85. VÝROČÍ SK JIZERA Předměřice nad Jizerou 2008

85. VÝROČÍ

SK JIZERA Předměřice nad Jizerou 2008

Poděkování a vzpomínka patří všem, kdo se zasloužili o založení fotbalového oddílu a o jeho rozvoj v průběhu 85 let.

2

Začalo to obyčejnou kopanou Na počátku byla obyčejná klukovská zábava – kopaná na louce v blízkosti dnešního hřbitova. Zábava ale brzy přerostla v obrovský zájem o opravdový fotbal podle pravidel. Rádcem při prvních pokusech o založení fotbalového oddílu byl učitel místní školy Jan Havlíček. Na jaře 1923 se sešel ustavující výbor (Václav Stránský, Antonín Stránský, Karel Stránský, František Šubrta, Rudolf Šubrta, Josef Stezka, František Uzlík, František Pokorný, Ladislav Křovák a Josef Klaus), aby dohodl postup a podmínky, za kterých by mohl být oficiálně založen fotbalový oddíl. Jednou z podmínek, aby se sportovní klub mohl přihlásit do župy, bylo vypracování stanov. Ve stanovách klubu se uvádělo, že účelem Sportovního klubu Předměřice nad Jizerou je „zaváděti, podporovati a pěstovati veškerý sport a hry vůbec, na upravených hřištích pro dospělé i mládež“. Prostředky k tomu měl klub získávat „pořádáním závodů, různých slavností nepolitických, pořádáním výletů, vycházek, zábav, divadelních představení apod., pořádáním přednášek vzdělávacích v oboru sportu“ aj. Členem klubu se mohl stát ten, komu bylo minimálně 15 let a kdo byl přijat výborem. Klub měl členy čestné, zakládající, přispívající a činné. Řídila ho valná hromada a výbor. Jednotlivé spolkové činnosti obstarával odbor fotbalový, zábavní, výletní apod. Ve stanovách se dále uvádělo, že „jednací řeč jest výhradně česká, znak pěticípá červená hvězda v bílém poli, heslo: zdar – zdar – zdar. Členové klubu užívají při veřejném vystoupení zvláštního stejnokroje“. Dále se stanovovala práva a povinnosti členů, opomenut nebyl ani dorost. Stanovy byly v únoru 1926 předány Severočeské župě footballové, byly schváleny na Okresní politické správě v Mladé Boleslavi, ale přihláška byla vyřízena až začátkem roku 1927. Roční členský příspěvek byl 250,- Kč. Za člena župy byl klub přijat v červenci 1927. Klubové barvy bývají odvozeny z městského znaku či praporu, nebo vycházejí z barevné symboliky. Třeba zelená barva vyjadřuje naději. Proč byly zelená a bílá zvoleny barvami předměřického fotbalového klubu? O tom není ve stanovách ani v zápisech zmínka.

3

Hřiště „v Jirském“ sloužilo téměř 50 let Již v roce 1923 se začalo s budováním hřiště. Od obecního úřadu byl pronajat pozemek bývalé pískovny. Hřiště „v Jirském“ mělo dobrou polohu, bylo ze tří stran chráněno stráněmi. Členové nově vznikajícího oddílu pomocí lopat, krumpáčů a koleček hřiště upravili. Na hřišti byla postavena bouda. Starosta a obecní hospodář souhlasili s úpravou cesty kolem hřiště, aby přes něj nejezdily povozy. V průběhu let se hřiště ještě několikrát upravovalo a rozšiřovalo. V roce 1936 kvůli rozšíření bylo pronajato pole u hřiště. „Pole bylo předáno do pronájmu panu Klausovi, který za to obstará praní prádla a fotbalových rekvizit.“

V dubnu 1938 výbor klubu požádal obecní zastupitelstvo o pronájem hřiště na 20 let, zájem měl i o případný prodej za přiměřenou cenu. Dopisem z 27. 8. 1938 obecní zastupitelstvo vyhovělo žádosti klubu a pronajalo mu pozemek „v Jirském“ na dobu 12 let, za roční poplatek 20,- Kč. I v dalších letech pokračovaly práce na úpravě hrací plochy hřiště a na dokončení studny. Připravovalo se zavedení elektřiny na hřiště, aby mohla být plně využita nově postavená klubovna s kabinami i celý prostor hřiště. Než byly postaveny kabiny, převlékali se hráči do dresů v sále hostince „U Strnadů“ nebo v přilehlém dřevníku, pokud se v sále konaly čaje.

4

Na výroční členské schůzi 22. 2. 1959 padla první zmínka o zrušení hřiště „v Jirském“. Na připomínku, že nebyla dána finanční podpora na opravu kabin, bylo odpovězeno zástupcem OV ČSTV, že důvodem je budoucí výstavba silnice, která přes hřiště povede.

Začátkem 60. let MNV sdělil oddílu kopané, že se hřiště „v Jirském“ bude v nejbližších letech definitivně rušit. Nemělo to však vliv na zlepšování vybavenosti hřiště, realizováno bylo dodělání kabin, zavedení elektrického proudu, vybudování vodárny, do kabin byly instalovány sprchy aj. Práce byly provedeny většinou svépomocí. Klubová činnost Klubové činnosti byla věnována v začátcích velká pozornost. Výborové schůze se konaly ve spolkové místnosti v hostinci „U Strnadů“ 2x v měsíci, program měl ustálený řád – čtení protokolu z minulé schůze, např. volby činovníků, pořádání různých akcí (věneček, ples aj.), přijímání členů, organizační záležitosti. Protokoly byly psány ručně, podepsány příslušným jednatelem a stvrzeny podpisy dvou členů. Jednou za rok se konala valná hromada, hodnotící činnost klubu za uplynulý rok a volící funkcionáře na další období. Tak např. ze zápisu z valné hromady 14. 3. 1926 se mj. dozvíme, že v roce 1925 bylo sehráno 47 zápasů, příspěvky na rok 1926 byly stanoveny na 2,- Kč měsíčně a předsedou byl zvolen Emil Maixner, řídící učitel.

5

V roce 1927 měl sportovní klub 32 členů. V témže roce dal klub zhotovit sportovní odznaky. Odznak byl popsán takto: „Odznak jest nepatrný a nese na sobě zelenou barvu v bílém poli a pojmenování klubu.“ O rok později začal klub hrát mistrovské zápasy. Na zápasy jezdili hráči většinou na kole, do vzdálených míst je vozil Jan Koštíř, mlynář z Kačova, který se stal i čestným členem klubu. Koncem 20. let se klub ocitl ve finanční tísni. Aby si zajistil financování své činnosti, pořádal různé kulturní a společenské akce, jako např. věnečky, na kterých hrály střídavě hudby J. Němečka a J. Střelby, sportovní plesy, divadelní představení, pomlázkové, pouťové a silvestrovské zábavy, kabaretní večírky a čaje. Z popudu Ladislava Berana st. byl ustaven zábavní výbor. Od TJ Sokol ve Staré Boleslavi bylo zakoupeno jeviště a byl založen divadelní kroužek. Od roku 1930 se pro zpestření činnosti konaly i soutěže v koulení kuželek o ceny. Vybráno ze zápisů z výborových schůzí:







6

Jedním z navrhovaných bodů na výborové schůzi byla disciplína mužstva. „Jelikož po tomto návrhu rozrušeni byli téměř všichni členové, nelze o tom ničeho napsati.“ Bylo povoleno zakoupit 3 m kalika na ovinutí chodidel, „čímž zachovají se ponožky při provozování sportu v čistotě“. „Po valné hromadě rozvinuta debata, která měla ráz trochu bouřlivý a jejíž obsah nebudiž raději protokolován.“ Šetřilo se. Aby se na tréninku netrhala trička, trénovalo se bez nich. Zaznamenávány byly i dary, které klub poskytl – např. že škole byl darován jeden starý míč, nebo že J. Stezka daroval bednu na úschovu dresů, kopaček aj. V roce 1927 o pouti byl uspořádán I. propagační běh kolem Předměřic. Délka trati byla 6,5 km. Členům klubu bylo vytýkáno, že „na cizí závodníky dělal závod dojem nesportovního vystoupení, protože domácí závodníci si nadbíhali nebo vyskakovali na kola diváků, aby si závod ulehčili“.

V roce 1932 měl klub 44 členů, bylo sehráno 30 zápasů s aktivním skóre 106:80, 21 zápasů přátelských, devět mistrovských. Nejvíce zápasů (29) sehrál kapitán Patka, nejlepší střelci byli Klacián a Doležal (po 22 brankách). V I. A mužstvu se vystřídalo celkem 28 hráčů. V tabulce podzimního kola mistrovství se klub umístil na 3. místě. Při posvícenské zábavě došlo k incidentu. V důsledku toho se klub musel odstěhovat z hostince „U Strnadů“. Od prosince 1932 se proto výborové schůze konaly ve spolkové místnosti hostince „U Šulců“.

Horní řada (zleva): Nauč, Krátký, Šimáně, Haspeklo J., Horák J., Haspeklo V. Prostřední řada: Hála, Nohýnek, Střelba Dolní řada: Danihlík, Horák V., Šikýř (žáci - 1932)

7

27. 8. 1933 byly pořádány slavnosti k 10. výročí založení sportovního klubu. Přípravě byla věnována velká pozornost. Byl stanoven rozsáhlý program: 9.00 – přivítání hostí, zahájení slavností, jubilejní slavnostní valná hromada 10.00 – hold sportovců občanům, padlým v 1. světové válce, položení věnce se stuhami v barvách klubu u pomníku, proslov, státní hymna 13.30 – odchod s hudbou na hřiště 14.00 – start cyklistického závodu kolem Předměřic, cíl na hřišti 14.15 – fotbalový zápas benjamínků 15.30 – jubilejní jedenáctka proti starým pánům SK Benátky 17.00 – I. A mužstvo proti SK Olympia Praha VII 19.30 – věneček na ukončení slavností a udílení cen Vstupné odpoledne na hřiště bylo 4,- Kč, večer na taneční zábavu 7,- Kč. Při hodnocení oslav se konstatovalo, že oslavy 10 let klubu „byly spontánní manifestací sportu na venkově“. Klub měl v roce 1933 téměř 50 členů, „mnozí ale byli členy jen na papíře a neplatili příspěvky“. V tomto roce klub sehrál řadu pohárových zápasů – např. zúčastnil se pohárového turnaje SK Benátky, pohárové soutěže SK Sudovo Hlavno, pohárového turnaje o putovní pohár SK Meteor Kostelní Hlavno.

Na valné hromadě 27. 1. 1935 se hodnotila činnost klubu v roce 1934. Uvádělo se, že „finanční bilance klubu je u fotbalového odboru pasivní, jen díky rentabilitě zábavních podniků vykazuje klub hotovost 1.599,05 Kč, klub má asi 60 členů, valná část z nich ale nedodržuje členské povinnosti“. Správce hřiště poukazoval na bezohledné chování rolníků jezdících kolem hřiště. Činnost klubu v roce 1937 byla hodnocena jako „potěšující po stránce sportovní, kulturní a společenské“.

8

Horní řada (zleva): Svatoň, Miller, Patka, Vondra, Novotný, Slezák, Měkota Dolní řada: Kraj, Beran L., Beran J., Carda (muži - 30. léta) Bilance dorostu za rok 1937: Dorost sehrál v této sezoně 14 zápasů, a to s aktivním skóre 50:37. Z toho 7 zápasů vyhrál, 6 prohrál, 1 byl nerozhodně. V mužstvu se vystřídalo 19 hráčů: Novák, Danihlík Š., Danihlík Fr., Hruška, Dvořák, Nohýnek, Novotný, Šikýř, Haspeklo V., Haspeklo J., Krátký, Hojka, Votruba, Stejskal, Miller, Jakubec, Klíma, Horák, Sýkora. Nejvíce zápasů sehráli Danihlík Fr. a Sýkora po 14, Novák, Danihlík Š. a Horák 12 zápasů, Novák, Šikýř a Krátký 11 zápasů, Dvořák a Jakubec 10 zápasů, Nohýnek 9 zápasů, Stejskal 7 zápasů, Hruška 5 zápasů, bratři Haspeklové 4 zápasy, Votruba 3 zápasy, Hojka 2 zápasy, Klíma a Miller po 1 zápase. Nejlepší střelci: Dvořák – 12 branek, Krátký – 6, Haspeklo V. – 5, Novák a Šikýř – 4, Nohýnek, Novotný, Haspeklo J., Klíma – 3, Horák a Votruba – 2, Danihlík Š., Hojka a Stejskal po jedné brance. Sezona byla ukončena 21. listopadu vítězným zápasem v Kostelním Hlavně 1:0. (Bilanci sestavil kapitán dorostu Josef Sýkora)

9

Valná hromada 26. 2. 1939 konstatovala, že klub měl k tomuto datu 67 členů. Předsedou byl zvolen Jan Nohýnek. Byly naplánovány přátelské a mistrovské zápasy. Další zápis z výborové schůze následoval až po třech měsících, protože po obsazení zbytku republiky Němci byly nejen zakázány schůze, ale i fotbalové zápasy. Do 31. 5. 1939 musela být nahlášena na Politické expozituře v Nových Benátkách další klubová činnost.

SK ve sportovním zpravodajství v 30. letech V roce 1931 uvedly sportovní noviny, že „Ia team SK Předměřice n. Jiz., agilní klub severočeské župy Pelikánovy, docílil v uplynulé sezoně řadu pozoruhodných výsledků“, sehrál 32 zápasů, z toho 23 vítězných, 2 nerozhodně, 7 prohrál, skóre 140:82. ČESKÉ SLOVO v roce 1931 napsalo: „SK Předměřice n. J. hrál jarní mistrovství II. třídy severočeské župy ve IV. okrsku a umístil se na 4. místě tabulky. Je to poměrně neúspěch klubu, který v loňském kole vedl tabulku bývalé I. B třídy ve svém oddělení. Čtvrtý okrsek letošní II. třídy byl však silně obsazen. Krpy, Chotětov, Vtelno a Bezno jsou kluby dobré výkonnosti. Kromě toho hrálo mužstvo několik zápasů s příslovečnou střeleckou smůlou. K poslednímu zápasu ve Skalsku nastoupilo se 6 náhradníky a po zranění pravé spojky i tento zápas prohrálo. Nejlepším střelcem mužstva byl hráč Měkota, nejvíce zápasů sehrál Horák. Pro podzimní mistrovství musí klub doplnit závodní mužstvo několika dorostenci, aby mohl jednak úspěšně čeliti svým soupeřům a za druhé bez rizika potrestati každého hráče, který se bez omluvy nedostaví k zápasu.“

Činnost klubu za války Na výborové schůzi 5. 8. 1939 se jednalo o uspořádání podzimního mistrovství župy (začalo 3. 9. 1939). Předměřický klub byl zařazen do III. třídy okrsek „Střed“ odd. A. Přípravy mužstva byly provedeny v zápasech 6., 13. a 20. 8. 1939. 27. 8. 1939 mužstvo nastoupilo v sestavě pro mistrovství. Řádná valná hromada 25. 2. 1940 se konala za přítomnosti úředníka Politické expozitury v Nových Benátkách. Měsíční příspěvek pro rok 1940 byl stanoven pro hráče 1,- K, přispívající členové platili 2,- K. Pro nastávající fotbalovou sezonu byli nakoupeni hráči SK Benátky. Požadovaná částka byla 500,- K. 14. 4. 1940 zahájil SK Předměřice n. J. mistrovství zápasem s AFK Benátky. 7. a 14. 7. 1940 se hrála pohárová soutěž. Český svaz

10

fotbalový vydal oběžník nařizující odstranit všechny názvy připomínající Československou republiku. V roce 1940 sehrálo I. A mužstvo 33 zápasů (z toho 27 vítězných, 2 nerozhodně, 4 porážky) - 12 zápasů mistrovských, 4 pohárové a 17 přátelských. Střeleckou tabulku vedl Váňa s 54, Bert s 39, Carda s 19 a Krátký s 10 brankami. Klub měl 99 členů, z toho 46 činných, 53 přispívajících. Řádně bylo registrováno 28 hráčů. Byl založen Klaciánův dorostenecký fond. Na hřiště byl zaveden amplion.

Členská legitimace z roku 1940

Na výborové schůzi 7. 3. 1942 navrhl Ladislav Beran st. zřídit spolkovou kroniku. Za kronikáře byli zvoleni pánové Fiala, Syrový, Beran. Neví někdo, zda kronika existuje? Květnový zápis ze schůzí výboru z roku 1942 byl, bohužel, poslední, který se zachoval z válečného období. O činnosti fotbalového klubu v letech 1943 až 1945 se mnoho neví, snad jen to, že na hřišti „v Jirském“ hrála i slavná pražská Slavie v čele s Fr. Pláničkou, že 19. 3. 1944 zahájily Předměřice 1. kolo Severočeského poháru výhrou nad AFK Benátky 4:3 a že jarní kolo II. třídy „Střed“ zahájily 2. 4. 1944 Předměřice s Čistou (2:5). „Tento zápas jest soubojem dvou aspirantů na první místo,“ psaly tehdejší noviny. Po 7. kole se Předměřice umístily na 2. místě. Vybráno ze zápisů z výborových schůzí:




Na stížnost pana Sojovského, že mu lítá míč do pole, byl podán návrh vysázet malé břízky kolem hřiště. Žádost pana Koštíře, zda může po hřišti jezdit a cvičit koně, byla zamítnuta. V případě výhry zápasu s SK Bakov byla hráčům navržena prémie 20,- K.

11

Utkání se Slavií v roce 1944

Fotbalový klub součástí Sokola Po skončení války působil zpočátku fotbalový klub ještě samostatně. (V roce 1947 se umístil v mistrovské tabulce II. třídy „Střed“ na 7. místě.) Žádné knihy se zápisy o jeho činnosti se však nedochovaly. K dispozici byly jen zápisy z výborových schůzí TJ Sokol v Předměřicích n. J., které jsou zaznamenány od 11. 4. 1946. Z nich je patrné, že se konaly „ve spolkové místnosti bratra Koláře – hostinského“ a prakticky až do května 1948 se na nich jednalo jen o činnosti Sokola. Až v zápise z 3. 5. 1948 se uvádí: „Nejdůležitější jednání naší schůze bylo vedeno o sloučení veškeré tělovýchovy do Sokola. Řada pokynů již byla vydána a uveřejněna v Sokolském věstníku, takže můžeme již navázat jednání s místním sportovním klubem o vzájemném splynutí.“ Podle zápisu bylo dohodnuto, že „v pondělí 17. 5. 1948 slavnostně prohlásí akční výbor TJ Sokol sjednocení s místním fotbalovým klubem, přičemž bude předvedena ukázka sletových prostných všemi složkami“. 29. 5. 1948 se pak v „hostinci bratra Koláře“ konala 1. schůze po sloučení s fotbalovým klubem. Sloučení s fotbalovým klubem proběhlo i po stránce hospodářské. Podle soupisu jmění sportovního klubu k 1. 12. 1948 aktiva v té době činila ve vázané

12

měně 41.734,- Kč, v nové měně 29.641,30 Kč, pasiva byla 12.504,60 Kč a čisté jmění 17.136,70 Kč.

Horní řada (zleva): Krátký, Šikýř, Ebrt, Váňa, Novotný V., Kysela, Carda V., Měkota Dolní řada: Havelka, Beran, Carda B. (muži - 40. léta) Do TJ Sokol se ze sportovního oddílu přihlásilo 30 nových členů, kteří byli, jak uvádí prameny, „podrobeni ideovému školení“. První zápas fotbalové sezony 1949/1950 (v sestavě Beran, Šikýř, Pecka, Ludvík, Němec, Vaňousek, Krátký, Urban, Pánek, Haspeklo, Sojovský) byl sehrán s mužstvem Sokola Stará Lysá (Předměřice n. J.–Stará Lysá 5:3). Vedoucím sportovního oddílu se stal Josef Novotný. Předměřice hrály ve IV. třídě, oddělení Brandýs. TJ Sokol se potýkala i s finančními problémy. Bylo poukazováno, že „TJ vydala značné částky především na různé úhrady za sportovní oddíl a pokud se

13

členstvo nevzchopí k nějaké činnosti, nebude možné zachránit Jednotu před hospodářským úpadkem“. Při hodnocení činnosti TJ Sokol v roce 1949 byla kladně hodnocena účast na brigádách, především na stavbě obecního rozhlasu. Do té doby veškeré zprávy vybubnovával obecní bubeník. Předpokládalo se, že v roce 1950 se bude v brigádách na dobudování obecního rozhlasu, úpravách hřiště aj. pokračovat a že členové sportovního oddílu zlepší svou činnost, aby „hráči nebyli kapitánem k zápasu v posledních minutách sháněni, doprošováni, aby laskavě hráli. Není možné, aby se opakoval případ, kdy se mužstvo vůbec nedostavilo k vyjednanému zápasu se Sokolem Jirny“.

Horní řada (zleva): Novák L., Jakubec F., Vaňousek V., Mňuk J., Haspeklo B., Pánek V., Stránský J., rozhodčí Kysela Dolní řada: Šikýř J., Jakubec B., Němec V., Novotný F. (muži – 50. léta)

14

Stagnace fotbalu začátkem 50. let Rok 1950 byl pro TJ Sokol kritický. Sportovní oddíl v mistrovské soutěži figuroval ve IV. třídě na posledním místě. Oddíl zápasil s nezájmem členstva, zvláště mladých členů. Dlouholetí věrní a osvědčení členové, kteří oddíl vedli, byli podrobováni ostré kritice ze strany místních občanů. Sportovní oddíl byl kritizován za to, že se řádně nezapojil do TJ Sokol po stránce organizační a hospodářské a bylo mu nařízeno, že musí pravidelně hlásit stav hospodaření. Výdaje TJ Sokol byly údajně vyšší než příjmy, a proto byl důraz kladen na pořádání kulturních večerů, akademií apod., aby „Jednota nepřestala hospodářsky existovat“. Špatná hospodářská situace Sokola však přetrvala až do roku 1951. V průběhu 50. let se mužstvo umisťovalo v okresním přeboru se střídavými úspěchy.

Vybráno ze zápisů z výborových schůzí:





Sokolské závazky úprava hrací plochy hřiště „v Jirském“, nabarvení kabin a branek připadaly Akčnímu výboru Národní fronty nedostatečné. Členstvo se tedy rozhodlo přidat k nim dovětek, že pomůže MNV v budování obce, pokud bude vyzváno. Zástupci sportovního oddílu si stěžovali, že hráči „mají takovou morálku, že je musí před zápasem shánět po vsi“.

Úspěšné období předměřického fotbalu Začátkem 60. let se „A“ mužstvo natolik zkonsolidovalo, že postoupilo do II. třídy Mladoboleslavska. Oddíl kopané měl k dispozici 18 hráčů, kteří tvořili dobrý kolektiv. Oporou mužstva byli i vysokoškoláci, kteří byli na praxi v JZD, Stanislav Šmerda a Ladislav Zbranek. V polovině šedesátých let navázal výbor oddílu spolupráci s místním Jednotným zemědělským družstvem. Patronátní závod JZD pomáhal klubu mechanizací při úpravě a údržbě hřiště a zajišťoval i dopravu hráčů na utkání. Členové klubu na oplátku vypomáhali při zemědělských pracích. Byla vytvořena Tělocvičná jednota Sokol JZD Předměřice n. J. V kopané nastalo zlepšení, „což se projevilo na umístění mužstva v tabulce“. Dorost, jehož činnost byla obnovena koncem 50. let, se stal v roce 1964 vítězem okresního přeboru.

15

Horní řada (zleva): Novák L., Volf J., Šmerda S. Prostřední řada: Pecka M., Beran L., Jůza J., Komenda S., Zbranek L. Dolní řada: Matějka M., Vondráček V., Stezka J. (muži - začátek 60. let)

Obě složky TJ – základní tělesnou výchovu i fotbalový oddíl – zastupoval v roce 1966 nově zvolený výbor. Předsedou byl Jaromír Jůza, který se stal i zástupcem do sekce kopané při OV ČSTV, místopředsedou Ladislav Beran, tajemníkem Karel Košťák. Propagandu a agitaci měl na starosti Václav Pánek, ZTV Bohuslav Novák, hospodářem byl Josef Urban a zdravotníkem Václav Nešněra. Od začátku roku 1966 začal oddíl kopané, tj. A mužstvo i dorost, pravidelně cvičit 1x týdně ve škole. Z finančních důvodů se oddíl nepřihlásil do zimního turnaje a místo toho byly sjednány přátelské zápasy s okolními sportovními kluby. Trénink fotbalového oddílu vedli Josef Machek ml., profesor tělesné výchovy a bývalý mezinárodní závodník v lehké atletice, František Marek a Miroslav Pecka. V 60. letech posílili řady klubu příslušníci vojenské posádky z Bon Repos (Tiller, Choutka, Severa, Hájek, Plachý a další). Hráčskou základnu A mužstva v 60. letech tvořili: Ladislav Beran, František Cihlář, Jaroslav Frisch, Jiří Hájek, Jiří Hejno, Stanislav Komenda, Karel Košťák, Václav Lébl, František

16

Marek, Jiří Mašek, Josef Pavlas, Antonín Pecka, Josef Severa, Milan Tiller a Václav Vondráček.

Horní řada (zleva):Košťák, Cihlář, Frisch, Pecka, Beran, Plachý, Hájek,Oliva, Tiller, Komenda Dolní řada: Salač, Krátký, Severa, Chramosta, Marek, Choutka (muži – 1966) Hráčskou základnu dvojnásobného vítěze okresního přeboru dorostu, který v utkání o postup do krajského přeboru těsně podlehl, tvořili: František Calda, Václav Risl, Václav Krátký, Václav Kohout, Vlastimil Jonák, Miloš Pánek, Josef Janoušek, Karel Košťák, František Kohout, František Skrčený, Jaroslav Fulín, Václav Špalek, Jiří Nimrichtr. Vybráno ze zápisů z výborových schůzí:


Na výborové schůzi 5. 4. 1966 bylo prodebatováno nesportovní chování některých hráčů, konkrétně „nemírné pití alkoholických nápojů a vícestupňového piva nejen v neděli po zápase, ale i ve dny těsně před zápasem“. Bylo přijato usnesení, že „každý hráč, který bude ve dny těsně před zápasy nemírně pít, nebude postaven do mužstva, i za cenu prohrání zápasu“.

17





Před komisí STK si jeden rozhodčí stěžoval, že hřiště je neschopné ke hře, kabiny jsou nemožné, obecenstvo neslušné. Jedním z neúspěchů je nekolektivní jednání, neposlušnost k příkazům trenéra. Chybou je vychvalování jednotlivců od diváků, „tím se nám na hřišti často objevují driblující primadony“.

Horní řada (zleva): trenér dorostu Komenda S., Calda F., Risl V., Krátký V., Kohout V., Jonák V., Pánek M., Janoušek J., Košťák K., trenér mužstva Nešněra V. Dolní řada: Kohout F., Skrčený F., Fulín J., Špalek V., Nimrichtr J. (dorost - 1964)

Na výroční členské schůzi 9. 12. 1966 bylo konstatováno, že oddíl kopané za 1. pololetí dobře obstál, „v pořadí se umístil čestně, ve slušnosti na 1. místě“. Dorost oddílu kopané se odchodem mnohých na vojnu skoro rozpadl, ale díky vedoucímu oddílu Ladislavu Beranovi se ho podařilo dát dohromady. V dorosteneckých fotbalových soutěžích na podzim 1967 byl ale TJ Sokol Předměřice na posledním místě. Předsedou klubu byl opět zvolen Jaromír Jůza. Ve výboru pracovali Ladislav Beran, Jaroslav Frisch, Jaromír Jůza, Alois Komenda, Karel Košťák, Václav Nešněra, Bohuslav Novák, Hana Střelbová a Josef Urban.

18

Nutno podotknout, že se činovníci TJ Sokol nestarali pouze o tělesnou výchovu a fotbal, ale značnou pozornost a úsilí věnovali i zábavě. Organizačně zajišťovali plesy (maškarní, sportovní), taneční zábavy, odpolední čaje, sportovní dny mládeže. Na plesech a tanečních zábavách, které se konaly v sále Jednoty „U Motlů“, se střídaly kapely Josefa Střelby a Václava Nováka. Výstavba nového hřiště Začátkem 70. let se kolem Předměřic nad Jizerou začala budovat dálnice. Hřiště „v Jirském“ bylo zrušeno. Ale již několik let předtím bylo JZD Předměřice požádáno o vyčlenění vhodného pozemku na nové hřiště. Ve spolupráci s OV ČSTV Mladá Boleslav se začalo stavět nejen nové hřiště, ale i kabiny a klubovna. Na výstavbě hřiště a kabin se podílela prakticky celá obec, JZD a investor, podnik Silnice KNV Praha. Bylo odpracováno přes 3 500 brigádnických hodin, které všichni zúčastnění věnovali ve prospěch sportovního klubu. Poděkování patří všem, kteří se na celé akci podíleli, zvláště pak L. Beranovi, V. Nešněrovi, V. Kohoutovi a J. Svobodovi, kteří na hřišti trávili prakticky všechen svůj volný čas, a panu Jůzovi st., který měl na starosti administrativu kolem stavby. Po dobu výstavby hřiště hráli fotbalisté své mistrovské domácí zápasy na hřišti v Kochánkách. Hřiště bylo slavnostně otevřeno v roce 1978 za

19

účasti mužstva staré gardy Sparty Praha v čele s Migasem, Dykem, Borovičkou a dalšími. V průběhu 90. let vzniklo vedle hlavního hřiště, na kterém byla v roce 1993 zrekonstruována hrací plocha a které bylo vzorně udržováno, takže patřilo k nejlepším v okrese, i hřiště tréninkové, pro veřejnost byl otevřen tenisový kurt, začalo se s přístavbou kabin. V letech 2000 až 2006 byla dokončena nejen přístavba kabin, ale i přístavba kuchyně v kiosku, před kabinami byla položena zámková dlažba a nad ní vybudován přístřešek. Sportovní klub získával peníze na svou činnost nejen od sponzorů, ale také propůjčováním svého autobusu, sběrem železného šrotu, pronajímáním hřiště atd.

Střídavé úspěchy předměřických mužstev V 70. letech slavila úspěchy žákovská kopaná. V letech 1977 až 1979 patřili žáci Předměřic k nejlepším v okrese. Vzestup začal v roce 1976, kdy bez jediné prohry vyhráli okresní přebor a postoupili do krajského přeboru. V dalším ročníku se umístili v krajském přeboru na 4. místě. Byl to velký úspěch v historii žákovské kopané. Zasloužil se o to J. Jůza ml., kterému se podařilo získat mnoho fotbalových adeptů z okolních obcí. Zformován byl dokonce i B tým žáků. V polovině 70. let hráli muži mistrovské soutěže ve III. třídě s umístěním ke konci tabulky. Výraznější úspěch mužstva dospělých přišel v roce 1982, kdy se pod vedením trenéra V. Kohouta probojovalo do II. třídy. Kádr mužstva tvořili hráči Tiller, Bašus, Krátký, Vlach, Pánek Jiří, Vaňousek V., Vaňousek J., Pánek Jaroslav, Haspeklo J., Houska, Hruška, Richtrmoc, Nešněra, Hejno J., Hejno P., Novotný a další. V následujících letech se mužstvo střídavě pohybovalo v okresním přeboru nebo ve III. třídě. Koncem 70. let vznikla fotbalová jedenáctka předměřických žen a dívek, její činnost však netrvala dlouho. V roce 1984 ukončil ze zdravotních důvodů svou činnost předseda oddílu Ladislav Beran. O tuto čestnou funkci neměl nikdo zájem. Po intervenci bývalého tajemníka OV ČSTV V. Sochy se funkce ujal Václav Krátký ml. V následujících letech se funkcionářský kádr stabilizoval a ve složení J. Haspeklo, V. Nešněra st., P. Houska, V. Vaňousek, J. Pánek, J. Svoboda, J. Urban, J. Volf, M. Tiller a M. Novotný sdílel s mužstvem střídavě úspěchy i neúspěchy.

20

Horní řada (zleva): Haspeklo Z., Kohout F., Charvát J., Risl V., Bašus V., Novotný M., Vaňousek V. Dolní řada: Tomšík P., Tiller M., Krátký V., Kohout V., Chudý J. (muži - 1975)

V roce 1985 měla TJ JZD Jizera 90 členů. V popředí činnosti vždy stála kopaná. Výsledky mužstva byly kolísavé. V jarní části mistrovské soutěže 1984/1985 obsadil tým 11. místo. Nejlepším hráčem za celou sezonu byl Jaroslav Pánek, nejlepším střelcem se stal Luboš Macura. Družstvo dorostu, přestože hrálo téměř bez tréninku, skončilo v sezoně 1984/1985 na pěkném 5. místě. Nejlepším hráčem i střelcem byl Václav Chramosta. Žáky vedl Jaroslav Volf. Sehráli 20 zápasů s bilancí 5-3-12 a skóre 14:38. Nejlepším střelcem byl Václav Holba. V roce 1986 byly výsledky I. A mužstva velice dobré. Celková bilance zápasů za rok 1986 byla 10-7-5 při skóre 52:35 a zisku 27 bodů. Nejlepšími střelci byli Jar. Mikšovský – 12, P. Jůza – 8, Jar. Haspeklo a Luboš Macura po 7 brankách. Nejlepším hráčem byl Z. Richtrmoc. Vedením mužstva byli pověřeni J. Urban, V. Vaňousek a V. Nešněra st. Na jaře 1987 postoupili fotbalisté do okresního přeboru Mladoboleslavského okresu. Bohužel mužstvo se v okresním přeboru neudrželo. Hlavním důvodem byla špatná docházka hráčů,

21

tým neměl stabilního brankáře, téměř každý zápas hrálo mužstvo v jiné sestavě. Tým dospělých skončil v sezoně 1987/1988 na posledním místě a sestoupil z okresního přeboru.

Horní řada (zleva): trenér Nešněra V., Strach M., Jakš, Pecka M. , Novák B., Novotný Dolní řada: Vaner J., Jůza P., Hejno J., Lafek M., Novotný J., Nešněra V. ml. (dorost - 1978)

Mužstvo dorostu v jarním kole sezony 1985/1986 sehrálo 11 mistrovských zápasů, nejlepším hráčem i střelcem byl V. Chramosta. Do sezony 1986/1987 nebylo družstvo přihlášeno pro nedostatek hráčů, protože většina již nesplňovala věkový limit pro dorosteneckou kategorii. V sezoně 1987/1988 přešel do dorostenecké kategorie téměř celý tým žáků. Dorostu se poměrně dařilo. Tým hrál v čele tabulky.

22

Horní řada (zleva): trenér Beran L., Petráš L., Süsmilch, Nešněra P., Mikšovský J., Novotný F., Beránek L., Volf J. , trenér Nešněra V. Dolní řada: Beran L., Král F., Fouček J., Macura L., Vašátko K., Bláha M., Novotný P. (dorost - 1979)

Střídavé úspěchy mělo družstvo žáků. Na jaře 1986 sehrálo 11 mistrovských utkání, z toho 2 vítězná a jedna remíza, v podzimní sezoně to už bylo lepší, z 8 zápasů jenom jeden prohráli a 2x remizovali. Nejlepším hráčem i střelcem byl V. Mikšovský. Na jaře 1987 obsadilo družstvo žáků 2. místo. Po odchodu většiny týmu k dorostu se projevil nedostatek hráčů. Naštěstí o kopanou projevili zájem další chlapci, a to i z okolních obcí. K dispozici bylo najednou 34 hráčů, a proto vedle starších žáků, které trénoval V. Krátký, začalo v Předměřicích hrát i nově založené družstvo minižáků. Jejich vedoucím se stal V. Vaňousek. Starší žáci v mistrovské soutěži 1987/1988 obsadili 7. místo, v soutěži slušnosti 1. místo. Nejlepším hráčem byl Z. Volf, nejlepšími střelci T. Lavír s 9 a J. Sojovský s 8 brankami. Největší radost dělal předměřické kopané tým dorostu. Jeho trenérem byl v jarní části Jaroslav Volf. V sezoně 1987/1988 obsadil dorost 3. místo. Nej-

23

lepšími hráči byli P. Krátký, L. Mikšovský, V. Holba a Z. Šnajdr, nejlepším střelcem byl V. Holba s 8 brankami. Do další sezony vstoupilo mužstvo s novým trenérem Jánem Benčekem a vedoucím mužstva Vlastou Vorasickým. Muže vedl na jaře 1988 Ján Benček, kterého během jarní části vystřídal J. Urban. Do podzimní části vedl mužstvo V. Krátký, J. Urban se stal jeho asistentem. Začátek mistrovské soutěže 1988/1989 sice nebyl dobrý, ale postupně začalo mužstvo podávat lepší výkony a spolu se Sokolem Struhy figurovalo na 1. místě tabulky. V důsledku špatné docházky na tréninky a na zápasy v dalších kolech mužstvo obsadilo 4. místo se skóre 18:17. Tým se stále potýkal s problémem brankářů. Nakonec se role brankáře ujal hráč Miroslav Bláha. Nejlepšími hráči podle bodování byli L. Beran – 48 b., Z. Richtrmoc – 48 b., L. Petráš – 45 b., J. Mikšovský – 42 b., P. Jůza – 42 b. V následující sezoně se tým dospělých vzchopil, začal podávat kvalitní výkony, hrál s chutí a zájmem, předváděl pohlednou kopanou. V tabulce po podzimní části sezony se Předměřice umístily na 1. místě s 18 body. Nejlepším střelcem byl P. Jůza (23 branek). Někteří hráči TJ se zúčastnili turnaje o Zlatý klas, jehož 2. kolo pořádalo místní JZD. V roce 1989 družstvo minižáků pod vedením V. Vaňouska sehrálo celkem 15 zápasů při jarních i podzimních turnajích. Nejlepší hráč i střelec byl Jan Herout (8 branek). Družstvo starších žáků vedli v jarní části Jaroslav Volf a Pavel Krátký, od podzimní části pak V. Krátký. Žákovský tým se ocitl v nevýhodě, protože řada hráčů byla přeřazena do dorostu a tým byl doplněn nezkušenými hráči. Žáci v sezoně 1988/1989 skončili v lepší polovině tabulky. Základní kádr dorostu tvořilo 19 hráčů. Trenérem byl Ján Benček. Dorostenci pokračovali v dobrých výkonech. V sezoně 1988/1989 jim chyběl pouze jeden bod k tomu, aby dostihli vítězný tým Kochánek. Mezi nejlepší střelce, ale i hráče patřili především Holba a Mikšovský. I v 80. letech se TJ věnovala kulturní činnosti, pořádala plesy, pouťové a posvícenské zábavy. Spolupořádala i cyklistické závody žen v rámci mistrovství republiky.

Nastala doba změn V roce 1990 oddíl kopané v Předměřicích n. J. tvořila čtyři mužstva: Minižáci sehráli 15 zápasů s bilancí 3-5-7. Trenérem byl V. Vaňousek.

24

Trenérem starších žáků byl V. Krátký. Na jaře mužstvo sehrálo 9 mistrovských utkání s bilancí 4-2-3 a skóre 24:31. Nejlepší hráč byl David Habada, nejlepší brankář Roman Haspeklo. Po podzimní části bylo 7 hráčů přeřazeno do dorostu a zbývající hráči polevili v docházce. Po podzimní části sezony 1990/1991 tak mužstvo skončilo poslední se ziskem 0 bodů a skóre 1:63. Výsledky dorostu byly mnohem lepší, a to zásluhou trenéra J. Benčeka. Dorost odjel na 1. soustředění v historii předměřické kopané v Rokytnici n. J. V jarní i podzimní soutěži se dorost umístil na 2. místě. Kádr mužstva tvořili hráči Krátký J., Holba, Merhaut, Mikšovský, Vlachý, Volf P., Motl, Volf V., Volf M., Volf Z., Beránek, Petrův, Noha, Sojovský, Pirkl, Král M., Machota, Zalabák, Kopáčik a Hruška. Nejlepšími hráči byli Krátký, Holba a Merhaut, nejlepšími střelci Mikšovský a Holba (8), Krátký (6) a Merhaut (5 branek). Muže vedli V. Nešněra st. a Josef Urban. Z týmu odešel do Benátek jeden z nejlepších střelců Luboš Macura a další klíčový hráč Pavel Mikšovský, posilou mužstva se naopak stal Darek Titl z Nového Strašecí. Bylo sehráno 9 pohárových a přátelských utkání s bilancí 3-1-5 a skóre 19:25. Mistrovských zápasů bylo sehráno 11 s bilancí 6-1-4 a skóre 24:18. Nejlepším střelcem byl Jaroslav Mikšovský s 12 brankami. Nejlépe hodnoceným hráčem byl L. Petráš. Po podzimní části okresního přeboru bylo mužstvo na 12. místě. Ve střelecké tabulce OP se umístili na předních místech J. Mikšovský se 6, Z. Richtrmoc se 4 a P. Jůza se 3 góly. Na závěr sezony sehráli muži přátelské utkání s mužstvem Calex Zlaté Moravce, což se dá označit za historickou událost v trvání místního klubu. Stará garda pod vedením V. Kohouta sehrála 5 turnajů, 8 přátelských zápasů. Sportovní klub nežil jen fotbalem. Jeho členové pomáhali JZD při sklizni brambor a sena, podíleli se na vybudování nového chodníku od tehdejšího MNV směrem k Čihadlům. Samozřejmostí byla účast na sběru železného šrotu, natírání střechy tribuny, opravě střechy kabin. Prováděla se výměna části plotu kolem hřiště, výměna čerpadla na vodu v kabinách, prohloubení studny, průběžná údržba hřiště. V roce 1992 založily předměřické ženy rekreační fotbalovou jedenáctku a pod vedením J. Pánka a D. Titla sehrály 6 zápasů, dokonce i s muži – pražskými herci. Nejlepšími střelkyněmi byly H. Strejčková a V. Petrášová. V roce 1994 se výbor rozhodl změnit název klubu na původní SK Jizera Předměřice. Výbor také využil nabídku MFS k proškolení členů fotbalových klubů

25

s možností řízení mládežnických utkání na domácím hřišti. Tuto možnost využili P. Koudelka, L. Beran a V. Krátký. Z rozhodnutí VH MFS měly všechny oddíly dospělých nahlásit rozhodčího. Nahlášeni byli J. Sojovský a M. Král, odpískali však jen jaro, poté se této role ujali M. Tiller a P. Koudelka. V roce 2003 pracoval výbor ve složení: Lukáš Beran – předseda, Pavel Krátký – místopředseda, Luděk Petráš – hospodář, Václav Krátký – sekretář, Jaroslav Pánek, Jan Krátký, Marek Král a Jaroslav Mikšovský – členové. Rok 2005 byl po stránce sportovní i finanční méně úspěšný. V SK fungovalo pět družstev, z toho tři mládežnická, ale pokud jde o sportovní výsledky, byl to rok slabý. Výjimkou byla stará garda, která dokázala téměř vždy zvítězit. K 31. 12. 2005 měl SK 193 členů, z toho 95 mužů, 27 žen, 14 minižáků, 21 starších žáků, 18 dorostenců, 18 žákyň.V roce 2005 se konala volba nového výkonného výboru Mladoboleslavského fotbalového svazu. Jeho členem se opět stal V. Krátký, který v této funkci pracoval od roku 1991. V letech 1997 až 2006 byl V. Krátký také předsedou STK MFS. K 31. 12. 2006 tvořilo členskou základnu SK 187 členů, z toho 102 mužů, 28 žen, 14 dorostenců a 43 žáků. Bylo sehráno celkem 122 zápasů, z toho 55 doma, a 8 turnajů. Minižáky vedli V. Krátký a J. Mikšovský, starší žáky L. Beran, M. Bláha a P. Koudelka, dorost T. Mňuk a V. Nešněra, „A“ mužstvo J. Kropáček a J. Sojovský, starou gardu P. Brynych. Středem pozornosti muži Začátkem 90. let se „A“ mužstvu v mistrovských zápasech sice příliš nedařilo, ale už v sezoně 1993/1994 mužstvo dokázalo být v čele tabulky od začátku soutěže až do jejího skončení a zaslouženě postoupilo z III. třídy do OP. Posilami byli i noví hráči Miloš Honzák a Oldřich Novák a řada hostujících hráčů. Nejlepší střelci v této sezoně byli Macura (22 branek), Novotný (19 branek) a Mikšovský (17 branek). V OP vydrželo „áčko“ hrát pouze dvě sezony. Na jaře 1996 se muži umístili na 13. místě a sestoupili opět do III. třídy, kde se v průběhu několika let drželi v 2. polovině tabulky. Smůla byla protržena v roce 2002, kdy v jarní části sezony muži vybojovali 1. místo s bilancí 13-4-5, skóre 63:42, 43 bodů, a tím i postup do OP. Největší podíl na úspěchu měl trenér Petr Hejno. Nejlepšími střelci byli Macura, Novotný P., Krátký J. a Hájek. V následujících letech se v OP střídavě umisťovali od 6. do 10. místa. Trenérem „A“ mužstva byl jme-

26

nován J. Kropáček, asistentem J. Krátký. V roce 2004 se muži stali vítězi Poháru MFS.

Horní řada (zleva): Fouček J., Beran L., Petráš L., Chramosta V., Macura J., Sojovský J., Bláha M., Havlíček D., trenér Pánek J. Dolní řada: Richtrmoc Z., Krátký J., Kropáček S., Koštejn P., Novotný P., Krátký P., Mikšovský J. (1994) „A“ mužstvo začalo zimní přípravu sezony 2005/2006 šesti zápasy na umělé trávě a 2x týdně tréninky. Jaro skončilo na 10. místě se skóre 38:54 a ziskem 29 bodů. V podzimní části se umístilo na 12. místě se skóre 23:30 se ziskem 10 bodů. V sezoně 2006/2007 hrálo „A“ mužstvo v soutěži o záchranu, která se podařila. Pro velký počet hráčů bylo v roce 1991 založeno „B“ mužstvo dospělých. Jeho posláním bylo připravit dobré hráče pro „A“ mužstvo. V sezoně 1991/1992 „béčko“ pod vedením J. Volfa obsadilo ve IV. třídě B 8. místo. V letech 1993 až 1996 se „B“ mužstvo umisťovalo ke konci tabulky. Určitým handicapem bylo, že mužstvo v té době nemělo trenéra ani vedoucího a navíc opět vyvstal problém s nedostatkem hráčů, protože někteří vypomáhali „áčku“. V roce 1997 skončilo na 11., posledním místě. Střeleckými oporami týmu byli J. Benček a J. Zalabák. Do dalšího soutěžního ročníku „B“ mužstvo pro nedostatečný počet hráčů nebylo přihlášeno.

27

Horní řada (zleva): Krátký V., Sojovský J., Buryán J., Fiala L., Habada D., Nešněra T., Fiala T., Mareš M., Láhner J., Beran L. Dolní řada: Theuer T., Maurer P., Pánek M., Petráš L., Kropáček J., Houska P., Georgiu J., Tiller M., Novotný P. (2007)

Nejmladší generace předměřického fotbalu V roce 1991 se dařilo minižákům, kteří byli po podzimní části OP minifotbalu na 3. místě. V roce 1993 sehrálo družstvo minižáků v jarní části 12 turnajových zápasů s bilancí 0-1-11 a skóre 2:70. Závěrečného nadstavbového turnaje o celkové umístění se však mužstvo nezúčastnilo, nebylo ani přihlášeno do podzimní části turnaje. V sezoně 1995/1996 byli minižáci přihlášeni do mistrovské soutěže. Nevedli si špatně. Po podzimní části soutěže skončili na 2. místě. Velmi úspěšné pro minižáky byly sezony 1996/1997, kdy se umístili na 2. místě, a 1998/1999, kdy vybojovali 1. místo ve své skupině. Nejlepším střelcem byl M. Pánek. V sezoně 2000/2001 minižáci zařazení do III. A divize v jarní části soutěže turnaje minifotbalu skončili na 2. místě. Do podzimní části sezony nastupovali v II. B divizi. V této těžké skupině po řadě výher a proher obsadili 4. místo. Mezi nejlepší hráče patřili Patrik Uher, Jakub Roudnický, Václav Práger, Tomáš Láhner a brankář Václav Zeman.

28

V dalších letech minižáci vedení M. Bláhou a poté V. Krátkým a J. Mikšovským hráli v III. A divizi s umístěním od 4. do 6. místa. Minižáci sehráli na jaře 2006 devět turnajů, z toho 4 mistrovské, 4 přátelské a 1 prvomájový se skóre 94:20, na podzim sehráli 8 turnajů, z toho 4 přátelské a 4 mistrovské zápasy. V současnosti hrají I. divizi ve skupině o přeborníka okresu. V roce 2007 sehráli 8 přátelských a 8 mistrovských vesměs vítězných turnajů.

Horní řada (zleva): trenér V. Krátký, Petr Kubát, Miroslav Pecka, Luboš Vlachý, Václav Machota, Marek Zeman a trenér J. Mikšovský Dolní řada: Michal Vojtíšek, Jaroslav Mikšovský, Tomáš Vojtíšek, Lukáš Fryč, Miloslav Sekera, Matěj Šimůnek, brankář Filip Roudnický (minižáci - 2006) Pro starší žáky nebyl začátek 90. let příznivý. Družstvo mělo problémy s trenéry a navíc bylo omlazeno, a proto nemělo odpovídající výkonnost. Důsledkem toho byla řada porážek, vypadnutí z poháru MFS a sestup ze skupiny C, která navazuje na OP dorostu.

29

Na podzim 1993, trenérem starších žáků byl Lukáš Beran, se mužstvo probojovalo do 3. kola poháru MFS, kde je nakonec vyřadila Kropáčova Vrutice. Žákům se dařilo i v mistrovských zápasech, v nichž se až do posledního kola střídali ve vedení v tabulce s mužstvem SKP Mladá Boleslav. Po porážce 1:14 tímto soupeřem obsadili 4. místo s 10 body a skóre 19:25. Nejlepším hráčem byl V. Vaňousek ml., nejlepším střelcem J. Herout. V sezoně 1994/1995 byli žáci nejúspěšnější ze všech mužstev SK Jizera. Ve skupině A obsadili 1. místo s bilancí 16-1-1, skóre 71:20, 49 bodů. Nejlepšími střelci byli Kaplan (12 branek) a Machota (10 branek). V jarní části sezony 1995/1996 bylo v družstvu starších žáků aktivně zapojeno 22 chlapců z celkového počtu 28 registrovaných. Obhájili 1. místo ve skupině a celkově 3. místo v okresní soutěži Mladoboleslavska. Nejlepším hráčem byl L. Fiala, nejlepším střelcem J. Machota s 8 góly. V poháru MFS chlapci postoupili do 3. kola, kde je vyřadili starší žáci Benátek gólem v poslední minutě v poměru 1:0. V podzimní části soutěže chybělo mužstvu 7 hráčů, kteří přešli do dorostu. Stávající mužstvo bylo doplněno o několik minižáků, např. Dalibor, Cihlář, Láhner, Lafek, Dědek a další. V podzimních mistrovských utkáních žáci obsadili 6. místo. Nejlepším střelcem podzimu byl Lukáš Vaňousek s 9 góly, nejlepší výkony podávali Špitálský, Uher, Vaňousek a brankář Houska. V dalších letech se starším žákům už dařilo méně, v tabulce se pohybovali mezi 4. až 8. místem, ale důležitá byla stálá účast v mistrovských zápasech a hlavně zájem o fotbal. Mezi nejlepší střelce v 2. polovině 90. let patřili Vaňousek, Brynych, Mňuk, Novotný, Houska a Dalibor. V letech 2000 až 2002 hráli starší žáci ve skupině A. K umístěním v horní části tabulky výrazně přispěli hráči Dalibor, Lafek, Dotlačil, Pánek a Křáp. V roce 2003 se žákům podařilo postoupit do OP. Nejlepšími střelci byli Wolf M., Pánek, Bartoš, Wolf K. a Klement. V OP se udrželi i v následujících sezonách za účasti nejlepších střelců Wolfa M., Bartoše, Theuera T., Nešněry T. a Prágra.

30

Horní řada (zleva): trenér Koudelka P., Klement L., Procházka J., Pánek M., Křáp P., Stejskal J., Lafek D., trenér Beran L. Dolní řada: Michal J., Beránek T., Petráš J., Novotný P., Dotlačil V., Novotný T. (starší žáci - 2002)

Starší žáci sehráli na jaře 2006 kvůli kruté zimě pouze jeden přípravný zápas, turnaj fotbalových nadějí (3. místo ve skupině) a turnaj ve Struhách (2. místo). V soutěžním ročníku 2005/2006 se umístili na 8. místě. Stejnou příčku v tabulce, tedy 8. místo s 20 body a skóre 53:76, obsadili žáci v ročníku 2006/2007. V následujícím ročníku (2007/2008) se mužstvo muselo obejít bez osmi hráčů, kteří přešli do dorostu. Zůstali pouze čtyři žáci, doplnění o 8-10 minižáků. To se projevilo na výsledcích, protože jejich soupeři byli většinou o tři až čtyři roky starší. Starší žáci obsadili celkově 12. místo bez vítězství se skóre 5:60.

31

Horní řada (zleva): Wolf J., Wolf T., Uher P., Hruška L., Novotný T., Koudelka P., Bláha M., Kňourek T., Beran L. Dolní řada: Práger V., Petráš M., Novotný D., Bartoš T., Hejnová B., Jakubec M., Macura L., Wolf M., brankář Klement J. (starší žáci – 2003)

Záloha „A“ týmu Dorost byl na začátku 90. let v dobré formě. Podařilo se mu postoupit do OP dorostu. Také zde však nastaly problémy s trenérem (této funkce se posléze ujal P. Koudelka). Odchodem několika hráčů bylo mužstvo oslabeno, přestalo si věřit a jeho výkon poklesl, v OP skončilo na posledním místě. Dorost se „proslavil“ i kuriózní prohrou 0:23 s Krnskem. Tým byl dokonce odvolán z mistrovské soutěže pro nezájem o fotbal, malou účast na zápasech a s tím související prohry. Do mistrovské soutěže byl znovu přihlášen v roce 1994. Vyvstal však opět problém s docházkou na tréninky a zápasy, v mnoha případech museli při zápasech vypomáhat žáci. To se projevilo na výsledcích. V sezoně 1994/1995 obsadil dorost ve skupině A deváté, poslední místo. Ve druhé polovině tabulky se pak pohyboval během dalších sezon.

32

Zlepšení nastalo v sezoně 2000/2001, kdy dorost začal hrát OP, ovšem jeho umístění v tabulce nebylo nijak výrazné. V roce 2004 obsadil tým 10., poslední místo a sestoupil do OS. V roce 2005 skončil dorost v jarní části sezony na 7. místě. Nejlepšími střelci byli Fiala T., Lafek a Petráš. Hra týmu se stále zlepšovala, v roce 2006 obsadil 3. místo s bilancí 13-3-4, skóre 89:42, 42 body, a postoupil do OP. Nejlepšími střelci byli Wolf M., Lafek, Mareš, Petráš a Theuer. Trvalým problémem dorostu byl nedostatek hráčů. A s tím přišel i sestup do OS. V roce 2007 se ujal trénování David Hradecký. Problémy s nedostatkem hráčů pokračovaly. S tím souvisely i výsledky, kdy se dorost umístil v lepší polovině tabulky.

Stará garda Nelze ani zapomenout na výkony „starých pánů“, jejichž tým je stále nedílnou součástí sportovního oddílu. Začátkem 90. let stará garda pod vedením Tiller, Kohout, Krátký hrála ročně 5 až 6 utkání a účastnila se tradičních turnajů pořádaných kluby SK Předměřice n. J. (Memoriál S. Komendy), Sokol Kochánky, Kostelní Hlavno a Sokol Milovice. V roce 1993 se stará garda při turnaji starých gard v Milovicích stala celkovým vítězem turnaje. V letech 2000 až 2005 odehrála stará garda každoročně 17 až 20 zápasů. První místa obsadila na turnajích v Kochánkách (2000, 2004), v Milovicích (2001, 2005), v Kostelním Hlavně (2002) a v Řepově (2005). V roce 2000 a 2003 se účastnila i halového turnaje v Nymburce a v roce 2003 také Memoriálu S. Komendy v Předměřicích, kde obsadila 2. místo. V roce 2006 sehrála stará garda 20 zápasů (12-1-7). V halovém turnaji v Nymburce obsadila 5. místo, v halovém turnaji v Mnichově Hradišti 4. místo, v turnaji v Bezně 3. místo a byla vítězem turnajů v Řepově a v Kostelním Hlavně. Nejvíce zápasů – 26 – odehráli „staří páni“ v roce 2007. Velmi úspěšní byli na turnajích starých gard v Řepově a Bezně (1. místo), v Memoriálu S. Komendy v Předměřicích obsadili 2. místo. Vedoucím týmu od roku 2000 je Pavel Brynych.

33

Děvčata v útoku Začátky dívčí kopané v Předměřicích nad Jizerou se datují do jara 1997. Tehdy ing. Jůza, který trénoval místní přípravku kluků, přibral do kádru týmu první děvčata. Již v červnu 1997 jich měl k dispozici tolik, že se odvážil přihlásit do okresního přeboru přípravek v Mladé Boleslavi také tým děvčat. V soutěžním ročníku 1997/1998 totiž žádná celoroční soutěž dívek v České republice ještě neexistovala. První oficiální zápas dívčí přípravky skončil debaklem, ale již v průběhu podzimní části mistrovské soutěže dívky poprvé porazily kluky, zlepšovaly hru, takže v součtu zápasů ročníku 1997/1998 ve své skupině obsadily 3. místo. Základ týmu tvořily dívky (ročník narození 1988) z Předměřic a Tuřic. V brance byla Eliška Nováková, v poli se střídaly Adéla Havlíčková, Hana Novotná, Václava Krátká, Marie Jůzová, Monika Lafková, Lucie Pánková, Lucie Pařízková, doplněné mladšími děvčaty Veronikou Bernardovou, Jitkou Daliborovou, Kateřinou Beránkovou a Terezou Michalovou. V červnu 1998 se podařilo získat kontakt na dívčí přípravku v Ivančicích a poté přesvědčit vedoucího ivančického týmu, pracujícího při komisi mládeže ČMFS, že dívky dokážou odehrát celoroční soutěž. Pro soutěžní ročník 1998/1999 tedy bylo vyhlášeno mistrovství ČR v přípravkách dívek. Jednalo se o první kategorii mládeže, která měla mít svoji celoroční regulérní soutěž. Do soutěže přípravek se tehdy přihlásily čtyři týmy – Ivančice, Boby Brno a dva týmy SK Jizera Předměřice. Soutěž se hrála formou čtyř turnajů, každý tým byl pořadatelem jednoho. Soutěž se na podzim rozjela bez problémů, pro zimní přestávku se podařilo dohodnout vypsání halových turnajů všech mládežnických kategorií jako mistrovství ČR. Přípravky měly dva turnaje, v Ivančicích a v Brně. Kvůli chřipkové epidemii odjela předměřická děvčata na první turnaj v oslabené sestavě, a to je stálo první úspěch. Odvetný turnaj v Brně sice Předměřice vyhrály, ale v součtu to stačilo jen na 3. místo pro „áčko“ a 5. místo pro „béčko“. Přípravka ale byla přihlášena i do kategorie mladších žákyň. Do předměřického týmu byly získány sestry Martínkovy, na hostování ještě Barbora Trubačíková z Kosmonos, Petra Kopitáková a Lucie Pěknicová z Benátek n. J. Tento tým postoupil do finále a poté v hale Sportcentra v Brandýse nad Labem vyhrál mistrovství ČR mladších žákyň. První mistrovský titul se tedy stěhoval do Předměřic v březnu 1999. Jaro 1999 na zeleném pažitu pak přineslo SK Jizera další úspěchy. Přípravka vyhrála svoji soutěž, „béčko“ skončilo třetí. S pomocí sester Martínkových hráčky přípravky vyhrály i turnaj označený jako mistrovství ČR mladších žákyň. Hrálo se ještě podle pravidel minikopané na půlce

34

hřiště. Bilance prvního ročníku, kdy se Předměřice zúčastnily republikových soutěží – 3x mistr ČR a dvě 3. místa. Začal příliv nových hráček, k novým týmům se podařilo získat další trenéry – Jána Benčeka a Hanu Paulyovou. Do Předměřic se začaly sjíždět dívky od Brandýsa n. L. po Mnichovo Hradiště. Byly přihlášeny do všech kategorií žákyň, navíc ještě i do přeboru Mladé Boleslavi přípravek kluků. Nejúspěšnější ročník v historii SK Jizera byl 1999/2000. Předměřice triumfovaly v přípravkách v hale i venku (venku měly titul jistý již šest kol před koncem soutěže), nevyšla však kategorie mladších žákyň. Vynikající sezonu předvedly starší žákyně. Tým nově sestavený okolo Mouchové, Mansfeldové a sester Martínkových, doplněný mladšími žákyněmi, šel od vítězství k vítězství. Děvčata zvítězila v halovém turnaji mladších žáků, pořádaném SKP Mladá Boleslav, v halovém turnaji společné kategorie starší žákyně a mladší žáci, pořádaném Slávií Hradec Králové, v halových turnajích žen, pořádaných DFO Ředice a DFC Lanškroun (soupeři II. liga žen), dále zvítězila na mistrovství ČR starších žákyň v hale v Plzni a na mistrovství ČR starších žákyň na trávě. V červnu 2000 z týmu starších žákyň odcházely z věkových důvodů čtyři dívky. Bylo učiněno zásadní rozhodnutí – založit vlastní tým žen. Už v srpnu 2000 existoval tedy v Předměřicích kompletní klub, zahrnující 75 dívek ve všech kategoriích, a to díky pánům Janouškovi, Čepelkovi a Sůrovi, kteří se přidali jako další trenéři. Bylo třeba sehnat hráčky pro tým žen. Sešla se různorodá skupina paní a slečen, v brance byla bývalá brankářka z házené. A tak kolem Mouchové, Mansfeldové, Novotné, sester Martínkových, žákyň Kopitákové a Pěknicové vznikl tým, který při své premiéře mezi ženami nakonec obsadil třetí místo v II. lize. Po podzimu 2000 byly týmy žákyň na špici svých soutěží, ale už bylo znát určité tření mezi jednotlivými skupinami děvčat. Ing. Jůza rozhodl, že pro jaro 2001 převezme zpět od J. Benčeka hráčky ročníku narození 1988 a 1987, se kterými dohraje I. ligu starších žákyň, a J. Benček se bude věnovat jen týmu žen. Ženy dohrály svoji soutěž velice úspěšně, konečné třetí místo bylo vynikající. Omlazené starší žákyně ale titul neobhájily, mladší žákyně hrající proti dívkám o rok starším také neuspěly, pro SK Jizera zbyly jen tituly z halových soutěží. Úspěchy však přinesly rozpad ženského týmu. Již v červnu 2001 bylo jasné, že Mouchová a sestry Martínkovy odcházejí do Sparty. Ing. Jůza odmítl dále sponzorovat zbytek týmu žen. Pro hráčky ročníku narození 1987 a mladší

35

sehnal nového sponzora, otce jedné z hráček z Bezna, a rozdělil předměřický dívčí fotbal na SK Jizera – tým žen a DFK Jizera – mládež. Nakonec se ale tým žen rozpadl, hráčky pod vedením J. Benčeka se do soutěže žen nepřihlásily a J. Benček odešel trénovat B-ženy Sparty. Místo SK Jizera se do II. ligy žen přihlásil tým DFK Jizera. Aby vůbec mohly předměřické ženy nastupovat do soutěže, musel být zrušen věkový limit pro kategorii žen. Začátek tohoto týmu žen byl stejná katastrofa, jako úplný začátek dívčího fotbalu. Do Předměřic přijela Sparta B i s Mouchovou a sestrami Martínkovými. Debakl 17:0 byl hrozivý. Jenomže v základním kádru „žen“ Předměřic nastoupily mladší žákyně Červeňáková, Soukupová a Vařečková (ročník narození 1989). Podzim přinesl ještě několik dalších výrazných proher, ale také výhru v Lanškrouně a remízu v Janově. Tvrdá zimní příprava, změna stylu hry přinesly ohromující zlepšení na jaře. Velkým problémem pro DFK Jizera byla četná zranění, přecházení děvčat z týmu do týmu, což se projevilo i v umístění. Po špatných zkušenostech z minulé sezony bylo omezeno nasazení týmů do soutěžního ročníku 2002/2003 – nastoupily pouze ženy, starší a mladší žákyně. Nebyl nikdo, kdo by dokázal začít pracovat s přípravkou, a tak tato kategorie přestala v Předměřicích existovat. V ročníku 2002/2003 byla poprvé založena III. liga žen a II. liga měla projít zásadní reorganizací. Jediným úkolem DFK Jizera tak bylo zachránit II. ligu žen. Tento úkol bohužel nebyl splněn. Předměřice sestoupily do III. ligy. Další ranou byl úplný rozpad hráček ročníku narození 1988. Některé už výkonnostně nestačily, některé skončily ze zdravotních důvodů, kvůli škole apod. Do nové soutěže tak DFK Jizera vstupoval bez mládeže. Nedokázal dát dohromady tým mladších žákyň, a proto nemohly být přihlášeny ani starší žákyně. Z obrovské základny z let 1999 a 2000 zbylo cca dvacet dívek, doplněných několika novými, které sice měly věk, ale zase neměly herní zkušenosti a schopnosti těch nejlepších, co zůstaly. V roce 2003 ing. Jůza přijal nabídku pánů Vařečky a Strnada a DFK Jizera jim předal. V té době byl tým na 1. místě ve III. lize. V červnu 2004 DFK Jizera Předměřice vyhrál svoji skupinu III. ligy. Do II. ligy už ale tým vstoupil pod hlavičkou Stará Lysá a to byl definitivní konec ženského fotbalu v Předměřicích.

36

Závěrem SK Předměřice nad Jizerou, TJ Sokol JZD Předměřice nad Jizerou, ZD Jizera Předměřice nad Jizerou, SK Jizera Předměřice nad Jizerou – to jsou některé z měnících se názvů klubu, který už 85 let (1923-2008) dává o sobě vědět v rámci okresu Mladá Boleslav. Přejeme mu do dalších let působení nejen dobré hráče, ale i funkcionáře, kteří se zápalem pro fotbal povedou klub k dalším úspěchům. Poznámka: V budoucnu se najdou jistě další autoři, kteří historii klubu rozšíří, obohatí nebo opraví případné nynější nepřesnosti a omyly.

Předsedové v historii klubu 1923-1926 1926-1930 1930-1931 1931-1935 1935-1944 1944-1948 1948-1950 1950-1954 1954-1958 1958-1959 1959-1961 1961-1966 1966-1971 1971-1972 1972-1973 1973-1978 1978-1984 1984-1990 1990-1993 1993-1997 1997-dosud

Havlíček Jan Maixner Emil Stránský Václav Stezka Josef Nohýnek Jan Klaus Josef Němeček Josef Fiala Rudolf Měkota Václav Pánek Václav Hakl Zdeněk Pánek Václav Jůza Jaromír Vaner Jiří Frisch Jaroslav Nešněra Václav Beran Ladislav Krátký Václav Haspeklo Jaroslav Pánek Jaroslav Beran Lukáš

37

Soupiska mužstva 2007 MUŽI Trenér: Kropáček Jiří Vedoucí mužstva: Beran Lukáš Brankář: Houska Petr, Kyzivát Luboš Obránci: Fiala Tomáš, Fiala Luboš, Habada David, Erben Pavel, Hájek Miroslav, Petráš Luděk, Sojovský Jan, Wolf Tomáš, Tiller Milan, Uher Patrik Záložníci: Buryán Josef, Georgiu Jiří, Láhner Jakub, Kaplan Jan, Pánek Milan, Mňuk Tomáš, Nešněra Tomáš, Mareš Michal Útočníci: Novotný Petr, Maurer Petr, Macura Luboš, Merhaut Miroslav DOROST Trenér: Hradecký David, Mňuk Tomáš Vedoucí mužstva: Nešněra Václav Brankář: Klement Jiří, Theuer Kamil Obránci: Beránek Tomáš, Novotný Tomáš, Nešněra Tomáš, Krmenčík Jan, Hlaváček Oldřich, Kňourek Štěpán Záložníci: Mareš Michal, Pánek Milan, Uher Patrik, Práger Václav, Pexa Roman, Krišal Lukáš, Nejedlo Tomáš, Novák Lukáš Útočníci: Theuer Tomáš, Lasák Lukáš ŽÁCI Trenér: Beran Lukáš Vedoucí mužstva: Bláha Miroslav Brankář: Theuer Kamil Obránci: Bláha Miroslav ml., Jůza Pavel, Kňourek Štěpán, Nejedlo Tomáš, Zeman Václav, Peška Jakub Záložníci: Krišal Lukáš, Novák Lukáš, Práger Václav, Rejzek Tomáš Útočníci: Lasák Lukáš, Práger Karel, Vojtíšek Michal, Stránský Stanislav, Pecka Miroslav MLADŠÍ ŽÁCI Trenér: Krátký Václav Vedoucí mužstva: Mikšovský Jaroslav Brankář: Roudnický Filip Obránci: Kubát Petr, Šimůnek Matěj, Mikšovský Jaroslav, Vlachý Luboš, Machota Václav, Pecka Miroslav Záložníci: Vojtíšek Tomáš, Fryč Lukáš Útočníci: Vojtíšek Michal, Hartman Michal, Zeman Marek, Sekera Miloslav

38

MINIŽÁCI Trenér: Krátký Václav, Krátký Jan Vedoucí mužstva: Krátký Václav Brankář: Roudnický Filip Obránci:, Haspeklo Jan, Bayer Lukáš, Šimůnek Matěj, Honzík Roman Záložníci: Vojtíšek Tomáš, Zeman Marek, Steidl Jiří Útočníci: Sekera Miloslav, Řídký Daniel, Šimůnková Anna

SK JIZERA PŘEDMĚŘICE NAD JIZEROU Rok založení: 1923 Klubové barvy: zelená a bílá Výbor klubu: Předseda: Beran Lukáš Místopředseda: Krátký Pavel Sekretář: Krátký Václav Hospodář: Petráš Luděk Členové výkonného výboru: Kropáček Jiří Brynych Pavel Houska Petr Hradecký David Sojovský Jan

Kontakt: předseda – tel.: 728 652 967 sekretář – tel. 606 961 980 e-mail: [email protected]

39

SK Jizera Předměřice nad Jizerou podporují:

OBEC PŘEDMĚŘICE NAD JIZEROU, okres Mladá Boleslav Předměřice nad Jizerou 132 294 74 Tel./fax: 326 313 525 e-mail: [email protected] www.predmericenadjizerou.cz

Autorka: Renata Beranová Recenze: Václav Krátký, Lukáš Beran Foto: archiv SK Jizera Předměřice nad Jizerou Vydal: SK Jizera Předměřice nad Jizerou © SK Jizera Předměřice nad Jizerou

40