Adaptace na vězeňské prostředí

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Adaptace na vězeňské prostředí Bakalářská práce

Autor:

Rudolf Korbel Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Šárka Palermová

Duben, 2010

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Karviné, ………………….

Rudolf Korbel

Poděkování: Za cenné rady a pomoc při tvorbě této bakalářské práce chci poděkovat JUDr. Šárce Palermové.

Anotace: Obsahem této bakalářské práce je popis základních metod, které napomáhají odsouzeným v adaptaci na vězeňské prostředí, ve kterém se ocitnou po odsouzení za spáchaný trestný čin. Tyto metody jsou zde podrobněji rozepsány, včetně odkazů na jednotlivé zákony. Jak vyplynulo ze zjištěných poznatků, současná legislativa maximálně podporuje rychlé přizpůsobení se novému prostředí, ve kterém se odsouzení ocitli. Kaţdý odsouzený má moţnost se, dle svého chování ve výkonu trestu, zúčastnit různých úrovní vzdělávání. A to na jakékoliv úrovni. Tam, kde to podmínky a reţim věznice umoţňují, se můţe zapojit do pracovního procesu. A v neposlední řadě se můţe účastnit celé řady různě tematicky zaměřených aktivit. V této bakalářské práci je rovněţ popsána aplikace těchto metod na prostředí Věznice Karviná. Nakonec však záleţí na přístupu kaţdého jednotlivce, zda čas strávený ve výkonu trestu vyuţije ve svůj prospěch nebo ne.

Annotation: The content of this thesis is the description of basic methods which help the convicted men to adapt to penitentiary environment in which they find themselves after commiting a crime. The methods are thoroughly described including reference to individual law.As it resulted from findings, the current legislation supports fast adaptability of those with prison sentence as much as possible. Every convicted person has the right to take part in different forms and levels of education according to his behaviour while serving the prison sentence. In prisons where there are conditions allowing that the convicted are given the opportunity to work. Last but not least he can participate in the whole range of activities. This thesis presents the application of these methods in Prison Karviná. But in the end it depends on approach of each individual if he uses time spent in punishment for his advantage or not.

OBSAH Úvod

6

1. Vývoj českého vězeňství

7

2. Vězeňská sluţba České republiky

13

2.1 Základní údaje

13

2.2 Úkoly Vězeňské sluţby

13

2.3 Členění Vězeňské sluţby

15

2.4 Organizace Vězeňské sluţby

16

2.5 Typy věznic

17

2.6 Výkon trestu odnětí svobody

20

2.7 Způsoby adaptace odsouzených na vězeňské prostředí

30

2.7.1

Vysvětlení principu zacházení s odsouzenými

31

2.7.2

Jednotlivé fáze adaptace

31

2.7.3

Zaměstnávání

32

2.7.4

Metody zacházení

37

2.7.5

Vzdělávání

40

2.8 Adaptace v podmínkách Věznice Karviná

41

2.8.1

Charakteristika Věznice Karviná

41

2.8.2

Zaměstnávání

49

2.8.3

Programy zacházení

53

2.8.4

Vzdělávání

60

3. Probační a mediační sluţba

61

Závěr

66

5

Úvod

Vzhledem k tomu, ţe jiţ dvanáctým rokem působím u Vězeňské sluţby České republiky jako dozorce, rozhodl jsem se vyuţít svých pracovních zkušeností a jako téma bakalářské práce jsem si vybral adaptaci na vězeňské prostředí. Cílem této práce je seznámení se s problematikou adaptace odsouzených ve vězeňském prostředí. Jejich adaptace je velmi důleţitá jak pro ně samotné, tak pro jejich spoluvězně a veškerý vězeňský personál. Pro bezproblémový chod věznice je totiţ velmi důleţitý soulad mezi těmito subjekty. V úvodu své bakalářské práce se stručně zmíním o vývoji českého vězeňství, následně popíšu činnost, úkoly a organizaci Vězeňské sluţby České republiky. V další části popíšu práva a povinnosti a organizaci odsouzených ve výkonu trestu. Dále bude následovat popis jednotlivých metod napomáhajících adaptaci odsouzených. Tento popis vyústí do aplikace metod v podmínkách Věznice Karviná. V poslední kapitole se věnuji Probační a mediační činnosti i přes skutečnost, ţe na adaptaci odsouzených na vězeňské prostředí se podílí pouze nepřímo.

6

1.

Vývoj českého vězeňství

1000 – 1300 – Počátky vězeňství K tomuto období se vztahují počátky českého vězeňství. Byla snaha prosadit názor, ţe trest by měl mít výchovný a ne represivní charakter. Za vlády kníţete Václava byl proto zrušen trest smrti. Vězení v té době neslouţilo k ubytování vězňů, ale pouze k zajištění podezřelých osob.

1500 – 1600 – Vliv církve na české vězeňství V 16. století byl ustaven trest smrti za čarodějnictví. K upálení byly často odsuzovány ţeny, které měly schopnost léčit, ať jiţ zvířata nebo lidi. Ke svým „činům“ se přiznávaly na základě mučení. Jejich vyznání na mučidlech bylo zapisováno do smolných knih. Trestů smrti nebyly ušetřeny ani děti, které například způsobily nedopatřením poţár. Velmi často se uţívaly veřejné tresty, např. mrzačení, vystavování na pranýři, apod.

1700 – 1850 V roce 1787 vznikl Všeobecný zákoník o zločinech a trestech, jehoţ hlavní myšlenkou bylo udělení trestu za účelem převýchovy pachatele. Byl zrušen trest smrti. Jeho pouţití bylo moţné pouze v případě extrémního těţkého zločinu. Přes zrušení trestu smrti zůstaly v tomto zákoníku tělesné tresty (bití holí, vystavování na pranýř, odsuzování na galeje či vypalování cejchů). Výkon trestu byl velmi krutý a byl prováděn v ţaláři. V roce 1803 byl vydán Zákoník o zločinech a těţkých policejních přestupcích, který rozvíjí Všeobecný zákoník z roku 1787. Poprvé v historii je definováno, ţe předpokladem trestného činu musí být zlý úmysl pachatele. Za trestný je povaţován pokus, pomoc i návod k zločinu. Tento zákoník ukládá za zločiny trest smrti oběšením a ţalář. Ţalář se vykonával doţivotně nebo dočasně (na dobu šesti měsíců aţ dvaceti let) a dělil se na tři stupně: ţalář, těţký ţalář a nejtěţší ţalář.

7

Trestanec při výkonu tohoto trestu dostával pouze vodu a chléb, přičemţ kaţdý druhý den měl nárok na teplé jídlo. Byl vţdy v samovazbě a byl drţen v okovech. Za mírnější formy vězení bylo povaţováno těţké vězení a prosté vězení.

1850 – 1918 – Vězeňství habsburské monarchie V roce 1850 došlo na území habsburské monarchie k zestátnění soudnictví a vězeňství. Do roku 1865 podléhala správa vězeňství státnímu ministerstvu. Následně byla svěřena do kompetence ministra spravedlnosti, který vytvořil zvláštní úřad generálního inspektora. Tento úřad však byl později zrušen a vězeňství spadalo do kompetence ministerstva spravedlnosti. Od poloviny 19. století se rozvíjelo vzdělávání vězňů, zejména mladistvých, a sociální pomoc při propuštění, kterou poskytovaly dobrovolné spolky. Trest odnětí svobody byl dle trestního zákona č. 117/1852 o Zločinech, přečinech a přestupcích odstupňován na těţký ţalář, ţalář, tuhé vězení a vězení. Rozdíl spočíval ve stravování, poutání, odívání a zařazování trestanců do pracovní činnosti. Chování a činnost trestanců upravoval Domácí řád, jehoţ porušování bylo kázeňsky trestáno. Všichni trestanci byli povinni vykonávat přidělenou práci, navštěvovat bohosluţby a negramotní trestanci do 35 let byli povinni se zúčastňovat školního vyučování.

1918 – 1939 – Vězeňství Československé republiky V roce 1918 byl převzat justiční a vězeňský systém rakouské monarchie. Od roku 1919 byla organizace, správa a legislativní úprava postupně zlepšována. Zejména byl prohlubován progresivní systém výkonu trestu, zaloţený na postupném zmírňování vězeňského reţimu v závislosti na průběhu nápravy trestanců. V roce 1921 došlo k rozdělení trestných činů na zločiny a přečiny, přičemţ kritériem byla nízká pohnutka činu. Výkon trestu odnětí svobody se dělil podle věku odsouzeného. Osoby mladší třiceti let měly být převychovávány v polepšovnách pro dospělé. V roce 1928 existovalo v Československé republice šest muţských trestnic (Plzeň, Leopoldov, Kartouzy, Ilava, Mírov, Mikulov) a jedna ţenská trestnice (Řepy u Prahy).

8

Vězeňství bylo centrálně řízeno příslušným odborem na ministerstvu spravedlnosti, který úzce spolupracoval s Mezinárodní komisí pro trestní právo a vězeňství.

1939 – 1945 – Vězeňství v Protektorátu Čechy a Morava Po vzniku tzv. Protektorátu Čechy a Morava zůstal zachován dosavadní justiční a vězeňský systém včetně základní legislativní úpravy, organizace a správy vězeňství. Kaţdá norma byla schvalována říšským protektorem. Vězeňská zařízení byla zcela nebo zčásti vyuţívána pro potřeby německé justice a tajné státní policie – gestapa. Tyto orgány měly výhradní pravomoc řešit tzv. trestné činy proti Velkoněmecké říši. V jednotlivých soudních věznicích a trestnicích často existovalo české protektorátní vedení, které zajišťovalo provozní činnost, a říšské vedení, které zajišťovalo jejich vyuţívání pro vazební účely nacistických soudů a vyšetřovací účely gestapa. Působnost dozoru, všeobecná správa a řízení soudních věznic a trestnic se po dobu protektorátu několikrát měnila. V roce 1943 přešla na vrchní soudy a v roce 1945 se vrátila zpět do působnosti ministerstva spravedlnosti.

1945 – 1952 – Obnova československého vězeňství Po osvobození od německé nacistické okupace rozhodovaly o umisťování do vězeňských zařízení revoluční národní výbory. Aţ koncem roku 1945 se řízení a správa soudních věznic a trestních ústavů vrátila zpět do kompetence ministerstva spravedlnosti. Další vězeňská zařízení, včetně sběrných, internačních a pracovních táborů k soustřeďování německého obyvatelstva k odsunu, byla v působnosti ministerstva vnitra a ministerstva národní obrany. Mimořádné lidové soudy odsuzovaly nacistické zločince, zrádce a kolaboranty, kteří byli ve výkonu trestu nazýváni retribučními vězni. Dekretem prezidenta republiky č. 126 ze dne 27.10.1945 byly zřízeny zvláštní nucené pracovní oddíly ve všech věznicích krajských soudů a v trestních ústavech Plzeň, Valdice, Mikulov, Mírov a Řepy k zařazování odsouzených, zejména Němců, s trestem odnětí svobody nad 5 let. Těchto oddílů bylo vyuţíváno k odstraňování válečných škod na komunikacích a veřejných budovách a obnově národního hospodářství. V roce 1948 vznikla kategorie tzv. protistátních vězňů, odsouzených státním soudem na základě zákona 9

č. 231/1948 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky. Podle vězeňského řádu z roku 1951 měli výrazně více omezení neţ kriminální vězni. Zákonem č. 321/1948 Sb., o uniformovaném Sboru vězeňské stráţe došlo k reorganizaci vězeňského personálu podle vzoru Sboru národní bezpečnosti. V krajských soudních věznicích a trestních ústavech byli jmenováni velitelé oddílů Sboru vězeňské sluţby, kterým podléhali.

1953 – 1965 – Československé vězeňství podle sovětského vzoru V letech 1953 – 1955 vrcholil tzv. třídní výkon trestu, který uplatňoval nejtvrdší podmínky u politických vězňů. Tito byli nazýváni protistátní. 1.1.1953 bylo vězeňství převedeno do působnosti ministerstva národní bezpečnosti, po jeho zániku do působnosti ministerstva vnitra. V roce 1953 byl vydán Řád nápravných zařízení, který novým způsobem a po vzoru Sovětského svazu stanovil strukturu tzv. nápravných zařízení, která byla členěna na 6 typů podle stupně střeţení. Do jednotlivých typů byli odsouzení zařazováni podle povahy trestného činu a podle závaţnosti provinění. V roce 1955 byl vydán Řád pro nápravně pracovní tábory vězeňské práce. V roce 1961 obsahoval Řád pro výkon trestu odnětí svobody tzv. kategorii třídních nepřátel, kteří vykonávali trest v nejpřísnějších podmínkách a byli zásadně zařazováni na fyzicky namáhavé a méně placené práce.

1965 – 1989 – Reforma československého vězeňství Jelikoţ se v polovině 60. let stal dosavadní československý vězeňský systém z hlediska mezinárodních poţadavků na vězeňství politicky neudrţitelným, byl vydán zákon č.59/1965 Sb., O výkonu trestu odnětí svobody. Tento zákon korespondoval se Standardními minimálními pravidly pro zacházení s vězni, jeţ doporučila Organizace spojených národů. Soudy zařazovaly odsouzené do tří nápravně výchovných skupin (NVS). Do 1.NVS byli zařazováni prvotrestaní za trestné činy nejméně společensky nebezpečné. Do 2.NVS prvotrestaní za závaţnější trestné činy a ti, kteří v posledních 10 letech spáchali úmyslný trestný čin, a do 3.NVS byli zařazováni pachatelé společensky nejzávaţnějších trestných činů (vlastizrada, teror, sabotáţ, záškodnictví) a zvlášť nebezpeční recidivisté. Podle nového zákona mohli do vězeňství vstupovat středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaní odborníci (vychovatelé, sociální pracovníci, pedagogové a psychologové). V roce 1968 bylo vězeňství převedeno do kompetence národních 10

ministerstev spravedlnosti. Na počátku 80. let dosáhla normalizační opatření ve vězeňství vrcholu, coţ se projevilo zrušením Výzkumného ústavu penologického a úpadkem rozvíjené odbornosti.

Rok 1990 – 1992 Reforma českého vězeňství Po pádu komunismu došlo k depolitizaci vězeňství, coţ znamená, ţe o vězeňství nebude rozhodovat ţádná politická strana, příp. třídní nenávist. Příslušníci vězeňské sluţby se začali řídit pouze platnými normami a předpisy, přestali být politicky organizováni a jejich zaměstnání nebylo jiţ podmíněno členstvím v komunistické straně. Prvním důleţitým krokem k odstraňování důsledků tzv. normalizace bylo udělení amnestie dne 8.12.1989 za tzv. trestné činy proti republice a některé další trestné činy, při které bylo propuštěno 52 vězňů. Dne 1.1.1990 byla prezidentem Václavem Havlem vyhlášena velmi široká amnestie, při které zůstalo ve věznicích asi 6 000 vězňů z předchozích 22 000 vězněných osob.1 V roce 1992 byla zpracována nová koncepce českého vězeňství v duchu Evropských vězeňských pravidel, ale i vlastních humanistických tradic. V témţe roce byl vydán zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské sluţbě a justiční stráţi, který zásadním způsobem reformoval organizaci, řízení a výkon českého vězeňství. Vznikly tři skupiny zaměstnanců: vězeňská stráţ, justiční stráţ (k ochraně výkonu justice) a správní sluţba s civilními zaměstnanci.

1993 – 2007 – Činnost Vězeňské sluţby ČR Dne 1.1.1993 byla zřízena Vězeňská sluţba České republiky, která je určena k plnění úkolů státní správy. Vězeňská sluţba České republiky je organizace, která je nezatíţená přímým vlivem politických stran, centralizací a byrokracií, na rozdíl od předchozího Sboru nápravné výchovy. Odpovědnost za její činnost byla svěřena generálnímu řediteli Vězeňské sluţby, jehoţ jmenuje ministr spravedlnosti. Byly posíleny pravomoci ředitelů vazebních věznic a věznic, zejména v oblasti personální a ekonomické. V souladu s poţadavky na dodrţování základních lidských práv a občanských svobod byl vydán zákon č. 293/1993 Sb., O výkonu vazby, který stanovil, ţe obvinění mohou být podrobeni jen těm omezením, která jsou nutná pro trestní řízení. K prohloubení humanizace a 1

Časopis Historická penologie č.3/2005 , Vývoj situace ve vězeňství po 17.listopadu 1989, str. 2 -3

11

odborného zacházení s odsouzenými byl vydán zákon č.294/1994 Sb., který pozměnil a doplnil zákon č.59/1956 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. Podle této úpravy došlo k novému pojmenování a členění zařízení pro výkon trestu. O umístění odsouzených rozhodoval soud. Vnitřní kontrolní činnost ve vězeňství se stala jedním z důleţitých úkolů generálního ředitelství Vězeňského sluţby České republiky a odboru generální inspekce ministerstva spravedlnosti. Dohled nad výkonem vazby a trestu začali vykonávat příslušní státní zástupci, poslanci a inspekční instituce při Radě Evropy a Organizaci spojených národů. V současnosti je neustálý tlak na humanizaci vězeňství, coţ znamená především to, ţe vězni jsou oceňováni jako občané a nesmí být sniţována jejich důstojnost. Dále je kladen důraz na materiální zabezpečení při jejich pobytu ve vězení a v neposlední řadě jsou jim garantována všechna práva podle Listiny základních práv a svobod a tato mohou být omezena pouze a výlučně na základě zákonem stanovených norem a předpisů.

12

2.

Vězeňská služba České republiky

2.1

Základní údaje

Vězeňská sluţba České republiky (dále jen Vězeňská sluţba ČR) byla zřízena zákonem České národní rady ve smyslu zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské sluţbě a justiční stráţi České republiky, ze dne 17. listopadu 1992 s účinností od 1.1.1993. Vězeňská sluţba zajišťuje zejména výkon vazby a výkon trestu odnětí svobody a v rozsahu stanoveném zákonem č. 555/1992 Sb., o Vězeňské sluţbě a justiční stráţi České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ochranu pořádku a bezpečnosti při výkonu soudnictví a správě soudů a při činnosti státních zastupitelství a Ministerstva spravedlnosti. Generální ředitelství Vězeňské sluţby, vazební věznice a věznice, pokud rozhodují ve správním řízení, mají postavení správních úřadů. Vězeňská sluţba je ozbrojeným bezpečnostním sborem, který řídí generální ředitel Vězeňské sluţby, kterého jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti. Vězeňská sluţba je organizační sloţkou státu a hospodaří s majetkem státu, který potřebuje k plnění svých úkolů, je účetní jednotkou. Na více neţ deset milionů obyvatel ČR v roce 2008 připadalo přes 20.000 vězňů, z toho 2400 vazebně stíhaných. V relativním vyjádření je to zhruba 205 vězňů na 100 000 obyvatel. Vězni jsou rozmístěni ve 36 věznicích, kde se o ně stará více neţ deset tisíc zaměstnanců.2

2.2 Úkoly Vězeňské služby -

Vězeňská sluţba spravuje a střeţí vazební věznice a věznice

-

střeţí věznice pro místní výkon trestu a odpovídá za dodrţování zákonem stanovených podmínek výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody

2

www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/zakladni-informace-4/cile-a-poslani-vs-cr-6124

13

-

střeţí, předvádí a eskortuje osoby ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody

-

prostřednictvím programů zacházení soustavně působí na osoby ve výkonu trestu odnětí svobody a obdobně i na některé skupiny osob ve výkonu vazby s cílem vytvořit předpoklady pro jejich nekonfliktní způsob ţivota po propuštění

-

zabezpečuje úkoly při předcházení a odhalování trestné činnosti osoby ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody

-

vytváří podmínky pro zaměstnávání, vzdělávání a rekvalifikaci vězňů

-

provádí výzkum v oboru penologie a vyuţívá jeho výsledky a vědecké poznatky ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody

-

vytváří podmínky pro pracovní a jinou účelnou činnost osob ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody

-

zajišťuje pořádek a bezpečnost v budovách soudů a státních zastupitelství a v jiných místech činnosti soudů a ministerstva spravedlnosti a v rozsahu stanoveném zákonem č. 555/1992 Sb., o Vězeňské sluţbě a justiční stráţi České republiky, ve znění pozdějších změn a doplňků, zajišťuje bezpečnost výkonu pravomoci soudů a státních zastupitelství

-

vede evidenci osob ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody na území České republiky

-

provozuje hospodářskou činnost za účelem zaměstnávání osob ve výkonu trestu odnětí svobody, případně i osob ve výkonu vazby

-

plní úkoly, které pro ni vyplývají z vyhlášených mezinárodních smluv, k jejichţ ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiţ je Česká republika vázána

-

zabezpečuje vzdělávání příslušníků Vězeňské sluţby a občanských zaměstnanců Vězeňské sluţby, které provádí Institut vzdělávání, a vzdělávání osob ve výkonu 14

vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody, které provádí Střední odborné učiliště, učiliště a odborné učiliště Vězeňské sluţby -

poskytuje zdravotní péči osobám ve výkonu vazby, osobám ve výkonu trestu odnětí svobody, příslušníkům a občanským zaměstnancům Vězeňské sluţby; v případě potřeby

zabezpečuje

specializovanou

zdravotní

péči

v mimovězeňských

zdravotnických zařízeních

-

prošetřuje vlastními pověřenými orgány trestnou činnost příslušníků; ve spolupráci s Policií České republiky se podílí na předcházení a odhalování trestné činnosti osob ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody.3

2.3 Členění Vězeňské služby Vězeňská sluţba se člení na vězeňskou stráţ, justiční stráţ a správní sluţbu. Vězeňská stráţ a justiční stráţ mají postavení ozbrojeného sboru. Vězeňská stráţ předvádí, střeţí a eskortuje osoby ve výkonu vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody, střeţí vazební věznice, věznice a věznice pro místní výkon trestu a při této činnosti a v uvedených místech zajišťuje stanovený pořádek a kázeň. Justiční stráţ zajišťuje pořádek a bezpečnost v budovách soudů a státních zastupitelství a v jiných místech činnosti soudů a ministerstva spravedlnosti. V rozsahu, který stanoví zákon, zajišťuje bezpečnost výkonu pravomocí soudů a státních zastupitelství. Správní sluţba zabezpečuje výchovnou, ekonomickou, organizační a další odbornou činnost a rozhoduje ve správním řízení podle zvláštních právních předpisů. Součástí správní sluţby je i zdravotnická sluţba. Činnost správní sluţby zabezpečují příslušníci a civilní zaměstnanci.

3

Zákon č. 555/1992 Sb., o vězeňské sluţbě a justiční stráţi České republiky, ve znění pozdějších předpisů, § 2

15

Příslušníci Vězeňské sluţby, kteří byli zařazeni do správní sluţby, mohou být pověřeni plněním úkolů vězeňské stráţe. Příslušníci zařazení v justiční stráţi mohou být dočasně povoláni k plnění úkolů vězeňské stráţe v místech výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody jen v mimořádných případech a to tehdy, kdyţ vězeňská stráţ nemůţe zajistit vlastními prostředky pořádek a bezpečnost v těchto místech. Tyto činnosti se mohou konat pouze se souhlasem ministra spravedlnosti České republiky.

2.4 Organizace Vězeňské služby Základními organizačními jednotkami Vězeňské sluţby jsou generální ředitelství, vazební věznice, věznice a Institut vzdělávání. Generální ředitelství Vězeňské sluţby řídí, organizuje a kontroluje činnost ostatních článků organizace Vězeňské sluţby. Vězeňskou sluţbu řídí ministr prostřednictvím generálního ředitele, kterého jmenuje a odvolává. Za činnost Vězeňské sluţby zodpovídá generální ředitel ministrovi. Právní úkony jménem státu činí za Vězeňskou sluţbu generální ředitel. Jednotlivé věznice a vazební věznice zřizuje a ruší ministr. V jejich čele stojí ředitelé, které jmenuje a odvolává generální ředitel Vězeňské sluţby (dále jen generální ředitel). Ředitelé vazebních věznic, věznic a dalších organizačních článků Vězeňské sluţby jsou oprávněni jednat a činit právní úkony za Vězeňskou sluţbu ve všech věcech, kromě těch, které podle zákona č. 555/1992 Sb. o Vězeňské sluţbě a justiční stráţi České republiky v platném znění nebo rozhodnutí ministra nebo generálního ředitele patří do jejich pravomoci.

16

2.5 Typy věznic V současnosti existují čtyři základní typy věznic. Ty se člení podle způsobu vnějšího střeţení, zajištění bezpečnosti a vnitřního reţimu: a)

Věznice s dohledem -

V tomto typu věznic vykonávají trest osoby, které byly odsouzeny za trestný čin spáchaný z nedbalosti. Rovněţ jsou zde umísťováni odsouzení, kteří dosud nebyli ve výkonu trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin.

-

Odsouzení se mohou v rámci objektu věznice pohybovat bez omezení. Většinou pracují na pracovištích mimo věznici, kde dohled nad jejich činností provádí vychovatel nejméně jednou týdně. V mimopracovní době se mohou se souhlasem ředitele zúčastnit kulturních akcí, sportovních akcí a bohosluţeb mimo věznici.

b)

Věznice s dozorem -

Do tohoto typu věznic jsou umisťovány osoby, které byly odsouzeny za trestný čin spáchaný v nedbalosti. Svůj trest zde odpykávají osoby, které jiţ byly ve výkonu trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin, a dále osoby, kterým byl za úmyslný trestný čin uloţen trest odnětí svobody nepřevyšující dva roky, a poslední kategorii tvoří osoby, které dosud nebyly ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin.

-

Odsouzení se v prostorách věznice mohou pohybovat pod dohledem Vězeňské sluţby. U odsouzených, u nichţ lze předpokládat, ţe toho nezneuţijí, můţe ředitel povolit volný pohyb uvnitř věznice. Odsouzení pracují zpravidla na nestřeţených pracovištích mimo věznici. Zde nad nimi vykonává dohled určený zaměstnanec Vězeňské sluţby nejméně jedenkrát za hodinu. Jestliţe se jedná o odsouzené, u nichţ lze předpokládat, ţe toho nezneuţijí, můţe jim ředitel povolit volný pohyb mimo věznici při plnění pracovních úkolů.

17

c)

Věznice s ostrahou -

Do tohoto typu věznic se zařazují a zde vykonávají trest osoby odsouzené pro úmyslný trestný čin, u nichţ nejsou splněny podmínky pro zařazení do jiného typu věznice.

-

Odsouzení se po prostorách věznice mohou pohybovat pouze organizovaně a pouze pod dohledem příslušníka Vězeňské sluţby. V tomto typu věznic je volný pohyb povolován pouze výjimečně. Odsouzení pracují nejčastěji na pracovištích uvnitř věznice nebo na střeţených pracovištích mimo věznici. Některým odsouzeným lze povolit zaměstnání na nestřeţeném pracovišti mimo věznici. Týká se to však pouze vybraných odsouzených, u nichţ nelze předpokládat zneuţití tohoto povolení. Dohled nad pracovní činností odsouzených se provádí jedenkrát za 45 minut.

d)

Věznice se zvýšenou ostrahou -

V těchto typech věznic vykonávají trest odnětí svobody doţivotně odsouzení, zvlášť nebezpeční recidivisté, osoby odsouzené za zvlášť závaţný úmyslný trestný čin k trestu ve výměře nejméně osmi let. Rovněţ jsou zde umisťovány osoby odsouzené za úmyslný trestný čin, které v posledních pěti letech uprchly z vazby nebo výkonu trestu.

-

V prostorách věznice se odsouzení pohybují organizovaně pod dohledem příslušníka Vězeňské sluţby. Volný pohyb po věznici není těmto odsouzeným povolen a to ani při plnění pracovních úkolů. Pokud pracují, pak tuto činnost vykonávají na pracovištích uvnitř věznice. V případě vhodné práce ji mohou vykonávat přímo ve svých celách. Dohled nad jejich pracovní činností provádí zaměstnanec Vězeňské sluţby jedenkrát za 30 minut.

Vedle základních typů věznic se zřizují zvláštní věznice pro mladistvé, pro ţeny a matky s dětmi. V rámci jedné věznice mohou být zřízena oddělení různých typů, pokud tím nebude ohroţen účel výkonu trestu.

18

Mapa věznic, vazebních věznic a detenčních ústavů 4

Nejvíce odsouzených, téměř 9 000, vykonává trest ve věznicích s ostrahou. V reţimu se zvýšenou ostrahou je kolem 1 150 odsouzených. Za nejzávaţnější trestnou činnost je v českých věznicích také 37 vězňů odsouzených na doţivotí, z toho 35 muţů a dvě ţeny.5 V ţenské věznici ve Světlé nad Sázavou je specializované oddělení pro matky s nezletilými dětmi. Ţeny, které splňují podmínky pro zařazení do tohoto oddělení, mohou mít u sebe děti ve věku od jednoho do čtyř let.

4

http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/zakladni-informace-4/mapa-veznic-vazebnich-veznic-a-detencnich-ustavucr-5401 5 http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/zakladni-informace-4/cile-a-poslani-vs-cr-6124

19

2.6 Výkon trestu odnětí svobody Výkon trestu odnětí svobody se řídí zákonem č.169/1999 Sb. Trest můţe být vykonáván jen takovým způsobem, který respektuje důstojnost odsouzených. Musí se s nimi jednat, aby bylo zachováno jejich zdraví a aby se podporovaly takové postoje a dovednosti, které odsouzeným pomohou k návratu do společnosti. Trest se vykonává ve věznici nebo ve zvláštním oddělení vazební věznice. Věznice zřizuje a ruší ministr spravedlnosti a jejich správu vykonává Vězeňská sluţba podle zvláštního zákona. V případě, ţe zdravotní stav odsouzeného vyţaduje lékařskou péči, kterou mu nemohou ve zdravotnickém zařízení Vězeňské sluţby České republiky zajistit a zároveň není moţné výkon trestu přerušit, trest se na nezbytně nutnou dobu vykonává v civilním zdravotnickém středisku. V takovém případě zajišťuje střeţení nejbliţší věznice. Pokud vzniknou zdravotnickému zařízení zvýšené náklady, hradí je Vězeňská sluţba. Trestní opatření odnětí svobody u mladistvých mladších devatenácti let se vykonává odděleně od ostatních odsouzených, a to ve věznicích nebo zvláštních odděleních pro mladistvé s uplatňováním vnitřní diferenciace. Je moţné, aby ministr zřídil věznici i v jiném objektu, neţ který je ve správě Vězeňské sluţby. Toto je moţné pouze za předpokladu souhlasu vlastníka takového objektu. V tom případě je uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene. Objekt, ve kterém je věznice zřízena, spravuje a provozuje vlastník objektu na základě smlouvy uzavřené s Vězeňskou sluţbou. Vězeňská sluţba odpovídá za střeţení, zacházení s odsouzenými a dodrţování zákonných podmínek výkonu trestu. V těchto objektech rovněţ provádí státní dohled. Uzavřením smlouvy o správě a provozu není dotčeno právo dozoru a kontroly nad výkonem trestu. Ke dni zpracování bakalářské práce nebyl dosud tento typ věznice zřízen. Do výkonu trestu lze přijmout odsouzeného jen na základě písemného nařízení výkonu trestu vyhotoveného soudem. Při přijetí do výkonu trestu musí být odsouzený prokazatelně seznámen se svými právy a povinnostmi podle tohoto zákona a řádu výkonu trestu a s vnitřním řádem věznice.

20

Pro kaţdou věznici stanoví ředitel se souhlasem generálního ředitelství Vězeňské sluţby vnitřní řád věznice, kterým se stanoví denní rozvrh chodu věznice, činnost odsouzených a jejich podíl na řešení otázek souvisejících se ţivotem ve věznici. Odděleně se umísťují odsouzení muţi od odsouzených ţen a dále zpravidla odsouzení: a) mladiství od dospělých b) recidivisté od odsouzených, kteří jsou ve výkonu trestu poprvé, c) za úmyslně spáchané trestné činy od odsouzených za trestné činy z nedbalosti. d) trvale pracovně nezařaditelní e) s poruchami duševními a poruchami chování a f) s uloţeným ochranným léčením a zabezpečovací detencí.6 O tom, do jakého typu věznice bude odsouzený zařazen k výkonu trestu, rozhoduje soud podle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Odsouzený nastupuje výkon trestu ve věznici, kterou soud ve výzvě k nástupu trestu určil. Z důleţitých důvodů můţe odsouzeného k nástupu výkonu trestu přijmout i jiná věznice. Další umísťování odsouzených do jednotlivých věznic v souladu s rozhodnutím soudu o zařazení do určitého typu věznice provádí generální ředitelství Vězeňské sluţby ve spolupráci s ředitelem věznice, ve které odsouzený nastoupil k výkonu trestu. O přeřazení odsouzeného do věznice jiného typu během výkonu trestu rozhoduje soud podle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Návrh na přeřazení můţe podat ředitel věznice i odsouzený. Ředitel věznice je povinen podat soudu návrh na přeřazení odsouzeného do jiného typu věznice, má-li za to, ţe přeřazení přispěje k dosaţení účelu výkonu trestu. K návrhu na přeřazení odsouzeného do věznice jiného typu ředitel věznice vţdy připojí vyhodnocení průběhu a účinnosti programu zacházení s odsouzeným, zhodnocení průběhu a úspěšnosti výkonu ochranného léčení, pokud bylo odsouzenému uloţeno, a uvede i další skutečnosti, které mohou mít význam pro rozhodnutí soudu. Současně označí důkazy, které navrhuje provést, pokud to soud bude povaţovat za potřebné. Oznámí-li odsouzený věznici, ţe podává návrh soudu na své přeřazení do jiného 6

Zákon č. 169/1999 Sb. , o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů, §7

21

typu věznice, ředitel věznice i bez výzvy zašle soudu povinné podklady. Tato varianta neplatí, jestliţe zákonná překáţka brání tomu, aby se soud návrhem odsouzeného věcně zabýval. V takovém případě ředitel věznice oznámí soudu důvody, pro které návrhu nelze vyhovět. V rámci výkonu trestu mají odsouzení zákonem zajištěná práva, která můţeme rozdělit do několika skupin:7 a)

Práva týkající se materiálního zabezpečení :

-

Odsouzeným se poskytuje pravidelná strava za podmínek a v hodnotách, které odpovídají poţadavku udrţení zdraví a přihlíţejí k jeho zdravotnímu stavu, věku a obtíţnosti vykonávané práce. V rozsahu, v jakém to umoţňuje provoz věznice, se přitom přihlíţí k poţadavkům kulturních a náboţenských tradic odsouzených.

-

Kaţdý odsouzený musí mít zabezpečeno lůţko a prostor pro uloţení osobních věcí.

-

Odívání odsouzených musí odpovídat klimatickým podmínkám a musí dostatečně chránit jejich zdraví.

-

Odsouzeným se zabezpečuje denně osmihodinová doba ke spánku, doba potřebná k osobní hygieně a úklidu, stravování, nejméně jednohodinová vycházka a přiměřené osobní volno.

b)

Práva týkající se zdraví:

-

Odsouzený má právo na zdravotní péči v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem s přihlédnutím k omezením vyplývajícím z účelu trestu.

-

Odsouzený s těţkým zdravotním postiţením má právo na zajištění přiměřených podmínek umoţňujících důstojný výkon trestu.

-

Odsouzenému, který není zařazen do práce, poskytuje věznice sociální kapesné v případě, ţe neodmítl bez závaţného důvodu práci a neměl v období jednoho kalendářního měsíce jiný příjem nebo jinou hotovost ve výši alespoň 100 Kč.

7

Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů, § 17 - 24

22

-

O závaţném onemocnění odsouzeného nebo jeho úrazu, vyţadujícím hospitalizaci, vyrozumí věznice bez odkladu manţelku, druţku nebo rodiče odsouzeného, anebo jeho děti, pokud to odpovídá jejich věku, jestliţe tak odsouzený nemůţe učinit sám. Není-li těchto osob, vyrozumí věznice osobu, kterou odsouzený určí. Věznice vţdy vyrozumí bez odkladu některou z těchto osob v případě, ţe dojde k úmrtí odsouzeného.

c)

Práva týkající se kulturních potřeb a sociálního kontaktu: 1. Korespondence - Odsouzený má právo přijímat a na svůj náklad odesílat písemná sdělení bez omezení, pokud zákon nestanoví jinak. - V kompetenci Vězeňské sluţby je kontrola korespondence. - Odsouzenému, který neumí nebo nemůţe číst nebo psát, Vězeňská sluţba zajistí, aby mu byla došlá korespondence přečtena nebo mu poskytne písařskou pomoc při sepisování ţádosti, podání stíţnosti státním orgánům a mezinárodním organizacím a při dopisování s advokátem. 2. Uţívání telefonu - Odsouzenému se v odůvodněných případech umoţní pouţití telefonu ke kontaktu s osobou blízkou. - V zájmu nápravy odsouzeného nebo z jiného závaţného důvodu lze odsouzenému povolit pouţití telefonu s jinou osobou, neţ je osoba blízká. - Náklady spojené s pouţitím telefonu hradí odsouzený. 3. Návštěvy - Odsouzený má právo přijímat v čase určeném ředitelem věznice návštěvy blízkých osob na dobu celkem 3 hodiny během jednoho kalendářního měsíce. -

Návštěvy probíhají zpravidla v místnostech k tomu určených. Návštěvy odsouzených umístěných v lůţkové části zdravotnického zařízení jsou moţné jen tehdy, jestliţe s tím ošetřující lékař s ohledem na zdravotní stav odsouzeného souhlasí.

23

- Je-li odsouzený umístěn ve zdravotnickém zařízení mimo objekty spravované Vězeňskou sluţbou, projedná podmínky uskutečnění návštěvy Vězeňská sluţba se zdravotnickým zařízením. - Nestanoví-li vnitřní řád věznice počet vyšší, mohou odsouzeného současně navštívit nejvýše 4 osoby včetně nezletilých dětí. Nezletilé děti ve věku do 15 let se mohou zúčastnit návštěvy pouze v doprovodu osoby starší 18 let. - Pokud to napomůţe nápravě odsouzeného, je ředitel věznice oprávněn povolit návštěvu jiných neţ blízkých osob. - Ředitel věznice můţe povolit uskutečnění návštěvy odsouzeného bez zrakové a sluchové kontroly zaměstnanců Vězeňské sluţby v prostorách k tomu určených. - Odsouzenému můţe ředitel povolit s návštěvou opuštění věznice, pokud tím nebude ohroţen výkon trestu. - Zaměstnanec Vězeňské sluţby je oprávněn návštěvu přerušit nebo předčasně ukončit, jestliţe odsouzený nebo návštěvníci přes upozornění porušují pořádek, kázeň nebo bezpečnost věznice. 4. Duchovní a sociální sluţby - Odsouzenému se zajišťuje právo na poskytování duchovních a dalších obdobných sluţeb sledující humanitární cíle v rozsahu vyplývajícím ze zvláštních právních předpisů. - Věznice umoţňují konat zpravidla v době pracovního klidu společné náboţenské obřady odsouzených. Účast na náboţenských obřadech je dobrovolná. Dobu konání společných náboţenských obřadů vymezí vnitřní řád věznice. - K výkonu duchovní sluţby v místech, kde se vykonává trest odnětí svobody, jsou oprávněny pouze ty registrované církve a náboţenské společnosti, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu tohoto práva podle zvláštního právního předpisu. - Církev se můţe podílet na naplňování účelu výkonu trestu poskytováním duchovní sluţby zejména: a) konáním bohosluţeb pro zájemce z řad odsouzených b) individuálními rozhovory, pastoračními návštěvami a umoţněním individuálního přístupu k náboţenským úkonům

24

c) vedením studijních hodin k výkladu náboţenských textů d) zajišťováním duchovní a náboţenské literatury a zpěvníků e) pořádáním přednášek a besed, zejména s etickou tématikou popřípadě koncertů hudebních skupin a jednotlivců f) při přípravě odsouzených k jejich propuštění g) dalšími vhodnými formami přispívajícími k dosaţení účelu výkonu trestu Věznice informuje odsouzené o poskytování duchovní sluţby ve vnitřním řádu věznice nebo jiným vhodným způsobem. Odsouzený nesmí být k účasti na bohosluţbách a jiných obřadech nebo k rozhovoru s osobami prověřenými církví nucen. Poţádá-li odsouzený o umoţnění návštěvy církví pověřené osoby, je věznice povinna jí tuto skutečnost neprodleně oznámit. Církví pověřené osoby správa věznice poučí o povinnosti dodrţovat právní předpisy pro výkon trestu a vnitřní řád věznice. Věznice je oprávněna odepřít moţnost výkonu duchovní sluţby osobám, které se dopustily porušení povinností vyplývajících z právních předpisů pro výkon trestu nebo vnitřního řádu věznice. Věznice umoţňují obecním úřadům obcí s rozšířenou působností poskytovat odsouzeným sociální sluţby mající za cíl pomáhat odsouzeným při vytváření příznivých podmínek pro jejich budoucí samostatný ţivot na svobodě.

5. Uspokojování kulturních potřeb - Odsouzený má právo objednat si na svůj náklad knihy, denní tisk a časopisy, včetně zahraničních, pokud jsou rozšiřovány v České republice. Tím není dotčeno právo Vězeňské sluţby odebrat odsouzenému věc, kterou by se narušoval účel výkonu trestu. - Odsouzený si můţe bezplatně půjčovat z vězeňské knihovny knihy, včetně odborných publikací a právních předpisů.

25

6. Pouţívání dalších věcí - Odsouzený má právo půjčovat si a hrát společenské hry, které jsou ve věznici k dispozici. - Odsouzenému lze v odůvodněných případech umoţnit zakoupení, zaslání, případně dovezení a pouţívání dalších věcí, majících vztah k zajištění jeho dalšího vzdělávání, případně zájmové činnosti, pokud tyto věci nebudou v rozporu s účelem výkonu trestu a jejich mnoţství, povaha nebo uţívání nebudou narušovat pořádek v ubytovacím prostoru nebo škodit na zdraví anebo omezovat ostatní odsouzené. 7. Nákup potravin a věci osobní potřeby - Odsouzený má právo nakupovat v prodejně věznice potraviny a věci osobní potřeby, případně věci pro zájmovou a vzdělávací činnost nebo k realizaci programu zacházení. Nákup se uskutečňuje zpravidla formou bezhotovostní platby z části peněţních prostředků, s níţ můţe volně disponovat. - Ve věznici se pro odsouzené zřizují prodejny s potravinářským, drogistickým a průmyslovým zboţím. Minimální sortiment zboţí stanoví vnitřní řád věznice. Nelze-li nákup tohoto zboţí provádět v prodejně věznice, zajišťuje se prostřednictvím Vězeňské sluţby. - Ředitel věznice je oprávněn stanovit nejvyšší peněţní částku, za kterou můţe odsouzený jednorázově nakoupit. 8. Přijetí balíčku - Odsouzený má právo dvakrát ročně, zpravidla u příleţitosti narozenin a vánočních svátků, přijmout balíček s potravinami a věcmi osobní potřeby do hmotnosti 5 kg.

Kromě svých práv mají odsouzení rovněţ povinnosti, které musí vykonávat. Zde jsou nejdůleţitější z nich: -

Odsouzený je ve výkonu trestu povinen dodrţovat stanovený pořádek a kázeň, plnit pokyny a příkazy zaměstnanců Vězeňské sluţby, pracovat, pokud je mu přidělena práce a není uznán dočasně práce neschopen nebo 26

není po dobu výkonu trestu uznán zdravotně nezpůsobilým k výkonu práce, plnit úkoly vyplývající z programu zacházení, šetrně zacházet se svěřenými věcmi, nepoškozovat cizí majetek, dodrţovat zásady slušného jednání s osobami, s nimiţ přichází do styku, a i jinak zachovávat ustanovení vnitřního řádu věznice. Dále je povinen dodrţovat opatření a pokyny zvláštních právních předpisů k zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a poţární ochrany. -

Odsouzený je dále povinen

a) podrobit se osobní prohlídce v zájmu zajišťování vnitřního pořádku ve věznici a vyloučení toho, aby u sebe neměl věc, kterou by narušoval účel výkonu trestu, b) umoţnit zaměstnancům Vězeňské sluţby kontrolu svých osobních věcí, c) podrobit se preventivní vstupní, periodické, mimořádné a výstupní lékařské prohlídce v rozsahu určeném lékařem nebo zvláštním právním předpisem, včetně nezbytných diagnostických a laboratorních vyšetření a očkování, a opatřením stanoveným orgány hygienické sluţby, d) strpět úkony, které souvisejí s jeho identifikací, a podrobit se úkonům nezbytným pro zpracování komplexní zprávy, e) pokud onemocní, stane se mu úraz nebo je zraněn, tyto skutečnosti neprodleně ohlásit zaměstnanci Vězeňské sluţby, f) oznámit neprodleně zaměstnanci Vězeňské sluţby okolnosti, které mohou způsobit váţné ohroţení bezpečnosti jemu samotnému, spolu odsouzeným nebo věznici, pokud se o nich dozví nebo je zjistil, g) podrobit se opatřením, která jsou nezbytná k potlačení výroby, drţení nebo neuţívání omamných a psychotropních látek a jedů ve věznici, h) dodrţovat zásady hygieny, i) oznámit neprodleně věznici skutečnost, ţe je poţivatelem důchodu, výsluhového příspěvku, příspěvku za sluţbu nebo má příjem podléhající dani z příjmu, j) odevzdat do úschovy věznice věci, jejichţ drţení s ohledem na jejich cenu, mnoţství nebo způsob pouţívání je zakázáno nebo je v rozporu s účelem výkonu trestu, k) uhradit náklady zdravotní péče provedené v zájmu zachování nebo zlepšení jeho zdravotního stavu nad rámec péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění nebo ze státního rozpočtu nad rámec mezinárodních dohod, kterými je Česká republika vázána. 27

Odsouzeným je zakázáno: a) navazovat styky s jinými osobami v rozporu s tímto zákonem nebo s pokynem vydaným na základě zákona, b) vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky, vyrábět a přechovávat předměty, které by mohly být pouţity k ohroţení bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku, nebo které by svým mnoţstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek anebo poškodit zdraví, c) přechovávat a rozšiřovat tiskoviny nebo materiály propagující národnostní, etnickou, rasovou, náboţenskou nebo sociální nesnášenlivost, fašismus a podobná hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka, násilí a hrubost, jakoţ i tiskoviny nebo materiály obsahující popis výroby a pouţití návykových látek, jedů, výbušnin, zbraní a střeliva, d) hrát hry o peníze, věci, sluţby nebo jiné úkony, účastnit se loterií a jiných podobných her, e) tetovat sebe nebo jinou osobu anebo nechat se tetovat, f) předstírat poruchu zdraví nebo se úmyslně poškozovat na zdraví, g) bez souhlasu Vězeňské sluţby prodávat, směňovat a darovat věci, které má v drţení ve věznici. Vůči odsouzenému, který neoprávněně odmítá plnit své povinnosti a k nápravě nestačí výzva nebo napomenutí, uţije Vězeňská sluţba v nezbytném rozsahu prostředky povolené zákonem.

Pro výkon trestu je rovněţ důleţité pouţívání následujících nástrojů: 1) odměny -

Jestliţe odsouzený svým chováním a jednáním nebo příkladným činem projevuje odpovědný přístup k plnění stanovených povinností a spolupracuje při naplňování účelu výkonu trestu, lze mu udělit odměnu. Druhy odměn: -

mimořádné zvýšení doby trvání návštěv během jednoho kalendářního měsíce aţ na pět hodin

-

pochvala 28

-

povolení jednorázového nákupu potravin a věcí osobní potřeby

-

zvýšení kapesného

-

věcná nebo peněţitá odměna do výše 1 000 Kč

-

rozšíření osobního volna na sportovní a kulturní aktivity

-

povolení opustit věznici aţ na 24 hodin

-

přerušení výkonu trestu

2) kázeňské tresty – kázeňský trest se ukládá za kázeňský přestupek, který je zaviněn porušením povinnosti, pořádku nebo kázně během trestu. Druhy trestů: -

důtka

-

sníţení kapesného

-

zákaz přijetí jednoho balíčku

-

pokuta do výše 1 000 Kč

-

propadnutí věci

-

umístění do uzavřeného oddělení aţ na 28 dnů

-

celodenní umístění do uzavřeného oddělení aţ na 20 dnů

-

umístění do samovazby aţ na 20 dnů

-

odnětí výhod vyplývajících z kázeňské odměny

Trest je ukončen z následujících důvodů: -

uplynula doba trestu

-

odsouzený byl propuštěn na svobodu rozhodnutím soudu

-

propuštění nařídil státní zástupce

-

o propuštění rozhodl prezident při udělování milosti nebo ministr při výkonu svých oprávnění8

Ve věznicích se zpravidla zřizují výstupní oddělení, kde je odsouzený, který strávil ve vězení dobu minimálně tří let, na přiměřenou dobu před výstupem umístěn, aby mu byl zjednodušen vstup do samostatného způsobu ţivota. 8

Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů

29

Celkové náklady na jednoho odsouzeného se v současnosti pohybují kolem 1000 korun na jednoho vězně a den. Z této částky ale odsouzení hradí jen část, maximálně do výše 1500 korun měsíčně.9

2.7 Způsoby adaptace na vězeňské prostředí Pro to, aby si odsouzený co nejdříve zvykl na výkon trestu odnětí svobody, je velmi důleţitá jeho adaptace na ţivot ve vězeňském prostředí. I přes klady adaptace odsouzených, které budou následně popsány, existuje také jev, který je jednoznačně negativní. Jedná se o tzv. prizonizaci, jejíţ části jsou instituce a ideologizace. Adaptace v tomto smyslu znamená přijetí subkulturních norem a pravidel, značně odlišných od obecně platných, dále osvojení si nových, z hlediska „přeţití“ výhodnějších vzorců chování a postupné vyhasínání adaptivního chování potřebného k ţivotu mimo vězení. Pokud vezmeme v úvahu psychologické hledisko, můţeme rozlišovat dva aspekty: 1) Institucionalizace 2) ideologizace Ad 1) Institucionalizace znamená adaptaci na organizovaný vězeňský ţivot a reţim. Je spojena se ztrátou iniciativy a aktivity a podléhá jí téměř kaţdý odsouzený. Přijetím forem organizace vězeňského ţivota můţe být odsouzený adaptován. Ad 2) Ideologizace znamená identifikaci s kriminálním prostředím a představuje vnitřní přijetí subkulturních norem a pravidel, hodnot a postojů.

9

§ 8 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č.10/2000 Sb., o sráţkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí

svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí sráţkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů

30

2.7.1 Vysvětlení principu zacházení s odsouzenými Zacházení s odsouzenými vychází z principů, jejichţ cílem je dosáhnout toho, aby si pachatel uvědomil odpovědnost za své činy, snaţil se o napravení jejich důsledků a po vykonání trestu se začlenil do společnosti jako řádný občan respektující právní normy. Kaţdý vězeň se po odsouzení a umístění do vězení za účelem výkonu trestu dostává do jemu neznámého prostředí. Je objektem zacházení z venku, nemůţe jiţ rozhodovat sám o sobě, je na něho vykonáván reţimový nátlak. Dělá pouze to, co je mu dovoleno, umoţněno nebo přikázáno. Musí se podřídit ţivotnímu rytmu, který je pro něho nezvyklý a který mu určují jiní. Ať uţ se jedná o personál nebo ostatní spoluvězně v případě umístění na cele, ve které je odsouzených více. Jeho sebedůvěra a sebevědomí je sniţována, protoţe dělá to, co nechce, co neumí, co ho nebaví, co ho neuspokojuje. Velmi na něho působí styk s lidmi, které nezná, nechce s nimi trávit čas, ale styku s nimi se bohuţel nemůţe vyhnout. Ztráta kontaktů s rodinou, přáteli, známými patří k jednomu z nejzávaţnějších problémů, kterým jsou odsouzení nuceni čelit. Jeho postavení je rovněţ ztíţeno tím, ţe se ocitl v nepřívětivém a neznámém prostředí, jehoţ výběr nemůţe zpravidla ovlivnit. Jeho okruh zájmů se zúţil na uspokojení nejzákladnějších potřeb, nemůţe se věnovat zájmům a koníčkům, které měl na svobodě. Dostává se často do stresu, projevují se u něho negativní emocionální záţitky, nedokáţe akceptovat a přijmout svou novou situaci.10

2.7.2 Jednotlivé fáze adaptace Kaţdý odsouzený prochází po nástupu do vězení následujícími fázemi: 1) Tušení krize

– nástup do vězení ze zadrţení

2) Propuknutí krize – šok, panika, bezprostřední reakce na vlastní nástup do věznice 3) Popírání krize

– jednání „jako by se nic nestalo“, pro toto jednání jsou typické projevy jako apatie a celkový útlum

4) Zajetí krizí 10

– centrální etapa celkové krizové situace

JUDr. Karabec Zdeněk, CSc. ; PhDr. Blatníková Šárka: K problematice dlouhodobých trestů odnětí svobody, časopis

Kriminalistika, č. 3 /2004

31

5) Vyrovnání se s krizí – je to období hledání adaptace na podmínky, které nelze změnit. Snaha o nalezení svého prostoru pro uspokojování svých potřeb. 6) Odeznění krize

– zde dochází ke smíření se s danou situací. Je to fáze, kdy je vězeň schopen přijmout stav, ve kterém se ocitl, a dokáţe myslet i na něco jiného.

Kaţdá z těchto jednotlivých fází má různou délku trvání. 11 Aby odsouzený toto vše zvládl a dokázal ve vězení ţít tak, aby splňoval podmínky pro bezproblémové zacházení vůči sobě i vůči personálu, existuje několik forem, které mu mohou napomoci zvládnout přechod

z jemu přirozenému prostředí do prostředí, ve

kterém stráví určité časové období. Jeho adaptace je o to důleţitější, pokud je odsouzen k mnoha letům odnětím svobody. Mezi hlavní způsoby, které přispívají k rychlejšímu přizpůsobení, řadíme programy zacházení. Nejdříve uvedu podmínky, za kterých je moţné tyto způsoby pouţívat a v následující kapitole popíšu jejich konkrétní aplikaci ve Věznici Karviná.

2.7.3 Zaměstnávání Důleţitou součástí zacházení s odsouzenými je jejich zaměstnávání. Práce umoţňuje vězňům nejen smysluplné trávení času ve výkonu trestu. Je rovněţ důleţitým prvkem reintegrace. Z odměny za odvedenou práci navíc mohou hradit náklady spojené s výkonem trestu a pohledávky, které vznikly například v souvislosti s jejich trestnou činností. Zaměstnanost vězňů se v současnosti pohybuje kolem 60 procent. Podařilo se ji zvýšit teprve v uplynulých dvou letech. Dlouhodobě se pohybovala kolem 40 procent.12

11

PhDr. Mařádek, Vladimír : „Krize v krizi“ a její výskyt ve vězeňském prostředí – časopis České vězeňství č. 1/1995, str.8 - 15

12

www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/zakladni-informace-4/zamestnavani-a-vzdelavani-odsouzenych-6126

32

Zaměstnávání osob se řídí obecnými a zvláštními právními předpisy. Při výběru druhu práce pro odsouzeného se přihlíţí k jeho zdravotnímu stavu, pracovním schopnostem a dovednostem, bezpečnostním poměrům, k jeho osobním poměrům, sociální situaci jeho rodiny a k rozhodnutí o výţivném. Zaměstnávání a vzdělávání odsouzených v českém vězeňství je legislativně upraveno zákonem č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, který byl v lednu roku 2004 novelizován zákonem č. 52/2004 Sb., a nabyl účinnosti v červenci téhoţ roku. Dále pak Vyhláškou Ministerstva spravedlnosti ČR č. 345/1999Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, která upravuje podrobnosti při uplatňování zákona o výkonu trestu upravenou vyhláškou č. 378/2004. Z výše uvedených zákonů vyplývá, ţe odsouzený je ve výkonu trestu povinen pracovat, pokud je mu přidělena práce a není uznán dočasně práce neschopným, nebo není-li po dobu výkonu trestu uznán nezpůsobilým k výkonu práce. Odsouzený je zařazen do práce rozhodnutím ředitele věznice a to zpravidla na základě doporučeních odborných zaměstnanců věznice. U pracovně zařazeného odsouzeného se nejedná dle platných právních předpisů o pracovně právní vztah ani jiný obdobný pracovní poměr. Pracovní odměnu odsouzenému vyplácí věznice.

Základní specifika pracovního vztahu odsouzených jsou: -

Povinnost pracovat

-

Vznik pracovního vztahu, k němuţ dochází zařazením do práce z rozhodnutí příslušného pracovníka věznice

-

Speciální úprava minimální mzdy, resp. minimální výše odměny stanovené v nařízení vlády č. 365/1999 Sb.

-

Absence zaměstnaneckých výhod

Před zařazením do práce musí být odsouzený prokazatelně seznámen se svými právy a povinnostmi, také s předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a dodrţování protipoţárními předpisy, které je při práci povinen dodrţovat. Odsouzený bývá k výkonu práce zaškolen.

33

Smlouva mezi věznicí a jiným subjektem, na jejímţ základě se uskutečňuje zaměstnávání odsouzených, stanoví podrobnější podmínky, za nichţ budou odsouzení pracovat, případně i postup při zaškolení odsouzených k výkonu určených prací a způsob zvyšování jejich kvalifikace. Při vytváření podmínek k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a dodrţování protipoţárních a hygienických předpisů má jiný subjekt vůči odsouzeným stejné povinnosti, jaké by měl nebo má podle zvláštních právních předpisů ke svým zaměstnancům v pracovním poměru. Odsouzený musí písemnou formou předem souhlasit s pracovním zařazením u jiného subjektu, jehoţ zřizovatelem či většinovým vlastníkem není stát. Případné odvolání souhlasu odsouzeným nelze povaţovat za odmítání práce. Subjekt, který zaměstnává odsouzené ve věznici či mimo ní, se současně ve smlouvě zavazuje nejen k odbornému pracovnímu dohledu, ale také k zamezení nepovoleného styku odsouzených s třetími osobami. Odsouzený je při výkonu práce dle platných právních předpisů ve stanovených časových intervalech daných typem věznice, ve které je umístěn k výkonu trestu, odpovědnými pracovníky věznice kontrolován. Ve smlouvě je stanovena úhrada za práci odsouzených, případně další související finanční náleţitosti a termíny, ve kterých podnikatelský subjekt poskytuje věznici finanční plnění. Pracovní podmínky, pracovní doba a podmínky pro uloţení přesčasové práce odsouzeným se řídí zvláštními právními předpisy vztahujícími se na zaměstnance v pracovním poměru. Odsouzeným přísluší odměna podle vykonané práce. Stanoví ji nařízení vlády o výši a podmínkách odměňování odsouzených osob zařazených do zaměstnání ve výkonu trestu odnětí svobody. Pracovní odměna odsouzeného se pro účely sráţek daní a pojistného na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění povaţuje za příjem ze závislé činnosti. Rozúčtování z odměny je dáno vyhláškou Ministerstva spravedlnosti o sráţkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány. Odsouzení zařazení do denní formy studia jsou posuzováni jako odsouzení zařazení do práce. Při zaměstnávání a vzdělávání odsouzených věznice zajišťuje: 1.

Zařazování odsouzených do práce odpovídající jejich zdravotní způsobilosti s přihlédnutím k jejich odborným znalostem a dovednostem

2. Odměňování odsouzených za práci 3. Vytváření podmínek pro to, aby odsouzení mohli získat a zvyšovat si svoji pracovní kvalifikaci a rozšiřovat si svoji všeobecnou informovanost 34

V současnosti existují čtyři druhy zaměstnávání odsouzených: 1. Zaměstnávání ve vnitřní reţii věznic a vazebních věznic 2. Zaměstnávání v rámci vlastní podnikatelské činnosti (středisko hospodářské činnosti) 3. Zaměstnávání na smluvním základě s jiným podnikatelským subjektem nebo organizací 4. Odsouzení zařazení do denní formy studia

Ad 1) Zaměstnávání ve vnitřní reţii Jde o různé činnosti týkající se kaţdodenního chodu věznic. Na těchto činnostech se podílí obvykle více neţ třetina pracovně zařaditelných odsouzených13. Pracovní doba je stanovena podle mnoţství vykonávané práce. Patří zde vlastní výroba pro potřeby vězeňské sluţby.

Ad 2) Zaměstnávání v rámci vlastní podnikatelské činnosti Vězeňská sluţba můţe za účelem zaměstnávání provozovat hospodářskou činnost. Zaměstnávání v rámci vlastní podnikatelské činnosti je spojené s vysokou odpovědností a řídící a organizační náročností. Výhodou je, ţe se ziskem z produktů disponuje přímo vězeňská sluţba. Vězeňská sluţba jako jediná rozpočtová organizační sloţka státu můţe dle platných právních předpisů za účelem zaměstnávání vězněných osob provozovat hospodářskou činnost. Pro naplnění základního úkolu výkonu trestu odnětí svobody se předpokládá, ţe se budou posilovat zejména ty stávající výrobní oblasti v hospodářské činnosti, jejímiţ výrobky se vězeňská sluţba můţe i nadále uplatnit ve státní správě (např. výroba kancelářských interiérů a interiérů jednacích síní, zhotovování vybraných textilních výrobků, polygrafické práce).

13

Ing. Jeřábek, Milan : Formy zaměstnávání vězněných osob, Sborník referátů z mezinárodní konference“Evropské

vězeňské systémy vydalo GŘ VS ČR, Praha 2004, ISBN:80-239-3645-X

35

Ad 3) Zaměstnávání na smluvním základě s jiným podnikatelským subjektem nebo organizací Spolupracující podnikatelské subjekty, přesto, ţe se jedná převáţně o drobné a střední podnikatele, ţivnostníky a fyzické osoby, jsou z pohledu rozvoje zaměstnávání odsouzených v současné době, ale i pro následující období klíčoví. Zajišťují a organizují zaměstnávání odsouzených prostřednictvím svých zaměstnanců buď v pronajatých prostorech od Vězeňské sluţby České republiky nebo ve svých prostorech. Tento typ se jeví jako nejperspektivnější. Spolupracující subjekty si kontrolují i organizují práci vězňů. Výkon práce je buď v prostorách věznice nebo v prostorách, které si pro tyto účely zřídí podnikatelský subjekt. Mezi hlavní vlivy na poptávku po práci vězňů lze zařadit: -

Evropskou ekonomickou situaci

-

Výši nezaměstnanosti v daném regionu

-

Obecnou stagnaci malého a středního podnikání

-

Pokles poptávky po manuálních činnostech

-

Nerovnoměrná dislokace věznic

-

Zdravotní stav vězňů

-

Manuální zručnost a pracovní návyky odsouzených

-

Sniţující se počet vězněných osob, kterým můţe být udělen volný pohyb

-

Malá nabídka specifických prací, které jsou vězni schopni vykonávat

-

Absence pracovišť faktického zaučování, kde by se vězni mohli cíleně zaučovat k vykonávání určité činnosti

-

Omezená flexibilita věznic při poţadavku na zvýšení objemu výroby

-

Vysoká finanční náročnost při zřizování venkovních střeţených pracovišť

-

Nedostatečné právní nástroje vytvářené státem k motivaci podnikatelských subjektů zaměstnávat odsouzené

-

14

Vybavenost věznic výrobními halami 14

Ing. Jeřábek, Milan.: Formy zaměstnávání vězněných osob, Sborník referátů z mezinárodní konference“Evropské

vězeňské systémy vydalo GŘ VS ČR, Praha 2004, ISBN:80-239-3645-X

36

Ad 4) Vzdělávání formou denního studia Vzdělávání či zaučení odsouzených k získání potřebných pracovních návyků je zaměřeno především k zabezpečení kvalitního výkonu pracovních činností výrobních i vnitřních provozů Vězeňské sluţby. Odsouzených zahrnutých v denním studiu je ca 6 % z celku pracovně zařazených. Vzdělávání je vedle pracovních a jiných aktivit nedílnou součástí resocializačních programů. Představuje komplexní, systematický a vysoce smysluplný a v podmínkách českého vězeňství jedinečný program.

2.7.4

Metody zacházení

Programy zacházení vyplývají ze Zákona č. 169/1999 Sb., a Vyhlášky č. 345/1999 Sb., a to na základě ţádoucích změn v postojích a chování odsouzených, přičemţ jsou zohledňovány jejich moţnosti, dovednosti, zájmy a pracovní zkušenosti. Program zacházení určuje formy a metody práce s odsouzeným zaměřené na dosaţení výchovného cíle. Je stanoven kaţdému odsouzenému s trestem odnětí svobody delším neţ tři měsíce. Věznice nabídne odsouzenému na základě komplexní zprávy výběr z alternativ programů, vycházejících z moţností věznice, které pro něj povaţuje za vhodné. Přitom nemusí jít o výběr celého programu, ale jeho částí. Výběr programu stvrdí odsouzený podpisem. Alternativy jsou voleny tak, aby ve svém formativním důsledku byly rovnocenné. Kombinace alternativ umoţňují sestavit programy v potřebné míře individualizované.

Program zacházení s odsouzenými se člení na15: a) Pracovní aktivity b) Vzdělávací aktivity c) Speciální výchovné aktivity d) Zájmové aktivity e) Oblast utváření vnějších vztahů

15

§ 36-38, Vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů

37

Pracovními aktivitami programu zacházení se rozumí: a) Zaměstnávání b) Práce potřebná k zajištění kaţdodenního provozu věznice c) Pracovní terapie vedená zaměstnanci Vězeňské sluţby s potřebným odborným vzděláním Vzdělávacími aktivitami programu zacházení se rozumí: a) Vzdělávání organizované či realizované středním odborným učilištěm, učilištěm a odborným učitelem b) Vzdělávání vedené či kontrolované zaměstnanci oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu) c) Vzdělávání v korespondenčních kursech a v síti základních, středních, vyšších odborných nebo vysokých škol České republiky Speciálními výchovnými aktivitami programu zacházení se rozumí individuální a skupinová speciální pedagogická a psychologická působení vedená kompetentními zaměstnanci, zejména: a) Terapeutická (zejména sociální výcvik, psychoterapie, arteterapie, pohybová terapie) b) Sociálně právní poradenství c) Trénink zvládání vlastní agresivity Zájmovými aktivitami programu zacházení se rozumí nejrůznější formy individuální a skupinové zájmové činnosti organizované a vedené zaměstnanci s potřebným odborným vzděláním, které rozvíjí v souladu s účelem výkonu trestu schopnosti, vědomosti a sociální dovednosti odsouzených. Při nabídce alternativ programu zacházení je věznice povinna vyuţívat co nejširší škálu forem, metod a prostředků, které vyţadují aktivní přístup odsouzených a obsahují prvky sebeobsluhy. Programy zacházení s jednotlivými odsouzenými schvaluje ředitel věznice nebo jeho zástupce. 38

Pokud si odsouzený nezvolí některou z navrţených alternativ programu zacházení, zúčastní se minimálního programu stanoveného vnitřním řádem. Jeho základ tvoří pracovní aktivity odpovídající zdravotnímu stavu odsouzeného. Naplnění cíle programu zacházení jednotlivého odsouzeného se hodnotí v pravidelných termínech. Při hodnocení se program zacházení aktualizuje v souladu s vývojem osobnosti odsouzeného a změnami v jeho chování a jednáni. Hodnocení úspěšnosti plnění programu zacházení projednají zaměstnanci oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu) s odsouzeným, odsouzený se na aktualizaci programu zacházení podílí. Programy zacházení jsou zpravidla vyhodnocovány jednou: a) Za měsíc ve věznici pro mladistvé b) Za dva měsíce ve věznici s dohledem a dozorem a ve výstupních odděleních věznic s ostrahou a se zvýšenou ostrahou c) Za tři měsíce ve věznici s ostrahou d) Za šest měsíců ve věznici se zvýšenou ostrahou Aktualizací programu zacházení je i zařazení do minimálního programu zacházení či přechod do individuálního programu zacházení. Kromě aktivit uvedených v programu zacházení můţe odsouzený v době vymezené vnitřním řádem uspokojovat své potřeby a) Vyuţíváním knihovny věznice b) Odběrem tisku, knih a publikací c) Podílem na vydávání vlastního časopisu odsouzených d) Sledováním rozhlasových a televizních pořadů e) Účastí na dalších aktivitách vzdělávání a zájmové činnosti zprostředkovaných věznicí

39

2.7.5

Vzdělávání

Vzdělávání odsouzených je legislativně upraveno v zákoně č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. Věznice zajišťuje vytváření podmínek pro to, aby si odsouzení mohli zvyšovat svoji pracovní kvalifikaci a rozšiřovat si svoji všeobecnou informovanost. Dále se vychází z vyhlášky č.345/1999 Sb., řád výkonu trestu odnětí svobody, kde jsou přesně specifikovány vzdělávací aktivity: a) vzdělávání organizované či realizované středním odborným učilištěm, učilištěm a odborným učilištěm, b) vzdělávání vedené či kontrolované zaměstnanci oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu), c) vzdělávání v korespondenčních kursech a v síti základních, středních, vyšších odborných nebo vysokých škol České republiky. Dalšími zákony, jimiţ se řídí vzdělávání odsouzených, jsou zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, zákon č. 106/1999 Sb. , o svobodném přístupu k informacím a vyhláška č. 109/1994 Sb. – Řád výkonu vazby. Výuka v podmínkách výkonu trestu je velmi náročná a vyţaduje individuální přístup pedagogů ke studujícím. Je třeba brát v potaz, ţe se budou vzdělávat odsouzení různých věkových kategorií a na různých úrovních předchozích znalostí. Odsouzení mají moţnost se vzdělávat ve Středním odborném učilišti, které organizuje, provádí a kontroluje: - výuku odsouzených v učebních oborech - výuku odsouzených ve zvláštních učebních oborech - externí studium - základy všeobecného vzdělávání v rozsahu 1.-4. ročníku základní školy, popř. zvláštní školy - základy všeobecného vzdělávání v rozsahu 5.-8. ročníku základní školy, popř. zvláštní školy - kurzy ke zvýšení nebo rozšíření kvalifikace v dělnických profesích.

40

Odsouzení vyuţívající k doplnění vzdělání střední odborné učiliště mají moţnost výběru z různých učebních oborů a vzdělávacích kursů. Po úspěšném absolvování obdrţí absolvent vysvědčení nebo osvědčení, z něhoţ není patrno, ţe bylo nabyto ve výkonu trestu odnětí svobody. Ve věznicích, kde nejsou zřízena školská vzdělávací střediska, organizuje vzdělávání vedoucí výkonu trestu. Ve všech věznicích jsou pak jmenováni pracovníci odpovídající za oblast vzdělávání. Dle zájmu odsouzených a technických a personálních moţností věznic se organizují jazykové kursy, kursy obsluhy PC, kursy právního minima, společenského chování apod. Po dohodě vedení věznice s příslušnou školou lze rovněţ zařídit různé formy dálkového vzdělávání. Pokud mají odsouzení zájem si doplnit vysokoškolské vzdělání, můţe jim to Vězeňská sluţba umoţnit tím, ţe sepíše dohodu o vzdělávání s jakoukoliv universitou či vysokou školou v České republice.

2.8 Adaptace v podmínkách Věznice Karviná Věznicí, kterou jsem si vybral pro svou bakalářskou práci, je Věznice Karviná a to právě z toho důvodu, ţe v ní jiţ více neţ dvanáct let pracuji a za tu dobu jsem měl moţnost poznat aplikaci dále uvedené metody zacházení v praxi a jejich konkrétní pouţívání. Přínosné pro mne bylo i to, ţe jsem měl a mám moţnost sledovat činnost odborných pracovníků, kteří se celé problematice věnují a v neposlední řadě byl pro výběr zrovna této věznice fakt, ţe velmi dobře znám celé vězeňské prostředí.

2.8.1 Charakteristika Věznice Karviná Historie Věznice Karviná sahá hluboko do minulosti. První zmínka o šatlavě ve Fryštátě, jak se tehdy Karviná úředně jmenovala, je z doby Rakousko – Uherské monarchie. Ke stavbě věznice došlo v letech 1915 – 1916 v době 1. světové války. V roce 1918 převzala věznici Justiční správa ČR, ale v roce 1954 došlo vlivem centralizace ke zrušení věznice 41

v Karviné. Věznice byla znovu otevřena aţ v listopadu 1958, kdy v ní slouţilo jen 13 příslušníků v podmínkách naprosto nedostatečného materiální ho vybavení. Byl nedostatek kanceláří, cely byly vytápěné z chodeb kamínky na tuhá paliva. O vytápění cel se v převáţné míře starali příslušníci vykonávající sluţbu na stráţním stanovišti cel. Sluţba bez vybavení a v zimě na chodbách plných kouře a uhelného prachu znamenala nelehký úkol. V období let 1960 – 1970 fungoval v Karviné také Nápravně výchovný ústav, kde bylo umístěno cca 500 odsouzených, kteří pracovali v blízké panelárně. Rok 1963 znamená celkovou reorganizaci věznice. Ze samostatné Věznice Karviná se stává pobočka Věznice Ostrava. Počet příslušníků se sniţuje z 27 na 19, přičemţ se počítá se stavem obviněných 40 – 50 osob. V roce 1967 začíná generální oprava věznice a zahrnuje výměnu kanalizace, sociálních zařízení, poloţení parket, vybudování nového vchodu. Roky 1970 – 1973 přinášejí další rekonstrukce a přístavby (vycházkové dvory, stráţní stanoviště, kanceláře, výměna elektroinstalace, sedací WC na celách byly vyměněny za sedací mísy, zabudování umyvadel, výměna slamníků za kovové postele s molitanovými vloţkami, výměna dřevěných ocelových dveří za kovové, apod.) Léta 1977 – 1978 jsou důleţitá tím, ţe opětovně vzrostl početní stav obviněných, který v některých měsících činil aţ 140 osob. V roce 1981 jiţ počet obviněných dosáhl 160, ale vlivem opětovné centralizace došlo dne 30.6.1984 ke zrušení pobočky Věznice Ostrava v Karviné. V listopadu roku 1993 je Věznice Karviná znovu otevřena jako pobočka Vazební věznice Ostrava a v červnu roku 1995 je z důvodu plánované rekonstrukce a dostavby justičního areálu Věznice Karviná opět uzavřena. Od roku 1995 do dubna 1997 proběhla rekonstrukce a dostavba objektu věznice. Dne 29.4.1997 byli do objektu Věznice Karviná eskortování první vězni. Objekt Karviná se stává pobočkou Vazební věznice Ostrava. K osamostatnění objektu Vazební věznice Karviná dochází 1.1.1998. Celková normová motivací kapacita byla stanovena na 213 míst, z toho pro výkon vazby 185 míst (40 pro mladistvé) a 28 míst pro výkon trestu odnětí svobody.

42

V srpnu roku 2000 byla celková normová kapacita vzhledem ke zřízení ubytovny pracovně nezařaditelných odsouzených přehodnocena na 209 míst, z toho pro výkon vazby 119 míst (40 pro mladistvé) a 90 míst pro výkon trestu odnětí svobody. V souvislosti se zřízením specializovaného oddělení odsouzených trvale pracovně nezařaditelných v typu věznice se zvýšenou ostrahou (kapacita 13 odsouzených), byla v listopadu 2001 celková ubytovací kapacita upravena na 207 míst, přičemţ pro výkon vazby bylo určeno 103 míst a pro odsouzené bylo vyčleněno 104 míst. S ohledem na změnu trestních předpisů došlo na přelomu let 2001 a 2002 k razantnímu sníţení počtu obviněných ve Vazební věznici Karviná aţ na 60 obviněných. V návaznosti na rozhodnutí generálního ředitelství o zvýšení normové ubytovací kapacity na 1 vězně (4 m2) byla k 1.12.2002 celková ubytovací kapacita upravena na 200 osob, z toho 98 pro výkon vazby a 102 pro výkon trestu odnětí svobody. Nařízením ministra spravedlnosti se ke dni 1.5.2002 mění Vazební věznice Karviná na Věznici Karviná. Ve Věznici Karviná nadále funguje oddělení výkonu vazby. Oddělení výkonu vazby a trestu se mění na oddělení výkonu trestu a vazby. V souvislosti s výše uvedenou změnou došlo k přehodnocení celkové ubytovací kapacity na 200 vězňů. Ve Věznici Karviná jsou po organizačních a stavebních úpravách vytvořeny podmínky pro umístění 60 obviněných ve výkonu vazby, vč. mladistvých, 101 odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody v typu věznice s dozorem a 39 odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody trvale pracovně nezařaditelných v typu věznice se zvýšenou ostrahou. Zbytek ubytovací kapacity tvoří cely krizového oddělení, přijímacího oddělení výkonu trestu a přijímacích cel výkonu vazby, nástupního a výstupního oddělení výkonu trestu, cela samovazby, nemocniční cela a cely pro přechodné umístění odsouzených z jiných věznic pro potřeby orgánů činných v trestním řízení. V roce 2003 došlo opětovně k celkové změně ubytovací kapacity věznice, která činila celkově 131 míst, z toho 49 míst bylo určeno pro výkon vazby obviněných a 82 míst pro výkon trestu odnětí svobody u odsouzených. Koncem roku 2003 byla dokončena výstavba specializovaného oddělení pro výkon trestu imobilních odsouzených zařazených do typu věznice se zvýšenou ostrahou. Na toto oddělení jsou umísťování odsouzení, kteří jsou omezeni pohybem natolik, ţe jejich handicap neumoţňuje jejich umístění ve standardních podmínkách ubytování. Toto 43

oddělení se stalo součástí specializovaného oddělení pro odsouzené trvale pracovně nezařaditelné a je určeno pro 3 odsouzené. Na základě hlavních úkolů Vězeňské sluţby ČR na rok 2004 byl do konce měsíce června roku 2004 vymístěn z Věznice Karviná výkon vazby a byla zřízená specializovaná oddělení pro výkon trestu odsouzených dospělých muţů s mentální retardací ve věznici se zvýšenou ostrahou a pro výkon trestu odsouzených trvale pracovně nezařaditelných. Veškeré stavební úpravy, které byly nutné pro zřízení těchto oddělení byly dokončeny závěrem listopadu roku 2004.

V současnosti je Věznice Karviná profilována jako věznice se zvýšenou ostrahou. Odsouzení muţi jsou dále dle rozhodnutí Generálního ředitelství Vězeňské sluţby ČR umístěni do těchto oddělení: 1. Oddělení pro výkon trestu odsouzených s dozorem 2. Oddělení pro výkon trestu s ostrahou 3. Specializované oddělení pro odsouzené trvale pracovně nezařaditelné se zvýšenou ostrahou 4. Specializované oddělení pro imobilní odsouzené trvale pracovně nezařaditelné se zvýšenou ostrahou 5. Specializované oddělení pro odsouzené s mentální retardací se zvýšenou ostrahou 6. Oddělení pro výkon doţivotního trestu se zvýšenou ostrahou se zesíleným technickým zabezpečením Současná ubytovací kapacita odsouzených činí 179. Ve Věznici Karviná bylo k 1.1.2010 zaměstnáno 141 zaměstnanců, z toho 81 příslušníků a 60 občanských zaměstnanců.16 Vedení věznice klade velký důraz na vzdělávání zaměstnanců, a to nejen v kurzech organizovaných Institutem vzdělávání Vězeňské suţby České republiky, ale zajišťovaných i mimo vězeňskou sluţbu. Celá řada zaměstnanců si doplňuje vzdělání na vysokých školách. Mimořádná pozornost je věnována také péči o zaměstnance v jejich volném čase. S vyuţitím prostředků z fondu kulturních a sociálních potřeb věznice organizuje kulturní a 16

www.vscr.cz/veznice-karvina-77/zakladni-inforamce-610/zakladni-informace-o-veznici-5825

44

sportovní akce, jsou pořádány tuzemské i zahraniční rekreace a zájezdy nejen pro zaměstnance, ale i pro jejich rodinné příslušníky. Věznice rovněţ spoluorganizuje zimní a letní dětské tábory pro děti svých zaměstnanců.

45

Organizační schéma Věznice Karviná17

Ř editel věznice

S am ostatný referát personální

S lužební zástupce

O ddělení vězeňské a justiční stráže

Ekonom ické oddělení Sam ostatný referát správní

S trážní sm ěny

Sam ostatný referát prevence a stížností

E skortní sm ěna

Zdravotnické středisko

D opravní referát

Technik PO a BP

O ddělení výkonu trestu

Asistentka

O ddělení logistky R eferát stravování a výživ y R eferát stavební R eferát M TZ a služeb R eferát TaZT Sam ostatný referát inform atiky Kaplan Ekolog

17

www.vscr.cz/veznice-karvina-77/zakladni-informace-609/

46

Odsouzení určení generálním ředitelstvím Vězeňské sluţby České republiky k výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Karviná jsou umístěni na celu nástupního oddělení. Během pobytu na cele nástupního oddělení, jehoţ délka se určuje individuálně a zpravidla nepřevýší dva týdny, zpracují určení odborní zaměstnanci komplexní zprávu o odsouzeném, včetně návrhu programu zacházení s odsouzeným a odsouzený se podrobně seznámí s obsahem Zákona č.169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, s Vyhláškou č. 345/199 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu a odnětí svobody, Vnitřním řádem pro odsouzené a s prostředím, ve kterém bude trest vykonávat. Po splnění těchto úkonů se odsouzený zpravidla do tří dnů předvolá před odborné zaměstnance, kteří s ním projednají obsah programu zacházení a určí vychovatele, jemuţ je svěřen do péče. Následně je dle rozhodnutí ředitel věznice umístěn na ubytovnu odsouzených. Do Věznice Karviná mohou být k dalšímu výkonu trestu odnětí svobody odsouzení také přemístěni z jiné věznice na vlastní ţádost, z důvodu organizačních změn, bezpečnostních důvodů nebo k naplnění účelu výkonu trestu odnětí svobody (na specializované oddělení.) Ve věznici fungují v rámci zajišťování výkonu trestu odnětí svobody dvě ubytovny odsouzených muţů zařazených do věznice s dozorem a specializované oddělení trvale pracovně nezařaditelných odsouzených v typu věznice se zvýšenou ostrahou. Na ubytovně D-3 vykonávají trest odsouzení, vybraní na základě stanovených kritérií. Všichni odsouzení zařazeni na této ubytovně jsou pracovně zařazeni a zajišťují reţijní práce důleţité pro chod věznice (např. kuchyně, knihovna, rozvoz stravy odsouzeným, výdej stravy v civilní jídelně). Ubytovna má otevřený charakter, k čemuţ slouţí prostorné světnice a přilehlá kulturní místnost, kuřárna, kuchyňka a kompletní sociální zařízení. Další oddělení pro odsouzené zařazené k výkonu trestu odnětí svobody do věznice s dozorem je zřízeno jako ubytovna F-4. Na této ubytovně vykonávají trest odnětí svobody odsouzení, z nichţ část je pracovně zařazena u soukromých subjektů nebo se podílejí na zabezpečování pomocných reţijních prací (dílny, sklad, úklid). Ubytování je řešeno stejným způsobem jako na ubytovně D-3. Dle nařízení Generálního ředitelství Vězeňské sluţby č. 43/2004, kterým se stanovují pravidla pro zřizování a činnost specializovaných oddělení zejména s poruchami duševními a poruchami chování, byla ve věznici Karviná zřízena čtyři specializovaná oddělení pro specifické skupiny odsouzených.

47

Dělíme je : SONO - specializované oddělení pro trvale pracovně nezařaditelné odsouzené se zvýšenou ostrahou SOMR - specializované oddělení pro odsouzené se sníţenou mentální úrovní se zvýšenou ostrahou IMOBILNÍ - oddělení pro imobilní odsouzené se zvýšenou ostrahou Oddělení pro výkon doţivotního trestu Oddělení pro výkon trestu s ostrahou

Specializované oddělení pro trvale pracovně nezařaditelné odsouzené v typu věznice se zvýšenou ostrahou je určeno pro výkon trestu odnětí svobody odsouzených starších 60 let, invalidních a odsouzených, jejichţ zdravotní stav neumoţňuje trvale pracovní zařazení. Jedná se především o odsouzené s dlouhodobými tresty za spáchání závaţných trestných činů, jako jsou vraţdy, loupeţná přepadení, těţká ublíţení na zdraví, znásilnění a pohlavní zneuţívání. Jsou zde rozděleni např. dle Nařízení Generálního ředitelství č. 82/2006 na moţné pachatele násilí, osoby se sníţenou mentální úrovní, osoby se sníţenou tělesnou hmotností.

Oddělení SOMR bylo obsazeno odsouzenými, u nichţ byla zjištěna mentální retardace dle Světové zdravotnické organizace nebo jejichţ úroveň se pohybuje v pásmu slaboduchosti. Rovněţ se jedná o odsouzené, kteří byli odsouzeni za spáchání závaţné trestné činnosti ke dlouhodobým trestům.

IMOBILNÍ oddělení ve věznici Karviná bylo zřízeno pro tři odsouzené ve zvýšené ostraze. V současné době je obsazeno třemi odsouzenými rovněţ za spáchání závaţné trestné činnosti ke dlouhodobému trestu odnětí svobody.Toto oddělení je vybaveno speciálním zařízením vhodné ke kaţdodennímu uţívání těchto handicapovaných skupin odsouzených.

48

ODDĚLENÍ VÝKONU DOŢIVOTNÍHO TRESTU 1) Vnitřní řád věznice, jakoţ i obsah a forma zacházení s odsouzenými k doţivotnímu trestu musí přihlíţet téţ k povaze tohoto trestu a nebezpečnosti odsouzených, kterým je trest uloţen. 2) Návštěvy, vycházky a výkon kázeňských trestů probíhá zpravidla odděleně od ostatních odsouzených. 3) Odsouzenému k doţivotnímu trestu nelze přerušit výkon trestu nebo mu udělit kázeňskou odměnu spočívající v povolení dočasně opustit věznici v souvislosti s návštěvou nebo s programem zacházení. 4) Odsouzení k doţivotnímu trestu jsou ubytováni zpravidla po jednom.

Mezi hlavní metody adaptace na vězeňské prostředí ve Věznici Karviná patří zaměstnávání a programy zacházení, vzdělávání pouze okrajově.

2.8.2 Zaměstnávání Odsouzení splňující stanovená kritéria jsou pracovně zařazováni na vnitřní pracoviště v reţii věznice nebo vnější pracoviště cizích zaměstnavatelských subjektů. Zde se podílejí mj. na rekultivaci krajiny Karvinska a Ostravska, zasaţené důlní a průmyslovou činností. V rámci brigádnické činnosti se odsouzení podílejí na údrţbě výsadby v atriu Okresního soudu Karviná, provedli dokončovací práce v mateřské školce nebo zazimovací práce v ubytovacím zařízení, které vyuţívají k rekreaci i zaměstnanci věznice.

Ve Věznici Karviná jsou realizovány tyto formy zaměstnávání odsouzených: 1. vnitřní reţie věznice 2. cizí podnikatelské subjekty 1)

Zaměstnávání odsouzených ve vnitřní reţii

Odsouzení zařazení na pracoviště ve vnitřní reţii Věznice Karviná vykonávají tak jako v jiných věznicích, tradiční pracovní činnosti spojené se zajištěním běţného chodu 49

věznice. Je třeba zdůraznit, ţe odsouzení na svých pracovních místech nahrazují civilní zaměstnance, kteří by na těchto místech byli zapotřebí v jiných pracovních sektorech, kde není moţno odsouzené zaměstnávat. Pohybují se po objektu věznice, přicházejí do styku se zařízením a materiálem věznice. Je proto třeba dbát, aby odsouzení zařazovaní na pracoviště vnitřní reţie byli prověřováni a vybíráni tak, aby se předcházelo poškození a zcizení majetku věznice. Je třeba se rovněţ zaměřit na specializaci odsouzených. Dlouhodobě přetrvává nedostatek vyučených odsouzených zejména pak kuchařů, krejčích, zámečníků, zedníků, natěračů a podobných profesí vyuţitelných v dílnách. Ve Věznici Karviná je zařazeno v současné době 45 odsouzených a to na těchto pracovištích:

-

Kuchyň vězeňská

Zde je zařazeno 17 odsouzených, kteří pracují ve dvou směnách. V kaţdé směně jsou zařazeni dva tzv. ,,snídaňáři“, kteří připravují snídaně. Jeden odsouzený zpracovává zeleninu (škrábáním, krájením) a podílí se na příjmu potravinářského zboţí. Čtyři odsouzení pracují jako pomocné síly. Odsouzený, který je určen na úklid kuchyní, pracuje dle potřeby v obou směnách. Pracovní doba: 7.30 – 12.45 a 14.45 – 19.30, snídaňáři pracují od 3.00 – 8.00 a 8.30 – 10.30. -

Kuchyň zaměstnanců

Na tomto pracovišti jsou nyní zařazeni čtyři odsouzení, všichni působí jako pomocné síly. Dva z nich roznášejí odpoledne stravu v jídelně zaměstnanců. Ve všední dny je pracovní doba odsouzených 7.00 – 10.00 a 10.30 – 14.30, v soboty a neděle pracují pouze do 13.30 hodin. -

Intendanční sklad

V intendančním skladu je zařazeno šest odsouzených jako pomocné síly a zajišťují výdej prádla,

výměnu

prádla,

příjem

a

propuštění

odsouzených,

výměnu

ručníků

v administrativní časti věznice a běţný úklid pracoviště. Jeden odsouzený zajišťuje opravy ústavního prádla na šicím stroji. Pracovní doba odsouzených je ve skladu od 7.00 – 12.00 a 3.00 – 15.00.

50

-

Knihovník - holič

Pracovní doba knihovníka nevyhovovala a proto byla koncem roku 2008 upravena tak, aby stříhání odsouzených mohlo probíhat v neděli a v úterý odpoledne, kdy mají dozorci větší prostor pro navádění odsouzených. V současné době je pracovní doba knihovníka následující:

-

Pondělí :

9.00 – 12.00 a

13.00 – 15.00

Úterý :

volno

13.00 – 18.00

Středa :

9.00 – 12.00 a

volno

Čtvrtek :

9.00 – 12.00 a

13.00 – 15.00

Pátek :

volno

volno

Sobota:

volno

volno

Neděle :

9.00 – 12.00 a

13.00 – 18.00

a

Údrţbářská dílna

Na práce v údrţbářské dílně jsou přiděleni dva odsouzení. Oba pracující odsouzení vykonávají činnosti ve všech profesích dle potřeby, coţ umoţňuje bezproblémové odstraňování poruch a běţných oprav ve věznici vţdy pod vedením občanského pracovníka údrţby. Pracovní doba na tomto pracovišti je od 7.00 – 12.00 a 13.00 – 15.00 -

Úklid

Úklidové práce v objektu věznice provádí šest odsouzených. Vzhledem k rozsáhlému prostoru vykonávají odsouzení úklidovou činnost bez dohledu, pouze s kaţdodenní namátkovou kontrolou. Odsouzení mají dělenou pracovní dobu z důvodu úklidu chodeb a schodišť po pracovní době. -

Rozvoz stravy

Šest odsouzených, kteří jsou zařazeni na tomto pracovišti, vykonává pomocné práce při výdeji stravy pro odsouzené. Odsouzení pracují pouze 3 hodiny denně. Rozpis směn je pro 51

ně připraven tak, aby vţdy mohli čerpat stanovené volno v týdnu a aby byl zabezpečen provoz při eskortách a při pracovní neschopnosti. Pracují vţdy v době výdeje stravy a to cca od 6.00 – 7.00, 12.00 – 13.00 a 18.00 – 19.00 -

Pomocní ošetřovatelé imobilních

Zde jsou zařazeni momentálně tři odsouzení, kteří imobilním pomáhají při hygieně, při příjímání stravy, při péči o lůţko, vyprazdňování, transportu a na celém oddělení zabezpečují úklid. Na tomto pracovišti je pracovní doba 10 hodin. Odsouzení pracují vţdy jeden den a dva dny mají volno. Pracovní doba je od 6.30 – 10.30, 11.30 – 15.45 a 17.15 – 19.00

Na všech pracovištích je maximálně vyuţívaná pracovní doba. Jsou dodrţovány přestávky na jídlo a oddech, kaţdý vedoucí pracoviště dbá na to, aby byla dodrţena doba nepřetrţitého odpočinku v týdnu. Kontrola je prováděna při vyhodnocování pracovních výkazů odsouzených. Zařazovat odsouzené na pracoviště vnitřní reţie se daří průběţně tak, aby nebyly sníţeny stavy na jednotlivých pracovištích.

2)

Zaměstnávání odsouzených u cizích podnikatelských subjektů

V současné době spolupracuje Věznice Karviná s firmami TALPA RPF s.r.o. Ostrava, s firmou PRO DRINKS Chotěbuz a s firmou TRESTLES Dětmarovice. TALPA RPF s.r.o Ostrava (dříve OKD a.s., Rekultivace Havířov) spolupracuje s Věznicí Karviná dlouhodobě. Spolupráce je vţdy při jednáních se zástupci TALPY hodnocena velmi kladně. V současné době je na tomto pracovišti zařazeno 10 odsouzených. Firma PRO DRINKS spol. s.r.o. Chotěbuz zaměstnává jednoho odsouzeného celoročně. Na pracoviště dojíţdí samostatně autobusem. Odsouzený zde pracuje pouze na ranní směně. Odsouzený provádí sezónní práce na úpravách tenisových kurtů. Firma TRESTLES a.s. Dětmarovice začala odsouzené zaměstnávat v říjnu 2008. Z důvodu nedostatku zakázek byla spolupráce v období březen aţ červen 2009 pozastavena, ale od července 2009 se spolupráce znovu obnovila. Odsouzení pracují při navěšování materiálu

52

na lakovací lince. Dva měsíce rovněţ byli odsouzení zaměstnáni uvnitř věznice (nafukování a montáţ koleček). V současné době jsou zaměstnáni čtyři odsouzení. Udrţení současné hranice zaměstnávání odsouzených osob je věnováno maximální úsilí a tato oblast patří mezi priority řízení Věznice Karviná. Pro navýšení procenta zaměstnanosti jsou i nadále udrţovány dělené směny. Zaměstnanost rovněţ navyšují tzv. „práce pro věznici bez nároku na odměnu“. Odsouzení, kteří nejsou pracovně zařazeni, jsou vyuţíváni v rámci brigád zejména při údrţbě vycházkových dvorů a prostor objektu C. U těchto odsouzených jsou směny v současné době pečlivě vykazovány a navyšují tak procento zaměstnanosti. Odsouzení jsou při nástupu do práce vybaveni pracovním oděvem a pracovní obuví. Na všech pracovištích jsou pracovní oděvy a pomůcky pouţívány. Kontrolu provádějí zejména vedoucí jednotlivých pracovišť. Rovněţ namátkové kontroly prováděné na jednotlivých pracovištích potvrzují tuto skutečnost. Procento zaměstnanosti se navyšuje zejména v letních a jarních měsících, kdy práce odsouzených vyuţívá firma TALPA RPF s.r.o. Ostrava k venkovní rekultivaci. Procento zaměstnanosti odsouzených ve Věznici Karviná převyšuje republikový průměr, kdy za leden 2010 byla průměrná zaměstnanost 61,59 %, přičemţ procento zaměstnanosti ve Věznici Karviná je 81,33 %.18 Z uvedeného srovnání je vidět, ţe odsouzení mají zájem pracovat, problémem je však nedostatek pracovních příleţitostí a obava podnikatelů z pracovních výsledků odsouzených.

2.8.3 Programy zacházení Programy zacházení s vězni koncipují odborní zaměstnanci podle individuálních zvláštností odsouzených. U odsouzených v dozoru jsou posuzovány jejich pracovní zkušenosti z občanského ţivota, finanční závazky (např. vyţivovací povinnost), trestní minulost. 18

Interní informace Věznice Karviná – oddělení logistiky

53

Odsouzení v jednotlivých odděleních jsou zařazeni podle vnitřní diferenciace do tří skupin (terapeutické skupiny). Tyto skupiny jsou sestaveny na základě zvyšujících se nároků na odpovědnost odsouzeného. Čím větší odpovědnost odsouzený přijímá a plní v maximální míře všechny své povinnosti, tím mu je dle zařazení umoţněno uţívání většího rozsahu výhod.

1.diferenciační skupina Zde jsou zařazováni odsouzení, kteří dlouhodobě, aktivně a v maximální míře plní všechny své povinnosti stanovené pevným terapeuticko – výchovným programem, nedopouštějí se kázeňských přestupků a udrţují pozitivní vztahy s ostatními odsouzenými. Sloţky programu zacházení: -

Pracovní činnost – úklid přidělených úseků, kvalita práce bude hodnocena dle bodového systému

-

Účast na speciálně výchovných aktivitách, minimálně 6 hodin týdně kromě účasti na komunitě, která je povinná

-

Účast ve vzdělávacích aktivitách minimálně 3 hodiny týdně

-

Účast v zájmových aktivitách minimálně 3 hodiny týdně

Motivační činitelé: -

V moţnosti podání návrhu ředitele věznice na přeřazení do ostrahy

-

V moţnosti volného pohybu po ubytovně v době od 9.00 do 11.30 hod., od 13.00 do 18.00 hod. a od 19.00 do 20.00 hod.

-

V moţnosti povolení prodlouţeného sledování televize a to neděle – čtvrtek do 22 hod a pátek – sobota do 24 hod

-

V moţnosti uţívání nadstandardních osobních věcí – televize, walkman

-

V moţnosti zapojení se do výběrových zájmových aktivit: kurs historického filmu, play-station 54

-

V moţnosti rozšířené estetizace cel

2. diferenciační skupina Zde jsou zařazováni odsouzení, kteří v průběhu jednoho hodnotícího období v maximální míře zvládli program a povinnosti stanovené pro 3. diferenciační skupinu a příchozí z jiných věznic zařazeni do 2. diferenciační skupiny. V této skupině můţe být ponechán odsouzený, kterému byl uloţen podmíněný kázeňský trest. Sloţky programu zacházení: -

Pracovní činnost – úklid přidělených úseků, kvalita práce bude hodnocena dle bodového systému

-

Účast na speciálně výchovných aktivitách, minimálně 4 hodiny týdně kromě účasti na komunitě, která je povinná

-

Účast ve vzdělávacích aktivitách minimálně 2 hodiny týdně

Motivační činitelé: -

V moţnosti volného pohybu po ubytovně v době od 13.00 do 15.30 hod. a od 19.00 do 20.00 hod

-

V moţnosti prodlouţeného sledování televizního programu a to neděle – čtvrtek do 21.00 hod a pátek – sobota do 22 hod.

-

V moţnosti zapojení se do výběrových zájmových aktivit: kurs historického filmu, play-station

-

V moţnosti uţívání walkmana

3.diferenciační skupina Představuje základní diferenciační skupinu. Jsou do ní zařazováni odsouzení po nástupu do výkonu trestu, příchozí z jiných věznic se zařazením do 3. diferenciační skupiny a odsouzení, kteří neplní své povinnosti vyplývající z terapeuticko – výchovného programu nebo jej odmítají plnit nebo se dopouštějí kázeňských přestupků. 55

Základní omezení: -

V nemoţnosti volného pohybu po ubytovně

-

V moţnosti sledovat televizní program max. v rozsahu 3 hod. denně

-

Nemají moţnost účasti ve výběrových zájmových aktivitách

-

Není jim povolováno uţívání nadstandardních věcí

Sloţky programu zacházení: -

Odsouzeným je stanoven minimální program zacházení

-

K základním sloţkám programu zacházení patří sebeobsluţná činnost a úklidové práce na cele, úprava zevnějšku, hygiena (koupání) a úklid cely budou hodnoceny podle bodového systému

-

V rámci speciálně výchovných aktivit se uplatňují zejména motivační pohovory se specialisty oddělení výkonu trestu, je povinná účast na komunitě

V časech volného pohybu, jeţ jsou výše uvedené, u diferenciační skupiny č. 1 a č. 2 je povoleno vyuţívat kulturní místnost, která je na oddělení, pro společenské hry a sledování televize. Odsouzení si mohou zaţádat o prodlouţené sledování televize na sportovní přenosy, dokumenty a filmy. Jeden z odsouzených, tzv. barákový, napíše ţádost o prodlouţení sledování vychovateli a ten ji předá ke schválení. Ţádost musí nejprve doporučit speciální pedagog a poté schválit vedoucí oddělení výkonu trestu. Tyto časy jsou orientační, protoţe v pořadech jsou reklamy a někdy by se nepodařilo odsouzeným pořad dodívat. Proto píší vychovatelé do ţádosti, ţe dozorci oddělení výkonu trestu vykonávající sluţbu mohou tento čas upravit podle chování odsouzených na kulturní místnosti. Dozorci samozřejmě tento čas nemusí vţdy prodlouţit, mohou sledování televize i předčasně ukončit pro nevhodné chování odsouzených.

Přehled aktivit ve Věznici Karviná je velmi pestrý a zahrnuje různé obory. 1.

Sportovní aktivity: -

Sportovní hry

-

Netradiční sporty 56

-

Posilovna

-

Šipky

-

Stolní tenis

2.

Zájmové aktivity: -

Kurs přírodních zajímavostí

-

Play-station

-

Klub historického filmu a hudby

-

Společensko - kulturní seminář

-

Společenské hry

-

Sudoku

-

Hudební krouţek

-

Knihovna

-

Modelářský krouţek

-

Auto–moto krouţek

-

Šachový krouţek

3.

Vzdělávací aktivity: -

Neznalost zákona neomlouvá

-

Základy čtení a psaní

-

Základy práce na PC – začátečníci

-

Základy práce na PC - pokročilí

-

Anglický jazyk 57

-

Zeměpisný krouţek

-

Přírodní a společenské zájmy

-

Práce v keramickém ateliéru

-

Výuka psaní úředních dopisů

4.

Speciálně – výchovné aktivity: -

Zdravověda

-

Sociálně – právní poradenství

-

Hudebně – relaxační krouţek

-

Komunikace

-

Hry pro zvládání agrese a neklidu

-

Psychosociální poradenství

-

Fototerapie

-

Relaxační cvičení – psychowalkmany

-

Krouţek artetechnik

-

Správné kroky

-

Pohybově – relaxační program

-

Kurs sebepoznávání

-

Duchovní aktivity

-

Komunita

-

Rozvoj tvořivých dovedností

-

Projekt 213

58

5.

Pracovní aktivity: -

6.

Úklidové práce Oblast utváření vnějších vztahů:

-

Korespondence

-

Návštěvy

-

Besedy

Velmi zajímavý je Projekt 213. Tento projekt se snaţí pomocí různých nenásilných metod, speciálních technik, rozhovorů, exkurzí, videoprojekcí, přednášek a her působit na odsouzeného tak, aby změnil nesprávné postoje ke své trestné činnosti. Tento projekt se dále snaţí, aby byly zmírněny, případně odstraněny neurotické a jiné poruchy. Cílem je naučit odsouzeného chápat své prohřešky jako šanci k nápravě, podpořit zrání jeho osobnosti, podpořit přijetí jeho viny a trestu, podpořit jeho hlas svědomí a umoţnit narovnání se s obětí (např. formou omluvného dopisu, případně setkání). Projekt je veden odborným pracovníkem psychoterapeutickým výcvikem a je organizován ve skupinkách 3 – 10 odsouzených. Do věznice docházejí zástupci církví a náboţenských společností, kteří ve spolupráci s vězeňským kaplanem zajišťují duchovenskou sluţbu. Věznice spolupracuje s nestátními neziskovými organizacemi (Renarkon, Armáda spásy) i státními institucemi jako je Probační a mediační sluţba – středisko Karviná, sociální kurátoři, apod. Ve Věznici Karviná jsou rovněţ aplikovány individuální formy práce (krizové, ventilační, poradenské, informativní), diagnostická vyšetření, stanovování programu zacházení, vyšetření, individuální postupy, sociálně právní poradenství, rozpravy s duchovním, pracovní terapie. Největší zájem je o sportovní aktivity a play-station. O aktivity odsouzených se starají vychovatelé a odborní pracovníci, případně externisté. O všechny uvedené aktivity je mezi odsouzenými velký zájem, protoţe pomocí nich se mohou něčemu novému přiučit, případně se zdokonalit a v neposlední řadě strávit smysluplně volný čas.

59

2.8.4

Vzdělávání

V nabídce vzdělávacích aktivit je výuka angličtiny, základů práce na PC. Od podzimu roku 2008 je realizován program „Zastav se, zamysli se a změň se“ (3Z). Jedná se o resocializační program pro odsouzené. Program je realizován formou skupinových setkání, probíhajících vţdy o víkendu. Důvodem je snaha zapojit do programu i odsouzené, zařazené do zaměstnání. Hlavním cílem je odhalit rizikové faktory odsouzených, uvědomit si následky spáchané trestné činnosti. Tohoto programu se účastní ca 10 odsouzených. Program je odsouzenými hodnocen jako pozitivní a přínosný. Většina z nich získává motivaci ke změně dosavadního způsobu ţivota. Po absolvování obdrţí odsouzení certifikát o absolvování a závěrečnou zprávu s hodnocením. Pokud mají odsouzení ve Věznici Karviná zájem o vzdělávání na jakékoliv úrovni (doplnění základního vzdělání, středoškolské vzdělání, vysokoškolské vzdělání), jsou odborní pracovníci připraveni nabídnout celou škálu vzdělávacích kursů, případně zajistit studium na středních a vysokých školách.

60

3.

Probační a mediační služba (PMS)

K tomu, aby se člověk, kterému skončil výkon trestu a brzy se neocitl zpátky v nápravném zařízení, má napomoci probační a mediační sluţba, která mezi jiným, napomáhá návratu odsouzeného do všedního ţivota kaţdodenní činnosti. Nejpočetnější skupinou odsouzených, kteří do spolupráci s PMS vstupují, jsou ţadatelé o podmíněné propuštění. Činnost PMS se řídí Zákonem č. 257/2000 Sb., o probační a mediační sluţbě ze 14.července 2000.

„Namísto chápání spravedlnosti jako odplaty je moţné ji vnímat jako obnovu. Jestliţe kriminalita zraňuje, spravedlnost má napravovat křivdy a napomáhat uzdravení.“ Howard Zehr

Poslání Probační a mediační sluţby České Republiky: Probační a mediační sluţba usiluje o zprostředkování účinného a společensky prospěšného řešení konfliktů spojených s trestnou činností a současně organizuje a zajišťuje efektivní a důstojný výkon alternativních trestů a opatření s důrazem na zájmy poškozených, ochranu komunity a prevenci kriminality. Probační a mediační sluţba ČR představuje novou instituci na poli trestní politiky, vychází ze součinnosti dvou profesí – sociální práce a práva, zejména trestního. Vyváţeným propojením obou se vytváří nová multi-disciplinární profese v systému trestní justice.

Úkoly činnosti PMS: a) Obstarávání podkladů k osobě obviněného a jeho rodinnému i sociálnímu zázemí 61

b) Vytváření podmínek pro rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo pro schválení narovnání, zejména projednání a uzavření dohody mezi obviněným a poškozeným o náhradě škody nebo dohody o narovnání, případně podmínek pro další takové procesní postupy či tresty nespojené s odnětím svobody c) Vykonávání dohledu nad chováním obviněného v případech, kdy bylo rozhodnuto o nahrazení vazby probačním dohledem d)

Vykonávání dohledu nad chováním obviněného v případech, kdy byl dohled uloţen, sledování a kontrola obviněného v průběhu zkušební doby, v kontrole výkonu dalších trestů nespojených s odnětím svobody, včetně trestu obecně prospěšných prací, sledování výkonu ochranných opatření

e) Sledování a kontrola chování odsouzeného v průběhu zkušební doby v případech, kdy bylo rozhodnuto o podmínečném propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody

Cíle činnosti PMS: Integrace pachatele – Probační a mediační sluţba usiluje o začlenění obviněného, resp. pachatele do ţivota společnosti bez dalšího porušování zákonů. Integrace je proces, který směřuje k obnovení respektu obviněného k právnímu stavu společnosti, jeho uplatnění a seberealizaci. Participace poškozeného – Probační a mediační sluţba se snaţí o zapojení poškozeného do „procesu“ vlastního odškodnění, o obnovení jeho pocitu bezpečí, integrity a důvěry ve spravedlnost. Ochrana společnosti – Probační a mediační sluţba přispívá k ochraně společnosti účinným řešením konfliktních a rizikových stavů spojených s trestním řízením a efektivním zajištěním realizace uloţených alternativních trestů a opatření.

62

Definice probace: Probací se rozumí organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, obţalovaným nebo odsouzeným, kontrola výkonu trestů nespojených s odnětím svobody, včetně uloţených povinností a omezení, sledování chování odsouzeného ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, dále individuální pomoc obviněnému a působení na něj tak, aby vedl řádný ţivot, vyhověl soudem nebo státním zástupcem uloţeným podmínkám, a tím došlo k obnově narušených právních i společenských vztahů.

Definice mediace: Mediací se rozumí mimosoudní zprostředkování za účelem řešení sporu mezi obviněným a poškozeným. Jedná se o činnost směřující k urovnání konfliktního stavu vykonaného v souvislosti s trestním řízením. Mediaci lze provádět jen s výslovným souhlasem obviněného a poškozeného.

Moţnost mimosoudního řešení konfliktu – mediace, má široké uplatnění v trestní justici a je jedním z nástrojů řešení trestného činu a jeho následků mezi pachatelem a poškozeným. Mediace poskytovaná Probační a mediační sluţbou je bezplatná a zaloţená na souhlasu obou stran. Mediaci vede odborník na řešení konfliktů – mediátor, který jednání řídí, zachovává vstřícný a vyváţený přístup k oběma stranám a napomáhá jim nalézt řešení, nejen v oblasti náhrady škody, ale i vysvětlení, proč k trestnému činu došlo. Poškozenému mediace nabízí moţnost pochopení situace, okolností a zvyšuje pravděpodobnost rychlé náhrady škody. Obviněnému umoţňuje vyjádření omluvy poškozenému, vysvětlení svého jednání a odčinění důsledků spáchaného trestného činu. Mediace je provázaná s trestním řízením a její výsledky jsou v něm také zohledněny

Co je mediace v trestním řízení? Mediace je mimosoudní zprostředkování řešení trestního konfliktu mezi poškozeným a obviněným - pachatelem, za účasti třetí osoby - mediátora. Poskytuje oběma stranám moţnost vyjádřit své pocity, očekávání a potřeby, které vznikly v souvislosti s trestnou

63

činností. Současně umoţňuje domluvit se na rychlém a přijatelném způsobu náhrady škody. Účast na mediaci je pro obě strany dobrovolná.

Co můţe přinést mediace poškozenému? Poškozený má příleţitost vyjádřit a pojmenovat své potřeby a zájmy v souvislosti se zmírněním následků způsobených trestnou činností. Můţe získat důleţité informace vztahující se k trestnímu řízení a především k náhradě škody. Poškozenému mediace nabízí příleţitost „seznámit“ pachatele přímo s tím, co způsobil a domoci se tak nejen materiálního, ale i mezilidského narovnání své újmy. Co můţe přinést mediace obviněnému? Obviněný má příleţitost vyjádřit své potřeby, zájmy, ale také pojmenovat své povinnosti a přijmout odpovědnost v souvislosti s náhradou jím způsobených škod. V osobním jednání s poškozeným má obviněný „příleţitost“ dozvědět se, co vše svým jednáním způsobil. Můţe vysvětlit okolnosti svého jednání, omluvit se poškozenému a nabídnout přiměřenou náhradu škody. Výsledky mediačního jednání můţe státní zástupce (soudce) zohlednit ve svém rozhodnutí. Můţe například zastavit trestní stíhání nebo navrhnout či schválit další alternativní opatření či sankci. V případě zastavení trestního stíhání nemá rozhodnutí státního zástupce nebo soudce za následek evidenci trestní věci v rejstříku trestů. Které případy jsou vhodné k mediaci? 1. majetková kriminalita, tj. trestné činy krádeţe, neoprávněné uţívání cizí věci, podvody apod. 2. trestné činy z nedbalosti 3. trestné činy v dopravě 4. trestné činy proti rodině, ţivotu a zdraví, narušující občanské souţití tj. výtrţnictví, ublíţení na zdraví, rvačka, zanedbání povinné výţivy, apod. 5. provinění spáchané mladistvými (osobami ve věku od 15 do 18 let)

64

Jak probíhá mediační jednání? Má podobu setkání obviněného s poškozeným za účasti mediátora, který plní roli nestranného prostředníka. Společnému jednání obvykle předcházejí individuální rozhovory s poškozeným a obviněným. Smyslem a účelem mediačního jednání je přispět ke zmírnění následků trestného činu pro poškozeného a motivovat obviněného k převzetí odpovědnosti za škody, které svým jednáním způsobil. Mediátor vyváţeným přístupem umoţňuje oběma stranám, aby vyjádřily své názory, potřeby a zájmy v rámci daného trestního případu.

65

Závěr V rámci této bakalářské práce jsem se snaţil nastínit moţnosti, kterými napomáhá současná legislativa při adaptaci odsouzených na vězeňské prostředí. Z poznatků, které jsem získal při tvorbě této bakalářské práce, je vidět, ţe moţností, které mohou odsouzeným napomoci v přizpůsobení se vězeňskému prostředí a zvládnutí souţití se spoluvězni a vězeňským personálem, je spousta. Záleţí tedy na kaţdém jednotlivci, jak vyuţije moţností, které jsou mu nabízeny ve svůj prospěch, v obohacení sebe sama, k získání nových znalostí, zkušeností a dovedností. Některé metody adaptace napomáhají odsouzeným poznat a rozeznat, co je pro společnost akceptovatelné a co ne, co je přípustné, co je zakázané. Je třeba si uvědomit, ţe velká část odsouzených pochází z rodin, které jim nevštípily základy slušného chování a jednání. Rovněţ jim chybí jakékoliv soucítění s ostatními lidmi, často si neuvědomují důsledky svého protiprávního jednání. Právě zde se nabízí prostor pro sociální pracovníky a odborné specialisty, kteří mají moţnost na odsouzené v průběhu trvání výkonu trestu, v rámci svých moţností, působit. Jelikoţ jiţ delší dobu pracuji jako dozorce a kaţdodenně trávím spoustu času s odsouzenými, vím, jak velkou roli v adaptaci kaţdého z nich hraje jeho aktivní přístup, jeho charakter, jeho povahové vlastnosti. Je velmi obtíţné tyto odsouzené přesvědčit, ţe navzdory tomu, ţe se z jakéhokoliv důvodu ocitli ve vězení, mají lidé, kteří se o ně starají a kteří na ně působí, snahu jim nabídnout pomocnou ruku, pomoci jim zvládnout pobyt ve vězení a ulehčit jim vstup do normálního ţivota. Pokud se to podaří byť jen u jednoho člověka, nebylo veškeré úsilí a námaha zbytečná.

66

Pouţitá literatura: 1. Ing. Jeřábek, Milan : Formy zaměstnávání vězněných osob, Sborník referátů z mezinárodní konference“Evropské vězeňské systémy“, vydalo GŘ VS ČR, Praha 2004, ISBN:80-239-3645-X Tištěné časopisy: 2. Časopis Historická penologie č.3/2005 – Vývoj situace ve vězeňství po 17. listopadu 1989, str. 2 - 3 3. JUDr. Karabec, Zdeněk, CSc. ; PhDr. Blatníková Šárka: K problematice dlouhodobých trestů odnětí svobody, časopis Kriminalistika, č. 3 /2004 4. PhDr. Mařádek, Vladimír : „Krize v krizi“ a její výskyt ve vězeňském prostředí, časopis České vězeňství, č. 1/1995, str. 8 - 15 Zákony: 5. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb. - Ústava České republiky 6. Zákon č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod 7. Zákon č. 140/1961 Sb. - Trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 8. Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů 9. Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů 10. Zákon č. 257/2000 Sb., o probační a mediační sluţbě, ve znění pozdějších předpisů 11. Zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské sluţbě a justiční stráţi České republiky, ve znění pozdějších předpisů 12. Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává Řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů 13. Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č.10/2000 Sb., o sráţkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí sráţkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů 14. Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů

67

Internet: 15. www.vscr.cz 16. www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/historie-104/historie-vezenstvi 17. www.vscr.cz/veznice-karvina-77/zamestnavani-odsouzenych-306/ 18. www.vscr.cz/generální-reditelstvi-19/zakladni-informace-4/zamestnavani-avzdělavani-odsouzenych-6126 19. www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/zakladni-informace-4/cile-a-poslani-vs-cr6124 20. www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/zakladni-informace-4/mapa-veznicvazebnich-veznic-a-detencnich-ustavu-cr-5401 21. www.vscr.cz/karvina 22. www.helcom.cz/download/sborniky/vezenstviOSI2005/monitoring.doc 23. www.vscr.cz/veznice-karvina-77/zakladni-inforamce-610/zakladni-nformace-oveznici-5825 24. Vnitřní řád Věznice Karviná 25. Interní informace Věznice Karviná – oddělení logistiky

Seznam příloh: 1. Mapa věznic, vazebních věznic a detenčních ústavů 2. Organizační schéma Věznice Karviná

68