím vyšetřovacího oddělení Janem Papouškem byl za pomoci operativních pracovníků vypracován „realizační plán“ k zajištění vedoucích protistátní skupiny. Křivkovi bylo poručeno, aby na 17. srpna 1949 na 22:00 svolal schůzku všech velitelů do restaurace Berger v Bučovicích. K tomuto účelu mu dáno k dispozici auto, aby tak stihl vyrozumět skupiny v Kobylí, Hustopečích, Břeclavi, Znojmě a Jihlavě; informovat Uherské Hradiště a Veselí nad Moravou měl za úkol „Franta – letec“. Zástěrkou schůzky přitom bylo rozdávání zbraní a konkrétních pokynů velitelům jednotlivých skupin k době převratu,196 čímţ si StB chtěla pojistit vysokou účast. Ze Slovácka přijelo do Bučovic plné auto osob – Novák, Hauptmann, Lukeš, Matúš a Vavruša. Ticháček, který se tou dobou jiţ skrýval u Křivky, se schůzky zúčastnit odmítl. Poté, co se v restauraci všichni sešli (vedle Křivky, Pekárka a Fliegera zde byli ještě nejméně dva další muţi, jejichţ jména se z materiálů pro Hauptmannův případ nedala zjistit), bylo 193

ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Horsák Jan a spol., OVS Jan Horsák, Zápis o zatčení ze dne 9.8.1949, č. l. 3. 194 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 475, Prošetření akce „Tábor“ – stíţnost ods. Ludmily Fliedrové, Akce „Tábor“, vyjádření Vlastimila Procházky ze dne 30.4.1956, č. l. 145. 195 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Akce „Tábor“ – činnost v ČSR, opis ze dne 8.6.1956, č. l. 9; NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Petr Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, č. l. 32; ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, František Šindelář z Kutné Hory – zadrţení, opis ze dne 6.6.1956, č. l. 61. 196 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Vyjádření k akci „Tábor“ pracovníka Josefa Karáska, nedatováno, č. l. 166. ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Výpis z protokolu s Petrem Křivkou ze dne 25.8.1949, opis ze dne 8.6.1956, č. l. 37; ABS, f. ZV, arch. č. V2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Albert Hauptmann, Zápis o výpovědi ze dne 24.5.1950, č. l. 56.

55

přistoupeno k převozu osob na „utajované místo schůzky“.197 Operativní pracovník Jaroslav Procházka (v organizaci působící jako řidič) převáţel vţdy tři muţe, na něţ v lese za Bučovicemi čekaly tři skupiny (na kaţdou přivezenou osobu jedna) příslušníků vyšetřovacího oddělení, které realizaci akce „Tábor“ provádělo. Na smluveném místě dal jeden z příslušníků pokyn k zastavení auta, členové skupiny, kteří v tu dobu stále věřili, ţe se jedná o kontrolu velitelů odboje, sdělili předem domluvené heslo („Praha – puška“), avšak k jejich překvapení na ně bylo posvíceno reflektory, provedeno odzbrojení, zatčení a odvedení do připraveného nákladního vozu. Jelikoţ zatýkaní měli klást odpor, bylo ze strany StB uţito násilí.198 Například Arnoštu Fliegerovi byla rozbita hlava v důsledku toho, jak jej zatýkající mlátili pistolemi.199 Při druhé várce byl společně s dalšími dvěma muţi převáţen Albert Hauptmanna. Dle jeho slov se jich měl v autě tázat, zda jsou ozbrojeni. Jelikoţ nebyli, měl Hauptmanna nabít svoji zbraň ráţe 6, 35 mm, kterou dostal několik málo dnů předem od „Franty – letce“.200 K této praktice přistupovala StB často, aby tak mohla odebrat skupině zbraně nebezpečné, coţ někdy nešlo jinak neţ výměnou za zbraně menší ráţe.201 V akci „Tábor“ bylo toto provedeno asi ve třech nebo čtyřech případech,202 je však otázka, proč však KV StB Brno přistoupilo k tomu, aby byla Hauptmannovi předána zbraň těsně před plánovanou realizací, při níţ takto mohlo dojít k ohroţení zatýkajících orgánů, coţ se nakonec skutečně stalo. Sama státní prokuratura řešíce tuto otázku podotýká, ţe je „nepravděpodobné, ţe by Franta dal pistoli osobě, kde by měl obavy, ţe jí bude pouţito proti nějakým zákrokům ze strany bezpečnostních orgánů, kdyţ všechny způsobilé zbraně jiným ilegalistům odebíral pro ,skladiště v Brně’“.203 Hauptmannovi tak byla „Frantou – letcem“ zbraň předána pravděpodobně jako osobě, u které se nepředpokládalo, ţe by zbraň pouţil, za účelem ztvrzení důvěry ilegalistů ve „velitelství odboje“.

197

ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Antonín Ticháček, Zápis o výpovědi ze dne 23.8.1949, č. l. 39; ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Albert Hauptmann, Zápis o výpovědi ze dne 24.5.1950, č. l. 56. 198 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Vyjádření o realizované akci „Tábor“ Jar. Daniela ze dne 1.6.1956, č. l. 165; ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Vyjádření k akci „Tábor“ Josefa Karáska, nedatováno, č. l. 166. 199 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Operativní materiál, Horsák Jan - činnost (Horsákův moták manţelce), ze dne 23.3.1950. 200 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Albert Hauptmann, Zápis o výpovědi ze dne 23.8.1949, č. l. 51, 58. 201 MÁLEK, J.: Metody Státní bezpečnosti na likvidaci třetího odboje v letech 1948 – 1953, s. 79. 202 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Protokol o výpovědi s Vlastimilem Procházkou ze dne 27.5.1956, č. l. 5. 203 NA, f. Státní prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. PSt II 440/50-29, Albert Hauptmann a spol. – hlavní líčení a rozsudek, ze dne 2.6.1951.

56

Kdyţ byl Hauptmann vyzván k vystoupení z auta, drţel pistoli ve své pravé ruce s ukazováčkem na spoušti. Takto byl dle jeho výpovědi připraven na to, aby se mohl bránit v případě, ţe byli nějak překvapeni či přepadeni. Poté, co byli vyzváni, aby dali ruce vzhůru (byli předem informováni, ţe to po nich „velení“ v rámci opatrnosti bude vyţadovat204), byl Hauptmann zezadu uchopen za ruce, které mu byly stočeny dozadu, přičemţ pistoli stále drţel v ruce. V této chvíli Hauptmannovi zřejmě stále nedocházelo, ţe je prováděno jejich zatčení – k tomu asi došlo aţ v okamţiku, kdy jeden z dalších zatýkaných muţů vykřikl: „jsme v pasti“, přičemţ Hauptmann (zřejmě v leknutí) zmáčkl spoušť pistole. Kulka, která vyšla šikmým střelem od shora dolů, prostřelila příslušníkovi, který Hauptmanna zezadu zajišťoval, nohu.205 Hauptmann ve své výpovědi událost komentuje takto: (n)aprosto popírám, ţe bych měl úmysl někoho usmrtiti a uvádím, ţe pro náhlý sled událostí jsem o pouţití zbraně vůbec neuvaţoval. Po vystřelení však jsem si hned uvědomil, ţe jsem učinil něco nezákonného, a proto jsem pistoli pustil na zem. Nato mně byly přiloţeny svěrací řetízky a byl jsem odveden a zatčen“.206 Ještě před skončením celé akce pak byla dle jednoho ze zatýkajících pracovníků „sestrojena ze strany vedení nějaká nastrojená komedie útěku, při které se střílelo jako na divokém západě“. Co bylo jejím účelem, přitom sám netušil.207 Po odvezení do vazební věznice KV StB Brno následovaly osobní prohlídky, při kterých byl jednotlivým osobám kromě osobních věcí zabaven uţ i „protistátní materiál“ – Hauptmannovi samozřejmě pistole spolu s náboji a Matúšovi mapy telefonického vedení a falešná legitimace KSČ. Následovaly domovní prohlídky, které byly v bytech zatčených prováděny 18. a 19. srpna pracovníky KV StB Gottwaldov, při nichţ bylo pátráno po dalším „závadném“ materiálu. Hauptmannovi tak byly zabaveny veškerá vyznamenání, písemný materiál a legitimace, Novákovi automobil, kterým přivezl účastníky schůzky do Bučovic, Matúšovi lovecká brokovnice spolu s náboji, opis letáku k pořádání svobodných voleb a různé mapy ČSR a písemnosti, Lukešovi dvě pistole a Vavrušovi brokovnice spolu s náboji. Do 19. srpna 1949 pak byly zatčeny ještě osoby, o jejichţ činnosti příslušníci KV StB Brno zpracovávající akci „Tábor“ bezpečně věděli – tedy Antonín Ticháček, který byl zatčen při „náhodné“ kontrole vozu SNB u Slavkova, kdyţ jej vezl „velitel odboje“ kvůli podezření 204

Tuto informaci sdělil Arnošt Flieger Janu Horskákovi v temnici ve vazbě (ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Operativní materiál, Horsák Jan - činnost (Horsákův moták manţelce), ze dne 23.3.1950.). 205 NA, f. Státní prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. PSt II 440/50-29, Albert Hauptmann a spol. – hlavní líčení a rozsudek, ze dne 2.6.1951, s. 2; ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Vyjádření o realizované akci „Tábor“ Jar. Daniela ze dne 1.6.1956, č. l. 165. 206 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Albert Hauptmann, Zápis o výpovědi ze dne 23.8.1949, č. l. 58. 207 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Vyjádření o realizované akci „Tábor“ Jar. Daniela ze dne 1.6.1956, č. l. 165.

57

ze zatýkání zpět domů do Zarazic,208 a dále také František Pavlas a Josef Popelka. Ticháčkovi byly při následné domovní prohlídce zabaveny dvě plynové masky, několik map Anglie, granát, několik nábojů a různý písemný materiál. Dalších šestnáct osob, později souzených v Hauptmannově procesu, pak bylo zatčeno aţ v dalších dvou vlnách zatýkání (březen 1950 a květen 1950), a to na základě výpovědí jiţ zatčených.

4.2.4

Vyšetřování

Po prvním velkém zatýkání členů Křivkovy organizace rozhodlo o dalším osudu nejen jiţ zatčených, ale i dalších osob nějak se skupinou souvisejících, vyšetřování, které bylo prováděno 5. oddělením KV StB Brno (zejména jeho 1. referátem), jehoţ velitelem byl aţ do jara 1950 Jan Papoušek, kdy jej na tomto postu vystřídal Karel Suchý. Jan Papoušek měl tedy ze své funkce velitele řídit průběh vyšetřování v době, kdy byly vyslýchány hlavní představitelé celé Křivkovy organizace, tedy nést zodpovědnost za veškeré nesprávné postupy, jichţ se 5. oddělení při vyšetřování akce „Tábor“ dopustilo. Ve výpovědi pro šetření inspekce ministerstva vnitra v roce 1956 však Papoušek jakoukoliv odpovědnost za vyšetřování akce „Tábor“ odmítl a tuto svalil na své podřízené pracovníky Bohumila Horského a Roberta Přibyla. Ti však v rámci stejného šetření naopak tvrdili, ţe byli ve své práci svým velitelem řízeni a kontrolováni.209 Uţ to je dokladem toho, ţe na tehdejším vyšetřovacím oddělení brněnské StB se děly věci, od nichţ později chtěli všichni aktéři dát ruce pryč. Faktem však je, ţe do vyšetřování byla nasazena velká část vyšetřovacích pracovníků, protoţe (dle jednoho z výpovědi jednoho z nich – Josefa Karáska) „by se vše nezvládlo“.210 Nebylo tak nic výjimečného, ţe mezi vyšetřujícími byli noví, mladí a naprosto nezkušení vyšetřovatelé, ideologicky však velmi pevní komunisté, kteří prošli jen krátkodobými kurzy nebo cyklem přednášek jiţ zkušených příslušníků StB, kteří zase přebírali za vzor práce metody sovětských poradců.211 Příkladem toho byl vyšetřující pracovník Václav Sedláček, 208

ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Antonín Ticháček, Zápis o výpovědi ze dne 23.8.1949, č. l. 39-41. 209 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Protokol o výpovědi s Janem Papouškem ze dne 31.5.1956, č. l. 156-160; ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Protokol o výpovědi s Bohumilem Horským ze dne 1.6.1956, č. l. 162. 210 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Vyjádření k akci „Tábor“ Josefa Karáska, nedatováno, č. l. 166. 211 KAPLAN, K.: Nebezpečná bezpečnost, s. 138-139.

58

který po nastoupení k SNB v srpnu 1949 absolvoval tříměsíční školení, po němţ byl zařazen na 5. oddělení KV StB Brno, kde po čtrnáctidenním kurzu začal asistovat i při některých výsleších osob Hauptmannovy skupiny, které měl převáţně na starosti Jindřich Herynk. Sedláček ve své výpovědi pro šetření inspekce ministerstva vnitra později uvedl: „(j)ako nováček jsem v kaţdé osobě viděl nepřítele lidově demokratického zřízení, ještě s malým hodnocením z třídního hlediska. Měl jsem tehdy zato, ţe kaţdý zajištěný musí být řádně za svou trestnou činnost potrestán“. O veliteli Papouškovi přitom uvedl, ţe byl mu „i jiným nováčkům staršími orgány vykreslován jako výslechový fenomén“. 212 Zmíněný nesprávný postup vyšetřování tkvěl zejména v tom, ţe pravděpodobně většina vyšetřujících moc dobře věděla o nesprávných metodách práce operativních pracovníků, kteří akci „Tábor“ zpracovávali. Jak přiznává jeden z předních vyšetřujících: „během vyšetřování nebyla zkoumána ani prověřována činnost jednotlivých orgánů, jak si při rozpracování této akce počínali a jejich počínáním byla zvětšená trestná činnost vyšetřovancům. Rovněţ nebyla zjišťována činnost spolupracovníků nasazených v této akci a zda i spolupracovníci měli také vliv na rozšíření trestné činnosti osob při rozpracování“.213 Tím, ţe tedy nebyly osoby jako František Janko, Vlastimil Procházka a další v rámci vyšetřování akce „Tábor“ slyšeni,214 byla podstatně podryta celá objektivnost vyšetřování, neboť vyšetřované osoby, které o jejich činnosti ve svých výpovědích hovořili, v době konání výslechů stále věřili tomu, ţe pracovali pro agenty vyslané zahraničím, na základě čehoţ byly později vypracovány i trestní oznámení a obţaloba. Provokační charakter celé akce „Tábor“ byl však zakrýván nejen před prokuraturou a soudem, ale také před nadřízeným orgánem „útvarem 701 – A“215, který příslušníci KV StB Brno nepravdivě informovali nejen o nasazení svých pracovníků do akce, ale také například o tom, ţe „25.8. 1949 bylo nalezeno skladiště zbraní skupiny 9909“216, coţ bylo dle pracovnice operativy Marie Lencové učiněno proto, aby byl celý případ podepřen a nafouknut.217 O

212

ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Vyjádření k realizované akci „Tábor“ Václava Sedláčka ze dne 5.6.1956, č. l. 169 - 170. 213 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Protokol o výpovědi s Bohumilem Horským ze dne 1.6.1956, č. l. 162. 214 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Petr Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, s. 33. 215 V písemném styku mezi jednotlivými velitelstvími StB bylo uţíváno krycích názvů – Útvar 701 – A označoval skupinu BAa Skupiny I „Bezpečnost“ ministerstva vnitra, tj. Velitelství StB v Praze (DVOŘÁKOVÁ, J.: Státní bezpečnost v letech 1948 – 1953, s. 143.). 216 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Akce „Tábor“ – realizace, opis ze dne 8.6.1956, č. l. 63. 217 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Protokol o výpovědi s Marií Lencovou ze dne 11.5.1956, č. l. 43.

59

případ se ministerstvo vnitra zřejmě zajímalo, neboť tam byly odesílány také výslechové protokoly.218 Vedle toho, ţe se tedy protokoly odesílaly nadřízenému orgánu a zakládaly do spisů, byly také předávány operativě, která s vyšetřovacím oddělením i po „realizaci“ skupiny dále spolupracovala. Operativní pracovníci však nejen zařizovali prověření a zjištění tzv. nacionálů vyslýchaných osob, ale také dále rozpracovávaly a následně zatýkaly osoby, které byly „zjištěny“ vyšetřováním.219 Výslech hlavních členů nejen Hauptmannovy skupiny (Hauptmann, Ticháček, Novák, Matúš, Lukeš) ale jistě také dalších osob v blízké vazbě na Petra Křivku, byl totiţ veden stylem, charakteristickým pro vyprovokované akce, který spočíval v tom, ţe středem vyšetřovatelova zájmu nebyl vyšetřovaný, ale osoby, o kterých mohl něco říct.220 O činnosti ústředních osob totiţ mělo vyšetřovací oddělení dostatek informací od pracovníků operativy, a tak šlo v rámci jejich vlastní činnosti jen o to, jak rychle se nechaly zlomit. Popis této agenturně zpracovávané a vyprovokované činnosti se tak ve výpovědích jednotlivých osob zas aţ tak neliší (kromě některých nafouknutých záleţitostí jako počet shromáţděných zbraní apod.), a tak se tak výpovědi o této době zdají být docela věrohodné. O tom svědčí i Horsákův moták z vazby z března 1950 adresovaný jeho manţelce, ve kterém jí psal: „(t)eď si představ moji situaci: StB mně dávalo: organizování špionáţní sítě pro Američany, vyhlášky, příprava přepadu letiště, špionáţ atd. Prostě trest smrti (…) – za to jsem vděčný, já i ostatní, Hauptmannovi a spol. a hlavně ing. Novákovi. (…). Co jsem zkusil, ti nemusím vypisovat. Něco málo měli ode mne napsané, ale aţ do 6.9. jsem všechno popíral. Kdyţ mně ovšem pak StB ukázalo výpovědi Hauptmanna a ostatních, musel jsem kapitulovat. Řekli všechno a dokonce si i přilhali (…), prostě všechno o čem jsme se kdy bavili a pomalu i kolikrát byl kdo na záchodě. (…) Prostě kaţdý detail, co věděli. No co se dalo dělat, co jsem musel, jsem přiznal a víc jsem nedělal a nevím.“221 Pro dobu, kdy ve Slovácké skupině ještě agent StB nepůsobil, však existují ve výpovědích značné nesrovnalosti, které vznikly patrně vlivem toho, ţe záměrem StB bylo „dokázat“, ţe skupina vznikla a ilegálně působila ještě před příchodem „Franty – letce“, jehoţ role však stejně měla zůstat před prokurátorem a následně státním soudem zakryta, jak bude dále rozvedeno. Činnost ústředních osob případu tak byla podstatně zveličena. 218

ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Vyjádření k akci „Tábor“ Josefa Karáska, nedatováno, č. l. 166. 219 Tamtéţ. 220 KAPLAN, K.: Nebezpečná bezpečnost, s. 140. 221 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Operativní materiál, Horsák Jan - činnost (Horsákův moták manţelce), ze dne 23.3.1950.

60

Jak uţ bylo naznačeno, jedním z hlavních cílů výslechů bylo získávání informací o dalších osobách, které mohly s činností jiţ zatčených osob nějak souviset, čehoţ bylo dosahováno prostřednictvím dlouhodobých výslechů,222 jeţ byly ideálním prostředkem pro dosaţení poţadované výpovědi.223 Vyslýchané osoby tak následkem tlaku vyšetřujících a snad i v předpokladu, ţe odsunou pozornost od sebe nebo získají výhody ve vazbě, vypovídaly o veškerých svých stycích. Tak byly osoby, které se vyšetřujícím zdály dostatečně zajímavé224, rovněţ zatčeny, zahrnuty do vyšetřování a následně souzeny státním soudem. Ve výpovědích Alberta Hauptmanna vyšetřující pracovníky zjevně zaujali příslušníci SNB Vilém Veverka, který Hauptmannovi půjčil pistoli a zajistil několik prázdných řidičských průkazů, a Jaroslav Šrámek (nar. 1918), který měl tyto průkazy Hauptmannovi od Veverky v obálce doručit, dále bývalý četník a v té době člen KSČ Jan Havel (nar. 1896), kterého se měl Hauptmann při běţné řeči ptát na náboje do pistole ráţe 6, 35 mm, bývalý lidovecký předseda MNV v Milokošti Jan Galuška, kterého měl Hauptmanna údajně informovat o své činnosti a vyzvat jej k připojení se, správce hospodářského druţstva ve Veselí nad Moravou a v té době člen KSČ Rudolf Krčmář (nar. 1906), kterého měl Hauptmanna ţádat o zprostředkování většího mnoţství mouky a ţivnostník Jaroslav Tomeček (nar. 1907), kterému měl Hauptmanna v hostinci ve Veselí nad Moravou pouze naznačit, ţe nesouhlasí se soudobým reţimem. Antonín Ticháček pak měl dle KV StB k ilegální činnosti „zapojit“ svého spolupracovníka, strojvůdce Josefa Vaďuru, který se zřejmě skutečně zúčastnil některé ze schůzek, přičemţ měl přislíbit zpravodajskou činnost, svého souseda Josefa Lukáše (nar. 1902), kterého měl několikrát pozvat k poslechu zahraničního rozhlasu, přičemţ mu měl tento předat několik kusů nábojů, tajemníka KSČ na MNV v Zarazicích Františka Dobřického, od něhoţ měl Ticháček získat několik vojenských pušek pod záminkou jejich opravy, dále elektromontéra Štěpána Vašíčka, jeţ měl Ticháčkovi vyhotovit oscilátor (patrně bez vědomí, ţe měl údajně slouţit pro ilegální účely) a Jaroslava Všetulu, Antonína Jurčeka a Miroslava 222

ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Vyjádření o realizované akci „Tábor“ Jar. Daniela ze dne 1.6.1956, č. l. 165; 223 KAPLAN, K.: Nebezpečná bezpečnost, s. 143. 224 Zatímco některé osoby byly zatčeny naprosto neopodstatněně (v případu Hauptmanna např. Tomeček, Šrámek, Krčmář, ale i další), jiné osoby, které prokazatelně vyvíjely trestnou činnost (i v ostatních skupinách), zůstaly pracovníky KV StB Brno bez povšimnutí, za coţ je následně kritizoval státní prokurátor, i kdyţ ani ten později nepodal na tyto osoby obţalobu. (NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Petr Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, č. l. 39-40). Na některé osoby však nebylo podáno trestní oznámení záměrně – na Ferdinanda Vinického, který měl Jana Dědka informovat o své ilegální skupině na Olomoucku, tak nebylo podáno, neboť byl údajně zbaven svéprávnosti (NA, f. Státní prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. PSt II 440/50-2, Albert Hauptmann a spol. Zpráva o zamýšleném postupu, ze dne 12.9.1950). Jak je však uţ uvedeno výše, z revizního šetření vyplývá, ţe je pravděpodobné, ţe byl Vinický spolupracovníkem StB.

61

Minkse, kteří měli Ticháčkovi pomoci (nebo se k tomu pouze zavázat) v době jeho skrývání. Miroslav Minks mu měl údajně ještě předtím slíbit spolupráci. Ve výpovědích Ladislava Nováka pak vyšetřující pracovníky brněnské StB zaujal Tomáš Boček a Jan Děděk, jejichţ „činnost“ je popsána výše, a u Augustina Matúše pak Kliment Minařík, který měl rovněţ údajně pouze kývnout na připojení se k činnosti. Je tedy patrno, ţe tyto osoby, napojené do Hauptmannova případu, se provinily maximálně tím, ţe nešly oznámit ilegální činnost svého známého, o níţ se nějakým způsobem dozvěděli (pokud o ní vůbec věděli), anebo pro skupinu něco zhotovily či obstaraly (ať uţ vědomě či nevědomě, ţe se jedná o ilegální účely) U těchto osob se pak staly výslechy většinou hlavním, ne-li jediným zdrojem důkazů o protistátní činnosti, neboť v nich byly vyslýchané osoby nuceny doznávat, ţe ilegální činnost, jakkoli skromnou, páchaly záměrně. Průběh takového vyšetřování, se pak velmi podobá koncepci, kterou pro proces s Miladou Horákovou popsal historik Petr Cajthaml: „účelem bylo přimět vyšetřovaného, aby přiznal činy, které nespáchal. Potupně byly vytvářeny kombinace jisté polopravdy a nakonec i lţi, které měly určitý reálný základ v událostech, které se staly a o kterých původně vyšetřovaný vypovídal. Nakonec byly tyto informace zasazeny do nového rámce, kdy naprosto neodpovídaly tomu, co se skutečně stalo. V konečné podobě šlo o to, aby se vyšetřovaný s tou verzí, která v podstatě odpovídala budoucí reţii toho procesu, ztotoţnil a přijal ji za svou. Konečná podoba výslechů tak měla nakonec podobu utvrzování vyšetřovaného v té verzi, kterou vytvořili vyšetřovatelé a další organizátoři toho procesu.“225 I kdyţ nemáme dochovány potřebné výpovědi později odsouzených osob v Hauptmannově případu, lze se dle jiných dostupných informací domnívat, ţe potřebných doznání vyšetřující pracovníci dosahovali metodami typickými pro přelom 40. a 50. let – fyzickým násilím a psychologickým nátlakem. Například jeden z pracovníků vyšetřujících akci „Tábor“, Jar. Daniel, byl v tomto ohledu vskutku ideologicky pevně přesvědčen – ve výpovědi pro inspekci ministerstva vnitra v roce 1956 uvedl: „(k) otázce pouţívání fyzického násilí při výsleších se za dnešní situace dá těţko říci. Je nutno vidět za jakých poměrů se tenkrát slouţilo a jaké formy pouţíval proti orgánům třídní nepřítel. Téměř při kaţdé realizaci se proti orgánům střílelo, několik nás bylo usmrceno, několik těţce zraněno. Podle mého názoru se třídní boj zostřoval do bezohlednosti. Jak ze strany vedení, tak i tehdejší krajský tajemník strany Šling nám zdůrazňoval, ţe je nutno pouţívat diktaturu proletariátu v těch nejtvrdších formách a já jsem to schvaloval a viděl jsem toho v praxi nutnost. Pouţívat 225

Česká televize, Proces H – den první, http://www.ceskatelevize.cz/program/10153697395-31.05.2009-22:002-proces-h-den-prvni.html (podle stavu ke dni 30.5.2010).

62

fyzického násilí bylo proto běţnou věcí a ţádný nemůţe říci, ţe by to někdy nepouţil. Jednalo se však o nějakou tu facku, nebo stát při dlouhotrvajícím výslechu, odepření kouření a podobně. To se provádělo jen u osob, které tvrdošíjně zapírali, i kdyţ na ně byl usvědčující materiál, nebo osob, kteří si z orgánů vedli dělat kašpara. Vylučuji, ţe by se s vyšetřovancem provádělo (něco) nelidského nebo sadistického. (…) je však pravda, ţe jsem při výsleších jednal nekompromisně s vyšetřovancem, coţ jsem povaţoval za jedině správné a domníval jsem se, ţe to dělám dobře, zvlášť kdyţ jsem byl i vedením za mou práci pochválen.“226 Přestoţe velitel oddělení Jan Papoušek později uvedl, ţe pouţívání násilí při vyšetřování akce „Tábor“ zakázal227 (ačkoli na jiném místě své výpovědi odmítá s celou akcí veškerou spojitost), většina později slyšených pracovníků KV StB Brno doznává, ţe k jeho uţívání běţně docházelo.228 Jeden z mála střípků o uţívaném násilí se dochovalo ve zprávě generální prokuratury, kde je uvedeno, ţe byl jednou Hauptmann, který něco nechtěl vyšetřujícím potvrdit, tak bit klínovými řemeny, aţ byl sedm hodin v bezvědomí.229 I tento jediný příklad je dokladem toho, ţe vyšetřovatel Daniel doznáním „nějaké té facky“ situaci poněkud bagatelizoval. Jelikoţ výpovědi, respektive protokoly o výpovědích, u mnohých poslouţily jako hlavní „důkaz“ trestné činnosti, stojí za zmínku ještě uvést, jak byly tyto při vyšetřování akce „Tábor“ zhotovovány. Ani v tomto ohledu se praktiky brněnských vyšetřovatelů neodchylovaly od zvyklostí doby, neboť se uplatňovala zásada, ţe v protokolech se má uvádět pouze trestná činnost, nikoliv její obhajoba.230 Vyšetřující pracovníci KV StB Brno řešili tento ne zas aţ tak snadný poţadavek takřka „šalamounsky“ – s vyšetřovaným byl sice sepsán zpravodajský, chronologický protokol (pro něţ bylo typické, ţe se rodil jako výsledek boje s vyšetřovaným za pouţití násilí či nátlaku, přičemţ však tento v podstatě líčil události tak,

226

ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Vyjádření o realizované akci „Tábor“ Jar. Daniela ze dne 1.6.1956, č. l. 165. 227 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Protokol o výpovědi s Janem Papouškem ze dne 31.5.1956, č. l. 158. 228 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Protokol o výpovědi s Bohumilem Horským ze dne 1.6.1956, č. l. 162; ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Vyjádření k akci „Tábor“ Jarmily Vaňkové ze dne 7.6.1956, č. l. 164; ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Protokol o výpovědi s Vlastimilem Procházkou ze dne 27.5.1956, č. l. 7-8. 229 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. T 474/49, Přezkoumání akce „Tábor“, ze dne 10.3.1967, č. l. 28. 230 KAPLAN, K.: Nebezpečná bezpečnost, s. 150-151.

63

jak jej cítil vyšetřovaný231), ten byl však následně vyšetřujícími pracovníky přepracován na tzv. soudní protokol tak, aby tento v kostce obsahoval jenom trestní činnost vyšetřovaného.232 Z těchto soudních protokolů pak byla Bohumilem Horským ve spolupráci s Robertem Přibylem a Josefem Karáskem vypracována trestní oznámení.233 Prve bylo státnímu prokurátorovi předloţeno předběţné trestní oznámení na Karla Altmana a spol. na 84 osob (11 z nich pak bylo součástí dílčího trestního oznámení Hauptmann a spol., a to Flieger Arnošt, Hauptmann Albert, Lukeš Miloslav, Matúš Augustin, Nosek Antonín, Novák Ladislav, Pavlas František, Popelka Josef, Ticháček Antonín, Vavruša František, Vlk Jan234), které bylo postupně přepracováno na dílčí trestní oznámení. Tyto jednotlivá trestní oznámení pak nejenţe dle vynucených výpovědí značně zveličovala „protistátní“ činnost jednotlivých osob (trestní oznámení na Hauptmanna a spol., které bylo 15.7. 1950 podáno na 36 osob, například uvádělo tyto nepravdy: osoby začaly vyvíjet protistátní činnost uţ od podzimu 1948,

KV StB Brno dozvědělo o schůzce

v Bučovicích „důvěrnou cestou“, „Franta – letec“ byl líčen jako skutečná spojka Křivky apod.235), navíc však byla zhotovena tak, ţe jsou jen málo srozumitelná. To je zaprvé způsobeno tím, ţe byly všechny osoby, které byly vyšetřovány v rámci akce „Tábor“, rozděleny do jednotlivých skupin, na něţ byly podány dílčí trestní oznámení, tak, ţe osoby, které páchaly trestnou činnost společně, byly rozděleny do různých skupin, a naopak osoby, které byly součástí jedné skupiny, se často vůbec neznaly. Zadruhé pak (stejně jako u jednotlivých výslechových protokolů) naprosto schází časová i věcná posloupnost skutečností, takţe si z trestního oznámení nelze vyvodit, kdo, s kým, kdy, proč a jakou trestnou činnost páchal.236 Víc neţ pravděpodobné přitom je, ţe pracovníky 5. oddělení byla takto trestní oznámení vyhotovována záměrně, aby bylo dosaţeno zakrytí provokačního charakteru celé akce. Nejen v trestních oznámeních, ale také v následných soudních řízeních, byla celá věc postavena tak, ţe spolupracovníci a příslušníci StB, kteří byli do organizace zapojeni, byly

231

Tamtéţ, s. 151. ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Vyjádření k realizované akci „Tábor“ Václava Sedláčka ze dne 5.6.1956, č. l. 169 ; ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Vyjádření k akci „Tábor“ Josefa Karáska, nedatováno, č. l. 166. 233 ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. I, Protokol o výpovědi s Bohumilem Horským ze dne 1.6.1956, č. l. 162. 234 NA, f. Státní prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. PSt II 1057/49, Petr Křivka a spol. – zpráva o nápadu, ze dne 6.10.1949. 235 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., Trestní oznámení na Alberta Hauptmanna a spol. ze dne 15.7.1950, č. l. 1-6, 11. 236 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Petr Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, s. 33-34. 232

64

skutečnými ilegalisty, kterým se však podařilo uprchnout, a ţe špionáţní zprávy byly skutečně předávány zahraničním rozvědkám.237 Také zadrţený agent StB Hela (Helmut Juříček) byl po dohodě prokurátora a StB vyloučen z trestního oznámení na skupinu Křivka Petr a spol., neboť dle úsudku daných institucí by jeho přítomnost v následném procesu nebyla vhodná.238

4.2.5

Příprava soudního procesu

Vypracovaná trestní oznámení byla postoupena prokuratuře, která měla nejen na základě jejich prostudování, ale také na základě dozoru nad vyšetřováním, sestavit jednotlivé ţaloby. Dozor nad vyšetřováním však státním prokurátorem Dr. Vilémem Hanákem, který spolu se svými náměstky evidoval a zpracovával všechny trestní věci akce „Tábor“ a následně intervenoval u všech hlavních líčení, vůbec prováděn nebyl.239 Kdyţ tedy obdrţel záměrně chaotická trestní oznámení, nemohl mít o případech dostatečný přehled k tomu, aby mohl vypracovat jednotlivé ţaloby. Proto si měl ţádat pracovníky KV StB Brno, aby mu jednotlivé nesrovnalosti objasňovali. Na tzv. předporadách se pak diskutovalo také o slabinách a nedostatcích, na které měli příslušníci KV StB Brno prokuraturu upozorňovat a prohlubovat jejich povědomí o případu.240 Zde je záhodno poloţit otázku, co věděl prokurátor a jeho náměstci o operativním a provokačním pozadí celé akce „Tábor“. Prokurátorovi museli jistě příslušníci StB, kteří zpracovávali akci „Tábor“, nějak osvětlit všechny jeho nejasnosti, je však dnes těţké vyvodit, zda mu sdělili celou pravdu. Karel Kaplan uvádí, ţe to vyšetřovatelé dělali jen výjimečně, obvykle jen tehdy, kdyţ poţadovali, aby byli jejich agenti vyjmuti z obţalovacího spisu nebo se o nich v soudním líčení nemluvilo.241 Prakticky stejné poţadavky na prokurátora vyslovovali i vyšetřovatelé brněnské StB, avšak zdá se, ţe je prokurátorovi dokázali zaobalit do vhodné podoby – tendence StB vyloučit Juříčka z trestní věci Křivka a spol. byla prokurátorovi údajně osvětlována tím, ţe koná pro státní bezpečnost „dobré sluţby ve 237

NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. OZZ 00193/56, Zpráva o přešetření trestní věci proti Petru Křivkovi a spol. (tzv. akce „Tábor“), ze dne 21.12.1957, s. 2. 238 NA, f. Státní prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. PSt II 1057/49, Karel Altman a spol. – Tábor – Petr Křivka – zpráva o zamýšleném postupu, ze dne 14.7.1950. 239 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Petr Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, s. 33. 240 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. OZZ 00193/56, Zápis o informativním výslechu s Dr. Emilem Eichlerem ze dne 17.7.1957, s. 4; NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. OZZ 00193/56, Akce „Tábor“ - šetření ze dne 19.7.1957, s. 7. 241 KAPLAN, K.: Nebezpečná bezpečnost, s. 93.

65

věznici“, coţ prokurátorovi přišlo jako opodstatněný důvod. K poţadavku StB, aby se při líčení nemluvilo o jistých osobách („Franta – letec“, Willi apod.) nebo záleţitostech pak prokurátor Hanák později obezřetně uvedl, ţe si jiţ nevzpomíná, čím bylo toto odůvodňováno, a dokonce, ţe po důvodech snad ani nepátral.242 Nicméně vyšetřovatel Jindřich Herynk (účastnil se zejména výslechů Slovácké skupiny) později vypověděl, ţe na předporadách, kde byly projednávány otázky, na kterých nebyl zájem, aby se ventilovaly před soudem243, byli prokurátoři a i soudci informováni o skutečném pozadí případu, zejména o tom, ţe spolu/pracovníci KV StB Brno celý případ vyprovokovaly.244 Náměstek státního prokurátora, odd. Brno Dr. Eichler k výpovědi Herynka však uvedl poměrně pádný argument, ţe pochybuje o tom, ţe by si vyšetřovatelé dovolili takové skutečnosti sdělovat v tak širokém kolektivu, jakým byl kolektiv osob účastnících se předporad. Pokud prý byly vzneseny na příslušníky StB dotazy ohledně Williho a dalších, byly tyto dotazy odbývány s tím, ţe se jedná o agenta cizí moci, který nebyl dopaden.245 Nicméně prokuratura nebyla ve skutečnosti tak zaslepená, jak později snaţila dokázat – sám prokurátor Hanák doznal, ţe věděl o tom, ţe v případu asistoval Státní bezpečnosti spolupracovník, ta však měla údajně prokuraturu o věcech informovat klamně. K tomu rokurátor uvedl: „nevím však přesně v kterém stadiu trestní věci Hauptmann, nám orgánové řekli, ţe jeden „Franta“ byl normální občan, patrně příslušník vojenského letectva (…) a tento (…) případ hlásil bezpečnosti a bezpečnost pak zařídila vystřídání tohoto „Franty – letce“ za jiného „Frantu“ pomocí jehoţ pak činnost skupiny sledovala. Přitom mi bylo řečeno, ţe dosazený „Franta“ pouze získává zprávy o činnosti skupiny, orgánové mi však nepřiznali, ţe tento „Franta“ ve skutečnosti Křivku a jeho společníky provokoval.“ 246 Jestliţe by tedy platilo, ţe se o skutečném pozadí celé akce prokurátor dozvěděl aţ v roce 1952, jak tvrdí, kdy uţ byly vykonány absolutní tresty, a do té doby měl o úloze 242

NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. OZZ 00193/56, Zápis o informativním výslechu s Dr. Vilémem Hanákem ze dne 12.7.1957, s. 2, 5; NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. OZZ 00193/56, Akce „Tábor“ - šetření ze dne 19.7.1957, s. 3. 243 Velmi choulostivé téma byla vhodnost zařazení do případu údajné plánování atentátu na tajemníka KV KSČ Brno Ottu Šlinga Křivkou a spol. Vyšetřování se prve na přípravu atentátu podrobně zaměřovalo, kdyţ byl však Šling v říjnu 1950 zatčen, jelikoţ se ÚV KSČ náramně hodil do připravovaného monstrprocesu, jímţ měla splatit svou politickou daň Moskvě, „bylo neúnosné – zejména při veřejném procesu – aby se vůbec o této věci v průběhu líčení hovořilo. Proto jakákoliv zmínka o přípravě tohoto atentátu byla ze ţaloby vypuštěna a prokurátoři i soudci v součinnosti s orgány StB se všemoţně snaţili, aby v průběhu veřejného procesu nepadla ze strany obviněných o Šlingovi ani zmínka.“ (NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. OZZ 00193/56, Akce „Tábor“ - šetření ze dne 19.7.1957, s. 8.). 244 Tamtéţ, s. 4. 245 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. OZZ 00193/56, Zápis o informativním výslechu s Dr. Emilem Eichlerem ze dne 17.7.1957, s. 2-3. 246 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. OZZ 00193/56, Zápis o informativním výslechu s Dr. Vilémem Hanákem ze dne 12.7.1957, s. 6.

66

spolupracovníků jen mlhavé představy,247 mohli bychom tak pochybovat buď o jeho „prokurátorských kvalitách“, v tom smyslu, ţe nedokázal odhalit v té době běţnou praxi StB, anebo ţe byl celý případ z jeho strany značně odbyt. V tomto smyslu je totiţ také zjevné, ţe se prokuratura nesnaţila odstranit rozpory, které byly součástí trestních oznámení – dokladem toho jsou vyhotovené ţaloby, vzniklé v poměrně krátké době po předloţení trestních oznámení (cca tři měsíce), jeţ jsou v podstatě opsanými, pouze zkrácenými, trestními oznámeními. Dokladem naprosté dezorientace v případu je sdělení prokurátorova náměstka Dr. Eichlera, který se na případu podílel, ţe mu vůbec nebylo známo, ţe by případ Hauptmanna souvisel s případem Petra Křivky.248 Co se týče Hauptmannova případu, prokurátor se rozhodl, ţe 36 obviněných v trestním oznámení na Hauptmanna a spol. bude stíhat ve dvou skupinách ţalob, první na Hauptmanna a spol. (celkem 24 osob: Albert Hauptmanna, Antonín Ticháček, Ladislav Novák, Augustin Matúš, Miloslav Lukeš, Josef Popelka, Kliment Minařík, František Pavlas, Tomáš Boček, Jan Galuška, Rudolf Krčmář, Jan Havel, Vilém Veverka, Jaroslav Šrámek, Jaroslav Tomeček, Štěpán Vašíček, Miroslav Minks, František Vavruša, Josef Vaďura, František Dobřický, Josef Lukáš, Antonín Jurček, Jaroslav Všetula a Jan Dědek), druhou na Horsáka a spol. (12 osob: Jan Horsák, Antonín Nosek, Jan Vlk, Dušan Demel, Ludvík Podzemný, Alois Blaţek, Arnošt Flieger, Milada Rádková, František Šesták, Kazimír Holodňák, Josef Přehnal a Štěpán Pírek).249 Nemáme informace o tom, dle jakého klíče byly řazeny osoby do trestního oznámení, co se však týče záměru rozdělit jednu 36 člennou skupinu do dvou, zdá se, ţe prokurátor prostě trestní oznámení vzal a mezi obviněnými č. 24 a č. 25 jej bez větších okolků rozdělil na dvě části. Tak zde teprve začala platit výše popsaná skutečnost, ţe v jednotlivých případech byly souzeny osoby, které nevyvíjely činnost (pokud vůbec nějakou vyvíjeli) společně – tak například Josef Přehnal souzený v procesu s Horsákem, přišel do styku pouze s Matúšem a Novákem, Horsáka přitom pravděpodobně ani neznal, zatímco František Pavlas souzený v procesu s Hauptmannem zase především udrţoval styk se svým příbuzným Horsákem. Skupina Hauptmann a spol. (definitivně uzavřená na 24 osob) pak byla pro prokuraturu zajímavá v otázce uloţení trestu smrti, která byla navrhovaná pro Alberta 247

NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. OZZ 00193/56, Akce „Tábor“ - šetření ze dne 19.7.1957, s. 12. 248 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. OZZ 00193/56, Akce „Tábor“ - šetření ze dne 19.7.1957, s. 6. 249 NA, f. Státní prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. PSt II 440/50, Ţaloba na Alberta Hauptmanna a spol., 2.11.1950; NA, f. Státní prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. SPt II/I 38/50, Ţaloba na Jana Horsáka a spol., 2.11.1950.

67

Hauptmanna, jehoţ vystřelení z pistole bylo stíháno jako zločin nedokonalé vraţdy a veřejného násilí. Prokurátor uvedl, ţe podle rozsahu celé Křivkovy organizace, bylo třeba alespoň jednoho z hlavních pachatelů potrestat absolutním trestem. Po poradách s StB pak dospěl k závěru, ţe by mělo jít o Petra Křivku, Rudolfa Pohla250, Jaroslava Pekárka a Alberta Hauptmanna. To bylo projednáváno na KV KSČ v Brně a dále na ministerstvu spravedlnosti, jímţ byly doporučeny absolutní tresty pouze pro Křivku a Pohla.251 Těsně před procesy pak s obviněnými probíhaly tzv. udrţovací výslechy, které se dle prokuratury velmi osvědčily, neboť příslušníci StB pak mohli dobře informovat prokuraturu o tom, jakou obhajobu si jednotliví obţalovaní připravují, jak se ke svým činnostem staví nebo s čím novým mohou při hlavním líčení vystoupit. Na to se pak prokurátor Hanák intervenující u všech líčení akce „Tábor“ mohl náleţitě připravit. Promyšlený postup řešení měl například na to, kdyţ by chtěl některý z obţalovaných vystoupit s tím, ţe byl v průběhu vyšetřování bit. Hanák uvádí: „(c)htěl jsem proto vědět, kdo byl bit a kdo nebyl, abych mohl při veřejném líčení paralyzovat tvrzení obviněných, kteří byli biti tím, ţe jsem se současně dotázal těch obviněných, s kterými bylo zacházeno normálně, ţe nebyli biti“.252 Nakonec zbývalo zvolit vhodnou dobu a místa pro konání hlavních líčení, aby mohla být náleţitě propagandisticky vyuţita. Při přípravě procesu s Albertem Hauptmannem a spol. bylo uvaţováno o konání líčení v Bučovicích nebo v Gottwaldově. Z konání hlavního líčení v Bučovicích nakonec sešlo, neboť k Bučovicku neměl případ kromě konání poslední schůzky ţádný vztah, jak nakonec prokuratura zjistila, a z konání líčení v Gottwaldově, tedy z kraje odkud obţalovaní pocházeli, sešlo také, neboť na něm Gottwaldov nejevil zájem, a to proto, ţe zde tou dobou proběhlo více veřejných procesů a chystalo se projednávání taktéţ závaţného případu skupiny Hory Hostýnské. Nakonec tedy bylo dohodnuto, ţe bude případ projednán v justičním paláci v Brně.253

250

Rudolf Pohl, u něhoţ byl trest smrti skutečně vykonán, byl moţná popraven jakýmsi nedopatřením – část osazenstva projednávající výši jeho trestu byla totiţ na rozdíl od prokurátora Hanáka proti trestu smrti. Věc měla být vyřízena tak, ţe absolutní trest měl být kvůli veřejnosti vynesen, avšak ţe bude později domluveno, aby bylo vyhověno jeho ţádosti o milost. To však později, patrně kvůli ztrátě zájmu na případu, učiněno nebylo (NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. OZZ 00193/56, Zápis o informativním výslechu s Dr. Vilémem Hanákem ze dne 12.7.1957, s. 2.). 251 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. OZZ 00193/56, Zápis o informativním výslechu s Dr. Vilémem Hanákem ze dne 12.7.1957, s. 1. 252 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. OZZ 00193/56, Zápis o informativním výslechu s Dr. Vilémem Hanákem ze dne 12.7.1957, s. 5. 253 NA, f. Státní prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. SPt II 440/50-52, Albert Hauptmann a spol. – příprava líčení, ze dne 18.5.1951.

68

4.2.6

Soudní líčení

Celá akce „Tábor“ byla rozsouzena Státním soudem v Brně, avšak jednotlivé trestní věci byly projednávány ve více senátech. Proces s Albertem Hauptmannem a spol. pak proběhl za předsednictvím Dr. Dohnálkové a intervence prokurátora Dr. Hanáka ve dnech 28. – 31. května 1951.254 I zde si můţeme poloţit otázku, jakým způsobem byl soud o akci „Tábor“ informován. Dle šetření generální prokuratury z roku 1957 není důkazů o tom, ţe by jednotliví soudcové věděli o operativním pozadí případu něco bliţšího, údajně měli vědět ještě méně neţ prokuratura.255 Jak pak však rozuměli spisovému materiálu, nepřehlednému z hlediska věcné i časové návaznosti trestné činnosti jednotlivých osob, nelze stanovit. Zdá se však, ţe byl soud odkázán víceméně na to, co vypovídali obvinění u hlavního líčení, respektive kolik si zapamatovali z naučených protokolů.256 Soudní líčení v trestní věci proti Albertu Hartmannovi a spol. začalo v jednací síni č.85 Justičního paláce v Brně 28. května 1951 10:30 přednesením obţaloby prokurátorem Vilémem Hanákem257, která všechny obviněné ţalovala z porušení zákona na ochranu republiky 231/48 Sb., a to zejména ze zločinů velezrady, vyzvědačství, nepřekaţení nebo neoznámení trestného činu, a Alberta Hauptmanna téţ ze zločinu nedokonalé vraţdy a veřejného násilí dle trestního zákoníku z roku 1852.258 Po přečtení obţaloby byli obvinění vyzváni, aby se k ţalobě vyjádřili, uvedli okolnosti, které vyvracení podezření a nabídli jejich důkazy. Zároveň byly upozorněny na polehčující okolnosti doznání.259 Prve před soud předstoupil Albert Hauptmann – jeho výpovědi byl věnován celý první a část druhého dne soudního líčení. K objasnění jeho střelby při zatýkání byli druhého dne v neveřejné části líčení předvoláni téţ tři svědkové (příslušníci StB, jeţ se zatýkání 17. srpna 1949 účastnili, mimo jiné téţ střelou zraněný Jan Richter). V dalších dvou dnech pak před soud předstoupili všichni obvinění, z nichţ většina (včetně Hauptmanna) uvedla, ţe se alespoň částečně cítí vinna. Kliment Minařík, Rudolf Krčmář, Jan Havel, Jaroslav Tomeček, 254

NA, f. Státní prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. SPt II 440/50-29, Albert Hauptmanna a spol. – hlavní líčení a rozsudek, ze dne 2.6.1951. 255 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. OZZ 00193/56, Zpráva o přešetření trestní věci proti Petru Křivkovi a spol. (tzv. akce „Tábor“), ze dne 21.12.1957, s. 5, 15. 256 NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. 1 Kn 24/65, Zpráva o prověření trestní věci Petr Křivka a spol., ze dne 16.5.1966, s. 35, 38. 257 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., Protokol o hlavním líčení, č. l. 103. 258 NA, f. Státní prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. PSt II 440/50, Ţaloba na Alberta Hauptmanna a spol., 2.11.1950, s. 30-31. 259 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., Protokol o hlavním líčení, č. l. 103.

69

František Dobřický a Antonín Jurček však popřeli obţalobu na své osoby v celém jejím znění.260 Prakticky šlo totiţ o osoby, které s největší pravděpodobností o ilegálním působení Hauptmanna, Ticháčka, Nováka a dalších, skutečně vůbec nevěděli. I tak početná a v mnoha případech jistě neopodstatněná doznání viny a veškerých přiklepnutých aktivit můţeme vysvětlit na příkladu Hauptmanna, který měl při hlavním líčení usvědčovat Jaroslava Šrámka z toho, ţe při předávání obálky s řidičskými průkazy, které po něm posílal Vilém Veverka, vedl Hauptmann se Šrámkem debatu o své ilegální činnosti, jejíţ neoznámení bylo pro příslušníka SNB Šrámka hlavní náplní obţaloby. K tomuto křivému obvinění se měl Hauptmann sníţit jenom proto, ţe mu bylo hroţeno trestem smrti, a tak, aby se zachránil, říkal všechno, co po něm vyšetřující vyţadovali, i kdyţ to byly výmysly. Za tímto účelem byl také, jak uţ je uvedeno výše, drasticky bit.261 I jediný zpětný komentář k procesu je tak dokladem toho, ţe soudní líčení v podstatě proběhlo uţ jen jako dobře zreţírované divadlo pro veřejnosti. 2. června 1951 byl v 10:00 přednesen rozsudek, který se v otázce viny odchýlil od ţaloby zejména u Alberta Hauptmanna, u nějţ byl díky výpovědi svědků neuznán vraţedný úmysl při jeho zatýkání, neboť bylo dokázáno, ţe kdyby tento měl, mohl střílet uţ dříve. Takto soud rozhodl také se zřetelem k činnosti Antonína Ticháčka, která se během líčení měla ukázat být těţší neţ u Hauptmanna, takţe by bylo „neúnosné a nepřesvědčivé uloţit absolutní trest obviněnému Hauptmannovi“.262 U Tomáše Bočka pak nebyl prokázán velezrádný úmysl, u Františka Dobřického nebyla prokázána vědomost o existenci ilegální skupiny Hauptmanna a konečně Rudolf Krčmář byl zproštěn obţaloby v celém jejím znění.263 Zločinu velezrady podle § 1 odst. 1 písm. c) a odst. 2 zákona č. 231/48 Sb. se tak dle rozsudku dopustili: Albert Hauptmann, Antonín Ticháček, Ladislav Novák, Augustin Matúš, Miloslav Lukeš, Josef Popelka, František Pavlas, Jan Galuška, Vilém Veverka, Jaroslav Šrámek, Jaroslav Tomeček, Štěpán Vašíček, Miroslav Minks, František Vavruša, Josef Vaďura a Jan Dědek; Albert Hauptmann, Antonín Ticháček a František Vavruša se velezrady dopustili téţ podle odst. 3 písm. c) zákona č. 231/48 Sb. Zločinu vyzvědačství podle § 5 odst. 1 zákona č. 231/48 Sb. se dle rozsudku dopustili: Albert Hauptmann, Antonín Ticháček, Ladislav Novák, Augustin Matúš, Miroslav Lukeš, Tomáš Boček a Jan Dědek. Zločinu nepřekaţení nebo neoznámení trestného činu podle § 35 odst. 1 a 2 zákona č. 231/48 Sb. se 260

ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., Protokol o hlavním líčení, č. l. 103-118. NA, f. Generální prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. T 474/49, Přezkoumání akce „Tábor“, ze dne 10.3.1967, s. 28. 262 NA, f. Státní prokuratura, neuspořádáno, sp. zn. SPt II 440/50-29, Albert Hauptmanna a spol. – hlavní líčení a rozsudek, ze dne 2.6.1951. 263 Tamtéţ. 261

70

dle rozsudku dopustili: Kliment Minařík, Jan Havel, Josef Lukáš, Antonín Jurček a Jaroslav Všetula. Přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 29 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/48 Sb. se dle rozsudku dopustil František Dobřický.264 Tresty potom vypadaly následovně: tři doţivotí (Albert Hauptmann, Antonín Ticháček, Ladislav Novák), dva ve výši 20 let odnětí svobody (Augustin Matúš a Vilém Veverka), celkem jedenáct trestů v rozmezí 10 aţ 15 let odnětí svobody a sedm trestů od 1 do 6 roků vězení.265 Devíti osobám, jeţ si proti rozsudku podalo odvolání, Nejvyšší soud v Praze tyto tresty definitivně potvrdil.266

264

NA, f. Státní prokuratura, sp, zn. Ts II/III 21/50, Rozsudek - Albert Hauptmann a spol., 2.6.1951, s. 3-4. Tamtéţ, s. 4-5. 266 ABS, f. ZV, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., Rozsudek odvolacího líčení ze dne 29.11.1951, č. l. 121-124. 265

71

5.

ZÁVĚREM

Tato práce se snaţí poodhalit podstatné příčiny, jeţ vedly k soudnímu procesu se skupinou Albert Hauptmann a spol., v němţ byli obţalovaní odsouzeni za skutky, které byly vyprovokovány Státní bezpečností. Typologicky proces nebyl ve své době v podstatě nijak výjimečný – lze sledovat řadu prvků typických pro přelom 40. a 50. let: provokace Státní bezpečnosti, nezákonnosti při vyšetřování atd. na jedné straně a tendence několika jedinců vzdorovat komunistickému reţimu na straně druhé. Podívejme se na tyto skutečnosti ještě jednou blíţe: Albert Hauptmann a několik dalších muţů pocházejících převáţně z bývalého politického okresu Uherské Hradiště měli kaţdý své důvody k nespokojenosti s nově nastoleným reţimem. Ať uţ politická orientace či různé pragmatické důvody, které byly v práci mapovány, přivedly tyto muţe různého věku i profesního zaměření k tendenci společně se zapojit do ilegálního hnutí, jehoţ cílem měl být politický převrat vedoucí k opětovnému nastolení demokratického rázu Československa. Byla to však také různá souhra okolností, která nakonec přivodila, ţe byli tito jedinci vtaţeni do skupiny přímo instruované Státní bezpečností, takţe jejich veškerá vyvíjená snaha byla od svého počátku doslova marná. Otázkou však zůstává, zda by tito muţi přistoupili k této činnosti, i kdyby k ní nebyli přímo vyprovokováni agentem StB. I kdyţ šlo v mnoha případech o velmi schopné a zkušené osoby, zkoumané materiály v tomto ohledu na několika místech připouští, ţe bez agenturní práce StB by patrně k ničemu významnému nedošlo. Na opačné straně pak lze sledovat záměry Státní bezpečnosti při plánování a uskutečňování akce „Tábor“, jejímţ důsledkem daný proces byl. Jak uvedl jeden z řídících orgánů celé této akce, Vlastimil Procházka, pracovníkům KV StB Brno, kteří se na akci podíleli, šlo především o pěkný „Fall“ (případ).267 Jak uţ bylo v této práce zmíněno, tendence „udělat pěkný fall“ patrně pramenila z hlavního, patřičně ideologicky podepřeného, cíle existence Státní bezpečnosti, jímţ bylo odhalování a usvědčování, co největšího počtu „nepřátel lidově – demokratického zřízení“. Je logické, ţe dle dosaţených výsledků své práce pak byli pracovníci StB náleţitě profesně hodnoceni. „Tábor“, Jak vyplývá ze studovaných pramenů, byli příslušníci KV StB Brno podílející se na akci při naplňování tohoto cíle patrně tak ideologicky zaslepeni, ţe si vůbec neuvědomovali škodlivost a nezákonnost metod, které 267

ABS, f. Inspekce ministerstva vnitra, inv. č. 1515, Akce „Tábor“, sv. II, Zpráva o prošetření stíţnosti ods. Ludmily Fliedrové ze dne 12.6.1956, s. 6.

72

k tomuto svému záměru uţívali. Jimi později popíraný zlý úmysl lze dávat do souvislosti s tím, ţe se dá předpokládat, ţe rozdíl mezi i tehdy přípustnou operativní kombinací a fakticky nedovolenou provokací byl tehdy v praxi Státní bezpečnosti nejasný. K ucelení obrazu pak můţe přispět i informace, ţe tito lidé byli následně za pouţívání nezákonných metod stíháni, i kdyţ důvodem jejich trestů nebyla pouze akce“Tábor“. V roce 1953 byli Antonín Langmeyer, Vlastimil Procházka, František Flom a Jaroslav Procházka odsouzeni k trestům od 6 do 11 let. Lencová byla potrestána disciplinárně a byla propuštěna z SNB.268 Naproti tomu však proti Františku Jankovi, jenţ v akci „Tábor“ působil jako agent – provokatér, zakročeno nikterak nebylo, neboť byla jeho práce vyhodnocena jako pouze řídící se příkazy svých nadřízených, a tak ještě několik let s StB tajně spolupracoval.269 Celá práce je pak v podstatě pokusem o rekonstrukci událostí, které se v souvislosti s akcí „Tábor“ odehrály ve slováckém regionu a zasáhly tak do ţivota osobám souzených ve skupině Hauptmann a spol. Závěrem si připomeňme ještě jednou, ţe úskalím kaţdého takového pokusu o rekonstrukci na základě materiálů zejména z produkce Státní bezpečnosti je právě interpretace těchto pramenů. Jak totiţ říká historik Jiří Málek: „(t)ěţko bychom patrně hledali období našich dějin, kde prameny úřední povahy jsou s takovou měrou vyhotovovány ne proto, aby skutečnosti zaznamenaly či objasnily, ale naopak, aby je zakryly, zatemnily, deformovaly.“270 Tuto skutečnost si při vzniku této práce bylo nutno nejen uvědomit, ale také s ní při zpracovávání pramenů patřičně naloţit – tzn. netvrdit pokrytecky, ţe nabízená rekonstrukce událostí je přesným obrazem reality, jeţ se odehrála před více neţ šedesáti lety. Tu by dnes zřejmě i kaţdý zúčastněný vykresloval svébytným způsobem. Nutno však uvést, ţe k pramenům bylo přistupováno s nejvyšší opatrností, která spočívala jednak v důkladné komparaci materiálů (sic v podstatě svého druhu), a jednak k neuchylování se k unáhleným závěrům. Výsledkem je snad obraz, co nejvěrnější.

268

NA, neuspořádáno, f. Generální prokuratura, sp. zn. OZZ 00193/56, Zpráva o přešetření trestní věci Křivka a spol. (tzv. akce „Tábor“) ze dne 21.12.1957, s. 4-5. 269 NA, neuspořádáno, f. Generální prokuratura, sp. zn. OZZ 00193/56, Podrobný rozbor tzv. akce „Tábor“, nedatováno, s. 15. 270 MÁLEK, J.: Metody Státní bezpečnosti na likvidaci třetího odboje v letech 1948 – 1953, s. 61.

73

6.

SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY

Prameny: Archiv bezpečnostních sloţek, fond Zvláštní vyšetřovací, arch. č. V-2680 Brno. Archiv bezpečnostních sloţek, fond Inspekce ministerstva vnitra, č. j. IM 035/56. Národní archiv Praha, Fond Státní prokuratura, neuspořádáno. Národní archiv Praha, Fond Generální prokuratura, neuspořádáno. Literatura: BARTOŠ, Josef a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960. Svazek VIII. Ostrava 1982. BOGATAJ, František: Historie paraskupiny CARBON. In: DUBEN, V.N. (ed.): Na všech frontách. Čechoslováci ve II. světové válce. Praha 1992. BURSÍK, Tomáš: Osud odbojové organizace Černý lev 777. Praha, 2007. DVOŘÁKOVÁ, Jiřina: Státní bezpečnost v letech 1945 – 1953. Organizační vývoj zpravodajských a státně bezpečnostních sloţek. Praha 2007. DVOŘÁKOVÁ, Zora: Z letopisů třetího odboje. Praha 1992. DVOŘÁKOVÁ, Zora: Třetí odboj – protikomunistický. In: CUHRA, J., VEBER, V. (eds.): Za svobodu a demokracii I. Odpor proti komunistické moci. Praha 1999, s. 27 – 31. GULA, Marián: Vývoj typů spolupracovníků kontrarozvědky StB ve směrnicích pro agenturní práci. In: Securitas Imperii, č. 1. Praha 1994, s. 6 – 15. KAPLAN, Karel: Československo v letech 1945 – 1948. 1. část. Praha 1991. KAPLAN, Karel: Československo v letech 1948 – 1953. 2. část. Praha 1993. KAPLAN, Karel: Nekrvavá revoluce. Praha 1993. KAPLAN, Karel: Nebezpečná bezpečnost. Státní bezpečnost 1948 – 1956. Brno 1999. KAPLAN, Karel – PALEČEK, Pavel: Komunistický reţim a politické procesy v Československu. Brno 2001. MÁLEK, Jiří: Metody Státní bezpečnosti na likvidaci třetího odboje v letech 1948 – 1953. In: CUHRA, J., VEBER, V. (eds.): Za svobodu a demokracii I. Odpor proti komunistické moci. Praha 1999, s. 60 – 84.

74

PACNER, Karel: Československo ve zvláštních sluţbách. Pohledy do československých výzvědných sluţeb 1914 – 1989. Díl III. 1945 – 1961. Praha 2002.

historie

PEJČOCH, Ivo: Vojenské osoby popravené v období politických procesů v Československu v letech 1948 – 1955. Praha 2009. POSPÍŠIL, Jaroslav: Hyeny v akci. Vizovice 2003. RADOSTA, Petr: Protikomunistický odboj. Historický nástin. Praha 1993. ŠEDIVÝ, Zdeněk: Světlana: I. Partyzánská brigáda Jana Ţiţky z Trocnova. Vimperk 1997. TOMEK, Prokop: Dvě protikomunistické skupiny na Moravě v 50. letech. In: Securitas Imperii, č. 12, Praha 2005, s. 245 – 278. TOMEK, Prokop: Svazek StB jako historický pramen. In: Soudobé dějiny, č. 1, Praha 2005, s. 208 – 214. TRAPL, Miloš – ZEMEK, Metoděj a kol.: Slovácko. Kapitoly z dějin Slovácka. Praha 1978. VEBER, Václav: Padesátá léta v Československu – komunismus na domácí scéně (úvod ke sborníku). In: Securitas Imperii, č. 7. Praha 2001, s. 5-11. Elektronické zdroje: Česká televize, Proces H – den první, http://www.ceskatelevize.cz/program/10153697395-31.05.2009-22:00-2-proces-h-denprvni.html (podle stavu ke dni 30.5. 2010). Česká televize, Tajné akce StB (32/40). Akce Sportovec, http://www.ceskatelevize.cz/program/10209991308-28.10.2009-01:05-1.html (podle stavu ke dni 2.5. 2010). FAUCHER, E.: Petr Křivka a tzv. akce Tábor. In Druhý den konference o odboji proti komunistickému reţimu, http://www.ustrcr.cz/data/mp3/odboj-odpor/sal1-0900-1045.mp3 (podle stavu ke dni 2.5. 2010). Paměť národa, Štěpán Vašíček, http://www.pametnaroda.cz/witness/index/id/234 (podle stavu ke dni 1.7. 2010). ROKOSKÝ, J.: Odboj za časů hanebnosti. Protikomunistická skupina Štěpán Gavenda, Miloš Zemánek a spol. In Druhý den konference o odboji proti komunistickému reţimu, http://www.ustrcr.cz/data/mp3/odboj-odpor/sal1-1100-1230.mp3 (podle stavu ke dni 2.7. 2010). Ústav pro studium totalitních reţimů, Slovník k dějinám III. Odboje: František Bogataj, http://www.ustrcr.cz/cs/odboj-a-odpor-proti-komunistickemu-rezimu (podle stavu ke dni 2.7. 2010).

75

7.

PŘÍLOHY

Příloha č. 1: Seznam osob obţalovaných v případu Hauptmann a spol. Albert Hauptmann (nar. 1892) t. č. bytem ve Veselí nad Moravou, nemanţelský syn Johanny Hauptmannové. Vychodil osm tříd obecné školy a poté se vyučil uměleckým zámečníkem. V roce 1914 nastoupil na vojenskou sluţbu, kterou strávil v Polsku, Rusku, Rumunsku a Srbsku. Po válce se oţenil s Antonií roz. Novákovou, se kterou vychoval dvě děti. Roku 1922 si zaloţil vlastní ţivnost se stavebním zámečnictvím, kterou spravoval aţ do svého zatčení. Politicky byl aţ do roku 1939 angaţován ve straně ţivnostenské, po válce ve straně sociálně demokratické. Mimo to byl od počátku roku 1945 aţ do konce války členem protinacistické skupiny CARBON, dále byl organizován ve Svazu bojovníků za Svobodu. Kromě toho působil jako místopředseda společenstva zámečníků v Uherském Hradišti.271 Antonín Ticháček (nar. 1899), t. č. bytem v Zarazících, syn rolníka Cyrila a jeho manţelky Marie Ticháčkových. Vychodil pět tříd obecné a tři třídy měšťanské školy, poté pracoval na rodinném hospodářství. Roku 1918 narukoval do rakouské armády, odkud po třech týdnech zběhl, za coţ byl odsouzen a opětovně poslán na frontu. Po osvobození vstoupil do Slovácké brigády, s níţ bojoval na jiţní Moravě, Těšínsku a Slovensku. Po návratu absolvoval obchodní školu a poté opět slouţil ve vojenské sluţbě v Olomouci. Kdyţ po návratu z vojny nemohl najít zaměstnání, rozhodl se pracovně odcestovat do Argentiny a poté do Francie. Do ČSR se vrátil roku 1926 a začal pracovat v knihtiskárně jako účetní, kde setrval aţ do roku 1939, kdy byl odsouzen za nedovolené drţení zbraní. Po propuštění uprchl před Gestapem do Maďarska, kde byl zadrţen a vrácen na hranice, odkud však znova uprchl aţ do Bejrútu. Od roku 1940 bojoval ve Francii, po jejím pádu pak v Anglii (účasten i bitvy o Anglii). Za svou válečnou činnost získal mnoho ocenění (např. 271

ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Albert Hauptmann, Zápis o výpovědi ze dne 23.8.1949.

76

Československý válečný kříţ 1939; Československá pamětní medaile Francie – Velké Británie; Československá vojenská medaile za zásluhy II. stupně; Victory medaile; atd.). Po válce se pak vrátil do ČSR a začal pracovat u ČSD jako kancelářský pomocník. Zde setrval aţ do svého zatčení. Za první republiky a po roce 1945 byl členem mnoha spolků – Sokola, Volné myšlenky, Československé obce dobrovolecké, Československé obce legionářské, zájmové skupiny ţelezničních zaměstnanců Veselí nad Moravou a poté i ROH. Roku 1946 vstoupil do strany národně socialistické, po únoru 1948 jiţ do jiné politické organizace nevstoupil. S manţelkou Aloisií (roz. Valentovou) vychovával dva syny.272 Ing. Ladislav Novák (nar. 1906), t. č. bytem v Uherském Hradišti, syn zvěrolékaře Ladislava a jeho ţeny Anny Novákových. Vystudoval pět tříd obecné školy, osm tříd reálného gymnázia a Vysokou školu technickou v Brně. Poté, co se stal stavebním inţenýrem, si roku 1941 otevřel v Uherském Hradišti svoji projekční kancelář. Kromě toho začal studovat Lékařkou fakultu v Brně, kde absolvoval pět semestrů, neţ byl z fakulty vyloučen. Za druhé světové války byl členem partyzánské skupiny Jana Ţiţky z Trocnova, v níţ zastával funkci spojky. Po osvobození vstoupil do sociální demokracie. V době svého zatčení byl svobodný.273 Augustin Matúš (nar. 1913), t. č. bytem v Uherském Hradišti, syn Františka a Marie Matúšových. Po vychození obecné školy se stal zednickým učněm, přičemţ zároveň absolvoval tříletou odbornou školu pokračovací. Roku 1935 nastoupil do vojenské sluţby do Košic. Roku 1939 nastoupil na Průmyslovou školu stavební v Přerově, kde absolvoval dva ročníky, posléze pracoval jako stavební asistent. Ke konci války však ještě narukoval do vojenské záloţní sluţby v Bohuslavicích. Poté, aţ do svého zatčení, pracoval nadále jako stavební asistent. Roku 1948 se oţenil s Andělou (roz. Sedláčkovou), se kterou vychovával dvě dcery. Do roku 1948 byl členem strany národně socialistické a Sokola.274

272

ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Antonín Ticháček, Zápis o výpovědi ze dne 23.8.1949. 273 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Ladislav Novák, Zápis o výpovědi ze dne 16.9.1949.

77

Miloslav Lukeš (nar. 1921), t. č. bytem v Uherském Hradišti, syn krejčího Eduarda a jeho ţeny Hermíny Lukešových. Po vychození obecné a měšťanské školy absolvoval tříletou krejčovskou školu pokračovací. Poté pracoval jako krejčí v ţivnosti svého otce, a to aţ do svého totálního nasazení v Německu, odkud se pokusil roku 1945 uprchnout. Byl však přistiţen a umístěn v kárném táboře. Po válce se vrátil do ČSR a nastoupil vojenskou sluţbu v Hodoníně. Po návratu z vojny načas pracoval u otce a poté byl zaměstnán jako technický úředník u ing. Nováka v Uherském Hradišti, kde pracoval aţ do svého zatčení. Roku 1946 se oţenil s Květoslavou (roz. Macenaurovou), s níţ poté vychovával syna. Politicky nebyl organizován v ţádné straně, pouze byl členem Junáka.275 Josef Popelka (nar. 1907), t. č. bytem ve Starém Městě, syn dělníka Viktorína a Anastázie Popelkových. Po vychození obecné školy jistý čas pracoval jako dělník, po čase však vstoupil do tříleté odborné pokračovací školy, kde se vyučil zámečníkem. Roku 1927 vstoupil do vojenské sluţby v Olomouci a od roku 1932 provozoval samostatně zámečnickou ţivnost. V roce 1934 se oţenil s Jiřinou (roz. Kostečkovou), se kterou vychovával čtyři děti. Politicky nebyl za svého ţivota organizován v ţádné straně.276 Kliment Minařík (nar. 1909), t. č. bytem v Kvačicích, syn brusiče kovů Františka a Antonie Minaříkových. Po vychození obecné a dvou tříd měšťanské školy se šel učit zámečnickému řemeslu do brněnské zbrojovky. Po vyučení pracoval jako automechanik. Roku 1931 se osamostatnil a zaloţil si vlastní automechanickou ţivnost v Kvačicích, kterou spravoval aţ do svého zatčení. Roku 1933 se oţenil s Františkou (roz. Kadlčkovou), s níţ měl dvě dcery. Do roku 1948 byl členem strany národně socialistické.277

274

ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Augustin Matúš, Zápis o výpovědi ze dne 29.8.1949. 275 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Miloslav Lukeš, Zápis o výpovědi ze dne 27.8.1949. 276 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Josef Popelka, Zápis o výpovědi ze dne 9.9.1949.

78

František Pavlas (nar. 1921), t. č. bytem v Kunovicích, syn topičského pomocníka u ČSD Antonína a Marie Pavlasových. Poté, co vychodil pět tříd obecné školy, šel se učit kovářskému řemeslu. Asi po půl roce tohoto učení zanechal

a

vstoupil

do

učení

zámečnického

k

Albertu

Hauptmannovi. Po svém vyučení byl jako zámečník roku 1941 totálně nasazen v Německu. Po návratu byl od roku 1943 aţ do svého

zatčení

zaměstnán

v podniku

Let

Kunovice.

Ţenatý

s Františkou (roz. Horsákovou), v době svého zatčení bezdětný. Po roce 1945 vstoupil do strany sociálně demokratické a po roce 1948 se stal členem KSČ.278 Ing. Tomáš Boček (nar. 1894), t. č. bytem v Milokošti, syn rolníka Jana a Aneţky Bočkových. Po vychození pětileté obecné školy studoval osmileté gymnázium v Uherském Hradišti. Od roku 1914 do roku 1918 slouţil v rakouské armádě. Po skončení války začal studovat elektroinţenýrství na Vysoké škole technické v Brně, kde roku 1922 získal vysokoškolský diplom. Poté strávil čtyři roky na inţenýrské praxi v USA. Po návratu do ČSR se stal provozním inţenýrem elektrárny František v Ostravě, kde pracoval aţ do svého propuštění v roce 1945, kdy byl dělníky obviněn, ţe je „asociálem“. Poté se věnoval hospodářství na své usedlosti v Milokošti a od srpna 1946 působil jako vedoucí výstavby nové elektrárny v Ervěnicích, odkud byl opět po únoru 1948 propuštěn. Od té doby zaměstnán jako zemědělec. S manţelkou Věrou, ing. (roz. Hanákovou) vychoval syna. Za první republiky členem národně socialistické strany, od roku 1935 členem okresního zastupitelstva v Moravské Ostravě, za okupace členem Národního souručenství, po válce vstoupil do strany lidové. Po roce 1948 politicky nečinný. Mimo to byl členem Sokola a jiných spolků.279

277

ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Kliment Minařík, Zápis o výpovědi ze dne 12.4.1950. 278 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS František Pavlas, Zápis o výpovědi ze dne 1.9.1949. 279 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Tomáš Boček, Zápis o výpovědi ze dne 5.4.1950.

79

Jan Galuška (nar. 1896), t. č. bytem v Milokošti, syn rolníka Jana a Magdaleny Galuškových. Po vychození školy byl zaměstnán v zemědělství u otce, poté roku 1915 nastoupil vojenskou sluţbu do Lince, odtud byl odeslán na ruskou frontu a poté do Srbska, Černé Hory a Albánie. Po návratu se v roce 1918 oţenil s Marií (roz. Kozumplíkovou), se kterou poté vychovával dceru. Za první republiky byl členem strany lidové a starostou Milokošti. Za okupace nebyl politicky aktivní, aţ po roce 1945 znovu vstoupil do lidové strany a stal se předsedou MNV v Milokošti, kde setrval do února 1948.280 Jan Krčmář (nar. 1906), t. č. bytem ve Veselí nad Moravou, syn topiče Rudolfa a Cecílie Krčmářových. Vychodil pět tříd obecné, čtyři třídy měšťanské školy a poté obchodní akademii. Roku 1926 nastoupil vojenskou sluţbu v Šumperku. Za svůj ţivot se střídavě ţivil jako účetní a dělník. Od roku 1949 zaměstnán jako správce Hospodářského druţstva ve Veselí nad Moravou. S manţelkou Marií (roz. Hrabcovou) vychovával dvě děti. Od roku 1945 členem strany lidové, od března 1948 členem KSČ. Za první republiky členem Sokola a vzdělávacího spolku Horymír.281 Jan Havel (nar. 1896), t. č. bytem ve Veselí nad Moravou, syn panského kočího Josefa a Pavlíny Havlových. Po vychození šesti tříd obecné školy pracoval jako pomocný dělník, dokud roku 1913 nenarukoval do Hradce Králové. Odtud byl odveden na italskou frontu, kde roku 1916 padl do zajetí. Roku 1918 se vrátil jako legionář a poté slouţil v čs. armádě aţ do roku 1919. Pak vstoupil do četnického sboru v Bratislavě, kde slouţil aţ do roku 1934 jako štábní stráţmistr. Od té doby byl ve výsluţbě a od roku 1941 nastoupil do pomocného zaměstnání jako zásobovací referent, kde pracoval aţ do svého zatčení. Za první republiky nebyl nijak politicky organizován, aţ za okupace vstoupil do Národního souručenství a po únoru 1948 vstoupil do KSČ. Vdovec, otec nezletilé dcery.282 280

ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Jan Galuška, Zápis o výpovědi ze dne 3.4.1950. 281 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Jan Krčmář, Zápis o výpovědi ze dne 11.4.1950.

80

Vilém Veverka (nar. 1905), t. č. bytem ve Veselí nad Moravou, syn strojvůdce ČSD Rudolfa a Heleny Veverkových. Narozen v Bosně, kde také absolvoval obecnou, poté obchodní školu a také se zde vyučil soustruţníkem. Roku 1921 se s rodiči přestěhoval do ČSR, kde začal pracovat ve svém oboru, poté jako řidič, a to aţ do doby, kdy roku 1927 nastoupil do vojenské sluţby do Plzně. V roce 1931 nastoupil k četnictvu, kde vykonával sluţbu aţ do roku 1949, kdy byl propuštěn. Poté aţ do svého zatčení pracoval jako pomocný úředník ve stavebních závodech. Roku 1935 se oţenil s Jolanou (roz. Hudecovou), s níţ měl dvě děti. Nebyl členem ţádné politické strany.283 Jaroslav Šrámek (nar. 1918), t. č. bytem ve Veselí nad Moravou, syn krejčího Ignáce a Františky Šrámkových. Po vychození obecné školy se učil na řezníka a zároveň navštěvoval dvouletou odbornou pokračovací školu. Jako řeznický pomocník pracoval aţ do roku 1945, kdy byl přijat do SNB a kde slouţil aţ do svého zatčení jako stráţmistr. Roku 1947 se oţenil s Marií (roz. Holubářovou), se kterou poté vychovával dceru. Aţ do roku 1945 nebyl nikde politicky organizován, tehdy však vstoupil do KSČ.284 Jaroslav Tomeček (nar. 1907), t. č. bytem ve Veselí nad Moravou, syn dělníka Františka a Marie Tomečkových. Po vychození obecné a měšťanské školy vstoupil do učení, poté postupně pracoval u několika firem aţ do roku 1925, kdy nastoupil na vojenskou sluţbu. Po návratu se podílel na stavbě elektrárny ve Veselí nad Moravou a roku 1929 si zařídil sedlářskou ţivnost, kterou spravoval aţ do svého zatčení. Roku 1943 však byl totálně nasazen na práci do Německa, kam však nenastoupil, neboť se ukrýval. V roce 1945 zase ukrýval tři sovětské zajatce. S manţelkou Františkou (roz. Hanákovou) měl dvě děti. Za první republiky byl členem strany lidové.285 282

ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Jan Havel, Zápis o výpovědi ze dne 5.4.1950. 283 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Vilém Veverka, Zápis o výpovědi ze dne 28.6.1950. 284 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Jaroslav Šrámek, Zápis o výpovědi ze dne 27.3.1950.

81

Štěpán Vašíček (nar. 1927), t. č. bytem ve Vnorovech, syn zemědělce Štěpána a Jenofefy Vašíčkových. Vychodil pět let obecné a čtyři roky měšťanské školy a poté se čtyři roky učil na elektrotechnika. V tomto povolání poté pokračoval aţ do nástupu do vojenské sluţby, kterou vykonával aţ do doby svého zatčení. Za okupace měl nastoupit na práce na zákopech, na něţ však vzhledem k blíţícímu se konci války nenastoupil. Po roce 1945 byl členem strany lidové. V době zatčení svobodný.286

Miroslav Minks (nar. 1927), t. č. bytem v Kněţdubě, syn dělníka Josefa a Marie Minksových. Vychodil pět tříd obecné školy, tři třídy měšťanské školy, čtyři třídy obchodní akademie a jeden rok Vysoké školy obchodní v Bratislavě. Od té doby pracoval na několika místech jako úředník. V době zatčení svobodný.287

František Vavruša (nar. 1902), t. č. bytem v Zarazicích, syn Františka a Apoleny Vavrušových. Po vychození školní docházky vyslouţil vojenskou sluţbu, pracoval jako rolník a dělník, a to aţ do roku 1932, kdy si koupil hostinec, který vedl aţ do svého zatčení. S manţelkou Marií (roz. Kolaříkovou) vychoval dvě dcery. Za okupace byl členem Národního souručenství, po osvobození vstoupil do strany národně socialistické.288

285

ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Jaroslav Tomeček, Zápis o výpovědi ze dne 5.6.1950. 286 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Štěpán Vašíček, Zápis o výpovědi ze dne 23.5.1950; Paměť národa, Štěpán Vašíček, http://www.pametnaroda.cz/witness/index/id/234 (podle stavu ke dni 1.7. 2010). 287 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Miroslav Minks, Zápis o výpovědi ze dne 30.3.1950. 288 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS František Vavruša, Zápis o výpovědi ze dne 30.8.1949.

82

Josef Vaďura (nar. 1911), t. č. bytem ve Veselí nad Moravou, syn zemědělského dělníka Františka a Barbory Vaďurových. Po dokončení školní docházky se učil strojním zámečníkem, poté pracoval aţ do roku 1933, kdy nastoupil do vojenské sluţby do Prešova. Po návratu se oţenil s Františkou (roz. Ţáčkovou), s níţ poté vychoval syna. Za ţivot vystřídal několik zaměstnání, v době zatčení pracoval jako strojvedoucí ČSD ve Veselí nad Moravou. Nebyl členem ţádné politické strany.289 František Dobřický (nar. 1918), t. č. bytem v Zarazicích, syn topiče ČSD Františka a Alţběty Dobřických. Po vychození obecné a měšťanské školy šel do učení v oboru ţelezářství, v němţ po svém vyučení pracoval. Od roku 1942 do roku 1945 pracoval jako obecní tajemník v Zarazících. Po válce opět pracoval v oboru ţelezářství, a to aţ do roku 1949, kdy se stal opětovně tajemníkem MNV v Zarazicích. S manţelkou Marií (roz. Brablecovou) neměl v době svého zatčení potomky. V roce 1945 vstoupil do strany sociálně demokratické a po roce 1948 byl členem KSČ.290 Josef Lukáš (nar. 1902), t. č. bytem v Zarazicích, syn pekaře Jana a Marie Lukášových. Po vychození

školní

docházky

zaměstnán

dva

roky

u

otce

v zemědělství, poté vystudoval hospodářskou zimní školu a nakonec vstoupil do řeznického učení. Po svém vyučení v roce 1922 nastoupil na vojenskou sluţbu do Brna. Poté pracoval na několika místech, a to aţ do roku 1928, kdy si zaloţil vlastní řeznickou ţivnost, kterou vedl aţ do roku 1950, kdy vstoupil do národního podniku Masna. Roku 1928 se oţenil s Marií (roz. Ryšánkovou), se kterou následně vychovával dceru. Poté, co dcera i ţena zemřely, se znovu oţenil s Marií (roz. Hajičkovou), se kterou měl tři děti. Po roce 1945 se stal členem strany národně socialistické.291

289

ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Josef Vaďura, Zápis o výpovědi ze dne 4.4.1950. 290 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS František Dobřický, Zápis o výpovědi ze dne 30.6.1950.

83

Antonín Jurček (nar. 1903), t. č. bytem v Ţeravinách, syn rolníka Antonína a Anny Jurčekových. Po vychození školy pracoval na hospodářství svých rodičů, a to aţ do roku 1924, kdy nastoupil na vojenskou sluţbu do Košic. Po návratu opět pracoval na hospodářství rodičů. Roku 1929 se oţenil s Rozálií (roz. Kadlubovou), se kterou vychoval tři děti. Aţ do svého zatčení pracoval na svém vlastním hospodářství. Byl členem strany lidové.292

Jaroslav Všetula (nar. 1900), t. č. bytem v Zarazicích, syn zemědělce Valentina a Apolonie Všetulových. Po vychození školy v roce 1914 pomáhal otci v zemědělství, a to do roku 1918, kdy narukoval do vojenské sluţby do Brna a poté do Olomouce. Po návratu roku 1922 pracoval aţ do svého zatčení v zemědělství. Oţenil se s Marií (roz. Hulínovou), s níţ pak vychovával 2 syny. Za okupace byl členem Národního souručenství, za 2. světové války starostou obce Zarazice. Po osvobození vstoupil do lidové strany. Mimo to byl náčelníkem Sboru dobrovolných hasičů v Zarazicích.293 Jan Dědek (nar. 1914), t. č. bytem v Popovicích, syn rolníka Jana a Marie Dědkových. Po vychození obecné školy roku 1929 pracoval dva roky v zemědělství u rodičů a poté se šel učit stolařskému řemeslu. Pak pracoval ve svém oboru u různých firem aţ do roku 1941, kdy zaloţil vlastní stolařskou ţivnost, kterou spravoval aţ do svého zatčení. Toho roku se také oţenil s Marií (roz. Hanáčkovou), se kterou pak vychovával tři děti. Do února 1948 nebyl nikde politicky angaţován, teprve poté vstoupil do KSČ.294

291

ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Josef Lukáš, Zápis o výpovědi ze dne 3.6.1950. 292 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Antonín Jurček, Zápis o výpovědi ze dne 28.6.1950. 293 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Jaroslav Všetula, Zápis o výpovědi ze dne 6.4.1950. 294 ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Jan Dědek, Zápis o výpovědi ze dne 7.4.1950.

84

Příloha č. 2: Osoby s případem Hauptmann a spol. úzce související, odsouzené v jiných trestních věcech v rámci akce „Tábor“. Jan Horsák (nar. 1917), t. č. bytem v Kunovicích, syn rolníka Jana a Kateřiny Horsákových. Po vychození pěti tříd obecné a tří tříd měšťanské školy se v roce 1933 vyučil mechanikem. Aţ do roku 1937, kdy byl zaměstnán na stavbě továrny AVIA v Kunovicích, byl nezaměstnán, poté od roku 1938 pracoval ve zbrojovce v Pováţské Bystřici. V březnu 1939 nastoupil na vojenskou presenční sluţbu, z které byl brzy po okupaci propuštěn. Poté byl krátce zaměstnán v Gepingenu, následně pracoval ve zbrojovce ve Vsetíně, odkud zanedlouho odešel k firmě Baťa do Zlína, kde pracoval jako konstruktér aţ do roku 1945. S manţelkou Aneţkou (roz. Poláškovou) vychovával 2 syny. Za války byl od roku 1944 napojen na odbojovou organizaci CARBON. Po válce mu byla jako partyzánovi přidělena národní správa továrny v Mikulově, kterou vedl aţ do konce roku 1946, kdy byl funkce zbaven. Poté, co se v březnu 1948 neúspěšně pokusil překročit hranice, strávil devět měsíců ve vazbě. Po svém propuštění v prosinci 1948 si pak nemohl získat zaměstnání. Byl členem strany národně socialistické.295 Petr Křivka (nar. 1897), t. č. bytem v Brně. Po absolvování školní docházky se vyučil zámečníkem, poté tři roky pracoval ve Vídni. V roce 1917 narukoval na italskou frontu, z níţ v dubnu 1918 zběhl a pokoušel se zaloţit protirakouskou odbojovou skupinu. Po válce nastoupil u ČSD jako zámečník a zde působil aţ do roku 1938. V roce 1940 uprchl přes Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko, Sýrii a Egypt do Francie, kde se přihlásil do československého zahraničního vojska. Po pádu Francie byl evakuován do Anglie a od roku 1943 aţ do konce války působil jako člen osobní stráţe prezidenta Edvarda Beneše. Za svou činnost byl vyznamenán. Po osvobození se vrátil do vlasti a opětovně nastoupil k ČSD, kde pracoval jako revizor aţ do ledna 1949, kdy odešel do penze. Byl členem strany národně socialistické, po válce se stal dokonce členem jejího ústředního výboru. V roce 1921 se oţenil a později s manţelkou vychoval dvě děti.296

295

ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Horsák Jan a spol., OVS Jan Horsák, Zápis o výpovědi , 7.9.1949. PEJČOCH, Ivo: Vojenské osoby popravené v období politických procesů v Československu v letech 1948 – 1955. Praha 2009, s. 116. 296

85

Příloha č. 3: Výčet trestů uloţených v procesu se skupinou Hauptmann a spol.297 Albert Hauptmann – trest odnětí svobody na doţivotí, peněţitý trest ve výši 20 000 Kčs, konfiskace celého jmění, ztráta ţivnostenského oprávnění navţdy a ztráta čestných občanských práv na 10 let; Antonín Ticháček – trest odnětí svobody na doţivotí, peněţitý trest ve výši 10 000 Kčs, konfiskace celého jmění a ztráta čestných občanských práv na 10 let; Ladislav Novák – trest odnětí svobody na doţivotí, peněţitý trest ve výši 20 000 Kčs, konfiskace celého jmění a ztráta čestných občanských práv na 10 let; Augustin Matúš – trest odnětí svobody na 20 let, peněţitý trest ve výši 10 000 Kčs, konfiskace celého jmění a ztráta čestných občanských práv na 10 let; Miloslav Lukeš – trest odnětí svobody na 12 let, peněţitý trest ve výši 10 000 Kčs, konfiskace celého jmění a ztráta čestných občanských práv na 10 let; Josef Popelka – trest odnětí svobody na 12 let, peněţitý trest ve výši 20 000 Kčs, konfiskace celého jmění, ztráta ţivnostenského oprávnění navţdy a ztráta čestných občanských práv na 5 let; Kliment Minařík – trest odnětí svobody na 3 roky, peněţitý trest ve výši 20 000 Kčs a ztráta čestných občanských práv na 5 let; František Pavlas – trest odnětí svobody na 6 let, peněţitý trest ve výši 10 000 Kčs, konfiskace celého jmění a ztráta čestných občanských práv na 5 let; Tomáš Boček – trest odnětí svobody na 10 let, peněţitý trest ve výši 20 000 Kčs, konfiskace celého jmění a ztráta čestných občanských práv na 5 let; Jan Galuška – trest odnětí svobody na 10 let, peněţitý trest ve výši 10 000 Kčs, konfiskace celého jmění a ztráta čestných občanských práv na 5 let; Jan Havel – trest odnětí svobody na 3 roky, peněţitý trest ve výši 10 000 Kčs a ztráta čestných občanských práv na 5 let; Vilém Veverka – trest odnětí svobody na 20 let, peněţitý trest ve výši 10 000 Kčs, konfiskace celého jmění a ztráta čestných občanských práv na 5 let; Jaroslav Šrámek – trest odnětí svobody na 12 let, peněţitý trest ve výši 10 000 Kčs, konfiskace celého jmění a ztráta čestných občanských práv na 5 let;

297

NA, f. Státní prokuratura, sp, zn. Ts II/III 21/50, Rozsudek - Albert Hauptmann a spol., 2.6.1951.

86

Jaroslav Tomeček – trest odnětí svobody na 10 let, peněţitý trest ve výši 20 000 Kčs, konfiskace celého jmění, ztráta ţivnostenského oprávnění na vţdy a ztráta čestných občanských práv na 5 let; Štěpán Vašíček – trest odnětí svobody na 14 let, peněţitý trest ve výši 10 000 Kčs, konfiskace celého jmění a ztráta čestných občanských práv na 5 let; Miroslav Minks – trest odnětí svobody na 14 let, peněţitý trest ve výši 10 000 Kčs, konfiskace celého jmění a ztráta čestných občanských práv na 5 let; František Vavruša – trest odnětí svobody na 15 let, peněţitý trest ve výši 10 000 Kčs, konfiskace celého jmění, ztráta ţivnostenského oprávnění na vţdy a ztráta čestných občanských práv na 10 let; Josef Vaďura – trest odnětí svobody na 11 let, peněţitý trest ve výši 10 000 Kčs, konfiskace celého jmění a ztráta čestných občanských práv na 5 let; František Dobřický – trest odnětí svobody na 1 rok; Josef Lukáš – trest odnětí svobody na 3 roky, peněţitý trest ve výši 20 000 Kčs, ztráta ţivnostenského oprávnění na vţdy a ztráta čestných občanských práv na 5 let; Antonín Jurček – trest odnětí svobody na 1 rok a peněţitý trest ve výši 10 000 Kčs; Jaroslav Všetula – trest odnětí svobody na 1 rok a peněţitý trest ve výši 10 000 Kčs; Jan Dědek – trest odnětí svobody na 14 let a peněţitý trest ve výši 50 000 Kčs, konfiskace celého jmění, ztráta ţivnostenského oprávnění na vţdy a ztráta čestných občanských práv na 5 let;

87

Příloha č. 4: Mapa regionu298 (Na mapě jsou zvýrazněna místa bydliště osob odsouzených v procesu v Hauptmann a spol.)

298

Dostupné z www.mapy.cz.

88

Příloha č. 5: Opis letáku vyzývajícího ke svobodným volbám299

Příloha č. 6: Rozkaz číslo 1300

299 300

ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Albert Hauptmann, Doličný materiál. ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Albert Hauptmann Doličný materiál.

89

Příloha č. 7: Mapy telekomunikačních tratí301

301

ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Albert Hauptmann, Doličný materiál.

90

Příloha č. 8: Archivní fotografie302

Albert Hauptmann.

Albert Hauptmann (uprostřed) a Jaroslav Tomeček (vpravo).

Antonín Ticháček (vlevo) a Albert Hauptmann

Albert Hauptmann.

(druhý zprava).

302

ABS, f. ZV, arch. č. V-2680 Brno, Spis Hauptmann Albert a spol., OVS Albert Hauptmann, Doličný materiál.

91