AUTOR: ING. JAN NOŽIČKA SOŠ A SOU ČESKÁ LÍPA V Y _ 3 2 _ I N O VA C E _ 1 3 1 6 _ T Ř Í S K O V É O B R Á B Ě N Í – N E K O N V E N Č N Í OBRÁBĚNÍ_PWP
Název školy:
STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA a STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ, Česká Lípa, 28. října 2707, příspěvková organizace
Číslo a název projektu:
CZ.1.07/1.5.00/34.0880 Digitální učební materiály – www.skolalipa.cz
Číslo a název šablony klíčové aktivity: Označení materiálu:
III/ 2 – Technologie obrábění
Typ materiálu:
PowerPointová prezentace
Předmět, ročník, obor:
Technologie – 1. až 3. ročník učebního oboru Obráběč kovů
Číslo a název sady:
sada č. 66 - Technologie obrábění
Téma:
Třískové obrábění – nekonvenční obrábění
Jméno a příjmení autora: Datum vytvoření:
Ing. Jan Nožička
Anotace:
Materiál slouží k seznámení s třískovým obráběním –nekonvenční obrábění. Vysvětlení základních pojmů, popisu, geometrie, druhů a značení nástrojů pro obrábění. Stanovení řezných podmínek ze strojnických tabulek.
VY_32_INOVACE_1316_Třískové obrábění – nekonvenční obrábění_PWP
1. 10.2012
Třískové obrábění Nekonvenční metody obrábění Třískové obrábění je obrábění jedním nástrojem, který vytváří třísku závislou na hloubce řezu, rychlosti posuvu a rychlosti otáčení obrobku nebo nástroje Třískové obrábění dělíme na ruční a strojní. Strojní třískové obrábění: 1. Soustružení 2. Frézování 3. Vrtání 4. Broušení 5. Honování 6. Lapování 7. Protahování 8. Nekonvenční metody obrábění Všechny tyto metody obrábění mohou být dnes řízeny počítači – Číslicově řízené obrábění CNC.
Stroje pro třískové obrábění: • Soustruhy • Frézky • Vrtačky • Hoblovky • Obrážečky • Brusky • Pily • Protahovačky • Elektrojiskrové obráběcí stroje Způsoby obrábění je určeno druhem nástroje a pracovními pohyby: 1. Hlavní řezný pohyb – pohyb kterým se odebírá tříska, může jej vykonávat nástroj nebo obrobek nebo oba 2. Posuvný řezný pohyb (posuv) – se provádí obrábění během několika otáček nebo zdvihů 3. Najížděním – pohyb kterým nástroj přibližujeme k obrobku do pracovní polohy 4. Přísuv – hloubka řezu 5. Výsledný řezný pohyb – složený pohyb „hlavního řezného pohybu, přísuvu a posuvu“
Na všech obráběcích strojích pro třískové obrábění se musí řešit: 1. Upínání obrobku 2. Upínání nástroje 3. Provádění pracovních pohybů
Každý obráběcí stroj má stanovený souřadnicový systém a to dvouosý nebo tříosý: 1. Soustruh – dvouosý, (X,Z) 2. Frézka – tříosý (X,Y,Z) 3. Sloupcová vrtačka – jednoosý (Z), souřadnice X a Y jsou souřadnice stolu 4. Hrotová bruska – dvouosý (X,Z)
Nekonvenční metody obrábění
Do nekonvenčních metod obrábění zahrnujeme: Elektrojiskrové obrábění Elektrochemické obrábění
Elektrojiskrové obrábění Při elektrojiskrovém obrábění se generují krátké elektrické výboje a tím se vytváří jiskry. Teplo a mechanická energie vytrhává malé částečky materiálu z obrobku.
Při úběru se pomoci eroze kovu odebírá jak materiál obrobku tak i nástroje. Nástroj se zhotovuje z více odolného materiálu proti erozi (měď, mosaz, slitiny mědi a wolframu nebo grafitu) (95,5% na straně
obrobku a 0,5% na straně nástroje) Při vysokém přívodu proudu se jedná o hrubování. Při nízkém přívodu proudu mluvíme o hlazení.
Zařízení a pracovní postupy 1. Zařízení pro elektrojiskrové obrábění • Zařízení tvoří vlastní stroj, nástroj na stojanu, nádoba s dielektrikem a oběhovým čerpadlem • Na stole stroje je nádoba s upevněným obrobkem, a nástroj ponořený v dielekrickém prostředí pulzně obrábí 2. Proplachování • Aby se netvořily v dielektriku vodivé můstky z odebraného materiálu je nutno provádět opláchnutí. • Tím se okamžitě odstraní vodivé nečistoty, které se ve filrtu usadí 3. Elektrojiskrové vrtání • Jednoduchý postup, kde se tyč nebo drát svisle posouvá do materiálu. • Výhoda je, že se může použít jakýkoli tvar tyče 4. Elektrojiskrové zahlubování • Využívá se hlavně při výrobě kovacích zápustek 5. Elektrojiskrové řezání • Používá se při výrobě obráběcích nástrojů složitých tvarů a razníků
Elektrochemické obrábění Při elektrochemickém obrábění se využívá principu elektrolytického rozpouštění materiálu. Při elektrochemickém obrábění se anodomechanicky v daném místě rozpustí materiál obrobku působením elektrického stejnosměrného proudu a roztoku elektrolytu. Stejnosměrvé napětí se přivádí tak, že obrobek se stává anodou a
druhý materiál (měď) se stává pracovní katodou. Protéká-li stejnosměrný proud elektricky vodivou kapalinou, reaguje kladná elektroda (obrobek) s ionty kapaliny (elektrolytu). Vznikají soli kovů, které se v kapalině (elektrolytu) rozpouštění Použití: Tento nákladný způsob výroby se používá tam kde je kladený důraz na tvar, kvalitu materiálu, kvalitu povrchu, které nelze zajistit jiným obráběním (rotory turbín, řídící vačky, protézy kyčelních kloubů apod.)
Literatura: Technologie zpracování kovů, Základní poznatky,Ing. Adolf Frischherz, Ing. Paul Skop, České vydání 1993, Správa přípravy učňů, nakladatelství Wahlberrg Praha Moderní strojírenství pro školu a praxi. Josef Dilinger a kolektiv, Europa – Sobotáles cz. Praha 2007
Základy strojnictví. Ulrich Fischer a kolektiv, Europa – Sobotáles cs. Praha 2004
Vytvořeno v MS Office PowerPoint 2010. Materiál je určen pro bezplatné používání pro potřeby výuky a vzdělávání na všech typech škol a školských zařízeních. Jakékoliv další využití podléhá autorskému zákonu. "Škola vlastní licence k software, pomocí kterých byl zpracován tento digitální učební materiál." Pokud není uvedeno jinak, použitý materiál je z vlastních zdrojů autora/autorky.
