ADAPTIVITA INFORMAČNÍCH SYSTÉMŮ INFORMATION SYSTEM ADAPTIVITY

ISKI 2007 - Využitie operačných systémov a počítačových sietí v podpore výučby informatických predmetov

ADAPTIVITA INFORMAČNÍCH SYSTÉMŮ INFORMATION SYSTEM ADAPTIVITY Roman Malo Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta, Ústav informatiky, [email protected] Abstrakt

Problematika informačních systému a jejich adaptace je problémem, který vzhledem ke kontinuálnímu zvyšování společenského uplatnění a významu těchto systémů představuje jednu z důležitých výzkumných domén. Příspěvek se stručně zabývá adaptivitou informačních systémů, základními otázkami, jež se vyskytují při jejím zavádění, a možnostmi jejího nasazení ve vybraných oblastech, a to na příkladu univerzitního systému MZLU v Brně. Abstract

An area of information systems and their adaptation is a problem that is one of important science domains especially because of a continual increasing utilization and importance these systems. The paper briefly describes information system adaptation, basic questions of its implementation and possibilities of its applying within the university system MUAF in Brno. Klíčové slova

Adaptivita, informační systémy, eLearning Keywords

Adaptation, information system, eLearning

1 Úvod do problematiky Problematika uplatnění adaptačních mechanismů a možností adaptivity obecně se v rámci informačních systémů skládá za dvou základních pohledů: • pohled metodického, • pohled technického. Zatímco pohled metodický nastoluje otázky, kde, kdy a proč lze adaptovat daný informační systém, z pohledu technického je třeba řešit otázku, jak adaptovat a případně jaké technologie použít. Adaptivních mechanismů je využíváno v řade systémů, které se orientují například na (Bureš, Morávek, Jelínek 2005): • vyhledávání informací, • online dokumentaci,

89


• • •

online nápovědu, výuková hypermédia personalizovaný přístup.

Ačkoliv jsou současné informační systémy poměrně rozdílné (zaměření, velikost, použité technologie), z metodického pohledu na adaptaci je však můžeme považovat za shodné. Vlastní adaptaci je možné sledovat zejména ve dvou rovinách: • v rovině uživatelského rozhraní, 3 • v rovině adaptace obsahu. Adaptace uživatelského rozhraní je problémem relativně jednodušším než adaptace vlastního obsahu a v řadě systémů již jsou některé rysy plně implementovány. Uživatelé mohou více či méně přizpůsobovat vzhled systému, se kterým pracují, případně se uživatelské rozhraní přizpůsobuje klientskému zařízení, pomocí něhož uživatelé k systému přistupují.

2 Adaptace univerzitního IS MZLU v Brně Univerzitní informační systém Mendelovy univerzity (UIS) je webový informační systém, který se za dobu svého vývoje rozrostl do komplexního systému s několika samostatnými subsystémy. Tento systém je používán na různých instalacích několika desetitisíci uživatelů. Snaha o zlepšení kvality práce se systémem se odrazila i ve snaze tvůrců o maximální možnost přizpůsobení systému uživatelům. V současné době nabízí systém možnost přizpůsobování uživatelského rozhraní formou změny a případně tvorby vlastního designu a rovněž vytváření profilů, pomocí kterých je možné na základě momentálních činností přizpůsobovat systém uživatelským požadavků. Tato personalizace prováděná uživateli je doplněna schopností systému pracovat v režimech, které jsou vhodné pro mobilní klientská zařízení.

3

Často se hovoří i o adaptaci formy (viz (Bureš, Morávek, Jelínek; 2005)) podávání informací, ale tuto možnost lze zjednodušeně považovat za adaptaci obsahu.

90


Obr. 1 Ukázka variant designu systému

Adaptace vlastního obsahu je v rámci UIS řešena v aplikacích, ke kterým má přístup řada uživatelů s rozdílnými požadavky a právy k zobrazovaným informacím. Individualita uživatelů je zde modelována na principu stereotypů, další potřebné informace o uživatelích jsou získávány implicitně z dat systému. Typickými uživatelskými stereotypy jsou student, učitel, studijní referent a podobně. Výše uvedené formy adaptace jsou provozovány napříč jednotlivými aplikacemi a pracují na úrovni celého systému. Další adaptační mechanismy jsou postupně připravovány k implementaci na úrovni jednotlivých subsystémů. Jedním z těch, kde jsou tyto aktivity nedůležitější, je subsystém eLearningový.

91


3 Adaptace eLearningového obsahu ELIS (eLearningový informační systém) je ve své podstatě jedním ze základních subsystémů UIS. Jedná se o množinu aplikací, které poskytují funkčnost systémů LMS, LCMS i VLE a které mají svůj neoddiskutovatelný význam při zavádění eLearningové podpory zejména kombinovaných studijních programů. Svou nesporný význam má při podpoře výuky adaptace obsahu, který je poskytován studentům nejen jako výukový text, ale například i obsah sloužící pro zefektivnění kontroly nabytých znalostí. Momentálně je tak při vývoji systému řešena problematika: • adaptivních elektronických testů, • adaptace výukových materiálů. Elektronické testy jsou v rámci ELIS využívány poměrně často, a to nejen jako zkušební nástroj, ale i nástroj výukový, kdy se studenti mohou v rámci cvičných testů poučit z vlastních chyb a získávají zpětnou vazbu, na bázi které si mohou stanovit další postup sebevzdělávání. Implementace adaptivních testů vyžaduje řešit dva základní problémy, kterými jsou: • postupný výběr otázek, • vyhodnocení testu. Oba dva uvedené problémy jsou již dlouhou dobu teoreticky zpracovávány řadou odborníků a existují přístupy, které je možné při zavádění převzít a pouze zajistit jejich přizpůsobení pro potřeby ELIS. Klasickým případem je výběr otázek z báze otázek a jejich předkládání řešitelům testu na bázi Item Response Theory (IRT) (Rudner, 1998). Obtížnost jednotlivých otázek, která je podstatná pro výběr těžší či lehčí otázky, je možné v rámci ELIS stanovovat: • explicitně na základě otázce přidělených bodů a • implicitně výpočtem průměrné úspěšnosti otázky v předešlých testech. Adaptace výukových materiálů a jejich přizpůsobování studijním potřebám studentů je problémem již méně propracovaným. Studijní elektronické opory vytvářené v systému ELIS jsou hierarchicky uspořádány, přičemž celá struktura je kompatibilní se strukturou popsanou v rámci referenčního modelu SCORM.4 Adaptovat lze: • jednotlivé dílčí části opor (stránky), • výběr částí opor.

4

Jedná se o část balení obsahu (Content Packaging) ve verzi 1.2.

92


Obr. 2 Struktura elektronické opory

V případě první varianty dostává každý ze studentů oporu stávající ze stejného počtu dílčích částí, ale obsah každé části je přizpůsoben právě jeho individualitě. Ve druhém případě pak je již struktura e-opory přímo adaptována a některé části mohou být vypuštěny nebo přidány, jsou-li pro konkrétního studentu zbytečné respektive potřebné. Oba přístupy mohou být samozřejmě kombinovány.

4 Závěr Adaptace informačních systému a jejich obsahu je z hlediska implementace poměrně mladou záležitostí, která se uplatňuje zejména v rámci hypermediálních systémů. Univerzitní informační systém MZLU v Brně je jedním ze systémů, kde je řešena jak adaptace uživatelského rozhraní, ale i adaptace obsahu. V rámci metodické podpory vývoje UIS je na Ústavu informatiky Provozně ekonomické fakulty zpracovávána problematika adaptivních systémů, a to zejména z pohledu univerzitních informačních systémů a jejich eLearningových modulů. Řada aktivit je však řešena obecně a získané poznatky je možné uplatnit například v rámci systémů, které se orientují pro podporu elektronického podnikání a obchodu.

93


Literatúra Bureš, M., Morávek, A., Jelínek, I. Nová generace webových technologií. Praha: Vox, 2005. ISBN 80-86324-46-X. Rudner, L., M. An On-line, Interactive, Computer Adaptive Testing Tutoriál [online]. c1998 [cit. 2007-09-03]. Dostupné z < http://edres.org/scripts/cat/catdemo.htm>.

O autorovi Ing. Roman Malo, Ph.D. Ústav informatiky Provozně ekonomické fakulta MZLU v Brně Zemědělská 1, 61300 Brno [email protected]

94

ADAPTIVITA INFORMAČNÍCH SYSTÉMŮ INFORMATION SYSTEM ADAPTIVITY

Recommend Documents