Má poslední vévodkynû - zlom
15.8.2012
17.36
Stránka 9
KAPITOLA 1
Ptáãník Newport, Rhode Island, srpen 1893
as náv‰tûv se pomalu ch˘lil ke konci a úzkou uliãkou mezi newportsk˘mi sídly a Atlantsk˘m oceánem jen jednou za ãas projel osamûl˘ koãár, jak tudy ptáãník tlaãil svÛj vozík. Newportské dámy ukonãily náv‰tûvy jiÏ brzy odpoledne – nûkteré proto, aby se mohly pfiipravit na poslední a nejdÛleÏitûj‰í ples sezóny, jiné, aby to tak alespoÀ vypadalo. Obvykl˘ hlomoz a ruch na Bellevue Avenue utichl: smetánka odpoãívala v oãekávání nadcházejícího veãera a ticho pfieru‰ovaly jen vlny pravidelnû naráÏející na skály. UÏ se ‰efiilo, ale den se stále teple tfipytil na bíl˘ch vápencov˘ch fasádách velik˘ch domÛ, nasázen˘ch podél útesÛ jako pfiehlídka svatebních dortÛ, jeÏ se vzájemnû pfiedhánûjí, kter˘ z nich bude mít krásnûj‰í v˘zdobu. Ptáãník v zaprá‰eném ‰osatém kabátû a o‰oupané ‰edé bufiince, které snad mûly b˘t jakousi o‰untûlou variantou veãerního odûvu, se v‰ak nezastavil, aby se pokochal verandou Breakers, vûÏiãkami Beaulieu nebo fontánami u RhinelanderÛ, které ‰lo zahlédnout pfies Ïivé ploty z tisÛ a skrze pozlacenou bránu. Pokraãoval dál po cestû a pfiitom hvízdal a mlaskal na své svûfience v klecích pfiikryt˘ch ãernou látkou, aby na své poslední cestû sly‰eli známé zvuky. Jeho cílem byl francouzsk˘ zámeãek tûsnû pfied ostrohem, v ulici podobnû mimofiádn˘ch v˘tvorÛ nejvût‰í
â
9
Má poslední vévodkynû - zlom
15.8.2012
17.36
Stránka 10
a nejzdobnûj‰í: Sans Souci, letní sídlo Cashovy rodiny. Na jedné vûÏi se tfiepetala vlajka Unie, na druhé rodinn˘ znak Cashov˘ch. Zastavil se u vrátnice a port˘r mu ukázal asi pÛl míle vzdálen˘ vchod do stájí. Jak kráãel pfies nádvofií, zablikala soumrakem oranÏová svûtla: to sluhové pfiecházeli domem a zahradami a rozsvûceli lampióny z jantarovû zbarveného hedvábí. KdyÏ pfiecházel pod terasou, oslnil ho paprsek slunce odráÏející se od vysok˘ch oken taneãního sálu. Paní Cashová stála v Zrcadlovém sále, kter˘ podle hostÛ, jiÏ nav‰tívili Versailles, svou velkolepostí zastiÀoval i originál. Na dne‰ní veãer rozeslala osm set pozvánek. Teì hledûla na svÛj donekoneãna znásoben˘ odraz. Netrpûlivû podupávala a ãekala, aÏ slunce zapadne, aby vidûla svÛj kost˘m v celé své kráse. Vedle ní stál pan Rhinehart a z ãela mu kanul pot – moÏná to nebylo jen horkem. „TakÏe prostû jen zmáãknu tenhle gumov˘ ventilek a celé se to rozsvítí?“ „Pfiesnû tak, paní Cashová, jen ho pevnû stisknûte a v‰echna svûtla se rozzáfií vpravdû nebesk˘m tfipytem. Jen bych vám rád pfiipomnûl, Ïe to mÛÏe b˘t jen na kratiãkou chvíli. Baterie jsou tûÏké a já jich pfiipevnil na ‰aty jen tolik, aby se v nich dalo bez obtíÏí pohybovat.“ „Jak dlouho to mohu nechat svítit, pane Rhineharte?“ „To lze jen tûÏko odhadnout, ale patrnû ne déle neÏ pût minut. Necháte-li je svítit déle, nemohu vám zaruãit bezpeãnost.“ Ale paní Cashová ho neposlouchala. Nûjaká omezení ji nezajímala. RÛÏové svûtlo veãera se pomalu vytrácelo. Byl ãas. Levou rukou stiskla gumovou kuliãku a usly‰ela tiché praskání, jak se svûtlo rozbûhlo do sto dvaceti Ïároviãek, které mûla na ‰atech, a dal‰ích padesáti v di10
Má poslední vévodkynû - zlom
15.8.2012
17.36
Stránka 11
adému. Jako by se v zrcadlovém taneãním sále spustil ohÀostroj. KdyÏ se pomalouãku otáãela, vybavily se jí jachty v Newportském zálivu, osvûtlené pfii nedávné náv‰tûvû nûmeckého císafie. Pohled zezadu byl zrovna tak ohromující jako zepfiedu: vleãka, která jí spl˘vala z ramenou, byla jako pás noãní oblohy. Spokojenû pok˘vla tfipytivou hlavou a uvolnila ventilek. Místnost potemnûla, ale vzápûtí pfii‰el sluha rozsvítit lustry. „Vypadá to pfiesnû, jak jsem doufala. MÛÏete mi poslat úãet.“ Elektrotechnik si utfiel ãelo nepfiíli‰ ãist˘m kapesníkem, trhl hlavou v náznaku úklony a obrátil se k odchodu. „Pane Rhineharte!“ MuÏ ztuhl na nale‰tûn˘ch parketách. „Vûfiím, Ïe jste byl tak diskrétní, jak jsem nafiídila.“ Nebyla to otázka. „Ale ov‰em, paní Cashová. V‰echno jsem vyrobil sám, proto jsem to mohl dodat aÏ dnes. Pracoval jsem na tom v dílnû kaÏd˘ veãer, kdyÏ ‰li v‰ichni uãÀové domÛ.“ „Dobfie.“ To byl jasn˘ pokyn k odchodu. Paní Cashová se otoãila a vydala se na druh˘ konec Zrcadlového sálu, kde ãekali dva sluhové, aby jí otevfieli dvefie. Pan Rhinehart se‰el po mramorovém schodi‰ti a na chladném zábradlí zÛstala po jeho ruce vlhká ‰mouha.
V Modrém pokoji se Cora Cashová snaÏila soustfiedit na ãtení. U vût‰iny románÛ mûla Cora potíÏ se do nich vcítit – v‰echny ty tuctové guvernantky – ale tenhle mûl spoustu pfiedností. Hlavní hrdinka byla „krásná, chytrá a bohatá“ – docela jako ona sama. Cora vûdûla, Ïe je atraktivní. Nepsali snad o ní vÏdycky v novinách jako o „boÏské sleãnû Cashové“? Chytrá byla rovnûÏ – mluvi11
Má poslední vévodkynû - zlom
15.8.2012
17.36
Stránka 12
la tfiemi jazyky a rozumûla i poãtÛm. A pokud jde o bohatství, to odpovídalo zcela nepochybnû. Emma Woodhousová nebyla tak bohatá jako Cora Cashová. Emma Woodhousová nelehávala na lit `a la polonaise, která kdysi patfiívala Madame du Barry, v místnosti, která byla aÏ na pfietrvávající vÛni barev pfiesnou replikou loÏnice Marie Antoinetty v Malém Trianonu. Emma Woodhousová chodila na plesy do spoleãensk˘ch sálÛ, nikoli na oslnivé ma‰karní slavnosti ve speciálnû vybudovan˘ch taneãních sálech. Ale Emma Woodhousová zase nemûla matku, coÏ podle Cory znamenalo, Ïe byla krásná, chytrá, bohatá a svobodná. To se o Cofie fiíci nedalo – napfiíklad právû teì musela drÏet knihu pfiímo pfied sebou, protoÏe mûla k zádÛm pfiivázanou Ïeleznou tyã. Coru bolely paÏe a touÏila si lehnout na postel Madame du Barry, jenÏe její matka byla pfiesvûdãená, Ïe dvûma hodinami napravování zad dennû získá Cora postoj a drÏení tûla princezny, i kdyÏ americké, a Cora tedy pro tuto chvíli nemûla na v˘bûr a musela si ãíst v nesmírném nepohodlí. Cora vûdûla, Ïe její matka právû kontroluje zasedací pofiádek pro veãefii, kterou pofiádá pfied plesem, a vylep‰uje jej tak, aby si tûch zhruba ãtyfiicet hostÛ pfiesnû uvûdomovalo, jak jasnû záfií na obloze spoleãensk˘ch kontaktÛ paní Cashové. Pozvánka na ma‰karní ples paní Cashové byla poctou; pozvání na veãefii pfied plesem bylo privilegium; av‰ak sedût na dosah ruky od paní Cashové bylo skuteãné vyznamenání, které se neudûlovalo jen tak nûkomu. Od té doby, co zjistila, Ïe princ a princezna z Walesu vÏdycky sedí naproti sobû na ‰ífiku stolu, nikoli na délku, sedávala i paní Cashová u veãefie naproti manÏelovi. Cofie bylo jasné, Ïe ji samotnou usadí mezi dva vhodné svobodné mladíky, s kter˘mi bude muset flirtovat právû tak akorát, aby potvrdila svou povûst nejvût‰í krásky sezóny, ale zároveÀ aby nezhatila matãiny plány 12
Má poslední vévodkynû - zlom
15.8.2012
17.36
Stránka 13
ohlednû své budoucnosti. Úãelem plesu paní Cashové bylo vystavit Coru jako vzácn˘ drahokam, jenÏ se smí obdivovat, ale není dovoleno se jej dot˘kat. Tenhle démant byl urãen pfiinejmen‰ím pro ‰lechtickou korunku. Hned po plesu se Cashovi chystali odplout do Evropy na své jachtû Aspen. Paní Cashová by samozfiejmû nenaznaãila nic tak vulgárního, jako Ïe tam snad jedou sehnat Cofie ‰lechtick˘ titul; na rozdíl od nûkter˘ch ostatních dam v Newportu neodebírala ãtvrtletník Urozené Ameriãanky, v nûmÏ se objevovaly informace o mlad˘ch muÏích disponujících modrou krví, leã neopl˘vajících penûzi, ktefií si hledají bohatou americkou nevûstu, av‰ak Cora vûdûla, Ïe matãiny ambice neznají hranic. Cora odloÏila knihu a nepohodlnû se v postroji zavrtûla. UÏ je nejvy‰‰í ãas, aby pfii‰la Berta a odepjala ho. Popruh veden˘ pfies hlavu se jí zar˘val do kÛÏe – veãer bude na plese s velik˘m ãerven˘m otiskem na ãele vypadat nemoÏnû. Ani v nejmen‰ím by jí nevadilo, kdyby matku vyvedla z míry, ale mûla své dÛvody, proã chtûla vypadat co nejlépe. Dnes veãer mûla poslední pfiíleÏitost setkat se s Teddym, neÏ odjede do Evropy. Vãera na pikniku si byli tak blízko, byla si jistá, Ïe ji Teddy co nevidût políbí, ale matka mezi nû vpadla dfiív, neÏ se cokoli mohlo stát. Cora se pousmála pfii vzpomínce na zpocenou matku, jak usilovnû ‰lape, aby je dohnala. Paní Cashová zavrhovala jízdní kola jako rozpustilost, jenÏe pak si uvûdomila, Ïe by je dcera mohla vyuÏívat, aby jí utíkala, a nauãila se jezdit bûhem jediného odpoledne. Cora sice byla nejbohat‰í dûvãe v Americe, ale také byla zcela jistû to nejsledovanûj‰í. Dnes veãer má b˘t uvedena do spoleãnosti a musí sedût uvázaná v tomhle muãicím nástroji. Je ãas se vysvobodit. Topornû se zvedla a zazvonila.
13
Má poslední vévodkynû - zlom
15.8.2012
17.36
Stránka 14
Berta byla v kuchyni s ptáãníkem. Pocházel ze stejné ãásti JiÏní Karolíny jako ona a kaÏd˘ rok, kdyÏ pfiivezl dámám v Newportu materiál pro oblíbenou veãírkovou atrakci, vyfiizoval také Bertû vzkazy od zbyl˘ch pfiíbuzn˘ch. Nevidûla je od toho dne, kdy ji pfied deseti lety reverend vybral, aby jela na Sever, ale nûkdy, kdyÏ se v kuchyni peklo a ona ucítila tu horkou sladkou vÛni, mûla pocit, jako by se kolem ní sem tam mihla matãina modrobíle pruhovaná suknû. Dnes uÏ si ani pofiádnû nedokázala vybavit matãinu tváfi, ale ta vÛnû ji vÏdycky v mÏiku pfienesla zpátky do jejich staré chatrãe – aÏ jí vhrkly slzy do oãí. Ze zaãátku pfiidávala k dárkÛm a penûzÛm i dopisy a fiíkala si, Ïe snad matka najde nûkoho, kdo jí je pfieãte, ale potom s tím pfiestala – nechtûla, aby nûjak˘ cizí ãlovûk nahlas ãetl matce její nejtajnûj‰í my‰lenky. „Máma ti vzkazuje, Ïe tvÛj str˘c Ezra umfiel,“ pronesl teì ptáãník a smekl bufiinku, moÏná jako projev úcty, moÏná ve snaze uãinit na Bertu dojem vzne‰en˘m tvarem své lebky. Berta sklonila hlavu; matnû si vybavovala, jak ji str˘c Ezra nosil do kostela na ramenou a ona pfiem˘‰lela, jestli by se udrÏela, kdyby ho chytila za chlupy, které mu rostly z u‰í. „Moc krásnej pohfieb mûl, i paní Calhounová ho pfii‰la vyprovodit.“ „A jak se dafií mámû? Nosí tu ‰álu, co jsem jí poslala? ¤eknûte jí, Ïe tu si paní pfiivezla aÏ z Evropy.“ „Urãitû jí to vyfiídím…“ Ptáãník se odmlãel a zahledûl se na pfiikrytou klec na podlaze, v níÏ spali kolibfiíci. Bertû bylo jasné, Ïe se nûco dûje, Ïe jí chce nûco fiíci, ale nemÛÏe najít ta správná slova. Mûla by mu pomoci, zaãít se vyptávat, aby se svûfiil, co ho trápí, ale zmocnila se jí zvlá‰tní neochota. Chtûla, aby matka navÏdy zÛstala v tûch modrobíl˘ch pruhovan˘ch ‰atech, teplá a laskavá a zdravá. 14
Má poslední vévodkynû - zlom
15.8.2012
17.36
Stránka 15
Za nimi v kuchyni nûco zafiinãelo a kolibfiíci se probrali ke krátkému marnému letu, kter˘ zãefiil vzduch jako mírn˘ vzdech. „Jakou barvu mají tentokrát?“ zeptala se Berta, vdûãná za to rozpt˘lení. „Mûl jsem je v‰echny udûlat zlat˘. To není jen tak. Kolibfiíci se nechtûjí nechat malovat, nûkter˘ to prostû zabalí, lehnou a uÏ nelítají.“ Berta si klekla a zvedla pfiehoz na kleci. Ve tmû zahlédla poletující záfiivé záblesky. AÏ v‰ichni hosté zasednou k pÛlnoãní veãefii, vypustí ptáãky do zimní zahrady jako zlat˘ dé‰È. MoÏná i cel˘ch deset minut se v místnosti nebude mluvit o niãem jiném; mladí muÏi se je budou snaÏit chytit jako pozornost pro dívky, s nimiÏ flirtují. Ostatní dámy si moÏná trochu pfiíkfie pomyslí, Ïe Nancy Cashová udûlá cokoli, aby zapÛsobila, a ráno sluÏky zametou drobounká zlatá tûlíãka na jedinou nebohou hromádku. „Dala vám pro mû máma nûjak˘ vzkaz, Samueli? Stalo se nûco?“ za‰eptala Berta. Ptáãník si povídal se sv˘mi svûfienci, ústy vydával tiché klapavé zvuky. Zamlaskal a smutnû na Bertu pohlédl. „Mám ti vyfiídit, Ïe je v‰echno v pofiádku, ale ona není v pofiádku, Berto. Je tak hubená, Ïe vypadá, jako by ji mohl silnûj‰í vítr odfouknout. Ztrácí se pfied oãima, myslím, Ïe dal‰í zimy uÏ nedoÏije. Jestli ji chce‰ je‰tû vidût, mûla bys tam rychle jet.“ Berta se zadívala na ptáãky, ktefií se míhali klecí jako maliãké rachejtle. Rukama si zajela do vlasÛ, rovn˘ch a hladk˘ch. Její matka mûla vlasy kudrnaté, musela je neustále schovávat pod ‰átkem. Vûdûla, Ïe ptáãník od ní oãekává nûjak˘ projev citÛ, pfiinejmen‰ím slzy. Berta v‰ak neplakala uÏ roky, vlastnû uÏ deset let od chvíle, co pfiijela na Sever. Jak˘ by to mûlo smysl? Stejnû s tím 15
Má poslední vévodkynû - zlom
15.8.2012
17.36
Stránka 16
nemohla nic dûlat. Berta si uvûdomovala, jaké má ‰tûstí – neznala Ïádnou dal‰í barevnou dívku, která by získala místo osobní komorné. Od chvíle, kdy se stala komornou sleãny Cory, snaÏila se vyjadfiovat, oblékat a chovat jako ona, pokud to ‰lo. Vybavily se jí matãiny mozolnaté ruce a shledala, Ïe se ptáãníkovi nedokáÏe podívat do oãí. Zvonek z Modrého pokoje se znovu rozcinkal. Z kuchynû vy‰la jedna ze sluÏek a zavolala: „To uÏ je podruh˘, co sleãna Cora zvonila. Rad‰i bys tam mûla jít, Berto.“ Berta vyskoãila. „UÏ musím bûÏet. Najdu vás pozdûji, aÏ zaãne ples. Nechoìte pryã, dokud za vámi nepfiijdu.“ DÛrazn˘m tónem hlasu se pokou‰ela skr˘t úlevu, Ïe byli vyru‰eni. „Poãkám na tebe, Berto,“ ujistil ji ptáãník. Zvonek opût zafiinãel. Berta ‰la nahoru po schodech pro sluÏebnictvo tak rychle, jak si jen troufla. Bûhat bylo zakázáno. Jednu sluÏebnou vyhodili, protoÏe sbíhala mramorové schodi‰tû pfies dva schody. Neuctivé, prohlásil majordomus pan Simmons. Zaklepala na dvefie Modrého pokoje a ve‰la dovnitfi. Cora témûfi plakala rozru‰ením. „Kde jsi byla, Berto? Zvonila jsem nejmíÀ tfiikrát. DostaÀ mû z téhle pfií‰ernosti.“ Tahala za koÏené popruhy, které mûla omotané kolem tûla. Rovnaã zad byl vyroben speciálnû podle návrhu paní Cashové – mûl v‰echny pfiezky vzadu, takÏe bez pomoci se z nûj ãlovûk sám nedostal. Berta se ji snaÏila uklidnit. „Omlouvám se, sleãno Coro, ptáãník, co pfiivezl kolibfiíky, pro mû mûl nûjaké zprávy z domova. Asi jsem vás nesly‰ela zvonit.“ Cora si odfrkla. „To není moc dobrá v˘mluva, Ïe jsi poslouchala nûjaké klepy, zatímco já tu musela sedût svázaná jako kufie.“ 16
Má poslední vévodkynû - zlom
15.8.2012
17.36
Stránka 17
Berta na to nic nefiekla a zápolila s pfiezkami. Cítila, jak se její paní pfiímo cuká netrpûlivostí. Jakmile byla Cora z postroje venku, otfiepala se jako mokr˘ pes, pak se otoãila a popadla Bertu za ramena. Ta uÏ se pfiipravovala na to, Ïe dostane vynadáno, ale k jejímu pfiekvapení se na ni Cora usmála. „Potfiebuju, abys mi poradila, jak políbit muÏe. Vím, Ïe ví‰ jak, vidûla jsem tû s tím ‰tolbou od Vandermeyerov˘ch, kdyÏ jsme u nich byli na plese.“ Cora mûla v oãích naléhav˘ lesk. Berta se od ní trochu odtáhla. „Myslím, Ïe líbání se slovy nevysvûtlí,“ zaãala váhavû, snaÏila se hrát o ãas. Chce snad sleãna Cora fiíct paní Cashové o ní a Amosovi? „Tak mi ukaÏ jak. Musím to zvládnout,“ vydechla Cora prudce a naklonila se k Bertû. Paprsek zapadajícího slunce jí pfiitom ozáfiil ka‰tanové vlasy, které jako by se vzÀaly plamenem. Berta se donutila neucuknout. „Opravdu chcete, abych vás políbila, jako bych líbala muÏského?“ Tohle pfiece sleãna Cora nemÛÏe myslet váÏnû. „Ano, ano, ano!“ Cora pohodila hlavou. Na ãele mûla stále rud˘ pruh od postroje. „Ale sleãno Coro, to je proti pfiírodû, aby se dvû Ïenské líbaly. Kdyby nás nûkdo vidûl, pfii‰la bych o místo.“ „Ale no tak, Berto, nebuì taková citlivka. Co kdybych ti za to dala padesát dolarÛ?“ Cora se vábivû usmála, jako by nabízela dítûti bonbón. Berta se nad tím zamyslela. Padesát dolarÛ byl její dvoumûsíãní plat. Ale líbat Ïenu stejnû nebylo správné. „Myslím, Ïe byste to po mnû nemûla chtít, sleãno Coro, to se prostû nehodí.“ Berta se snaÏila co nejlépe napodobit tón, jak˘m mluvila milostpaní; vûdûla, Ïe paní Cashová je jedin˘ ãlovûk na svûtû, kterého se Cora opravdu bojí. Ale Cora se nedala odradit. 17
Má poslední vévodkynû - zlom
15.8.2012
17.36
Stránka 18
„Myslí‰, Ïe se mi chce líbat zrovna tebe? Ale musím si to vyzkou‰et. Dneska veãer potfiebuju nûkoho políbit a musím to udûlat správnû.“ Cora se chvûla odhodláním. „No…“ Berta pofiád váhala. „Pûtasedmdesát dolarÛ,“ pfiemlouvala ji Cora. Bertû bylo jasné, Ïe chce-li paní nûco tak moc, nebude mít její odpor dlouhého trvání. Cora nepfiestane naléhat, dokud nedosáhne svého. Jen paní Cashová dokázala své dcefii fiíci ne. Berta se rozhodla, Ïe situaci alespoÀ vyuÏije. „Tak dobfie, sleãno Coro, ukáÏu vám, jak se líbá, ale jestli by vám to nevadilo, chtûla bych tûch pûtasedmdesát dolarÛ hned.“ Berta dobfie vûdûla, Ïe Cora nedostává od paní Cashové Ïádnou apanáÏ, a mûla proto dobr˘ dÛvod chtít vidût peníze pfiedem. Sleãna Cora s oblibou slibovala, co nemohla dodrÏet. K Bertinu pfiekvapení v‰ak Cora vytáhla zpod pol‰táfie penûÏenku a odpoãítala z ní potfiebné dolary. „DokáÏe‰ koneãnû odloÏit zábrany?“ vztáhla k Bertû ruku s bankovkami. Komorná na vtefiinku zaváhala, pak sáhla po penûzích a zastrãila si je do ÏivÛtku. Za pûtasedmdesát dolarÛ by na ni ptáãník nemûl tak vyãítavû koukat. Zhluboka se nadechla, opatrnû vzala do dlaní Cofiiny zardûlé tváfie a sklonila hlavu ke své paní. Lehounce pfiitiskla své rty k jejím a co nejrychleji se zase odtáhla. Cora se jí netrpûlivû vymanila. „Ne, chci, abys to udûlala pofiádnû. Vidûla jsem tû s tím chlapíkem. Vypadali jste…,“ odmlãela se, jak hledala správn˘ v˘raz, „vypadali jste, jako byste se chtûli navzájem sníst.“ Tentokrát sama vzala sluÏku za ramena, pfiitáhla si Bertinu tváfi k sobû a pfiitiskla jí ústa ke rtÛm, jak nejsilnûji dovedla. 18
