Vě s t n í k f a r n o s t i u ko s t e l ů s v. M i k u l á š e a s v. V á c l a v a 28. února Léta Páně 2010
3
BŘEZEN
„ A C H J O , Z A S E U Ž J E T A D Y T E N P Ů S T . . .“ … napadlo mě, když jsem uviděla v kalendáři Popeleční středu. A hned jsem se zastyděla, jaká jsem to křesťanka. Pak jsem uslyšela podobnou reakci od své kamarádky, kterou považuji za dobrou křesťanku. My, současní křesťané, jsme už nějak odvykli sebepřemáhání a odříkání, půst už není moderní, leda tak půst kvůli hubnutí, ten se nám nabízí na každém kroku. Je to trochu zahanbující, když si uvědomíme, kolik lidí ve světě hladoví a my hledáme způsoby, jak se dobře najíst a přitom netloustnout. Ale půst přece není jen o jídle. Hospodin říká Izajášovými ústy: „Zdalipak půst, který si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmenému volnost (...) lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné... Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš
o pomoc a on se ozve: „Tu jsem!“ Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova, budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo (...) Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých (...) budeš jako zahrada zavlažovaná. (...)“ (Iz 58, 6nn). A ještě jeden pohled na půst. Ježíš, který před sebou vidí závěr svého života, říká: „V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán“ (Lk 12,50). My, kteří se snažíme v liturgickém roce aspoň v minimu s ním spoluprožívat události jeho života, bychom se měli podle jeho vzoru učit snášet těžkosti, které nám život přináší. Přeji nám všem dobře prožitý půst, v němž nás přece může povzbuzovat představa jeho zakončení – nádherná oslava Ježíšova vzkříšení. J. N.
2/ III
S P O L E Č E N S T V Í naší farnosti a jeho záležitosti Pastorační rada 18. 2. 2010 Na Pastorační radu se přišla rozloučit Zuzka Váchová, dosavadní sekretářka, která rezignuje z rodinných důvodů. Zuzko, moc děkujeme za práci i oživování našich setkání Tvou pečlivostí, nadhledem, laskavostí i humorem. Připravujeme farní anketu, jejíž základ vytvořil náš nový poloviční pastorační asistent Pavel Švarc a která by měla probíhat od neděle Božího milosrdenství 11. dubna do konce měsíce. Cílem bude zjistit, čím nebo kým je pro jednotlivce farnost, o co vlastně jde, nebo by mělo jít, jak jsou očekávání naplňována, nebo nenaplňována, a jak se ubírat dále. Název nově vybudovaného prostoru v kostele sv. Václava je Sál u sv. Václava. Farní knihovna bude v policích v klubovně kostela sv. Václava. Zajišťování farních společenských akcí se ujali manželé Borští, kteří se už velice osvědčili např. při setkání dobrovolníků – moc děkujeme. Členové pastorační rady zajistí, aby místnosti kostela sv. Václava a fary sloužily k jim náležejícím účelům. S tím souvisí i úklid a zabezpečení těchto prostor. Hledáme nejlépe mladého důchodce bydlícího ve Vršovicích do funkce správce Sálu u sv. Václava a přilehlých prostor. Denisa uvažuje o zprostředkování taneční výuky v naší farnosti. Z prostorových důvodů není možné mít v kostele sv. Václava klavírní křídlo,
proto bude zakoupen přenosný elektronický nástroj, který ho plně nahradí. Vzhledem k novým aktivitám zjistí a bude mít přehled o všech kapelách, které zkouší v prostorech kostela sv. Václava, Ondra Rechner. Příští Pastorační rada, na kterou přinesou všichni pověření členové své části farní ankety, se bude konat 17. března od 19.00 v kostele sv. Václava. Hanka
Ekonomická rada 4. 2. 2010 Ekonomická rada na svém zasedání uvažovala nad variantami změny topení v kostele sv. Václava (elektrické panely, dečky, teplovodní topení) a projednala možnost umístění topného koberečku k oltáři v kostele sv. Václava. Dále se zabývala slavnostním otevřením sálu u sv. Václava a zajištěním jeho provozu. ER byla seznámena s dalším postupem prací na instalaci sochy sv. Václava – statický posudek je kladný, památkáři souhlasí, pro instalaci sochy není potřeba stavební povolení. Sbírka na topení vynesla 15 586 Kč. Při sbírce na pomoc Haiti bylo vybráno 46 710 Kč. Jiřina Haaszová
Farní charita 3. 2. 2010
Motto: 1 Jan 4,16
Postní doba nás ještě více vybízí k almužně. Je jasné, že pokud to jde, snaží se každý dělat dobré skutky, kde může, pokud možno ve skrytosti. A přesto
3/ III anebo možná právě proto potřebujeme u nějakých almužen spolupracovat. Na 4. neděli postní – 14. března – máme naplánovanou při mších sv. finanční sbírku pro potřebné v naší farnosti. Stále také prosíme o informace, abychom někoho nevynechali. V sobotu 27. března srdečně zveme do Sálu u sv. Václava na Den seniorů a nemocných: 8.00–9.00: Možnost rozhovoru s knězem, možnost svátosti smíření (zpovědi), zpovídá P. Stanisław Góra a P. Pavel Kuneš 9.00–9.25: Slovo o utrpení spojeném s křížem a o svátosti nemocných, Jarmila Nagyová 9.30–10.30: Mše svatá s udílením svátosti nemocných 11.00: Beseda s MUDr. Miroslavem Dědinou o prevenci Alzheimerovy choroby a dalších onemocnění; občerstvení, povídání, zpívání s harmonikářem... Předpokládaný konec v 13.00. Pokud by někdo potřeboval přivézt a odvézt autem, je možné se přihlásit u Pavla Zezulky (tel. 723 922 996). Cena farních hor o jarních prázd-
ninách vychází bez lanovky na velké sjezdovce (ale s malým kotvičkovým vlečíčkem) na 1 800 Kč/týden. Pokud by byl důvod neúčasti nějakého dítěte pouze finanční, obraťte se prosím třeba na farní charitu :-). Několik mladých lidí – dobrovolníků – se stále nabízí jako občasní hlídači menších dětí i do domácností. Většinou jsou to ti, kteří se starají o děti během farních akcí (např. teď 28. 2.), takže se s některými dětmi znají. Můžete je využít, např. pokud se jako manželé společně chcete zúčastnit nějaké přednášky, společenství atd. Hlídače je možné napřed pozvat, aby se s vašimi dětmi u vás poznali. Pokud by se chtěl někdo přidat k víkendovým návštěvám dětí v Dětském domově v Milovicích, ozvěte se. Jezdí tam převážně mládež ve věku 14 – 22 let. Stále hledáme ochotné řidiče pro dovoz nebo odvoz na bohoslužby. Děkujeme za přízeň, přejeme dobře prožité postní období a prosíme o sdílení potřeb, eventuelně nabídek. Hanka
[email protected] 721 444 323
O H L A S Y z kurzů Alfa Měla Alfa smysl? Samozřejmě jsme se snažili prostřednictvím dotazníků vyzvědět, co se nám na kurzech Alfa povedlo a co ne, co by se dalo (z pohledu účastníků) vylepšit. A tady jsou očíslované odpovědi patnác-
ti alfistů na otázku Co se Vám na kurzu líbilo nejvíce? 1. Prostě celkově všechno. 2. Posledná oficiálna diskusia – sedeli sme okolo stola a nikomu sa nechcelo vstať a ísť preč. Víkendovka – hlavne ty neformálne časti.
4/ III
3. Přednášky. Diskuze. Nabídka knih. 4. VŠECHNO! Jeho forma a rozložení (večeře, povídání, diskuze). Některá velice zajímavá povídání, někdy velice osobní. Dokážu si představit, že s Betou se setkáme i na pikniku v parku :-). 5. Chvály, přednášky i to, že byly třeba ze zkušeností přednášejících, že mluvili ze sebe a mají snahu nám něco sdělit a i tímto pomoci. Jo, a mohla jsem i já říci své zkušenosti, byť jen u stolu konverzací. 6. Diskuze s lidmi. 7. Nevím, jestli nejvíce, ale líbilo se mi zpívání. Asi nejvíce oceňuji právě setkání s jinými křesťany a povídání (skupinky). 8. Lidé, přednášky, i teplé jídlo!, písně, modlitby. 9. Jídlo, kuchařky mají nebe jisté. Společenství. 10. I. A pohoštění. Přednášky. 11. Nezávazná posezení u jídla. 12. Diskuse. 13. Diskuzní skupiny. Víc přednášejících = víc úhlů pohledu a zkušeností. 14. Skupinky. Mohl tam říci každý svůj názor, a navzájem jsme o tom debatovali. 15. Diskuze ve skupinkách. Kolikrát jsem se dozvěděla více ve skupinkách než z přednášek. Nebyla ovšem jen samá chvála. Na otázku Co Vám přišlo nejobtížnější, co se Vám nelíbilo? jsme si přečetli také takové odpovědi (číslování odpovídá předešlému): 2. ���������������������������������� Vôbec prísť – to nebolo úplne jednoduché sa odhodlať.
3. Nepřecpat se moc úžasnými dobrotami:-). 4. Některé modlitby a zejména vyvolávání ducha svatého na víkendu na mne působily až příliš spiritualisticky. Mimo reálný svět. Mám pro to pochopení, proč je to důležité pro věřící, ale pro mne nevěřícího je to poněkud těžko stravitelné. 5. První návštěva. To jsem byla rozklepaná, co se bude dít, že to bude asi ňáká sektařina, ale později jsem pochopila, že zase soudím a mnoha poznáními jsem došla k jinému, lepšímu názoru, že to tam není špatné. 6. První kontakt s lidmi okolo (je vždycky těžký). 7. Často se při diskuzi nedostalo na část tématu, které mě zajímá, ale to je dáno časem a asi vážně nejde sladit požadavky všech. 10. Pochopit všechny teze z přednášek. 11. Někdy až depresivní vyznání typu „jsem vyprahlá, prázdná, zachraň mě“. Tak to není, řekl bych :-). 12. Ne, že by se mi vyloženě nelíbilo, ale byla na můj vkus příliš akcentována osobní zkušenost na úkor akademičtějšího přístupu. 13. Přílišná odbornost některých témat, resp. přednášek. Někdy mi přišlo, že nováček ve víře musí být zmatený a nedostává se mu základních informací, ale že přednáška je spíše pro pokročilé. 14. Vynechala bych večeři. 15. Večeře bych vynechala, maximálně moučník a káva pro zlepšení atmosféry.
5/ III
Na důležitou otázku Čím bychom mohli kurzy vylepšit? jsme vybrali několik nejpodnětnějších odpovědí (číslování stejné): 2. Menej čisto kresťanských tém, uvedomovať si, že pre neveriacich je to komplikované a niekedy ťažšie stráviteľné. 3. Klidně delší nebo i dvě témata… Možnost položit otázku přednášejícímu. 4. Proslovy by mohly být doplněné o několik otázek. Občas jsem ne všemu porozuměl. Určitě existují techniky, jak nenásilně zapojit všechny do diskuze. 7. Kdyby to bylo možné, tak nějaký zápis z přednášky, abych si mohla doma připomenout, o čem se mluvilo. 9. Delší přednášky, více vysvětlovat rozpory církví. 10. Přednášet pomaleji, více rozebírat, otvírat diskuse vždy ihned po přednesení určité kapitoly, úseku, apod.… Škoda, že je málo kněží, kteří by ve skupinkách správně vysvětlili složitější problémy, odpověděli na otázky, spory. 11. Nezačínat každou přednášku slovy „Jsem špatný a nic nevím, ale dnes mám povědět o ...“ 13. Srovnání s pohledy jiných náboženství na dané téma. A víc otázek proč a vysvětlení. Doufejme, že jsme prostřednictvím naší ankety přiblížili čtenářům Vinice, o co v kurzech Alfa šlo. Dobrým znamením je, že na Alfu 4. 2. 2010 navázalo první setkání účastníků kurzu Beta. Ale o tom až někdy jindy. Nakonec ještě hrst postřehů nejmenované členky vařícího
týmu, který byl nedílnou součástí Alfy a který se o její úspěch zasloužil měrou vrchovatou (jak je ostatně zřejmé z příspěvků některých alfistů): Do Alfy jsem nešla s žádnou představou. Brala jsem to jako službu. Něco dostávám (minulý rok duchovní obnova v rámci přípravy na biřmování), tak musím i něco dávat. Co mi tato služba dala a vzala? Dala mi možnost patřit do party pohodových babiček, které připravovaly jídlo pro hosty. Přestože nikdo z nás neměl zkušenosti s Alfou v kuchyni a bylo pro nás velmi těžké vymýšlet pohoštění, které budeme schopni zvládnout v daných podmínkách a hlavně v časové tísni, vždy jsme to zvládly s úsměvem na tváři. Ujišťování z přípravných schůzek o Alfě, že porce jídel budou ubývat s počtem hostů, se totiž nekonalo. Ale tato námaha se nám měnila v radost s vracejícími se prázdnými talíři a vzkazy, že jim chutnalo. Dál mi dala možnost účastnit se přednášek, které mi ukázaly nové pohledy na víru a jak víra ovlivňuje životy přednášejících. Tato Alfa mi také dala možnost poznat plno nových lidí a možnost prožít spoustu hezkých chvil. Co mi vzala? Pár hodin času a trochu energie a spánku. Po posledním setkání jsem byla moc ráda, že vše končí. Ale dnes s odstupem času můžu říct, že to stálo za to a jsem moc ráda, že jsem mohla patřit do této party lidí, kde každý svou službou dovytvářel tyto večery na Alfě. (Reflexe účastníků z kurzů Alfa i jedné členky týmu). FP
6/ III
O T Á Z K Y pro otce Stanisława Milý Stanisławe, pohádky zpravidla začínají slovy „bylo, nebylo, dávno již tomu“. I my jsme spolu takto rozmlouvali „dávno již tomu“. Mohu se Tě, prosím, ptát, co „bylo, nebylo“? STW: Hlavně o dvou věcech bych se rád zmínil: o otevření multifunkčního sálu v kostele sv. Václava a o setkání dobrovolníků. To, že máme konečně svou vlastní větší místnost, kde se může v kulturních podmínkách, v zimě v létě, sejít větší množství lidí, to je něco, co mi způsobuje obrovskou radost. To, že se nám podařilo získat souhlas památkářů, mne naplňuje klidem a dobrým pocitem ze správnosti rekonstrukce. No a konečně téměř zázračné zajištění finančních prostředků tak, že tím farnost vůbec nebyla zatížena, to považuji za znamení Hospodina a jeho požehnání. Máme opravdu moderní sál, který by nám mohl sloužit bez dalších zásahů po dlouhou dobu. Přál bych si, aby to bylo nějakých padesát, sedmdesát let, stejně jako sloužil od poslední rekonstrukce až do loňska. Navíc se nám podařilo vytvořit prostor, který je určen nejen duchovním, ale i kulturním aktivitám. Jeho užitná hodnota je tak daleko vyšší. A napiš tam také, že ti, kdož byli při otevření sálu, již vědí a znají podíl lidí, jako je Helenka Plachá, Eva Kabátová (techničky pražského arcibiskupství), Hanuš Härtl (projektant), Pavel Beneš (stavitel) a především Jenda Rückl, bez něhož bychom sál neměli. Neustále děkuji
jim i ostatním nejmenovaným, kteří se na rekonstrukci podíleli. A nyní k tomu setkání dobrovolníků. Byla to téměř první akce v nových prostorách. Přišlo kolem osmdesáti lidí. Někteří se omluvili a já si uvědomil, že existuje přibližně stovka lidí, kteří se pravidelně a mnohdy i dlouhodobě podílí na nějaké činnosti. Od úklidu kostela, praní špinavého prádla a vůbec udržování čistoty a hezkého prostředí (můžete si představit tu špínu bez jejich práce?) přes např. vaření na kurzech Alfa až třeba po službu slova. Je to pro mě obrovská radost. Až na tomhle setkání jsem si uvědomil, jaké bohatství to je. Tolik lidí, někteří i čtyřicet, padesát let v tichosti a skrytosti dávají sebe ostatním. Jak říká svatý Pavel v prvním listu Korintským: „Každému je dán zvláštní dar.“ Tihle lidé se ale o něj navíc dobrovolně rozdělují s ostatními – Bohu díky za každého z Vás, přátelé! Kdyby se někdo chtěl připojit, ať zajde za farářem. Určitě se domluví. A přece jenom ještě jedno téma. Po konzultaci s odborníky na liturgii jsme přemístili ambon v kostele sv. Václava. Poprvé jsem si tak při kázání užil zrakového kontaktu s pravou stranou kostela. Je to ale věc otevřená, možná by se k tomu mohl více vyjádřit Jenda Rückl. A také požádej čtenáře. Napiš, že stojíme o jejich názory, a požádej je, ať nám dají vědět mailem, poštou, dopisem, jakkoli. Můžeš se spolehnout, Stanisławe, Tvé přání vyřídím. ptal se Pavel Švarc
7/ III Výzva čtenřům Máte-li na ������������������������ Stanisława�������������� nějakou otázku, pošlete ji, prosím, na adresu redakce farního časopisu (kontakt je uveden v tiráži), nebo ji doručte do farní kanceláře, případně ji zašlete na adresu:
[email protected]. Na vaše otázky se těší jak páter Stanisław, tak redakce. Současně si přitom vyhrazujeme právo neodpovídat na otázky nevhodné, urážlivé a vulgární, a samozřejmě na otázky anonymů.
S V Ě T E C v tomto měsíci Sv.Kazimír Polský, kralevic
Svátek 4.3.
Píše se 5. říjen 1458. Královna Alžběta, dcera uherského a českého krále Albrechta II. a manželka polského krále Kazimíra IV., se chystá porodit své v pořadí třetí dítě. První dvě byli synové, co bude to třetí? Sláva, mám třetího syna! Král se raduje a dává chlapci své jméno Kazimír. Malý Kazimír vyrůstá na královském dvoře spolu se sourozenci – měl jich celkem 12. Chlapec je vážnější povahy, uzavřenější než jeho bratři. Věnuje se více studiu, modlitbám, četbě, vyhýbá se hádkám, je mírný a laskavý, je miláčkem všech. Všechny královské děti jsou zbožné, ale Kazimír je zbožný nějak jinak. Často se modlí celé hodiny před svatostánkem. Na mši je pravidelně každý den. Někdy klečí na prahu kostela čekaje, až kostelník odemkne. Když mu jeho vychovatel domlouvá, aby na chvíli ustal v modlitbách a odpočinul si, odpovídá: „V modlitbě nalézám více odpočinku než v jakékoli zábavě.“ Velice uctívá Matku Boží. Na její počest skládá chvalozpěv Omni die dic
Marie, tj. každého dne pěj Marii chválu. Kazimír si také nikterak nelibuje v přepychu, často spí na holé zemi a přísně se postí. Léta plynou, děti dorůstají a je třeba je zaopatřit. Kazimír IV. rozhoduje, že nejstarší syn Vladislav se stane po Jiřím z Poděbrad českým králem a Kazimír dostane korunu uherskou. Jenže člověk míní … O uherskou korunu usiluje také Matyáš Korvín a také ji dostane. „Měl jsi bojovat!“ kárá Kazimír syna. „Ne, otče, nechtěl bych korunu, která je zbrocena krví, byť jediného poddaného,“ odpovídá mírně kralevic a uchyluje se do osamělého hradu, aby se zde oddával skutkům zbožnosti a dobročinnosti. „Ten kluk by se měl oženit,“ rozhoduje otec a poohlíží se po nevěstě. „Císař Bedřich III. má dceru na vdávání, to by byla partie,“ uvažuje Kazimír IV. a počíná jednat. Císař nemá proti plánovanému sňatku námitek – děvčete se pochopitelně nikdo neptá – a tak v roce 1481 sděluje Kazimír IV. synovi, jakou pro něj má nevěstu. Mladý muž otce a námluvčí vlídně vyslechne, ale nabídku zdvořile odmítne s tím, že složil slib čistoty.
8/ III Pro otce je to šok. Snaží se syna přemluvit, ale marně. „Třeba přijde na jiné myšlenky, když změní prostředí,“ uvažuje král a posílá roku 1484 Kazimíra do Litvy. Kazimír se vydal na cestu, ale 4. března téhož roku zemřel v Grodnu na rychlé souchotiny. Mladý kralevic byl pohřben pod mariánským oltářem kostela ve Vilně v Litvě. Když byl tento kostel zrušen, byly ostatky přeneseny do kos-
tela sv. Petra a Pavla ve Vilně, kde jsou dodnes. Kazimír, patron Polska, Litvy, mládeže a Maltézských rytířů, byl svatořečen pravděpodobně kolem roku 1521. Je zobrazován jako mladík v polském kroji (jak takový kroj vypadá, nevím, ale věřím, že nám to poví nejpovolanější osoba – Stanisław) s korunou a žezlem, někdy také s palmou. A. K.
P R O S T O R pro sdílení myšlenek, nápadů atp. Pustit se do půstu Ono se řekne: …napsat úvod do postní doby. Ti, kdož do kostela chodí, vědí, oč jde, ti, kteří se o náboženské věci nezajímají, zase těžko budou číst farní zpravodaj nebo prohlížet farní internetové stránky. Ti první slyšeli poučky typu „nejíst maso, v přísném půstu pokud možno vůbec nic, strpět újmu, dát almužnu“ již mnohokrát, ti druzí znají slovo půst tak akorát z názvů knih o detoxikaci organizmu nebo ze stejnojmenného serveru. Tak jak se tedy píše úvod do půstu? Začít nějakým biblickým citátem? Nabízí se jich celá řada: Lukáš 4,2, Deuteronomium 9,9–19, Skutky apoštolů 9,9, Ester 4,15–16, Ezdráš 8,21–23, Žalmech 35,13, Izaiáš 58,5–10, … nebo dokonce nějaké z biblických čtení na Popeleční středu Joel 2,12–18, Druhá Korintským 5,20–6,2, Matouš 6,1–6 a 16–18? To asi také ne. Nepochybně jsou povolanější vykladači Písma. Jak a co tedy?
V naději jsem sáhl po knize Slovník českých synonym. Úžasná věc. Člověk tam najde patřičné slovo a hned vedle slova podobná se stejným významem. Tam jistě bude nějaká inspirace. Otevřel knihu. Stálo tam: působnost – 1 platnost, účinnost, 2 kompetence pustina – poušť, divočina pustit – 1 upustit (hrnek), neudržet, 2 uvolnit (uzdu), povolit, 3 nechytit (míč), 4 nastartovat (motor), spustit, zapnout, uvést do chodu, vpustit (vodu), 6 přenechat (byt), přepustit, vzdát se čeho pustit se – 1 přestat se držet, 2 dát se do (práce), začít (dělat), 3 obořit se na koho, začít nadávat komu, 4 vydat se kam, vypravit se, odebrat se pustnout – scházet (hrad), chátrat, upadat pustošit – plenit (vesnici), ničit, drancovat pustota – prázdnota, opuštěnost pustý – 1 prázdný, opuštěný, 2 zane-
9/ III dbaný, neupravený, zpustlý, sešlý, zchátralý Slovo půst tam nebylo. Slovník českých synonym nezná slovo půst! Jak je to možné? Copak to není české slovo? Nebo ho jenom autoři slovníku neznají? Nebo nemá žádná synonyma? Zadíval se na pojmy ještě jednou: pustit – pustit se Ano, ta slova znějí podobně. A možná by mohla být pro dnešního mladého člověka i vysvětlením toho našeho křesťanského půstu: Pustit pryč to, co nás trápí, nechat to být, povolit to sevření, do kterého jsme se (vlivem hříchu) dostali, vzdát se (naučených stereotypů), očistit se (vodou křtu) a vědomě vpustit (Boha do svého srdce), přestat se držet (svých představ), dát se do práce (na sobě), začít (dělat něco pro druhé), vydat se (na cestu lásky a dobra). Najednou, z ničeho nic, jsem si vzpomněl na svou známou. Paní, které před čtyřmi roky zabili dceru. Zbyly po ní dvě malé děti a nepředstavitelná spousta bolesti. To jediné, nač nejsme od Přírody připraveni, je dívat se do hrobu vlastního dítěte. Ona to tehdy – jak sama říká – „ustála“ jenom díky těm malým dětem. To větší šlo letos již do první třídy, to druhé půjde napřesrok. Tehdy se pustila do jejich výchovy naplno. Své trápení nechávala za sebou jenom díky tvrdé práci. Jenom tak povolovalo sevření, které prázdnota po milované dceři způsobovala. Povinnost starat se o dvě bezbranné děti přes den a tiché očišťující slzy vpíjející se do mokrých polštářů v noci, to byly jediné dvě věci, které jí pomáhaly v opuštěnosti a samotě. Zvolna však přece
jenom přicházelo naplnění: děti jdou do školy a ona se nesměle znovu vydává na cestu k Bohu. K tomu, o němž byla před čtyřmi roky skálopevně přesvědčena, že ji definitivně a jednou provždy opustil… Konec. Úvod do postní doby byl napsaný. Zbývala poslední, pro někoho dnes možná provokativní otázka: Skutečně máme po takových lidech chtít, aby čtyřicet dnů před velikonocemi nejedli maso?! PAS
Pouť do Filipova Byl jsem požádán, abych napsal článek do Vinice o účasti pražských poutníků do Filipova. Pražští poutníci jezdí do Filipova již několik let se čtyřmi Madonami v procesí. Důvod: v roce 1866 dne 13. ledna ve 4 hodiny ráno se zjevila na smrt nemocné 31 leté Magdaleně Kadeové Panna Maria a uzdravila ji. Na místě zázraku vyrostla kaple, později bazilika, kde se každoročně v uvedený den a hodinu koná slavná mše svatá. Pražští poutníci odjíždějí do Filipova autobusem 12. ledna 2010 ve 24.00 hodin od nového kostela ve Strašnicích. Letošní rok byl však výjimečný. Sněhová kalamita. Auta zavátá sněhem. Ozývaly se hlasy. Lidé nepojedou. Odvolat autobus, ale co s těmi, kteří přijdou? Městská doprava po 24 hodin nejezdí. Skutečnost: vše vložit do rukou Nejvyššího a Panny Marie. Zázraky se dějí. Přestože nepřišlo přihlášených 8 lidí, nahradili je náhradníci, kteří přišli v domnění, že budou volná místa a budou se moci pouti zúčastnit. Někteří přijeli až z Letňan. Pouť se vydařila.
10/ III Žádné překážky v důsledku sněhu nenastaly. Ještě jedna zajímavá událost. Každoročně se této pouti zúčastňují poutníci ze Slovenska a Moravy. Tomu se říká oběť! Cesta vlakem z Trnavy do Šluknova trvá 9 hodin. Cenu jízdenek neznám. Jaká byla jistota, že dojedou? Některé tratě zaváty sněhem. Vlaky nejezdí. Dojeli. Ze Šluknova vyrážejí o půlnoci s místním knězem na 13 km cestu pěšky, aby v cíli byli ve 4 hodiny ráno. Jdou mrazem, sněhem, závějemi, tmou. Před sebou kříž, megafon, modlí se svatý růženec a zpívají. Už desetiletí chodí poutníci ledovou nocí ze Šluknova do Filipova. Do místa, kde se stal zázrak. Tuto pouť organizuje
jistý pan Chrenko a to již po sedmadvacáté v řadě. Skupina čítá 15–20 lidí. Jediní, kdo se k nočním chodcům nahlas hlásí, jsou štěkající psi za ploty stavení ve Šluknově. Pan Chrenko říká: „Psi štěkají, zbožná karavana kráčí dál.“ Ze Šluknova tady kromě kněze není nikdo. „Nevadí,“ glosuje Chrenko. „Psy už jsme probudili, snad se nám to brzy podaří i u lidí. Tato cesta je víc, než ta do Svaté Země,“ líčí zaníceně a celý září nadšením. „Tam jde spíš o historii, tady o oběť.“ Ano. Abychom tento svět změnili k lepšímu, zřejmě už nestačí modlitby, ale je třeba přinášet i oběti.
Inzeráty
Šípková Růženka, Kašpárkovy pohádky, Kytice. délka představení 45–50 minut; cena dohodou, kontakt: Vacková Daniela, Slovinská 4, 101 00 Praha 10, mob: 731 577 087, tel: 272 731 087, mail:
[email protected];
Hledáme ochotnou dobrovolnici, která by občas šila pro naši malou nemocnici polštářky, návleky apod. Materiál dodáme. Tel. 241 760 985 Jana Běťáková. Kdo může nabídnout ve své škole, školce (na různých festiválcích i jiných akcích) má divadelní představení? Hry: Šamanka–Manka (Oceněno cenou za nejlepší ženský herecký výkon na festivalu Miniteatro 2009),
Vlastislav Sixta
Práci hledá knihovnice Kateřina Šťavíková (26), telefon: 773 558 310. Práci hledá filmový střihač Viktor Schwarcz (26), telefon: 739 313 867 nebo 607 606 065.
11/ III
S E M I N Á Ř o liturgii Zápisky z minulých přednášek Několik bodů z přednášky Jana Kotase (26. ledna): Mše v širokém kontextu Eucharistie je vrcholem života církve. V eucharistii se církev v mnoha způsobech setkává se svým Pánem; v eucharistii je v mnoha vrstvách přítomno ono vzájemné hledání Boha a člověka. Katechismus katolické církve používá pro eucharistii různá pojmenování, z nichž každé má své opodstatnění: eucharistie, večeře Páně, lámání chleba, eucharistické shromáždění, památka utrpení a zmrtvýchvstání Páně, nejsvětější oběť, mše, božská liturgie, velikonoční hostina, záruka budoucí slávy. Od čeho jsou tato jména odvozena? Starozákonní dějiny jsou dějinami hledání člověka Bohem. Hospodin provokuje lidi svou blízkostí a dobrotou a člověk odpovídá. Ve Starém zákoně snad není místo, kde by člověk na Boží volání nějak neodpověděl. Je to historie setkávání. Klíčovou skutečností, v níž spočívá nejhlubší smysl liturgie, je benedictio (lat.) – eulogía (řec.) – beraka (hebr.); česky žehnání či dobrořečení. Bůh vyslovuje své dobré Slovo (žehná) a z toho se rodí svět a člověk. (Srov. Gn 1) A svět reprezentovaný člověkem, když zahlédne toto obdarování, vyslovuje rovněž dobré Slovo – s velkým S, protože se jedná o slovo existenciální, slovo, v němž se člověk Bohu s vděčností vydává. Toto oboustranné žehnání (dobrořečení) není v lidských dějinách samozřejmé.
Je narušeno hříchem tak, že mnohde z lidské strany zcela utichlo. V tomto rozhovoru mezi Bohem a člověkem hraje rozhodující roli Kristus – Slovo: v něm se Bůh zcela vyslovuje, v něm se člověk zcela dává Bohu. V jakékoli liturgii (v eucharistii povýtce) se tento rozhovor naplňuje. Bůh se zjevuje v Písmu a ve stvoření (srov. Řím 1). Židé chápali úrodu, hojnost, počasí atd. jako doteky Hospodinovy dobroty. Obyčejné věci byly pro ně svaté. Chléb, víno, olej, porážka zvířete atd. – to vše bylo u nich spojeno s díkůvzdáním. Příkaz Deuteronomia až přijdeš do té země, budeš dobrořečit Hospodinu (srov. Dt 6,10–15; 8,1–20) zazníval u židů na konci každého většího jídla. A toto vstoupilo do naší bohoslužby: Kristův příkaz to čiňte na mou památku (tj. ustanovení nejsv. svátosti) nezazněl v chrámu, ale doma u stolu. Obyčejné živly tedy jsou poslové Boží blízkosti a jsou to také symboly smlouvy: oslavou židovských Velikonoc je večeře. Stvoření a události – toto obojí vstupuje do naší bohoslužby. Všude, kde mají vzniknout vztahy, musí někdo začít. Jeden z budoucích partnerů vztahu musí druhého oslovit jako první. Antropologové a religionisté mluví o tzv. svaté agresi. Když jeden druhého nějak osloví, vztah nemůže nevzniknout. Otázkou zůstává, budeli dobrý či špatný. Tzv. svatá agrese se v náboženském světě uskutečňuje nejčastěji obětí. Cílem obyčejně bývá dostat od božstva to, co člověk chce, nebo se vůči božstvu zabezpečit (ma-
12/ III gie). Oběť je v podstatě dar. Čím lepší dar je obětován, tím lepší bude účinek oběti. (Tato logika v mnohých kulturách bohužel vedla k lidským obětem.) V biblické tradici je ovšem logika oběti zcela jiná. Bůh zakazuje sáhnout na lidský život. Bůh nepotřebuje, aby mu člověk cokoli obětoval (daroval), protože jemu náleží vše. A především: Hospodin se nenechá provokovat nějakou svatou agresí, nýbrž sám jako první dává člověku dar. V židovsko-křesťanské tradici tedy nepřichází v úvahu žádná magie. Dary a oběti v době starozákonní nejsou svatou provokací, ale výrazem vděčnosti. Jsou věcí veskrze radostnou. Oběť v běžném smyslu znamená ztrátu, v Izraeli naopak dar z lásky. Oběti prvotin nebyly tzv. holokausty (spálení celého zvířete). Spálila se jen část, stoupající dým symbolizoval modlitbu. Vše ostatní sloužilo k uspořádání obětní hostiny, k níž byli zváni i chudí. Křesťané jsou dědici poslední večeře, nikoli chrámové liturgie. Obsahem křesťanské liturgie je oběť v nejlepším židovském smyslu: dar z lásky. Křesťan přináší Bohu především sebe sama. Úmyslem darovat to nejlepší jsou pak neseny i dílčí momenty naší liturgie, jako smíření či sbírka pro potřebné. Kristův dar života byl zpečetěn na Golgotě. Když křesťan v liturgii daruje sebe sama, je to vrchol jeho existence, ne jen zbožná chvíle – moment vytržený z kontextu života.
nad hroby příbuzných hostiny, tzv. refrigeria (dosl. tišení bolesti), jejichž smyslem bylo poukázat na kontinuitu života: patříme k sobě i přes hranici smrti. (Bohatí měli honosné hrobky s horní místností, chudí pohřbívali ve společných katakombách.) Křesťané tento zvyk obohatili o slavení eucharistie. Jistě přitom měli na paměti Pánova slova: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v poslední den.“ (Jan 6,51–58) Když pak docházelo při nájezdech barbarů k plenění hrobů, křesťané se báli o těla mrtvých. Proto je přenášeli domů a ukládali do krypt pod oltáři, na kterých slavili eucharistii. Byla to doba, kdy zvyk slavení eucharistie poblíž hrobů byl již silný. Později se při novostavbách středověkých kostelů ukládala přímo do oltářního stolu alespoň malá část ostatků nějakého světce, zpravidla patrona farnosti. V současnosti už to není nutností. Ovšem ve smyslu těchto zvyků je dodnes uspořádán křesťanský pohřební ritus, kdy je tělo zemřelého přineseno k oltáři a je slavena eucharistie. Eucharistií je totiž budováno společenství, do něhož zemřelý patřil, resp. stále patří, protože církev není omezena hranicí smrti. Pozn. red.: Když byl před stavbou kostela sv. Václava zrušen hřbitov na Čechově náměstí, zůstaly zachovány některé hroby přímo pod kostelem. Ostatky z okolních hrobů byly uloženy do krypty pod pohřební kaplí.
Z dotazů po přednášce: Je nutné, aby v každém oltáři byly uloženy ostatky nějakého světce? Odpověď: Tato praxe má původ v antickém středomořském zvyku pořádat
Nebylo by vhodné vrátit se k tomu, aby kněz sloužil mši u starého oltáře zády k lidu, aby se tak mohl plně soustředit a nebyl rozptylován pohledem do kostela?
13/ III Odpověď: Židé se modlili obráceni směrem k Jeruzalému, kde byla uložena archa úmluvy. Také synagogy bývají orientovány tím směrem. Pro křesťany bylo silným symbolem Krista slunce. Proto při bohoslužbách stávali všichni tváří ke slunci, ať už dovnitř dopadalo otevřenými dveřmi nebo velkým oknem na opačné straně. Stáli přitom vždy v jakémsi půlkruhu okolo oltářního stolu, který byl v prostoru. Teprve ve středověku se začaly kostely stavět jako podlouhlé stavby, v nichž se oltář odsunul až ke zdi. Došlo tak i k roztržení shromáždění (biskup či kněz se ocitnul daleko od ostatních) a také k oddělení bohoslužby od lidu. Důsledky byly závažné: Lidé liturgii přestali rozumět, přestali z ní žít. Z bohoslužby se stala povinnost, zatímco vzkvétala spontánní lidová zbožnost, která není liturgií (pobožnosti, procesí atd.). Poslední reformou se bohoslužba stala opět věcí všech a obnovilo se tak – v našich starých kostelích dle možností – i uspořádání shromážděných okolo oltáře. Podle vlastních poznámek zpracoval Jan Rückl
Plánovaná témata (změna vyhrazena): 2. 3. 19.30 Liturgie a hudba (Markéta Kabelková) 9.3. 19.30 Liturgie a čas (Prokop Siostrzonek) 16.3. 19.30 Liturgie (a) smíření (Pavel Hradilek) 23.3. 19.30 Shrnutí: Liturgie – soukromé, nebo společné setkání s Pánem? Přednášející: PhDr. Markéta Kabelková je vedoucí Hudebně-historického oddělení Národního muzea – Českého muzea hudby. P. Mgr. Prokop Siostrzonek OSB je převorem – administrátorem Břevnovského kláštera. PhDr. Jan Klípa, Ph.D. je historikem umění Národní galerie v Praze.
Přednášky se konají vždy v úterý večer – od 19. 1. do 23.3. 2010 – ve farním sále v kostele sv. Václava od 19.30.
Pozn. red.: další souhrny z přednášek budou otištěné v dubnovém čísle; ve Vinici nebudou zahrnuty přednášky založené na obrazové nebo zvukové projekci.
14/ III
P O Z V Á N Í na následující měsíc nebo i trochu dál Anketa
Motto: Kdo neví, kam se chce dostat, nemůže se divit, že se dostane někam úplně jinam. (anonymus) Někdy za měsíc a půl bychom pod tím-
to mottem měli číst anketní otázky naší farnosti. Proč? No přece abychom věděli, kam se chceme dostat, a také se tam dostali… Tak společně držme pastorační radě palce, ať se jí farní anketa podaří a ať se o sobě něco dovíme. PAS
ZÁVĚREM... Po opojení Duše má je vyprahlá a skleslá; má hlava je posypaná popelem. Jak marnotratný syn cestou zpět k otci si v duchu přeříkávám slova: „Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem již hoden nazývat se tvým synem.“ (Lk 15,21). Ale ta mechanicky opakovaná slova ještě zcela nezasáhla mé srdce. Nastal čas půstu. Je to čas nepříjemný? Nastavit si zrcadlo. Přiznat si svůj hřích. Uznat svou vinu. Čas nepříjemný? Požehnaný! Vždyť na nás doma čeká někdo víc než náš otec. Milosrdenství našeho Pána, našeho Boha, je nesrovnatelně větší než to, které by nám mohl prokázat ten nejvíce milující táta na zemi. Když se pořádně podíváme do svého srdce, zjistíme, že jeho hladina je kalná. Kalná naší vinou. Nepřijetím lásky. Nešířením pokoje. Provinili jsme se proti
sobě, proti bližním, proti našemu Bohu. Všechny naše drobné nesváry kalí náš zrak a tvoří clonu mezi námi a Bohem. S Davidem volejme: „Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování, pro své velké slitování zahlaď moje nevěrnosti, moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě od hříchu!“ (Ž 51,3–4). Nemusíme se bát. Pán čeká na naše zkroušené srdce. Nebojme se přiznat se k našim nepravostem. „Zkroušený duch, to je obětí Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš.“ (Ž 51, 19). Tak jak tedy? Čas nepříjemný? Pouze pokud nahlédneme do srdce a snažíme se hladinu před Bohem zakrýt. Odkryjeme-li však své srdce působení Boží lásky, zakusíme milosrdenství a vody našeho srdce budou opět čisté. Někdy to bolí. Ale je to bolest ozdravující. Vaše Křepelka na Vinici
15/ III
Přehled pravidelných týdenních aktivit Pondělí 13.30–14.30 Mariina legie /M. Pokorná/ 14.15–14.45 hraní na flétničky pro předškolní děti 16.30–17.30 náboženství pro děti 2.–4. tř + příprava na první svaté přijímání /P. a H. Svobodovi/ 17.00–18.30 kroužek vyšívání /M. Řečinská/ 17.30–19.30 úřední hodiny farní kanceláře pro veřejnost 18.30 angličtina pro dospělé /M. Müller st./ 19.00–20.00 modlitební setkání /V. Novák/ Úterý 15.30–17.30 možnost setkání s knězem ve farní kanceláři 16.45–18.00 biblická hodina (List Římanům) /J. Nagy/ 2. a 4. úterý Středa 10.00–12.00 maminky s dětmi /Z. Čiháková/ 17.00–17.45 příležitost ke svátosti smíření a duchovnímu rozhovoru 18.00 náboženství pro dospělé /P. Kuneš/ 18.45 úklid kostela sv. Václava – 1. a 3. středa v měsíci 19.00–21.00 setkání mladší mládeže /O. Rechner/ 2. a 4. středa 19.00 modlitební setkání ml. mládeže /O. Rechner/ 1. a 3. středa 19.00–22.00 setkání starší mládeže /A. Koucká/ 1. středa 19.00 zkouška pěveckého sboru /O. Polanská/ 19.00 Rozhovory o manželství – 3. středa v měsíci 19.15 setkání farní charity – 1. středa v měsíci Čtvrtek 8.45–10.00 setkání farníků při čaji – 1× měsíčně dle oznámení 16.00 eucharistie pro děti – 1. čtvrtek v měsíci 16.00–16.45 náboženství pro předšk. děti + 1. tř. /M. Kofránková a J. Čiháková/ 16.45–17.30 náboženství pro děti 5.–7. tř. /H. Rechnerová/ 17.30–19.30 úřední hodiny farní kanceláře pro veřejnost 17.30 divadelní kroužek pro děti 19.30–20.30 modlitební setkání maminek /Z. Čiháková/ 20.00–22.00 zkouška kapely Missa 20.00–21.00 tichá eucharistická adorace /J. Vyšohlíd/ Pátek 15.00–16.30 barevný kroužek pro děti /S. Pišlová/ 17.00–17.45 příležitost ke svátosti smíření a eucharistické adoraci 18.45–20.00 příležitost ke svátosti smíření a eucharistické adoraci Neděle 7.30–8.15 příležitost ke svátosti smíření a duchovnímu rozhovoru 11.30 káva po bohoslužbě
Přehled pravidelných bohoslužeb
neděle 8.30 sv. Václav 10.30 sv. Václav /pro rodiny s dětmi/ 19.00 sv. Mikuláš /P. Kuneš/ úterý 18.00 sv. Mikuláš středa 18.00 sál u sv. Václava
FAR SAL FAR FAR FAR FAR SAL FAR FAR FAR SAL FAR VAC FAR FAR FAR SAL FAR FAR FAR MIK FAR FAR FAR FAR FAR FAR MIK SAL SAL SAL VAC VAC
čtvrtek 8.00 sv. Mikuláš 16.00 sv. Mikuláš /jen 1. čtvrtek v měsíci; pro děti/ pátek 18.00 sál u sv. Václava sobota 8.00 sv. Mikuláš
16/ III
Kalendář akcí na březen 19.30 Seminář o liturgii: Liturgie a hudba /M. Kabelková/ 3. 3. /st/ 18.45 Úklid kostela sv. Václava 19.00 Setkání starší mládeže 19.15 Farní charita 4. 3. /čt/ 8.45 Farní čaj 19.00 Kurzy Beta 9. 3. /út/ 16.45 Biblická hodina 19.30 Seminář o liturgii: Liturgie a čas /P. Siostrzonek/ 16. 3. /út/ 19.30 Seminář o liturgii: Liturgie a smíření /P. Hradilek/ 17. 3. /st/ 18.45 Úklid kostela sv. Václava 19.00 Rozhovory o manželství /bude upřesněno/ 19.00 Pastorační rada 18. 3. /čt/ 19.00 Kurzy Beta 19. –21. 3. /pá–ne/ Duchovní obnova mladší mládeže 23. 3. /út/ 16.45 Biblická hodina 19.30 Seminář o liturgii: Shrnutí 24. 3. /st/ 19.00 Setkání mladší mládeže 25. 3. /čt/ 15.00 Svátost smíření pro děti 19.00 Svátost smíření pro mládež 27. 3. /so/ 9.00 Den nemocných a seniorů 12.30 Předvelikonoční úklid kostela sv. Václava 15.00 Předvelikonoční schůzka ministrantů 28. 3. /ne/ 16.00 Loutkové divadlo 29. 3. /po/ 17.00 Svátost smíření pro dospělé 2. 3.
/út/
SAL VAC FAR FAR FAR SAL FAR SAL SAL VAC FAR SAL SAL FAR SAL FAR FAR VAC SAL VAC VAC FAR VAC
Po celou dobu postní se společně modlíme pobožnost křížové cesty vždy v pátek v 17.15 v kostele sv. Václava. Obvyklá adorace v 17 hod. odpadá. Eucharistie v 18.00 a následná adorace s příležitostí svátosti smíření jsou v sále.
Vydává farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha-Vršovice, www.farnostvrsovice.cz, tel. 271 742 523. Neprodejné, náklady na tisk hrazeny ze sponzorského daru a z vašich příspěvků. Vydání příštího čísla je plánováno na 28. 3., příspěvky dodávejte nejpozději ve středy 18. 3. Kontakt:
[email protected], případně osobně v kostele sv. Václava. Šéfredaktor: Anna Langpaulová. Redakční rada: Stanislaw Góra, Jan Rückl, Pavel Švarc, Miloslav Müller ml., Martin Bouček, Alena Králová, Pavel Mikula, Markéta Řečinská, Václav Sokol. Sazba: Slávek Heřman. Tisk Sylvie Tomsová, výtisky pro nás zkompletovali Polákovi