Řád: Sovy (Strigiformes)
Vědecká klasifikace řádu Strigiformes • čeledi: • sovovití (Tytonidae) • puštíkovití (Strigidae)
Charakteristika řádu • • • • • •
více jak 200 druhů většinou samostatně žijící noční živočichové živí se malými savci, hmyzem a jinými druhy ptáků např. ketupy jsou specializované výhradně na lov ryb nestravitelné části kořisti vyvrhují ve formě vývržků vyskytují se na všech světových kontinentech s výjimkou Antarktidy, velké části Grónska a několika oceánských ostrovů • nenápadné „maskovací“ zbarvení
Charakteristika řádu • měkké peří s hřebínkovitým okrajem umožňuje naprosto tichý let • kolem očí mají vějířovitě uspořádané peří – závoj • jako dravci mají zahnutý zobák • prsty jsou porostlé peřím • čtvrtý prst, tzv. vratiprst, se může otočit dopředu nebo dozadu • sovy mají na hlavě peří kolem ušních otvorů uspořádáné tak, že směřuje zvuk do ušního otvoru • některé mohou tvar tohoto peří užitím svalů upravovat • slyší i ultrazvuk • některé druhy mají jedno ucho výše než druhé - díky tomu mohou určit pozici nejen jako stranový ale i výškový úhel
Asymetrická pozice ušních otvorů umožňuje sovám lokalizaci kořisti na základě Dopplerova efektu.
Charakteristika řádu • dobře vidí na dálku, a to i za velice špatných světelných podmínek • na blízko však dobře nevidí a např. při porcování kořisti se řídí pomocí štětinovitých pírek u kraje zobáku (vibrisy) • na rozdíl od ostatních ptáků mají oko, které směřuje dopředu, překryté horním víčkem, nikoli spodním • zorný úhel je 160° • hlavu mohou otočit až o 270° • nejmenším zástupcem řádu je kulíšek trpasličí, který dorůstá sotva 13,5 cm a váží 31 g • největšími jsou výr velký a výr Blakistonův
Sova pálená (Tyto alba) • čeleď: SOVOVITÍ (Tytonidae) • silně ohrožený druh • žije v Evropě, v Asii, v Indonésii, v Austrálii, v J a částečně i S Americe • v blízkosti lidských obydlí • typicky srdcovitý závoj protažený dolů, na obvodu bělavý, ve středu tmavší a s rezavou obrubou
Rozšíření sovy pálené
Sova pálená (Tyto alba) • 220-350 g • hnízdí v březnu-v dubnu • hnízdo nestaví, vejce snáší skoro na holý podklad, 3-6 vajec a samice na nich sedí 30-34 dnů • mláďata létají asi po 50-60 dnech • rozmnožování závisí na množství potravy (nadbytek – snáší více vajec (až 12) nebo zahnízdí 2x do roka) • hlavní potravou jsou myšovití hlodavci, za doplňkovou potravu jí slouží drobní ptáci, obojživelníci, hmyz, netopýři • potravu loví v noci za letu nízko nad zemí (v době krmení mláďat loví na stinných místech i ve dne)
SOVA PÁLENÁ (Tyto alba)
Výr velký (Bubo bubo) • čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) • ohrožený druh • naše největší sova • vyhledává skalnaté lesní terény (zejména sousedíli s polními oblastmi a poskytují dostatek potravy)
Rozšíření výra velkého
Výr velký (Bubo bubo) • zbarvení žlutohnědé se širokými podélnými tmavými skvrnami na spodní straně těla • na hlavě má 7-9 cm dlouhá pera, uspořádaná do podoby růžků („ouška“) • oči velké, s oranžovou duhovkou • hustě opeřené stojáky • váha 1 800-2 500g
Výr velký (Bubo bubo) • hnízdí na těžko dostupných skalních místech nebo v dutinách stromů • tok začíná v prosinci nebo lednu • snášení vajec probíhá podle počasí (březen – květen) • v hnízdě bývají 2-3 bílá vejce • na vejcích sedí pouze samice, samec se stará o potravu
Výřata se líhnou po 32-36 dnech a jsou pokrytá bílým prachovým peřím, létají asi po 2 měsících.
Výr velký (Bubo bubo) • loví od západu do východu slunce • kořist neuchopí v letu, ale na zemi nebo na stromě • potrava: velmi různorodá divoké kachny, zajíci, bažanti, koroptve, veverky, myši, vrány, křečci, ježci, sojky, dravci, drobní ptáci, obojživelníci, plazi a hmyz
Puštík obecný (Strix aluco) • čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) • žije v celé Evropě kromě severních oblastí, v SZ Africe a v některých oblastech Asie • nejhojnější evropská sova • obývá lesy jehličnaté i listnaté, háje a parky, někdy sady a zahrady
Zbarvení je dáno složitou kresbou šedých, hnědých a černých tónů, spodek těla je bílý s tmavými podélnými a větvenými skvrnami.
Puštík obecný (Strix aluco) • vedle šedé odrůdy existuje i odrůda rezavá (i mláďata z jednoho hnízda mohou být odlišně zbarvená) • středně velká sova (380-670 g) • stálý druh • usazuje se v dutinách stromů, opuštěných budovách nebo ve velkých ptačích budkách, v nouzi hnízdí i na zemi • s přípravami na hnízdění začíná již v únoru • snůška obsahující 3-4 vejce bývá ukončena již v březnu • samice usedá na vejce hned po snesení prvního vejce (inkubace 28 dní)
Puštík obecný (Strix aluco) • potrava velmi rozmanitá (savci, ptáci, plazi, obojživelníci, ryby) • potravu loví za šera a v noci nízkým letem nebo na kořist útočí z vyvýšeného místa
PUŠTÍK OBECNÝ (Strix aluco)
Puštík bělavý (Strix uralensis) • čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) • vyskytuje se v jehličnatých i vlhčích listnatých lesích • v ČR se vyskytuje vzácně v pralesních rezervacích Beskyd, v oblasti Šumavy a Českého lesa • po výru velkém naše druhá největší sova
Podobný p. obecnému, s dlouhým ocasem, většinou světlý (existuje i tmavá varianta). Hmotnost 540-1200 g, samice mohutnější.
Puštík bělavý (Strix uralensis) • převládá noční a soumračná aktivita, občas loví i ve dne • dokáže agresivně bránit své hnízdo před jakýmkoli vetřelcem • hnízdí v dutinách stromů nebo starých hnízdech dravců • samice snáší 1-5 bílých vajec, na kterých sedí sama po dobu 27-34 dnů
Kalous ušatý (Asio otus) • čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) • Evropa, S Afrika, Asie, S Amerika • vyskytuje se ve všech typech lesů, u nás na celém území především v nižších polohách
Podobný výru, velikostí stojí mezi ním a výrečkem malým (220-350 g), má podobně jako výr prodloužená pera u uší rezavě žlutá barva peří a tmavohnědé, žebříčkovitě rozmazané skvrny.
Lesy v blízkosti otevřených krajin představují pro kalouse ušatého ideální biotop.
Kalous ušatý (Asio otus) • noční druh • žije v lese nebo v parcích, většinou na jejich okrajích • vlastní hnízdo nestaví, využívá opuštěných hnízd začíná hnízdit v druhé polovině března • samice snese ve dvoudenních intervalech 4-6 vajíček a hned na první zasedá • mláďata se líhnou po 27-28 dnech • potravou kalouse jsou z 80-90 % myši a hraboši (+ drobné ptactvo, hmyz)
Kalous pustovka (Asio flammeus) • čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) • silně ohrožený druh • narozdíl od kalouse má žlutou oční duhovku a nepatrná pérová ouška • 300-350 g • typická je i denní aktivita a pobyt v otevřených, polních nebo stepních oblastech
Kalous pustovka (Asio flammeus) • jako jediná ze sov si staví hnízdo, a to jen na zemi • samice snáší v dubnu-v květnu 4-7 vajec a sedí na nich 27-29 dní • potrava: drobní hlodavci, pěvci, hmyz • rychle a obratně létá • kořist loví v letu, může se na místě třepotat jako poštolka nebo čeká u nory
Výreček malý (Otus scops) • čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) • velký asi jako křepelka, domovem je ve Středomoří • v českých zemích se objevuje velmi zřídka, na Slovensku někdy i hnízdí • tažný druh, přilétává v dubnu a odlétává v září • váha: 70-90 g • zbarvení je šedohnědé
Výreček malý (Otus scops) • hlavní část potravy tvoří hmyz, někdy loví i drobné hlodavce • jednoslabičný, zvonivý až pískavý hlas • samice zasedá hned na první snesené vejce, mláďata v hnízdě jsou nestejně stará • snáší 4-5 vajíček, inkubace trvá 24-25 dní, mláďata opouštějí hnízdo asi za 4 týdny a loví s rodiči
Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) • čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) • silně ohrožený druh • nejmenší evropská sova • obývá jehličnaté lesy S Evropy a úzký pruh, který se odtud táhne daleko do východních oblastí Asie • v ČR řídce hnízdí (Krkonoše, Jeseníky, Beskydy)
Rozšíření kulíška nejmenšího
Svrchu je tmavohnědý a bíle skvrnitý, šedobílá spodní strana má tmavé příčné vlnkování a ocas, jímž kulíšek pohybuje při sezení ze strany na stranu.
Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) • husté jemné prachové peří • váží 55-75 g • samice koncem dubna snáší 3-6 vajec • inkubace 28 dní • potrava: drobní hlodavci a ptáci, ojediněle ještěrky a brouci (za nadbytku potravy si dělá v dutinách stromů zásoby) • loví v podvečer, v době krmení mláďat celý den
Sýček obecný (Athene noctua) čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) silně ohrožený druh žije v severní Africe, ve značné části Evropy a Asie obývá otevřené krajiny s řídkým stromovým porostem (parky, sady, hřbitovy a v blízkosti lidských obydlí) • u nás na území celého státu • sýček je ptákem s noční aktivitou, ale často ho pronásledují drobní ptáci a je možné ho vidět i ve dne
• • • •
Sýček obecný (Athene noctua) • malá sova, váží 130-200 g • hnědá hřbetní strana je poseta bílými skvrnkami a bílý spodek těla má podélné tmavé skvrnky • oči žluté, závoj nízký, výrazné "obočí„
Sýček obecný (Athene noctua) • je – li vyrušen, dělá rychlé podřepy a poklonky, kývavými pohyby se snaží lépe zaostřit zrak • páry žijí celý život v trvalém svazku • hnízdo nestaví (dutiny stromů, zdí, budky) • samice snáší 4-5 vajíček v březnu-dubnu • potrava: hlodavci, drobní ptáci, plazi, obojživelníci, hmyz • potravu loví za šera
Sýc rousný (Aegolius funereus) • čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) • velikostí připomíná sýčka • hnízdí v zóně tajgy v Severní Americe i Eurasii, izolovaně i jižněji • v ČR hnízdí zejména v horských oblastech, proniká však i do nižších poloh • žije hlavně v rozlehlých starých jehličnatých lesích, místy obývá i listnaté porosty
Hmotnost 95-210 g, samice mohutnější. Svrchu hnědý, s bílým skvrněním a světlým pruhem při kořeni křídla, spodina bělavá, hnědě pruhovaná. Závoj světlý, černě ohraničený.
Mladí ptáci jsou převážně čokoládově hnědí.
Sýc rousný (Aegolius funereus) • loví drobné hlodavce, menší ptáky a příležitostně i hmyz • hnízdí 1-2× ročně v dutinách stromů, případně v budkách • podestýlkou bývá jen vrstva ze zbytků kořisti a vývržků • snůška čítá 2-8 bílých vajec, inkubační doba 26-27 dnů • na vejcích sedí samice, samec přináší do hnízda potravu
Sovice krahujová (Surnia ulula) • čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) • severská sova (S Evropa, S Asie a Severní Amerika) • k nám zalétá vzácně v zimě • veliká asi jako puštík obecný (280-310 g)
Rozšíření sovice krahujové
Sovice krahujová (Surnia ulula) • téměř bílý obličej, obkroužený černou páskou • žluté oči a vlnkování na spodní straně těla připomínají krahujce • horní část těla je černohnědá, bíle proužkovaná
Sovice krahujová (Surnia ulula) • dojem dravce zvyšují zašpičatělá křidla a poměrně dlouhý, na konci zaoblený ocas • jako sovice sněžná loví také ve dne • létá obratně, při pátrání po kořisti se často třepotá v letu jako poštolka • velká letová obratnost jí dovoluje ulovit i letící ptáky • potrava: drobní hlodavci, menší ptáci, větší hmyz • hnízdo zakládá na zemi, přestože jsou jejím životním prostředím lesnaté oblasti • v dubnu-červnu snáší 3-4 vejce; při nadbytku potravy se může snůška zvýšit až na 13 vajec
Sovice sněžná (Nyctea scandiaca) • čeleď: PUŠTÍKOVITÍ (Strigidae) • vyskytuje se na pobřeží S Evropy, Asie a Ameriky a na ostrovech Severního ledového oceánu • někdy se zatoulá i do střední a J Evropy • hmotnost 1,35-2,6 kg
Rozšíření sovice sněžné (zeleně zimní rozšíření, modře letní).
Sovice sněžná (Nyctea scandiaca) • téměř celá bílá, zvláště starší ptáci, na bílém peří se vyskytují pouze řídké černé tečky • samice jsou více tečkované než samci • hlavní potravou jsou lumíci (i hraboši), uloví i divokou kachnu • do hnízda na zemi snaší v dubnu až červnu 4-6 bílých vajec • když se lumíci rozmnoží přespříliš, což se opakuje asi ve čtyřletých intervalech, snáší až 12 vajíček • při naprostém nedostatku lumíků nedochází naopak vůbec ke hnízdění • loví přes den a žije hlavně v otevřených tundrových oblastech
SOVICE SNĚŽNÁ (Bubo scandiacus)
Řád: LELKOVÉ (CAPRIMULGIFORMES)
Lelek lesní (Caprimulgus europaeus) • • • •
čeleď: LELKOVITÍ (Caprimulgidae) silně ohrožený druh nenápadný pták s noční aktivitou velikosti kosa hnízdním prostředím jsou jehličnaté (hlavně borové) a listnaté lesy, zpravidla na písčitém podkladě - důležitá je přítomnost pasek, mýtin a průseků (např. vřesoviště nebo rašeliniště)
Šedohnědé zbarvení s tmavším skvrněním, u samců jsou nápadné bílé skvrny v koncích křídel a ocasu.
Dlouhá křídla i ocas, velmi krátký zobák, který však dokáže otevřít téměř přes celou hlavu.
Lelek lesní (Caprimulgus europaeus) • hnízdí roztroušeně v celé Evropě s výjimkou rozsáhlejších bezlesých oblastí • hnízdí v květnu až červenci 2x ročně • samice snáší 2 hnědě mramorovaná vejce na zem do důlku bez jakékoliv podložky • na vejcích sedí oba rodiče po dobu 17-20 dnů
