9. 2. Záchranný kruh chomutovské radnice
Vyplácení sociálních dávek 17. února 2009 (na snímku) provázel křik, nadávky i slzy. V místnosti chomutovského magistrátu, kde se peníze vyplácejí, totiž úřadoval městem najatý exekutor. Pokud zjistil, že dávkař městu dluží například za odpady, psy nebo pokuty, dlužnou částku strhl a postiženému v souladu s právním výkladem nechal jeden tisíc korun. S touto hubenou částkou odešla domů stovka dlužníků. A protože město k této akci přizvalo i novináře, stalo se odebírání dávek neplatičům v Chomutově šlágrem celorepublikového televizního a novinového zpravodajství. Nebyl to začátek projektu Záchranný kruh, ale okamžik, kdy se dostal do povědomí širší veřejnosti. K razantnímu postupu proti takzvaně nepřizpůsobivým občanům se schylovalo dlouho. V jistých sociálních kruzích se stalo standardem neplatit za bydlení a za odvoz odpadu nebo držení psa. Asociální živly si zvykly diktovat sousedům pravidla společného soužití, ve kterých slušnost, pořádek a držení nočního klidu neměly místo. Některé ulice, především Lipskou a Kadaňskou, si vybraly k provozování své pochybné živnosti prostitutky. Pokud kdokoliv z výše jmenovaných dostal pokutu, s úsměškem ji hodil strážníkovi k nohám, natolik se cítil nepostižitelný. Dluhy obyvatel vůči městu dosáhly výše dvou set čtyřiceti milionů korun, Chomutov se každoročně objevoval na nejčelnějších místech v celostátním žebříčku kriminality. Současné vedení města našlo dost odvahy a energie se těmto problémům postavit. Již dříve se městská policie snažila vytlačit prostituci z ulic pomocí kamerového systému a předvoláváním zákazníků prostitutek k přestupkové komisi, v sociální sféře zase město například posílalo do vyloučených lokalit terénní pracovníky, kteří přímo v rodinách vysvětlovali rozdíl mezi půjčkou a lichvou a pomáhali zdejším obyvatelům orientovat se na 137
trhu úvěrů a půjček z bankovního i nebankovního sektoru. Bohaté preventivní aktivity už řadu let vyvíjí i městský ústav sociálních služeb, který své klienty bezplatně a anonymně učí nejen základním hygienickým návykům, ale také třeba jak se levněji a zdravěji stravovat, jak si rozpočítat peníze na celý měsíc nebo jak napsat životopis a hledat si práci. Praxe ale ukázala, že to nestačí. A tak město v lednu 2009 přišlo s projektem nazvaným Záchranný kruh, jehož základním mottem je podání pomocné ruky slušným lidem, kteří doplácejí na chování nepřizpůsobivých spoluobčanů. Projekt zahrnuje soubor opatření proti neplatičům, prostitutkám, vandalům a dalším narušitelům pořádku; takových má být ve městě podle odhadu pět až osm tisíc. Do projektu je zařazeno několik magistrátních odborů (sociálních věcí a zdravotnictví, ekonomiky, školství, kancelář primátora) i některé městské organizace (Chomutovská bytová, Městská policie Chomutov). Od září do něj byla na základě smlouvy zapojena i Policie ČR. První velkou akcí pod hlavičkou Záchranného kruhu bylo 17. února zmíněné dopředu avizované odebírání části peněz dlužníkům ‐ příjemcům sociálních dávek. Postup chomutovského magistrátu a primátorky Ivany Řápkové se díky mediální pozornosti stal hlavním celospolečenským tématem, a jak už to v těchto případech bývá, názory se diametrálně lišily. Veřejnost a představitelé obecních samospráv, zejména v místech, kde se potýkají s podobnými problémy, se jednoznačně postavili za Chomutov, ochránci lidských práv, ale spíš pseudoochránci, zase proti. S kritikou hned druhý den přispěchal ministr pro lidská práva Michael Kocáb, další odsudky zazněly z kanceláře veřejného ochránce lidských práv – ombudsmana i z humanitárních organizací jako je Člověk v tísni. Na tomto místě je ale potřeba říct, že dávky vyplácené magistrátem nejsou jedinými sociálními dávkami. Další, a dokonce vyšší, bere dávkař od úřadu práce v rámci státní sociální podpory. Exekutor tak na magistrátě mohl sáhnout jen asi na 40 procent příjmu dlužníka. Ofenziva proti nepřizpůsobivým pokračovala hned 20. února kontrolami v jejich bytech. Strážníci městské policie, pracovnice odboru sociálních věcí a zdravotnictví a správci bytového fondu například přezkoumávali, zda jsou sociální dávky využívány v souladu se zákony, zda není na černo odebírána elektřina, zda v bytě bydlí jen nahlášené osoby, zda se děti nedopouštějí záškoláctví a podobně. Město také zveřejnilo speciální e‐mailovou adresu, na kterou mohli občané psát stížnosti na problémové sousedy nebo nezákonné činnosti, kterých mohli být svědky. Další kontroly týmu Záchranného kruhu byly později namířeny také proti narkomanům a dealerům drog, jiné proti záškolákům. Chomutovský postup se převážně setkával s podporou, v případě obyčejných lidí přímo s nadšením. Z politiků se prvním zastáncem stal ministr vnitra Ivan Langer, který primátorku Řápkovou pochválil v pořadu Partie televize Prima. Ještě významnějšího zastání se jí v rozhovoru televize Nova dostalo z úst prezidenta republiky Václava Klause, který doslova řekl: „Když sleduji spor v Chomutově a paní primátorku, tak mluví racionálně, rozumně a argumentuje čistě.“ Dodal, že podle něj není primátorka Řápková žádným extremistou. „Je to rozumná paní, a je dobře, že je na místě, na kterém je,“ uvedl prezident. Podpůrné stanovisko vydala Komora statutárních měst. Možná ještě větším povzbuzením pro práci týmu Záchranného kruhu bylo mnoho set až tisíců dopisů od občanů ze všech 138
koutů České republiky. Na internetu vznikla petice Podporuji Chomutov, na níž se během dvou měsíců sešlo 161 tisíc podpisů coby vyjádření souhlasu s kroky chomutovské radnice. Situaci se zájmem sledovali také zástupci ostatních českých měst. Spousta z nich chomutovskou radnici kontaktovala telefonicky nebo písemně, zástupci Třebíče, konkrétně starosta, místostarosta a velitel městské policie, přijeli osobně. Mnozí vyhlásili, že po vzoru Chomutova postup vůči neplatičům a nepřizpůsobivým ve svých městech přitvrdí. Takovéto zprávy přicházely z již zmíněné Třebíče, z Litvínova, Děčína, Loun, Břeclavi, Roudnice nad Labem, Klášterce nad Ohří, Bíliny, Varnsdorfu, Chebu a dalších měst.
Chomutovská primátorka Ivana Řápková se stala celostátně známou osobností. O obsáhlé rozhovory stály prestižní časopisy, zvána byla do politických debat i zábavných talk show v televizi; na snímku je hostem Zuzany Bubílkové. Program ČT1 věnoval 2. dubna tématu Jak se žije v Chomutově jeden díl diskuzního pořadu Máte slovo. Primátorka Řápková také 21. května promluvila na půdě senátu při veřejném slyšení, jehož tématem byl problém měst a obcí s neplatiči. O pár dní později vystoupila na sněmu Svazu měst a obcí ČR, který se konal v Karlových Varech. Mezitím soudy projednávaly návrhy odpůrců na zastavení exekucí. Okresní soud v Chomutově nejprve začátkem března rozhodl, že postup radnice je v pořádku, na konci března v jiném personálním složení zase vynesl verdikt, že je nezákonný. Na základě odvolání se kauza dostala před Krajský soud v Ústí nad Labem, který 26. června definitivně rozhodl, že únorová exekuce v Chomutově byla nezákonná a exekutor bude muset vybrané peníze vrátit. Dávka v hmotné nouzi je podle odůvodnění rozsudku nepostižitelná. Výrok soudu dost poškodil výchovný účinek exekucí. Chomutovští dlužníci totiž ve strachu z nich sami přicházeli na magistrát s žádostí o sestavení splátkového kalendáře. Jen za první dva měsíce jich bylo uzavřeno 340. Verdikt z Ústí nad Labem vnímali jako signál, že 139
opět platit nemusí. Město proto muselo přijít s jiným způsobem, jak se zákonnou cestou dostat ke svým pohledávkám. Koncem srpna oznámilo, že posílilo ekonomický odbor o „fyzicky zdatné zaměstnance“, kteří budou pro město jako exekutoři vymáhat dluhy za pokuty a městské poplatky, a 25. srpna pozdě večer exekuční tým poprvé vyrazil do terénu. Vydal se do barů a heren, dlužníky hledal i v ulicích, zaměřil se totiž především na prostitutky, které mají vysoké dluhy za nezaplacené pokuty. Zřejmě v reakci na novou vlnu exekucí dostala primátorka v následujících dnech dva e‐maily s výhružkou smrtí, později stejně vyznívající korespondenční lístek.
Nová strategie, označená jako mobiliární exekuce, se osvědčila. Tento způsob vymáhání pohledávek z místních poplatků a pokut obcím umožňuje zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Dlužníkům je při této exekuci odebrán majetek, který je následně ve veřejné dražbě nabídnut k prodeji. Výtěžek z dražby je odečten od pohledávky. Exekuce provádějí pověření zaměstnanci magistrátu, kteří vystupují v pozici správce daně, přitom mají obdobné pravomoci jako vykonavatelé soudu či soudní exekutoři. Majetek dlužníka zabavují v bytech (na snímku) nebo třeba místech podnikání, v případě potřeby využívají služeb zámečníka. Správci daně v roce 2009 vydali 114 exekučních příkazů, z toho v jedenadevadesáti případech došlo na fyzické exekuce majetku dlužníků. Výnos z exekucí činil 194 804 korun. První dražbu zabavených věcí město zorganizovalo 15. prosince. V nabídce byly například televizory, set‐top boxy, DVD přehrávače, mobilní telefony, ale i šperky. Vydražilo se 84 předmětů za necelých třicet šest tisíc. Přestože vybraná částka nebyla velká, vedení města bylo spokojeno – hlavní přínos vidělo ve výchovném efektu. 140
Souběžně zejména ve druhé polovině roku probíhaly preventivní kontrolní akce městské policie. Jen od října do konce roku strážníci provedli kontrolu v 77 bytech, do 39 se při opakované kontrole vrátili. Ve 149 případech zase vyrazili kontrolovat chomutovské hospody, bary a herny, celkový počet kontrol dosáhl 820. Speciálně v hernách se zaměřili na kontrolu osob pobírajících sociální dávky. Na základě kontroly a následného oznámení pak odbor sociálních věcí a zdravotnictví takovýmto hráčům v několika desítkách případů pozastavil výplatu dávek v hotovosti a nahradil ji poukázkami na odběr základního zboží. Městská policie také provádí hromadné kontroly veřejných prostranství, kdy se v určité lokalitě shromáždí všechny hlídky. Takových kontrol v roce 2009 proběhlo 138. Nepřizpůsobivým lidem, kteří narušují veřejný pořádek i sousedské soužití, zneužívají sociální dávky i celý systém, stejně jako neplatičům, vandalům, narkomanům či prostitutkám chomutovská radnice v roce 2009 jasně ukázala, že se musí zodpovídat ze svých činů. Spolu s tím rozpoutala celospolečenskou diskuzi, kterou se částečně podařilo přenést až mezi zákonodárce. Snad to v budoucnu přinese efektivnější řešení v oblasti přístupu veřejné správy k nepřizpůsobivým občanům. 141
