ABSTRAKTY LÉKAŘSKÁ SEKCE

ABSTRAKTY LÉKAŘSKÁ SEKCE 6.

Dobutaminová echokardiografie Gistinger T, Pavlas I, Zeman K. Interní oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku p.o. Cíl: Seznámení se současnými možnostmi dobutaminové echokardiografie a jejím využitím v běžné klinické praxi. Dobutaminová echokardiografie je kardiologická zátěžová vyšetřovací metoda. Spočívá v zobratení srdečního svalu echokardiograficky v klidu a při zátěži dobutaminem. Během vyšetření je hodnocena především změna hybnosti jednotlivých segmentů levé komory srdeční a dále celková funkce levé komory. Dále jsou hodnoceny subjektivní potíže, EKG změny, celková klinická reakce na zátěž. Senzitivita metody je 70-90 %, specificita 80-100 %. Hlavní indikace vyšetření představuje diagnostika ischemické choroby srdeční, především u pacientů s atypickými bolestmi na hrudi, nebo s nediadnostickým EKG nálezem. Další specifické indikace představují pacienti s ischemickou chorobou srdeční před nekardiální operací, nutnost zhodnocení viability myokardu před revaskularizační operací srdce, pacienti před cévním rekonstrukčním výkonem, pacienti se závažnou chlopenní vadou a dysfunkcí levé komory srdeční. Výhodou metody je především neinvazivita a opakovatelnost.Cíl sdělení: popis provedení kompletně perkutánní implantace stentgraftu do aneurysmatu břišní aorty.

7.

Problematika diagnostiky a léčby foramen ovale apertum u pacientů s ischemickou cévní mozkovou příhodou Matušek Z. Interní oddělení Nemocnice Třinec Sosna p.o. V diagnostice ischemických cévních mozkových příhod zůstává určité procento příhod etiologicky neobjasněno, hovoříme o tzv. kryptogenních cévních mozkových příhodách. Použitím standardních vyšetřovacích postupů a metod se neidentifikuje žádný z etiologických faktorů iktu. Procentuální zastoupení kryptogenních CMP stoupá se snižujícím se věkem pacientů. Důležitou úlohu v etiologii kryptogenních CMP hraje přítomnost patentního foramen ovale. U pacientů s kryptogenním mozkovým infarktem se nachází PFO až v 46 %, na rozdíl od skupiny pacientů, kteří prodělali etiologicky objasněnou příhodu s výskytem PFO pouze v 11 %. U mladších pacientů s kryptogenní CMP je PFO detekováno zhruba v polovině případů, tj. asi dvakrát častěji než v běžné populaci. Někdy bývá jeho nález sdružen s výskytem hypermobilní mezisíňové přepážky, s tzv. atriálním septálním aneurysmatem. Přítomnost samotného PFO není v současnosti považováno za nezávislý rizikový faktor pro vznik první ischemické CMP a není doporučována medikamentózní ani intervenční primární prevence u pacientů se zjištěným PFO. Problematika sekundární prevence u pacientů s přítomným PFO a prodělaným ischemickým iktem nebo recidivujícími ischemickými ikty je komplexní. Cílem sdělení je shrnutí dosavadních poznatků stran diagnostiky patentního foramen ovale, možností vhodné konzervativní terapie a identifikace pacientů profitujících z perkutánní okluze PFO.

1/14

8.

Iktový program Nemocnice Třinec Sobolová H., Mrózek M. Neurologické oddělení Nemocnice Třinec Zhodnocení iktového programu a činnosti Iktového centra Nemocnice Třinec. V nemocnici Třinec existuje po výběrovém řízení od r. 2011 iktové centrum specializované na léčbu pacientů s cévní mozkovou příhodou. Pacienti s akutní CMP by měli být hospitalizováni v iktovém nebo komplexním cerebrovaskulárním centru (vyšší stupeň). Vybraným pacientům do 4,5 hodin od vzniku ischemické CMP je možno podat systémovou trombolýzu. Tito pacienti jsou potom zadáváni do SITS registru. V přednášce jsou prezentovány výsledky iktového centra Třinec a srovnány s výsledky České republiky a světa. Hodnoceny jsou vstupní a výstupní nálezy, rizikové faktory u pacientů a časové parametry (doba od vzniku CMP k hospitalizaci, doba k provedení CT a podání trombolýzy). Naše výsledky jsou srovnatelné s výsledky v ČR a ve světě, v některých parametrech i lepší. Dále je prezentován soubor všech pacientů s CMP podle typu CMP, hospitalizace na JIP nebo standardním oddělení, počty pacientů z jednotlivých spádových oblastí. V závěrečné části je zhodnocena spolupráce s Komplexním cerebrovaskulárním centrem ve Fakultní nemocnici Ostrava.

12. Imunocytologická diagnostika B-CLL Starostka D., Mikula P., Novosadová L. Oddělení klinické hematologie, Nemocnice s poliklinikou Havířov, p.o. Cíl sdělení: Prezentace zkušeností s imunocytologickou diagnostikou B-CLL. Charakteristika souboru: 217 případů nově diagnostikovaných nebo dispenzarizovaných B-CLL (muži 130, ženy 87), vzorky periferní krve (187), kostní dřeně (27), lymfatické uzliny (1), pleurálního punktátu (1) a podkožní excize (1). Metodika vyšetření: Cytologické hodnocení v nátěrech periferní krve, kostní dřeně, imprintu lymfatické uzliny a podkožní excize a v cytospinu pleurálního punktátu po klasickém panoptickém barvení se stanovením prolymfocytové komponenty a poměrného zastoupení atypických lymfocytů. Flowcytometrická imunofenotypizace (přístroj FACS Canto II výrobce Becton-Dickinson) po přípravných procedurách (event. mechanická dezintegrace, filtrace, korekce celularity) a automatické lýze, promytí a fixaci (zařízení LyseWash Assistant výrobce Becton-Dickinson). Multiparametrová analýza povrchové exprese diagnostických markerů (klinický software FACS Diva, pozitivita a intenzita exprese) na B-lymfocytech ve zkumavkách: CD19-PerCPCy5.5+kappa-FITC+lambda-PE, CD19-PerCP-Cy5.5+CD23-PE+FMC7-FITC/CD79bAPC/CD5-PE-Cy7, CD20-PerCP-Cy5.5+CD22-PE+CD103-FITC/CD25-PE-Cy7/CD10-APC (protilátky výrobce Becton-Dickinson). Výsledky (výskyt v %): Klasická B-CLL 75%, B-CLL/PL 10%, pleomorfní B-CLL 15%. CD5+ 99%, CD19+ 100% (slabá exprese 100%), CD20+ 100% (silná exprese 10%), CD22+ 84% (silná exprese 7%), CD23+ 84%, CD25+ 59%, CD79b+ 34% (silná exprese 2%), FMC7+ 3% (slabá exprese 3%), CD10+ 0%, CD103+ 0.5%, kappa+ 50% (slabá exprese 90%), lambda+ 44% (slabá exprese 63%), kappa-lambda- 6%. CLL skóre dle Matutes: skóre 5 – 78%, skóre 4 – 19%, skóre 3 – 2%, skóre 2 – 1%. Exprese uvedených markerů byla porovnána se soubory 20 jiných CD5+ B-lymfoproliferací a 83 jiných CD5- Blymfoproliferací. Závěr: Stanovení imunocytologického profilu je základem diagnostiky B-CLL. Použitý imunofenotypizační panel je vhodný pro diagnostiku drtivé většiny případů B-CLL. Klíčovými diferenciálně diagnostickými prvky při odlišení B-CLL od jiných Blymfoproliferací jsou: cytomorfologie, povrchová exprese (pozitivita/negativita) CD5, CD23, CD79b, FMC7, intenzita povrchové exprese CD19, CD20, CD22, CD79b, FMC7 a lehkých řetězců Ig.

2/14

13. Praktická realizace kontroly kvality kolonoskopie – zkušenosti z Beskydského gastrocentra Mikoviny Kajzrlíková I., Vítek P., Chalupa J., Kuchař J., Platoš J., Řeha P. Interní oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku Úvod Kontrola kvality kolonoskopie je v současnosti nezbytností pro každé endoskopické pracoviště. Zatímco celopopulační hodnocení výsledků metody je mimo možnosti jednotlivých endoskopických center, sledování základních parametrů kvality je pro ně realizovatelné. Základními sledovanými parametry jsou adenoma detection rate (ADR) nebo polyp detection rate (PDR), procento dosažení céka a komplikace výkonu. Cílem sdělení je představit metodiku sledování kvality v rámci endoskopického pracoviště a výsledky za 1-12/2012. Metodika Data jsou vkládána do databáze kolonoskopických vyšetření v tabulce MS Excel. Součástí je označení vyšetřujícího endoskopisty, epidemiologická data pacienta (pohlaví, věk, protidestičková a antikoagulační medikace, rodinná anamnéza kolorektálního karcinomu), údaje o endoskopickém vyšetření (typ výkonu, indikace, sedace, příprava, dosažení céka a terminálního ilea, počet lézí a jejich histologická charakteristika) a záznam komplikací. Výsledky histologie jsou doplňovány dodatečně vyškolenou endoskopickou sestrou. Parametry kvality kolonoskopie jsou vyhodnocovány čtvrtletně lékařem. Uvedené hodnocení je zpracováno pro celou jednotku i pro každého endoskopistu individuálně. Samostatně jsou vyčleněny screeningové kolonoskopie. Výsledky V období 1-12/2012 by provedeno celkem 1675 kolonoskopií a 194 sigmoideoskopií. Screeningové kolonoskopie tvořily 299 (18%) výkonů. Podrobné parametry kvality screeningové kolonoskopie jsou uvedeny v tabulce. Interindividuální variabilita ADR jednotlivých endoskopistů byla v období 1-12/2012 v rozmezí 40%-65%. Závěr Sledování základních parametrů kvality kolonoskopie endoskopického pracoviště včetně hodnocení adenoma detection rate je realizovatelné. V rámci screeningového programu převažují kolonoskopie po pozitivním TOKS nad primárními screeningovými kolonoskopiemi. Interindividuální variabilita mezi jednotlivými endoskopisty je v rámci našeho pracoviště poměrně nízká. Všechny screeningové kolonoskopie % intubace céka % intubace terminálního ilea PDR % ADR % ADR muži % ADR ženy % Advanced ADR % Kolonoskopie po pozitivním TOKS PDR % ADR % Advanced ADR % Primární screeningová kolonoskopie

1-3 84

4-6 82

7-9 66

10-12 67

97.6 66.7

97.6 65.9

97.0 62.1

91.0 68.7

58.3 39.3 46.5 31.7 13.1 47 (56%) 70.2 42.5 14.9 37 (44%)

69.5 52.4 68.3 36.6 20.7 52 (63%)

68.2 54.6 55.9 53.1 21.2 40 (60.6%) 67.5 52.5 25.0 26 (39.4%)

50.7 34.3 40.0 29.8 9.0 44 (66%) 45.5 34.1 11.4 23 (34%)

3/14

69.2 57.7 25.0 30 (37%)

PDR % ADR % Advanced ADR %

43.2 35.1 10.8

70 43.3 13.3

69.2 57.7 15.4

60.9 34.8 4.0

14. Evoluce postavení chirurgie v léčbě akutní pankreatitidy Hájek A. Chirurgicko-traumatologické oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku Souhrn: Autor komentuje vývoj názorů na úlohu chirurgie v léčbě akutní pankreatitidy v průběhu jeho klinické praxe. Od naprosté pasivity až k nepřiměřené aktivitě. Současná éra je charakterizována racionální stratégií šetrného výkonu v co možná nejdelším odstupu od vzplanutí potíží.

17. Atypický průběh trombózy horní mezenterické a portální žíly s následnou ischémií tenkého střeva – popis případu Morysová M.1, Zeman K.1, Vítek P.1,2 1 Interní oddělení, Beskydské gastrocentrum, Nemocnice ve Frýdku-Místku, p.o. 2 Lékařská fakulta, Ostravská univerzita v Ostravě Cíl sdělení: kazuistika Úvod: Akutní mezenteriální ischémie je spjata s vysokou mortalitou a nesnadnou diagnostikou. Dělí se na arteriookluzivní a neokluzivní mezenteriální ischémii a mezenteriální žilní trombózu. Mezenteriální žilní trombóza se vyskytuje jako příčina střevní ischémie v cca 10 % případů. Popis případu: 58letý muž byl vyšetřen na chirurgické ambulanci pro bolesti břicha. Na základě klinického vyšetření, laboratoře a sonografického nálezu byl stav hodnocen jako kolitida vzestupného tračníku. Nemocný byl přijat na interní oddělení, byla odebrána kultivace stolice, nasazen ciprofloxacin, zahájena podpůrná a symptomatická terapie. Při terapii došlo k poklesu zánětlivých parametrů, klinický stav však zůstával stacionární. Byla indikována kolonoskopie, s nálezem divertikulózy sigmatu a polypektomií sigmatu. Po kolonoskopii došlo k progresi bolestivosti břicha s klinickým i RTG obrazem paralýzy GIT. Nemocný byl léčen konzervativně, sledován chirurgem, pro kultivační nález Campylobacter jejuni byl do dvoukombinace ATB přidán klarithromycin. Přes uvedenou léčbu došlo k další progresi klinického nálezu. Akutní CT břicha odhalilo trombózu horní mezenterické žíly se známkami ischémie tenkého střeva a obtékaný trombus v portální žíle. Pacient byl indikován k urgentní operační revizi, s nutností resekce cca 200 cm gangrenózních tenkých kliček a našitím primární anastomózy. Pooperační léčba probíhala na ARO. Second-look laparotomie verifikovala suficientní anastomózu a vitální tenké kličky. Po 31 dnech hospitalizace byl pacient propuštěn do domácí péče. Aktuálně je pacient v ambulantní péči, cestou hematologické ambulance proběhlo došetření trombofilního stavu. Závěr: Prognóza pacientů se střevní ischemií je nejistá a obvykle se odvíjí od včasnosti diagnózy. Základem úspěšné léčby střevních ischemií je proto myslet na možnost tohoto onemocnění, zejména při nejasných bolestech břicha.

4/14

18. Praktické aspekty preskripce enterální výživy u nemocných Hofericová K., Mikoviny Kajzrlíková I., Vítek P. Beskydské Gastrocentrum, Interní oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku, p.o. Úvod: V současné době existuje v České Republice 77 nutričních ambulancí, jednou z nich je Nutriční ambulance v naší nemocnici, která funguje od července 2007 v prostorách Beskydského Gastrocentra. Náplní práce Nutriční ambulance je zhodnotit nutriční stav pacienta, indikovat a preskribovat enterální výživu. Enterální výživa může být doplňková nebo úplná a může být aplikována formou perorálního sippingu nebo cestou perkutánní gastrostomie či nasojejunální sondy. Metodika: Soubor tvoří celkem 140 pacientů, kteří navštívili minimálně jedenkrát naší nutriční ambulanci v průběhu roku 2012. Sledovali jsme věkové zastoupení našich pacientů, pohlaví a základní diagnózu, která vedla k snížení energetického příjmu. Výsledky: V roce 2012 bylo ošetřeno celkem 140 pacientů, z toho 67 mužů (48%) a 73 žen (52%), vyšší věkové zastoupení bylo u žen - průměrný věk 71,6 let zatím co u mužů jen 64,2 let. Z celkového souboru bylo 80 pacientů indikováno k doplňkové enterální výživě formou perorálního sippingu, z toho 45 mužů a 35 žen. U 60 pacientů byl denní energetický příjem méně než 50%, a proto byli indikováni k úplné enterální výživě – 4 pacienti perorální formou a 56 pacientů cestou PEG. U pacientů s perkutánní gastrostomií převažovaly ženy (35 pacientek), ve vyšším věku, převážně imobilní, nejčastější diagnózou, která vedla k snížení či znemožnění per os příjmu byla hemoragická nebo ischemická cévní mozková příhoda (25 pacientek). Na rozdíl od mužů s PEG, kterých bylo méně (21 pacientů), byli mladšího věku a relativně soběstační. Na prvním místě diagnóz, které vedly k zavedení PEG bylo onkologické onemocnění v ORL oblasti (8 pacientů). Závěr: Cílem nutriční ambulance je zajistit výživu při poruše perorálního příjmu potravy – ať už dlouhodobě při poruše polykání nebo přechodně během onkologické léčby a zlepšit kvalitu života.

19. Pankreatitidy u dětí Cymorková G., Rucki Š. Dětské oddělení Nemocnice Třinec Prezentace se věnuje onemocnění, které u dětí nebývá časté a právě proto je nutno na něj myslet při diferenciální diagnostice bolestí břicha. Pankreatitida v mnoha případech může ohrozit pacientův život. U dětí mohou být recidivy podmíněny genetickou formou pankreatitidy, chronickým onemocněním nebo anomálií pankreatických či žlučových vývodů. Je podán přehled současných přístupů k diagnostice, léčbě a prognóze. Stručně je prezentována i skupina pacientů, kteří v posledních letech prodělali pankreatitidu a byli hospitalizováni v naší nemocnici.

22. Obstrukční ikterus u nedonošeného kojence, aneb co je příčinou elevace ALP? Sikorová B., Rucki Š. Dětské oddělení Nemocnice Třinec Šestiměsíční nedonošený kojenec byl přijat k vyšetření pro přetrvávající elevaci alkalické fosfatázy (ALP). Již předtím léčen vitamínem D včetně i.m. podání. Během dvou hospitalizací postupně zjištěna hyperkalciurie, hyperkalcémie

5/14

a hyperamonémie. Pro acholické stolice, dyspeptické potíže a hyperbilirubinémii doplněno sonografické vyšetření břicha a MRCP žlučových cest, kde diagnostikována cholecystolithiáza, choledocholithiáza, dilatace ductus choledochus i obou hepatiků. Na specializovaném pracovišti provedeno ERCP a zavedení stentu do žlučových cest. V závěru prezentace je řešena otázka významu elevace ALP u nedonošených kojenců a také přínosu moderních zobrazovacích metod k diagnostice nemocí žlučových cest.

24. Pneumonie - Když přetrvává plicní infiltrát… Štetiarová D., Rucki Š. Dětské oddělení Nemocnice Třinec V kazuistice je prezentován případ bronchopneumonie u 3 letého chlapce s komplikovaným průběhem. Zpočátku nasazena standardní terapie s vyhovující klinickou odezvou, zdánlivě běžný průběh onemocnění. Na RTG plic přetrvávající zastření, klinicky mírné subfebrilie. Doplněno CT vyšetření plic, kde nalezen poměrně značný plicní absces. Změněna antibiotická terapie, rekonvalescence značně prodloužena. Plicní absces představoval v tomto případě nečekanou komplikaci, která nebyla plně v korelaci s klinickým stavem pacienta.

26. Pôrod v domácom prostredí či v nemocnici? Medvecká J. Gynekologicko – pôrodnícke oddelenie Nemocnice vo Frýdku-Mistku V súčasnosti pozorujeme snahu rodičiek presadiť si požiadavku rodiť svojho potomka v domácom prostredí. Napriek fyziologickému tehotenstvu nesie každý pôrod so sebou určité riziká a komplikácie, ktoré sa počas jeho priebehu môžu vyskytnúť. V mojej práci sa v úvode spätne vraciam do minulosti a poukazujem v akých podmienkach boli novorodenci privádzaný na svet. Plynulý prechod do súčasného vybavenia pôrodníc je uvedený spoločne s hodnotami perinatálnej mortality a morbidity. V práci uvádzam legislatívne zabezpečenie v danej oblasti. Ďalšia časť sa venuje výhodám a nevýhodám pôrodu doma v porovnaní s nemocničným zariadením. Ich personálne a technické vybavenie. Približuje pocity maminiek ktoré zvažovali pôrod mimo nemocnice. Záverom mojej práce sa snažím objektívne zhodnotiť dosiahnuté poznatky počas mojej praxe na pôrodníckom oddelení spoločne so skúsenosťami starších lekárov, utvoriť ucelený pohľad na vedenie pôrodu v domácom prostredí a zdôrazniť riziká, ktoré so sebou prináša. Následne sa snažím priblížiť „zlatú strednú cestu“ spôsobu vedenie pôrodu.

27. Ovariální hyperstimulační syndrom (OHSS) – nejčastější rizikové faktory, diagnostika a léčba OHSS Svrčková K. Gynekologicko – porodní oddělení Nemocnice ve Frýdku – Místku Ovariální hyperstimulační syndrom je nejčastější a nejzávažnější komplikací metod asistované reprodukce. Je diagnostikován na základě kombinace anamnézy, klinických obtíží pacientky a objektivního nálezu na zobrazovacích metodách (UZV) – základním znakem při ultrazvukovém vyšetření jsou polycystická ovaria. Na začátku

6/14

této přednášky se v krátkém přehledu budu zabývat principy metod asistované reprodukce k pochopení příčin vzniku OHSS. Pacientky jsou v CAR většinou velmi důkladně o této komplikaci poučeny, diagnostika i léčba je především doménou právě těchto center. Ve velké části případů lze OHSS léčit ambulantně, avšak pacientky s těžkou formou onemocnění je nutno hospitalizovat a na jejich léčbě se často podílejí specialisté z více oborů. Během prezentace budou zmíněny nejčastější rizikové faktory vzniku ovariálního hyperstimulačního syndromu a z nich plynoucí možnosti prevence vzniku OHSS. Zaměříme se i na subjektivní potíže pacientek a typický ultrazvukový obraz tohoto onemocnění. Ve zkratce zmíníme i jiné komplikace plynoucí z postupů asistované reprodukce i vlastního odběru oocytů, které se mohou vyskytovat v období po embryotransferu a někdy i imitovat OHSS. V závěru se tato prezentace bude věnovat terapii hyperstimulačního syndromu s následným shrnutím problematiky OHSS.

28. Léčba infikované aloplastiky v nejčastějších lokalizacích Kozák P., Tomíček F. Ortopedické oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku p.o. S rozvojem implantologie se stále častěji setkáváme s infikovanou aloplastikou. Příčinou je nejen stále větší počet operací, ale i rostoucí věk operovaných s nímž stoupá i procento imunokompromitovaných pacientů. Předoperační diagnostika infikované endoprotézy zahrnuje použití laboratorních metod (CRP, WBC a FW), metody zobrazovací a diagnostickou punkci s následnou kultivací a možnostmi PCR vyšetření. Metodou volby operační terapie u časného infektu je ponechání implantátu, debridement a synovectomie. Součástí je výměna snadno mechanicky odstranitelných částí jako jsou hlavička nebo vložka jamky. U mitigovaných nebo pozdních hematogenních infektů se nabízí jednodobá nebo dvoudobá reimplantace. Jednodobá reimplantace je technicky náročnou metodou, jejíž úspěch záleží na dobrém výběru pacienta. Výsledek je závislý na obranyschopnosti organizmu, dále pak na typu a virulenci infekčního agens. Výhodou této metody je pouze jeden operační výkon. Dvoudobá reimplantace spočívá v odstranění implantátu, sanaci infektu a reimplantaci definitivního implantátu v druhé době. S rozvojem ATB cementů nastal ústup od provádění proplachové laváže a rozvinulo se používání ATB spacerů. Tato metoda zajišťuje až 30-ti násobnou koncentraci antibiotika v exudátu rány oproti sérové koncentraci. Autoři dávají přednost dvoudobé reimplantaci. V přednášce presentují terapii infikované aloplastiky kyčelního, kolenního a ramenního kloubu.

31. Periprotetické zlomeniny u aloplastik kyčelního kloubu Kozák P., Černoevič I. jun. Ortopedické oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku p.o. S rostoucím průměrným věkem a počtem operovaných aloplastik stoupá i frekvence komplikací. Mezi významné komplikace patří periprotetické zlomeniny. Po aseptickém uvolnění a infektu jsou společně s luxacemi třetí nejčastější příčinou revize endoprotézy. Jejich frekvence se pohybuje do 5%. Nejčastější příčinou je nízkoenergetické trauma. Největším rizikovým faktorem je uvolněná endoprotéza. Tyto zlomeniny jsou zatíženy komplikacemi a vysokou mortalitou. S rostoucí revizní operativou stoupá riziko peroperačních periprotetických zlomenin. Největší riziko je u dlouhých rovných dříků s porokoutovým nástřikem. K popisu typu

7/14

zlomeniny bylo vytvořeno několik schémat - Mallory, Johansson, Stuchin a další. Tyto klasifikace jsou víceméně popisné. Nejvíce však byla přijata Vancouverská klasifikace, která hodnotí nejen lokalizaci zlomeniny, ale i stabilitu implantátu a přidruženou kostní ztrátu. Tato klasifikace obsahuje schéma jak pro zlomeniny vzniklé pooperačně tak intraoperačně. Technické možnosti našich pracovišť se v této oblasti rozšířily díky množství nových revizních implantátů a speciálního materiálu určeného použitelného k osteosyntéze periprotetických zlomenin. Nepřímá repoziční technika snižuje poškození měkkých tkání a cévního zásobení, současně je méně častá potřeba kostních štěpů. Vzhledem k tomu, že zlomeniny typu A jsou vesměs nedislokované, volíme konzervativní terapii. U dislokovaných zlomenin velkého trochanteru je vhodné užití osteosyntézy drápkovou dlahou k prevenci insuficience gluteálních svalů. Největším problémem jsou zlomeniny typu B2 a B3, které se obvykle neobejdou bez použití revizního implantátu. Z osteosyntetického materiálu se zde nabízí širší paleta od užití cable systému, titanových cerklážních pásků samostatně nebo doplněných dlahami s hroty, přes speciální implantáty úhlově stabilní doplněné monokortikálními šrouby nebo cable systémem. Nelze se nezmínit o biologické dlaze, hojně užívané u těchto zlomenin. Zlomeniny typu C jsou prakticky nezávislé na dříku endoprotézy. U těchto je možno použít konvenční implantáty, implantáty úhlově stabilní a nabízí se i použití retrográdních hřebů. Základem úspěchu léčby je určení správného postupu. Rozhodujeme se nejen podle lokalizace a typu těchto zlomenin , ale i na základě vyhodnocení stability implantátu a úbytku kostní hmoty. Při operaci je nezbytný šetrný biologický přístup a taková volba a umístění implantátu, jež eliminuje možnost vzniku stressových zlomenin.

33. Faktory ovlivňující mortalitu pacientů se zlomeninou proximálního femuru Chrostek M. Chirurgicko-traumatologické oddělení, Nemocnice ve Frýdku-Místku p.o. Faktory ovlivňující mortalitu pacientů se zlomeninou proximálního femuru. Sledování roční mortality za posledních 10 let u pacientů léčených na chirurgickotraumatologickém oddělení Nemocnice ve Frýdku – Místku. Zlomeniny proximálního femuru jsou nejčastěji operovanou zlomeninou na našem pracovišti. Jedná se o typickou zlomeninu pacientů vyššího věku. Jedním z nejdůležitějších ukazatelů úspěšnosti léčení a zároveň i parametrem pro srovnávání s jinými pracovišti je mortalita v definovaném časovém intervalu ,nejčastěji se udává jeden rok – roční mortalita. Podíl pacientů, kteří zemřou poměrně krátce po operaci zůstává alarmující. V průběhu 10 let sledujeme snižování roční mortality. Volba stabilního implantátu a standardní provedení operace je již samozřejmostí. Možnost dalšího zlepšení výsledků vidíme v urgentním operování, zlepšení perioperační a postoperační péče.

35. Ochronotická artropatie jako méně častá indikace k TEP Volný O. Ortopedické oddělení, Nemocnice Třinec Cíl sdělení: V první části přednášky se autor zaměří obecně na metabolická systémová onemocnění, jejich rozdělení a typy. Ve druhé části autor představí formou kazuistiky onemocnění s patologickým ukládáním kyseliny homogentisové do tkání, které může vyústit až totální náhradou kloubu.

8/14

37. Jaké jsou trendy ve vývoji incidence a prevalence urolitiázy v posledních desetiletích na světě a v našem regionu Plasgura P. Urologické oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku Cíl: Seznámit s vývojem incidence a prevalence urolitiázy ve světě a v našem regionu. Upozornit na výrazný nárůst počtu tohoto onemocnění a shrnout základní příčiny tohoto vývoje. Metoda: Pro sdělení byly využity nejnovější údaje z odborných urologických časopisů o prevalenci a incidenci urolitiázy ve světě. Vyhodnotili jsme vývoj hospitalizací pro diagnózu urolitiázy na našem urologickém oddělení za posledních 14 let. Výsledky: Incidence a prevalence urolitiázy se celosvětově neustále zvyšuje. Vzestup je patrný u různých pohlaví, ras i věku. V Německu se incidence zvýšila u obyvatel nad 14 let ze 120/100 tisíc obyvatel v roce 1979 na 720/100 tisíc obyvatel v roce 2000. V různých částech světa se incidence pohybuje od 63,4/100tisíc obyvatel do 900/100tisíc obyvatel. Prevalence se ve světě pohybuje od 0,26% do 18,5%. Většina států uvádí zvyšování prevalence (Německo, Španělsko, Itálie, USA), pouze Skotsko uvádí lehký pokles z 3,83% v roce 1977 na 3,5% v roce 1987. V USA byla srovnána prevalence z roku 1994 a 2007-2010. V roce 1994 byla prevalence 6,3% u mužů a 4,1% u žen a v roce 2007-2010 byla u mužů 10,6% a u žen 7,1%. Celková prevalence byla 8,8%. V České republice nebyla v posledních letech vyhodnocena incidence a prevalence urolitiázy. Proto jsme zhodnotili vývoj počtu hospitalizovaných na našem oddělení v letech 1998-2011. Počet hospitalizovaných pacientů se v letech 1998-2003 zvýšil o 76%. V dalších letech již počet stagnoval na průměru o 40,8% vyšším proti roku 1998. Náklady na léčbu těchto pacientů vzrostly na našem oddělení z 1 217 507 Kč v roce 1998 na 2 634 540 Kč v roce 2003 a dále je již vzestup mírnější, až na 2 949 734 Kč v roce 2009. Závěr: Práce upozorňuje na vzestupný trend incidence a prevalence urolitiázy ve světě. S tím souvisí nárůst počtu hospitalizovaných pacientů a nárůst výdajů na jejich léčení. Výsledky jsou v souladu s podobnými pracemi v zahraničí. Příčiny jsou multifaktoriální, ale ovlivnitelné. Individuální přístup k pacientovi a důsledná metafylaxe mohou zastavit vzestupný trend tohoto onemocnění.

38. Výsledky biopsií renálních tumorů na urologickém oddělení Nemocnice ve FrýdkuMístku Plevová M., Plasgura P. Urologické oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku Cíl: práce analyzuje soubor pacientů, u kterých byla na našem oddělení provedena biopsie renálního tumoru nejasného původu a seznamuje s indikacemi a současnými názory na tuto problematiku. Metoda: provedli jsme retrospektivní analýzu pacientů, u který byla provedena biopsie renálních tumorů v letech 2002 – 2013. Biopsie je prováděna pod ultrazvukovou kontrolou za použití sondy 5,0MHz bioptickou pistolí PROMAG a jehlou 16Ga délky 250mm. Výsledky: Perkutánní biopsie renálních tumorů se v současné době stále více využívá. Indikací je: 1) stanovení diagnózy u nejasných“ malých renálních mas“ (SRMs), 2) zjištění histologického nálezu u náhodně zjištěných tumorů ledvin u pacientů, kteří jsou kandidáty pro nechirurgickou terapii (aktivní sledování, radiofrekvenční ablace nebo kryoterapie) a 3) stanovení histologického typu nádoru u metastazujících nádorů ledvin.

9/14

V letech 2002 – 2013 jsme provedli na našem oddělení biopsii renálních tumorů u 45 pacientů. Z tohoto souboru bylo 33 (73,33%) mužů a 12 (26,67%) žen. Častěji byla řešena pravá ledvina – 60%. Zhoubný nádor byl zjištěn v 62,22% případů a nezhoubný nádor v 4,45% případů. U 31,11% případů nebyl nádor prokázán a nejednoznačný nález byl u 2,22% biopsií. 72,22% zjištěných karcinomů bylo ve stadiu nízkého rizika – G1-2 dle Fuhrmanové. Závěr: Česká republika má dlouhodobě světové prvenství ve výskytu zhoubných nádorů ledvin s incidencí 14,62/100tis. obyvatel. Je snaha diagnostikovat tyto nádory včas, protože pouze včasná diagnóza dává šanci na úplné vyléčení. I díky moderním zobrazovacím metodám diagnóza u malých tumorů je někdy nejasná, a proto je biopsie tumorů ledvin stále více využívaná. Výsledky z našeho souboru ukazují, že perkutánní biopsie pod ultrazvukovou kontrolou je jednoduchá a bezpečná metoda, která pomáhá při rozhodování o další léčbě tohoto závažného onemocnění. Biopsie v mnoha případech zabrání zbytečné operaci. Procento negativních biopsií odpovídá zkušenostem z jiných pracovišť.

39. Dietní opatření u pacientů s urolitiázou podle složení konkrementu a výsledku vyšetření rizikových faktorů Bottková Z., Plasgura P. Urologické oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku Cíl: cílem práce je poučit širší odbornou zdravotnickou veřejnost o významu dietního a pitného režimu u pacientů s urolitiázou v souvislosti s neustálým zvyšováním výskytu tohoto onemocnění. Urolitiáza je onemocnění charakterizované tvorbou konkrementů v močových cestách. Jedná se o recidivující onemocnění multifaktoriálního původu. Počet pacientů s tímto onemocněním neustále narůstá. Riziko, že onemocníme urolitiázou je desetiprocentní. Výrazný podíl na tom má styl života, který je spojený s nižší pohybovou aktivitou, nesprávnými dietními návyky s vysokým obsahem živočišných bílkovin, tuků, solí a nedostatečný příjmem tekutin a vlákniny. I když v současné době máme moderní, miniinvazívní metody k odstraňování konkrementů, nejdůležitější je prevence. Abychom byli schopni snížit pravděpodobnost recidivy onemocnění, je nutný individuální přístup ke každému pacientovi. K tomu potřebujeme znát rozbor konkrementu a rizikové faktory, které se mohou podílet na recidivách urolitiázy. Opatření, které vedou ke snížení rizika vzniku recidivy konkrementů močových cest se označují jako metafylaxe. Metafylaxi rozdělujeme na specifickou a nespecifickou. Nespecifická metafylaxe znamená dodržování nespecifických doporučení se zaměřením na pitný režim. Specifická metafylaxe vychází z rozboru konkrementu a výsledku metabolického vyšetření. Účinnost specifické metafylaxe je významnější a při dodržování doporučených opatření může pacient snížit riziko recidivy až o 90%. Velmi významná je motivovanost pacienta a dlouhodobé dodržování doporučeného režimu.

40. Malé chirurgické výkony v oblasti hlavy a krku Hybášková J., Klečka P., Matler K. ORL oddělení, Nemocnice ve Frýdku-Místku, p. o. Cíl sdělení: Součástí oboru otorinolaryngologie je řada malých chirurgických výkonů v oblasti hlavy a krku. Malé chirurgické výkony představují excize, exstirpace

10/14

benigních nebo maligních lézí podkoží a kůže i ošetření traumatických poranění měkkých tkání hlavy a krku. Autoři prezentují indikace, provedení a výsledky vybraných malých chirurgických výkonů prováděných na ORL oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku.

43. Ptóza a její operační řešení Jílková Z. Beskydské oční centrum Nemocnice ve Frýdku Místku Operační postupy pro řešení ptózy očních víček. Přednáška pojednává o správném výběru pacienta k operačnímu řešení a zvolení optimální metody ke korekci pokleslých očních víček. Principem operace je zkrácení patologicky pozměněné aponeurosy levátoru horního víčka nebo zkrácení Mullerova svalu, který je spoluzodpovědný za elevaci očního víčka, anebo metoda se zkrácením obou svalů včetně části tarzu. Důležité je dodržet správné dávkování elevace očního víčka, aby pooperační funkce víčka byla plně zachována. Operace ptózy může být doplněná o odstranění nadbytečné kůže horních víček, včetně prolabující orbitální tukové tkáně.

44. Multifokální nitrooční čočky Čuntová D. Beskydské oční centrum, Nemocnice ve Frýdku-Místku Existují rúzné typy multifokálních nitroočních čoček. V Beskydském očním centru se implantují multifokální čočky AcrySof ReSTOR a Lentis MPlus. Výběr čočky závisí na preferenci vidění do blízka nebo do dálky. V 95% operace zajistí nezávislost na brýlích.

47. Předoperační příprava antikoagulovaných pacientů. Klimánková V. ARO Nemocnice Třinec, p.o. V klinické praxi se poměrně často stává, že je k operačnímu výkonu, ať už plánovanému či akutnímu, indikován pacient, který je z některé indikace antikoagulován. V takovémto případě stojí lékař před nelehkým úkolem, kdy je jeho cílem jednak pacienta svědomitě připravit k zákroku a zároveň minimalizovat progresi a případné následky základního onemocnění a neohrozit tak nemocného na životě. Během takové předoperační péče je proto nutné vzít v úvahu vícero faktorů: zejména zdravotní stav pacienta, zahrnující chronická onemocnění v předchorobí, pak samozřejmě urgentnost a typ operačního zákroku a v neposlední řadě bezpečnost a efektivitu postupů, které k vyrušení účinku antikoagulancií vedou. Všechny tyto faktory ovlivňují pacientský pooperační outcome. Ke každému jedinci je potřeba přistupovat přísně individuálně, kdy zhodnotíme jeho zdravotní stav, stanovíme riziko krvácení při přetrvávající účinné antikoagulaci během výkonu, riziko trombotických komplikací a časové hledisko. Na základě těchto kritérii určíme postup antagonizace v běžné praxi dostupnými prostředky, jako je časné vysazení antikoagulačních léku, užití vitamínu K, čerstvě zmražené plazmy, koncentrátu faktorů protrombinového komplexu atd. Toto sdělení tedy shrnuje základní možnosti terapie na základě výše uvedených kriterií v souladu s doporučenými postupy.

11/14

48. Profylaktické užití ATB v chirurgii a profylaxe IE Lautnerová A. Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě, CKL, Antibiotické středisko Cíl sdělení: Profylaktické podávání antibiotik chrání operační ránu před infekcí endogenního či exogenního původu po dobu operace a v krátkém pooperačním období. Jedná se o vytvoření tzv. „chráněného antikoagula“ (Málek), baktericidní koncentrace antibiotika v koagulu, které vzniká peroperačně v ráně a na operovaných plochách a to jednorázovou či krátkodobou aplikací antibiotika. Sdělení shrnuje informace týkající se principu, indikací a zásad profylaxe v chirurgii dle nejnovějších doporučení. Doporučení pro antibiotickou profylaxi infekční endokarditidy je součástí prevence vzniku IE u disponovaných jedinců. Zahrnuje dávkování, způsob podání a možnosti profylaxe vzhledem k lokalizaci plánovaného výkonu nebo infekčního procesu.

49.

Režimová opatření, dezinfekce a likvidace rezistentních kmenů z oddělení Matějová K. Antibiotické středisko Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě Cíl sdělení: Přehled režimových opatření, jenž zabraňují šíření multirezistentních bakteriálních kmenů (MRSA, VRE, ESBL, MBL, KPC). Možnosti použití desinfekcí a antiseptik při eradikaci multirezistentních bakteriálních kmenů (MRSA, VRE, ESBL, MBL, KPC). Nastínění moderních technologií, které pomáhají snižovat riziko přenosu multirezistentních bakteriálních kmenů (MRSA, VRE, ESBL, MBL, KPC).

50. Nosokomiální infekce Chmelařová E. Zdravotní ústav se sídlem v Ostravě, antibiotické středisko Nosokomiální infekce se nově nazývají infekce spojené s nemocniční péčí (healthcareassociated infection HAI). Dle původců je můžeme rozdělit na exo a endogenní. Z epidemiologického hlediska na nespecifické, které odrážejí epidemiologickou situaci a specifické, jenž jsou důsledkem diagnostických výkonů a jejich výskyt je možno ovlivnit hygienicko –epidemiologickým režimem. Mezi nejčastější původce těchto nákaz patří stafylokoky (včetně MRSA), enterokoky (včetně VRE), gramnegativní tyčinky - hlavně kmeny s produkcí širokospektrých betalaktamáz (ESBL, MBL,KPC), rezistentní kmeny Pseudomonas aeruginosa a Acinetobacter baumannii a v poslední době také Clostridium difficile. Rezistentní kmeny se především vyskytují na jednotkách intenzívní péče, ale jsou izolovány i z materiálů ze standardních oddělení. Pacienti jsou často těmito kmeny pouze kolonizováni, ale tato kolonizace zvyšuje riziko následné infekce hlavně u pacientů s imunodeficitem. Léčba těchto „rezistentních“ infekcí je spojena s podáváním antibiotik a to dále zvyšuje jejich selekční tlak na jednotlivých odděleních. Vzhledem k vysoké rezistenci kmenů je léčba pacientů s prokázanou infekcí někdy velmi obtížná. Eradikace rezistentních nosokomiálních kmenů z oddělení vyžaduje spolupráci nemocničního epidemiologa, mikrobiologa a ošetřujícího lékaře. V přednášce budou dále nastíněny nejdůležitější mechanismy rezistence a možnosti léčby infekcí, způsobených rezistentními kmeny.

12/14

Postery lékařské sekce 1.

Malakoplakie hltanu jako neobvyklá příčina OSA, kazuistika Matler K., Valeček L., Klečka P., T. Hrabec ORL oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku Souhrn Malakoplakie je neobvyklé chronické zánětlivé granulomatosní onemocnění nejasné etiologie, která většinou postihuje genitourinární trakt. Pouze v několika případech byla popsána v ORL oblasti. Malakoplakie může simulovat tumory, abscesy a může být příčinou diagnostických potíží. Obvykle se jedná o solitární lézi, ale může se vyskytovat i mnohočetně. Formou kazuistiky prezentujeme malakoplakii patrových tonzil a adenoidních vegetací u 66-ti letého pacienta, která se klinicky manifestovala jako obstrukční spánková apnoe.

2.

Trendy v incidenci a léčbě rakoviny hltanu v ČR v posledních dvou dekádách Hrabec T., Klečka P. ORL oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku, p.o. Cíl práce: zhodnocení dat Národního onkologického registru, která se týkají pokročilé rakoviny orofaryngu a hypofaryngu, tzn. TNM stadia T3 a T4, zejména s ohledem na klesající podíl chirurgie v léčbě uvedeného onemocnění. Metodika: výstup Národního onkologického registru pro diagnózy C09, C10, C12-C14, období 1989-2009, klinické stádium T3, T4. Výsledky: zatímco incidence pokročilé rakoviny hltanu trvale mírně stoupá, mortalita v poslední dekádě stagnuje. Přitom poměr pacientů, kteří podstoupili radikální operaci, se v poslední dekádě rovněž nezvýšil. Závěr: údaje Národního onkologického registru potvrzují mírný ústup od radikální chirurgické léčby pokročilé rakoviny hltanu a příklon ke konzervativním léčebným modalitám. Tento trend přitom nemá negativní dopad na výsledky onkologické léčby, mortalita stagnuje i při trvale rostoucí incidenci rakoviny hltanu.

4.

Primární amyloidóza ureteru – kazuistika Plasgura P., Vaněk T. Urologické oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku Patologické oddělení Nemocnice Třinec Sosna Cíle: Prezentace kazuistiky nemocného s primární amyloidózou ureteru, která byla příčinou hydronefrózy a afunkce ledviny. Seznámit s patofyziologií, diagnostikou a terapii tohoto onemocnění. Metody: Pacient ve věku 57 let byl vyšetřen na našem pracovišti pro makroskopickou hematurii a nefralgie vlevo. Udával pád na záda. Pacient užíval Warfarin pro hlubokou flebotrombózu dolní končetiny. Při sonografickém vyšetření jsme zjistili hydronefrózu levé ledviny, bez známek traumatu. Bylo provedeno CT + IVU a retrográdní pyelografie. Vyšetření prokázala stenózu subrenálního ureteru a scintigrafie ledvin těžkou hypofunkci až afunkci levé ledviny. Byla provedena nefrektomie. Výsledky: Histologický nález prokázal primární amyloidózu ureteru a pánvičky ledvinné s ložiskově metaplastickou osifikací. V parenchymu ledviny a cévách nebyly

13/14

nalezeny struktury amyloidu. Pooperační průběh byl bez komplikací a 18 měsíců po operaci je pacient bez známek recidivy onemocnění. Závěry: Primární amyloidóza ureteru je velmi vzácné onemocnění, které se většinou diagnostikuje až po operaci. V literatuře bylo popsáno kolem 50 případů tohoto onemocnění. Diferenciálně diagnosticky musíme myslet na nádorové onemocnění ureteru nebo strikturu ureteru jiné etiologie. K diagnostice se využívá ureterorenoskopie, zobrazovací metody a cytologie moči. V případě nefunkční ledviny je řešením nefrektomie. Vzhledem k nejasné etiologii doporučujeme pravidelné kontroly druhé ledviny.

6.

Konstriktivní perikarditida, kazuistika rekurence choroby – POSTER MUDr. Ivo Pavlas, MUDr. Tomáš Gistinger, MUDr. Renáta Kološová, MUDr. Ing. Kamil Zeman Interní oddělení, nemocnice ve Frýdku Místku Kazuistika: 65letý muž s anamnesou operace konstriktivní perikarditidy v r 1976 v Olomouci u prof. Šerého, hypertonik, s permanentní fibrilací síní, byl v roce 2010 hospitalizován pro akutní dekompenzaci srdečního selhání. Vstupně realizované echokardiografické vyšetření ukázalo jen na diastolickou dysfunkci LK, bez bližší specifikace. Koronarografie byla negativní. Pohospitalizačně byla úprava stavu jen přechodná, byly opakující se projevy dušnosti zejména v noci, přidávaná diuretika měly jen částečný efekt. Provedené plicní vyšetření byly bez zjevné patologie. Proto následovala druhá hospitalizace pro progredující dušnost do stádia NYHA III-IV, opět s vytvořenými otoky DK a ascitem. Provedeno kontrolní ECHO kde zachycen atypický pohyb mezikomorového septa, restriktivní typ plnění LK ( nesnížené e´ 9,47 cm/s a E/e´ 13.9 při E 1.3 m/s), plicní hypertenze a stopové fluidothoraxy. V perikardu není volná tekutina, jsou okrsky kalcifikací za LS a při basi LK u LS, systolická funkce levé komory byla s EF 56 %. Nyní vysloveno podezření na recidivu konstriktivní perikarditidy. Dalšími vyšetřeními nebylo prokázáno systémové onemocnění pojiva, tuberkulóza a nebylo průkazu neoplazie. Plánovaná magnetická rezonance a pravostranná katetrizace. Magnetická resonance, prokázala stav po peikardektomii, ale konstatuje, že obraz nesvědčí pro konstiktivní perikarditidu. Vzhledem k možnosti falešné negativity MRI / viz studie z kliniky Mayo uvádějící u jednoznačně prokázaných perikardiálních konstrikcí jisté procento negativních MRI/, byla u pacienta provedena pravostranná katetrizace. Tato ukazuje na nevelkou prekapilární plicní hypertenzi, vyrovnání diastol. tlaků v jednotlivých oddílech. Nyní společně s typickým ECHO nálezem a nálezem z pravostranné katetrizace je diagnostika perikardiální konstrikce zřejmá. Pacient souhlasí s konzultací na vyšším pracovišti, které potvrzuje diagnózu recidivy konstriktivní perikarditidy, kontrolním ECHO vyšetřením (briskní pohyb interventrik. septa, vysoké plnící rychlosti E 1.7m/s., DT 174 ms, e´ 13.3 cm/s, omezení plnění LK v inspiriu). Provedena subtotální perikardectomie v dubnu 2012 na kardiochirurgické klinice v Brně. Od té doby je pacient zcela v pořádku, přišel již potřetí na ambulantní kontrolu a zcela neguje potíže, dech se upravil, bylo možno redukovat diuretika.

14/14