ROZHODNUTÍ č. 1/97 ze dne 9. září 1997 výboru zřízeného podle článku 18 Dublinské úmluvy ze dne 15. června 1990 o některých opatřeních k provedení úmluvy
(97/662/VČS)
VÝBOR zřízený článkem 18 úmluvy o určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států Evropských společenství podepsané v Dublinu dne 15. června 19901, s ohledem na čl. 11 odst. 6, čl. 13 odst. 2 a čl. 18 odst. 1 a 2 úmluvy, VZHLEDEM K TOMU, že je nutné přijmout určitá opatření, aby se zajistilo účinné provádění úmluvy po jejím vstupu v platnost dne 1. září 1997, ROZHODL TAKTO A POTVRDIL TOTO: Článek 1 Není-li stanoveno jinak, vztahují se odkazy na články, odstavce a pododstavce v tomto rozhodnutí na ustanovení úmluvy o určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém členském státě Evropských společenství (dále jen „úmluva„). KAPITOLA I
OBECNÉ ZÁSADY PROVÁDĚNÍ ÚMLUVY
Článek 2 Podání žádosti o azyl 1. Žádost o azyl se považuje za podanou okamžikem, kdy orgány příslušného členského státu obdrží písemnou žádost – tiskopis podaný žadatelem o azyl nebo úřední zápis sepsaný orgánem. 1
Úř. věst. č. C 254, 19. 8. 1997, s. 1. 83
2. U žádosti, která nemá písemnou podobu, musí být lhůta mezi prohlášením úmyslu a sepsáním úředního zápisu co nejkratší. Článek 3 Odpověď na žádost o převzetí Odpověď na žádost o převzetí musí mít podobu písemného sdělení, aby se zabránilo použití čl. 11 odst. 4 o maximální tříměsíční lhůtě. Článek 4 Lhůta pro odpověď na žádost o převzetí 1. Členský stát dožádaný o převzetí musí učinit vše, aby na žádost odpověděl nejpozději do jednoho měsíce ode dne jejího přijetí. 2. Pokud vzniknou zvláštní obtíže, může dožádaný členský stát před uplynutím lhůty jednoho měsíce podat předběžnou odpověď, ve které uvede lhůtu pro podání konečné odpovědi. Tato lhůta musí být co nejkratší a v žádném případě nesmí přesáhnout tři měsíce ode dne, kdy žádost byla přijata, jak je uvedeno v čl. 11 odst. 4. 3. Je-li v této lhůtě jednoho měsíce podána záporná odpověď, ponechává si dožadující členský stát možnost zpochybnit tuto odpověď ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy ji obdržel, pokud se po dni podání žádosti dověděl o nových a důležitých skutečnostech, které dokládají příslušnost dožádaného členského státu. Dožádaný členský stát musí odpovědět co nejdříve. 4. Po roce zhodnotí provádění tohoto opatření v praxi výbor podle článku 18. Posoudí, zda je možné lhůtu jednoho měsíce stanovit jako maximální. Článek 5 Naléhavé řízení Je-li členskému státu podána žádost o azyl poté, co došlo k odepření vstupu nebo pobytu, k zajištění v důsledku nedovoleného pobytu nebo k oznámení nebo k výkonu vyhoštění, uvědomí o tom neprodleně členský stát považovaný za příslušný; toto oznámení uvede věcné a právní důvody pro poskytnutí rychlé odpovědi a lhůty, ve kterých se odpověď očekává. Tento členský stát se snaží poskytnout odpověď ve stanovených lhůtách. Není-li to možné, uvědomí o tom co nejrychleji dožadující členský stát.
84
Článek 6 Překročení lhůty osmi dnů k odpovědi na žádost o převzetí 1. Ustanovení čl. 13 odst. 1 písm. b) úmluvy jednoznačně stanoví, že členské státy jsou povinny odpovědět na žádost o převzetí ve lhůtě osmi dnů od jejího obdržení. 2. Ve výjimečných případech mohou členské státy ve lhůtě osmi dnů podat předběžnou odpověď, ve které uvedou lhůtu pro podání konečné odpovědi. Tato lhůta musí být co nejkratší a v žádném případě nesmí přesáhnout lhůtu jednoho měsíce ode dne zaslání předběžné odpovědi. 3.
Pokud dožádaný členský stát neodpoví:
–
ve lhůtě osmi dnů uvedené v odstavci 1,
–
ve lhůtě jednoho měsíce uvedené v odstavci 2,
považuje se žádost o převzetí za přijatou. Článek 7 Opatření k vyhoštění cizince Členský stát příslušný pro posouzení žádosti musí prokázat, že cizinec byl skutečně vyhoštěn z území členských států. Jedná se o konkrétní případy vyhoštění, o povinnost dosáhnout výsledku, nikoli pouze o záměr vyhostit, což znamená, že v těchto případech musí členský stát poskytnout písemné důkazy. Článek 8 Opuštění území členských států 1. Pokud sám žadatel o azyl předloží důkazy, že vycestoval z území členských států na dobu delší než tři měsíce, může druhý členský stát posoudit pravdivost této informace případně tak, že se spojí se třetí zemí, o níž žadatel tvrdí, že v ní po tuto dobu pobýval. 2. V ostatních případech musí důkazy poskytnout členský stát, ve kterém byla podána první žádost, a to zejména den vycestování z území a cíl cesty žadatele o azyl. V rámci spolupráce mezi členskými státy může nejlépe upřesnit den vstupu žadatele o azyl na jeho území členský stát, ve kterém byla podána druhá žádost.
85
Článek 9 Výjimky, pokud je žadatel o azyl držitelem víza 1. Ustanovení čl. 5 odst. 2 stanoví tři různé případy, kdy členský stát přestává být příslušný pro posouzení žádosti o azyl, přestože je žadatel o azyl držitelem platného víza, které mu tento stát udělil. 2. První výjimka (písm. a)) se týká víza uděleného na základě povolení jiného členského státu: výjimky dokazují obvykle členské státy, které je uplatňují. 3. Druhá výjimka (písm. b)) vyplývá ze situace, kdy je žádost podána v členském státě, v němž žadatel nepodléhá vízové povinnosti: není třeba vyhledávat důkazy, neboť to není relevantní. 4. Třetí výjimka (písm. c)) se týká případu, kdy je žadatel o azyl držitelem průjezdního víza uděleného na základě písemného povolení diplomatických nebo konzulárních orgánů cílového členského státu: otázka důkazního břemene není relevantní, pokud bylo poskytnuto předběžné písemné potvrzení o udělení průjezdního víza. Článek 10 Určení příslušného státu v případě žadatele, který je držitelem několika povolení k pobytu nebo víz Pokud je žadatel držitelem několika povolení k pobytu nebo víz vydaných nebo udělených různými členskými státy (zejména v případě podle čl. 5 odst. 3 písm. c)), není třeba poskytnout důkaz pro určení příslušného státu, pokud jsou důležité údaje uvedeny ve vstupním dokladu, který žadatel o azyl předložil. Článek 11 Určení lhůt a skutečných vstupů do státu 1. Při určování lhůt je výchozím bodem pro určení dne pozbytí platnosti povolení k pobytu nebo víza den podání žádosti o azyl. 2. Ověřování pozbytí platnosti povolení k pobytu a víz však není nutné, pokud je tento údaj uveden na dokladech žadatele o azyl. 3. Pokud jde o důkaz, že osoba skutečně vstoupila do členského státu, je třeba rozlišovat tyto situace:
86
–
vstoupil-li žadatel o azyl skutečně do členského státu, je možné o tom podat důkaz prostřednictvím informací poskytnutých členským státem, ve kterém byla žádost o azyl podána,
–
neopustil-li žadatel o azyl území členských států, musí členský stát, který vydal povolení k pobytu nebo udělil vízum, jež pozbyly platnosti, poskytnout požadované informace,
–
poskytne-li žadatel o azyl sám informaci, že opustil území členských států, ověří druhý členský stát, ve kterém byla žádost o azyl podána, pravdivost prohlášení.
Tato pravidla se uplatní v případě skutečného vstupu podle čl. 5 odst. 4 prvního a druhého pododstavce. Článek 12 Nedovolené překročení hranice členského státu 1. Důkaz o nedovoleném překročení hranice členského státu (čl. 6 první pododstavec) je třeba posoudit po vytvoření seznamu důkazních prostředků. 2. Podá-li žadatel o azyl v souladu s čl. 6 druhým pododstavcem svou žádost v členském státě, kde pobýval šest měsíců, musí důkaz o pozbytí příslušnosti zmíněného členského státu poskytnout v duchu spolupráce mezi oběma zúčastněnými členskými státy v prvním stupni členský stát, který tuto výjimku uplatňuje. 3. Tvrdí-li žadatel o azyl, že pobýval v členském státě po dobu delší než šest měsíců, musí tento stát ověřit pravdivost těchto prohlášení. Při zaslání musí první informace jinému zúčastněnému členskému státu v každém případě zahrnovat prohlášení učiněná žadatelem o azyl, která lze následně použít jako protidůkazy. Článek 13 Formální pravidla vztahující se na souhlas žadatele o azyl 1.
Souhlas musí být vyjádřen písemně.
2. Žadatel musí obvykle vyjádřit svůj souhlas v okamžiku, kdy členský stát, jenž se považuje za příslušný pro posouzení žádosti, podá žádost o výměnu informací. 3. Žadatel o azyl musí v každém případě vědět, s jakou informací vyjadřuje svůj souhlas. 4. Schválení se týká důvodů uvedených žadatelem o azyl a případně odůvodnění rozhodnutí přijatého ohledně žadatele.
87
Článek 14 Řízení o oznámení 1. Systém výměny informací musí rovněž obsahovat údaje týkající se řízení o oznámení. Oznámení se musí učinit: –
co možná nejrychleji a písemně,
–
dostupnými technickými prostředky,
–
vůči členským státům, jež se považují za příslušné pro posouzení žádosti o azyl.
2. Toto oznámení, které zamezí tomu, aby byla souběžně zahájena dvě řízení ve dvou členských státech, se použije pro čl. 3 odst. 4 a článek 12. 3. V případě pozastavení provádění rozhodnutí určujícího příslušnost se toto pozastavení oznámí, aby členské státy nezůstávaly v nejistotě. Je velmi užitečné, aby členský stát, ve kterém byla žádost podána, byl informován, že žadatel o azyl nebude předán před přijetím rozhodnutí, které se ho týká, druhým členským státem. Článek 15 Jednotný tiskopis pro určení příslušného státu Vzor jednotného tiskopisu pro určení státu příslušného pro posouzení žádosti o azyl je uveden v příloze I tohoto rozhodnutí. KAPITOLA II
POČÍTÁNÍ LHŮT V RÁMCI ÚMLUVY
Článek 16 Obecné pravidlo Pro účely počítání lhůt stanovených v úmluvě se započítávají soboty, neděle a státní svátky.
88
Článek 17 Doplňkové pravidlo Pro účely počítání lhůt stanovených v čl. 11 odst. 4 a čl. 13 odst. 1 písm. b) se použijí rovněž tato pravidla: –
lhůta počíná dnem po obdržení žádosti,
–
posledním dnem lhůty je poslední den pro předání odpovědi. KAPITOLA III
PŘEMÍSŤOVÁNÍ ŽADATELŮ O AZYL
Článek 18 Úvodní ustanovení 1. Ustanovení čl. 3 odst. 7, jakož i článků 4, 5, 6, 7 a 8 stanoví okolnosti, za jakých příslušnost pro posouzení žádosti o azyl podané v jednom členském státě (dále jen „první členský stát„) přejde na jiný členský stát (dále jen „druhý členský stát„). 2. Ustanovení čl. 10 odst. 1 písm. a), c), d) a e), jakož i čl. 11 odst. 5 a čl. 13 odst. 1 písm. b) stanoví povinnosti a lhůty týkající se převzetí nebo opětného převzetí žadatele z prvního členského státu druhým členským státem. Výraz „přemísťování„ se v této kapitole užívá pro převzetí i pro opětné převzetí. 3. Způsoby přemísťování žadatele jsou stanoveny v článcích 20, 21 a 22 tohoto rozhodnutí. Článek 19 Oznámení žadateli o azyl Pokud první členský stát podá na základě článků 11 a 13 žádost jinému členskému státu, aby převzal nebo znovu převzal žadatele, musí o tom žadatele co nejdříve uvědomit a sdělit mu výsledek vyřízení této žádosti. Pokud příslušnost přejde na druhý členský stát, uvědomí oznámení žadatele, že bude přepraven do druhého členského státu v souladu s čl. 11 odst. 5 a čl. 13 odst. 1 písm. b) a v souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy a postupy. V případě přemísťování
89
podle čl. 20 odst. 1 písm. a) a b) tohoto rozhodnutí bude oznámení zahrnovat informace o době a místě, kdy a kde se žadatel musí hlásit po příchodu do druhého členského státu. Článek 20 Přemístění žadatele o azyl 1. Pokud bylo dohodnuto, že žadatel bude přemístěn do druhého členského státu, je první členský stát povinen zajistit, aby se žadatel přemístění nevyhnul. Za tím účelem první členský stát určí podle okolností každého případu a v souladu s vnitrostátními předpisy a postupy způsoby přemístění žadatele. K přemístění může dojít: a) z podnětu žadatele, konečná lhůta bude stanovena; b) s doprovodem, žadatele doprovází úředník prvního členského státu. 2. Přemístění žadatele se považuje za dokončené, pokud se žadatel v případě přemístění v souladu s odst. 1 písm. a) přihlásí u orgánů druhého členského státu uvedených v oznámení, které mu bylo předáno, nebo pokud ho v případě přemístění v souladu s odst. 1 písm. b) převzaly příslušné orgány druhého členského státu. 3. Dojde-li k přemístění podle odst. 1 písm. a), uvědomí druhý členský stát první členský stát co nejdříve po dokončení přemístění, nebo pokud se žadatel nepřihlásil ve stanovené lhůtě. Článek 21 Lhůta pro přemístění žadatele o azyl 1. Ustanovení čl. 11 odst. 5 a čl. 13 odst. 1 písm. b) uvádí, že k přemístění musí dojít ve lhůtě jednoho měsíce od uznání příslušnosti pro posouzení žádosti o azyl druhým členským státem. Členské státy musí usilovat o to, aby tato lhůta byla dodržována, pokud k přemístění dochází v souladu s čl. 20 odst. 1 písm. b) tohoto rozhodnutí. 2. Pokud bylo přemístění dohodnuto v souladu s čl. 20 odst. 1 písm. a) tohoto rozhodnutí, ale nebylo uskutečněno, neboť žadatel nespolupracoval, může druhý členský stát zahájit posuzování žádosti na základě informací, které mu jsou dostupné v okamžiku uplynutí lhůty stanovené v čl. 11 odst. 5 a čl. 13 odst. 1 písm. b). 3. Je-li žádost zamítnuta, zůstane pro opětné převzetí žadatele v souladu s čl. 10 odst. 1 písm. e) příslušný druhý členský stát, pokud se neuplatní čl. 10 odst. 2, 3 nebo 4.
90
4. Je-li třeba přemístění žadatele o azyl odložit pro zvláštní okolnosti, jako je nemoc, těhotenství, uvalení vazby atd. a není-li tedy možné provést přemístění v řádné lhůtě jednoho měsíce, určí dotyčné členské státy případ od případu po vzájemné dohodě lhůtu, v níž má být přemístění provedeno. 5. Pokud se žadatel o azyl vyhne přemístění, tak že ho znemožní, není pro určení příslušnosti důležité, zda se žadatel ztratil před nebo po formálním uznání příslušnosti příslušným členským státem. Pokud se žadatel o azyl poté znovu objeví, určí dotyčné členské státy případ od případu po vzájemné dohodě lhůtu, v níž má k přemístění dojít. 6. Členské státy se vzájemně co nejrychleji informují, dozví-li se, že nastala některá ze situací uvedených v odstavcích 4 a 5. V obou výše uvedených případech členský stát příslušný pro posouzení žádosti o azyl na základě úmluvy zůstává i nadále příslušný pro převzetí nebo opětné převzetí žadatele o azyl, aniž je dotčen čl. 10 odst. 2, 3 a 4. Článek 22 Propustka určená pro přemísťování žadatelů Vzor propustky určené pro přemísťování žadatelů o azyl je uveden v příloze II tohoto rozhodnutí. KAPITOLA IV
DŮKAZNÍ PROSTŘEDKY V RÁMCI ÚMLUVY
Článek 23 Zásady provádění důkazů 1. Způsob používání důkazů pro určení státu příslušného pro posouzení žádosti o azyl je rozhodující pro provádění úmluvy. 2. Určení příslušnosti pro řízení o žádosti o azyl v zásadě spočívá na co možná nejméně důkazních požadavcích. 3. Pokud by bylo předložení důkazu spojeno s nadměrnými požadavky, trvalo by řízení o určení příslušnosti nakonec déle než posouzení vlastní žádosti o azyl. V tomto případě by úmluva ztratila význam a dokonce by zpochybnila jeden ze svých cílů, neboť čekací lhůty by vytvořily novou kategorii „obíhajících uprchlíků„ z těch žadatelů o azyl, jejichž žádost nebude vyřízena, dokud neskončí řízení podle úmluvy.
91
4. V případě příliš přísného systému dokazování by členské státy neuznaly svou příslušnost a úmluva by se uplatňovala jen zřídka. Členské státy, které mají úplnější vnitrostátní registry než jejich partneři, by byly znevýhodněny, neboť jejich příslušnost by se lépe určovala. 5. Členské státy musí být rovněž připraveny uznat svou příslušnost pro posouzení žádosti o azyl na základě nepřímého důkazu, pokud z celkového posouzení situace žadatele o azyl vyplývá, že je se vší pravděpodobností příslušný dotyčný členský stát. 6. Členské státy společně posoudí v duchu upřímné spolupráce s využitím všech dostupných důkazních prostředků, včetně prohlášení učiněných žadatelem o azyl, zda je příslušnost toho kterého členského státu řádně odůvodněna. 7. Seznamy A a B uvedené v článcích 24 a 25 tohoto rozhodnutí jsou vytvořeny na základě předchozích odůvodnění. Článek 24 Obecné poznámky k seznamům A a B 1. Považovalo se za nezbytné vytvořit dva seznamy důkazních prostředků: přímé důkazy podle seznamu A a nepřímé důkazy podle seznamu B. Tyto seznamy jsou uvedeny v příloze III tohoto rozhodnutí. 2. Seznam A uvádí důkazní prostředky, které přímo dokazují příslušnost podle úmluvy, pokud nejsou vyvráceny důkazem opaku, například prokázáním neplatnosti listin. 3. Seznam B není vyčerpávající a obsahuje důkazní prostředky tvořené indikativními prvky, které se použijí v rámci úmluvy. Jedná se o důkazní prostředky, které mají indikativní hodnotu. Nepřímé důkazy uvedené na seznamu B mohou v závislosti na průkaznosti, která jim byla přiznána, postačovat pro určení příslušnosti. Jsou v zásadě vyvratitelné. 4.
Tyto seznamy mohou být na základě zkušeností přepracovány.
5. Zdá se užitečné uvést, že průkaznost těchto důkazních prostředků se může měnit podle okolností vlastních každému případu. Dělení na přímé a nepřímé důkazy se provádí podle předmětu dokazování. Například otisk prstů může sloužit jako přímý důkaz pobytu žadatele o azyl v členském státě, pokud však má být prokázáno, přes které vnější hranice žadatel o azyl vstoupil, může sloužit pouze jako nepřímý důkaz. 6. Z důvodu tohoto rozlišení bylo třeba vytvořit pro každý bod úmluv, který má být prokázán, dva oddělené seznamy, jeden obsahující přímé důkazy (seznam A) a druhý nepřímé důkazy (seznam B); tak došlo k rozdělení důkazních prostředků podle předmětů uvedených v příloze III tohoto rozhodnutí.
92
7. Ze stejného důvodu není průkaznost úředních dokumentů vždy stejná ve všech členských státech. Stejný dokument může být vystaven pro rozdílné účely nebo různými orgány v závislosti na dotyčném členském státě. Článek 25 Průkaznost prvků obsažených v seznamech A a B Průkaznost prvků obsažených v seznamech A a B se hodnotí podle následujících ustanovení: Seznam A Důkazní prostředky v seznamu A poskytují přímý důkaz příslušnosti členského státu pro azylové řízení, pokud nejsou vyvráceny důkazem opaku, například tím, že se jedná o padělanou listinu. Členské státy poskytnou pro tento účel vzory jednotlivých administrativních listin na základě vzoru podle seznamu A. Vzory jednotlivých listin budou zobrazeny ve společné příručce pro provádění úmluvy. To přispěje k větší účinnosti a umožní to orgánům odhalovat padělané listiny, které předloží žadatelé o azyl. Některé z důkazních položek v seznamu A představují nejlepší možné prostředky, které lze použít k provedení článku 4 a čl. 5 odst. 1, 2, 3 a 4. Seznam B Seznam B obsahuje nepřímé důkazy, jejichž průkaznost při určování příslušnosti pro azylové řízení se hodnotí případ od případu. Nepřímé důkazy se v praxi mohou ukázat jako velmi užitečné. Nemohou však sloužit bez ohledu na počet jako důkazy srovnatelné s přímými důkazy podle seznamu A a odůvodnit příslušnost členského státu. I přestože nejsou přímými důkazy, umožňují nicméně určit, na který členský stát se má zaměřit šetření pro určení členského státu příslušného ve smyslu úmluvy. Článek 26 Důsledky určení příslušnosti 1.
Dotyčný členský stát si podle svých registrů ověří, zda je příslušný.
2. Je-li příslušných několik států, náleží členskému státu, kterému byla podána žádost o azyl, zjistit, kdo je příslušný ve smyslu úmluvy a v souladu se zásadou podle
93
čl. 3 odst. 2, na základě které se hlediska pro určení příslušnosti uplatní v pořadí, v jakém jsou uvedena. 3. Tento přístup by měl zabránit předávání žadatelů o azyl postupně z jednoho státu do druhého a ztěžovat tak řízení a prodlužovat lhůty pro projednávání. 4. To zejména znamená, že v případě, kdy žadatel o azyl projíždí několika členskými státy a až v posledním z nich podá žádost, se dožádaný stát neomezí na domněnku, že příslušný je poslední stát průjezdu. 5. Objeví-li se konkrétní náznaky, že je příslušných několik členských států, náleží státu, v němž byla žádost podána, aby se snažil zjistit s ohledem na pořadí stanovené úmluvou pro zjišťování příslušnosti, který z těchto států je povinen zahájit azylové řízení. Článek 27 Přijetí příslušnosti na základě prohlášení žadatele o azyl Aniž je dotčena tato kapitola týkající se důkazních prostředků, lze příslušnost pro posouzení žádosti o azyl v jednotlivých případech přijmout na základě souvislého dostatečně podrobného a ověřitelného prohlášení žadatele o azyl. KAPITOLA V
VÝMĚNA INFORMACÍ
Článek 28 Statistické informace a individuální údaje 1. Členské státy si budou čtvrtletně vyměňovat statistické informace o praktickém provádění úmluvy s využitím tabulek uvedených v příloze IV tohoto rozhodnutí. 2. Členské státy, jimž je zaslána žádost ve smyslu odstavce 15, musí usilovat o to, aby ji vyřídily neprodleně a v každém případě ve lhůtě jednoho měsíce. ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
94
Článek 29 Vstup v platnost Toto rozhodnutí vstupuje v platnost dnešním dnem. Má zpětnou působnost od 1. září 1997. V Bruselu dne 9. září 1997.
Za výbor předseda M. FISCHBACH
95
PŘÍLOHA I JEDNOTNÝ TISKOPIS PRO URČENÍ STÁTU PŘÍSLUŠNÉHO PRO POSOUZENÍ ŽÁDOSTI O AZYL POZNÁMKA AUTORA: Následuje celkem 35 položek k vyplnění.
PŘÍLOHA II Vzor propustky pro přemísťování žadatelů o azyl
PROPUSTKA Číslo∗: Vydána na základě článků 11 a 13 Dublinské úmluvy ze dne 15. června 1990 o určení státu příslušného pro posuzování žádosti o azyl podané v některém z členských států Evropských společenství Platná pouze pro přemístění z ...................................2 do ................................3, žadatel o azyl se musí přihlásit v ...................................4 před ..................................5 Vydána v: PŘÍJMENÍ: JMÉNA: MÍSTO A DATUM NAROZENÍ: STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOST: Datum vydání: FOTO RAZÍTKO Za ministra vnitra:
∗
Číslo uděluje země, ze které se provádí přemístění. Členský stát, ze kterého se provádí přemístění. 3 Členský stát, do kterého se provádí přemístění. 4 Místo, kde se žadatel o azyl musí přihlásit při příjezdu do druhého členského státu. 5 Datum, ke kterému se žadatel o azyl musí přihlásit po svém příjezdu do druhého členského státu. 2
96
Totožnost držitele této propustky zjistily orgány ….6, 7 Tento doklad se vydává výhradně na základě článků 11 a 13 Dublinské úmluvy a v žádném případě se nepovažuje za doklad srovnatelný s cestovním dokladem, který opravňuje k překročení vnějších hranic, nebo s dokladem dokládajícím totožnost osoby.
PŘÍLOHA III SEZNAM A
POZNÁMKA AUTORA: Následuje celkem 7 bodů.
A. DŮKAZNÍ PROSTŘEDKY SEZNAM B B. NEPŘÍMÉ DŮKAZY POZNÁMKA AUTORA: Následuje celkem 7 bodů.
PŘÍLOHA IV TABULKA 1 Žádosti (členského státu) o převzetí (osob) podané ostatním členským státům TABULKA 2 Žádosti o převzetí (osob) podané (členskému státu) ostatními členskými státy (čtvrtletně) TABULKA 3 Průměrné lhůty pro odpovědi na žádosti o přemístění (čtvrtletně)
6 7
Na základě cestovních dokladů nebo dokladů totožnosti předložených orgánům. Na základě prohlášení žadatele o azyl nebo jiných dokladů než jsou cestovní doklady nebo doklady totožnosti. 97
TABULKA 4 Celkový počet žádostí o azyl (čtvrtletně)
Statistické údaje o provádění Dublinské úmluvy
98
