A je tu podzim…
září – říjen 2013
Základní škola Bratrství Čechů a Slováků Bystřice pod Hostýnem
Jen tak na okraj Po prázdninové pauze Vás opět vítáme u dalšího vydání Clicku. V naší redakci se tentokrát sešli samí deváťáci. My zkušení jsme s radostí přivítali nové spolubojovníky a společně jsme se pustili do psaní. Někteří vůbec poprvé! A na úvod mi ještě dovolte, abych se Vám představila jako nová šéfredaktorka. Snad nikoho nezklamu a náš školní časopis vždycky najde své věrné čtenáře. Pro naše nejmladší spolužáky je tento školní rok jejich startovním, proto bychom chtěli malým prvňáčkům popřát, ať se jim na naší škole líbí a ať jim to prvotní nadšení vydrží co možná nejdéle.Hodně sil i kapičku štěstí budou letos potřebovat i všichni v devítkách, pojďme si proto navzájem držet palce, aby všechno dopadlo tak, jak má. S nádherným létem se docela rázně rozloučilo září a sychravý podzim klepe na dveře. Příroda kolem nás marnotratně hýří barvami, koberce plné pestrého listí pokrývá ranní rosa a její krůpěje se třpytí jako drahokamy. Mistrovské malířské dílo! Nechali jsme se inspirovat a naladili podzimně i náš Click. Už na nic nečekejte a čtěte! Máte určitě na výběr z rozmanité palety zpráv, rozhovorů nebo reportáží…
P. S. Stejně jako minulý rok můžete Click sledovat i na školních internetových stránkách www.zsbrat.cz Za redakci Anna Nesvadbová, IX. A 3
Na slovíčko Ani v letošním úvodním čísle našeho časopisu nemůže chybět jedna z jeho nejoblíbenějších rubrik! V redakci tajně doufáme, že vás tato malá interview baví stejně jako nás. S velkým potěšením jsme tentokrát v křesle pro hosta přivítali skvělého průvodce výpravami za historií a poznáním – PhDr. Pavla Kočího.
Ano, hádáte správně, zasvěcený a poutavý výklad pana Kočího neodmyslitelně patří k mnoha školním exkurzím a vzdělávacím programům, kterých se každoročně zúčastňuje i naše škola. Pokud jste cestovatelé tělem i duší, následující rozhovor je vám ušitý přímo na míru. Pokud na svou cestu kolem světa teprve čekáte, nechte se inspirovat. Hezké počtení! 1. Bavilo Vás cestování, když jste byl dítětem? Když se ohlédnu do svého dětství, tak musím říct, že mě vlastně cestovaní bavilo, protože s mojí babičkou, jak měla volnou chvilku, jsme vyráželi vlakem za poznáním. Jejím zamilovaným místem bylo Slovensko.Ale je nutné poznamenat, že když jsem byl žákem základní školy, bylo cestování omezeno územím tehdejšího Československa, neboť do jiného státu nebylo možné se podívat. Dnešní mladá generace má obrovskou výhodu v poznávání světa. Není nic neobvyklého, když žáci páté třídy jedou na výlet do Vídně. Já jsem se do Vídně poprvé podíval až ve svých 27 letech. 2. Jaký obor jste vystudoval a jak jste se dostal k práci průvodce? Původním povoláním jsem učitel, vystudoval jsem předměty český jazyk a dějepis, i když se musím přiznat, že bližší mně byla výuka dějepisu. K průvodcovství jsem se dostal oklikou. Když jsem učil na základní škole, měli jsme skvělou paní ředitelku, která nám dovolila s žáky poznávat Evropu, a já jsem byl organizátorem těchto výprav. To byl asi můj cestovatelský začátek. 3. Čím je tato profese výjimečná a co je na ní nejtěžší? Výjimečnost profese je dána tím, že každý den, jelikož dělám průvodce pouze při jednodenních akcích, mám před sebou jinou skupinu žáků nebo studentů, které musím zaujmout. Musím reagovat na konkrétní situaci v konkrétním čase a musím mít na paměti, že všichni nejsou fanoušci historie. Přesto se jim snažím předat nějaké historické informace o místě, kde se nacházíme, protože je možné, že se už nikdy do dané lokality nepodívají. 4
4. Máte svou oblíbenou zemi či město? Myslím si, že tady jsou jasné odpovědi. Oblíbenou zemí je Česká republika, která má unikátní pozici mezi státy světa díky velkému počtu historických míst a památek. A městem rozhodně Praha, která je skvostem mezi světovými městy a je každoročně obdivována miliony zahraničních turistů. Jinak mezi má oblíbená města patří ještě Paříž a Vídeň. 5. Které z nich navštěvujete nejčastěji a kde Vám nejvíce chutná? Nejčastěji pobývám ve Vídni, pokud mám čas, což průvodce má málokdy, tak si zajdu do některé z historických kaváren na nějakou dobrou vídeňskou kávu, obvykle melange, k tomu si dám jablečný štrúdl se šlehačkou a pozoruji okolí, protože ve Vídni se nikam nespěchá. 6. A naopak, kam byste se rád podíval, ale zatím nebyla příležitost? Jsem Evropan a navštěvuji hlavně evropské země. Už mně chybí v mém cestovatelském deníčku pouze tři : Portugalsko, Irsko a Island. Tak snad někdy… 7. Můžete nám prozradit své další koníčky? Historie a cestování zaberou velké množství času. Teď jsem se třeba začal intenzivněji věnovat archeologii a objíždím se studenty různá archeologická naleziště. A v létě už 15 let vyrážím na kole do Dolního Rakouska. 8. Jsou náročnější zájezdy s dětmi, nebo s dospělými? Nedělám mezi školními a dospěláckými výpravami rozdíl a on ten rozdíl ani není. Někdy se žáci chovají jako dospělí a dospělí se chovají jako žáci. Takže tradiční dotaz, kdy už bude individuální volno se objevuje u obou uvedených skupin. 9. Jakou mají (podle Vašich zkušeností) Češi pověst v okolních zemích? Protože jezdím nejčastěji do zemí našich nejbližších sousedů, tak mohu potvrdit, že jsme všude vítanými hosty. Někdy se v místním tisku objeví nějaká negativní zpráva, ale to jen velmi ojediněle. Vždyť podle různých anket jsme pro Slováky a Poláky nejoblíbenějším národem. 10. Prozradíte nám svůj největší cestovatelský zážitek? Napsat největší cestovatelský zážitek je velice těžké. Cestovatelský zážitkem je prostě každá návštěva míst, o kterých jste do té doby jenom četli nebo jste viděli obrázky v učebnici dějepisu. Egypt, Maroko, Kréta, Andaluzie ve Španělsku, jižní Francie, Turecko, Švédsko, Rakousko… Děkujeme za rozhovor. Anna Malíšková a Anna Nesvadbová, IX. A
Ekostránky Anketa k Evropskému týdnu mobility Měsíc září patří v ekologii hlavně tématu dopravy. Letos proběhl již 12. ročník Evropského týdnu mobility a naše škola se do dění pod heslem „Čistý vzduch – je to na nás!“ samozřejmě připojila. Žáci IV. A v rámci Dne bez aut spolupracovali s městskou policií, ekotýmy v každé třídě organizovaly sběr Zelených kilometrů, učitelé tělesné výchovy 5
připravili tradiční cyklokurzy a naše redaktorky se zajímaly o to, zda chodíme do školy pěšky, jezdíme na kole, autem nebo třeba vlakem. I malé dítě dnes ví, že automobilová doprava zamořuje ovzduší a má škodlivé účinky na lidské zdraví. Podívejte se na výsledky naší malé dopravní ankety a zkuste si na zadané otázky také odpovědět. Anketa k Evropskému týdnu mobility (16.–22. 9.) a Dni bez aut (22. 9.) 1) Jak ses dnes dopravil/a do školy? 2) Který způsob dopravy máš nejraději a proč? 3) Co je to ekologický způsob dopravy? 4) Co děláš pro to, aby ses dopravoval/a ekologicky? 5) Má naše škola podmínky pro to, aby se do ní žáci a učitelé dopravili ekologicky? David IX. A Ester VIII. B 1) pěšky 1) autem 2) pěšky, protože jsem na čerstvém vzduchu 2) pendolino, líbí se mi vevnitř a je rychlé 3) hromadnou dopravou, pěšky, na kole, na 3) vlak, autobus, pěšky, na kole bruslích… 4) jezdím na elektrickém vozíku 4) chodím pěšky 5) ne 5) ano Martin VII. C 1) autobusem 2) autobus, protože jezdí až ke škole 3) nevím 4) všechno možné 5) ne
Anna IV. A 1) autem 2) auto, líbí se mi, že je rychlé 3) nevím 4) nic 5) ano
Martina VII. A 1) pěšky 2) kolo, je to rychlejší 3) nevím 4) chodím pěšky 5) ano
Radim VI. A 1) autobusem 2) autobus, je celkem rychlý 3) nevím 4) jezdím na kole a autobusem 5) ano
Kateřina IX. C 1) autobusem 2) autobus, jede až ke škole 3) takový, kterým neznečišťuji ovzduší 4) jezdím autobusem 5) ano
Sandra VII. A 1) pěšky 2) autem, je to nejrychlejší 3) kolo 4) chodím pěšky 5) ano
Pavel VIII. C 1) pěšky 2) kolo, je to pro mě zábava 3) loď 4) vstávám pozdě 5) ano
Mgr. Olga Barotová 1) pěšky 2) pěšky, popř. vlakem 3) kolo, pěšky 4) pěšky 5) ano 6
Mgr. Iva Zapletalová 1) autem 2) auto, dopraví až na místo 3) chůze, kolo, případně hromadná doprava 4) pokud nespěchám, chodím pěšky; jako žákyně jsem užívala hromadnou dopravu 5) ano Nela Adámková a Viktorie Horyanská, IX. A
Spolupráce ekotýmů Jako druhý nejlepší ekotým za loňský školní rok nás za odměnu čekala návštěva ekologicky spřízněné ZŠ Hulín. „Historicky“ šlo již o čtvrté setkání ekotýmů obou škol a musím říct, že se celá naše bystřická výprava do nedalekého Hulína těšila. Věděli jsme, že budovy našich základek byly postaveny podle stejného projektu a téměř ve stejném období, to naši zvědavost ještě zvyšovalo. V pátek třináctého! jsme nasedli do autobusu a vyrazili. První překvapení nás potkalo hned na začátku, na první pohled si naše školy rozhodně nejsou podobné jako vejce vejci, ta naše na svůj nový kabátek teprve čeká, ta hulínská barvami své omítky září už zdaleka. Po přivítání s našimi průvodci jsme se ve skupinkách vydali na prohlídku školního areálu. Kromě hlavní budovy zde mají také pavilon pro první stupeň, má dvě patra, ale chodby plné obrázků z hodin výtvarky se nám zdály dlouhé a úzké. Ve větší budově naproti se skrývala jídelna a školní družina, všimli jsme si, že není připojena žádným „krčkem“, takže v případě lijáku, sněhové nadílky nebo mrazu je to docela nepříjemné, suchou nohou se sem prostě nedostanou. Pak jsme konečně zamířili do centra zdejšího školního života a interiéry hlavní budovy zkoumali opravdu důkladně! Vnitřní uspořádání, tj. ředitelna, třídy, učebny, kabinety, se příliš od naší školy neliší. Maličký bufet najdete hned ve vestibulu. Nadchly nás však jejich šatní skříňky, jsou kovové a barevnější než ty naše. Vůbec se nám tato škola zdála právě díky barvám o něco veselejší. Úplně nás dostaly třeba toalety, dívčí jsou v červeno-bílém a chlapecké v modro-žlutém provedení. Super! V každé třídě mají dokonce své zvířátko, s našimi dvěma oblovkami vážně nemůžeme konkurovat. Na druhou stranu vítězíme ve srovnání učeben informatiky, vybavení fyziky a chemie, i lavice máme hezčí. Třešničkou na dortu bylo VIP pozvání přímo do ředitelny. Abyste si nemysleli, čekala nás i ekologická práce. Vyplňovali jsme znalostní testíky, dotazníky a vyměňovali si zkušenosti. Na zpáteční cestě si rozhodně bylo o čem povídat, ekovýlet se povedl. Nela Adámková a Viktorie Horyanská, IX. A
7
Ruku v ruce s přírodou Možná jste si na školním pozemku všimli nové smaltované destičky. Tato plaketa s označením „Přírodní zahrada“ není jen ozdobou visící na pergole, ale také poděkováním majitelům zahrady, kteří spolupracují s přírodou, zároveň i jejich vyznamenáním. Propůjčena je jen tehdy, jsou-li splněna výše zmíněná kritéria akce „Přírodní zahrada“. Co to znamená? K ústřední filozofii přírodních zahrad patří ohleduplné zacházení se všemi obyvateli zahrady. V první řadě je to obhospodařování pozemků bez rozpustných minerálních hnojiv, pesticidů a rašeliny. Mezi další důležitá hlediska patří také přítomnost louky, ponechání divokých porostů, divoký koutek, mimořádná stanoviště (vlhká nebo suchá), listnaté stromy, květiny a kvetoucí trvalky. Při udržování přírodní zahrady je dobré mít také kompost a k zalévání využívat dešťovou vodu. Nesmíme zapomenout ani na pomocníky z živočišné říše – pro ptáky nachystat hnízdní budky a pro zástupce hmyzu hmyzí hotel. Při pěstování užitkových rostlin (zeleniny, bylinek a ovocných stromů i keřů) používat smíšené kultury, správně střídat plodiny, mulčovat a častěji zařazovat zelené hnojení. Toto vše sledovala certifikační komise, která naši školu navštívila v polovině září. Plaketu jsme pak převzali na Jablečné slavnosti, která se konala 29. září 2013 v Hostětíně. V rámci projektu přeshraniční spolupráce Přírodní zahrady pro Bílé/Biele Karpaty, který realizoval Ekologický institut Veronica, jsme uspěli. Je jen na nás, abychom šli tímto směrem i v dalších letech. Tak tedy: Spolupracujme s přírodou – ona bude spolupracovat s námi! Ing. Jitka Vašinová, vyučující ČSP a koordinátorka EVVO
Pod lupou Jméno: Jitka Vašinová Znamení: Střelec Děti: dvě dcery (21 a 18 let) Vašich 5 „nej“: – Kniha: mám ráda ty, které pohladí na duši – Film: u filmů platí totéž – Sport: cyklistika, turistika, pilates a aerobik – Jídlo: cokoliv od zeleniny – momentálně je mým favoritem červená řepa a dýně Hokaido, ale nepohrdnu ani pěkně vypečeným steakem – Historická postava: nemám oblíbenou. Životní motto: Važ si svého života a žij s radostí. 8
• Vzpomínáte si na své učitelské začátky?
• • • • •
Ano, na některé situace se opravdu nedá zapomenout. A i když si člověk myslí, že už ho po více než 10 letech praxe nic nepřekvapí – je to omyl – je třeba být vždy ve střehu a snažit se brát věci co nejčastěji s humorem (v případě, že to nejde, dýchat zhluboka). Máte svůj životní vzor? To je docela těžká otázka. V mém životě bylo a je několik lidí, kteří na mě měli velký vliv – nejvíce na mě zapůsobili lidé, kteří mě dovedli k respektu a lásce k přírodě. Jak nejraději trávíte chvíle volna a odpočinku? Nejraději aktivně – na kole, na zahradě (nebo i s pěknou knihou, ale moc dlouho v klidu doma nevydržím). Kterou zemi byste ráda jednou navštívila? Nemusím jezdit daleko, ráda objevuji krásy Čech a Moravy. Co Vás spolehlivě rozesměje? Inteligentní humor v pravý čas. Můžete uvést pouhých šest slov pro svou vlastní charakteristiku? Věčná optimistka, pečlivý pracant, aktivní neposeda… ☺
Jméno: Barbora Vánská Znamení: Panna Děti: dcera, 2 synové (22, 14 a 13 let) Vašich 5 „nej“: – Kniha: W. Smith – Píseň slonů – Film: televizní seriál Četnické humoresky – Sport: v mládí jsem závodně cvičila sportovní gymnastiku, ráda sleduji taneční soutěže – Jídlo: mám ráda všechno, nejraději sladké moučníky – Historická postava: Libuše Životní motto: Žij a nechej žít. • Vzpomínáte si na své učitelské začátky? Ano. Všechno bylo tehdy jiné – podmínky, žáci i já. • Máte svůj životní vzor? Ne, z každého zajímavého člověka si beru inspiraci pro svůj život. • Jak nejraději trávíte chvíle volna a odpočinku? Čtením zajímavostí. • Kterou zemi byste ráda jednou navštívila? Dubaj. • Co Vás spolehlivě rozesměje? Kousky mého vnuka Matýska. • Můžete uvést pouhých šest slov pro svou vlastní charakteristiku? Vážná, důvěřivá, samostatná, nespolečenská, vytrvalá pesimistka. Romana Srníková, IX. C a Nikola Solařová, IX. A 9
Anketa Ani v letošním roce jsme nezapomněli na oblíbenou anketu, abyste nám jejím prostřednictvím mohli říct, co si o daném tématu myslíte. V redakci jsme pečlivě promýšleli, jaká otázka by nejlépe uvedla nový školní rok a vy se teď podívejte, jak to všechno dopadlo. Který předmět je Váš nejoblíbenější a který naopak vůbec nemáte rádi? Monika, VI. A Hm… tělocvik, protože se tam běhá. A vůbec mě nebaví čeština. Šimon, VII. C Oblíbenou mám výtvarku, jsem v ní dobrej, ale nejde mi matematika. Nikola, VIII. B Ježíšimarjá! No tak nejlepší je asi čeština, protože máme hodnou paní učitelku, která dokáže učivo parádně vysvětlit. A neoblíbená je nejspíš matika, je dost těžká a celkově ji nemám ráda. Daniel, VII. C Nej je tělocvik, nic se tam neučí! A neoblíbený jsou všechny ostatní, učíme se v nich věci, které mě moc neberou. Míša, VI. B U mě vyhrává výtvarná výchova, baví mě kreslit a paní učitelka je super. A nemusím tělocvik, vždycky mě pak bolí celé tělo. Alexandr, IV. A Nejoblíbenější? Tělocvik, dost se tam rozhýbeš. Moc mě nebaví sedět celé dny v lavici, takže se vždy těším na to, až si dám oddych a půjdu si zacvičit. A neoblíbený? Jednoznačně matika! Musím se do ní učit, což mě šíleně štve. Jedno číslo plus druhé číslo… no, já to nechápu a prostě mě to mate. Denisa, IV. A Dost mě baví cvičení, takže určitě tělocvik. Strašně těžký je český jazyk, proto je neoblíbený. Teda pro mě. Mgr. Lenka Duchoňová To vím naprosto jistě! Český jazyk, protože jsme měli bezvadnou paní učitelku! A neměla jsem ráda fyziku, nikdy jsem ji nepochopila (smích). Mgr. Olga Barotová Mým oblíbeným předmětem na ZŠ byla ruština, kterou jsem měla už od 3. třídy a pak samozřejmě dějepis. A nejhorší vzpomínky mám na fyziku kvůli hroznému vyučujícímu! Na gymnáziu jsem naopak fyziku mívala ráda, stejně jako matematiku a dějepis, učili nás totiž úžasní učitelé. Neoblíbenou pak byla deskriptivní geometrie, neuměla jsem si představit tělesa v prostoru. Mgr. Jitka Růžičková Český jazyk a tělocvik, které jsem chtěla i studovat, byly mými nejoblíbenějšími. Ne však matematika, je příliš složitá. Dominika Trlicová, IX. A a Viktorie Fojtíková, IX. C 10
Reportáže
– co, kdy, kde, jak
Praha – po stopách Karla IV. Ještě není ani pět ráno a já už stojím na bystřickém nádraží a podobně jako mí spolužáci se trochu třesu zimou. Všichni kolem mě zívají, ale já jsem plná energie a očekávání, jedeme přece do Prahy. Někteří dokonce poprvé. Nechce se mi spát, a tak si pouštím do sluchátek oblíbenou hudbu, aby mi cesta vlakem rychleji ubíhala. S trojkou mých nejbližších kamarádů semeleme poslední školní události a za krátký čas nás vítá Praha – Hlavní nádraží. Je první říjnová středa a naše metropole se probouzí do nového dne. Nasedáme na metro a míříme na Pražský hrad, stihneme zrovna výměnu vojáků Hradní stráže. Touláme se Zlatou uličkou a nakukujeme do zdejších malých obchůdků. Prohlédneme si i jednu z románských staveb na Hradě – baziliku sv. Jiří, Starý královský palác a ve Vladislavském sále s nádhernou pozdněgotickou klenbou obdivujeme dokonalé kopie korunovačních klenotů. Nejvíce mě uchvátí jedinečná architektura Chrámu sv. Víta, je to opravdu krása. Uličkami Malé Strany sestoupíme na Kampu a procházíme kolem zdi Johna Lennona, některé obrázky na ní se mi velmi líbí. Ještě tajemná Čertovka (vzpomínáte si na chobotničky?) a jsme rázem na Karlově mostě. Já se zde ocitám vlastně poprvé v životě. Těch lidí! Hradčanské panorama přitahuje pozornost všech turistů, každý chce mít jeho fotografii na památku. Barokní sochy na mostě dlouhém více než 515 m nás doprovodí na druhý břeh Vltavy. Jsme na místě, kudy kráčela historie, na Staroměstském náměstí, spolu s dalšími turisty si pozorně prohlížíme především orloj. Mnozí jsou už docela utrmácení a začínají protestovat i naše nohy. Říká se, že pražská dlažba je obzvlášť tvrdá. Pookřejeme však brzy, v dolní části Václaváku máme rozchod. Prošmejdíme pár krámků se suvenýry a zajdeme i do nedalekého obchodního centra Palladium. Naší poslední zastávkou při putování středověkou Prahou je Myslbekova monumentální jezdecká socha sv. Václava, jak také jinak. Stověžaté velkoměsto opouštíme s bohatými dojmy a zážitky a už se těšíme na další exkurzi.
Nela Adámková, IX. A 11
Růže v trní na cyklokurzu To mě napadlo hned, když jsem zjistila, že se podzimního „cykláku“ pro 8. a 9. ročník zúčastním jako jediná dívka mezi pány kluky. Mohla jsem si vybrat: Sněhurka a 12 trpaslíků, nebo vlastně spíš Maruška a 12 měsíčků. 27. září v pátek kolem 8. hodiny ranní vyjíždíme od tělocvičny naší školy. Jedeme směrem na Zábřeh, k pile a do Loukova, tam, kde jsou divoká prasata, a pak nahoru ke Kamennému domku. Poté nás čeká krásný sjezd lesem až dolů, do Podhradní Lhoty a dál do Rajnochovic. Konečně pak u hotelu Polom máme pauzu na svačinku. Sláva! Brzy už jsme zase v sedlech a šlapeme přes Lázy na hřeben, po kterém bychom se měli dostat na Troják. Podařilo se! S větrem o závod projíždíme trasu přes Čečetkov a ostatní zastavení Hostýnské magistrály až na Bludný, pod nímž většina cyklistů sesedá z kola – je to fakticky drsné. Už jen kousíček na Marušku a pak konečně hurá na oběd. Asi kolem jedné hodiny odpoledne vyrážíme dál, cíl je v mlhavé dálce – U Tří kamenů. Zpočátku se cesta zdá v pohodě, ale brzy se ukazuje, že je to pěkný „krpál“. Všichni se snaží ze všech sil, ovšem kopec vítězí. To si nemůžeme nechat líbit! Se zbytky posledních sil se opřeme do pedálů a horu pokoříme. Sjezd k Holému vrchu je za odměnu a my pokračujeme dál lesem na Klapinov, kde nakonec padne rozhodnutí – jedeme ještě Hostýn! Z Klapinova to nebude legrace, čeká nás další stoupání. Asi za půl hodinky jsme však na Skalném, odkud je to jen hračka k Bukovině a pak na silnici vedoucí z Hostýna dolů. Tam si to fičíme i padesátkou, tedy aspoň já. Odbočíme na starou cestu, z které dojedeme na Chvalčov k obchodu a pak kolem Bystřičky ke škole a někteří rovnou domů. Bylo to úžasné, nakonec jsme ujeli asi 45 kilometrů! Vzala jsem si z toho poučení, že někteří se vzdávají brzy, ještě před bojem. Jo, zároveň jsem pochopila, k čemu je přední blatník, jelikož jsem byla zralá vzít se a hodit se celá do pračky. Jsem jezdec do kopce jistý a z kopce opatrný. No, přiznávám se, z kopců jsem trochu brzdila skupinu, ale do kopce jsem se držela zlatého středu. Někdy tak, že přede mnou nikdo a za mnou na dohled taky.
Viktorie Horyanská, IX. A 12
Vítězství v přespolním běhu To poslední ráno v září byla na Bedlině pěkná zima. Ani cestou od naší školy sem, do areálu bystřického biatlonového klubu, jsme se moc nezahřáli. Dáváme si horký čaj nebo čokoládu a v myšlenkách se připravujeme na závod. Každoročně otevírá okresní kolo v přespolním běhu školní sportovní sezónu. Ani letos nechybím, poběžím v kategorii starších žákyň. Na tradičním nástupu škol se s děvčaty dovídáme, že startujeme hned jako druhé v pořadí. Ještě se pořádně rozcvičíme a je to tady. Zazní výstřel a běžíme. Před očima mám sadu medailí, které s sebou ráno nesl pan zástupce Herman, říkám si, že by doma nemusela být jediná. To mě pohání dopředu, i když sil ubývá. Poslední stoupání bylo pro mnohé vyčerpávající, mně se také ulevilo, sotva jsem zahlédla cíl. Už jsem doslova lapala po dechu, ale s výsledkem můžu být spokojená. Během závodu našich spolužáků se dovídáme, že jsme vítězkami. Paráda! Postupujeme do krajského kola, které se koná přesně za týden. Víme však, že naše šance proti sportovním školám nejsou velké. Přesto máme z prvního místa obrovskou radost. Vůbec letošní závody byly výjimečné. Naše škola dosáhla historického úspěchu, protože všechna družstva se umístila na stupních vítězů. Jen nám se však na krku houpala zlatá medaile.
Aneta Štěpaníková, IX. A
Legenda V+W aneb příběh Osvobozeného divadla Když se do naší třídy doneslo, že půjdeme na představení o Osvobozeném divadle, zajásali jsme. Dvě hodinky se nebudeme učit, paráda! V horní jídelně jsme si s kamarádkou zajistily místo v zadních řadách, protože jsme si myslely, že to bude jedna z dalších nudných přednášek. Brzy jsme zalitovaly. Nuda se nekonala! 13
V podání dvou herců z Hradce Králové bylo toto divadlo snad nejlepší, které jsem dosud viděla. Předváděli nám různé ukázky z nejznámějších divadelních her Voskovce a Wericha, které prokládali více či méně proslulými písněmi J. Ježka, ten v Osvobozeném divadle také působil. Velmi často si herci do svých scének vybírali účinkující z řad diváků a trefnými komentáři vyvolávali u obecenstva další salvy smíchu. Nasmáli jsme se opravdu hodně. Mně se nejvíce líbila hned první scénka ze hry West pocket revue, se kterou geniální autorská a herecká dvojice komiků V+W koncem 20. let 20. století začínala. Mladý Eskymák zamilovaný do krásné Gerdy mě pobavil. Zhlédli jsme výstupy i z dalších her oblíbeného předválečného divadla – Golem, Svět za mřížemi, Nebe na zemi a Fata Morgana, abychom měli představu, jak se repertoár v souvislosti s historickými událostmi proměňoval, od nevázaného veselí k politické satiře. Dobře naladění jsme se jen neradi vraceli k nudným školním povinnostem. Anna Malíšková, IX. A
Arnošt Lustig – devět životů Bylo neobvykle teplé páteční ráno v polovině října a já jsem spolu se svými spolužáky mířila do kinosálu Sušil. Čekalo nás promítání filmového dokumentu, jehož název pro nás zrovna nebyl klíčem k pochopení. Spisovatele jsme v hodinách literatury ještě neprobírali, ale o to cennější informace nám film přinesl. Dokument mapující život Arnošta Lustiga, českého prozaika se židovskými kořeny, nám osobně představil jeho režisér – Ivo Pavelek. Pak už jsme na plátně sledovali neuvěřitelný příběh člověka, který přežil tři koncentrační tábory, Terezín, Buchenwald i Osvětim, a o tématu holokaustu napsal řadu povídek, novel, románů i scénářů. Sám A. Lustig je průvodcem a komentátorem filmového snímku a každý divák musí obdivovat jeho humor a nadhled, i když mluví o svých nejtěžších zkušenostech a zážitcích. Osobní výpověď o „životě v továrně na smrt“ – Osvětimi určitě v každém z nás vyvolávala mrazení v zádech. Myslím, že jsme tehdy z kina odcházeli s hlavou plnou otázek. Anna Nesvadbová, IX. A 14
Horoskopy Panna (23. 8. – 22. 9.) Řídící planeta: Merkur Šťastné číslo: 5 a všechna čísla dělitelná 5 Barva: hnědá, kaštanová Partner pro Pannu: Býk, Kozoroh, Štír, Lev Živel znamení: země Barva: hnědá, kaštanová Příznivé dny: pondělí, úterý, středa, čtvrtek Povaha: melancholicko-flegmatická Lidé zrození ve znamení Panny jsou plaší, nemluvní, málokdy někoho sami osloví a drží se raději stranou. Než hlučnou společnost, vyhledávají spíše svou práci, kterou nejraději vykonávají o samotě. Často pak pro samou práci zapomínají na čas, ale nemívají sklony nakládat si více, než dokážou zvládnout a přepínat se. Dokážou intenzivně pracovat mnohem déle, než většina lidí jiných znamení. Potkáte-li Pannu, která se dokáže skutečně odvázat, je to jen výjimka. Nemají moc času na snění. Působí dojmem, že mají starosti, které jsou pro ně mimochodem přirozené. Mívají krásné, hluboké oči a vyzařuje z nich inteligence.
Váhy (23. 9. – 23. 10.) Řídící planeta: Venuše Šťastné číslo: 1, 11, 33 Barva: fialová, růžová Partner pro Váhy: Blíženci, Váhy, Střelec, Vodnář Živel znamení: vzduch Příznivé dny: středa, pátek Povaha: sangvinicko-flegmatická Váhy jsou znamením spravedlnosti a harmonie. Váhy mají mimořádný cit a intuici pro podvod, neupřímnost a lest. Mohou být skryty jakkoliv rafinovaně, Váhy je spolehlivě demaskují. Mají rovněž schopnost vcítění a porozumění ve vztahu k druhým. Vždy vyslyší žádosti a potřeby svých blízkých. Dokážou naplnit nadějí srdce chronických smolařů a lidí, kterých by si ostatní ani nevšimli. I přes riziko extrémů a zacházení do krajnosti pomáhají a podporují dobro a přátelství. Důležitou úlohu sehrává v jejich životě soulad, harmonie a láska. Je-li potřeba vyřešit spor, Váha nikdy dlouho nepřemýšlí a přispěchá všechno urovnat a přinést smír. V zaměstnání se uplatňují, podobně jako Panny, tam, kde je potřeba intuice a správný úsudek. Nikola Solařová, IX. A a Romana Srníková, IX. C 15
Pro volnou chvilku Vtípky (smích je přece lék) „Chtěla jsem se vzdělávat, ale naši mi nechtěli koupit tu nejdůležitější učební pomůcku.“ „A co jsi chtěla studovat?“ „Autoškolu!“ Otec se rozčílí na syna: „Zase jsi dostal pětku z dějepisu!“ Syn se brání: „Táto, ale to zavinil Alexandr Veliký!“ Tu vykoukne maminka z kuchyně: „Tak si najdi jiného kamaráda!“ „Aleši, přiznej se, kdo za tebe udělal ten domácí úkol?“ „Ani nevím, paní učitelko, včera jsem přišel domů tak unavený, že jsem šel hned spát“ „Slyšela jsem, že váš syn studuje na univerzitě. Co z něj bude, až skončí?“ ptá se známá paní Novákové. „Obávám se, že důchodce.“ Učitel povídá: „Honzo, vyjmenuj mi alespoň tři zvířata žijící v Africe.“ „Prosím slon a dvě žirafy!“ „Vstávej synku, musíš do školy!“ „Maminko, já tam nechci, oni mě tam vůbec neberou a smějí se mi. Opravdu tam musím jít?“ „Musíš, musíš, vždyť jsi učitel!“ Učitelka se ptá žáčka: „ Pověz mi, co je dál, Měsíc nebo Čína?“ „Čína.“ „A jak si na to přišel?“ „Měsíc vidím každý den, ale Čínu jsem ještě neviděl!“ „Honzo, ukaž nám, jaké máš vysvědčení.“ „Až později, tati, já ho půjčil Mirkovi, on chtěl postrašit své rodiče.“ Sedí dva vyhladovělí studenti na koleji a fantazírují: „Co takhle začít chovat prase?“ „Tobě hrabe, ne? Co ta špína? A ten zápach?“ „Však si zvykne.“ Přiběhne žáček k benzínové pumpě s kanystrem: „Deset litrů benzínu, honem!“ „Co je, hoří snad?“ „Jo, naše škola. Ale nějak to uhasíná.“ Dominika Klimková a Šárka Martínková, IX. C www.nejvtipy.cz 16
Lodě Nakresli deset lodí do připravené tabulky. Políčka s loděmi se nesmí dotýkat stranou ani rohem. Lodě můžeš zakreslit vodorovně i svisle. Čísla okolo tabulky určují počet zaplněných políček v řádcích a sloupcích. Hodně štěstí při luštění!
Vzory lodí:
P. S. Zkuste si třeba křížky označit ta políčka, na kterých bude voda, pomůže vám to. Nela Adámková a Viktorie Horyanská, IX. A 17
Clickytipy Podobně jako v loňském roce vám chceme nabídnout výživné kulturní pokrmy. Pokud máte chuť,vybírejte s námi, co si takhle v ospalém podzimním počasí poslechnout, na co se mrknout, co si zahrát. Určitě se Vám něco zalíbí.
Hitparáda 1. One Direction – Diana
2. Miley Cyrus – Wrecking ball
3. Kryštof ft. Tomáš Klus – Cesta
4. Katy Perry – ROAR
5. Macklemore ft. Ryan Lewis – White walls
Filmový pás This is us! A je to tady!!! Jedna z nejslavnějších popových skupin současnosti se rozhodla o sobě natočit film. Je to dárek hlavně pro fanynky, uvidíte strhující záběry z koncertních pódií i ze zákulisí. Mezi perličky filmu patří i pohledy do soukromí této sympatické pětice. Prostě a jednoduše zjistíte, že jsou to normální veselí kluci, kteří milují hudbu. Jestliže se počítáte mezi fanoušky této hudební partičky, rozhodně si film nenechte ujít.
18
Šmoulové 2 Pro mladší diváky tu máme pokračování populárního 3D filmu Šmoulové. Zlý čaroděj Gargamel stvoří Neplechy podobné Šmoulům a stále přemýšlí, jak získat šmoulí esenci. Přichází však na to, že jedině Šmoulinka zná tajné kouzlo, jak z Neplechů udělat ty pravé Šmouly, a tak ji unese do Paříže. Proto je nejvyšší čas, aby zasáhli naši staří známí, Taťka Šmoula, Nešika, Mrzout i Fešák, a spolu s lidskými přáteli zachránili Šmoulinku z Gargamelových spárů. Napínavý příběh s malými modrými kamarády je tu právě pro vás. Percy Jackson: Moře nestvůr Neobyčejný příběh o Percym Jacksonovi se vrací. Další díl plný napětí a dobrodružství vás očekává. Vše se na Percyho sesype poslední den školy, nejenže se tělocvik promění v noční můru, ale zmizí i Grover, nejlepší kamarád poloboha Percyho, a navíc Táboru Polokrevných hrozí zničení. Někdo se snaží oživit Kronose, Titána a otce nejvyšších olympských bohů, který jako jediný dokáže udělat z bohů i polobohů obyčejné smrtelníky. Percy se rozhodne této hrozbě postavit a určitě to nepůjde bez pomoci jeho přátel. Vydávají se na nebezpečnou výpravu za Zlatým rounem do Bermudského trojúhejníku, tedy do Moře nestvůr. Podaří se polobohům zachránit situaci i tentokrát? Tereza Holíková a Nikola Šebestová, IX. B
Počítačové hry Po pěti a půl letech jsme se konečně dočkali GTA V neboli Grand Theft Auto V od herní společnosti Rockstar Games. Zatím je tedy jen na konzole, ale Rockstar slíbilo, že příští měsíc bude i pro PC. A proč si vůbec nejnovější ,,gétéáčko” pořídit? Pokud hledáte hru, díky které chcete utéct z reálného světa a přesunout se do virtuálního, GTA V je nejlepším řešením. Můžete si dělat, co chcete. Krást a zlepšovat auta, jezdit jimi do všech koutů rozmanitého světa, lovit zvířata v lesích plných jelenů i kojotů apod. Mě osobně velmi nadchlo přepínání mezi třemi různými postavami. Ze začátku jsem se toho bála, ale nakonec jsem byla ráda, že to tak je. Také mě celkem mrzí, že si nemůžu kupovat nové domy. Ale na druhou stranu je pravda, že si autoři úžasně pohráli s auty a jejich možnostmi, za což jim dávám velké plus. Myslím si, že tohle GTA se opravdu povedlo, byla jsem z něj dost nadšená a ani se nedivím, že hned den po vydání GTA V Rockstar Games vydělalo přes 800 miliónů dolarů (což je zhruba patnáct a půl miliardy v českých korunách). Nudí vás město, ve kterém bydlíte? Ráda bych vám představila Simcity 5. Jde o strategickou hru, ve které si můžete postavit své vysněné město. A dokonce v něm vůbec nemusí být škola! Hlavním úkolem hry je zajistit simíkům pohodlný a klidný život. Je jen na vás, jestli postavíte ekonomické, obchodní nebo kulturní centrum. Když jsem měla možnost zahrát si tuhle bezvadnou hru, mé město vypadalo následovně: dlouhá hlavní silnice je rozdělovala na 19
dvě části, jednu průmyslovou a vzdělávací, druhou kulturní s obytnými zónami. Časem mé město rostlo a rostlo, až se z něj vyklubala metropole. Samozřejmě nemůže být všechno tak jednoduché, stačí jen jedna chyba a může se vše pokazit. Doufám, že jsem vás pro své oblíbené hry aspoň trošku nadchla a třeba si jednu z nich zahrajete. Dominika Trlicová, IX. A
Co jste možná nevěděli Hostýnská naučná stezka Podzim je ideální turistické období. Odpolední sluníčko příjemně hřeje, příroda nabízí ohňostroj barev a vůní, procházka je prostě dokonalou relaxací. Co se takhle vydat po naučné stezce Hostýnskými vrchy? Znáte snad malebnější krajinu? Pokud ne, ještě je čas všechno napravit. Trasa, která vede z Hostýna až do Rajnochovic má délku 12 km. Může se to zdát jako dlouhá cesta, ale nemusíte ji hned napoprvé projít celou. Kromě toho se mnohé zajímavé věci dovíte díky podrobným informačním tabulím. Na každém z jedenácti zastavení jednu z nich najdete a určitě stojí za to si doplnit své znalosti o rozmanitých druzích rostlin a živočichů, které zde mají svůj domov. Trasa má za úkol seznámit návštěvníky s centrální částí Hostýnských vrchů a můžete ji absolvovat jak pěšky, tak na kole, v zimě samozřejmě i na běžkách. A kudy že naše cesta povede? Z Hostýna vyrážíme po žluté turistické značce. Přejdeme na modrou a už nás vítá svah Bukoviny a Skalného. Dále pokračujeme přes Klapinov, odkud je odbočka na zříceninu hradu Obřany. Pokračujeme tentokrát po zelené značce ke Třem kamenům. Vydáme se k území přírodní rezervace Čerňava a odtud nás stezka zavede přímo do středu obce Rajnochovice. Nechali jste se nalákat? Pojďte, tahle „štreka“ je jako stvořená pro hezký sobotní výlet. Aneta Štěpáníková, IX. A a Michaela Bílá, IX. C
Nemáte čas? Taky máte problém s tím, že nic nestíháte? Máte pocit, že vás stále tlačí čas? Trápí vás, že málokdy uděláte všechno, co si naplánujete? Pak jste tady správně! Vše se dá celkem jednoduše vyřešit, nejspíš ale nevíte jak, že? Léčit nemoc zvanou nedostatek času můžete postupně tím, že si svůj čas prostě zorganizujete. Ze všeho nejdřív si někde na kousek papíru vypište, co chcete za ten den 20
stihnout. Důležité je vyznačit neodkladné záležitosti a oddělit je od ostatních, méně důležitých, ty lze odsunout na později. Zkuste si napsat podrobně svůj denní režim od rána do večera. Naplánujte si vše do detailů a držte se toho. Například byste měli vstávat tak, abyste se stihli nasnídat a nachystat do školy. Ve škole samozřejmě jedete podle daného rozvrhu, využít se ale dá každá přestávka nebo polední pauza. Po návratu z vyučování a kroužků doplňte energii dobrou svačinou, na chvilku vypněte a relaxujte, ale povinnosti (písemné úkoly, referáty, šprtání na písemku, úklid pokoje, mytí nádobí, venčení pejska atd. rozhodně neodkládejte na dobu, až se vám bude chtít. Nebude!!! Čím dříve všechny nepopulární činnosti zvládnete, tím více času vám večer zbude. A ještě připočtěte k dobru ten pocit, že jste pokořili osmitisícovku. Je to snadné, pokud máte hotovo, zůstává čas na cokoli, třeba i na lenošení u počítače nebo televize, na pokec s kamarády. Ale pozor na to, aby vás při tom sladkém nicnedělání nezastihla půlnoc. Spánek je pro naše fungování fakt dost důležitý! O pohled právě vyorané myši a pytle pod očima přece nikdo nemá zájem. Předposlední dobrá rada (zdarma) zní: pořiďte si diář (papírový s krásnými deskami, aby vás bavilo ho pokaždé otevřít, nadšenci pro technické vychytávky samozřejmě v elektronické podobě) a zapisujte si každou drobnost, na kterou byste beztak zapomněli (třeba kdy máte koupit mamince kytku k narozeninám, jít k zubaři či vrátit spolužákovi tu půjčenou dvacku). A ta poslední? Dobře rozmýšlejte, jak a s kým svůj čas strávíte, neplýtvejte jím, čas totiž nevrátíte. Svět kolem nás je možná nespravedlivý, ale čas je výjimkou – utíká všem stejně. David Kulich, IX. A
Listování Podzim Na hlavě korunu z listí, kabátek ušitý z modra nebes. Nemýlíte se, už přichází. Nevíte kdo? To je přece jasné, strýček Podzim si s návštěvou pospíšil. A jakoupak má cestu, to vám ráda prozradím. Potichu našlapuje po mechovém koberci, za ním houpavě padá listí. Kudy projde, tam se vše změní. Kráčí jako vždy stejnou cestou, aby převzal vládu nad přírodou. Prochází pod korunami stromů, které své listy jako mávnutím kouzelného proutku zbarví do podzimních odstínů. Potkává zvířátka, která pilně hledají potravu na zásoby, aby naplnila svá břicha před zimou. Poslouchá tichý zpěv ptáků chystajících se k odletu. Nezbývá říct nic jiného než: „Na shledanou léto, vítej, podzime!“ Nikola Šebestová, IX. B 21
Nastal čas, kdy se nám v celé své kráse ukazuje podzim. Když se rozhlédneme po krajině, cítíme se jako v pohádce. Podzim malířským štětcem barví listí stromů a obléká jim ty nejhezčí šaty. Sám pak hraje do rytmu a lístky ladně tančí a snáší se k zemi. Jeho přítel vítr si pohrává i s našimi vlasy a všechny učeše k obrazu svému. Aby nás připravil na zimní vánice, občas spustí vichr muziku na plné pecky a pozve si na pomoc i pořádný liják. Také nám s potutelným úsměvem občas daruje nějakou tu chřipku. A v takovém (ne)čase je ta pravá chvíle, aby nastaly závěrečné přípravy k uvítání ledové královny. Nad našimi hlavami zakrouží poslední hejna ptáků, aby se načas rozloučila se svým domovem, zvířata se skryjí do zimních pelíšků, lesy a louky zahalí hustá mlha. Ať už se vám podzim líbí nebo ne, hezky si ten letošní užijte! Tereza Holíková, IX. B Můj vztah k podzimu je dost negativní, nevidím na něm nic, co by se mi líbilo. Působí na mě depresivně, šedivě, nudně. Na podzim mě sem tam přepadá i špatná nálada. Nic mě nebaví, chce se mi neustále spát. Obloha je zatažená, často prší, všude je bláto. Teplé slunce snad navždy zmizelo, zůstal jen chladný vítr. Podzim je pro mě nejhorší roční období, kdybych mohla, vymazala bych ho a nahradila létem. Dominika Trlicová, IX. A Je tu podzim. Dny se krátí a noci prodlužují. Ubývá slunečního svitu, nápadně se mění počasí. Rána už bývají mrazivá, a tak ve skříni hledáme teplé svetry a čepice. Lidé nemají podzim zrovna v lásce, ale já k nim nepatřím, pro mne je to naopak krásné roční období. Navečer chodím ráda na procházky, všude je zvláštní klid, v lesním tichu slyšíte každé zachvění, větvičky křupou pod nohama, jako když veverka louská oříšky. A těch barev všude kolem! Dominika Klimková, IX. C Podzim nelze nemilovat, vážně, já to tak mám. Stačí se rozhlédnout a člověk žasne nad tou barevnou nádherou. Letní modrá z oblohy pomalu mizí, asi ji těžko budu hledat, proměnila se v holubí šedou a přivádí sychravé počasí. I šťavnatě zelená barva listů se sice ztrácí, ale jako zázrakem se rozehraje úplná barevná symfonie. Tóny žluté a oranžové ztemní v jantarovou, červená předvádí všechny své hlubší odstíny podobné rubínovým drahokamům nebo francouzským vínům. Na sklonku podzimu převládne hnědá, temná jako čerstvě zrytá půda, sytá jako hořká čokoláda i jemná jako slupka lískových oříšků. Mám ráda období spadaného listí, projíždím se parkem na kole jako po měkkém koberci, stačí zvířit vzduch a listy se dají do tance. Oblohou létají pestrobarevní několikahlaví draci a konečně se mohou po dlouhé době provětrat. Podzimkova čarovná hůlka se těší na legrácky, které si se svým pánem užije. Nějaký čas oběma ještě zbývá. A já? Přijdu zvenku s vybitým foťákem (to abych zachytila všechnu tu krásu), dám si horký čaj, skočím do postele, zachumlám se s knížkou nebo sluchátky do peřin a je mi dobře. Viktorie Horyanská, IX. A
22
V rádiu dohrávají poslední letní hity. Nad městem se kupí temné mraky, ulice jsou šedivé a prázdné. Zatímco slunce na obloze už jen skoupě vysílá své paprsky, ledový vítr štípe do tváří spěchající kolemjdoucí, zahalené do teplých kabátů. Po zažloutlé trávě na stráni pobíhají děti, v povětří nad nimi se třepotají fáborky papírových draků. Smějí se a uhánějí s větrem o závod. Jen zkřehlí ptáčkové usedající na telefonní dráty snad odposlouchávají všední hovory lidí, jako by měli strach z blížící se zimy. Nejspíš nechápou, proč se ti pobíhající človíčkové, na které každodenně shora shlížejí, nebojí nocí, které jsou den ode dne delší. Raději mizí za obzorem. Dřív, než může ostrý mráz poranit jejich křehká křídla. Na zem dopadne další rudě zbarvený list. Už jich zbývá jen několik. Michaela Bílá, IX. C
Splněné přání Jsou přání velká i skromná, tajná i vyslovená, splněná i zapomenutá. Myslím, že jsem nikdy nechodil s hlavou v oblacích a nepožadoval po rodičích všechno, co jsem viděl. Ani poníka, ani zámek se služebnictvem. Můžu říct, že jsem spokojený člověk, kterému se jeho přání pomalu, ale jistě vyplňují. Můj vysněný pokoj už se krok za krokem rýsuje. Dělám, co mě baví, jsem trojnásobný strejda a možná mě čeká výlet do Londýna. Život je báječný. Věřím, že každému se vše jednou splní, když ne hned, jednou určitě. Jen musí věřit a něco pro to sám udělat. David Kulich, IX. A Jako malá holka jsem si vždy přála čtyřnohého kamaráda, který by se mnou běhal po zahradě a vyváděl nějaké ty psí rošťárny. Hodně jsem tehdy maminku přemlouvala, aby mi pejska pořídila. I když byla zpočátku proti, nakonec mému žadonění podlehla. Jednou se nám donesla zpráva, že se v bystřickém útulku narodila dvě štěňátka. Když jsem je poprvé uviděla, nemohla jsem odolat. Jedno z nich jsme si pak odvezli domů. Byla to fenka a já jsem jí dala jméno Sendy. Dnes je Sendynka spokojenou tříletou slečnou, ale psím klukovinám se rozhodně nevyhýbá. Máme ji všichni moc rádi. Aneta Štěpáníková, IX. A 23
Byla jsem vždycky náročné dítě, hlavně pokud se týká domácích mazlíčků. Sotva jsem dostala psa, už jsem chtěla nějaké další zvířátko. To mi zůstalo i dnes. Asi před půl rokem v jeden deštivý den přišel můj bratr domů s malým překvapením. V náručí se mu choulilo malé kotě, celé promoklé a prochladlé. Hned jsme se o něj postarali, a když koťátko usnulo, bratr vyprávěl, co se mu přihodilo. Když se vracel ze školy a vystupoval z vlaku, uviděl v kolejišti pod vagónem, který se měl za chvíli znovu rozjet, opuštěné kotě. A protože má můj bráška dobré srdce, nemohlo se stát, aby je tam nechal. Jmenuje se Train, to je v překladu Vlak. Říká se, že nejkrásnějším dárkem je zvíře, nikdy tě nezradí, nikdy ti neublíží,nikdy ti nebude říkat, co máš dělat a hlavně, je to jediný tvor, který tě miluje víc než sám sebe,ať už je to pes, kočka, myš, had, křeček nebo pavouk. A to vám můžu dosvědčit,protože o všechna tahle zvířata jsme už doma pečovali. Viktorie Fojtíková, IX. C Od malička jsem byla v naší rodině jedinou dívkou já. Tím pádem na mně zůstalo všechno to umývání nádobí, luxování a ostatní tzv. ženské práce, však to znáte. Nesmírně jsem si proto přála mít malou sestřičku, která až vyroste, bude dělat všechno za mě. Jenže mám bratra, se kterým jde jen těžko probírat ty důležité holčičí věci, šminky, módu a účesy. Když už ne sestra, tak alespoň sestřenice! Před pěti lety totiž čekala má teta dítě, ale doufala jsem marně, narodil se, jak jinak, zase kluk. Přestávala jsem věřit, že se to jednou změní. Světe, div se, dočkala jsem se letos o prázdninách. Ta vytoužená holčička se tetě přece jen narodila. Byla jsem štěstím bez sebe! Teď si jen počkám, až trošku vyroste a bude to moje opravdová česací panenka ☺. Romana Srníková, IX. C Když máte kolem sebe dobré přátele a správné kamarády, určitě vám záleží na tom, aby byli v pořádku a zdraví. O prázdninách se konal jeden z terénních cyklistických závodů. Ne, já sama jsem nezávodila, ale náročnou trasu jelo pár známých i kamarádů. Někteří jen tak pro zábavu, jiným naopak záleželo na umístění. Bohužel se však během závodu velmi vážně zranil právě můj kamarád a zachraňovali jej pomocí vrtulníku. Stále leží v nemocnici a já chci věřit, že nebude mít žádné trvalé následky. Držím mu palce. Vím, že to nebylo jeho vinou, šlo o technickou závadu a mohlo se to stát komukoli. Mým velkým přáním je, aby lidé zbytečně neriskovali a dávali na své zdraví větší pozor, protože život je velmi křehký. Tereza Holíková, IX. B Snad každý z nás má svůj sen. Ten můj byl prostý. Fotoaparát. Už jsem se viděla na vernisáži své další úspěšné výstavy, přijímala gratulace návštěvníků a s úsměvem pozorovala, jak jsou mým uměním nadšeni. Chybělo jen jediné, už zmiňovaný foťák. Pravidelně a hlavně nenápadně jsem rodičům sdělovala, co by mi mohl Ježíšek přinést pod stromeček, ale naši se zdáli být nechápaví. A takhle to trvalo asi rok. Chtělo to vymyslet novou taktiku. „Mami, já přinesu pěkné vysvědčení a vy mě na oplátku můžete také něčím překvapit,“ pověděla jsem mámě jednou večer. Kývla! Těžko říct, zda souhlasila především proto, aby si ušetřila mé další plánované strategie, ale cíl byl splněn. Pak to přišlo! Má radost z nového 24
fotoaparátu byla nekonečná. Na „kontě“ už mám přes 7000 fotek a kdo ví, třeba se přece jen někdy dočkáte mé vlastní autorské výstavy. Mé přání se splnilo. A vám? Anna Nesvadbová, IX. A Vždycky jsem chtěla mít upřímnou kamarádku, která má ráda zvířata a je s ní zábava. Prostě tu nejúžasnější. Mé přání se vyplnilo. Jmenuje se Viki a zanedlouho jí bude čtrnáct let jako mně. Má nádherné vlnité vlasy barvy mědi, čokoládově hnědé oči, nos posetý drobnými, ale přesto výraznými pihami a vysokou, velmi útlou postavu. Je mimořádně inteligentní. Známe se sice už osm let, ale nejlepší kamarádkami jsme teprve dva roky. Za tu dobu jsme se navzájem dostatečně prokoukly. Víme, co ta druhá nesnáší a co má ráda. Někdy se pohádáme, ale brzy se dáme opět dohromady. Chodíme do jedné třídy, sedíme vedle sebe v lavici a trávíme spolu i volný čas. Máme si stále o čem povídat, užíváme si společné nákupy v obchodních centrech nebo jen tak couráme městem. S Viki se nikdy nenudím. Doufám, že nám naše přátelství vydrží. Nela Adámková, XI. A Velmi ráda čtu romány pro dívky. Často jsem hrdinkám knih záviděla osudového prince, se kterým prožily krásný život. Ve svých představách jsem si vysnila také takového, ale bála jsem se, že jej nepotkám. Na pálení čarodějnic jsem však potkala kluka a hned jsme si padli do oka. Andrej je velmi pozorný, naslouchá mi, dokáže mi poradit, rozesměje mě, když jsem smutná. Je to můj vysněný princ. Nevídáme se často, ale píšeme si každý den. Jsem ráda, že si vybral právě mě, jsme si velmi blízcí. Je mým splněným přáním. Dominika Klimková, IX. C
25
Naše redakce
Volitelný předmět – základy žurnalistiky Nahoře zleva: Šárka Martínková, Viktorie Fojtíková, Romana Srníková, Nikola Solařová, Dominika Trlicová, Anna Malíšková, Viktorie Horyanská, David Kulich. Dole zleva: Anna Nesvadbová, Michaela Bílá, Dominika Klimková, Nikola Šebestová, Tereza Holíková, Nela Adámková, Aneta Štěpáníková. Schází: David Kočička
26
Obsah Jen tak na okraj ........................................................................................................................... 3 Na slovíčko.................................................................................................................................... 4 Ekostránky ................................................................................................................................... 5 Anketa k Evropskému týdnu mobility................................................................................... 5 Spolupráce ekotýmů .............................................................................................................. 7 Ruku v ruce s přírodou........................................................................................................... 8 Pod lupou...................................................................................................................................... 8 Anketa......................................................................................................................................... 10 Reportáže – co, kdy, kde, jak ..................................................................................................... 11 Praha – po stopách Karla IV................................................................................................ 11 Růže v trní na cyklokurzu.................................................................................................... 12 Vítězství v přespolním běhu ................................................................................................ 13 Legenda V+W aneb příběh Osvobozeného divadla ............................................................ 13 Arnošt Lustig – devět životů................................................................................................ 14 Horoskopy .................................................................................................................................. 15 Panna (23. 8. – 22. 9.) .......................................................................................................... 15 Váhy (23. 9. – 23. 10.) ......................................................................................................... 15 Pro volnou chvilku..................................................................................................................... 16 Vtípky (smích je přece lék).................................................................................................. 16 Lodě ................................................................................................................................... 17 Clickytipy ................................................................................................................................... 18 Hitparáda.............................................................................................................................. 18 Filmový pás.......................................................................................................................... 18 Počítačové hry...................................................................................................................... 19 Co jste možná nevěděli.............................................................................................................. 20 Hostýnská naučná stezka ..................................................................................................... 20 Nemáte čas? ......................................................................................................................... 20 Listování ..................................................................................................................................... 21 Podzim ................................................................................................................................. 21 Splněné přání ....................................................................................................................... 23 Naše redakce .............................................................................................................................. 26
Redakční rada: Šéfredaktorka: Odpovědní redaktoři:
Výtvarný redaktor: Fotografie:
Jazyková úprava: Grafická úprava a tisk:
Anna Nesvadbová Tereza Holíková Viktorie Horyanská Anna Malíšková David Kulich Anna Nesvadbová Nikola Solařová Dominika Trlicová + školní fotoarchiv Mgr. Jasna Mikešková RNDr. Jitka Goczolová
Více informací najdete na www.zsbrat.cz
