Abstrakta Časný záchyt karcinomu prostaty u informovaného muže
• Brno, 13. 10. 2008 hotel Voroněž • Praha, 20. 10. 2008 reprezentační sál Autoklubu ČR, Opletalova 29
Copyright © prof. MUDr. Dalibor Pacík, CSc., 2008 Copyright © prof. MUDr. Pavel Šlampa, CSc., 2008 Copyright © doc. MUDr. Roman Zachoval, Ph.D., 2008 Copyright © As. MUDr. Ivan Anděl, 2008 Copyright © MUDr. Azat Khamzin, CSc. 2008
Illustrations © JS Partner s.r.o. Copyright českého vydání © JS Partner s.r.o. 978-80-87036-30-3
OBSAH:
Novinky v léčbě lokalizovaného karcinomu prostaty
4
prof. MUDr. Dalibor Pacík, CSc.
Prevence a možnosti léčby inkontinence vzniklé po léčbě karcinomu prostaty i benigní prostatické hyperplazie
5
doc. Mudr. Roman Zachoval, Ph.D., MUDr. Viktor Vik
Prevence a možnosti léčby komplikací vzniklých po medikamentózní léčbě karcinomu prostaty a benigní prostatické hyperplazie
6
As. MUDr. Ivan Anděl
Prevence a léčba komplikací spojených s ozářením karcinomu prostaty
10
prof. MUDr. Pavel Šlampa, CSc.
Prevence a možnosti léčby erektilní dysfunkce vzniklé po radikální prostatektomii
13
MUDr. Azat Khamzin, CSc.
Životopisy
14
Novinky v léčbě lokalizovaného karcinomu prostaty prof. MUDr. Dalibor Pacík, CSc. Radikální prostatektomie přináší nejvyšší šanci na trvalé vyléčení pro uže s karcinomem prostaty ohraničeným na prostatickou žlázu. Jedná se o nejstarší terapeutickou alternativu s kurativním záměrem, která se během století vyvinula tak, že její hlavní cíle - onkologický a funkční (tedy zbavit pacienta nádoru a zachovat mu přitom uspokojivou kvalitu života ve smyslu zachování močové kontinence i erektilní funkce) se dnes daří naplňovat lépe než kdykoliv před tím. Je třeba provést technicky správně operaci u pacienta, u kterého je indikována. Nejvíce z operace může profitovat muž, který má nádor ohraničený na prostatickou žlázu (tedy je kurabilní) a přitom je dost mladý a zdravý (životní expektance alespoň 10 - 15 let), abychom mohli důvodně předpokládat, že neléčený nádor bude progredovat a ohrozí ho na zdraví i na životě (který tedy potřebuje být vyléčen). Autor vedle historických souvislostí této operace diskutuje současný pokrok, kterého bylo dosaženo na poli anatomie, technologického pokroku, zabývá se výsledky z hlediska kontroly nádoru ale i funkčních výsledků dosahovanými díky zdokonalené technice a jejich limitacemi. Závěrem diskutuje možnosti srovnání dosahovaných výsledků základních léčebných modalit s kurativním záměrem a výhledy do budoucna.
4
Prevence a možnosti léčby inkontinence vzniklé po léčbě karcinomu prostaty i benigní prostatické hyperplazie doc. Mudr. Roman Zachoval, Ph.D., MUDr. Viktor Vik V současné době je karcinom prostaty nejčastějším maligním onemocněním (incidence v roce 2002 v České republice 42 na 100 000 mužů) a benigní hyperplázie prostaty jedním z nejčastějších nezhoubných onemocnění u mužů (prevalence stoupá s věkem a v 6. decéniu dosahuje hodnoty až 430 pacientů s benigní hyperplázií prostaty na 1000 mužů). U pacientů v kurabilním stádiu karcinomu prostaty a příznivém biologickém stavu je v České republice preferována radikální operační léčba = radikální prostatektomie. U menší části těchto pacientů a u pacientů v nepříznivém biologickém stavu se provádí radikální radioterapie. Pacienti se symptomatickou anebo klinicky významnou benigní hyperplázií prostaty jsou v případě selhání medikamentózní terapie léčeni operačně. Většinou je prováděn endoskopický výkon = transuretrální resekce prostaty, v případech extrémně zvětšené prostaty klasický otevřený výkon = transvezikální prostatektomie. Základní typy inkontinence, které se vyskytují po léčbě těchto onemocnění, jsou stresová a urgentní inkontinence. Stresová inkontinence je způsobena nedostatečností uretrálního svěrače a projevuje se při stresových manévrech, kterými je v urologii myšleno zvýšení nitrobřišního tlaku. Urgentní inkontinence je způsobena hyperaktivním močovým měchýřem a většinou se projevuje častým močením přes den a v noci a pocity urgence, kterým pacient nestihne vyhovět a dochází tak k úniku moči. Jak u karcinomu prostaty tak i u benigní hyperplázie prostaty může dojít po jejich léčbě k oběma typům inkontinence. Po radikální prostatektomii je udáváno široké spektrum incidence inkontinence od 0,3 do 65 % (dlouhodobě nejčastěji do 15 %) a u výkonů prováděných pro benigní hyperplázii prostaty od 0,1 do 40 % (dlouhodobě nejčastěji
do 3 %). Léčba stresové inkontinence spočívá v posilování svalů pánevního dna a několika typech operačních zákroků (aplikace periuretrálních implantátů, suburetrálně uložených pásek a umělého svěrače uretry). Medikamentózní léčba není v České republice dostupná, ale i zahraniční zkušenosti s ní nejsou jednoznačné a může být eventuálně účinná u lehčího stupně inkontinence. Léčba urgentní inkontinence spočívá v úpravě životního stylu, tréninku zvětšování maximální kapacity močového měchýře a především v medikamentózní terapii preparáty s anticholinergickým a spasmolytickým účinkem. Pomocí této terapie lze uspokojivě léčit absolutní většinu pacientů. V případě selhání medikamentózní léčby se v poslední době stále častěji používá intravezikální aplikace botulinumtoxinu, která vede k dočasné paralýze svalu močového měchýře. Profylaxi inkontinence vzniklé po léčbě karcinomu prostaty a benigní hyperplázie prostaty můžeme rozdělit na předoperační diagnostiku dysfunkcí dolních močových cest spojených s eventuální možností pooperační inkontinence a na předoperační posilování svalů pánevního dna.
5
Prevence a možnosti léčby komplikací vzniklých po medikamentózní léčbě karcinomu prostaty a benigní prostatické hyperplázie As. MUDr. Ivan Anděl Medikamentózní léčba karcinomu prostaty (KP) a benigní prostatické hyperplázie (BPH) dnes patří ke standardním léčebným metodám zlepšujícím prognózu choroby a kvalitu života u obou typů onemocnění. Ošetřující lékař by měl znát možné nežádoucí účinky léčby, protože řada z nich je léčebně ovlivnitelná a tam, kde to možné není, lékař i pacient mohou zvážit poměr rizika a přínosu terapie.
A. Karcinom prostaty Typ medikamentózní léčby se řídí stádiem choroby. U lokalizované formy onemocnění, indikované ke kurativní radioterapii, se užívá neoadjuvantní a konkomitantní léčba LHRH analogy zpravidla spolu s antiandrogeny a po skončení ozáření se užívá adjuvantní léčba bicalutamidem 150mg. U lokálně pokročilého onemocnění a dismeinovaného stádia mohou být podávána LHRH analoga (nahrazující oboustrannou chirurgickou orchiektomii) samostatně anebo s antiandrogeny. K prevenci kostních komplikací (fraktury, komprese míchy, hyperkalemie) se užívají bisfosfonáty. Po přechodu do stádia hormonálně refrakterního karcinomu je nasazena chemoterapie. 1. Antiandrogeny Antiandrogeny kompetitivně inhibují efekt androgenů v cílové buňce vazbou na androgenní receptory a tím brání navázání testrosteronu. Podle jejich chemické struktury je můžeme rozdělit na nesteroidní (bicalutamid, flutamid, nilutamid) a steroidní (cyproteron acetát). Nesteroidní nemají žádný gonadotropní nebo progestační efekt. Avšak blokáda androgenní receptorů v hypothalamu vede k potlačení negativní zpětné vazby na sekreci LH a tím k růstu této sekrece. Následkem je zvýšení hladiny testosteronu provázené jeho zvýšenou 6
aromatizací, která vede ke zvýšení plazmatického estradiolu. Výsledkem je pak bolestivá gynekomastie, jež je muži velmi negativně vnímána. Zvýšený sérový testosteron částečně neguje antiandrogenní efekt a vede k ochraně erektilní funkce, která je zachována u 70-80% pacientů užívajících antiandrogeny. Doporučená opatření k ovlivnění nežádoucích účinků: – návaly horka po orchiektomii (medikamentózní a nebo chirurgické) – nízké dávky megestrol acetátu (80 mg/ den) či cyproteron acetátu (50-150 mg/den) – gynekomastie při terapii antiandrogeny – ještě před zahájením terapie provést preventivní RTG ozáření prsních žláz dávkou 8-12 Gy – osteoporóza při androgenní blokádě – sledování kostní denzity – hepatotoxicita antiandrogenů – nepodávat u pacientů s hepatální lézí, u ostatních sledovat jaterní testy – riziko trombembolické nemoci (TEN) při léčbě cyproteron acetátem – absolutní kontraindikace podání po prodělané TEN (i v anamnéze), u ostatních profylakticky kyselina acetylosalicylová 100mg denně – průjmy při terapii flutamidem – zaměnit za bicalutamid 50mg 2. LHRH analoga (= LHRH agonisté) LHRH analoga (buseriln, goserelin, triptorelin, leuprolid ) působí centrálně na úrovni přední hypofýzi tím, že stimulují sekreci luteinizačního hormonu (LH). Jejich kontinuální podávání způsobí dvoufázovou odpověď. Nejprve vzroste sekrece LH a testosteronu („flare up“ fenomén), který je následován pádem hladin obou hormonů během 2-4 týdnů a tím dosažení medikamentózní kastrace. První fáze je provázena zhoršení stavu pacienta (zhoršení bolestí, návaly horka, mikční obtíže až močová retence, vznik
míšní komprese). Vzniku těchto stavů lze zabránit současným podáním antiandrogenu (viz níže). Nežádoucí účinky dlouhodobého podávání LHRH analog jsou stejné jako při subkapsulární orchiektomii (návaly horka „hot flushes“, alterace a ztráta ochlupení, ztráta libida a erekce, citlivost prsních bradavek, osteoporóza, úbytek svalové hmoty, anémie, změna profilu krevních lipidů, snížení kognitivních funkcí. Výhodou medikamentózní kastrace je, že není nevratná. Nevýhodou jsou vysoké finanční náklady. Doporučení: – „flare up“ po nasazení LHRH analog – v úvodu, týden před zahájením aplikace LHRH analog, začít podávat cyproteron acetát v dávce 100mg 2x denně samostatně, následně zahájit aplikaci LHRH analoga a současně podávat cyproteron acetát ve stejné dávce ještě 3-4 týdny, poté je možné ho vysadit – návaly horka při dlouhodobé terapii LHRH analogem – cyproteron acetát (50-150 mg/den) – ztráta libida a erekce – intermitentní androgenní blokáda by měla být nabídnuta mužům s aktivním sexuálním životem. Po vysazení LHRH analoga se stává muž potentní a obnovuje se libido. U těchto mužů by neměla být proto provedena chirurgická orchiektomie – osteoporóza, úbytek svalové hmoty, anémie, změna profilu krevních lipidů, snížení kognitivních funkcí – alternativou permanentního podávání LHRH analog je výše zmíněná intermitentní androgenní blokáda, která musí být vedena dle stanoveného protokolu, kdy po vysazení terapie je sledován stav pacienta a hodnota PSA. Po jeho vystoupání nad určitou hranici se LHRH analoga aplikují a po opětovném poklesu PSA vysazují. Nežádoucí účinky mají remitující
průběh a tím se zlepšuje kvalita života pacienta. Jak bylo prokázáno ve studiích, celková doba přežití se v tomto režimu nezkracuje 3. Bisfosfonáty Jako prevence kostních příhod (patologické zlomeniny, kompresivní zlomeniny obratlů, radiační a operační léčba kostí, hyperkalcemie vyvolaná nádorem) se používají bisfosfonáty. Zejména jejich injekční formy (kyselina zoledronová) jsou spojeny s rizikem stomatitidy, až osteonekrózy čelisti (zpravidla po extrakci zubu) a možným renálním postižením. Doporučení: – osteonekróza čelisti – před zahájením léčby provést sanaci chrupu, během léčby upozornit stomatologa na probíhající podávání bisfosfonátů. Jako doplněk léčby je vždy podáván vitamin D v dávce 400 IU denně a kalcium 500mg denně – selhání ledvin – před podáním vyšetřit kreatinin, jeho hodnoty je třeba sledovat i během léčby. Pacient musí být při podání infuze bisfosfonátu řádně hydratován
B. Benigní prostatická hyperplázie Klinickou manifestací BPH jsou LUTS (Low Urinary Tract Symptoms). Jejich míra se zjišťuje dotazníkem I-PSS (International Prostate Symptoms Score). Je-li symptomové skóre nad 8 bodů a pacient obtíže shledává jako obtěžující, měla by být zahájena léčba alfablokátorem (tamsulosin, doxazosin, alfuzosin, terazosin). Je-li prostata větší než 30g anebo hodnota PSA větší než 1,5 ng/ml je možné podávat blokátory 5-alfa reduktázy (finasterid, dutasterid). Kombinovaná terapie alfablokátorem a blokátorem 5-alfa reduktázy snižuje riziko progrese BPH (operace, močová retence) za cenu 7
mírně vyšších nežádoucích účinků. 1. Alfablokátory: Působí snížením dynamického prvku obstrukce prostaty antagonizací adrenergních alfareceptorů zodpovědných za tonus hladké svaloviny v prostatě a hrdle močového měchýře. Mezi nejčastější nežádoucí účinky patří: bolesti hlavy, závratě, ortostatická hypotenze, astenie, ospalost, zduření nosních sliznic a retrográdní ejakulace. Tamsulosin – má nejnižší procento výskytu ortostatické hypotenze a měl by být proto podáván přednostně pacientům nad 70 let věku. Pacient má být upozorněn na syndrom „první dávky“, protože první 3 dny po nasazení preparátu je pravděpodobnost hypotenze nejpravděpodobnější. Pacienti užívající blokátory fosfodiesterázy 5 (Viagra, Cialis, Levitra) musí v den jejich užití alfablokátor vynechat pro nebezpečí potenciace hypotenzního účinku – tamsulosin má nejvyšší výskyt retrográdní ejakulace ze všech léků této skupiny (10-30%), po vysvětlení je pacientem zpravidla akceptována – v retardované formě má výborný farmakokinetický profil s užíváním jednou denně a prokázaným ovlivněním nykturie – neměl by být podáván pacientům před oční operací (katarakta) anebo vysazen alespoň 2 týdny předem. Byl popsán „syndrom plovoucí duhovky“ (Intraoperative Floppy Iris Syndrome), jenž může vést ke komplikacím operace Doxazosin – má nižší výskyt retrográdní ejakulace (0,4%) – nesmí být podáván v monoterapii pacientům v léčbě hypertenzní choroby (je zapotřebí kombinace 8
s diuretikem) neboť ve studii ALHAT byl při monoterapii hypertenzní choroby zaznamenán vyšší výskyt srdečního selhání – pacienta je třeba upozornit na „syndrom první dávky“ – retardované formy umožňují podávání jednou denně Alfuzosin – má nejnižší výskyt retrográdní ejakulace – podává se v obvyklém dávkování 2x denně a první dávka má být vždy podána na noc 2. Blokátory 5-alfa reduktázy Tyto preparáty (finasterid, dutasterid) blokují v buňkách konverzi testosteronu na aktivní dihydrotestosteron a tím zmenšují objem prostaty (o cca 20%). Nasazení finasteridu vede k erektilní dysfunkci v 8% a snížení libida v 6% (u dutasteridu 6% a 4%) . Po roce užívání se dostává výskyt nežádoucích účinků v sexuální oblasti na úroveň placeba (5 %) a je méně častý u pacientů s PSA nad 1,4 ng/ml. Doporučení: – ovlivnění sexuálního života – před zahájením léčby blokátorem 5-alfareduktázy provést vyšetření sexuálních funkcí pomocí dotazníku IIEF (International Index of Erectile Function), protože u mužů ve věkovém rozmezí 50-59 let udává sex.dysfunkci 1/3 mužů (30,1%), mezi 60-69 rokem 1/2 mužské populace (51,10%) a mezi 70-79 rokem věku jsou to již 3/4 (75,6%), navíc LUTS jsou nezávislým rizikovým faktorem sexuální dysfunkce, nezávislým na věku a komorbiditách. U pacientů s LUTS/BPH je proto její výskyt ještě vyšší než v normální populaci. IIEF umožňuje monitorovat poruchu i během léčby – užívání finasteridu snižuje hodnotu PSA po 6 měsících na polovinu a je
–
prokázáno, že nesnižuje záchyt karcinomu prostaty. Studie PCPT ukazuje dokonce na možné použití v chemoprevenci KP těhotné ženy a ženy, které mohou být potencionálně těhotné se nesmějí dotýkat rozdrcených ani rozlomených tablet přípravku z důvodu možného vstřebávání, které může mít za následek vznik abnormalit zevních pohlavních orgánů plodu mužského pohlaví.
9
Prevence a léčba komplikací spojených s ozářením karcinomu prostaty prof. MUDr. Pavel Šlampa, CSc. Kurativní léčba karcinomu prostaty se uplatňuje u lokalizovaného onemocnění a zahrnuje dvě základní metody - radikální prostatektomii (RAPE) a radioterapii (zevní radioterapie, brachyradioterapie - intersticiální a permanentní). Radioterapie: Pro lokálně ohraničené karcinomy prostaty jsou výsledky radikální prostatektomie a kurativní zevní radioterapie srovnatelné. U pacientů s vysokým rizikem se nicméně dává přednost léčbě radioterapií (stadium T3, zejména s vyšším PSA, hodnoty > 20 ng/ml, špatnou diferenciací, GS ≥ 8). U lokálně pokročilých nádorů převažuje užití zevní radioterapie s hormonální terapií. Kombinace radioterapie s hormonální léčbou vykazuje lepší výsledky než samotná radioterapie. Kurativní zevní radioterapie je indikována i ve stadiích T1a-T2b N0 M0 (nízké riziko) u pacientů, u nichž nelze z jakékoliv příčiny provést radikální prostatektomii (např. odmítnutí). Metody se liší spektrem svých komplikací. Pacient musí být seznámen s oběmi možnostmi kurativní léčby. Na výsledky léčby, tj. celkové přežití bez známek choroby, bez lokální i biochemické recidivy, má nejvyšší vliv výška celkové dávky aplikovaná do plánovaného cílového objemu. V metaanalýzách bylo prokázáno specifické celkové přežití u pacientů po kurativní radioterapii pro lokalizované stadium onemocnění: 5 let 82-97%, 10 let 64-93%, 15 let 46-82%. Vysoká dávka záření (vyšší než 75 Gy) měla nejlepší výsledky i při sledování biochemického relapsu (PSA). Konvenční dávky (60-65 Gy) nejsou pro většinu pacientů dostatečné. Dávky 75-80 Gy jsou nutné i u pacientů s nepříznivou prognózou. Tyto vysoké dávky záření mohou být aplikovány pouze 3D konformní radioterapií (3D-CRT), případně nově zaváděnou radioterapií s modulovanou intenzitou svazku záření (IMRT) nebo obrazem řízenou radioterapií 10
(IGRT). Aplikace vysokých dávek radioterapie pomocí konvenční radioterapie však znamená vysoké riziko poškození zdravých tkání a léčba vyššími dávkami záření je vyhrazena metodám IMRT a IGRT, případně brachyterapii a stereotaktické radioterapii. Pro stanovení cílového objemu se běžně používá CT řezů, nicméně na špičkových pracovištích je standardem praktické využití magnetické rezonance (MR). Objem prostaty definovaný pomocí magnetické rezonance bývá asi o 30% menší než objem definovaný pomocí CT řezů. Při brachyradioterapii karcinomu prostaty je radioaktivní zdroj zaveden do nádoru trvale (permanentní implantace) nebo jen krátkodobě, dočasně. Radioaktivní zrna či dočasné zdroje jsou zaváděnz transperineálně pod kontrolou transrektálního ultrazvuku (TRUS). Vzhledem k nedostatečnému ovlivnění extrakapsulárního onemocnění musí být pacienti pro permanentní brachyterapii pečlivě vybíráni. Tato metoda léčby není zatím v ČR prováděna. Intersticiální implantace (dočasná) využívá radioizotop s vysokým dávkovým příkonem (HDR) - iridium 192Ir a je obvykle kombinována se zevní radioterapií. Výhodou kombinace zevní radioterapie a brachyterapie proti samostatné brachyterapii je vyšší dávková homogenita v cílovém objemu a možnost větších bezpečnostních okrajů. Tento způsob léčby je v ČR ve vybraných centrech radioterapie zaveden. Adjuvantní radioterapie po provedené radikální prostatektomii je indikována při pozitivním okraji resekátu, při penetraci nádoru přes pouzdro prostaty, při infiltraci semenných váčků, při přetrvávající zvýšené hodnotě PSA i po RAPE. Aplikují se zpravidla nižší dávky, 64-66 Gy. Systémová léčba je určena standardy České onkologické společnosti (Zásady cytostatické léčby maligních onkologických onemocnění, www.linkos.cz).
Standardně se využívá v prvních liniích hormonální terapie. Hormonálně refrakterní onemocnění lze paliativně léčit systémovou chemoterapií (docetaxel, mitomycin C aj.). Paliativně lze aplikovat i monoterapii estramustinem (Estracyt). Toxicita radioterapie: S vysokou dávkou záření je spojena i toxicita zdravých tkáních. Trojrozměrná konformní radioterapie přináší výhodu lepší distribuce dávky a nižší expozici rekta a močového měchýře. Toxicitu lze snížit plánováním radioterapie pomocí MR, IMRT a IGRT technikou radioterapie, která umožňuje dosáhnout lepší prostorovou distribuci dávky a významně sníží riziko vzniku ireverzibilních pozdních následků radioterapie okolních zdravých tkání. Akutně, během ozařování, se mohou objevit potíže, které po aplikaci symptomatické terapie zpravidla do 2-4 týdnů po ukončení ozařování ustupují. Po ukončení ozařování (od 2-4 měsíců až do 2-3 let) se mohou objevit pozdní nežádoucí účinky léčby zářením, tyto změny jsou trvalého charakteru a mohou významně ovlivnit život pacienta. Akutní gastrointestinální toxicita se může manifestovat jako akutní enteritida vznikající na podkladě reakce sliznice tenkého střeva na záření. Velmi časté jsou symptomy z akutní proktitidy – tenesmy, průjmy, někdy i s příměsí krve z poškozené sliznice. Tyto potíže bohužel můžou přejít do chronického stadia ve smyslu perzistujících průjmů, chronických proktitid, (často imitující symptomy rektálního karcinomu) a krvácení z konečníku. Vzácně se objeví rektální či anální striktury, pozdní ulcerace střevní sliznice a perforace (míra rizika do 1%). Míra komplikací v oblasti rekta je závislá na dávce a na velikosti ozářeného objemu konečníku. Při objemu ozářeného konečníku více než 25% je riziko komplikací 2. a 3. st. při dávce do 70 Gy 3D konformní radioterapií asi 15-16%; ale pokud se zvýší dávka nad 70 Gy, míra komplika-
cí se zvyšuje až na 45-46%. Chronické krvácení z konečníku jako komplikace po ozáření je popisována v 0,5-7%. IMRT technika radioterapie i při dávce 80 Gy snižuje riziko chronických komplikací v oblasti konečníku na 1-3%. Významná je také urinární toxicita. Akutní cystitida vyžadující medikaci (2. st.) se vyskytuje u 13-40% pacientů, výskyt závažné urinární toxicity (3.-4. st.) se pohybuje v rozmezí 1-12%. Riziko vzniku chronických potíží v oblasti močového měchýře a uretry po ozáření konformními technikami radioterapie se udává do 3-5%, např. striktura uretry je popisována asi u 1-2% pacientů, chronická cystitida u 2-3% a fibróza močového měchýře u 1% pacientů. Zvyšováním dávky nad 75 Gy míra chronických postradiačních změn stoupá (10-15%). Vyhodnocení poškození sexuálních funkcí po ozáření je značně obtížné vzhledem ke skladbě ozařovaných pacientů, kteří jsou zpravidla staršího věku než operovaní nemocní a trpí řadou interkurentních i cévních chorob. Také současně aplikovaná hormonální terapie výsledky léčby zářením v této oblasti významně ovlivňuje. Nicméně se udává minimálně u 50-60% pacientů zachování sexuálních funkcí i po ozáření. Pravděpodobnost udržení erekce po léčbě karcinomu prostaty se udává po permanentní intersticiální brachyterapii 0,76; po aplikaci konvenční zevní radioterapie v kombinaci s intersticiální brachyterapií 0,60; a po samostatné konvenční zevní radioterapii 0,55. Vliv IMRT techniky radioterapie a plánování léčby pomocí MR na vznik erektilní dysfunkce zatím vyhodnocen nebyl. Z dalších pozdních komplikací, jejichž míra se pohybuje do 1-2%, lze uvést edém genitálu (po konvenční terapii zvláště kobaltem významně vyšší riziko), lymfedém dolních končetin jako následek fibrózy velkých cév v ozářené pánvi a vznik duplicitních malignit, 11
např. karcinom konečníku a močového měchýře. V případě brachyterapie vyplývají akutní rizika z invazivity výkonu v celkové anestézii, např. perforace uretry, močového měchýře, konečníku, komplikace anestézie. Po výkonu se přechodně může objevit hematurie, dysurie, retence moče, bolestivá ejakulace a hematospermie. Nicméně i po brachyterapii je zvýšené riziko vzniku pozdních komplikací – chronická proktitida a rektální ulcerace (1-12%), fistuly (1-2%), inkontinence, striktura a nekróza uretry. Po permanentní brachyterapii je potence zachována až u 85% mužů mladších 60 let. Prevence: Toxicitu zevní radioterapie lze snížit - dobře reprodukovatelnou fixní polohou při plánování a ozařování (využití standardizovaných fixačních pomůcek), ozařováním při plném močovém měchýři (zářený objem močového měchýře se zmenší a plný močový měchýř současně navíc oddálí kličky tenkého střeva); a především IMRT či IGRT technikou radioterapie, které umožní dosáhnout lepší prostorovou distribuci dávky zejména u cílových orgánů konkávního tvaru a snížení objemové dávky na kritické orgány (střevo, konečník, močový měchýř). K snížení rizika vzniku pozdních změn po ozáření je doporučováno dlouhodobě vyšší příjem tekutin, péče o stolici; je popsán také pozitivní vliv aplikace vitaminu E a selenu. Terapie: Léčba akutních komplikací je symptomatická, běžnými prostředky – řídí si ošetřující radioterapeut nebo urolog. Pozdní komplikace radioterapie je nutno už řešit specializovaně gastroenterologem či urologem. Základní literatura GUNDERSON, LL., TEPPER, JE., et al. Clinical radiation oncology. 2nd ed., Elsevier, 2007, s.1165-1236 12
PEREZ, CA., BRADY, LW., HALPERIN, EC., et al. Principles and practice of radiation oncology. 4th ed. Philadelphia: Lippincot Williams & Wilkins, 2004, p. 1692-1762 ŠLAMPA, P., a kol. Radiační onkologie v praxi. Druhé aktualizované vydání. Masarykův onkologický ústav, 2007, s. 140-150 ŠLAMPA, P., PETERA, J. a kol. Radiační onkologie. Galén, Praha, 1. vydání, 2007, s. 287-298
Prevence a možnosti léčby erektilní dysfunkce vzniklé po radikální prostatektomii. MUDr. Azat Khamzin, CSc. Souhrn Incidence karcinomu prostaty (KP) se zvyšuje celosvětově, zvlášť v rozvinutých zemích.. Výskyt KP je spojen se starším věkem pacientů, avšak, v poslední době je stalé častěji diagnostikován i u relativně mladých mužů. V současné době, vzhledem k informovanosti, pacienti více a více kladou větší důraz na kvalitu života, snížení které může způsobit nejčastější kurativní léčebná modalita při lokalizovaném karcinomu prostaty – radikální prostatektomie. Nejčastější komplikací po RP je výskyt erektilní dysfunkce (ED). Existují četné studie, věnované jak předoperační a peroperační, tak i pooperační rehabilitaci a léčbě ED. Autor ve své přednášce věnuje aspektům fyziologie, patofyziologie ED po RP. Dále autor probírá možností prevence ED pomocí perorální léčby, aplikace vazoaktivních látek do kavernózních těles či intrauretrálně, použití vakuových zařízení. Při selhání konzervativních modalit přichází v úvahu chirurgická léčba – implantace penilní protézy.
13
Životopisy prof. MUDr. Dalibor Pacík, CSc. Dalibor Pacík, narozen 15. srpna 1955 v Brně. Základní vzdělání: 1974 – 1980 Lékařská fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, obor všeobecný 1970 – 1974 Gymnázium, Křenová 36, Brno 1961 – 1970 Základní devítiletá škola, Šlapanice u Brna Postgraduální vzdělání: 1987 Specializační zkouška z urologie II. stupně, ILF Praha 1983 Specializační zkouška z urologie I. stupně, ILF Praha Vědeckopedagogické tituly: 2003 Jmenován profesorem urologie, LF MU 2000 Udělení vědecké hodnosti Kandidát lékařských věd (CSc.), LF MU 1995 Habilitován docentem urologie, LF MU Odborná praxe a pracovní zařazení: 1991 – 2007 Přednosta Urologické kliniky LF MU FN Brno 1988 – 1991 odborný asistent LF MU, zástupce přednosty urologické kliniky pro školství 1987 – 1988 samostatně pracující lékař, Urologická klinika FN U Svaté Anny, Brno 1980 – 1987 sekundární lékař, Urologická klinika FN U Svaté Anny, Brno Členství v odborných společnostech: - člen výboru České urologické společnosti ČLS JEP nepřerušovaně od roku 1990 (1999-2002 místopředseda, 2002 – 2005 pokladník, 2005 – předseda Revizní komise) - člen České onkologické společnosti - člen České urogynekologické společnosti - čestný člen Slovenské urologické společnosti - člen Incofóra - člen International Prostate Health Council - člen European Association of Urology (člen UroOncology Group EAU 1996 – 2001, spoluautor Guidelines and Recommendation on Prostate Cancer) - člen American Urological Association (1995 – 2006 Corresponding member, 2006 – International member) - člen Societé Internationale d´Urologie - člen World Endourological Society Zahraniční pobyty a stáže: - 2006 Visiting Professor, Department of Urology, Johns Hopkins University, Baltimore, USA - 2001 Edukační program Implantation Spinal Cord Stimulators, Bad Wildungen, SRN - 1999 Edukační program Operative Andrology, Baylor College of Medicine, Houston, USA - 1997 Edukační program Prosthetic Urology, Arkansas University, Forth Smith, USA - 1996 Edukační program Radical Prostatectomy, Johns Hopkins University, Baltimore, USA - 1993 Stáž na pracovišti Secretary General European Association of Urology, Nijmegen, Holandsko - 1993 International Academic Exchange Program European Association of Urology – American Urological Association, Baltimore, Indianapolis, San Antonio, Los Angeles, USA - 1992 International Scholarship Program Cleveland Clinic Foundation, Cleveland, USA - 1991 Edukační program Operative Treatment Urinary Incontinence and Impotence, Schwelm, SRN - 1990 Fellowship Program on Endourology and ESWL, Indianapolis, USA Publikační a přednášková činnost: Autor a spoluautor celkem 220 publikací in extenso, 14 monografií (2 zahraniční) a pedagogických publikací, 307 přednášek na domácích konferencích, 124 přednášek na konferencích s mezinárodní účastí v ČR, 125 přednášek na zahraničních a mezinárodních konferencích, přednesl celkem 174 vyzvaných přenášek. Publikace byly citovány v odborné literatuře celkem 153 x.
14
prof. MUDr. Pavel Šlampa, CSc. přednosta Kliniky radiační onkologie LF MU, Masarykův onkologický ústav, Brno Lékařskou fakultu v Brně ukončil v r. 1985 a svou profesní dráhu zahájil jako obvodní lékař. Od r. 1987 pracoval v onkologickém ústavě v Brně na Žlutém kopci a v letech 1995-2000 na radioterapeutickém oddělení FN u sv. Anny v Brně. Od r. 2000 je primářem, resp. od r. 2007 přednostou nově založené Kliniky radiační onkologie. Je držitelem tří atestací (radioterapie, klinická onkologie). Od r. 1998 se věnuje pedagogické práci na LF, habilitován byl v r. 2003, profesuru v oboru onkologie získal v r. 2008. Klinika radiační onkologie LF MU pod jeho vedením získala v tomto roce mezinárodní akreditaci Mezinárodní atomové organizace (IAEA). Publikoval celkem 226 odborných prací (118x první autor) a 34 prací bylo publikováno v zahraničních časopisech. Je autorem 6 samostatných monografií a členem redakčních rad odborných časopisů v ČR i v zahraničí. Publikace „Šlampa, P., a kol.: Radiační onkologie v praxi“ byla oceněna Nadačním fondem Dr. Paula Janssena za nejlepší publikaci s onkologickou tematikou za rok 2004; získala v r. 2005 Staškovu cenu. Monografie „Šlampa, Petera a kol.: Radiační onkologie“ obdržela v letošním roce Cenu ČLS JEP za nejlepší knižní publikaci v roce 2007. V současné době je předsedou Akreditační komise MZ pro radiační onkologii, členem výboru Společnosti radiační onkologie, biologie a fyziky a členem mezinárodní odborné společnosti European Society for Therapeutic Radiology and Oncology (ESTRO). Ve své praxi se zabývá především konformní a stereotaktickou radioterapií, ozařováním dětských pacientů, konkomitantní chemoradioterapií a uroonkologickou problematikou.
As. MUDr. Ivan Anděl Urologickém oddělení, Baťova nemocnice Zlín Narodil se 12.1.1954. V letech 1969-1973 studoval na Gymnáziu ve Zlíně. Po maturitě a po složení přijímacích zkoušek byl v r.1973 přijat na Lékařskou fakultu LF UJEP v Brně, kterou ukončil promocí v červnu 1979. Ve stejném roce nastoupil na Urologické oddělení ve zlínské nemocnici a po měsíci pak na roční prezenční vojenskou službu v Kutné Hoře. Po jejím absolvování se vrátil na zlínské urologické oddělení, kde byl zařazen do specializační přípravy v oboru urologie. Pod vedením prim. Dr. Calábka jako školitele se připravoval ke specializační atestaci. Přednášel na celostátních urologických konferencích a sympóziích regionálního spolku lékařů. Stal se členem České urologické společnosti ČLS JEP. V r. 1984 úspěšně složil atestaci I.st. z urologie na Urologické klinice profesora Hradce v Praze. Následně byl zařazen do specializační přípravy pro druhou atestaci. Tu vykonal v r. 1989 opět na pražské urologické klinice. Po celou dobu své lékařské praxe pracuje na Urologickém oddělení nemocnice ve Zlíně. Od r. 1996 ve funkci zástupce přednosty. V r. 1993 byl zvolen za člena celostátního výboru České urologické společnosti ČLS JEP, v němž pracuje letos 5. funkční období. Připravil a přednesl přednášky na celostátních urologických akcích a řadě regionálních seminářů urologů, gynekologů a praktických lékařů. Dále publikoval články v časopise Urologické listy a je členem redakční rady tohoto časopisu. Je členem českého výboru IPHC (International Prostate Health Council). Pravidelně se účastní celostátních výročních urologických konferencí a také zahraničních konferencí European Association of Urology (EAU) a American Urological Association. Je řádným členem EAU a Mezinárodní andrologické společnosti. V r. 1994 absolvoval kurz EAU v Holandsku. V rámci své klinické praxe spolupracoval na několika mezinárodních studiích. Dlouhodobě věnuje svůj zájem několika oblastem urologie, kterými jsou: endourologie, urolitiáza (její diagnostika a moderní miniinvazivní léčebné postupy), uroonkologie, benigní hyperplazie prostaty a andrologie. Těmto tématům jsou též věnovány jeho přednášky a publikační činnost.
15
doc. MUDr. Roman Zachoval, Ph.D. Vzdělání: 1993 ukončení studia na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze 1995 specializace v oboru urologie prvního stupně 1999 specializace v oboru urologie druhého stupně 2002 obhajoba Ph.D. na téma: Dysfunkce dolních močových cest u pacientů s roztroušenou sklerózou 2005 obhajoba habilitační práce na téma: Causae mortis v urologii Praxe v oboru: 1. 7. 1993 - 30. 11. 1996 - Urologická klinika 2. lékařská fakulta a Fakultní nemocnice Motol, Univerzita Karlova, Praha - sekundární lékař 1. 12. 1996 - 31. 3. 2006 - Urologická klinika 3. lékařská fakulta a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Univerzita Karlova, Praha - školský zástupce přednosty 1. 4. 2006 - dosud - Urologické oddělení Fakultní Thomayerova nemocnice - primář Zahraniční stáže: 1990 - 1991 Oddělení patologie, Wetzlar, SRN 1998 - 1999 Urologické oddělení, Vesoul, Francie Znalost cizích jazyků: angličtina státní jazyková zkouška v roce 2003 němčina státní jazyková zkouška v roce 1992 francouština hovorově ruština hovorově Členství a funkce v odborných společnostech: 1993 Česká urologická společnost 2002: člen výboru Sekce urodynamiky, neurourologie a urogynekologie ČUS 2004: předseda výboru Sekce urodynamiky, neurourologie a urogynekologie ČUS 1996 Česká urogynekologická společnost 1997 European Urological Association 2005 International Continence Society 2006 International Urogynecological Association 2006 Česká onkologická společnost 2007 American Urological Association 2007 Česká transplantační společnost 2008 Société Internationale d´Urologie
MUDr. Azat Khamzin, CSc. MUDr. Azat Khamzin, CSc absolvoval SPbGMA I.I. Mečnikova (město Sankt-Petěrburg) v r. 1998. Pak na katedře obecné chirurgii absolvoval klinickou ordinaturu. Pracoval jako lékař na urologické pohotovosti ve městské nemocnici č.3. V r. 2001 v Sankt-Peterburgské Lékařské Akademie Postgraduálního Vzdělaní obhájil kandidátskou práci na téma „Zvláštnosti diagnostiky a léčebné taktiky při sdružených a izolovaných poškození močových a pohlavních orgánů“. Od r. 2002 pracuje lékařem na UK FN Brno – Bohunice. V červnu 2003 složil atestaci I st. z urologie. Je odborným asistentem na Lékařské fakultě Masarykovy university v Brně, vedoucím lékařem oddělení na Urologické klinice Fakultní nemocnice Brno, tamtéž vede poradnu pro pacienty s erektilní dysfunkcí.
16
prof. MUDr. Dalibor Pacík, CSc., 2008 prof. MUDr. Pavel Šlampa, CSc., 2008 doc. MUDr. Roman Zachoval, Ph.D., 2008 As. MUDr. Ivan Anděl, 2008 MUDr. Azat Khamzin, CSc. 2008 Sborník abstrakt přednášek Časný záchyt karcinomu prostaty u informovaného muže
Vydavatelství společností JS Partner s.r.o. a JS Press I. vydání, rok 2008, 20 stran Tiskárna společnosti JS Partner s.r.o. JS Print 978-80-87036-30-3
Pořadatel:
Katedra vzdělávání lékařů a jiných vysokoškoláků subkatedra vzdělávání lékařů NCO NZO
Organizátor:
JS Partner Upolínová 280/7, 150 00Praha 5 Pobočka: Žďár nad Sázavou kontaktní osoba: Mgr. Luděk Lopour tel.: +420 566 620 726 gsm: +420 603 300 792 e-mail:
[email protected]
Záštitu nad projektem převzali: Ferran Algaba
Louis J. Denis Chairman
Peter Boyle
Bernard Lobel Deputy Chairman
NATIONAL IN T E R
Frans Debruyne Magnus Grabe
Jacob Ramon
Roger S. Kirby
Peter Tenke
Natasha Kyprianou Jens E. Altwein
Hon. member
Alain Jardin
Hon. member
Villis Marshall Hon. member
Chung Lee Kurt Naber Dalibor Pacik
Wolfgang Weidner
PR OS
Francesco Pagano
IL TATE UNC HEALTH CO
Keith Griffiths Treasurer
Domenico Prezioso Secretary
Hon. member
Fritz Schroeder Hon. member
Adolphe Steg Hon. member
International Prostate Health Council
Hlavní sponzor:
Vystavovatelé:
Mediální partner:
www.preventio.cz
