ADVENT V TÝNCI ZAČAL TRADIČNÍ VÝSTAVOU

Týnecké

LISTY Měsíčník obce Velký Týnec

•

24. ročník

•

Prosinec 2014

•

Cena 10 Kč,-

PROSINCOVÝ ÚVODNÍK Velevážené čtenářky, vážení čtenáři blíží se čas pohody, klidu a rozjímání. Čas vánoční. Tato hesla a provolání se na nás sypou z rádia, televize a reklamních letáků, zatímco kolotoč čas se víc a víc roztáčí. A kdyby jen jeden. Těch kolotočů je víc. Pracovní, rodinný, osobní. Sesedáme z jednoho a nasedáme na druhý a na třetí hnáni vlastním chtěním. A o co vůbec na těch kolotočích jde? Dotočit se do toho klidu, pohody a rozjímání, nebo se do něj spíše zhroutit? Když si představíte ty otáčející se kolotoče, je najednou jasné, že to jsou jedny velké věžní hodiny, v kterých se otáčí ta naše malá kolečka vytvářející dějiny. Jediná opravdová hodnota v nich je čas. Čas, v kterém nám bude dáno odpočívat nebo si užívat všelijakých příjemností. Málo kdy se dnes člověk setká s tím, že by někdo řekl. To jsme si pěkně mákli, ale za to dobré dílo to stálo. Znám jednoho takového Pana zedníka. S ním je radost pracovat. Ne, že by se člověk nenaběhal a nenatahal, ale je to s ním tak nějak v klidu. Nespěchá za tím vytouženým časem požitků a odpočinku. Dobře odvedená práce pro něj má stejnou hodnotu jako volno. Ale všeho do času. Jak praví jedno nezcela snadno vysvětlitelné pořekadlo. Já se do něj ale přesto pustím a přizvu si na pomoc Galilea Galileiho, který se pokoušel změřit volný pád závaží podle tepu svého srdce. To proto, že tehdy ještě lidstvo nedisponovalo přesnými měřiči času. Tehdejší hodiny měly nerovnoměrnost ve svém chodu, která se dá vyjádřit hodnotou 100 sekund za den. Dnešní měří s přesností 1 sekundy za 1000 let. Co nám to je všechno platné, když stejně neexistuje jednoznačná definice času. Ta nejjednodušší říká, že to je vzdálenost dvou okamžiků. Zkoumaného a nulového počátečního, zpravidla zamlčeného. Tak já nevím, co nás to po tom světě tak honí. Ještě navíc nás honí něco, co nemáme. Jak často slyšíme, nemám čas, málo času, zpoždění, nestíhám. Vrátil bych se tedy zpět k moudrému Galileimu. Pravděpodobně nestíháme tep svého srdce. Měl bych tady jeden typ na vánoční dárek. Chyťte nějaký ten svůj čas, dejte ho do krabičky a věnujte svým blízkým. Čas, který se nejlépe hodí k darování, je milý, pozorný, hodný, veselý ale může být i rozpustilý nebo hravý. To podle věku obdarovaného. Závěrem bych si troufnul přijít s jednou soukromou radou. Nejlépe se čas chytá na dobrý čaj. Stačí vlastně jen zaměnit j za s. Ten svůj chytám na jemný jasmínový čaj z takové oválné zlatožluté krabičky. Nechci vám jej však vnucovat. Podívejte se po tom svém, může být třeba skořicový, mátový nebo opunciový. To už je na vás. Na kolotoči se však čaj pít nedá. Tak, prosím, sesedat. Mnoho příjemného a do nového roku šťastné vykročení přeje Stanislav Denk

ADVENT V TÝNCI ZAČAL TRADIČNÍ VÝSTAVOU

Slovo nové ŠÉFREDAKTORKY Vážené čtenářky, vážení čtenáři, od tohoto čísla přebírám pomyslné šéfredaktorské kormidlo Týneckých listů po dlouholetém šéfredaktorovi Petru Hanuškovi. Pod jeho pečlivým a profesionálním vedením získaly Týnecké listy vysokou obsahovou i grafickou úroveň, rozrostly se o řadu zajímavých příspěvků a rubrik a staly se nedílnou součástí života naší obce. Občany pravidelně informují nejen o veškerém dění uvnitř obce, ale i v jejím širším okolí, a to v odvážném oblouku od dávné historie až po docela žhavou současnost. Za to mu patří obrovský dík. Ráda bych na toto všechno navázala. Cílem mého snažení v redakci Týneckých listů bude udržet jejich stávající formální i obsahovou úroveň, nabízet ke čtení zajímavé a podnětné články, posílit těsnou vazbu Týneckých listů s aktivním životem v obci, oslovit nové přispěvatele a podnítit v nich zájem o regionální historii, každodenní drobnou žurnalistickou práci a zájem o dění kolem sebe v tom nejširším slova

smyslu. Tím vším pak Týnecké listy rozvíjet a přispět tak k jejich další dlouhodobé existenci. Poděkovat bych chtěla již dnes všem minulým i budoucím přispěvatelům do našich listů, bez jejichž ochoty a veřejné nebo tiché podpory by tohle všechno nebylo v zásadě možné. Leží přede mnou velká výzva, protože šéfredaktorská práce představuje pro mne pole více méně neorané. Budu se však snažit zhostit se nového úkolu se ctí. Bude to o to lehčí, že rozvíjet kvalitní práci - držet vysoký standart, který Týnecké listy získaly za šéfredaktorování Petra Hanušky - budu moci s jeho pomocí, protože členem redakční rady samozřejmě i nadále zůstává. Doufám, že se vám Týnecké listy budou i nadále líbit a budete s jejich obsahem spokojeni. Na závěr bych ráda všem čtenářům i mým spolupracovníkům z redakce popřála hodně zdraví, pohody a úspěchů v pracovním i osobním životě v roce 2015. Vendula Vránová

2... VÝZVA - vytvořme společně webovou fotogalerii Velkého Týnce

4... První internetový kiosek v obci

6... Vánoční slovo senátora Martina Tesaříka

8... Ve starém dobrém Týnci v čase adventním Foto na první straně: J Friesner

2

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

SLOVO MÍSTOSTAROSTY Velevážené čtenářky, vážení čtenáři, dovolte mi, abych vám poděkoval za důvěru, kterou jste mi při volbách do místního zastupitelstva dali. Je to už po třetí, co usedám na židli místostarosty obce. Tentokrát, abych tak řekl na celou. V předcházejících dvou volebních obdobích jsem zastával funkci neuvolněného místostarosty. To znamená, že jsem normálně vykonával své povolání učitele a po vyučování jsem nastoupil na druhou směnu na obecním úřadě. Za těch osm let se však obec rozrostla a administrativní zátěž - požadavky nadřízených orgánů a ministerstev vzrostly. Čelili jsme tak i trochu jejich kritice na plnou zastupitelnost ve vedení obce. Já sám jsem si poslední dobou uvědomoval, že vykonávat obě povolání s plným nasazením je na hranici lidských možností. Přijal jsem tedy rozhodnutí zastupitelstva jmenovat mne do funkce uvolněného místostarosty. Nemůžu napsat, že s úlevou. Spíše jako nutnost. Ve škole požádám o neplacené volno po dobu výkonu funkce a budu se plně věnovat obci. Nutno podotknout, že se vnitřně necítím být politikem. Daleko více jsem ztotožněn s profesí pedagoga. Nedělám to ani pro peníze, tímto krokem si trochu pohorším. Chci prostě dotáhnout to, co jsem začal. V zářijovém čísle TL jsem psal o problémech s investicemi v Čechovicích. Chtěl bych dál pokračovat v naplňování tohoto informačního toku. Nejprve jsem napsal kanálu. Pak jsem se zarazil a změnil to na tok. Mluvit zde jako pan prezident skutečně nechci. Jen předejít informačním šumům. Dokončení kanalizace v Čechovicích Ministerstvo zemědělství neuznalo výběr realizační firmy, protože výzva nebyla uveřejněna na jimi stanovených stránkách. Máme tedy povinnost provést výběr firmy znovu do března 2015. Dotace nám zůstala zachována. Firma, která pro nás prováděla zadání

a vyhodnocení výběrové soutěže tvrdila, že tato podmínka byla stanovena dodatečně. Nemá cenu se však přít. Uděláme nové výběrové řízení a na jaře se začne stavět. S cyklostezkou jsme dopadli hůř. Žádost o dotaci nebyla kladně vyřízena. Podaných žádostí bylo víc než finančních prostředků na jejich krytí. Nejvíc bodů jsme ztratili v kritériu návaznosti na stávající síť cyklostezek. SFDI vyhradilo pro rok 2015 opět nějaký objem finančních prostředků na budování cyklostezek. Během listopadu se budeme snažit žádost předělat a akcentovat jiná hlediska, abychom na ně získali více bodů. Úředníkům v Praze se může jevit nějaká cyklostezka v Čechovicích jako brázda na měsíci, zvlášť když prostě někoho vyloučit musí. Úprava Týnečky v Čechovicích. Byly odebrány druhé vzorky sedimentu k rozborům. Podle výsledků se pak bude nakládat s vytěženou zeminou. Realizace je plánovaná na zimu. V realizačním harmonogramu je před námi už jen obec Čelčice, Malý Strhanec v Přerově, Nemilanka v Olomouci (havarijní stav) a Bystřička v Dřevohosticích. S Povodím Moravy jsem ve spojení a velmi dobře komunikujeme. Když jsem vedoucími provozu Přerov psal, že chci do TL uvést jak to vypadá realizačně, tak mne zapřísahal, ať nic neslibuji. S tím, že techniku mají pouze jednu. Dovolil bych si zde otisknout část emailu pana Čížka. „Stačí jedny povodně, vichřice, ledochod a jsme úplně v jiných akcích. Berte to, prosím, s rezervou a zůstaňme ve spojení.“ Dětskému hřišti v Čechovicích zbývá dodělat oplocení a můžeme ho zazimovat. Potěšilo mne, že se i nedokončené dočkalo velké pozornosti dětí. Tak ať jim slouží. Stanislav Denk

RODINNÉ CENTRUM ČMELDA VE VELKÉM TÝNCI NABÍZÍ

KURZY ANGLIČTINY PRO POKROČILÉ KAŽDOU STŘEDU 17,00-18,30

VÝZVA

Vážení přátelé, spoluobčané, sousedi. Chceme Vás touto cestou vyzvat ke spolupráci na tvorbě webové galerie, která má mapovat historii našich obcí. Snažíme se tímto projektem spojit generace napříč našimi obcemi. Získat od pamětníků, kterých už opravdu ubývá, cenné informace a nabídnout je pomocí nových technologií všem těm, kteří o ně mají zájem, zajímají se o své okolí, kde vyrůstali jejich rodiče a odkud například jejich rodina pochází. Na stránkách spolku Týnečák (www. tynecak.cz) již vzniká dobová fotogalerie z rodinných archivů místních obyvatel. Zajímají nás všechny fotografie, na kterých je vidět část obce Velkého Týnce, Vsiska nebo Čechovic, případně blízkého okolí. Důležité je, aby se dalo poznat, kde byla fotografie pořízena. Zapisujeme totiž ke každé fotografii zeměpisné souřadnice místa pořízení (aspoň přibližně) a klíčová slova pro fulltextové vyhledávání. Pokud nám k fotografii uvedete i krátký popis, rok pořízení, autora, případně i jména osob, které tam jsou, přiřadíme to k Vašemu snímku.

Fotografie nám můžete zaslat v digitální podobě na schneider@tynecak. cz. Dále nám pomůže, pokud nám případně své fotografie zapůjčíte na nezbytně nutnou dobu, kdy je naskenujeme a pak zveřejníme. Se svěřenými snímky se snažíme pracovat nanejvýše opatrně, víme, jakou mají tyto historické snímky pro Vás hodnotu. Fotografie si u Vás rádi vyzvedneme a zase je dovezeme zpět. Stačí nás kontaktovat na telefonu 775 282 789 nebo na již zmíněné emailové adrese. Webová galerie je setříděná podle roků, ve kterých byly snímky pořízeny. Pokud se nám sejde dostatečné množství snímků (mohou to být i staré pohlednice, mapy, apod.), pokusíme se dokumenty řadit i podle dalších kritérií (název ulice, klíčové slovo, apod.). Chceme zpřístupnit naši galerii i pro mobilní zařízení, abyste mohli, převážně současná internetová generace, svým rodičům a prarodičům tento projekt ukázat, vzájemně si zavzpomínat na místa, sousedy, spolužáky a příbuzné, kteří mezi námi již nejsou. Při této příležitosti třeba naleznete další Vaše fotografie, o které byste rádi naši galerii rozšířili. Pokud v naší fotogalerii najdete snímek, ke kterému máte co říci, případně na snímku někoho poznáte a jeho jméno tam dosud není uvedeno, napište nám. Předem moc děkujeme všem, kteří tento projekt podpoří a budou ochotni ho svými fotografiemi spoluvytvářet. Poděkování za zapůjčení snímků uvedeme též v zápatí fotogalerie. Ing. Josef Schneider, předseda výboru spolku Týnečák

Chcete mít

Inzerci v Týneckých listech?

Kontaktujte sekretariát OÚ Velký Týnec [email protected] nebo 585 151 111 Obecní úřad Velký Týnec Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1 Úřední hodiny pro veřejnost: pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30 Telefonické kontakty: Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph. D. ....................585 585 fax: 585 Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .............................585 Místostarosta - Jaroslav Chytil ......................................585 Sekretariát - Radka Tomečková ....................................585 Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová ...................585 Stavební úřad - Ing. Jaroslav Trnečka ...........................585 Stavební záležitosti - Eva Krkošková ............................585 Účetní obce - Radana Procházková ...............................585 Správce obecního majetku - Petr Drápal .......................585 Obecní policie Velký Týnec ............................................725

391 151 391 151 151 151 151 151 151 151 151 544

495 113 506 120 119 111 115 118 114 116 112 540

Elektronické adresy: [email protected], [email protected]

ZÁJEMCI VOLEJTE PRO VÍCE INFORMACÍ JANĚ PIECHOVÉ NA 777081182

TÝNECKÉ LISTY - Měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Vel. Týnec 1, IČO 00299669. Ev. číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXIV., č. 12 vyšlo v prosinci 2014. Cena výtisku 10,- Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail: [email protected]. Šéfredaktorka: Mgr. Vendula Vránová. Redakční rada: PhDr. Petr Hanuška Ph.D., e-mail: [email protected], Ing. Marta Kypusová, PhDr. Pavel Pospěch, Mgr. Stanislav Denk e-mail: [email protected]. Grafická úprava: Pavel Peňaška, e-mail: [email protected]. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se stanoviskem redakce. Neoznačené fotografie - archiv TL nebo archiv autora.

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

3

ŽIVOTNÍ JUBILEA V měsíci prosinci blahopřejeme k narozeninám 86 let pan František Horák z V. Týnce

75 let pan Stanislav Mačák ze Vsiska pan Antonín Vagner z V. Týnce

83 let paní Zdenka Hansmanová z Čechovic pan Josef Mazánek z V. Týnce

70 let paní Anna Plevová z V. Týnce pan Jan Koutný z V. Týnce

82 let paní Ludmila Grygarová z V. Týnce

´ VELKY´ TYNEC

KINO

81 let paní Marie Zlámalová z V. Týnce paní Eva Prečanová z V. Týnce

65 let paní Marie Koutná z Čechovic pan Jiří Novotný z Čechovic pan Jan Pečinka z Čechovic pan Jiří Stejskal z V. Týnce pan Josef Soukup ze Vsiska

Představení pro MŠ

80 let paní Marie Lejdarová ze Vsiska

60 let paní Dagmar Sekaninová z V. Týnce

Produkce: ČR,, vstupné 10,- Kč

Všem jubilantům srdečně blahopřejeme a přejeme pevné zdraví a Boží požehnání!

VÁNOČNÍ PÁSMO II 5. prosince 10:00 hod

ZEJTRA NAPOŘÁD Romantická komedie o nás všech. O našich snech, o změnách v životě, které chceme udělat, ale často se jich bojíme.

VZPOMÍNÁME Dne 7. prosince uplyne již 10 let od úmrtí našeho syna

JOSEFA RUSKÉHO z Čechovic Vzpomíná celá rodina Ruská, Zatloukalova a Michalčíkova. Kdo jste ho znali, vzpomeňte s námi. Rodiče

Dne 23. prosince si připomínáme 10 let od úmrtí

Produkce: ČR, 98 minut, vstupné 50,- Kč, přístupno od 12 let

5. prosince 19:30 hod

DÍRA U HANUŠOVIC Příběh z malého města na úpatí Jeseníků V hl. rolích T. Vilhelmová, I. Trojan, L. Krobotová.

Produkce: ČR, 102 minut, vstupné 50,- Kč, přístupno od 15 let

12. prosince 19:30 hod

MAGICKÉ STŘÍBRO Modří skřítci se probudili. Malé údolí, kde žijí je třeba zachránit. Rodinný film.

pana Josefa Hyžíka z Velkého Týnce.

Produkce: NOR, 84 minut, český dabing, vstupné 50,- Kč, přístupno od 12 let

Vzpomíná na něj manželka, dvě dcery a syn s rodinami

SLOUPEK POEZIE

19. prosince 18:00 hod

Podrobný program kina najdete na adrese www.velkytynec.cz na odkazu KULTURA A SPORT nebo po naskenování QR kódu. Prodej vstupenek probíhá 45 minut před začátkem filmového představení. Pokladna je otevřena po celou dobu promítání. Adresa kina: Kino Velký Týnec, Sokolská 425, Velký Týnec

Vánoční Karel Kryl

Vánoce na poslední chvíli...

Dříve, než ze stromečku opadá jehličí, lůžko ti jmelím ozdobím, dám fotku do rá mečku, olovo zasyčí, tvůj krajíc chleba ráno ptákům rozdrobím. Za tebe sfouknu svíčku, jablko rozkrojím, bude to hvězda, či snad kříž, či snad kříž, tvé jméno na balíčku k ostatním připojím, to abys nemyslel, že už k nám nepatříš. Za okny spadla vločka a zvonek cinká, Ježíšek zavřel očka a tiše spinká, Josef mu ustlal měkce v krabici od kolekce, spí, tichounce spí. Kus loje pro sýkory, na stole cukroví, od zítřka noci ubývá, ubývá, mráz cukrem pokryl hory, panáček hadrový a jedna židle, jedna židle přebývá, a jedna židle, jedna židle přebývá...

Vybral Stanislav Denk

Nový e-shop ve Velkém Týnci www.nejendedra.cz

4

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

Časový harmonogram vybíraných poplatků obce Velký Týnec v roce 2015 1. Vodné za období od 1. 7. do 31. 12. 2014, II. pololetí - od 12. - 30. 1. 2015 !!!Důležité upozornění: do 19. prosince 2014 nahlásit stav vodoměru za II. pololetí!!! 2. Komunální odpady (popelnice) za rok 2015 a I. pololetí roku 2015, cena za osobu a rok 516,-Kč, dítě 258,-Kč – výběr poplatku od 2. do 27. 2. 2015 úřední dny pondělí a středa 7.30 12.00 a 13.00-17.30 pro občany Velkého Týnce; 10., 17. a 24. 2. 2015 úterý, 13.00 - 17.00 hodin v úřadovně ve Vsisku pro občany Vsiska; 12., 19. a 26. 2. 2015 - čtvrtek, 13.00 - 17.00 hodin v úřadovně v Čechovicích pro občany Čechovic 3. Komunální odpady (popelnice) za II. pololetí r. 2015 - od 15. do 30. 6. 2015 4. Vodné za období od 1. 1. do 30. 6. 2015, I. pololetí od 20. 7. do 7. 8. 2015

!!!Důležité upozornění: do 19. 6. 2015 nahlásit stav vodoměru za I. pololetí!!! 5. Stočné, poplatek za psa a pronájem obecním pozemku za rok 2015 - od 4. do 29. 5 2015 - úřední dny pondělí a středa 7.30 - 12.00 a 13.00 - 17.30 hodin pro občany Velkého Týnce - 12. a 19. 5. 2015 - úterý 13.00 - 17.00 hodin v úřadovně ve Vsisku pro občany Vsiska - 14. a 21. května 2015 - čtvrtek 13.00 - 17.00 v úřadovně v Čechovicích pro občany Čechovic Poplatky budou vybírány na obecním úřadě ve Velkém Týnci v úřední dny pondělí a středa od 7.30 - 12.00 hodin a od 13.00 - 17.30 hodin u správce obecního majetku Petra Drápala, tel.: 585 151 112.

První internetový kiosek v obci V nově vznikajícím srdci obce přibyla zajímavá novinka z oblasti informačních technologií, se kterou bych vás rád seznámil. Jedná se o jedinečný projekt, kterému dalo obecní zastupitelstvo začátkem tohoto roku zelenou. Přijďte si i vy vyzkoušet nový internetový terminál umístěný vedle zdravotního střediska ve Velkém Týnci. Můžete si zde pohodlně projít všechna zákoutí obecních stránek a odkazy, které s tímto webem přímo souvisejí. Další webové odkazy budou postupně přidávány tak, jak budou přicházet požadavky našich občanů. Vaše přání můžete posílat přímo správci kiosku na e-mailovou adresu schneider@ velkytynec.cz. Vedení obce z pochopitelných důvodů neuvažuje o zpřístupnění celého veřejného internetu. Součástí kiosku je však také wifi vysílač, na kterém si v blízkém okolí kiosku můžete veřejný internet zpřístupnit na vašem zařízení (notebook, tablet, mobil apod.).

NEBEZPEČNÉ ODPADY v roce 2015 sobota: 18. 4. a 19. 9. Petr Drápal

Termíny svozu komunálních odpadů v roce 2015 Velký Týnec 5. a 19. ledna, 2. a 16. února, 2., 16. a 30. března, 13. a 27. dubna, 11. a 25. května, 8. a 22. června, 6. a 20. července, 3., 17. a 31. srpna, 14. a 28. září, 12. a 26. října, 9. a 23. listopadu, 7. a 21. prosince Svozový den: pondělí ráno Čechovice, Vsisko, Podštampilí 7. a 21. ledna, 4. a 18. února, 4. a 18. března, 1., 15. a 29. dubna, 13. a 27. května, 10. a 24. června, 8. a 22.

července, 5. a 19. srpna, 2., 16. a 30. září, 14. a 28. října, 11. a 25. listopadu, 9. a 23. prosince Svozový den: středa ráno Barva samolepek: na I. pololetí – tmavě zelená, označení - 1/2015, celoroční - fialová, označení - 2015 Svoz velkoobjemového a nebezpečného odpadu: 18. dubna a 19. září Petr Drápal

Foto: J. Schneider

Zařízení je osvětleno i v nočních hodinách a trvale pod dohledem kamerového systému obce Velký Týnec. Věříme, že novinka bude sloužit všem občanům našich obcí při procházkách po nové návsi i náhodným kolemjdoucím k dosažení informací nejen o obci samotné. Postupně upravíme startovací obrazovku kiosku nejen podle požadavků našich spoluobčanů, ale vložíme i vhodný rozcestník, obsahující odkazy na různé státní instituce, místní firmy, informace o dopravě, mapový portál a podobně. Internetový kiosek je v tuto chvíli k dispozici 24 hodin denně a 7 dní v týdnu. Po prvních dnech provozu pozorujeme zvýšený zájem zvědavých kolemjdoucích i mládeže čekající na autobusový přípoj. Bude-li zájem o tuto službu trvat, zastupitelstvo obce jistě zváží možnost rozšíření takového terminálu i do Vsiska a Čechovic. Gigabitem až k vám dom! Josef Schneider ml.

6

Obecní servis, Duchovní slovo

TÝNECKÉ LISTY

VÁNOČNÍ SLOVO SENÁTORA Vážení čtenáři, milí spoluobčané, každoročně je pro většinu z nás čas Vánoc spojen jistou měrou s napě-

tím spočívajícím ve shonu a přípravě na svátky, na druhé straně také s určitým pocitem radostného očekávání klidných dnů, které strávíme společně s našimi rodinami. To je

alespoň pro mě vždy nejsilnější moment celých vánočních svátků. Každoročně je však vnímám i jako čas, kdy by se měl každý z nás zamyslet nad tím, že svátky „klidu a míru“ jsou založeny na jedné podstatné lidské vlastnosti, která je již od nepaměti jejich atributem. Je to solidarita. Tu vyjadřujeme vůči našim bližním tím, že jim dáváme dárky a jakkoli jinak je zahrnujeme radostí. Neměli bychom ale zapomínat, že jsou mezi námi také lidé, kteří ve svém okolí nemají nikoho, kdo by vůči nim projevil „solidaritu“. K tomu, aby i tito lidé prožili důstojné vánoční svátky, však může přispět každý z nás. Mnohdy stačí drobnost, třeba podpořit dobročinnou akci nebo si koupit charitativní punč. Právě z těchto malých věcí se pak skládají ty velké, jako je třeba radost někoho z nás. Jestli vám po zbytek roku na takové projevy „solidarity“ nezbývá díky neustálému shonu času, zkuste se alespoň v čase Vánoc - mezi nákupy a přípravou na svátky - na chvíli zastavit a zamyslet se. Zamyslet se nad tím,

jak přispět ke svátkům také lidem, pro které je mnohdy váš projev „solidarity“ jedinou cestou, jak prožít pěkné Vánoce. Těším se, že si většina z nás bude na Nový rok moci říct, že něco takového vykonala a hned se nám tak bude do roku 2015 vstupovat s lepším pocitem. Pokud byste k tomu nenašli prostor, nezoufejte, srdečně vás zvu na Štěpána, v pátek 26. prosince 2015 od 15.00 hodin do poutního chrámu Očišťování Panny Marie v Dubu nad Moravou. Vedle vánočního vystoupení dechové kapely Straňanka budete mít možnost přispět za šálek „senátorského punče“ na dobročinné účely. Vedle nezapomenutelného kulturního zážitku tak budete mít příležitost učinit dobrý skutek pro lidi kolem nás. Závěrem bych vám chtěl popřát příjemné prožití vánočních svátků a do nového roku 2015 hodně zdraví, spokojenosti, pracovních i osobních úspěchů. Váš Martin Tesařík, senátor za Olomouc a okolí

ADVENT Když se řekne slůvko ADVENT, představí si leckdo leccos: Ti dříve narození si snad vzpomenou na to, jak v adventu svého mládí třeba každé ráno spěchali zasněženou krajinou na roráty. Advent je nádherná. Doba, ve které očekáváme Kristův příchod. Nejen ten o Vánocích! Evangelista Matouš nám připomíná Mt 24, 37-44, že stejně ba ještě vícmáme očekávat Kristův příchod na konci času. Abychom pochopili krásu a hloubku adventu, musíme se vrátit hodně zpátky - až do doby prvních lidí. Selhali. Přišli o štěstí, které u Boha měli. A už tam - v ráji hned po tom selhání, hned po tom nešťastném pádu, se ozývá první radostná zvěst: příslib Vykupitele. Lidé na něho čekají. Těší se. A Ježíš o těch prvních křesťanských Vánocích skutečně přichází. A pak zase znovu: Ježíš odchází k Otci a slibuje, že přijde zas. Ne už jako bezmocné Děťátko, ale jako Soudce: Odtud přijde soudit živé i mrtvé... A víte, co je zajímavé? První křesťané se ani tohoto Kristova příchodu nebáli. Oni totiž věděli, že ten, kdo s Kristem a podle Krista žije, ten se ho nemusí bát ani jako Děťátka, ani jako Soudce. Proto zvlášť první doba křesťanská byla nesena obrovskou touhou: Maran atha! Pane, přijď! Čím více se potom lidé vzdalovali ideálům křesťanského života, čím více zvětrával jejich vztah ke Kristu,čím více se nechávali pohlcovat duchem světa, tím méně se na Kristův příchod těšili. Začalo se objevovat něco, co prvním křesťanům bylo zcela cizí: strach z Boha. Ale křesťan nemá žít strachem! Křesťan má žít láskou! Ovšem na druhou stranu je logické, že tam, kde se vytrácí láska, tam na její místo nastupuje strach.

Máme před sebou více než 3 týdny adventu. V nich máme jaksi ve zkratce prožít to očekávání a tu naději, kterou měl starozákonní lid i první křesťané. Máme se znovu propracovat k té obrovské touze po Kristu: Pane, přijď! Máme znovu do hloubky prožít to, co tak často říkáváme při mši svaté po proměňování: Na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste! A já bych dodal: Na ten příchod nejen čekáme,ale těšíme se, Pane Ježíši Kriste! Na ten příchod o Vánocích, ale i na ten příchod ve chvíli naší smrti a ve chvíli posledního soudu. A jestli nemáme zatím odvahu toto

říci, jestli se bojíme říci, že se těšíme na Kristův příchod, pak se nechejme povzbudit sv. Augustinem. Ten napsal: Co je to za lásku ke Kristu, bojíme-li se, aby nepřišel? Neměli bychom se, bratři, stydět? Milujeme a bojíme se jeho příchodu. Milujeme ho pak opravdu? Nebo máme raději své hříchy? Nuže, ty hříchy mějme v nenávisti a milujme toho,který přijde hříchy trestat. Přijde, ať chceme nebo nechceme. Že nepřichází hned teď, neznamená ještě, že nepřijde. On přijde,ale nevíme kdy. Když tě však najde připraveného, nevadí, že to nevíš. Je to tak: Adventní poselství není

strašidelné. Je radostné a plné naděje. Tu radost a tu naději vám všem farníkům velkotýneckým, zvláště opuštěným a nemocným, moc přeje váš otec Václav. Když my uděláme ke Kristu jeden krok, on jich k nám udělá dalších deset. A to je radost! Ale také výzva: Udělat ten krok.... Srdečně zvu všechny lidi dobré vůle na vánoční bohoslužby 24. 12. v 16 hod v Krčmani a ve Velkém Týnci ve 22 hod a 25.12. v 8 hod a v 9,45 v Krčmani Václav Haltmar

Z análů paměti

TÝNECKÉ LISTY

7

Pověsti, zvyky, příhody ze života jsou kolikrát ohromně zajímavé, říká Karel Faltýnek Ráda bych vám tímto rozhovorem krátce představila nového přispěvatele našich Týneckých listů. Svého kolegu KARLA FALTÝNKA znám už bezmála dvacet let, a když jsem přemýšlela, na koho se obrátit s prosbou o zajímavé články, které by mohly čtenáře zajímat, napadl mě Karel, archeolog a zanícený amatérský etnograf, který se s námi bude dělit o své zajímavé a poutavé příběhy, pověsti a zvyky z širšího regionu Hané. I když se Karel Faltýnek narodil v Zábřehu, považuje za svůj rodný kraj Lošticko, kde vyrůstal. Už od malička ho zajímala historie kraje a místní pověsti, které mu povídala babička. Svou zálibu v historii mohl plně profesionálně uplatnit až v roce 1994, kdy nastoupil jako technik na archeologických výzkumech v Národním památkovém ústavu v Olomouci, kde pracuje dodnes. Mimo svou odbornou činnost se zabývá orální historií, sběrem pověstí a zvyků kraje, který má ták rád. Karle, jak ses ke svému celoživotnímu koníčku – sbírání lidových pověstí a zvyků dostal? Vlastně tak trochu oklikou. Jako malý kluk jsem chtěl být hrnčířem, protože mě fascinovala výroba ve středověku proslulých tzv. loštických pohárů.

Chtěl jsem přijít na tajemství výroby těch „hrnků“ a ptal jsem se babičky, kde bych o tom mohl něco zjistit, a ona mi poradila, ať se jdu zeptat pamětníků. Tak jsem šel a původně začal sbírat jen pověsti o hrnčířích, ale postupem času se to jaksi začalo rozšiřovat. Takový lavinový efekt.

Hlavně zpracování svého archivu a dohledávání informací v kronikách a archivech. Napřed jsem se totiž soustředil na práci v terénu, což se později ukázalo být moudré rozhodnutí, protože většina pamětníků zajímavých pověstí a původních zvyků, dnes již bohužel nežije.

Takže dneska sbíráš a zaznamenáváš? Pověsti, zvyky, příhody ze života – ty jsou kolikrát ohromně zajímavé. Také mě zajímá hanáčtina. Mé nosné regiony jsou Lošticko, Bouzovsko a Litovelsko, ale nebráním se ani Olomoucku.

Je doba adventu, řekneš nám na závěr nějaké staré zvyky či pověry spojené s tímto obdobím? Zrovna se mi dostala do rukou velmi zajímavá knížka Miloše Melzera o Anežce Šulové, která na počátku 20. století zaznamenávala zvyky kraje, který mám rád. Jsou tam velmi zajímavé věci o vánočním čase. Třeba k prvnímu adventnímu dni se vázala pověra o poznání čarodějnice mezi ženami. Má se v ten den uříznout třešňová větvička, která se dá do vody. Když kolem Vánoc rozkvete, jde se na jitřní do kostela, na kůru dotyčný z větvičky udělá smyčku, kterou se podívá na ženy před oltářem. V té smyčce bude žena – čarodějnice stát zády k oltáři. Na Štědrý den se především věštilo. Například neprovdané ženy chodily po půlnoci tlouct na kurník a čekaly, jestli se první ozve slepice nebo kohout. Když se ozval kohout, dívka se do roka

Kolik lidí a jejich příběhů jsi vyslechl? Určitě kolem stovky. Jak máš jejich povídání zaznamenáno? Máš archiv? Archiv mám. Zpočátku jsem všechno zaznamenával jen na papír. Něco mám také formou korespondence, ale hlavní část archivu tvoří mluvené záznamy na 160 magnetofonových devadesátiminutových kazetách a v poslední době samozřejmě digitální záznamy. A čemu se věnuješ v současné době?

První vánoční pohlednice V době vánočních elektronických e-mailových či sms přání se nám klasické vánoční pohlednice mohou jevit jako přežitek. Ale řekněte upřímně, nepotěší vás i dnes moment, kdy ve své poštovní schránce tento přežitek najdete? Nemáte radost, když si těch pár slov přání přečtete a vystavíte někde doma? A koneckonců, kdyby kdysi dávno někdo neposlal či nevymyslel první vánoční pohlednici, pravděpodobně bychom si dnes neposílali ani ty elektronické. Takže v předvánočním čase se pojďme krátce zmínit o tom, komu vděčíme za tento milý zvyk rozšířený téměř po celém světě. Údajně první blahopřejné lístky s nápisem „Compliments Of The Season“ (Příjemné svátky) byly vyrobeny ve Skotsku v roce 1841 v Edinburghu. Lístky byly posílány v obálkách. Pravděpodobně první pohlednice přímo s tématikou Vánoc se objevila v roce 1843 v Anglii. První komerční přání tak jako ho známe dnes, s ilustrací

a textem, vzniklo v Londýně na popud sira Henryho Cola, který nechal natisknout a ručně kolorovat asi 1000 kartiček (autorem ilustrace byl John Callcott Horsley). Ve středu obrázku jsou členové tří generací rodiny, kteří vínem připíjejí adresátovi pohledu, a po stranách jsou znázorněny projevy dobročinnosti, dávání jídla a oblečení chudým. I tyto kartičky se posílaly stále ještě v dopisních obálkách. Podle další verze stojí za vynálezem vánoční pohlednice Angličan Raphael Tuck, původně krachující knihtiskař. Vznik vánočních pohlednic by se však podle této verze značně opozdil. První vánoční přání by přišlo na svět až v roce 1871. Ať už se přikloníme ke kterékoliv verzi, není pochyb o tom, že to byla viktoriánská Anglie, která obohatila lidstvo o tradici rozesílání vánočních pohlednic. Vendula Vránová

vdala. Nebo trochu strašidelná pověra: když se na Štědrý den rozžehlo světlo, všichni se rychle dívali, zda jejich stín na stěně zobrazil hlavu. Pokud ne, dotyčný měl do roka umřít. Také dny mezi 25. prosincem a 6. lednem platily za svaté a připisoval se jim tajemný význam. Věřilo se, že v těchto dvanácti nocích bojuje světlo s tmou. V tyto dny, kdy duchové měli svou moc a právo, odpočívala všechna práce. Všechno nářadí, které s prací souviselo, se muselo uklidit. Vařilo se jenom to nejnutnější jídlo. Velké pletené buchty a pecny chleba se přichystaly dopředu. Prádlo se nepralo, ani nesmělo viset. Naši předkové také věřili, že v těchto dvanácti dnech mrtví ožívají a navštěvují svoje živé, proto pro ně byly v tomto období chystány na stůl talíře a lžíce, protože se věřilo, že neviděni s nimi večeří. A tak bychom mohli pokračovat donekonečna, protože s Vánoci je spojeno nepřeberné množství zvyků a pověr. Moc ti děkuji za rozhovor a ochotu podělit se s našimi čtenáři o své znalosti. Ptala se Vendula Vránová

8

Z análů paměti

TÝNECKÉ LISTY

Ve starém dobrém Týnci v čase adventním Advent. Mnozí si řeknou, že by měli vědět, co to obnáší, ale na druhé straně se na nás ze všech stran valí nové a nové názvy a pojmy a člověk by musel na všechen ten příval nového mít hlavu jako nafukovací balón. To je jeden úhel pohledu. Tím druhým je, že se na nás už koncem října do slova obořily Vánoce. Aspoň soudě podle marketů a „zdobitelů“ měst. Tož netrapme se! Advent jest období předvánoční, přibližně čtyřnedělní, kdy je sice postní doba, ale na druhé straně si půst lze vynahradit tak říkajíc „hodováním ducha a mysli“. Adventní čas má být prolnut mimo toho zbožného rozjímání i očekáváním příchodu Spasitele. Každý z nás by se měl v tom předvánočním, inventurami a všeho možného doháněním i kvaltováním před koncem roku zastavit a podívat se vzhůru i do sebe. Já vím, že až na mizivé výjimky je to požadavek z ranku zbožných přání! Otočme se tedy o století, ba století a půl dozadu, kdy prý toho shonu nebylo, byl čas dokonce na roráty a černé hodinky u teplých kamen. Na druhé straně raději tak trochu „prr“ s tou idylou dávných časů, kdy život na dědině prý vypadal jako čítankové obrázky Josefa Lady. Ono byl, je a bude život vždycky tak trochu zápas. Zápolení s přírodou, nemocemi, zlými lidmi i hlupáky – doplňte si dle libosti. Ba dokonce si dovolím tvrdit, že naši předkové kolem roku 1874 na tom byli hůře než my. Stále více jsem se v tom utvrzoval při listování silně už zažloutlými stránkami obecních protokolů. Tehdejší problémy se vám snad budou zdát malicherné, leč, nevěřte tomu! „Kvaltunky adventní nás zase neminuly!“ Takové je strohé konstatování z počátku prosince 1874, kde se sice zevrubně, ale na náš vkus (nebo chápavost?) poněkud zmateně, popisuje jednání „údů obecních“ stran každoročního účtování s obecními zřízenci, k nimž byli „skrz ten pořádek“ přidáni i učitelé a kostelní zřízenci. „Sypání každoroční zasé zmatka nejedna provázela.“ Jaké sypání? Sypání byla naturální forma odměňování za celoroční práci a to tím, že se jim u jejich domu „nebo nahůře nejaky neb mlátyvce“ do připravených truhlic nebo pytlů doslova odsypávalo obilí. To se měřilo pomocí „měřec sepavých“, což byly z tvrdého dřeva zhotovené nádoby. Možná je někdo z nás ještě pamatuje, ale to už spíše sloužily jako velké kvě tináče pro svého času pěstování oblíbených oleandrů apod. Též výraz „mirka“ pro měřeco někteří používali. Na pořádek při „sypání“ dohlí žela komise obecních radních a jednoho nestranného svědka. Sypači byli namnoze častováni kořalkou od příjemců „abe mira spravedlevá bela“ a tak si domyslíte ty konce, netřeba snad rozvádět.

Nebylo by nic snazšího než uvést jména v „básni“ naznačených včetně Žida z hospody. Nechejme je snít svůj věčný sen za cihlovou zdí na Táborku. Snad lze dodat, že „opatéř“ byl vskutku nejlépe placený služebník obce. Mezi „hovada“ počítáme pouze krávy a telata, koně byli jiná skupina, mimo to bděl „opatéř“ nad veledůležitou funkcí obecních býků. Denně musel sledovat jejich zdravotní stav i „ochotu skočnou a výdrž“ a při zjištění sebemenší pochybě býka neprodleně informovat starostu. Bez ohledu na denní dobu, svátek nesvátek. Pouze o bohoslužbách byla výjimka. To musel opatéř býka počkat až na jejich ukončení. Opatéř měl i svého podřízené ho a tím byl vždy ten hospodář, u kterého byl býk na jisté období, jak se tehdy říkalo „v ložomentě“ - tedy ustájen. O dost níž nežli opatéř byl „černoch“, čímž byl míněn pastýř vepřového dobytka, který se tehdy běžně nazývaly „černý“ nebo také „černoch“. Mělo to svou logiku. Tehdejší prasata byla černá nebo černobílá. Na nejnižším stupni byl „hosař ubecni“, který spolu s manželkou a dětmi pásl husy těch občanů, „kteříž k spolko hosimo přistáni jsou“. Jenom pro zají-mavost, tak v roce 1874 se denně vyhánělo na pastvu „spolkových“ 298 hus a „hosáku“, ze kterých vzhledem ke štrapácím s nimi se o krejcar více platilo. Husopas dostával „sypáni“ jenom 3 míry, pak měl nárok na dvě husy ze stáda, „pakliže žádnou z husý nestratil na pastvě v příčině nedbalosti“. Téměř po jedno století se držela na postu husopasů rodina „Číkova“. Pasáka prasat jmenovat nebudu, a opatéř? Ten byl téměř vždy ze širší rodiny „dědinských“ Chytilů a pak Hradilů. Naturální plat, což „vysýpáni“ bylo byl čím dál tím méně v oblibě a nejvíce proti němu protestovali učitelé. Občané nedisponující penězi totiž mohli část nebo i celý plat škole za žáky

uskutečňovat dokonce i tím, že učitelům dávali třeba celé pecny chleba. Adventní pecny byly postrachem, dlužníci najednou „zavalili“ učitele mnoha pecny chleba najednou, do konce musel být školní dluh splacen... „Škatole starý komárovsky coby obecních klebet neslušných futrál“ Advent jako období úcty, pokory a zamyšlení nic neříkal některým starým ženám vesměs z Komárova. Pomluvy a polopravdy šířily dokonce na ranních mších zvaných roráty a jak říká obecní zápis „marně arcikněz zdejši proti klebetám v kostele vystupuje“. Nezbylo, než aby zasáhla obec. Byly jmenovitě určeny tři nejhorší klebetnice, povolány k představenému obce (tak se říkalo starostovi) a přísně napomenuty. Jak snad uhádnete, tak to vůbec nepomohlo, ba naopak: rejstřík „zaručených novin“ se rozšířil a navíc začaly vyhrožovat domnělým udavačům čarodějnickými praktikami! Jste zvědaví jakými? Tak třeba návody k uřknutí dobytka, aby dojil krev, a chtěly škodit i na takovém choulostivém místě, jako byla potence obecního býka a obou obecních kanců. To už bylo na pováženou! Škoda, že se nedochoval jejich výslech. Našel jsem jen strohý záznam, že „čarovaly“ pomocí „řičice“, tedy síta na prosévání obilí, kterým na dobytče různě mávaly, ukazovaly mu skrz řičici (s prominutím) zadnice, také všelijaká zaklínadla a krávy nakuřovaly „bléskovým kvitim“(?). Zápis uvádí, že „jisto, že čáry svy neprozradily všecky“. Jak byly ty „škatole stary“ potrestány? Dostaly vcelku směšné pokuty, nebylo čeho jim sebrat, neb „žily v bídě na ultimo“. Co jim bylo přísně zapovězeno, bylo nošení kořalky na ranní roráty, kde prý měly tajně popíjet. Napadly pak „měchotlapnu“, co šlapala na měchy od varhan, že je udala. Zajímavé byly vzpomínky na dobu do roku 1848 (asi), kdy byly podobné „futrály klebet“ trestány u zámku

hruškou s kolomazí , kterou jim dráb vrazil až někam do krku a musely stát tak dlouho, až kolomaz z „hrušky“ vytekla, kolomaz si prorazila cestu útrobami až „úplně dolu“" a dráb uviděl, jak se pod sukněmi dělá loužička. Pak mohly jít za jásotu přihlížejících domů. Fekalium dítek školních Vseských manželství mě ničí neustále Počasí při adventu roku 1874 bylo „rakodavy poněkud více“ asi jeden den mráz a pak hned obleva. To se řešil případ „Pánobohonosiče" H. a učitelského mlá dence Michala a jejich nehody přičiněním fekalii dítek Vsiských. Zdlouhavě podávaný příběh podávám čtenáři v „Bleskové podobě“ (míněny tím bulvární noviny), ale i jako doklad, co řešili obecní radní těsně před ne dělí, které se dnes říká „Zlatá adventní“. Radní T. Koutný podal naléhavou žádost, „by se fekaliimi Vseskými činilo něco, neb mu manželství z toho skrze tchyni v kocheni stále se zdržující nebezpečí smrtelný hrozi. Ve světničce svy nechce pobyti neb scanke vsesky školni tam z uličky prosakuji a smrady činí. Též kostelník s Pánem Bohem jdoucí a učitelský mládenec tam na fekalii zklouzli a ztlučeni velice ostali.“ Jak odpověděla obec? Adventní doba přístojná jest toto řešiti. Koutnému doporučeno tchyni si jinak vypuditi a poscanou uličku u domu svého popelem sypati a účtu obci Vsiské vystaviti! Starosta jednání letošní tím ukončil a přání vyslovil, by adventu příštího tolika restů nezbylo a kvaltování úředního na poslední chvíli. Radní Koutný velmi neslušně se opáčil a že přeje „všeckým oštaru celý rok jako on má“. Tak co, ještě závidíte předkům adventní klid, zamyšlení a očekávání?

„Sepání skrz důleživost (důležitost asi) začíná a o hosářke konči.“ Jak se ta „důleživost“ stanovovala nevím, ale pomůžu si veršíkem mnohé vystihujícím. Opatéři se snad někdy říkalo „nýduleživýši služebnik“. Opater hovad obecnich bel velká obecni šarže. Domek měl kousek od mostu. Z židovské hospody vodíval k domovu pana starostu!

Foto: J. Friesner Adventní zátiší z tradiční týnecké vánoční výstavy

Jaroslav Chytil

Fotogalerie, Z análů paměti

TÝNECKÉ LISTY

9

TÝNECKÝ ADVENT ODSTARTOVALA TRADIČNÍ VÁNOČNÍ VÝSTAVA

Foto: J. Friesner

Foto: J. Friesner

0 tom, jak služebníci obecní z „kvérgrifů” přezkušovaní byli Koncem devatenáctého a začátkem dvacátého století přestávalo o říši Rakousko-Uherské platit, že je to jakási pomyslná konzerva státní a též církevní moci (spojenectví šavle a kropáče) a do vedení státu se stále více prosazovaly modernější (ze západní Evropy) principy řízení společnosti bez přímého náboženského dozoru. Projevovalo se to i v obcích včetně Týnce. Přestávalo platit, že se na vedení obce podíleli nejzámožnější občané, kteří jaksi automaticky získávali funkce starosty nebo obecních radních a málokdo se odvážil mít nějaké pochybnosti o jejich schopnostech. Pomaloučku se měnil i volební systém a ke slovu se začal dostávat i lidé méně zámožní, avšak schopní. Ale pozor: lidé z chudších vrstev (o ženách nemluvě) neměli volební právo až do roku 1905. Odpusťte ten všeobecný úvod a můžeme se pomyslně ponořit o nějakých 120 let dozadu. Starostou byl tehdy Vanýsek a 1. radním Dočkal. Součástí vedení obce byl tehdy i „odbor policejní“ s pány Koutníkem, Pytlíčkem a Kolářem. Tomuto „výboro pulicejnimo“ podléhali obecní zaměstnanci, což byli v našem případě jednak obecní ponocný s obecním hlídačem, dále pak s podobným posláním kostelní hlídač s nočním kostelním hlídačem. Tehdy ještě autonomní část obce Chaloupky a Dvůr měly svého samostatného ponocného. Tak to máme „policejní“ orgány v plné parádě... Své hlídače měly dále zámek a farní zahrada, ty však na rozdíl od už jmenovaných platili zaměstnavatelé. I ty kostelní platila obec. Všichni tito „můži pulicejni“ byli pro výkon své funkce vyzbrojeni. Ponocný měl halapartnu, kostelní hlídač rovněž. Hlídačům prapůvodně musely stačit „sokovice neb též břinkovice z dřeva sokovatyho“. Později na neustálé návrhy a připomínky radního Dočkala byli vybaveni šavlemi. (Pro detailisty to byly pěchotní Modell 1865 vyřazované z armády). Jedinou střelnou zbraň měl v té době farní hlídač a to „lefoché aneb i též lefoška zvanou“. Co si pod tím představit? Zkrácenou pušku nebo též prodlouženou jezdeckou pistoli-předovku z doby válek císaře Napoleona. Ráže tak 1,5 cm. Takové a podobné

zbraně mohly být drženy bez nějakých povolení. Ono to ostatně žádná „zbraň hromadného ničení“ nebyla, nabíjení mohlo trvat tak dvě minuty! Proč to tak rozvádím? Při neodborném zacházení s „lefoškami“ docházelo ke zraněním, a když se (asi) v Dolanech podařilo postřelit starostu a snad v Drahanech i pana faráře, rozhodlo Ca k. hejtmanství o tom, že obce musí víc dbát na bezpečnost a „zkušenost náležitou obecních zaměstnanců se zbraněmi zacházejícími“. To byl úřední přípiš a s tím nebyly žerty. Při projednávání tohoto bodu v zastupitelstvu bylo odsouhlaseno, že zdejší obecní zaměstnanci budou přezkoušeni „pulicejní komissí zdejší“, což obnášelo pány radní Dočkala, Pytlíčka a Klobouka. Zde nutno podot knout, že jakoustakous představu, o co má jít, měl tehdy mladý radní Jan Pytlíček, svobodník v záloze 11. hulánského regimentu z Prostějova. Ti dva další pánové tam byli spíše do počtu, postarší fotříci nevojáci... Na příštím jednání zastupitelů se vytasil Pytlíček přímo s písemnou přípravou z čeho, kde, kdy a jak bude přezkoušení probíhat. Jeho příprava, chcete-li kompetentnost vešla ve známost i ve Vsisku a Čechovicích, které měly rovněž přezkušovat a nikdo se k tomu nehlásil. Rády tedy využily té možnosti a poskytly své kandidáty na „zbrojnoše“ do Týnce. Za nějakou malou úplatu, jistě. Tak se na Táborku pod novým hřbitovem shromáždilo osm adeptů, které si vzal Pytlíček ostře na povel! Nejprve se učili nastupovat, obracet na povel, pochodovat, pokud možno stejnou nohou atd. Další, dá se říci vrcholnou fází „obecního drilu“ byly „kvérgrify“, rozuměj cviky se zbraní v různých polohách a situacích. A šlo to prokla tě ztuha, s výjimkou Franty T., což byl vojín v záloze. Vojnu prožil v hlavním skladu vojenských postelí v Opavě, ale přece jen základní návyky ze sebe dokázal vydolovat. To ostatní byli, cituji, „nemehla tupá, strci a chramostýli na ultimo“. Jako první vypadl beznadějný případ v podobě ponocného z Čechovic. Byl to bratr starosty, sice rozumu mdlejšího, leč „pilný nadmíru a zbožný velice“. Ten

při rázných povelech Pytlíčkových poplakával a omdléval. Byl vyzbrojen pouze šavlí (naštěstí), o kterou pořád zakopával, a jak řekl Pytlíček: „Kosinka ščechovská jest rezavá, zubatá a doma s ní asi sekali kopřivy pro kuřata a housata“, cvičenec její k ničemu se nehodí. Tak si pro něj starosta Čechovic poslal kočár. Možná aby cestou domů nezabloudil. Vsiský obecní strážce pořádku byl více snaživý, šavli měl namaštěnou kůží se špeku, leč na druhé straně byl z rodu lidí nazývaných „přetrhdílo“. Týnečtí aspiranti nebyli (tedy dle frajtra Pytlíčka) o moc lepší. Ke všemu proběhlo v té době „přezbrojování“ ponocných z halaparten na zmíněné šavle. Právě v nejvyšší čas - v armádách se objevovaly první kulomety a automatické pistole a v nočním Týnci bděli nad pořádkem muži s jakýmisi sekyrkami na dvoumetrových bidlech. Znáte to snad z Ladových obrázků. Na rozdíl od nich ale nikdy nenosili kravský roh na troubení, nýbrž píšťaly. Dušičkový den byl určen k předvedení dovedností „puškocviků“ vedení obce. Zkoušení muži nastoupili na Táborku a cvičili podle povelů „komandanta“ Pytlíčka „výpady kosinkové činili a odvraceli ránou sečnou, mečnou i bodnou ke shovívané uspokojení radních i obecenstva“. Horší to bylo s „kvérgrify“ přičiňovanými ručnicí pana lesního, coby zbraní „pušnou“. Zde jen Franta T. znalosti dobré prokázal, jiní nemenly se ukázali. Když pak zastupitelé vyhodnotili celý výcvik, došli k názoru, že zatím nelze služebníky obecní střelnou zbraní vybaviti a u kosinek jest jim nadále zůstati. Vyhověl dobře Franta T., žel tento jest známý kořalečník a bambitky či pušky nelze mu svěřiti směrem k možnému neštěstí, jak se stalo v příčině kořaleční v Dolanech. Nejhůře ze všech dopadl „lefoché“ vyzbrojovaný strážce farní zahrady, u kterého arciknězi zdejšímu navrženo okamžité suspendování z úřadu jeho neb znalostí o zbrani žádných nemá, jest bojácný a špatně vidí. Tak se i stalo, pár let střežil ovoce farní jen břinkovicí a lucernou vybaven. Pytlíčkovo školení bylo radními a starostou řádně oceněno - na druhé straně

mu „poněkud více“ narostla pomyslná křídla a sebevědomí. To by bylo jiné téma. Navržené změny, tedy „přezbrojení“ kostelního hlídače z halapartny na šavli byly farou odmítnuty. Teprve stále se množící výtržnosti v době bohoslužeb po roce 1900, kdy byla zakročujícímu kostelnímu hlídači vícekráte přeražena násada této „zbraně“, vedly k jejímu zrušení. V obci šavle ve výzbroji zůstaly, ale používaly se stále méně a po roce 1920 byly nahrazeny jednak gumovým obuškem „pendrekem“ a od roku1925 byl obecní strážník vybaven i pistolí systému browning 7,65, která byla obci Němci roku 1939 „vzata do úschovy“ a už se nenašla. Nakonec ještě jedno vysvětlení: koncem předminulého století byla snaha nahrazovat německé nebo domněle německé výrazy českými za každou cenu. Trochu násilně se zavádělo například namísto slova šavle (z německého säbel) prý ryze české kosinka. Moc se to neujalo, ale v citacích z dobových dokumentů se s ním v tomto článku setkáváte. Samostatné pojednání by zasloužil popis „hlídačství“ farní zahrady. Zde se funkce dědila v rámci jedné rodiny z Chaloupek. Nebudu ji jmenovat, ale poslední (snad nechtěnou) obětí byl pronásledovaný farář Šoupal v padesátých letech za politických procesů. V té době ovšem měla farská zahrada dávno za sebou léta své největší slávy. Původně to totiž byl ozdobný park, ale v době, kdy sem nechodili lidé pracovat v rámci povinných desátků, se park postupně měnil v udržovaný sad s vybranými odrůdami ovocných stromů. Věhlasné byly hrušky Máslovky a také zde rostly první meruňky v obci, v čemž si zahrada konkurovala se zámeckou zahradou. To vše lákalo „pajtaře“ i obyčejné zloděje, a proto ten ozbrojený hlídač vybavený „lefoškou“. Snad byl uveden do funkce za faráře Černocha a od volán kolem roku 1900. Myslím, že dnes už toho bylo dost, ale slibuji, dá-li Bůh (a zdraví), že se vrátíme k tématu hrušky na hřbitově i příhod na farské zahradě.

Jaroslav Chytil

10

Články, dopisy, úvahy, komentáře

TÝNECKÉ LISTY

MÍSTOPIS Také naše rodná dědina Velký Týnec (Hrobý Týnec) má svůj místopis. Od raného dětství jsme se mohli orientovat, kde bydlíme, kudy chodíme nebo kam chodíme do pola v celém katastru. Školáci z Komárova chodívali do školy za špatného počasí dědinou, když bylo pěkně tak Zápotočím, Výstavištěm (Homnama) a Kopcem. Za Komárov-

ským mostem se prošlo Pastýrňama a kolem rybníka. Od vrchního mlýna Plachých (Prečanova) se prošlo Kravarama a okolo Froliánka dědinou, dál okolo Společenského domu (Důlní hospody) a za Jánským mostem Kříbem do školy a ke kostelu. Výstavištěm (Humnama) a Kopcem se chodilo nejvíce. Humnama - to bylo nejprve osm domků na Zápotočí, potom chodník u potoka po most, dále Výstavištěm ke Společenské zahradě, dnešnímu dětskému středisku. Byli sme v dědině. Kopcem bylo nejblíže, šlo se okolo kříže na Podštampilí, dále okolo Navrátilovy stodoly a výběhu pro jejich koně ke Trojici (obrazu na zámecké zdi) a kolem sochy sv. Anny do školy. Na Výstavišti, od mostu ke Společenské zahradě, bývaly výstavy drobného i velkého hospodářského zvířectva, v ohradách po obou stranách cesty. Když do Týnce přijeli komedianti a kolotočáři, býval kolotoč, houpačky a střelnice za třemi stodolami od Uličky (Olečke) ke Společenské zahradě. Ulička je dodnes zkratkou mezi Kravary a Výstavištěm, mezi domy a zahradami č. p. 76 a 77. Využívala se hlavně k vodění chovného dobytka (prasnic a krav) z gruntů na Kravarech do dvora ve Společenském domě, kde byli ustájeni obecní kanci a býci, a také asi půl roku hřebci z Napajedel. Týnec byl vyhlášenou koňařskou dědinou, kvalitním mohutným bernsko-hanáckým skotem i velkým a sádelnatým dobytkem vepřovým. Ještě přidám několik slov o Komárově. Pod Hradiskem byla kdysi desetihektarová „mlenářova lůka”, poměrně mokrá, dařilo se tam komárům. Podmáčená byla z jedné strany potokem Týnečkou, z druhé strany vodou z pramenů mezi Chlumem a Hradiskem, Amerikou a Chlumkem. Před sto a více lety tekla ještě voda příkopou mezi Nivkou a Padělky a rozlévala se na louku. Tolik tedy ke Komárovu, jak jsem o tom slýchával od otce a dalších „ešče staršich komárovských pantátu a panímámý”. Slibuji, že s místopisem Týnce budu pokračovat i příště.

Vojtěch Hrudník

Ze života našich škol 11

TÝNECKÉ LISTY

Bubákování Mateřskou školu obsadila děsivá světélkující strašidla, nastěhovala se do všech tříd a nechtěla školku dobrovolně opustit. Bubáci převzali nadvládu, nastražili zapeklité pasti a celou školkou se rozléhaly skřehotavé zvuky. Děti ze třídy Sluníček dostaly za úkol školku osvobodit! Předškoláci přišli na bubáky řádně vyzbrojeni odvahou, baterkou a v doprovodu jednoho z rodičů.

Foto: archiv MŠ Děti cestou za strašidly plnily různorodé úkoly a vyškrtávaly si všechny duchařské knoflíčky. Potýkaly se s prapodivnými situacemi, prodíraly se pavoučí sítí. Posuďte sami: * Děti přenášely z kufru dračí vejce, prolezly pod šustivým tunelem a do-

nesly je drakovi. * Přes překážkovou dráhu děti vrátily klíč hradnímu strašidlu, který Vřískal ukradl. * Z nádoby plné nepříjemného obsahu děti lovily dušičku, prolézaly pod vodníkovými sítěmi a poté měly za úkol spustit zvonkohru, čímž dušičku osvobodily. * Děti procházely kolem domu spící babky, kterou nesměly probudit a pod záludnými skrýšemi najít 4 jablka. * U předposledního úkolu se děti trochu zapotily – převážely světýlko na kolečkách ke skřítkovi Permoníčkovi. * U posledního úkolu musely děti zbystřit zrak, pozornost a obehrát spanilou cikánku. Poté si děti odnesly sladkou odměnu a po malém občerstvení se vracely domů se svými rodiči a hlavou plnou nezapomenutelných zážitků.

Dýňování Barevný podzim přispívá svou rozmanitostí k tvoření a hraní s přírodninami. Jedno odpoledne jsme se sešli s rodiči a dětmi k tvořivé činnosti „dýňování“. Rodiče a děti si donesli dýně různých velikostí - malé, velké, střední, kulaté, šišaté a samozřejmě i náčiní na dlabání a pustili se do práce. Mámy a tátové vykrajovali noži, děti dlabaly rukama a vytahovaly semínka a dužinu z vnitřku dýně. A najednou se z dýní začala stávat zubatá strašidla s velkou pusou, očima, některá dokonce vyzdobená i přírodninami. Po

P.S.: „Cvrčkové, byli jste šikulky!“ S pozdravem třídní učitelky Anežka a Jana

ROZSVIŤTE S NÁMI STAROU ŠKOLU Zve Zveme rodiče, prarodiče, kamarády 15. prosince 2014 v 17:00 hod do budovy 1. stupně V předvánoční dílničce si můžete vyrobit originální lucerny pro betlémské světlo

Foto: archiv MŠ

této činnosti si mohli rodiče i děti zamlsat na cukrovinkách, vypít si bylinkový nebo ovocný čaj, popovídat si. Děti mlsaly a dýně nám svým svíčkovým světlem vytvořily pohodovou atmosféru ve třídě. Bylo také i fotografování. Po příjemném posezení jsme zhasnuté dýně umístili ke vchodu do mateřské školy. Kdo chtěl, mohl si dýni odnést domů. Tvořivé odpoledne se vydařilo a společně strávené chvíle byly příjemné a pohodové. Učitelky ze třídy Berušek

12

Inzerce

TÝNECKÉ LISTY

Křížovka 13

TÝNECKÉ LISTY Pomůcka : Koro, Oak, Orály

Jméno Začátek Ženské 1. díl brankáře Osobní jméno tajenky tajenky Viktora zájmeno

Fikt. syn Rynarův (Star Trek)

Tlakový útvar

Zn. pracího prášku

Inic. herce Vetchého

2. část Přípravek Uhry tajenky na nádobí

Římských 1505

Útlak

Dusivý

Vítězka soutěže krásy

Papír

Český prozaik (Karel Václav)

Pichlavá tráva

Písmeno řecké abecedy

Oves (angl.)

Záporně nab. atom

Šedesát kusů

Chorvat.o strov

Pohled letmý

Berlín

Choť

Slovenský házenkář Strnutí šíje

Slavnostní hostiny

KŘÍŽOVKA Ceknutí

Kolem

Hrát kopanou Citát Victora Huga

Victor-Marie Hugo (1802, Besancon - 1885, Paříž) byl franDruhová couzský básník, prozaik, dramatik, esejista a politik, vrcholný číslovka Čistidlo představitel romantismu. na okna Sušický

Tajenka z minulého čísla: Na louce naděje se pasezávod mnoho hlupáků Úspěšným řešitelem a výhercem knihy se stává Činit pan Stanislav Plšek z Grygova. Výherci blahopřejeme.

Opuchle

Hudební nástroj (nespis.) Hlas hada

Nejm. út. prvohor

Rozkaz k rolování

Hýkavý sudokopytník Něm. urč. člen Část Moskvy

Obtížný hmyz

Obrněné vozidlo Římsky 1502

Následuje po devítce

Hedvábná látka

Azimut

Vápencová obl.

Nejvyšší spr. soud

Angl. syn

Indonés. ostrov Nepřijímat potravu Monarcha Orgán zraku Cigareta (obecně) Zakulaceně

Ekologický (zkr.) Žací nástroj

Dvakrát sníž. tón El. nabitá částice

Povrchní obdivovatelé Citosl. výsměch

Ohon Infarkt myokardu

(zkr.)

Soubor nářadí Pochybnost Pocházející z lososů Harampádí

Kusy ledu

Dvojhlavý sval

Brněnská univerzita Velmi význam. osoby Angl. tramvaj

Krytosemenná dřevina

Vně 3. část tajenky

Zn. berylia

Černá barva

Spojka podřadící

Stupeň rychlosti

Shon

Star. vzt. zájmeno

Průsvitná tkanina

Arab. muž. jm.

Pomocný bod pro cvičence Technický průkaz

Angl. umění

Snad

Inic. her. Janžurové

Zběhlost

Povzdech

Peníze (slang.) Český herec (Lubomír)

Tulení kožešina Primátům vlastní

Předložka

4. část tajenky

Svět. organizace

Otlouct

Slůvko ohrazení

Zkr. Billy Joe

Hl. město Norska

Přinášet

Zkr. druhu vzdělání

Einsteinovy iniciály

Slovenský zpěvák (Peter)

Přitakání

Zde

Noviny a časopisy

Nehodní

Správné znění tajenky zašlete poštou, e-mailem nebo ho zateObec SPZ lefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, u Panděra Opavy 585 151 111, e-mail [email protected], telefon: a to Komárna do konce aktuálního měsíce. Nežádoucí rostliny

Římsky 495

Přípisek

Vznik

Sestra Marthy

Adéla 1. část Tenisový domácky tajenky úder

Končetina

= v matematice

Důvěrně oslovovat

Souhlas

Okresní muzeum (zkr.)

Zavařenina

Polibek

Komunikace skrz kopec

Začlenit se

Nesmělí

Dětské citosl. (na nočníku)

Pomůcka: Síĺ, Kit, Vut, Kor, Oat