SVAZ MARGINÁLNÍCH OBLASTÍ SDRUŽUJE FARMÁŘE Z HORSKÝCH, PODHORSKÝCH A PŘÍHRANIČNÍCH OBLASTÍ ČR, ZABÝVAJÍCÍ SE PŘEVÁŽNĚ ŽIVOČIŠNOU VÝROBOU. ČLENY SMO ČI JEHO ČLENSKÝCH ORGANIZACÍ JE VÍCE NEŽ 950 ZEMĚDĚLSKÝCH FAREM.
květen-červen 2010 / č.35
ABK: administrativa investičních projektů se zjednoduší Antibyrokratická komise (ABK) dnes funguje jako fakticky jediný orgán ve struktuře Ministerstva zemědělství, díky kterému mají všichni zemědělci možnost ovlivňovat fungování veřejné správy v oblasti zeměděství.
Zřízení ABK bylo podstatným pozitivním počinem administrativy Petra Gandaloviče. O životaschopnosti komise svědčí i to, že přežila nejen jeho, ale i jeho nástupce a brzy se bude moci k jejímu fungování vyjádřit už třetí ministr. Ustavující schůze ABK se konala 20.3.2008 a dne 23.6.2010 proběhlo už dvacáté čtvrté jednání. Práce ABK pod kontrolou Mezi nejpodstatnější úspěchy lze jistě počítat zjednodušení podávání žádostí o dotace, zrychlení jejich vyplácení díky nastavenému harmonogramu či nově připravené zrušení změnových hlášení u investičních projektů, abychom jmenovali příklady z oblasti spadající pod SZIF, coby instituci nejvíce ovlivňující zemědělce. Kompletní přehled je v zápisech z jednání na stránkách www.mze.cz či www.lfa.cz.
ú v o d e m
Informační bulletin Svazu marginálních oblastí (SMO)
Najít tam můžete i seznamy zpracovávaných podnětů a nově též nejdůležitější korespondenci s institucemi veřejné správy. V případě nutnosti předkládá ABK své návrhy do porady ministra. K čemu je ABK Níže pro lepší představu uvádíme podněty našeho svazu vůči SZIF a Českomoravské společnosti chovatelů (ČMSCH). Že ne vždy je komunikace s úředníky jednoduchá, dokládá vyhýbavá odpověď od ČMSCH, která zjevně neodpovídá na dopis ABK a bude proto řešena dále. V kauze jde o to, že stát se v tomto případě snaží nutit farmáře k věcem, které jdou nad rámec zákona. Porušuje tak základní princip, že nikdo nemůže být nucen k něčemu, co zákon neukládá. Tolerance takovéhoto protiprávního přístupu vede nakonec vždy k tomu, že si stát zabírá čím dál větší prostor na úkor svobodného rozhodování soukromých subjektů. Extrémním případem je pak to-
Vážení přátelé, hlavní článek tentokrát věnujeme Antibyrokratické komisi, která úspěšně funguje už téměř dva a půl roku. I na základě její činnosti jsme Vám mohli v posledním e-mailu zaslat detailní přehled dosavadních výsledků bodování projektů v rámci osy I Programu rozvoje venkova. Tento a další přehledy, které Vám i nadále budeme dávat k dispozici, napomáhají orientaci farmářů v jejich investičním a provozním rozhodování. Pomáhají proto zefektivňovat činnost farem. Dalším důležitým bodem je Vize českého zemědělství, kterou zpracovalo MZe za spolupráce nevládních zemědělských organizací včetně SMO. Vize potvrdila potřebu skotu v české krajině a nebála se ani mluvit o nutnosti restrukturalizace chovu skotu. Zkusili jsme též zhodnotit, co by přineslo spojení rezortů zemědělství a životního prostředí z pohledu farmářů. Upozorňujeme na trvající problém článku 68 a jeho další negativní důsledky pro celé české zemědělství. A poslední téma se týká řešení rozporu mezi skotem a bioplynkami, bioplynkami a řepkou, resp. bioložkou a dopady těchto jednotlivých variant zemědělské činnosti do krajiny. Ing. Milan Boleslav, předseda Svazu marginálních oblastí tel.: 737 284 225
talitní stát, kde zákony jsou dodatečnou (tzn. zákony nepodloženou) regulací natolik zatlačeny do pozadí, že samy pozbývají na významu a moc neomezená zákony se mění ve zvůli. Aktuální podněty SMO Nejvíce podnětů za celou dobu své existence zpracovala komise od Asociace soukromého zemědělství a Svazu marginálních oblastí (SMO). Níže přetiskujeme podněty od členů SMO na snížení administrativní zátěže ze dne 15.3.2010, které už byly předmětem tří jednání zástupců ABK (Burkoň, Šebek, Krogman) s vedením SZIF (Révész, Šebestyán, Jirovský). Po posledním jednání dne 2.6.2010 lze konstatovat, že většina bodů je na dobré cestě k vyřešení. Níže uvádíme podněty SMO, tak jak byly předloženy a ke každému podnětu přidáváme i stav řešení.
1
1) SZIF – KONTROLY 100 % PROJEKTŮ SZIF doposud kontroluje všechny žádosti, byť na valné hromadě SMO (11/2009) deklaroval řídicí orgán PRV, že už SZIF nebude kontrolovat každý projekt, ale jen nezbytně nutné procento projektů. Do dnešního dne jsme nezaznamenali pokles podílu kontrol. Požadavek SMO: Zrušit bezodkladně nadbytečné kontroly. Stav řešení: SZIF deklaroval, že od počátku roku 2010 opustil dosavadní požadavek na 100 % kontrol (na základě vyhodnocení rizikovosti), jejich počet snižuje a uvedené doloží Antibyrokratické komisi statistikou za první pololetí 2010. 2) VYŽADOVÁNÍ VYJÁDŘENÍ DALŠÍCH ÚŘADŮ PROSTŘEDNICTVÍM ZEMĚDĚLCŮ Uvedený postup vede k inflaci neodůvodněných či nelogických požadavků SZIF (např. požadavek, aby zemědělec přinesl potvrzení od stavebního úřadu, že jim nevadí, že místo krav budou ve stáji jalovice apod.). Požadavek SMO: Nezneužívat zemědělce k vykonávání práce za SZIF, zejm. ke zprostředkovávání komunikace mezi orgány veřejné správy. Pokud potřebuje SZIF vyjádření jakékoliv další organizace veřejné správy, tak si musí žádat napřímo. Tímto bude zaveden do procesu test důvodnosti takovýchto žádostí. Stav řešení: SZIF deklaroval, že zajistí školením a doplněním interních postupů, aby se zamezilo takovýmto požadavkům ze strany úředníků Regionálních odborů SZIF. V případě zjištění takovýchto požadavků ze strany úředníků RO SZIF budou tyto hlášeny prostřednictvím ABK centrále SZIF. 3) SZIF – NERESPEKTOVÁNÍ 60DENNÍ LHŮTY Regionální odbory SZIF administrativně zatěžují zemědělce a blokují jim peníze na základě nerespektování dohodnutých pravidel u lhůt. Lhůta pro odpověď na změnové hlášení činí 60 dnů a těsně před jejím vypršením zašle RO SZIF sdělení, že je „záležitost v řešení“. Tímto pokládá RO SZIF svoji povinnost za splněnou. Uvedené případy se opakují, když následná formulace zní, že „záležitost je stále v řešení“. Problém spočívá v tom, že zemědělec si stanoví termín pro podání žádosti o proplacení, tzn. datum, kdy přinese vše na SZIF. K tomuto dni musí mít zemědělec vyřízená všechna změnová hlášení (tj. schválená od SZIF). Bohužel zemědělec nemůže toto datum efektivně stanovit, protože na SZIF se nemůže spolehnout. Nutnost počítání s prodleními SZIFu vede k tomu, že farmář si jednak dobrovolně a v mno-
hých případech nedobrovolně odsunuje datum proplacení dotace z projektu. Požadavek SMO: Uvedená lhůta 60 dnů je příliš dlouhá - měla by být zkrácena na 30 dnů a být definována nikoliv jako lhůta pro vyjádření, ale jako lhůta pro vyřízení. Stav řešení: SZIF navrhuje do porady ministra snížení lhůty ze 60 na 30 dnů. 4) SZIF – NUTNOST HLÁŠENÍ NEPODSTATNÝCH ZÁLEŽITOSTÍ Zemědělec musí u projektů hlásit každou i nepodstatnou změnu (barvu fasády). To přitom není nutné, zvláště když zemědělec stejně nemůže navýšit nárokovanou dotaci. Uvedené by mělo být převedeno na možnost, nikoliv povinnost země-
že má pozemek v nájmu na min. 5 let od okamžiku podpisu dohody o spolufinancování. Uvedené omezení je nadbytečné, protože toto řeší již stavební úřad. Navíc zemědělec musí dodržovat pětiletou vázanost projektu, a když ji nedodrží, tak vrátí dotaci a není třeba mu klást tuto podmínku duplicitně. Takovéto nadbytečné požadavky SZIFu naráží např. u pozemků pod stavbami, které vlastní PF ČR, resp. stát, který neumí tuto pětiletou smlouvu uzavřít. SZIF a PF ČR se tím pádem dostává do nesouladu, na který doplácí zemědělec. Požadavek SMO: Zrušit požadavek vypořádání vlastnických vztahů k pozemkům pod stavbami minimálně na dobu, dokud nebude dokončena privatizace státní půdy. Stav řešení: SZIF zahájil jednání o vypuštění tohoto požadavku s příslušnými institucemi (např. s Ministerstvem financí už projednáno)
dělce danou změnu hlásit, resp. požádat o vyjádření SZIF tam, kde si není jist, že nevznikne problém pro nárokovanou dotaci. Musí se hlásit i změny u nepřijatelných výdajů, které tak jako tak nemají vliv na výši dotace. Hlášení změn u nepřijatelných výdajů zrušit. Musí se hlásit i změny, které zemědělec může provést (veškeré změny, na které není třeba povolení stavebního úřadu). Tzn. schvalování ze strany SZIF je pouze formální (přesto trvá 60 dnů). Formální hlášení též zrušit. Ke všem výše uvedeným typům hlášení uvádíme, že před vyplacením peněz probíhá kontrola ze strany SZIF na místě. Navíc vše podléhá duplicitní kontrole stavebního úřadu. Požadavek SMO: Za účelem snížení administrativní zátěže a zrychlení celého procesu zrušit všechna uvedená hlášení. Stav řešení: SZIF navrhuje do porady ministra vypuštění nepodstatných změnových hlášení. V případě zájmu žadatele budou samozřejmě možné konzultace nad přípustností/nepřípustností změn v projektu. Změnová hlášení se tak posunou ze stávajícího režimu „povinnost hlásit zcela vše“ do režimu dobrovolnosti. 5) SZIF – POZEMKY POD STAVBAMI Po zemědělci je vyžadováno prokázání, že má vypořádané vlastnické vztahy k pozemku, tzn. že je vlastníkem, nebo
6) ZNÁMKOVÁNÍ PORODŮ U SKOTU Stát začal nově vyžadovat od chovatelů známkování porodů. Dne 7.1.2010 bylo na webu Českomoravské společnosti chovatelů (www.cmsch.cz) uveřejněno „Upozornění pro chovatele turů“ následujícího znění: „Při kódu události 21 a 22 je nutné zapisovat i průběh porodu kódem 1, 2, 3, popřípadě 9 (nezjištěno). V opačném případě bude od 1.3.2010 generována chyba 25 a 26.“ Tato na první pohled maličkost v sobě při podrobnějším zkoumání skrývá ale nemalá úskalí. Počínaje nucenou modernizací softwaru, který chovatel používá a která může obnášet i desítky tisíc Kč, a konče otázkami KDO, PROČ, případně K ČEMU bude uvedená data využívat? Bez vysvětlení si můžeme myslet cokoli. Dočkáme se v budoucnu statistik typu „Ten telí obtížněji než onen a potřebuje tedy větší dotace“? Nebo spíše „Ten se určitě špatně stará o telata“. Už jen toto je důvod pro naprosto formální vyplňování „devítek“, protože si asi nelze reálně představit, že by průběh porodu ve tři hodiny ráno na pastvině nějaký úředník kontroloval. Požadavek SMO: Zrušit požadavek známkování průběhu porodu vzhledem k tomu, že jde o zcela formální a nekontrolovatelný požadavek. Stav řešení: ABK oslovila dopisem Českomoravskou společnost chovatelů s žádostí o nevyžadování tohoto údaje. Dopis i odpověď otiskujeme.
2
3
4
Níže pro informaci uvádíme i jeden materiál, který Svaz marginálních oblastí připravil k výše uvedenému bodu 4: From: Svaz marginálních oblastí [mailto:
[email protected]] Sent: Tuesday, April 20, 2010 1:07 PM To: ‚Šebestyán Martin Ing. MBA‘; ‚Svaz marginálních oblastí‘ Cc: ‚Lubomír Burkoň‘; ‚Jaroslav Šebek‘; ‚Révész Tomáš Ing.‘ Subject: ABK - eliminace všech hlášení o změnách Vážený pane první náměstku, připojuji krátký komentář k požadavku ABK na eliminaci hlášení nepodstatných změn, který byl veden coby bod 24 v naší korespondenci: K bodu 24 Nutnost hlášení nepodstatných záležitostí u projektů Zásadní kategorie změn jsou stanoveny v kapitole 10. Obecné části Pravidel - písmeno a), b). Žádáme ABK o upřesnění dle výše uvedené kapitoly pravidel. ABK: bod 10.a je irelevantní a záležitostí se týká bod 10.b, kde odrážka 1 říká: - změny, které je příjemce dotace povinen předložit na formuláři Hlášení o změnách, nejpozději v den předložení žádosti o proplacení a ke kterému se následně RO SZIF vyjádří: „změny technických parametrů projektu dle údajů uvedených v kapitole „Technické řešení projektu“, ve stavebním povolení nebo ohlášení stavby“ A to znamená, že je nutno hlásit opět vše včetně drobností typu barvy fasády. Ke všemu se SZIF musí vyjadřovat s odpovídajícím zahlcením svých pracovišť a odpovídajícími prodleními na straně SZIFu. Logickým řešením by při tom bylo, aby zemědělec byl nucen hlásit jen změny, které se týkají přijatelných výdajů. A protože přijatelné výdaje nelze po schválení projektu navyšovat a stejně tak zemědělci nemají tendenci požadovanou dotaci snižovat, tak je vše jen papírová válka. Navrhujeme proto nehlásit žádné změny, a to i z těchto dalších důvodů: 1. výdaje zemědělce jsou zastropovány maximálními limity investice na krávu apod. 2. zemědělec si hradí ze svého cca polovinu, takže je motivován držet náklady co nejníže 3. existuje položkový rozpočet (RTS), který celkem spolehlivě ohlídá disparity mezi jednotlivými výdaji a realizaci jednotlivých částí stavby. 4. dotace se vyplácí až zpětně po realizaci projektu, který musí zemědělec vykázat a je to zkontrolovatelné. 5. každý zemědělec musí být připraven pro případ supervize z MZe či kontroly NKÚ (i když SZIF začne vyžadovat méně dokumentů či bude chodit na méně fyzických kontrol). Je nelogické, aby zemědělec musel hlásit jakékoliv změny, když vedle výše uvedených mechanismů existuje velmi robustní několikastupňový kontrolní mechanismus SZIFu. Navrhujeme tedy, aby ze stávajícího postupu byl vypuštěn bod 8: 1. podání žádosti do vyhlášeného kola - zemědělec zpracuje projekt včetně všech příloh a odevzdá na SZIF 2. SZIF vše zkontroluje během 2-3 měsíců a vyzve zemědělce k opravám a doplněním 3. Zemědělec vše doplní a opraví 4. SZIF vydá další potvrzení, že žádost byla kompletně podaná. 5. Za zhruba 2 měsíce SZIF projekt oboduje a zveřejní přijaté projekty 6. SZIF vyzve do zhruba měsíce vybrané zemědělce k podpisu Dohody o spolufinancování včetně doložení dalších příloh 7. Po podpisu dohody začne zemědělec realizovat projekt 8. Zemědělec v průběhu stavby posílá hlášení o změnách a upřesnění projektu 9. V termínu žádosti o proplacení podá zemědělec kompletní vyúčtování včetně všech potřebných příloh k ukončení projektu 10. SZIF do 14 dnů zemědělce vyzve k doplnění a po vnitřní kontrole přijde na fyzickou kontrolu na místě 11. FKNM proběhne a do 3 týdnů zkontroluje SZIF a zhruba do měsíce dorazí zemědělci Oznámení o schválení platby 12. V nejbližším výplatním termínu dorazí zemědělci peníze Stávající stav vede k domněnce, že SZIF si pod bodem 8 pouze přidělává práci, když od zemědělců vyžaduje tisíce mezitímních hlášení, které pak pouze srovnává s dalšími tisícovkami údajů, namísto toho, aby na konci pouze porovnal výsledek s podaným projektem. Navíc je potřeba, aby zemědělec mohl zainvestovat do jiné položky v rámci maximálního limitu, když oproti normě dokáže ušetřit na jedné položce. Je ekonomické tuto flexibilitu zemědělci ponechat. Povinné hlášení změn podstatných i nepodstatných je proto nutno odbourat a ponechat na zemědělci jen možnost (nikoliv povinnost) konzultovat se SZIFem, resp. dobrovolně hlásit záležitosti, u kterých např. zemědělec chce stanovisko, jak se k věci SZIF bude stavět při závěrečné kontrole apod. S úctou Petr Krogman, Svaz marginálních oblastí
5
Složení ABK Za téměř dva a půl roku existence se složení ABK podstatně proměnilo a z původní sestavy zůstali 3 lidé. Vedle Agrární komory, která vyměnila své zástupce již potřetí, přispělo ke změnám snížení počtu zástupců ministerstva a nejnověji i doplnění komise o zástupce odborů a Spolku pro obnovu venkova. ABK – původní složení (20.3.2008)
ABK – současné složení (23.6.2010)
Ing. Stanislav Němec, předseda komise předseda, Asociace soukromého zemědělství
Lubomír Burkoň, předseda komise za Českomor. svaz podnikatelů
Ing. Jindřich Šnejdrla předseda, AK při AK ČR
Ing. Tomáš Kreutzer ředitel úřadu, Potravinářská komora ČR
Ing. Tomáš Kreutzer ředitel úřadu, Potravinářská komora ČR
Ing. Martin Pýcha tajemník, Zemědělský svaz ČR
Jaroslav Trávníček člen, Společnost mladých agrárníků ČR
Ing. Petr Krogman člen výboru, Svaz marginálních oblastí
Ing. Martin Pýcha tajemník, Zemědělský svaz ČR
Ing. Jaroslav Šebek tajemník, Asociace soukromého zemědělství
Ing. Petr Krogman člen výboru, Svaz marginálních oblastí
Miroslav Drs za Agrární komoru
Ing. Josef Stehlík poradce ministra, Mze
Ivan Jüptner předseda RK, OSPZV-ASO ČR
MVDr. František Sikyta poradce ministra, Mze
Radomír Hanačík člen předsednictva, SPOV ČR
JUDr. Jan Rouček zástupce ředitele Kabinetu ministra, Mze
Ing. Milan Douša člen, Společnost mladých agrárníků ČR
Ing. Marcela Nachtmanová ředitelka odboru, Mze
Ing. Milena Sedláčková tajemnice komise, MZe
Šnejdrla svým článkem prokázal Agrární komoře medvědí službu Tak se s námi pustil do diskuze na stránkách týdeníku Zemědělec pan místopředseda AK ČR. Typické pro činovníka je, že nás napomíná, že není dobré se dohadovat přes média. Neuvědomil si asi, že přes média diskutuje on a Svaz marginálních oblastí názory svých členů shrnuje ve svém svazovém bulletinu. A to, že naše webové stránky jsou přístupné všem a nikoliv jen těm, kdo mají heslo, pokládáme za transparentní přístup. V našem předposledním bulletinu č. 33 jsme na číslech ČSÚ a podkladech z veřejných zdrojů dokladovali, že tzv. mléčná krize“ se přece jen začne jevit v trochu jiném světle, pokud do kalkulace rentability mléka započteme i nezanedbatelné přímé platby, potažmo další podpory.
jsme byli i pro všechny „pomoci z vnějších zdrojů“ jako byl např. i návrh na podporu welfare, byť bylo jasné, že tento návrh není ničím jiným než skrytou produkční podporou mléka. Jasné to ale bylo i příslušným orgánům v Bruselu, když tento návrh nakonec nebyl schválen.
Tím jsme ale vzali vodu ze mlýna silné mléčné lobby, která postavila veškerý svůj tlak na Mze jen na poukazování, že realizační cena za mléko je v daném období nižší, než je spočítaný průměrný náklad na litr mléka (cca 8,25 -8,50 Kč).
Jiná situace ovšem nastala, když Mze ustoupilo tlaku mléčné lobby tak daleko, že se rozhodlo odebrat všem farmářům 800 mil. Kč přímých plateb ročně a sanovat touto částkou mlékaře po dobu dalších min. 2 let a to bez ohledu na to, jaká v té době bude situace na trhu s mlékem. Není třeba znovu opakovat, že se „krácení“ farmáři skládají i na podporu těch, kteří dnes již žádné dojnice nechovají. Ve světle těchto skutečností zní výzva Jindřicha Šnejdrly: „Neměli bychom spíše pracovat na společných tématech?“ obzvláště pikantně.
Reakce Agrární komory na sebe nenechala dlouho čekat a na portálu Agris a pak i v týdeníku Zemědělec č. 21/2010 se objevil článek vicepresidenta AKČR Jindřicha Šnejdrly, ve kterém předsedu SMO Milana Boleslava označuje za někoho, kdo se snaží „zasévat do nevládního hnutí (SMO) sémě nenávisti a zášti (Rozuměj: …kdo se snaží členskou základnu na číslech z veřejných zdrojů objektivně informovat) . Připomínám, že jsme v počátečních jednáních podporovali mlékaře a v jednáních
Pokud měl být článek pana Šnejdrly adekvátní reakcí na náš příspěvek v bulletinu č. 33, pak v něm zcela chybí alespoň základní oponentura námi uvedených faktů
dokládajících, že i v době nejhorších cen po započtení přímých plateb mléko ztrátové nebylo. Naopak, tlak na trhu vedl řadu podniků ke snížení nákladů a dobří mlékaři dokáží dnes vyrábět mléko v nákladech okolo šesti korun na litr. Takové podniky mají reálnou šanci přežít i další tvrdé období, které přijde po uvolnění mléčných kvót. Jediná čísla, kterými se pan Šnejdrla rozhodl argumentovat, je tabulka s porovnáním plateb na VDJ s platbami na KBPTM v letech 2007-2010. Bohužel, i tento pokus dopadl žalostně, jelikož skutečné sazby za KBTPM pro rok 2008 a 2009 jsou 2 939,70 Kč a 3 280,40 Kč a nikoliv 4 600 Kč a 4741Kč. Jako čelní představitel AKČR pan Šnejdrla tímto prokázal komoře opravdu medvědí službu a příliš jí na věrohodnosti nepřidal.
6
Vize českého zemědělství z pohledu farmáře z LFA Vize českého zemědělství po roce 2010 (dále jen VIZE) je nedávno uveřejněný materiál, na jehož vzniku se podílel i náš Svaz. Finální verze tak, jak ji můžete najít např. na stránkách Mze, je v podstatě zobecněný souhrn dílčích příspěvků dvanácti pracovních týmů a jejich představy o budoucí podobě českého zemědělství. VIZE obsahuje řadu podstatných myšlenek a principů, které uvádíme níže. 1. Bez skotu to v LFA nepůjde Skot a obecně pasoucí se přežvýkavci jsou na rozdíl od některých dalších živočišných komodit komoditou ve středoevropském zemědělství naprosto nepostradatelnou, a to nejen díky své schopnosti kultivovat krajinu. Proto se problematika tohoto odvětví objevuje v jednotlivých kapitolách VIZE všude na předních místech. -Chov přežvýkavců je stále velmi významným odvětvím zemědělské výroby, které má kromě produkčních funkcí (produkce masa a mléka pro lidskou výživu), také celou řadu mimoprodukčních funkcí. Chov přežvýkavců je úzce spojen se životním prostředím ve smyslu údržby krajiny, především trvalých travních porostů (TTP). Údržba TTP spásáním přežvýkavci je nejekonomičtější (ušetří náklady a energii, které by byly vynaloženy na jiné způsoby údržby) a zároveň nejpříznivější z ekologického hlediska, a to i vzhledem k podílu na udržování fondu půdních živin. Je nutné …“posílit konkurenceschopnost českých chovatelů skotu a rozvíjet mimoprodukční funkce chovu přežvýkavců, jako je udržování rázu krajiny, spásání trvalých travních porostů, rozvoj a osídlení venkova, redukce nezaměstnanosti na venkově.“ Nejde ale jen o chov skotu jako celku, ale v současnosti i o restrukturalizaci mezi mléčnými chovy a skotem s masnou užitkovostí a o minimalizování nákladů. Vize potvrzuje, že hovězího masa je v EU nedostatek a mléka je přebytek, což je jasné vodítko pro směrování politiky ke snižování produkce mléka a zvyšování produkce masa. - Chov skotu představuje v ČR majoritní úsek živočišné výroby. Pokud chceme zachovat odpovídající konkurenceschopnost, soběstačnost a rentabilitu tohoto odvětví i v budoucnu, je potřeba se připravit na změny na evropském i světovém trhu s mlékem a hovězím masem související zejména s plánovaným úplným zrušením vývozních subvencí v roce 2013 a se zrušením mléčných kvót na úrovni EU v roce 2015. Dle tohoto schématu se dá předpokládat
přeskupení produkce jak v rámci Evropské unie, tak ve světě mezi rozvinutými a méně rozvinutými zeměmi. To znamená, že tlak na konkurenceschopnost evropských producentů mléka a hovězího masa bude vzrůstat, zejména pokud se jedná o ceny a náklady na produkci. Z uvedeného vyplývá, že obstát na trhu budou nadále moci pouze ti producenti, kteří si vytvoří efektivní management chovu s eliminací rizik a se snahou snížit vstupní náklady a vytvořit si finanční rezervy v příznivějších obdobích. 2. Veřejné statky Pokud zemědělec používá šetrné formy hospodaření, podílí se velmi výrazně na vytváření veřejných statků. O tom dnes již nikdo nepochybuje a na stránkách bulletinu už bylo na toto téma napsáno mnoho. Evropa se dlouhodobě potýká s potravinovými přebytky a její obyvatelstvo čím dál více tlačí na to, aby zemědělské podpory nebyly spojeny s dalším navyšováním neumístitelné produkce. Podmíněnost výplaty přímých plateb dodržováním správné zemědělské praxe, provázanost dotací s dodržováním podmínek cross compliance jednoznačně svědčí o tom, že veřejnost už nechce podporovat zemědělce pouze coby producenta zemědělských komodit, často s problémovým umístěním zboží na trhu. Naopak, odměna za veřejné statky a pozitivní přínosy, které produkuje šetrné a rozumně provozované zemědělství, se v budoucnu musí stát významnou složkou farmářova příjmu. Proto je správné, že problematika veřejných statků, jakožto mimoprodukční výsledek farmářovy činnosti již nezůstává okrajovým tématem a také VIZE s tímto fenoménem v plné míře počítá, když uvádí: - Vhodně vyvážit produkční a mimoprodukční funkce a odpovídajícím způsobem ocenit veřejné statky poskytované zemědělstvím. - Zajistit nezbytnou podporu veřejných statků, například péče o krajinu, zachování biodiverzity, ochrany zemědělské
-
-
-
-
půdy před erozí, udržování vysoké kvality a dostupnosti vody a půdy, zvládání změn klimatu, kvality vzduchu, opatření vedoucí k zabránění povodní atd. Zachovat podpory LFA na základě kompenzace újmy způsobené ztíženými podmínkami hospodaření s ohledem na vysokou produkční i mimoprodukční funkci těchto oblastí. Posílit roli přímých plateb ve smyslu kompenzace vícenákladů, které nejsou zahrnuty v ceně realizovaných komodit (úhrada za veřejné statky, veřejné služby, zvýšené požadavky na produkty vyvolané přísnými standardy EU atd.). Podporovat vhodné systémy hospodaření (ekologické a integrované zemědělství) včetně extenzivních forem hospodaření (ošetřování travních porostů a zatravňování orné půdy). Zajistit nezbytnou podporu veřejných statků, například péče o krajinu, zachování biodiverzity, ochrany zemědělské půdy před erozí, udržování vysoké kvality a dostupnosti vody a půdy, zvládání změn klimatu, kvality vzduchu, opatření vedoucí k zabránění povodní atd.
3. Reálný pohled na charakter českého zemědělství Z tohoto pohledu je silnou stránkou VIZE hlavně její analytická část nijak nezastírající, že Česká republika, pokud jde o klimatické a půdní podmínky, nemá jako celek v evropském srovnání zrovna ty nejlepší podmínky. Převažují středně a méně produkční půdy (77 %), přesto stupeň rozorání (72 %) v ČR je podstatně vyšší než evropský průměr (50 %). Tato čísla jasně svědčí o nedostatečné podpoře extenzivnějších, byť šetrných forem zemědělství s větším podílem TTP. Snaha o intenzivní produkci i v chudších podmínkách je jednou z příčin přetrvávajících vysokých nákladů českého zemědělství v porovnání se zeměmi EU 15. - Z celkem 4 244 tisíc ha zemědělské půdy je cca 23 % vysoce produkčních (černozemě a hnědozemě), 47 % středně produkčních a 30% méně produkčních. Evidovaná obhospodařovaná zemědělská půda v LPIS byla k 30.6.2009 celkem 3526 tis. ha, což
7
je o 718 tis. ha nižší výměra než je celkově evidovaná zemědělská půda. U neevidované zemědělské půdy jsou v rámci ČR patrné významné regionální rozdíly. - Půdy ČR jsou vysoce ohroženy různými formami degradace. Nejvýraznější je vodní eroze: reálně je ohroženo 1 780 tisíc ha. Z toho 450 tisíc ha je již silně poškozeno. Větrnou erozí je ohroženo 430 tisíc ha, poškozeno je kolem 6 000 ha. 4. Vyrovnání rozdílů mezi regiony aneb farmář je také obyvatel Snaha o vyrovnávání sociálně–ekonomických rozdílů mezi regiony a oblastmi je jedním ze základních principů, na kterých funguje Evropská unie. A o totéž se musí snažit vlády jednotlivých zemí. S cílem zajištění vyváženého rozvoje státu, resp. územních obvodů jednotlivých krajů ČR, byl přijat zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje. Orgánem odpovědným za regionální rozvoj je Ministerstvo pro místní rozvoj a ostatní ústřední správní úřady jsou zákonem zavázány, aby v rámci své působnosti „analyzovaly rozdíly mezi kraji a okresy a přispívaly k vyrovnávání rozdílů mezi úrovněmi rozvoje jednotlivých územních celků“. Tento úkol, vyplývající z citovaného zákona, precizovala vláda ČR svým usnesením č. 682/2000 a následně č. 560/2006, o strategii regionálního rozvoje ČR. V jednom z pilotních projektů Ministerstva průmyslu a obchodu se uvádí: „V liberální ekonomice je jediným legitimním důvodem, proč přímo intervenovat ve prospěch ekonomických aktivit, reálná hrozba nebo dokonce existence neakceptovatelných regionálních socio-ekonomic-
kých rozdílů. K tomu směřuje i evropská legislativa v oblasti hospodářské, sociální a regionální soudržnosti a národní legislativa k regionálnímu rozvoji.“ Není nijak těžké zjistit, že strukturálně postižené oblasti a okresy v ČR s nízkým stupněm infrastruktury, nízkou úrovní příjmů a nízkou dostupností služeb se geograficky „kryjí“ s chudými oblastmi z pohledu zemědělského. Jedná se o méně příznivé oblasti – LFA. Farmář a jeho rodina působící v těchto regionech bojuje se ztíženými podmínkami hned dvakrát – jako zemědělec hospodařící v tvrdých přírodních podmínkách a ještě jednou jako prostý obyvatel potýkající se s mnoha problémy, nedostatkem služeb počínaje a špatnou dostupností zdravotní péče konče. Rovněž obecně rozšířený generační problém následníka na farmě se v těchto krajích stává často neřešitelný a souvisí s nežádoucím odchodem mladé generace do větších měst. V tomto ohledu se VIZE o problému zmiňuje, ale spíše obecně a příliš tuto problematiku nerozvádí. - Minimalizovat rozdíly mezi oblastmi rurálními a oblastmi urbánními v kvalitě života, nabídce služeb a infrastruktury. - Usilovat o vyrovnání příjmů obcí venkovského typu s městskými aglomeracemi v rámci rozpočtového určení daní (RUD). Poznámku o nutnosti změny RUD vnímáme jako velmi podstatnou, protože z tohoto zdroje musí plynout peníze na investiční rozvoj malých obcí a nikoliv ze zemědělského rozpočtu. Zemědělský rozpočet je určen na to, aby zaplatil farmáři za zvelebování krajiny pro všechny bez rozdílu. Všude na západ od nás ho za to vesnice/okres/kraj oceňuje nejenom mo-
rálně, ale i finančně. U nás jsou nejmenší vesnice znevýhodněné z hlediska rozdělení daní a kompenzovat to má Mze svým rozpočtem na ose III, což je nemožné a také nesprávné. Starostové podávají stovky projektů na činnosti, které sice nejsou nejvíce urgentní, ale co mají dělat, když si o svých penězích nemohou sami rozhodovat a musí se orientovat na omezený výběr projektů. Když jsou financovány ze 100 %, tak o ně žádají, i když potřebují urgentně řešit něco jiného, co ale není na seznamu dotovaných výdajů. Přínosy a pozitiva VIZE z pohledu farmáře z LFA • Poměrně reálný pohled na vývoj a současnou situaci v českém zemědělství zejména v analytické části. • Vize otevřeně deklaruje, že ČR představuje geograficky i klimaticky pestrý region, kde není možno rozvíjet a podporovat pouze intenzivní a produkční formy zemědělství. 70 % rozlohy tvoří středně úrodné a méně úrodné půdy. • Ve větší míře se materiál zmiňuje o rostoucím významu veřejných statků, jakožto produktu doprovázejícímu každodenní činnost farmáře. • Zdůrazňuje nezastupitelnou úlohu skotu ve středoevropském zemědělství a nutnost restrukturalizace odvětví a minimalizace nákladů směrem ke konkurenceschopnosti. • Ve VIZI se sice okrajově, ale přece jen objevuje požadavek na nutnost vyrovnání rozdílů mezi jednotlivými regiony, aby se předcházelo negativním jevům (opouštění půdy, vylidňování). Regionální rozdíly (mezi městem a venkovem) nejsou na celém území stejné.
8
Spojení rezortů? V souvislosti se sestavováním nové vlády se opět diskutuje o možném spojení rezortů zemědělství a životního prostředí. Svaz marginálních oblastí vnímá některá možná pozitiva potenciálního spojení. V první řadě by spojení resortu MZe a MŽP přeneslo střety těchto rezortů ze dvorů a hospodářství jednotlivých zemědělců do odborů ministerstva. Spojení by přispělo k tomu, aby se úředníci na něčem nejdříve shodli, než to budou od zemědělců vyžadovat. Odstranila by se tak nutnost plnění podmínek, které jsou někdy navzájem neslučitelné. Zazněly i názory, že ten kdo hospodaří, by neměl kontrolovat. Dle našeho názoru nehospodaří ani jedno z ministerstev a obě pouze kontrolují – jen každé z jiného konce. Uprostřed je pak zemědělec, který neví, kde mu hlava stojí. Když řekne kontrolorům, ať se nejdříve dohodnou mezi sebou, co má vlastně
přednost, tak neuspěje a nemá ani zastání. Stávající stav považujeme za Kocourkov, protože zemědělci, lesníci a vodohospodáři ovlivňují vzhled 95 % zemědělské krajiny, ale pro Ministerstvo životního prostředí představují mimorezortní téměř nepřátelské subjekty. Když může ku prospěchu venkova a celé země fungovat spojené ministerstvo v Rakousku, proč by to nešlo i u nás? Ušetří se spousta energie na vytváření a boření zdí mezi těmito institucemi a dojde k rychlejšímu přenosu poznatků mezi všemi účastníky ovlivňujícími životní prostředí a vzhled krajiny. O úspoře veřejných finančních prostředků ani nemluvě.
Článek 68 zhoršil situaci citlivých komodit a českého zemědělství celkově SMO už ve své tiskové zprávě upozornil, že při přerozdělování podpor od jedněch ke druhým přišlo české zemědělství o peníze v řádu stamilionů. Když se schvalovalo vládní nařízení k čl. 68, tak ze samotného odůvodnění je patrné, že si úředníci na MZe neuvědomili souvislosti s tím spojené. Anebo uvědomili, ale byli převálcováni politickým tlakem. V reakci na vládou schválené snížení SAPS o 3,5 % totiž komise logicky požaduje snížit i Top-Up, protože se snížila základna, do které se Top-Up dorovnává. V konečném důsledku (a zde si vypůjčíme zprofanovaná slova) se tak „snižuje rozměr“ podpor v rámci přímých plateb, protože na přesunutá 3,5 procenta nelze využít v rámci přístupových dohod dojednanou možnost přidat peníze z národních Agrární komora poškodila české zemědělství. Agrární komora (AK) před volbami dotlačila Ministerstvo zemědělství k přesunu peněz ke skupince producentů mléka od všech ostatních zemědělců. Nyní se ukazuje, že toto rozhodnutí neznamenalo jen přilepšení jedněm na úkor druhých. Z analýzy Ministerstva zemědělství, kterou má Svaz marginálních oblastí (SMO) k dispozici, vyplývá, že Brusel na základě tohoto neprozíravého českého kroku pokrátil celkové platby, které mohou čeští zemědělci v letošním a příštím roce získat, o více než 400 milionů korun. Důvod je ten, že ministerstvo ve snaze maximálně přilepšit chovatelům dojeného skotu sebralo peníze z hektarových plateb všem zemědělcům a hodlá je vyplácet jako produkční platbu na mléko. Bohužel bruselští úředníci používají jako referenční úroveň pro celkové platby právě hektarové platby. Krácení hektarových plateb proto vede ke snížení celkové úrovně možných plateb. Z celkové úrov-
zdrojů na Top-Up. Je zřejmé, že čím více se systém zesložiťuje, tím více chyb vzniká. Navíc narůstají transakční náklady. Výsledkem experimentu s čl. 68 tedy budou nižší sazby Top-Up na chmel, přežvýkavce, KBTPM, ovce a kozy a také bramborový škrob. Celkem se jedná o 208 mil. Kč, o které se jenom v roce 2010 sníží podpora těchto citlivých komodit. Dalších 541 mil. Kč krácení půjde z možného doplatku na ornou půdu v rámci Top-Up. Ministerstvo zemědělství by mělo od tohoto experimentu ustoupit a ukončit tuto de facto nepodporu dříve, než způsobí ně plateb jsou přitom odvozovány platby na citlivé komodity, které jsou pro Českou republiku prioritní. Mezi citlivé komodity patří brambory, chmel, krávy chované na maso, ovce a kozy. Tyto komodity budou tedy postiženy podruhé. Opět se tímto v praxi prokázala krátkozrakost politiky Agrární komory, která mlékařskou demonstrací vmanipulovala ministra Šebestu do velmi nešikovného rozhodnutí. Nátlaková akce byla opět více platná než čísla a dlouhodobá koncepce. Svaz marginálních oblastí dlouhodobě upozorňuje na nerespektování základních ekonomických údajů v českém zemědělství. Například nadprodukce mléka v České republice činí 20 % a přesto je tato nadprodukce dále zhoršována produkčními podporami namísto restrukturalizace chovu dojeného skotu a převodu krav na produkci kvalitního hovězího masa. Podobně jsou manipulována čísla o celkové úrovni zemědělské produkce u ostatních komodit, když se hovoří o schodcích agrárního obchodu. Pokud totiž odečteme
další škody. Není jasné, jakým způsobem se bude na úrovni EU určovat referenční obálka pro přímé platby po roce 2013 a existuje tak riziko, že se nám tímto krokem sníží finanční obálky oproti ostatním členským státům. Naopak je jasné, že důvody pro nastavení čl. 68 pominuly a podmínky, za kterých se rozhodovalo, nebyly objektivně zjištěné a neodpovídaly realitě. Nechceme, aby se opakoval stav při vstupu do EU, kdy se nejdříve agrární nepolitikou snížily stavy skotu na minimum a pak se podle nich nastavilo referenční období.
nekompetitivní komodity (káva, čaj, tropické plody atd.), tak je ČR v produkci potravin přebytková. SMO zastává stanovisko, že Česká republika, která je hned po Norsku zemí s nejvyšším podílem průmyslu na HDP v Evropě, nepotřebuje oproti rozvojovým zemím na úkor životního prostředí dělat ze zemědělských produktů největší vývozní artikl, zvláště pokud je nedokáže vyrábět ziskově. Myslíme si, že je prozíravější spíše zvyšovat potencionální produkčnost krajiny, než ji krátkodobě maximálně vytěžovat za cenu ztráty produkčnosti v budoucnu, až bude opravdu potravin potřeba více. V současnosti je erozí ohroženo 42 % zemědělských ploch. V některých oblastech se již vrstva ornice snížila natolik, že to má významný vliv na výnosy z orné půdy. Na druhé straně se v krajích s horšími přírodními podmínkami neobhospodařuje čtvrtina půdy. Nevyplatí se to kvůli nastavení dotační politiky.
9
S ohledem na stávající přebytky potravin v celé Evropské unii by se mělo naše zemědělství více koncentrovat na mimoprodukční funkce a chov přežvýkavců v krajině. České zemědělství musí vycházet vstříc poptávce naší průmyslové země i po rekreačních, zdravotních a zvláště v dnešní době tak důležitých vodohospodářských funkcích krajiny a zemědělství. To bude mnohem prozíravější než další zvyšování vstupů chemie do půdy a lámání produkčních rekordů v tunách a hektolitrech na úkor zdraví a kvality života obyvatel.
Tisková zpráva, Svaz marginálních oblastí, dne 10. 6. 2010 (Související dokument MZe vypořádávající požadavek Evropské komise na uplatnění dodatečné korekce finančních prostředků je k dispozici na www.lfa.cz)
„Výhody“ řepky a bioplynek Farmáři si pochvalují, že se nemusí již dále zabývat živočišnou výrobou. Mohou v osevních postupech nahradit krmné plodiny, coby dříve používané přerušovače obilnin mnohem ziskovější řepkou olejnou. Kukuřici buď také nahradí tržními plodinami anebo ji odvezou do bioplynky. Top-Up neklesne, SAPS neklesne a navíc přibude dotace v podobě zvýhodněné výkupní ceny el. energie z bioplynky + tržba za řepku. To se může pak MZe stokrát zamýšlet, proč se například ekologické zemědělství nechce tolik rozšiřovat do úrodných oblastí. Co by tam také v takto nastaveném konkurenčním prostředí dělalo? Pěstovalo biokukuřici pro bioplynky? Tomuto tématu se věnovala následující tisková zpráva SMO. Povodně: Bioplynové stanice nebo chov skotu? Svaz marginálních oblastí nesouhlasí s industrializací českého zemědělství prostřednictvím budování bioplynových stanic. Bohužel se u nás, i díky dotacím, vyplácí výstavba bioplynek více než chov skotu na pastvinách. Místo luk a pastvin se pro bioplynky u nás pěstují obrovské plochy kukuřice, které nejvíce zrychlují odtok vody z krajiny. Bioplynové stanice mohou být řešením při nakládání s biologickými odpady, například v kooperaci s obcemi, ale nikoli pro nakládání s potravinami či krmivy, a to ani jako řešení nadprodukce. I Evropská komise před dvěma týdny doporučila pro produkci bioplynu využívat přednostně biologické odpady. U nadprodukce či schopnosti krajiny udržet vodu je potřeba řešit vždy příčinu, kterou je nevhodná struktura obdělávání zemědělské půdy v ČR. Česká krajina, resp. její zemědělství, které vykazuje o polovinu vyšší podíl orné půdy, než je tomu v Evropské unii, však potřebuje vodu v krajině spíše zadržovat. K tomu je potřeba zvýšit absorpci půdy, k čemuž nejvhodněji přispívají louky a pastviny. Bohužel naše zemědělství vězí v socialistickém realismu pšeničných
a kukuřičných plantáží, jak potvrzují například odborníci Jihočeské zemědělské univerzity. Velkoplošná opatření, jako je třeba vhodnější struktura osevních postupů nebo ještě lépe navýšení podílu travních porostů, jsou u prevence povodní daleko účinnější a levnější než řešení následků. Nemluvě o tom, že sekundární řešení pomocí přehrad jsou často neprůchodná, protože naráží na nutnost vyvlastňování. Travní porosty s pastvou krav a produkcí kvalitního masa jsou řešením nejen eroze a povodní, ale i často zmiňovaného problému nadbytku zemědělské půdy. Svaz marginálních oblastí vyjadřuje přesvědčení, že se v budoucnosti namísto nekritické adorace bioplynek dostane více hlasu střízlivějším vědeckým názorům, které často zaznívají z univerzitního prostředí, jako tomu bylo v případě biologů z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, kteří mimo jiné konstatovali: „Opět to není žádná věda, stačí dát přednost louce, pastvině či poldru před velkými lány kukuřice a propojené kořínky více druhů rostlin vykonají zázraky.“ Tisková zpráva, Svaz marginálních oblastí, dne 4. 6. 2010
Svaz marginálních oblastí Horní Police čp. 1, 471 06 Česká Lípa, tel/fax: 487 861 368 předseda Ing. Milan Boleslav Internet: www.lfa.cz, email:
[email protected]
10
