TRIFID
âesk˘m pfiátelÛm – Vûfie, Jaroslavovi, Kamile a Dá‰e
Jaros∏aw Grz´dowicz Pán ledové zahrady II Copyright © by Jaros∏aw Grz´dowicz, 2007 Copyright © by Fabryka Slów sp. z o.o., 2007 Translation © Robert Pilch, 2008 Cover © Grzegorz Kmin, 2008 © TRITON, 2008 ISBN 978-80-7387-150-5 Nakladatelství Triton, VykáÀská 5, 100 00 Praha 10 www.triton-books.cz
Vím, Ïe jsem visel ve vûtrném stromu devût dlouh˘ch nocí, o‰tûpem proklát v obûÈ Ódinovi, sám sobû samému, na onom stromû, o nûmÏ nikdo neví, z kter˘ch kofienÛ roste. V˘roky Vysokého (V‰echny citáty z Eddy jsou pfievzaty z publikace „Edda“, vyd. nakl. Argo v roce 2004, pfieklad Ladislav Heger, úprava Helena Kadleãková.)
7
Kapitola první
Strom Víte, co je to peklo? Peklo, to jsou dva zamlÏené ‰títy, tisknoucí se k sobû jako dvû pÛlky zadnice. Jsou to tytéÏ zubaté linie hor, zahalené namodral˘m oparem. Jsou to v dálce postfiehnutelné dvû skvrny lesa ‰plhající po úboãích, planoucí královsk˘mi barvami podzimu. Je to tfiiasedmdesát jehliãnat˘ch kefiÛ, pokroucen˘ch, jako by je stvofiily ruce mistra bonsají. Jsou to kolem rozsypané ‰edobílé hroudy vápencov˘ch skal, ‰edivé jako zkaÏené maso. Jsou to jiskfiící plivance snûÏn˘ch ãepiãek na vrcholcích. Je to pfiekrásná horská scenérie jako z pohlednice, která se stává v‰ím. Nemûnná, nudná, nádherná. Pohlednice náhle pov˘‰ená do role v‰ehomíra. Je to ve vláknech dfieva uvûznûn˘ vûãn˘ hnûv a vztek. Je to vyschlé dfievûné hrdlo, které nezná kfiik. To je peklo. Jsou to kofieny vinoucí se ve skalnaté horské pÛdû jako ãervi, zoufale hledající mezi neuÏiteãn˘mi kamenn˘mi plochami, kfiehk˘mi jako pafiáty mrtvoly, alespoÀ kousíãek Ïivné zeminy. Je to lepkavou sladkostí vonící sluneãní svûtlo. Je to ‰tíhl˘ kovan˘ hrot, tkvící v dfievûn˘ch stfievech. Je to cizí, mrtvá vûtev procházející kmenem jako ztuhl˘ blesk. Je to modlitba za boufii. Za náhl˘ vodopád elektrického vysvobození. Za hrom, popel a oheÀ. To je peklo. B˘t stromem. HrÛza... hrÛza... hrÛza...
8
Jaros∏av Grz´dowicz / Pán ledové zahrady 2
Objevuje se znenadání, pfiímo z podzimní mlhy. Vynofiuje se spû‰nû zpoza ‰títu, bled˘ obliãej pokryt˘ klikat˘mi ãarami tetování, vytfie‰tûné ãerné oãi bl˘skající na okrajích úzk˘mi prouÏky bûlma. Zaschlé cákance krve na tváfiích a na ãele. Prudce popadne kofien a kousek skály, jak se pokou‰í vytáhnout v˘‰, ale nûco ho stáhne zpátky. Je mlad˘. Je mu nanejv˘‰ sedmnáct let a je do krajnosti, smrtelnû vydû‰en˘. UÏ se nestará o to, Ïe mu slzy dûsu ve struÏkách stékají po obliãeji a z úst se oz˘vá kÀuãení. Zajímá ho jen neznámá síla, která ho stahuje dolÛ, do propasti. Pfiíãina je jednoduchá. ·edohnûdá pfiikr˘vka, sepnutá na ramenou stfiíbrnou sponou s motivem tanãících hadÛ, se zachytila o kofien. Chlapec se ale zmítá v záchvatech paniky. MÛÏe sebou jenom bezmocnû ‰kubat, jen táhnout vpfied jako zapfiaÏen˘ kÛÀ. Vtefiiny mu protékají mezi prsty, struÏky krve z rány na ãele mu spl˘vají po tváfiích. Chlapec... Podle místních standardÛ uÏ je dávno dospûl˘. Je to váleãník. Narozen˘ s vraÏedn˘m Ïelezem v rukou, ukolébávan˘ k spánku písnûmi o hrdinech, zakalen˘ pfiedstavami o vlastní hrdinské smrti. Ale pfiesto teì pláãe a ‰kube plá‰tûm zachycen˘m za kofieny, protoÏe zblízka to vypadá úplnû jinak neÏ v písních. Vlastní smrt pozorovaná zblízka se zdá b˘t páchnoucí, obyãejná a bolestivá. Nepfiijde vzru‰ující, nádherné umírání, které by stálo za píseÀ. Zblízka je to jen krutá, dûsivá smrt nûkde v horách. Osamûlá agónie a studnice zoufalství. A pfiedev‰ím neschopnost smífiit se s tím, Ïe k tomu dojde uÏ teì. OkamÏitû. Dnes. NavÏdy. ·íp se s jedovat˘m zasyãením zabodává do ztvrdlé pÛdy tûsnû vedle chlapcovy dlanû. Je sly‰et jen krátk˘ pfiidu‰en˘ v˘kfiik, mladík koneãnû nachází propletené stfiíbrné hady tisknoucí hrtan a trhá za sponu. Plá‰È sklouzává z ramen, spona padá do propasti, odráÏí se od kamenÛ a mlad˘ váleãník se po ãtyfiech plazí strmou stezkou, pfiidrÏuje se kefiÛ a skal. Pfiicházejí.
Strom
9
Je sly‰et hrdelní kletby a zrychlené oddechování. Je sly‰et vrzání hrub˘ch kÛÏí a fiinãení oceli. Dal‰í ‰íp vylétává z údolí a prosvi‰tí tûsnû nad uprchlíkovou hlavou, hvízdaje jako rozzufien˘ sr‰eÀ. Pfiicházejí. Jsou tfii. Nemají ãernorudá tetování na rukou a na tváfiích ani copánky sãesané ke krku a natfiené smolou. Pod okulárov˘mi nánosníky pfiileb a hranat˘mi obliãejov˘mi chrániãi jsou vidût krátce zastfiiÏené vousy. Volají na nûj, triumfálnû, chraptivû. Stoupá z nich pára, obláãky oh˘bané ledov˘m podzimním vûtrem. Jeden se nakloní pfies skálu a kfiiãí na nûkoho dole, ozvûna se odráÏí od ‰títÛ. Smûjí se, kdyÏ se dívají, jak se po ãtyfiech plazí pryã, jak se pokou‰í vstát, aby mohl bûÏet, ale zakopává, padá a zase se plazí. Ten první, velk˘ jako hora, sundává pfiilbu a opatrnû ji pokládá na zem. Pak si rozepíná plá‰È a uvolní tím dal‰í obláãky páry stoupající z lamelového pancífie. Zase volá, posmû‰nû, vyz˘vavû, a pomalu vytahuje meã. Je sly‰et ocelové, protáhlé skfiípání ostfií, obr se narovnává a h˘bá rameny jako gymnasta, nûco mu kfiupe v krku. Chlapec bezradnû osahává prázdnou pochvu na opasku, vzpomínku na ztracenou zbraÀ, ale dál se plazí vpfied, slep˘ a hluch˘ dûsem. Na okamÏik pozvedne zrak a najednou vidí Kmen. Otevírá ústa a oãi je‰tû více do‰iroka, na obliãeji se mu objeví nevûfiícn˘ a ‰okovan˘ v˘raz. Zdá se, Ïe na‰el nûco, co uÏ dlouho hledal. Na nûkolik chvil zapomíná na pronásledovatele, ktefií ho obklíãili, a zvedá pohled podél podsaditého Kmene ukr˘vajícího lidskou siluetu s rozpaÏen˘ma rukama. Mezi Vûtvemi je vidût v˘rÛstek podobn˘ hlavû s obliãejem zkfiiven˘m bolestí, uprostfied Kmene trãí stfiíbrné rati‰tû jasanového kopí. Trvá to jen krátce. Chraplav˘ v˘kfiik sráÏí uprchlíka na zem. Mezi poslední vtefiiny Ïivota, odtékající jako pivo z rozbitého dÏbánu.
10
Jaros∏av Grz´dowicz / Pán ledové zahrady 2
Zase na nûj volají, uvolnûní, skoro pfietékající adrenalinem. UÏ jenom pár krokÛ. Konec. Za chvilku bude hotovo. Jatka u paty Stromu. Oddûlají ho a pak sejdou do sv˘ch údolí, ke sv˘m fiekám a jezerÛm. Rozdûlají oheÀ a napijí se fiíjnového piva, budou se smát a poplácávat se po ramenou. Zavoní peãenû, zpûv a smích Ïiv˘ch bude stoupat ke stropu. Pfiinesou fietûzy namoãené v draãím oleji a zatanãí ten svÛj Ohniv˘ tanec. Nahá, divok˘mi vzory pomalovaná dûvãata s vlasy ukryt˘mi v ‰átcích se budou halit do plamenÛ, skákat do stfiedu ovládnutého Ïáru, hladit ‰tíhlá tûla ohniv˘mi jazyky. Ale on uÏ tady nebude. Nikdy. Bojí se Stromu, ale pfiece jen ne tolik, jako se bojí vûãné tmy zakleté v oceli pronásledovatelÛ. Na tûch pár krokÛ se zvedá na nohy, dobûhne ke Kmeni a zoufale ‰kube jasanov˘m rati‰tûm. Kopí vrostlé do Kmenu drÏí pevnû, jako by to byla dal‰í vûtev. Obklopují chlapce v kruhu, smûjí se a volají na nûj. Nûkdo si s povzdechem sedne na kámen a odepíná od pasu láhev obalenou kÛÏí. Dal‰í zabodává meã do zemû a protahuje se, masíruje si rozbolavûlá záda. Hromotluk vyráÏí k chlapci taneãním krokem, zpoza jeho zad jsou sly‰et posmû‰nû vykfiikované rady vzbuzující salvy smíchu. Meã v obrov˘ch prstech tanãí, ostfií kreslí kruhy a osmiãky, rukojeÈ se bezchybnû pfievrací v klidné dlani. Îonglování. ·a‰kovství. MuÏ h˘bá rameny, jeho nohy se pohybují v boxerském tanci, pfiedklonûné tûlo se kolébá zároveÀ s ãepelí, aÏ je tûÏké uvûfiit, Ïe se tak obrovsk˘ chlap mÛÏe pohybovat tak lehce a obratnû. Je jako horská gorila. Velká, chlupatá a brutální. Krátk˘ v˘pad, finta, paráda, pfiedstíran˘ úder na hlavu. Chlapec se chrání rukou, dopadá zády na Kmen a sveze se po nûm na zem. Na jeho kalhotách se náhle rozlévá velká, mokrá skvrna.
Strom
11
Protivník ukonãuje tanec s vodorovnû nataÏenou ãepelí, opfienou o hfibet druhé dlanû. Obrací tu dlaÀ a povzbudivû k˘vá na leÏícího chlapce. Tak pojì. Uprchlík se vine kolem Kmene jako had, plazí se mechem a seschl˘m kapradím, ‰átrá rukama jako slepec. Cokoli. AspoÀ kámen. Obrovsk˘ bojovník se pomalu narovná, vzdychá a znechucenû vrtí hlavou. Na okamÏik bezradnû rozpfiáhne ruce a hodí svÛj meã tûm, co stojí za ním, a pak dvakrát tleskne, jako by chtûl protivníka probudit, a opût ho zve gestem – tentokrát prázdn˘ch rukou. Tak pojì uÏ, není tu Ïádn˘ meã. Ale není tu ani odezva. Huben˘ mladík nemá chuÈ vrhnout se s hol˘ma rukama na stokilovou horu ‰lachovit˘ch svalÛ. Adrenalin naplnil jeho nohy olovem, stra‰livá, smrtelná únava zalévá plíce jako beton. Obr rezignovanû spustí ruce a dlouh˘mi kroky vyrazí, aby chlapce popadl za krk a vyvlekl ho z kefiÛ jako kotû. Zaãíná to b˘t nechutné. Velká dlaÀ sáhne a popadne lem ãerné haleny právû v okamÏiku, kdy zoufale ‰átrající prsty narazí mezi mechem, listím a seschl˘mi horsk˘mi travinami na podéln˘ tvar. Zplo‰tûl˘ válec obtoãen˘ páskou, dokonale sedící v dlani. RukojeÈ prÛzkumníkova univerzálního meãe. Shinobi ken firmy Nordland Aeronautics. Chlapec, drsnû potaÏen˘ za ruku, letí vzhÛru, jedin˘m pohybem postaven˘ na umdlévající nohy. Vtom se ozve hadí sykot monomolekulární ãepele. A pak vzduch rozetne záblesk a v chladném podzimním vzduchu zazní zvuk rozsekávaného masa. Obr pou‰tí protivníka a pomalu se otáãí k onûmûl˘m pfiátelÛm, ktefií sedí na kamenech, a ukazuje jim kfiídovû bíl˘ nehybn˘ obliãej, naãeÏ najednou vybuchne fontánou stfiíkající krve. Jeho hrudník se rozevírá podél tenouãké ‰ikmé ãáry a odhaluje odkryté ãerno rudé vnitfinosti.
12
Jaros∏av Grz´dowicz / Pán ledové zahrady 2
MuÏ udûlá slep˘ potáciv˘ krok kdovíkam a svalí se obliãejem k zemi jako poraÏen˘ strom. V‰ichni jsou onûmûlí. Pfiikrãen˘ chlapec, napfiahující pfied sebe lesklé monomolekulární ostfií, po kterém stékají struÏky krve a dopadají na zem, aby odkryly lesknoucí se ãist˘ povrch ãepele. Váleãníci sedící na kamenech. Jeden ztuhl s pozvednutou polní láhví v dlani a voda mu teãe na boty, druh˘ se v pfiekvapeném gestu kou‰e do sevfiené pûsti. V‰ichni najednou vyskakují na nohy. Bl˘sknutí oceli, zafiinãení ostfií a rychl˘, rozmazan˘ pohyb. Kfiik. Ostré, pfiekvapené vyjeknutí bolesti. Jeden z útoãníkÛ se náhle zlomí v pase a popadá se za hrdlo. Mezi prsty mu tryská pramínek svûtlé, tepenné krve. Druh˘ uskakuje dozadu a nevûfiícnû a s hrÛzou se dívá na pah˘l meãe ve vlastní dlani. NedokáÏe uvûfiit, Ïe protivníkova panicky, neobratnû pouÏitá ãepel pfiepÛlila jeho vlastní, kované ostfií jako suchou vûtev. Odhazuje zbraÀ a bleskovû sahá pro opu‰tûn˘ vousáãÛv meã, zabodnut˘ do zemû. Chlapec s rozmachem sekne, nejistû, pfiíli‰ si nedokáÏe poradit s dlouhou ãepelí, s divnou rukojetí, s jin˘m vyváÏením zbranû. Protivník vydá krátké zvífiecí zafivání, jeho pravá ruka dopadá do mechu jako odhozená rukavice, ale krev je‰tû vidût není. Popadne tedy zbraÀ levou rukou, vrhá se na chlapce a srazí ho. Oba ztûÏka dopadají na zem, útoãníkova ramena ukrytá v kabátu ozdobeném na zádech v˘‰ivkou ve tvaru tfií tanãících plamenÛ v kruhu, se kfieãovitû chvûjí a uprostfied zad, tûsnû nad vy‰it˘m znakem, vyãnívá kolmo k nebi ãepel, po níÏ stéká krev, odhalující ãist˘, lesknoucí se povrch. Ticho. Je jen sly‰et, jak kousek vedle, rozr˘vaje botami kamenitou pÛdu a ‰kubaje suchou podzimní trávu, umírá ãlovûk, kter˘ se topí ve vlastní krvi. A pak nastává úplné ticho. Chlapec ztûÏka odvalí mrtvolu na bok, uvolní se z jejího sevfiení, prst po prstu rozevfie dlaÀ obtoãenou kolem lemu své vlastní haleny, naãeÏ se zvedne, pfii‰lápne mrtvému hrudník a s funûním z nûj vy‰kubne ãepel.
Strom
13
Nevûfiícnû se na ni dívá, aÏ se pod ním podlomí kolena a chlapec ztûÏka dosedá do mechu. Meã se mu chvûje v ruce, celého tûla se zmocÀuje tfiesavka, mladík sklání hlavu a rozpláãe se. Zvlá‰tním, such˘m vzlykotem, kter˘ jeho drobnou postavu skoro nadzvedává. Vzlykotem, jenÏ se postupnû mûní v hysterick˘ smích. Kleãí se zaklonûnou hlavou, v zakrvácené dlani drÏí prÛzkumnick˘ meã, shinobi ken firmy Nordland Aeronautics. Smích, kter˘ se zrodil z pláãe, se mûní ve vítûzn˘ fiev. Pi‰tiv˘ a podivn˘, zakonãen˘ zvuãn˘m syãením, jaké by mohl vydávat obrovsk˘ rozzufien˘ had. Chlapec se zvedá na nohy a dívá se na krví potfiísnûné skály, na náhle zrudl˘ kruh ‰edivé podzimní trávy a na tfii zhroucená tûla kolem. Opatrnû pokládá meã, rukama se otírá o trávu a slizké, ãervené kameny leÏící vedle mrtvého obra a pak se dot˘ká vlastního obliãeje a v úklonû pfiechází ke Kmeni, aby na nûj otiskl stopu sv˘ch obarven˘ch dlaní. Pokleká do trávy a chvíli ‰átrá, dokud nenajde opu‰tûnû leÏící pochvu. Meã se s fiinãením vrací do svého domova, chlapec obrací zbraÀ, ale neví, jak si ji pfiipevnit k pasu. Nakonec si meã poloÏí na rameno jako lopatu a odchází úzkou stezkou. Na úplnû opaãnou stranu, neÏ odkud pfii‰el. ZÛstane jen Strom, potfiísnûné skály kolem a tfii mrtvoly Ohniv˘ch lidí. Dva ‰títy, tisknoucí se k sobû jako h˘Ïdû. SnûÏné plivance na vrcholcích. Kfiik krkavce v chladném podzimním vzduchu. Ztuhl˘ hnûv znehybnûl˘ ve vrstvách a vláknech dfieva. Pfiichází noc. A s nocí pfiicházejí vlci. Nûkdy je mezi horami vidût koufi. Sloupce ãerného d˘mu pokreslují podzimní oblohu. V noci pomalovává ‰títy oranÏová záfie ohnû. Obãas pfiinese ledov˘ podzimní vzduch vzdálen˘ kfiik. Ale nûkdy jen krákání krkavcÛ.
14
Jaros∏av Grz´dowicz / Pán ledové zahrady 2
Jsou vidût dvû skvrny lesa ‰plhající po úboãích, planoucí královsk˘mi barvami podzimu. Tfiiasedmdesát jehliãnat˘ch kefiÛ, pokroucen˘ch, jako by je stvofiily ruce mistra bonsají. Okolo rozsypané ‰edobílé hromady vápencov˘ch skal, ‰edivé jako zkaÏené maso. Jiskfiící plivance snûÏn˘ch ãepiãek na vrcholcích. Je vidût peklo. Stezka strmû klesá, nûkam mimo dohled, mimo hranice v‰ehomíra. Ale není tak pfiíkrá, aby ji umínûn˘ ãlovûk nedokázal zdolat. Dokonce i podsadit˘ trpaslík mÛÏe pfiimût nohy k námaze, pfiinutit k pfiekonání horského chodníku do vozíku zapfiaÏeného osla, vypadajícího jako ohyzdn˘ kfiíÏenec okapi a miniaturní Ïirafy. Pfiivazuje opratû k jednomu ze tfiiasedmdesáti pokroucen˘ch jehliãnat˘ch stromkÛ. Krkavci, vyzobávající zbytky z mrtvol Ohniv˘ch lidí, které uÏ staãili roztahat vlci, vzlétají v hluãném ãerném oblaku a dotãenû krákají. Trpaslík si sedá na ‰ed˘ vápencov˘ kámen a z kapsy vytahuje hadr ukr˘vající kousek uzeného s˘ra a nûco, co pfiipomíná ãerné rajãe. Ukrojí kousek s˘ra, na ‰piãce noÏe si ho vloÏí do úst a pak pomalu okusuje ãern˘ plod. Chvíli mlãky Ïv˘ká. „To je chytré, takhle spát ve stromû, kdyÏ svût hofií.“ Ukrajuje dal‰í kousek s˘ra. Nezdá se, Ïe by mu vadil mrtvoln˘ puch nebo pfiítomnost tûl. „¤ekl jsem, Ïe je to chytré. Dal jsem ti dobré jméno, Spící ve stromû. Ty fiíká‰, Ïe putuje‰ nocí. A já ti tvrdím, Ïe jsi radûji, kdyÏ na tebe serou krkavci. Chce‰ hledat vodu mezi kameny a ãekat, aÏ na tebe zasvítí slunce. Ví‰, podle ãeho se pozná hlupák? Podle toho, jak dopadne, Spící ve stromû.“ Zase si ukousne z ãerného plodu a pak se sténáním hledá v kapsách, aÏ najde drobnou hrudku soli, kterou rozdrtí na kameni stfienkou noÏe. Teì je plod, posypan˘ ‰pinavou solí a nejspí‰ ozdoben˘ mravencem, o dost chutnûj‰í. „Vûdûl jsi, co je TvÛrce zaã. Vidûl jsi Ïivé trny ze Ïeleza. Vidûl jsi pohybliv˘ hrad z milionÛ ostfií a kol. Vidûl jsi lidi za-
Strom
15
kleté do stromÛ a do kamenÛ. Vidûl jsi netvory chladné mlhy. A co? ·el sis s ním promluvit? ¤ekl jsi mu, Ïe ho vezme‰ domÛ za mofie? Pfiipomnûl jsi mu snad vûci, které zÛstaly tam, v dalek˘ch krajích? Nebo ses ho rozhodl vzít za krk a odtáhnout ho zpátky jako ‰tûnû, které vylezlo z boudy?“ Dojídá ovoce, peãlivû zabalí s˘r do hadfiíku a schovává nÛÏ. Se zasténáním vstává a utírá si dlanû do kalhot. „Ale teì svût hofií, nebo za chvíli vzplane ohnûm. Ty si dfiepí‰ v Kmeni a pfiem˘‰lí‰, jak zplodit Ïaludy, zatímco TvÛrce si dûlá, co chce, a brzy ho napadne, Ïe je ãas najít ten tvÛj strom. Je to blízko. Nic se nezlep‰ilo, dokonce zaãalo b˘t je‰tû hÛfi.“ Zvedá ruku a napfiáhne ji mezi ‰títy, tisknoucí se k sobû jako h˘Ïdû, tam, kam ukazuje dlouh˘ stín stromu. Stín, kter˘ vypadá jako nÛÏ. „Podívej se na v˘chod, Spící ve stromû. Dívej se na koufi z hofiících osad. Poslouchej Krysafie, kter˘ za nocí vábí dûti z jejich domovÛ. Sleduj, jak divoká zvífiata táhnou za hlasem jeho pí‰Èaly, rovnou pod noÏe HadÛ. Cena soli uÏ je vy‰‰í neÏ cena zlata. Hadi potfiebují hodnû masa, coÏ znamená, Ïe aÏ uplyne zima, potáhnou na PobfieÏí. Dívej se a seì ve stromû. Sleduj, jak zaãíná válka bohÛ, po níÏ pfiijde jin˘ svût. Pfiichází ãas poroby. âas mrtvol, HadÛ a vytí vlkÛ. Pfiijde úsvit, na kter˘ se nebudou chtít dívat dokonce ani stromy.“ Kráãí ke svému dvoukoláku, zvedá ‰pinavou plachtu a pfiehrabuje se mezi balíky, soudky a pytli. Nakonec se otáãí a ukazuje krátkou masivní sekeru se ‰irok˘m ostfiím a masivní hlavicí. „KILL ME.“ Strom nepohne ani jedinou Vûtviãkou. Stromy se nemÛÏou h˘bat, pokud nezafouká vítr. Strom je nehybn˘. Ponofien˘ ve strnulosti dfieva. Je zdfievûnûl˘m hnûvem. Je trouchnivûjícím zoufalstvím. Strom je strom. Trpaslík si je‰tû jednou otfie dlanû do kalhot a s námahou pozvedne sekeru. A pak ji otoãí a pra‰tí tupou stranou do rati‰tû stfiíbrného jasanového kopí, jako by zatloukal hfiebík. Duté, dfievûné
16
Jaros∏av Grz´dowicz / Pán ledové zahrady 2
zapraskání protrhne mlãení ledového podzimního vzduchu. A pak znovu a znovu. Nûkde vysoko kráká krkavec. Po nûjaké chvíli je sly‰et skfiípání, které zní jako zoufal˘, protáhl˘ jekot. Praskají dfievûná vlákna a bílé vrstvy mízního pletiva, sevfiené okolo rati‰tû. Po hladkém Kmeni s otisknut˘mi krvav˘mi stopami stéká struÏka mízy. Kopí se zaãíná h˘bat, nofií se ãím dál hloubûji do Kmene. Není sly‰et pronikav˘ divok˘ vfiískot, nic se neodráÏí ozvûnou, nepoletuje mezi horami. Strom mlãí. Strom je strom. Kopí se nofií ãím dál hloubûji do kmene, aÏ po sekerou rozmaãkan˘ konec rati‰tû. Krkavãí stín poloÏí sekeru a obejde strom dokola. Zapfie se nohou, supí námahou, ale dfievûná tyã drÏí pevnû. DrÏí ji cel˘ prÛmûr Kmene. Trpaslík páãí rati‰tûm nahoru a dolÛ. Opatrnû, ale zároveÀ silnû. Pokou‰í se rozh˘bat tvrd˘ jasanov˘ kÛl v ránû Stromu jako zkaÏen˘ zub, ale nechce ho zlomit. Není sly‰et chroptûní, kfiik, pláã ani prosby o slitování. Strom je strom. Stromy nekfiiãí. Oz˘vá se jen zvuk praskajících vláken. Trpaslík padá na záda, kopí leÏí na zemi. „Já prodávám tvofiící pfiedmûty,“ vysvûtluje, zatímco se hrabe na nohy. „Nevím, co to dokáÏe udûlat, ale vsadím se, Ïe je to mocné. MoÏná na majitele se‰le ne‰tûstí, nebo tfieba nikdy nemine cíl, kdyÏ ho majitel hodí po pitomci. Nebo ho promûní ve strom? Pojmenuju ho Kopí hlupákÛ.“ Obrací kopí v dlani, dává si konec pod paÏi a pak se dívá podél rati‰tû. Nakonec ho opírá o zem a palcem kriticky zkoumá stav hrotu. „Kdysi jsi mû prosil o radu, Spící ve stromû. I teì ti jednu dám. UÏ si o ni se mnou nezahraje‰ krále. Svou partii jsi prohrál. Ale ví‰, co mበdûlat, abys vyhrál, kdyÏ uÏ jsi prohrál?“ Hází kopí na vÛz a strká ho mezi náklad, ale rati‰tû stejnû trãí dozadu a vyãnívá z krátkého valníku. Mûl by si na nû pfiivázat ãerven˘ hadr.
Strom
17
„V takovém pfiípadû musí‰ figurky smést a zase je rozestavit. KdyÏ jsi prohrál, mÛÏe‰ vyhrát jen tak, Ïe zahájí‰ novou hru.“ Sedne si k vozu, opfie se o kolo a hraje si s násadou sekery, kterou si pfiehazuje mezi koleny. „Dám ti radu. Poslouchej, moÏná z ní bude‰ mít nûjak˘ uÏitek, i kdyÏ o tom pochybuju. Nikdo tû nemÛÏe dostat ze stromu, stejnû jako nikdo nemohl ukázat TvÛrci s rybíma oãima, jak oÏivit Ïelezné hroty. Pro‰el zemí jen v kápi, dokonce bez meãe. Jde si, kam chce, a teì se mu klanûjí stovky Hadích lidí. Dfiepí ve svém Ïelezném dvorci z kos a seker, a ty spí‰ ve stromû a chãijí na tebe vlci. Proã se to stalo? Jak se on li‰í od tebe? Jste tak rozdílní i tam, odkud pocházíte? On pfiikazuje mlze, tká z ní nestvÛry a pfiivolává na Hady ‰ílenství, a ty se s ním chce‰ vypofiádat tím, Ïe umí‰ rychleji tasit meã? Oba jste zvenãí. Ty i on. On rozvrátil rovnováhu svûta. Je jako nÛÏ zabodnut˘ do hrací desky krále. KdyÏ lidé hrají o vysoké sázky, obãas nûkdo sáhne po Ïeleze. Teãe krev a kdosi shrábne peníze. Vyhrál ale partii? Je válka bohÛ. Jsou tací, kter˘m se to hodí. A taky tací, co chtûjí, aby byl svût zase hrací deskou krále, a ne soubojem na noÏe. Budou se nad tebou radit, ale jejich disputace budou k niãemu, dokud spí‰ ve stromû. Musí‰ se probudit. Anebo si tady seì a ãekej, aÏ TvÛrce s rybíma oãima polije tvÛj kmen draãím olejem. Probuì se, Spící ve stromû. Tohle je moje rada.“ Odvazuje Ïirafovité okapi a rozmotává opratû. Kola zaskfiípají, vozík se opatrnû rozjíÏdí po naklonûné stezce. Krkavãí stín kráãí vedle nûj, ale najednou zatáhne za opratû a zastaví se. Nûco dlouho hledá ve voze, pfiehazuje náklad sem a tam. „Dal jsi mi Kopí hlupákÛ, Spící ve stromû. ZaslouÏí‰ si nûco na oplátku.“ Rozvazuje koÏen˘ pytel a pak opatrnû vytahuje nûco, co vypadá jako beztvará nachová p˘chavka porostlá Ïlut˘mi ostny. Trpaslík si s ní pohazuje v dlani a najednou ji jedin˘m jist˘m pohybem s rozmachem hází pfiímo do dfie-
18
Jaros∏av Grz´dowicz / Pán ledové zahrady 2
vûného obliãeje vûnãícího Kmen, mezi dvû Vûtve natahující se k ‰edohnûd˘m podzimním oblakÛm. Plod se na povrchu kÛry rozprskne, zanechá na ní skvrnu lesklé ‰Èávy a rozhodí okolo oblak Ïlut˘ch spór. Krkavãí stín se hihÀá, práskne opratûmi a sjíÏdí stezkou dolÛ, za hranice svûta, pokou‰eje se ubrzdit vozík. „Probuì se, Spící ve stromû!“ kfiiãí je‰tû jednou pfies rameno. A pak nastane mrazivé, mlÏné ticho horského podzimu. Západ slunce obarvuje plivance snûÏn˘ch ãepiãek dokrvava. Probuì se. To se lehce fiekne. Strom se nemÛÏe h˘bat, nemÛÏe prasknout ani se vyvrátit. Strom mÛÏe rÛst, mÛÏe obracet Listy ke slunci, mÛÏe je shazovat, kdyÏ pfiijde podzimní chlad. MÛÏe pohlcovat oxid uhliãit˘ ze vzduchu, sát ze zemû vodu s minerálními látkami, mÛÏe se sytit sladk˘m sluneãním svûtlem. MÛÏe také mlãet, trvat a touÏit. Strom stojí nehnutû. Pofiád je Stromem, ale nûco se zmûnilo. Zmizelo kopí, které ho probodlo skrz. Pfiibyla oválná rána s roztfiepen˘m okrajem, dvû krvavé stopy po otisknut˘ch dlaních a skvrna v místû, kde Kmen zasáhla podivná houba. Je‰tû chvilka trpûlivého ãekání a nûkdo do nûj noÏem vyryje srdíãko. Ale zmûnilo se toho víc. Nûco z tûch vûcí, co nejsou vidût. V atmosféfie planiny se skr˘vá nûco zlovûstného. Nûco, co tam dfiív nebylo. Krkavci se vznesou a krouÏí nad úboãím, kfiiãí, jako by je nûkdo trhal na tenké prouÏky jako ãern˘ hadr. Navzdory chladu se vzduch vlní a chvûje jako pfii velk˘ch vedrech. Vlci, ktefií se s pfiíchodem noci vracejí, také stojí jako zafiezaní. Jsou obrov‰tí – tfii metry dlouzí a mají obrovské tesáky, ale pfiesto se bojí. Klopí u‰i a jeÏí se jim srst. VÛdce smeãky opatrnû vûtfií, vrãí a s vycenûn˘mi zuby hledí úko-
Strom
19
sem na Strom, na skvrnu jinovatky, která se tvofií kolem Kmene, jako by Strom vypustil do pÛdy tekut˘ dusík. Nakonec udûlá nûkolik opatrn˘ch krokÛ, a zatímco ãenichá, pfiechází na ztuhl˘ch tlapách do míst, kde leÏí je‰tû nedojedené mrtvoly Ohniv˘ch lidí. Strom mlãí. Ale touha Stromu uvolnit hnûv zaklet˘ ve dfievû a v míze, vyplivnout uvûznûného ãlovûka, je skoro hmatatelná. Biãuje noãní vzduch úderem chladu, na m˘tinu náhle v cárech vplouvá mlha. Vine se mezi Vûtvemi, stoupá z Kmene, prosakuje z pÛdy. Chladná mlha. Velmi chladná. Po vydû‰eném zakÀuãení a zapi‰tûní vÛdce se opatrnû ãekající smeãka dává na útûk. Vlk velk˘ jako tele se svíjí a poskakuje po m˘tinû, zoufale kÀuãí, jako by spolkl Ïhav˘ uhlík. Zá‰kuby s ním házejí o zem, oh˘bají ho do pozicí pro ãtyfinohého tvora nepfiirozen˘ch, vyhazují tûlo do vzduchu. Pfiipomíná to ‰ílen˘ tanec, kter˘ by mohl pÛsobit zábavnû, kdyby ho nedoprovázelo dûsivé kÀuãení umírajícího zvífiete. Vypadá to, jako by si s vlkem hrál neviditeln˘ obr, pfiikazoval mu chodit po dvou tlapách a tanãit. Jedno oko vybuchuje náhl˘m vzestupem tlaku uvnitfi lebky, jazyk promûnûn˘ v cár visí z mordy a pod vlãí kÛÏí se jako vystra‰ení hadi vlní svaly. Neviditeln˘ obr se pokou‰í tvarovat ubohé zvífie jako plastelínu a uplácat z nûj karikaturu s lidsk˘mi tvary. Je sly‰et, jak se s dut˘m praskáním lámou Ïebra, jak se rozpadají obratle. Ale hlavnû je sly‰et dûsivé kÀuãení a fiev. Na okamÏik se zdá, Ïe neviditeln˘ titán uspûje. Vlk stojící vzpfiímenû, jako pfiibit˘ ke vzdu‰nému kfiíÏi, s roztaÏen˘mi a poláman˘mi tlapami, na chvíli pfiipomíná groteskního vlkodlaka. Morda pulsuje, jako by se nûco zevnitfi pokou‰elo zmûnit její tvar. Kolem se válejí cáry mlhy, praskají drobné elektrické v˘boje, zdá se, Ïe se zemû chvûje a vibruje. M˘tinu náhle pokryje nepfiirozená jinovatka. Vlkodlak stojící uprostfied m˘tiny se stále zmítá v neviditeln˘ch siln˘ch tlapách, které ho tvarují jako hlínu. Na
20
Jaros∏av Grz´dowicz / Pán ledové zahrady 2
zlomek vtefiiny, za praskání kostí a v˘stfiikÛ krve, mûní morda tvar, objevuje se stra‰idelná karikatura muÏského obliãeje, zkroucená stra‰livou bolestí. Trvá to jen okamÏik, ale pak ne‰Èastné znetvofiené zvífie padá na zem jako troska a bleskovû se opût stává vlkem. Je zmasakrovan˘, roztrhan˘ na kusy, nemá ani jedinou kost celou a vypadá, jako by ho pfiejel dÛlní kombajn. Strom mlãí. Strom nemÛÏe vstát, nemÛÏe pohnout ani jedinou Vûtviãkou, nemÛÏe vyplivnout ãlovûka zanofieného do vláken a kÛry. Ale Strom se neunaví. A nikdy neustoupí. Vrstva mlhy se vine nad m˘tinou a vlní se jako kalná, bílá voda. Zemû se chvûje. Drobné kamínky se kutálejí ze svahu a v krupobití dopadají do propasti. VstaÀ a jdi! Probuì se! Je sly‰et ‰elestûní a krkavci rozklovaní, vlãími tesáky roztrhaní Ohniví lidé se zaãínají h˘bat. Pozvedají rozbité lebky sedfiené z kÛÏe, mÏourají krvav˘mi otvory oãních dÛlkÛ. Pohybují se slepû jako ãervi, pokou‰ejí se plazit, táhnou za sebou zbytky konãetin, rozhazují kolem sebe ãervy a brouky, ktefií se uÏ staãili usadit v jejich vnitfinostech. Jedna z mrtvol se ztuhle zvedá ze zemû a pokou‰í se postavit na nohy. Dal‰í se snaÏí nejistû kráãet nûkam pfied sebe, ale chybí jí pravá noha, kterou ukousli vlci. Padá rovnou do propasti a mizí v ‰eru; zespoda je sly‰et chrastûní ‰tûrku a nárazy padajících kamenÛ, ale ostatní odcházejí. Odcházejí neÏiv˘m, mechanick˘m krokem nûkam do noci. Do tmy a do mlhy. Ve v˘‰ce stra‰idelnû, hlasem pln˘m dûsu krákají krkavci. Strom se neunaví. Nevzdává se. Kmen se pokr˘vá chlupatou houbou jinovatky, Vûtve se halí do hebk˘ch bíl˘ch sazí, jedna ze skal náhle vybuchne a rozmetá do okolí oblak prachu a hvízdajících úlomkÛ, a na místû zbude nedokonãená socha kleãícího muÏe s protáhl˘m obliãejem zkfiiven˘m bolestí. Socha je jako v˘kfiik. Jako alegorie zrození.
Strom
21
Úboãí se chvûje. Je sly‰et, jak se dolÛ ze svahu sype kamení, jak s praskotem odpadávají kamenné pláty, jak se s rachotem fiítí dolÛ kamenná lavina. VstaÀ! Jdi! Probuì se! Hladinu nedalekého potoka náhle pokryje vrstva stfiíbrn˘ch zábleskÛ, drobné rybky, lesklé jako mince, prchají na bfieh a zoufale vyskakují nad hladinu. Po chvíli zaãne voda vfiít. Z lesa se vynofií hust˘ ledov˘ opar a vine se po úboãí jako obrovsk˘ had, plazí se pfiímo na m˘tinu, aby ji spolkl i se Stromem, stezkou a s tfiiasedmdesáti artriticky zkroucen˘mi stromy. Trvá to dlouho. Velmi dlouho. Ale Strom se neunaví. Nevzdává se. Strom je strom. Ráno mlha zmizí. Rozplyne se, vsákne do skal a do kmene. Dokonce i jinovatka taje. Zbude jen socha kleãícího muÏe, rozpraskaná zemû a rozedrané kmeny sousedních stromkÛ, jako by je nûco roztrhalo zevnitfi. A také ‰est jasanÛ rostoucích na rÛzn˘ch místech kolem. JasanÛ, které tady je‰tû vãera nebyly. V‰echny vypadají, jako by spolkly ãlovûka s obliãejem zkroucen˘m bolestí. Vûtve pfiipomínají ruce vztaÏené k nebi. Jednotlivé siluety ztuhly v rÛzn˘ch pozicích, jakoby ve zmrzlém taneãním prÛvodu. Jako zastavené fáze pohybu ne‰Èastníka zmítajícího se v kfieãích. Nûkteré kmeny jsou probodnuty vûtví pfiipomínající kopí, jiné mají uprostfied díru ve tvaru roztfiepené kruhové rány. Zemû okolo je rozpraskaná, smíchaná s rozdrcen˘m kamením, jako by stromy vyrostly v jediném v˘buchu, ve zlomku vtefiiny, a rozbily pfiitom napadrÈ v‰echno, co jim stálo v cestû. Jinak na m˘tinû panuje klid. Jenom krkavci vydû‰enû krákají a bojí se na ni dosednout.
