AHOJ!! Zdravíme Vás všechny, kteří čtete časopis našeho sboru. Do rukou se Vám dostává opět další číslo. Chtěli bychom vám , kteří jste napsali své názory do ankety, poděkovat. Díky tomu víme, že vám naše práce není lhostejná a že je Vám i přínosem. Věříme, že i v tomto čísle objevíte i Vy článek, příběh nebo svědectví, který Vás zaujme a třeba i povzbudí.
Další číslo tohoto časopisu můžete očekávat 23. 3. 2008
Pokud byste i vy chtěli přispět do dalších čísel nějakým svým svědectvím nebo zamyšlením , budeme jen rádi. A tak bratři, sestry, ale i vy děti neváhejte a PIŠTE!!!!!!!
Vaše redakce
ICHTHYS ÚNOR 2008
Náš Farář
2
Jim Elliot
3
Zamyšlení pro Darwina
4
K čemu peníze
5
Vznik písní
6
Dětem
7
Song
8
Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.
1 Janův 1:9
Verš na měsíc
Máme takový malý problém. V anketě jsme našli podnětnou připomínku, že bychom měli psát více vlastních článků. Je to pravda. Ale o čem? Vždyť poslední pořádná akce byla o Vánocích a psát úvahy to není jen tak. Tak byste měli zorganizovat něco pořádného, aby bylo o čem psát. Třeba třicátníky nebo čtyřicátníky a pokud chcete, můžete klidně i padesátníky - než je zruší! Děkujeme za všechny vyplněné ankety, i když mám pocit, že jsme jich rozdali poněkud víc než se nám vrátilo. Vám ostatním alespoň děkujeme, že šetříte naše lesy a třídíte odpad. Když už jsme u těch akcí, měl bych napsat, že mládež byla v neděli 17.2. v tělocvičně a jako vždycky se skvěle vydováděla při vybice a dalších hrách. Bohužel však musím přiznat, že tento článek píšu už s týdenním předstihem. Pokud se stane něco nečekaného, přepíšu ho nebo ho alespoň pozměním. Upozorňuji, že jestli se budete vymlouvat, že jste tu novou soutěž neviděli, nebudeme vám to věřit. Máte na to sice ještě skoro měsíc, ale co můžeš udělat dnes… V žádném případě to však není výzva jenom pro děti, ale ani jen pro dospělé. Budeme rádi za každý pokus.
Menu:
Stránka 1
PAVEL KNOREK Pavle, mohl by ses představit?
„Myslím, že většině našich členů se ani představovat nemusím, protože jsem v tomto sboru vyrostl a mnozí členové jsou mí příbuzní.“ Přesto…
„Narodil jsem se v rodině Margity a Konráda Knorkových jako jejich páté dítě. V Kynšperku jsem vychodil Základní školu, v Chebu jsem se vyučil automechanikem a u dnes již zaniklého OSP jsem až do roku 1987 pracoval. Kromě rodiny jsem vyrůstal ve sboru, Rád vzpomínám na Nedělní školu, na poutavé biblické příběhy a, dnes již kuriosní, avšak oblíbené písně jako Poutníčkové, kam kráčíte, Pastýře slyšte teskný hlas, Pojď k Spasiteli a další. Občas bychom je mohli zpívat při bohoslužbách. Úžasně dobrodružné bylo, když se biblické hodiny konaly v Libavském Údolí, kam jsme chodívali pěšky a z nichž jsme se již za tmy vraceli domů. V létě jsme ještě chvíli čekali „Na kopci“, dokud nezačaly létat světlušky. V zimě jsme občas mrzli a bylo nám krušno, ale asi proto na tu dobu rád vzpomínám. A také proto, že biblické hodiny mi tehdy hodně daly a přispěly k mému duchovnímu rozvoji. Co bylo později, když jsi se oženil?
„Ještě dřív, než jsem poznal Ivanku, poté, co jsem se navrátil z vojenské služby, jsem se vnitřně ptal, jaké je mé místo ve sboru a co mám dělat. Nevím přesně kdy a jak, ale brzy mi při modlitbách přicházela na mysl kazatelská práce. Kdykoliv jsem se modlil, byla tu a nešla jen tak odbýt. Stavěl jsem proti ní všelijaké zábrany, ale všechny nakonec padly a já ve víře přijal, že mne k této službě povolává Bůh. Původně jsem vůbec nepočítal s tím, že bych „farářoval.“ No, a když jsem s tím jsem seznámil Ivanku, souhlasila. (Asi si tehdy nebyla plně vědoma, co to bude obnášet, ale to já také ne.) Po svatbě jsme tři roky žili v Praze, kde jsem dokončil zkoušky na diakona naší církve a kde se nám narodila Mařenka. Poté, co mne v roce 1990 zvolili za kazatele ve Sloupnici jsme se, již jako rodina, odstěhovali.“ Sloupnice byla asi jiná, než Sokolov?!
Docela. Jednak velikostí, jednak i podobou sboru. Sloupnice je zemědělská obec s přibližně 1500 obyvateli. Sbor je toleranční a lidé by jej označili za tradiční. Ale možná, že jen nebyli zvyklí o své víře hovořit tak otevřeně, jako my. V osobních rozhovorech, když se osmělili, se ukázalo, jak je pro ně víra důležitá a jakou pociťují se sborem sounáležitost. Prožili jsme v ní pěkné období našeho života, v němž se nám narodily zbývající děti. Bětka, ta v Litomyšli a Pavlík, ten pro změnu ve Vysokém Mýtě. Dodnes se tam rádi vracíme jako mezi přátele.“ Jak pociťuješ skutečnost, že zde v Sokolově jsi ve svém původním sboru?
„Obvykle se kazateli nedoporučuje, aby se vrátil do domácího sboru. Lidé si jej pamatují z mládí a není pro ně snadné jej uznat jako svého kazatele. Ale já se pokouším v tom naopak vidět zvýhodnění. Nevím ovšem, jestli můj názor sdílejí i místní členové.“ A slovo na závěr?
„V jednom období svého života jsem se cítil obzvlášť mizerně a beznadějně. Život se přes mne převalil a já to neuměl zvládnout. Tehdy jsem prožil skutečně, že Bůh je blízko a vysvobozuje. Chci být u toho, když to prožívají i další, společně se o to sdílejí a tak si pomáhají, aby jejich víra a láska k Bohu rostly.“ ICHTHYS ÚNOR 2008
Stránka 2
JIM ELLIOT Náhodnému pozorovateli mohl Jim Elliot připadat jako obyčejný, chytrý, slušný americký chlapec. Dobře vypadal, uměl poctivě pracovat, měl dobré známky ve škole, uměl zápasit, byl zamilovaný do půvabné spolužačky a jistě se mohl stát ztělesněním „amerického snu" o úspěchu v zaměstnání a spořádané rodině. Jim Elliot však vůbec nebyl obyčejný. Narodil se roku 1927 v Portlandu ve státě Oregon a už ve svých šesti letech přijal Krista jako svého Spasitele. Díky tomu, že vyrůstal v milující a hluboce věřící rodině, si Jim vybudoval víru, která se stala součástí jeho každodenního života. Než odešel roku 1945 ve svých osmnácti letech na Wheatonskou univerzitu ve státě Illinois, rozhořela se v něm velká touha: znát Boha a celou svou bytostí Mu sloužit. Pro Jima to znamenalo, že bude pravděpodobně sloužit na misijním poli. Takový život vyžaduje oběti. Na Wheatonské univerzitě potkal Jim Elizabeth Howardovou. Netroufal si však požádat ji o ruku, dokud mu Bůh neukáže jeho životní směr a
dokud nezjistí, zda Bůh chce, aby se oženil, nebo zůstal svobodný. Po ukončení studia a po dvou letech „zkušebního období" Jim poznal, kam ho Bůh vede: do Ekvádoru, kde měl překládat Písmo pro indiánské kmeny, které nikdy neslyšely o Ježíši. Do Ekvádoru se Jim vydal roku 1952. Následujícího roku se k němu přidala Elizabeth, která se stala jeho manželkou. Bůh dal dohromady jedinečnou skupinu misionářů - tvořili ji Ed McCully, Pete Fleming, Roger Youderian, pilot Nate Saint a jejich manželky. Jejich úkolem bylo přinést divokým indiánům z kmene Auca, kteří dosud žili jako za doby kamenné, evangelium. Avšak několik dní po prvním osobním setkání s indiány přišlo těchto pět mužů o život. Dne 8. ledna 1956 Jim a jeho přátelé obětovali svůj život při zvěstování evangelia. Někdo může tuto událost považovat za tragédii a prohru. Smrtí těchto mužů však byla zaseta semena, která vyrašila a přinesla trvalé ovoce. (Hrdinové víry)
• Lékař, inženýr a politik se dohadují, které povolání je nejstarší. Lékař poukazuje na Adamovo žeb-
ro,které Bůh vzal a stvořil ženu. Inženýr ho chce trumfnout a říká, že na počátku byl chaos, země byla pustá a prázdná, a Bůh z toho chaosu vybudoval svět. Tu se ozval politik: „Ale komu vděčíte za ten chaos?“ • Kazatel v kázání prohlašuje: „Jistě se mnohé zlepšilo, křivka zločinnosti od dávných dob po dnešek
podstatně klesla. Musíme si uvědomit,že za časů Kaina a Ábela bylo na světě 25 % vrahů!“ • „Představ si, včera jsem se celý den nemohl odtrhnout od bible!“ „To sis při čtení Bible zase hrál
s vteřinovým lepidlem?“ • „Čemu se můžeme naučit z podobenství o dělnicích na vinici, kde každý dostal stejný plat, ať na-
stoupil v první hodinu nebo v jedenáctou?“ „Že nemáme chodit tak brzy do práce!“
ICHTHYS ÚNOR 2008
Stránka 3
PEJSEK A KOČIČKA Začněme kočkou. Jak známo, kočka je zvíře velice líné. Když už doopravdy nemusí, nic nedělá a vyhřívá se na sluníčku. Ale když ji někdo vyruší, no, měli byste vidět ten tanec. Nejhorší je stejně jako mnoho jiných zvířat, když jí sáhnete na její mláďata. V noci když loví je poměrně nebezpečná zvlášť pro drobné savce v našich podmínkách zvané myši, které se nemohou bránit. Je také tvorem velice pyšným, na svém území se považuje za největšího krále a s velkou důstojností se také pohybuje mimo své území. Při trošce fantazie by se ke kočce velmi dobře dal přirovnat i člověk. Všimněte si těchto podobných rysů: Lenost! Člověk je tak líný, že nechce vůbec pracovat a chce, aby za něj pracoval někdo jiný. Podobně jako kočka ani člověk nemá rád, když ho někdo vyrušuje, zkrátka když mu někdo leze do zelí. To, že lidé brání svoje mláďata je sice dobře, ale také někdy velice ostře brání svůj poctivě nakradený majetek. A když člověk loví v kalných vodách, to je teprve něco. Na slabšího si troufá každý, protože podle některých lidí přežijí jen ti nejsilnější. Ani byste nevěřili jak neváhá takový člověk být zrádný a zákeřný, když jde o jeho zájmy. A pýcha? Vždyť člověk se snad
považuje za pána snad celého vesmíru. A teď s tím srovnat psa. Chápu, že není pes jako pes, proto chci popisovat všeobecně známou podobu psa jako nejlepšího přítele člověka a nedivte se když to na vašeho buldoka nebude moc pasovat. O psu by se toho dalo říci mnoho. Všimněte si třeba kolikrát se pes objevuje v lidských přirovnáních a příslovích. Slyšeli jste už někdy sousloví: „Dřít jako pes“ ? Na líné zvíře to moc nevypadá. Jistě si také vzpomínáte na velmi slavnou a příslovečnou věrnost koček. Že ne? Vždyť člověk také na rozdíl od psa není moc věrným zvířetem. A co třeba: Život je pes! Z tohoto hlediska to na pyšné zvíře moc nevypadá. Některé národy z nějakého důvodu považují psa za bídné zvíře. Zřejmě to bude tím, že neznají kočky nebo je dostatečně nezkoumaly. Teď už se jistě nebudete divit, že se psi a kočky nemají moc rádi. Nakonec vám musím srdečně doporučit psa, přestože mu vypadávají chlupy na pohovce, protože z mého hlediska se s kočkou nedá vůbec srovnávat …natož s člověkem. Proto bych vám radil, abyste si vzali příklad z psa a přestali se chovat jako ty zákeřný potvory…………micinky. (Red.)
EVOLUCE VERSUS KREACIONISMUS Možná to leckoho překvapí, ale evoluce už dnes není jedinou „povolenou“ a všeobecně přijímanou teorií o vzniku světa a života, jak tomu bylo za minulého režimu. Dokonce jsem v časopisu ABC četl článek, ve kterém si autor stěžoval, že 1/5 Evropanů a dokonce téměř 1/2 Američanů věří v kreacionismus. Kreacionismus je v podstatě víra ve stvoření, která se poslední době stává vědním oborem. Zatímco Česká republika v tom nijak nevyniká, protože je jedním z nejateističtějších států v Evropě, v některých státech USA uzákonili, že vedle evoluce se musí ve školách vyučovat i kreacionismus. Čím to vlastně je? Hlavně tím, že v evoluční teoICHTHYS ÚNOR 2008
rii se objevuje čím dál víc trhlin a poslední dobou se také křesťané objevují mezi předními moderními vědci. Ale evoluce je pořád (aspoň u nás) drtivě dominantní teorií, protože spousta vědeckých objevů nevešla zatím ve známost a protože každý věří tomu čemu věřit chce. Poslední dobou však také mezi křesťany roste skupina lidí, kteří považují evoluci za slučitelnou s křesťanstvím, s tím, že evoluci mohl použít Bůh, což je biblicky vyvráceno. Koho toto téma zajímá doporučuji knihu „Použil Bůh evoluce?“ od Wernera Gitta nebo knihu Kauza Stvoření od Lee Strobela (nakladatelství Samuel). (Red.) Stránka 4
Milé sestry, milí bratři, druhou březnovou neděli se biblická hodina bude konat v rámci tzv. „neděle rodinné“. Začátek se posouvá na 16.hodinu a na sborovém domě vás čeká biblický program v režii naší milé mládeže a také malé překvapení. Šikovná děvčata vám ráda předvedou výsledky své tvořivé a kreativní činnosti. Tyto výrobky budete moci také zakoupit a podpořit tak jejich další práci. Jsem přesvědčená, že se vám originální díla našich děvčat budou líbit a poznáte tak i další jejich úžasné schopnosti a nadání. Těšíme se na vás. (Dagmar Holubcová)
KOLIK CO STOJÍ Karlík postával u stolu a trochu s rozpaky sledoval svoji maminku, jak čte kus papíru, který jí před chvílí podal. Stálo na něm: vynesení odpadků: 5,- Kč vyluxování obýváku: 10,- Kč uklizení pokojíčku: 10,- Kč nákup: 5,- Kč hlídání brášky: 15,- Kč utření nádobí: 5,- Kč celkem: 50,- Kč
V dnešním světě není skoro nic za darmo, za vše se platí. Dokonce i mezi námi jsou tací , kteří za pomoc druhým něco chtějí. Nemusí to být vždy jenom peníze. ,,Jasně, dám ti tu panenku, ale ty mi dáš to autíčko.“ A co my křesťané. Jsme jiní?
Maminka se na něj podívala, jak tam stál a žmoulal si ruce a myslí se jí začaly honit vzpomínky. Sedla si ke stolu, otočila papír a začala psát: devět měsíců, kdy jsem tě nosila: zdarma všechny noci, které jsem proseděla u tvého lůžka, když jsi stonal: zdarma všechny modlitby za tebe: zdarma slzy, které jsem kvůli tobě vyplakala: zdarma hračky, jídlo, oblečení, dokonce utírání nosu: zdarma všechny starosti minulé i budoucí: zdarma když si to všechno sečteš, cena mé lásky je: zdarma Když si Karlík přečetl, co mu maminka napsala, skutálely se mu po tvářích dvě velké slzy. Vzal si tužku a pod svůj seznam velkými písmeny napsal:
Měli bychom být, ale myslím, že i v našich životech se najdou chvíle, kdy se nechceme vzdát něčeho, na co jsme si zvykli nebo na čem nám záleží, i když víme, že by to pomohlo někomu, kdo pro nás třeba také hodně udělal., i když víme, že by to pomohlo někomu, kdo pro nás třeba také hodně udělal.Tak jako ta maminka v našem příběhu obětovala život Karlíkovi a to zcela zdarma. Tak i my bychom si měli vzít větší příklad z toho, co pro nás udělal Pán Ježíš. Myslím si, že si nezaslouží, abychom třeba za to, že v neděli půjdu ráno do kostela a večer na biblickou hodinu, chtěli třeba v pondělí úspěch v práci nebo jedničky ve škole. Patříš i ty mezi ty, kteří za vše něco chtějí? (Red.)
ZAPLACENO V HOTOVOSTI. (Pře.) ICHTHYS ÚNOR 2008
Stránka 5
PUTOVÁNÍ ZA HISTORIÍ PÍSNÍ …Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Jan 15,15 Ó jak vzácné štěstí pro mne. Autor této písně, Joseph Scriven (1819-1886), byl člověk, který zažil přátelství Pána Ježíše v životě naplněném trápením. V Irsku, kde žil jako mladý muž, se v roce 1840 utopila jeho snoubenka den před jejich svatbou. Poté se přestěhoval do Kanady. Zde se stal ošetřovatelem tělesně postižených lidí. Když se chtěl opět oženit, jeho druhá snoubenka onemocněla a zakrátko zemřela, též před svatbou. Zdálo se, že má kráčet životem sám, poznávajíc pouze přátelství Pána Ježíše. Většinu času svého života prožíval v osamocení s nízkým platem za službu a s chronickou chorobou. Tato jeho píseň je svědectvím, že ani skrze modlitbu nemusí být odstraněny těžkosti z lidského života. Ale je zároveň krásným svědectvím o tom, že uprostřed tragedií, zkoušek a bolestí Pán Ježíš je vždy tvým přítelem, tím ke kterému se můžeme přivinout. Po smrti Josepha Scrivena postavili tomuto irskému přistěhovalci v městě Port Hope v provincii Ontario památník jako výraz uznání za jeho sebeobětavou službu, ve které byl přítelem mnohým nemocným lidem. Byl ním proto, že sám měl velkého, věrného Přítele v Pánu Ježíši. Charles Converse, který složil nápěv k této písňi, vytvořil i symfonie a oratoria. Rád však skládal i prosté nápěvy k duchovním písním. A právě nápěv této písně se stal známým a velmi oblíbeným u křesťanů po celém světě. Náš český text je překlad Josefa Bašteckého. Ať začínající slova této písně jsou vždy potěšením a výzvou i pro nás: Ó jak vzácné štěstí pro mě, Ježíš můj, že přítel jest! ...
ICHTHYS ÚNOR 2008
Stránka 6
DĚTSKÝ KOUTEK 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
1. Jedno z posledních slov Ježíše na kříži
11. Babylonská …
2. Počet učedníků +2
12. Nevědět
3. Kdo odsoudil Ježíše?
13. Komu Ježíš svěřil matku?
4. Část ruky
14. Ježíšova matka
5. Poslední všední den v týdnu
15. Která žena viděla Ježíše
15
16
17
18
19
20
po zmrtvýchvstání první?
6. Chlapec 7. Číslovka
16. Ježíšův pěstoun
8. Vření
17. Jeden z rodičů
9. Bez čeho se nemůžeme líbit Bohu?
18. Malá ovce
10. Kterého apoštola usvědčil kohout?
19. Dopravní prostředek 20. Pro co musel být Ježíš ukřižován?
Ve větě se zatoulaly samohlásky. Doplňte je a vyjde vám jeden známý verš z Bible. Víte, kde ho najdete? I kd_ž p_jd_ r_kl_ š_r_ smrt_, n_b_d_ se b_t n_č_h_ zl_h_, vžd_ť se mn__ js_ t_.
SOBECKÝ OBR Když děti vyšly odpoledne ze školy, chodily si pokaždé hrát do Obrovy zahrady. Byla to velká, nádherná zahrada s hebkou zelenou trávou. Tu a tam zářily na trávníku překrásné květiny jako hvězdy a bylo tu dvanáct broskvoní, které na jaře rozkvétaly křehkými květy růžové a perleťové barvy a na podzim rodily bohatou úrodu plodů. Na stromech seděli ptáci a zpívali tak sladce, že si děti přestávaly hrát a zaposlouchávaly se do jejich zpěvu, "Tady jsme tak úžasně šťastné!" volaly na sebe. Jednoho dne se Obr vrátil. Byl na návštěvě u svého přítele, cornwallského lidožrouta, a pobyl u něho sedm let. Když sedm let uplynulo, vypověděl všechno, co potřeboval říct, neboť jeho konverzace byla omezená, a rozhodl se vrátit do svého vlastního hradu. Když dorazil na místo, uviděl, že si na zahradě hrají děti. "Co tady děláte?" rozkřikl se hrubým hlasem a děti se rozutíkaly. "Moje zahrada je moje zahrada", prohlásil Obr "to přece může pochopit každý, a já nedovolím aby si v ní hrál někdo jiný než já," POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ A tak dokola vystavěl vysokou zeď a na ni dal nápis: Nepovolaným vstup zakázán, přestupníci budou potrestáni ICHTHYS ÚNOR 2008
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
(Pře.)
Stránka 7
HUDBA UTICHÁ
www.sokolov.evangnet.cz ICHTHYS ÚNOR 2008
Stránka 8
