Řád Křesťanského sboru Pyšely Úvod Abychom mohli vést a řídit práci Křesťanského sboru Pyšely (KSP) řádným a biblickým způsobem, stanovujeme a přijímáme jako domácí (viz. čl IV bod 1) následující články.
Článek I – Jméno Křesťanský sbor Pyšely (KSP)
Článek II – Cíle Cíle sboru vyplývají z učení Bible a dají se shrnout takto: a) Oslavovat Boha. b) Zvěstovat evangelium. c) Vést lidi k životu na základě biblických křesťanských principů a morálních hodnot. Vést lidi k lásce k Bohu a ostatním lidem. Naše poslání je shrnuto takto: “Ježíš přistoupil a promluvil k nim: „Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi. Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. Amen.“ (Mt 28:18-20)
Článek III – Prostředky k dosažení cílů Za hlavní prostředky k dosažení cílů považujeme tyto: a) Pravidelná nedělní shromáždění b) Biblické studium v menších skupinách c) Péče o duchovní růst členů d) Praktická pomoc v životních problémech e) Pořádání veřejných akcí: evangelizace, přednášky aj. f) Výchova a příprava křesťanských pracovníků g) Různé druhy vzdělávacích pobytů h) Podpora světové misie
Stránka 1 z 16
Článek IV – organizace sboru KSP je shromáždění křesťanů, které je samosprávné v řízení svých vlastních záležitostí a které úplně a kompletně ovládá své vlastnictví. Právní statut KSP je evidován u Ministerstva kultury České republiky (IČO: 73633739), jako součást denominace Křesťanské sbory v České republice. Pán Ježíš Kristus je hlavou církve. Vládne ve své církvi svým slovem a Duchem. Vládnout podle Božího Slova znamená, že církevní vedení musí následovat jednak specifická nařízení, která jsou zjevená v Novém Zákoně, tak i obecné principy Bible jako celku. (1K 12:27-28, Ef 1:22, Ko 1:18). Nový Zákon učí, že vedení církve má fungovat skrze několik starších (viz čl. IV bod 2.) Tito vykonávají svěřenou službu pod autoritou Pána Ježíše Krista a Božího Slova, jako služebníci Božího lidu. Proto mají být rozhodnutí starších sboru přijímána věřícími sboru s úctou a podřízeností.
1. Domácnost a. Domácnost vzniká na základě žádosti zájemce o přijetí a po souhlasu domácích. Zájemce se stává domácím pokud je pokřtěn, ztotožňuje se s cíli sboru, způsobem práce a života sboru, chce se podílet na naplňování jeho cílů a souhlasí s vyznáním víry KSP. Starší oznamují sboru přání zájemce stát se domácím. Pokud během dvou týdnů nikdo z domácích nevyjadřuje starším sboru námitky, zájemce bude přijat a sbor informován. Případně vyjádřené námitky je třeba před přijetím projednat a vyjasnit. b. Práva domácího - Aktivně se podílet na činnosti sboru. - Podávat starším podněty, návrhy nebo stížnosti. - Podílet se na přijímání nových domácích. - Účastnit se sborových hodin a podílet se na rozhodování o záležitostech sboru. c. Povinnosti domácího: - Vést příkladný život v souladu s učením Bible. - Sloužit ostatním domácím sboru svými dary a obdarováními. - Podle svých možností finančně podporovat činnost sboru. - Zodpovědně plnit dobrovolně přijaté úkoly. d. Domácnost končí: - Vystoupením domácího ze společenství. - Vyloučením na základě setrvávání na způsobu života, který je v rozporu s učením Bible. - Smrtí.
Stránka 2 z 16
2. Starší sboru Ustanovení starších Každý starší musí být aktivní domácí sboru a splňovat kvalifikaci, která je popsána v 1Tm 3:1-7 a Tt 1:6-9. Staršími sboru mohou být podle Bible pouze muži. Starší jsou ustanoveni na dobu neurčitou na základě rozhodnutí (vyslovení důvěry) domácích KSP. Tito mohou staršího také odvolat. Aspoň jednou za tři roky probíhá písemné potvrzení starších skrze domácí sboru. Zodpovědnosti: Starší se mají zabývat hlavně duchovním zdravím věřících sboru. Jsou zodpovědni vést věřící zejména těmito způsoby: a. Učení a napomínání věřících – jak veřejnými, tak osobními pokyny a učednictvím. (1Tm 3:2, 2Tm 2:2, Tt 1:9, Ef 4:11-13) b. Řízení Boží církve a dobré vedení (1Tm 3:5, 5:17, He 13:17) c. Být příkladem pro věřící a vést skrze úctyhodné chození s Bohem, což zahrnuje službu těm, kteří jsou nemocní a trpí. (Ef 4:1-3, He 13:7, 1Pt 5:3, Jk 1:27, Jk 5:14-15) d. Chránit věřící, zejména je střežit před chybami a chyby vyvracet. (1Pt 5:2, Sk 20:28, 1Tm 3:5, Sk 20:29-31, Tt 1:9, Tt 1:11) e. Modlit se za věřící a sloužit. (Sk 6:4, Sk 13:3, Sk 14:23)
3. Sborové hodiny Staršovstvo svolává podle potřeb všechny domácí, aby společně projednali aktuální záležitosti týkající se života sboru. Sborové hodiny se konají podle potřeb, minimálně však dvakrát ročně.
4. Přílohy Příloha č. 1 – Vyznání víry Křesťanského sboru Pyšely Příloha č. 2 – Dogmatické učení Křesťanského sboru Pyšely
Stránka 3 z 16
Příloha č. 1 Vyznání víry Křesťanského sboru Pyšely Následující Vyznání víry shrnuje základy křesťanské víry Křesťanského sboru Pyšely. Pravdy tohoto článku jsou základem pro jednotu mezi opravdovými věřícími a ochranou proti falešnému učení. Pro odkazy k veršům a dalšímu studiu těchto základů jsou zmíněné odpovídající úseky v Dogmatickém učení Křesťanského sboru Pyšely (Příloha č. 2).
Bible (Boží Slovo) Věříme, že Bible je Boží písemné zjevení lidstvu a proto všech 66 knih obsažených v Bibli, které nám byly dané Duchem Svatým, představují úplné (ve všech částech stejně inspirované) a dokonalé Slovo Boží. Boží Slovo je objektivní zjevení, v každém slově inspirované, naprosto bez chyb v originálních dokumentech, neomylné, autoritativní a Bohem vdechnuté. Bible představuje jediné neomylné pravidlo víry a praxe pro křesťana.
Bůh Věříme, že existuje jen jeden živý a pravdivý Bůh, nekonečný a vševědoucí Duch, dokonalý ve všech svých vlastnostech, jeden ve své podstatě, věčně existující ve třech osobách (Trojice) – Otec, Syn a Svatý Duch – z nichž je každý stejně hoden chvály a poslušnosti.
Bůh Otec Věříme, že Bůh Otec, je Stvořitelem všeho a jediným absolutním a všemohoucím vládcem. Je Duchem, světlem a je všudypřítomný. Zjevil se lidem ve svém stvoření, ve svém synu Ježíši Kristu a ve svém Slově. Umožňuje lidem navázat s Ním osobní kontakt. Bůh je láska a zároveň je svatý, proto je oddělen od hříchů. Má na mysli svou vlastní slávu a usiluje o nejvyšší dobro člověka. Je neměnný a nepodléhá žádnému vývoji. Je absolutně nezávislý a ve svém jednání svrchovaný.
Bůh Syn (Ježíš Kristus) Věříme, že Ježíš Kristus má veškerou božskou podstatu a vlastnosti a je tím pádem na stejné úrovni a stejně věčný jako Otec. Ježíš Kristus se narodil z panny, je Bůh v lidské podobě (plně Bůh a plně člověk) a je absolutně bez hříchu. Je také jediným prostředníkem mezi Bohem a člověkem, hlavou svého těla, jímž je církev, přicházející Král světa, který bude vládnout navždy a bude soudcem celého lidstva.
Stránka 4 z 16
Věříme, že Ježíš Kristus dosáhl našeho vykoupení skrze svou obětní smrt na kříži a že Jeho smrt byla dobrovolná, zástupná, usmiřující a spasitelná. Věříme, že na základě smrti Ježíše Krista je věřící hříšník osvobozen od trestu za hřích a prohlášen za spravedlivého. Dostává věčný život a je adoptován do Boží rodiny (církve). Věříme, že Bůh skrze Ježíšovo vzkříšení z hrobu potvrdil božství svého Syna a prokázal, že přijímá usmiřující dílo Ježíše Krista na kříži. Ježíšovo tělesné vzkříšení je také zárukou budoucího vzkříšeného života pro všechny věřící. Ježíš Kristus se vrátí v budoucím druhém příchodu.
Bůh Duch Svatý Věříme, že Duch Svatý je duchovní bytost, která má jak všechny osobnostní, tak i božské vlastnosti a je na stejné úrovni s Otcem a Synem. Duch Svatý vykonává Boží vůli ve vztahu k celému lidstvu a jeho činnost je vidět ve stvoření, zjevení, ztělesnění a v díle spasení. Duch Svatý je nadpřirozená bytost působící znovuzrození, křtí všechny věřící, aby se staly součástí Kristova těla, a dává jim duchovní dary. Duch Svatý také přebývá ve věřících, posvěcuje, řídí, posiluje k službě a zpečeťuje všechny věřící až do dne vykoupení.
Člověk (lidé, lidstvo) Věříme, že první muž a žena (Adam a Eva) byli Bohem stvořeni přímo a okamžitě (6. den stvoření) podle Jeho obrazu a podoby. Byli stvořeni bez hříchu, s rozumem, inteligencí, vůlí, svobodní v rozhodování a s morální zodpovědností vůči Bohu. Adamovým hříchem byla neposlušnost vůči Jeho slovu a to vedlo následně ke ztrátě nevinnosti lidstva. Tímto způsobem lidé na sebe uvedli trest duchovní a tělesné smrti, stali se předmětem Božího hněvu a stali se zkaženými ve své podstatě a neschopnými se zachránit z tohoto ztraceného stavu. Manželství - Bůh stvořil manželství jen mezi jedním mužem a jednou ženou. Jakýkoliv jiný sexuální vztah mimo tento vztah manžela a manželky znamená smilstvo.
Spasení Věříme, že spasení je zcela z Boží milosti skrze působení Ducha Svatého na základě vykoupení Ježíšem Kristem a ne na základě lidských zásluh nebo skutků. Každý má zodpovědnost reagovat na Boha podle Jeho příkazu. Reagujeme vírou skrze znovuzrození, které v nás působí Duch Svatý a tak získáme ospravedlnění před Bohem. Věříme, že ospravedlnění před Bohem je Boží čin, kterým prohlašuje jako ospravedlněného toho, kdo skrze víru v Krista činí pokání ze svých hříchů a vyznává Ho jako svého Pána. Toto ospravedlnění nezávisí na žádném lidském skutku nebo zásluze a zahrnuje předání našich hříchů na Krista a Kristovy spravedlnosti na nás.
Stránka 5 z 16
Věříme, že výsledkem ospravedlnění je postupné posvěcení – proces, kterým věřící roste v poslušnosti Božímu slovu, v lásce k Bohu, v lásce k lidem a v připodobňování se našemu Pánu Ježíši Kristu. I přestože každý věřící zažívá každodenní konflikt s hříchem, je nám poskytnuta náležitá cesta k vítězství silou Ducha Svatého, který v nás přebývá.
Církev Věříme, že všichni, kdo věří v Ježíše Krista, jsou okamžitě umístěni do jednoho sjednoceného duchovního těla, do církve, jejíž hlavou a nejvyšší autoritou je Kristus. Kristův návod pro život církve je k nalezení v Bibli. Církev má oslavovat Boha budováním sama sebe ve víře, vyučováním Božího Slova, obecenstvím a modlitbou, dodržováním nařízení a hlásáním evangelia celému světu a vedením k lásce k Bohu a bližnímu svému. Všichni věřící jsou povoláni sloužit podle svých darů. Věříme, že místnímu sboru (církvy) byla dána dvě nařízení (svátosti): křest vodou a Památka Páně. Ani křest ani účast na Památce Páně nemá žádný význam pro získání spasení (věčného života).
Budoucí věci (eschatologie) Věříme, že tělesná smrt neznamená ztrátu našeho nehmotného vědomí, vykoupené duše jdou do Kristovy přítomnosti a ztracené duše jdou do zatracení. V budoucnu bude každá duše spojena se vzkříšeným tělem, aby vstoupila do věčného stavu, jímž je věčný život v Boží přítomnosti pro spasené a soud a věčné zatracení pro nespasené. Věříme v osobní budoucí návrat našeho Pána Ježíše Krista.
Stránka 6 z 16
Příloha č. 2 Dogmatické učení Křesťanského sboru Pyšely Starší KSP si uvědomují, že jakékoliv dogmatické tvrzení je jen lidský pokus shrnout a uspořádat bohatství neomylného Božího zjevení. Toto však žádným způsobem nezlehčuje důležitost takového tvrzení. Následující prohlášení opatrně specifikují náš teologický postoj s ohledem na významná biblická učení a tak poskytují rámec pro bohoslužbu a vyučování. Zároveň také poskytují základ pro jednotu a ochranu proti teologickým chybám (omylům). Není nutné, aby každý domácí osobně souhlasil s naprosto každým detailem zde uvedeného učení. Dogmatické učení je ale sborem přijímáno a také řídí filozofii služby, kterou bude sbor následovat. Proto je očekáván svorný a harmonický respekt k tomuto učení.
Bible (Boží Slovo) Učíme, že Bible je Boží písemné zjevení lidstvu, a proto všech 66 knih obsažených v Bibli, které nám dal Duch Svatý, představují úplné (ve všech částech stejně inspirované) a dokonalé Slovo Boží. (1K 2:7-14, 2Pt 1:20-21) Učíme že, Bible, jako Boží Slovo je objektivní zjevení, v každém slově inspirované, naprosto bez chyb v originálních dokumentech, neomylné, autoritativní a Bohem vdechnuté. Učíme a praktikujeme gramatický, historický a literární výklad (interpretaci) Bible. (1Te 2:13, 1K 2:13, 2Tm 3:16) Učíme, že Bible představuje jediné neomylné pravidlo víry a praxe pro křesťana. (Mt 5:18, Mt 24:35, J 10:35, J 16:12-13; J 17:17, lK 2:13, 2Tm 3:15-17; He 4:12, 2Pt 1:20-21) Učíme, že Bůh mluvil ve svém psaném Slově skrze proces dvojího autorství. Duch Svatý vedl a řídil lidské autory tak, že skrze jejich individuální osobnosti a odlišné styly psaní složili a zapsali Boží Slovo pro lidstvo bez chyb – jak v celku, tak v jednotlivých částech. (Mt 5:18, 2Tm 3:16; 2Pt 1:20-21) Učíme, že zatímco může existovat několik různých aplikací určitého úseku Bible, existuje však jen jeden pravdivý výklad (interpretace). Význam biblického textu je k nalezení, když člověk uplatňuje gramatickou, historickou a literární metodu výkladu pod vedením Ducha Svatého. (J 7:17, J 16:12-15, lK 2:7-15, lJ 2:20)
Bůh Učíme, že existuje jen jeden živý a pravdivý Bůh, nekonečný a vševědoucí Duch, dokonalý ve všech svých vlastnostech, jeden ve své podstatě, věčně existující ve třech osobách (Trojice) – Otec, Syn a Svatý Duch – z nichž je každý stejně hoden chvály a poslušnosti. (Dt 6:4, Iz 45:5-7, Mt 28:19, J 4:24, lK 8:4, 2K 13:13)
Stránka 7 z 16
Bůh Otec Učíme, že Bůh Otec řídí všechny věci podle svého vlastního záměru, účelu a své milosti. Je Stvořitelem všeho. Jako jediný absolutní a všemohoucí vládce vesmíru je svatý a svrchovaný ve stvoření, prozíravosti a vykoupení. Učíme, že jeho otcovství zahrnuje jednak Jeho řízení uvnitř Trojice, tak Jeho vztah k člověku. Jako Stvořitel je Pánem všech lidí, avšak duchovním Otcem je jen pro věřící. Ukázal svou milostivou lásku ke světu v tom, že můžeme mít radost a požehnání v našich životech a hlavně v tom, že nabízí evangelium všem lidem. (Gn 1:1-31, Ž 103:19, Ž 145:8-9; J 3:16, Ř 8:14, Ř 11:36, lK 8:6, 2K 6:18, Ef 3:9, Ef 4:6, 1Tm 2:3-4, 2Pt 3:9) Učíme, že Otec nařídil pro svou vlastní slávu všechny věci, které se přihodí. Detaily svého nařízení organizuje jednak aktivním zplnomocněním dobra, tak pasivním povolením zla. Neustále podepírá, řídí a ovládá všechna stvoření a všechny události. Ve své svrchovanosti však není ani autorem hříchu, neschvaluje ho a ani nesnižuje zodpovědnost morálních a inteligentních tvorů. (lPa 29:11, Iz 46:9-11, Abk 1:13, J 8:38-47, Ř 9, Ef 1:11, lPt 1:17) Učíme, že milostivě již před stvořením světa vyvolil ty, kteří budou Jeho vlastní. Zachraňuje od hříchu všechny, kdo k Němu přicházejí skrze víru v Ježíše Krista. Prokázal svou lásku k nám, Jeho dětem tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. (J 1:12, Ř 5:8, Ř 8:15, Ga 4:5, Ef 1:4-6, He 12:5-9)
Bůh Syn (Ježíš Kristus) Učíme, že Pán Ježíš Kristus má veškerou božskou podstatu a vlastnosti a je tím pádem na stejné úrovni a stejně věčný jako Bůh Otec. (J 8:58, J 10:30, J 14:9) Učíme, že Bůh Otec stvořil nebe a zemi a vše, co je v nich podle své vlastní vůle, skrze svého syna, Ježíše Krista, skrze kterého všechny věci i nadále existují a fungují. (J 1:3, Ko 1:15-17, He 1:2) Učíme, že během vtělení (Boží syn se stal člověkem) Kristus nikdy nepřestal mít všechny vlastnosti božské podstaty – ani co se týče míry nebo druhu. Ve svém vtělení přijal Ježíš Kristus veškeré základní lidské charakteristické rysy a byl tedy Bohem i člověkem. Ježíš Kristus je plně Bohem a plně člověkem v nedělitelné jednotě. (Mi 5:2, J 5:23, J 14:9-10, Fp 2:5-8, Ko 2:9) Učíme, že náš Pán Ježíš Kristus se narodil z panny a že byl Bohem v lidské podobě. Učíme, že záměrem vtělení bylo zjevit Boha, vykoupit lidi a představit dobrý život. (He 2:7-9, Iz 7:14, Iz 9:6, Mt 1:21-25, L 1:26-35, J 1:1, J 1:14, J 1:29, Fp 2:9-11, He 7:25-26, 1Pt 1:18-19, 1Pt 2:21) Učíme, že Ježíš Kristus je naprosto bez hříchu. Byl bez hříchu při svém narození, což znamená, že není nijak zahrnutý nebo zastoupený v Adamově prvotním hříchu. Byl bez hříchu ve svém charakteru i ve svém chování během svého pozemského života, a proto byl Božím
Stránka 8 z 16
neposkvrněným beránkem, bez vady, plně způsobilý pro vykoupení hříchů všech, kteří v Něj věří. (L 1:35, 2K 5:21, 1Pt 1:18-19, 1Pt 2:22-23) Učíme, že Ježíš Kristus dosáhl našeho vykoupení skrze svou oběťní smrt na kříži, a že Jeho smrt byla dobrovolná, zástupná, usmiřující a spasitelná. (J 10:11-18, J 17:9-12, Ř 3:24-25, Ř 5:8, 1Pt 2:24) Učíme, že na základě smrti Ježíše Krista je věřící hříšník osvobozen od trestu za hřích a prohlášen za spravedlivého. Dostává věčný život a je adoptován do Boží rodiny (církve). (Ř 3:25, Ř 5:8-9, 2K 5:14-15, 1Pt 2:24, 1Pt 3:18) Učíme, že naše ospravedlnění je zabezpečené Kristovým doslovným, tělesným zmrtvýchvstáním a že teď usedl po pravici svého Otce, kde je nyní našim prostředníkem, našim obhájcem a veleknězem. (Mt 28:6, L 24:38-39, Sk 2:30-31, Ř 4:25, Ř 8:34, He 7:25, He 9:24, 1J 2:1) Učíme, že Bůh skrze Ježíšovo vzkříšení z hrobu potvrdil božství svého Syna a prokázal, že přijímá usmiřující dílo Ježíše Krista na kříži. Ježíšovo tělesné vzkříšení je také zárukou budoucího vzkříšeného života pro všechny věřící. (J 5:26-29, J 14:19, Ř 4:25, Ř 6:5-10, 1K 15:20, 1K 15:23) Učíme, že se Ježíš Kristus vrátí, aby během vytržení přijal k sobě svoji církev, která je jeho tělem. Násleně po 7 letech soužení na Zemi se Ježíš Kristus při svém druhém příchodu slavně vrátí se svou církví, aby vybudoval tisícileté království na Zemi. (Sk 1:9-11, 1Te 4:13-18, Zj 20) Učíme, že Ježíš Kristus je ten, skrze kterého Bůh bude soudit celé lidstvo, jak věřící, tak nevěřící. (Mt 25:31-46, J 5:22-23, 1K 3:10-15, 2K 5:10, Zj 20:11-15) Učíme, že Ježíš Kristus je jediným prostředníkem mezi Bohem a člověkem, hlavou svého těla, jímž je církev, a přicházející Král, který bude vládnout navždy. (Iz 9:6, L 1:31-33, Sk 17:30-31, Ef 1:22, Ef 5:23, Ko 1:18, 1Tm 2:5)
Bůh Duch Svatý Učíme, že Duch Svatý je duchovní bytost, která má všechny božské vlastnosti, včetně intelektu (rozumu), pocitů, vůle, věčnosti, všudypřítomnosti, vševědoucnosti, všemohoucnosti, neměnnosti a pravdivosti. Ve všech božských vlastnostech je na stejné úrovni s Otcem a Synem. (Ž 139:7-10, Iz 40:13-14, Mal 3:6, Mt 28:19, J 16:13, Sk 5:3-4, Sk 28:25-26, Ř 15:13, 1K 2:10-13, 1K 12:4-6, 1K 12:11, 2K 13:13, Ef 4:30, He 9:14, Jr 31:31-34, He 10:15-17) Učíme, že úkolem Ducha Svatého je vykonat Boží vůli ve vztahu k celému lidstvu. Poznáváme Jeho svrchovanou činnost ve stvoření, zjevení, ztělesnění, v díle spasení a znovuzrození. (Gn 1:2, Mt 1:18, J 3:5-7, 2Pt 1:20-21) Učíme, že jedinečné dílo Ducha Svatého v tomto věku začalo o Letnicích, kdy přišel od Otce, jak Kristus zaslíbil, aby zahájil a dokončil stavbu Kristova těla. Jeho činnost zahrnuje usvědčování
Stránka 9 z 16
světa z hříchu, zjevení spravedlnosti a soudu, uctívání Ježíše Krista a proměňování věřících do Kristovy podoby. (J 14:16-17, J 15:26, J 16:7-9, Sk 1:5, Sk 2:4, Ř 8:29, 2. K 3:18, Ef 2:22) Učíme, že Duch Svatý je nadpřirozená bytost působící znovuzrození, křtí všechny věřící, aby se stali součástí Kristova těla, a dává jim duchovní dary. Duch Svatý také přebývá ve věřících, posvěcuje, řídí, posiluje k službě a zapečeťuje všechny věřící až do dne vykoupení. (J 3:3-8, J 14:16-17, Ř 8:9, 1K 12:13, 2K 3:6, Ef 1:13) Učíme, že Duch Svatý je duchovním učitelem, který uvedl apoštoly a proroky do veškeré pravdy, zatímco oni byli odevzdáni psaní Božího zjevení, jímž je Bible. V každém věřícím přebývá Duch Svatý od okamžiku spasení a je povinností všech, kteří jsou narozeni z Ducha, aby se nechali naplnit (vést a ovládat) Duchem. (J 16:13, Ř 8:9, Ef 5:18, 2Pt 1:19-21, 1J 2:20, 1J 2:27) Učíme, že Duch Svatý uděluje církvi duchovní dary. Duch Svatý oslavuje Krista tím, že buduje věřící v té nejsvatější víře. Učíme, že Bůh Duch Svatý je dnes svrchovaný v udělování všech svých darů, aby se věřící stali dokonalými. (J 16:13-14, Sk 1:8, 1K 12:4-11, 2K 3:18)
Stvoření Učíme, že Bůh stvořil nebe i zemi svým slovem z ničeho. Promluvil a tím uvedl všechny věci v existenci doslova v 6 dnech a ne procesem makroevoluce, který trval přes milióny let. (Gn 1-2, Ex 31:17, Ž 33:6, 2Pt 3:5)
Člověk Učíme, že první muž a žena (Adam a Eva) byli Bohem stvořeni přímo a okamžitě podle Jeho obrazu a podoby. Byli stvořeni bez hříchu s rozumem, inteligencí, vůlí, svobodní v rozhodování a s morální zodpovědností vůči Bohu. ( Gn 2:7, Gn 15-25, Jk 3:9) Učíme, že Božím záměrem ve stvoření lidstva bylo, abychom oslavovali Boha, radovali se z obecenství s Bohem a žili podle Boží vůle. (Iz 43:7, Ko 1:16, Zj 4:11) Učíme, že Adamovým hříchem byla neposlušnost vůči Jeho slovu a to vedlo následně ke ztrátě nevinosti lidstva. Tímto způsobem lidé na sebe uvedli trest duchovní a tělesné smrti, stali se předmětem Božího hněvu a zkaženými, naprosto neschopnými bez Boží milosti udělat cokoliv přijatelného pro Boha. Přestože lidé nejsou až tak špatní, jak by mohli být, a přestože z lidské perspektivy mohou konat zřejmé dobro, stejně pak neobstojí před Božími měřítky. Protože lidé nemají žádnou moc se osvobodit od hříchu, byli a jsou beznadějně ztracení. Spasení je zcela z Boží milosti, a to díky spasitelnému dílu našeho Pána Ježíše Krista a díky obrácení způsobenému Duchem Svatým. (Gn 2:16-17, Gn 3:1-19, J 3:1-8, J 3:36, Ř 3:23, Ř 6:23, Ř 14:23, 1K 2:14, Ef 2:1-3, 1Tm 2:13-14, Tt 3:5, He 11:6, 1J 1:8)
Stránka 10 z 16
Učíme, že Adam reprezentoval (zastupoval) celé lidstvo. Skrze Adamův hřích byla přenesena zkažená podstata bytí na všechny lidi všech věků. Ježíš Kristus je jedinou vyjímkou. Každý člověk je proto hříšníkem díky své přirozenosti, kvůli svému rozhodnutí a na základě Božího prohlášení. (Ž 14:1-3, Jr 17:9, Ř 3:9-18, Ř 3:23, Ř 5:10-21) Učíme, že lidský život je nadále vzácný a posvátný v Božích očích, počínaje zplozením a konče smrtí. Proto učíme, že potrat a eutanazie jsou hříchem. (Gn 9:5-6, Ž 8, Ž 139, Jr 1:5, Jk 3:9)
Spasení Učíme a věříme, že spasení je zcela z Boží milosti skrze působení Ducha Svatého na základě vykoupení Ježíšem Kristem, zásluhou jeho oběťní smrti, a ne na základě lidských zásluh nebo skutků. Avšak každý má zodpovědnost reagovat pokáním a vírou na Boží dar spasení tak, jak Bůh to přikazuje. (J 1:12, Sk 17:30, Ef 1:7, Ef 2:1-10, Tt 3:5, 1Pt 1:18-19)
Znovuzrození Učíme, že znovuzrození je nadpřirozené dílo Ducha Svatého, kterým člověk získá duchovní přirozenost a duchovní život. Je to okamžitá záležitost, která je uskutečněná působením Božího slova a Ducha Svatého, když hříšník činí pokání a odpoví vírou na Boží nabídku spasení. Opravdové obrácení je patrné v ovoci pokání, které se projevuje spravedlivým postojem a chováním. Dobré skutky se stanou důkazem a ovocem obrácení. Poslušnost vede věřícího k proměně v podobu Ježíše Krista. Tato proměna vyvrcholí oslavou věřícího při Kristově druhém příchodu. (J 3:3-8, J 5:24, Ř 8:17, Ř 8:29, 1K 6:19-20, 2K 3:18, Ef 2:1-5, Ef 5:17-21, Ko 3:16, Fp 2:12b, Tt 3:5, 1Pt 1:3, 2Pt 1:4-10, 1J 3:2-3)
Vyvolení Učíme, že vyvolení je Boží skutek, kterým Bůh již před založením světa vyvolil skrze Krista ty, kterým dá ve své milosti nově se narodit, které zachrání a posvětí. (Ř 8:28-30, Ef 1:4-11, 2Te 2:13, 2Tm 2:10, 1Pt 1:1-2) Učíme, že svrchované vyvolení nepopírá ani neprotiřečí zodpovědnosti každého jednotlivce činit pokání a důvěřovat Kristu jako Spasiteli a Pánu. Svrchované vyvolení také nepopírá zodpovědnost křesťanů hlásat evangelium všem lidem, neboť nikdo nebude spasen bez evangelia. Všechny, které Bůh volá k sobě, přijdou ve víře a všechny, kteří přicházejí ve víře, Bůh přijme. (Ez 18:23, Ez 18:32, Ez 33:11, J 3:18-19, J 3:36, J 5:40, J 6:37-44; Sk 13:48, Ř 9:22-23, Ř 9:10-16, 2Te 2:10-12, 1J 4:10, Zj 22:17) Učíme, že nezasloužená přízeň, kterou Bůh má k hříšníkům, absolutně nesouvisí s jejich vlastní iniciativou ani s Boží předtuchou o tom, co by udělali sami od sebe, ale že je zcela jen z Jeho svrchované milosti a milosrdenství. (Ef 1:4-7, Tt 3:4-7, 1Pt 1:2)
Stránka 11 z 16
Učíme, že by vyvolení nemělo být považované za něco, co je založené jen na abstraktní svrchovanosti. Bůh je opravdu svrchovaný, ale používá svou svrchovanost v souladu a harmonii se svými dalšími vlastnostmi, zejména svojí vševědoucností, spravedlností, svatostí, moudrostí, milostí a láskou. Tato svrchovanost bude vždy zdůrazňovat Boží vůli takovým způsobem, který je naprosto shodný s Jeho charakterem, jenž je zjeven v životě Ježíše Krista a v Bibli. (Mt 11:25-28, Ř 9:11-16, 2. Tm 1:9)
Ospravedlnění Učíme, že ospravedlnění před Bohem je Boží čin, kterým prohlašuje jako ospravedlněného toho, kdo skrze víru v Krista činí pokání ze svých hříchů a vyzná Ježíše Krista jako svého Pána. Toto ospravedlnění nezávisí na žádném lidském skutku nebo zásluze a zahrnuje předání našich hříchů na Krista a Kristovy spravedlnosti na nás. (Iz 55:6-7, L 13:3, Ř 2:4, Ř 3:20-26, Ř 4:6, Ř 8:33, Ř10:9-10, Sk 2:38, Sk 3:19, Sk 11:18, 1K 1:2, 1K 1: 30, 1K 6:11, 1K 12:3, 2K 4:5, 2K 5:21, 2K 7:10, Fp 2:11, Ko 2:14, 1. Pt 2:24)
Posvěcení (poziční a probíhající/postupné) Učíme, že každý věřící je posvěcen (oddělen) pro Boha ospravedlněním a že je proto prohlášen a považován za svatého. Toto posvěcení je poziční (souvisí s postavením člověka před Bohem) a okamžité a nemělo by být zaměněno s postupným posvěcováním. Učíme, že působením Ducha Svatého existuje také postupné (probíhající) posvěcení, které se projevuje růstem věřícího v poslušnosti vůči Bohu a Božímu Slovu. Věřící je proto schopný žít v rostoucí svatosti tak, že se připodobňuje Boží vůli a stává se čím dál více podobný Ježíši Kristu. (J 17:17, J 17:19, Sk 20:32, Ř 6:1-22, 1K 1:2, 1.K 1:30, 1K 6:11, 2K 3:18, 1Te 4:3-4, 1Te 5:23, 2Te 2:13, He 2:11, He 3:1, He 10:10, He 10:14, He 13:12, 1. Pt 1:2) Učíme, že každý spasený člověk prožívá každodenní konflikt (nové stvoření bojuje proti tělesnosti). Věřícím je však poskytnuta náležitá cesta k vítězství silou Ducha Svatého, který v nás přebývá. Nicméně, potíže s hříchem zůstávají s věřícím po celý jeho pozemský život. Veškerá tvrzení o vymýcení hříchu z tohoto života nejsou založená na Bibli, avšak Duch Svatý nám nabízí vítězství nad hříchem. Biblické postupné posvěcení zahrnuje závislost na Bohu a disciplinovanou snahu o zbožnost (bohabojnost). Prostředky, které Duch Svatý používá k tomu, aby věřící zráli, jsou např: Boží slovo, církev, modlitba a zkoušky. (J 17:17, Ga 5:16, 1Tm 4:7-8, He 10:24-25, 1Pt 1:14-16, 1J 3:5-10)
Jistota spasení a vytrvalost ve víře Učíme, že žádný skutečný věřící nemůže ztratit své spasení, ale že Boží mocí bude v Kristu střežen navždy. Také učíme, že opravdoví věřící vytrvají ve své víře až do konce svého života, jako důkaz skutečného spasení v Kristu. Současná platnost obou těchto pravd znamená, že jistota spasení není oprávněním k hříchu, který je zneužíváním Boží milosti. Je to spíše tak, že vytrvalost ve víře je viditelným projevem probíhajícího (postupného) posvěcení, které má jak lidské, tak duchovní stránky. (J 6:37, J 6:39, J 6:44, J 10:27-30, Ř 6:15-22, Ř 8:35-39, Ř 13:13-14; 1K 1:7-8, 2K 13:5, Ga 5:13, Fp 1:6, Fp 2:12-13, 1Pt 1:3-5, 1Pt 5:10, 2Pt 1:10, 1J 2:19)
Stránka 12 z 16
Povaha zachraňující víry Učíme, že skutečná víra je vždy doprovázená pokáním z hříchu. Pokání znamená souhlasit s Bohem, že jsem hříšný, vyznat Mu své hříchy, vědomě učinit rozhodnutí odvrátit se od hříchu (L 13:3, L 13:5, 1Te 1:9) a následovat Krista (Mt 11:28-30, J 17:3) a být Mu poslušný (1J 2:3). Nestačí věřit jen určitý faktům o Kristu. Dokonce i satan a jeho démoni věří v pravého Boha (Jk 2:19), ale oni Ho nemilují a neposlouchají Ho. Skutečná zachraňující víra vždy reaguje poslušností (Ef 2:10).
Oddělení Učíme, že v Bibli jsme jasně vyzýváni oddělit se od hříchu a že Bible jasně naznačuje, že v posledních dnech bude přibývat odpadnutí a světskost (2K 6:14-7:1, 2Tm 3:1-5). Učíme, že na základě hluboké vděčnosti za Boží nezaslouženou milost k nám je Bůh hoden našeho úplného odevzdání. Všichni věřící by měli žít takovým způsobem, který dokazuje jejich obrovskou lásku k Bohu a který nepřinese hanbu jejich Pánu a Spasiteli. Učíme, že nám Bůh přikazuje oddělit se od veškerého odpadlého církevního systému (který je v rozporu s Božím Slovem) a od jakýchkoliv hříšných praktik. (Ř 12:1-2, 1K 5:9-13, 2K 6:14-7:1, 1J 2:15-17, 2J 9-11)
Církev Učíme, že všichni, kdo věří v Ježíše Krista, jsou okamžitě umístěni do jednoho sjednoceného duchovního těla, do církve, Kristovy nevěsty, jejíž hlavou a nejvyšší autoritou je Kristus. Tato všeobecná církev vznikla v den Letnic a bude dovršena, až si Kristus přijde pro své vlastní při vytržení. (Sk 2:1-21, Sk 2:38-47, 1K 12:12-13, 1K 15:51-52, 2K 11:2, Ef 1:22, Ef 4:15, Ef 5:23-32, Ko 1:18, 1Te 4:13-18, Zj 19:7-8) Učíme, že církev je sjednocený duchovní organismus, který vytvořil Kristus a který se skládá ze všech znovuzrozených věřících. Církev je něco jiného než Izrael, což bylo neodhaleným tajemstvím do Ježíšova prvního příchodu. Učíme, že Boží lid byl ve Starém Zákoně spasen milostí skrze víru. (Gn 15:6, He 11,1-31) Učíme, že jako součást všeobecné církve, je každý věřící zodpovědný spojit se s jinými věřícími v místním sboru. Tímto projevem Kristova těla je místní sbor, v kterém se věřící shromažďují a spojují za účelem uctívání, učení, obecenství a jiné služby. (Sk 2:42-47, He 10:24-25) Učíme, že jedinou nejvyšší autoritou církve je Pán Ježíš Kristus a že jeho pravidla pro život církve jsou k nalezení v Bibli. Pro vedení místního sboru Bible definuje starší (muže), kteří se nazývají také biskupové nebo dohlížitelé. Musí sloužit pod autoritou Krista a odpovídat biblickým požadavkům. Starší mají vést a sloužit jako Kristovi služebníci a mají Jeho autoritu ve směřování církve. Shromáždění se má podřídit jejich vedení. (1K 11:3, Ef 1:22, Ef 4:11, Ko 1:18, He 13:7, He 13: 17, 1Tm 3:1-13, 1Tm 5:17-22, Tt 1:5-9; 1Pt 5:1-5)
Stránka 13 z 16
Učíme, že účelem církve je oslavovat Boha budováním sama sebe ve víře, vyučováním Božího Slova, obecenstvím a modlitbou, dodržováním nařízení a hlásáním evangelia celému světu. Všichni věřící jsou povoláni sloužit v těchto různých službách podle svých darů. (Mt 28:19, L 22:19, Sk 1:8, Sk 2:38-47, 1Kor 15:58, Ef 3:21, Ef 4:12-16, 2Tm 2:2, 2Tm 2:15, 2Tm 3:16-17, 2Tm 4:2, 1J 1:3, Zj 22:12) Učíme, že Bůh dal církvi duchovní dary, aby věřící konali Boží dílo ve světě. Bůh dává všem věřícím jedinečné duchovní schopnosti, aby sloužili duchovnímu růstu církve. Dává např.: pastýře, učitele, evangelisty, aby vystrojili věřící pro službu. Učíme, že ani ženy, které vlastní dary vedení a učení, nemají tyto dary používat pro vyučování mužů nebo pro získání autority nad muži. (Ř 12:5-8, 1K 12:3-31, Ef 4:7-12, 1Tm 2:11-14, 1Pt 4:10-11) Učíme, že rané církvi byly dány dvě kategorie darů. První kategorií darů jsou zázračné dary Božího zjevení: apoštolství, uzdravování, znamení, znaky a zázraky, které byly dány v období apoštolů pro potvrzení pravosti zprávy apoštolů. Protože tato funkce je dokončena, nepokračovaly tyto dary po apoštolském období. Druhá a trvalá kategorie darů zahrnuje dary pro učení a službu, které byly dány pro vybavení věřících k vzájemnému budování a k zvěstování evangelia. Ve společných shromážděních nepraktikujeme mluvení v jazycích (1K 14:19, 1K 14:23). (Ř 12:6-8, 1K 12-14, 2K 12:12, He 2:3-4, 1Pt 4:10-11) Učíme, že i když mnoho ze znamení a zázraků v období apoštolů souviselo s přímým a okamžitým uzdravením, Bůh přesto dokáže uzdravovat i dnes a také to dělá. Slyší a odpovídá na modlitby víry za nemocné, trpící a sklíčené podle své vlastní dokonalé vůle. (L 18:1-6, J 5:7-9, 2K 12:6-10, Jk 5:13-16, 1J 5:14-15)
Nařízení (svátosti) Učíme, že místnímu sboru byly dány dvě nařízení: křest vodou a Památka Páně. Učíme, že křest vodou je svědectvím víry v Ježíše Krista jako Pána a Spasitele. Křest věřícího je vnější symbolické svědectví odrážející vnitřní skutečnost spasení. Křest vodou zahrnuje poslušnost vůči Kristovu příkazu, aby všichni věřící byli pokřtěni. Učíme, že ponoření věřícího do vody nejlépe znázorňuje naši jednotu a spojení s Kristem, a proto praktikujeme tento způsob křtu. (Mt 28:19-20, Sk 2:38-42) Učíme, že Památka Páně je připomenutí a vyhlášení Kristovy smrti, dokud se Kristus nevrátí. Památce Páně by mělo předcházet vážné osobní zkoumání nás a našeho vztahu s Bohem. Učíme, že prvky Památky jsou znázorněním Kristova těla (chléb) a krve (kalich) (1K 11:23-32). Památku Páně slavíme každý týden.
Manželství Učíme, že manželství má existovat mezi jedním mužem a jednou ženou. Bůh stvořil manželství pro vzájemnou pomoc a duchovní růst manžela a manželky, pro růst lidstva a pro ochranu před nemravností (nemorálností). Jakýkoliv jiný sexuální vztah mimo vztah manžela a manželky znamená hřích. Bible učí, že křesťané by si měli vzít jiného křesťana a že manželství je určeno,
Stránka 14 z 16
aby trvalo tak dlouho, dokud smrt dvojici nerozdělí. Křesťanské manželství je obrazem Krista a církve. (Gn 1:28, Gn 2:18, Gn 2:24, Mal 2:14-16, Mt 5:27-28, Mt 19:5-6, Ř 1:18-32, 1K 7:2, 1K 7: 9, 1K 7:39, Ef 5:21-32)
Svatí andělé Učíme, že andělé jsou bytosti, které byly stvořeny, a proto nemají být uctíváni. Jsou vyšším řádem než lidé a jsou stvořeni k tomu, aby sloužili Bohu a uctívali Ho. (L 2:9-14; He 1:6-7, He 1:14, He 2:6-7, Zj 5:11-14, Zj 19:10, Zj 22:8-9)
Padlí andělé Učíme, že satan je anděl, který byl stvořen a že je původcem hříchu. Způsobil si Boží odsouzení tím, že odporoval svému Stvořiteli, tím, že vzal ve svém pádu několik andělů sebou a také tím, že svedl člověka k hříchu, když pokoušel Evu. (Gn 3:1-15, Iz 14:12-17, Ez 28:11-19, Mt 25:41, Zj 12) Učíme, že satan je otevřený nepřítel Boha a lidstva. Učíme, že je vládcem tohoto světa, ale byl poražen Kristovou smrtí a Jeho zmrtvýchvstáním a bude na věčnost potrestán v ohnivém jezeře. (Iz 14:12-17, Eze 28:11-19, Mt 4:1-11, Mt 25:41, Ř 16:20, Zj 12:9-10, Zj 20:10)
Budoucí věci (eschatologie) Učíme, že Bůh zjevil věřícím určité pravdy ohledně konce tohoto času, aby je tím utěšoval a povzbuzoval ve svatosti a naději.
Smrt Učíme, že tělesná smrt neznamená ztrátu našeho nehmotného vědomí a že vykoupené duše jdou do Kristovy přítomnosti. Učíme, že tělo a duše budou odděleny a že toto oddělení bude pro věřící pokračovat až do vytržení, kdy jejich duše a vzkříšené tělo budou spojeny, aby byly navždy oslavovány s jejich Pánem Ježíšem Kristem. Do té doby zůstávají Kristem vykoupené duše v radostném obecenství s naším Pánem Ježíšem Kristem. (L 23:43, 1K 15:35-44, 1K 15:50-54, 2K 5:8, Fp 1:21-24, Fp 3:21, 1Te 4:13-17, Zj 6:9-11) Učíme, že všichni lidé budou tělesně vzkříšeni: spasení lidé pro věčný život a nespasení pro soud a věčný trest. (Da 12:2, J 5:28-29, J 6:39, Ř 8:10-11, Ř 8:19-23, 2K 4:14, Zj 20:13-15) Učíme, že duše nespasených jsou po smrti trestány, dokud nebudou spojeny se svým vzkříšeným tělem pro poslední soud. Budou stát před velikým bělostným trůnem při soudu a budou uvrženy do pekla (do ohnivého jezera) a navždy odděleny od života s Bohem. (Da 12:2, Mt 25:41-46, L 16:19-26, J 5:28-29, 2Te 1:7-9, Zj 20:11-15)
Stránka 15 z 16
Vytržení církve Učíme o naději na osobní a bezprostřední návrat našeho Pána Ježíše Krista v oblacích, aby přijal svou církev a vytrhl ji z tohoto světa. (J 14:1-3, 1K 15:51-53, 1 Te 4:15-5:11, Tt 2:13)
Období soužení Učíme, že následně po vytržení církve z tohoto světa, začne Boží spravedlivý soud po dobu 7 let a vyvrcholí slavným Kristovým osobním návratem na tento svět. V tento okamžik vstanou z mrtvých věřící z dob Starého Zákona a z období soužení. Ti, kteří budou při Kristově návratu naživu, budou odsouzeni. (Jr 30:7, Da 9:24-27, Da 12:1-3, Mt 24:15-44, Mt 25:31-46, J 14:1-3, 1Te 4:13-18, 2Te 2:7-12, Zj 6-19, Zj 20:4-6)
Druhý příchod a tisíciletá vláda Učíme, že po období soužení se Kristus fyzicky vrátí na Zemi a vybuduje své království na tisíc let. Během tohoto období budou svatí (věřící) vládnout spolu s Kristem nad Izraelem a nad všemi národy světa. Před tímto vládnutím dojde k poražení antikrista a falešného proroka a také k odstranění satana ze světa. (Ez 37:21-28, Da 7:17-27, Mt 25:31, L 1:31-33, Sk 1:10-11, Sk 2:29-30, Zj 19:11-16, Zj 20:1-7) Učíme, že toto království bude naplněním Božího zaslíbení o obnovení Izraele na zemi, kterou Izraelci ztratili kvůli své neposlušnosti. Učíme, že toto období vlády našeho Pána Ježíše Krista bude charakteristické mírem, spravedlností, dlouhým životem a že bude ukončené propuštěním satana, který bude následně uvržen do jezera ohně a síry, kde bude trýzněn dnem i nocí na věčnost. (Dt 28:15-68, Iz 11, Iz 65:17-25, Jr 31:31-34, Ez 36:22-38, Ez 37:21-28, Za 8:1-17, Mt 21:43, Ř 11:1-29, Zj 20:7, Zj 20:10)
Věčnost Učíme, že po ukončení tisíciletého království, dočasného propuštění satana a soudu nevěřících (2Te 1:9, Zj 20:7-15), vstoupí všichni spasení do věčného stavu slávy s Bohem, po čemž zaniknou prvky tohoto světa (2Pt 3:10) a budou nahrazeny novou zemí, ve které povládne jen spravedlnost. (Ef 5:5, Zj 20:15, Zj 21:1-27, Zj 22:1-21). Poté z nebe sestoupí nebeské město (Zj 21:2) a stane se příbytkem svatých, kde si navždy budou užívat společného obecenství s Bohem a mezi sebou. (J 17:3, Zj 21-22). Poté, co náš Pán Ježíš Kristus naplní záměr spasení, předá království Bohu Otci (1K 15:24-28), aby trojjediný Bůh mohl vládnout ve všech sférách navěky a navždy (1K 15:28).
Poznámka: Použité zkratky v odkazech na jednotlivé verše jsou dle formátu Studijního překladu Bible.
Pyšely listopad 2011.
Stránka 16 z 16
