Vysoké nad Jizerou - Roprachtice

Vysoké nad Jizerou - Roprachtice Studie k záměru vyhlášení přírodního parku

Objednatel:

KRAJSKÝ ÚŘAD LIBERECKÉHO KRAJE zastoupený Ing. Jaroslavou Janečkovou vedoucí odboru rozvoje venkova, zemědělství a životního prostředí U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec 2 IČ: 70891508

Zhotovitel:

Ing.arch. Jitka Brychtová autorizovaný architekt ČKA Věšínova 16, 100 00 Praha 10 IČ: 16997832

Autoři: Ing.arch. Jitka Brychtová Spolupráce: Ing. Veronika Pincová Digitální zpracování dat: Ing. M. Říha Datum:

12 / 2005

Obsah:

A/ Textová, tabulková část Průvodní zpráva: 1. 1.1. 1.2. 2. 2.1.

Úvod Zadání, cíl studie Podklady, základní pojmy Charakteristiky řešeného území Přírodní charakteristiky Geomorfologické poměry Vodopis Vegetační pokryv Ochrana přírody 2.2. Kulturně - historické charakteristiky 2.2.1.Kulturně historický vývoj krajiny Vývoj osídlení Charakteristika osídlení Sídelní struktura 2.2.2. Památkově chráněné objekty - Vysocko 3. Členění řešeného území na krajinné celky a prostory, jejich charakteristika 3.1. Charakteristiky krajinných celků 3.2. Charakteristiky krajinných prostorů 4. Místa krajinného rázu - limity a regulativy 5. Pásma ochrany a obnovy krajinného rázu 6. Závěr - priority

3 3 3 6 6

9 9

14 16 17 20 33 35

B/ Grafická část 1/ Určení hodnot krajinného rázu 2/ Vyhodnocení pásem ochrany a obnovy kraj. rázu Přílohy: Řezy terénem Letecké snímky Fotodokumentace Vojenské mapování, stabilní katastr

2

1: 25 000 1: 25 000

1. ÚVOD 1.1. ZADÁNÍ, CÍL STUDIE Studie k záměru vyhlášení přírodního parku v části Vysoké nad Jizerou - Roprachtice byla objednána v říjnu 2005. Základem práce je posouzení krajinného rázu části území Vysocka, které vychází ze zákona č. 114 / 1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů. Citace § 12,odst.1 zákona : 1. Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině. 3. K ochraně krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, který není zvláště chráněn podle části třetí tohoto zákona, může orgán ochrany přírody zřídit obecně závazným právním předpisem přírodní park a stanovit omezení takového využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení stavu tohoto území. Na základě srovnání a vzájemného působení základních krajinných složek - terénu, vody, vegetace a vlivu lidské činnosti, byly v území vymezeny základní krajinné typy - krajina přírodní, krajina přírodě blízká a krajina kulturní. Podle zachovalosti typického vzhledu byla vymezena pásma ochrany a obnovy krajinného rázu. Z hlediska prostorového utváření krajiny a převažujících charakteristik bylo řešené území rozděleno na krajinné celky, krajinné prostory a místa krajinného rázu. Při digitálním zpracování zakázky byla využita GIS data firmy ESRI ( ESRI Shape File ), která byla vytvořena v rámci KOP Libereckého kraje, 05 / 2004. Zpracovatel pro zpracování díla vytvořil další tematické vrstvy, které předá objednateli ve formátu ESRI Shape File. 1.2. PODKLADY, ZÁKLADNÍ POJMY a) Podklady Objednatel poskytl data GIS firmy ESRI ( ESRI Shape File ), data byla vytvořena v rámci KOP Libereckého kraje, 05 / 2004. Mapový server Libereckého kraje - informační systém životního prostředí (http:/maps.krajlbc.cz) Letecké snímky území – zdroj: http:/maps.kraj-lbc.cz Památkově chráněné objekty Základní mapa ČR 1 : 25 000 Turistická mapa – východní Krkonoše, Podkrkonoší 1 : 25 000 Podkrkonoší, průvodce, M. Nováková, Olympia Praha, 2005 Lidová architektura v Severních Čechách, B. Vojtíšek, J. Vařeka, Okresní vlastivědné muzeum v České Lípě, 1999

3

Lidová architektura Pojizeří a Krkonoš, L. Šolcová, V. Coganová Umění lidových tesařů, kameníků a sochařů v Severních Čechách, J. Schejbal, J. Schejbalová, 1985 Lidová zástavba v chráněných územích severočeského pohraničí, Josef v. Schejbal, STIPA Vlastivědné sešity, 5/1979 Lidová architektura - Doc. Ing. arch. Jiří Škabrada Umělecké památky Čech - Dr. Emanuel Poche, DrSc., Academia 1977 Atlas památek, Česká republika, Ing. arch. K. Kuča Genius loci, Christian Norbert-Schulz, Odeon, Praha, 1994 b) Použitá terminologie, výklad pojmů: LIMITY - skutečnosti a jevy v území, které vyplývají z obecně platných předpisů – zákonů, vyhlášek, norem REGULATIVY (LIMITY) - navrženy v rámci studie, vycházejí z podmínek řešeného území a z požadavků zadávacího dokumentu. Schopnost a ochota k jejich respektování souvisí s etikou a profesionální úrovní účastníků územně plánovacího procesu, s mírou jejich osvícenosti a vzdělání v historii, kultuře a ekologii, celkovým vztahem ke krajině. Podkladem pro zpracování hodnocení krajinného rázu byly metodiky připravené: Hodnocení krajinného rázu – metodika zpracování, Ing. Míchal, 1998, Správou CHKO ČR, R. Bukáček, P. Matějka, 1997, Krajinná ekologie – R. Forman, M. Godron, a na základě vlastních předchozích prácí. Krajinný ráz - je souborem specifických charakteristik pro určitou konkrétní oblast v krajině či jen místo, které jsou příčinou jejího komplexního - funkčního, vizuálního, senzuálního a jiného projevu a činí ji tak typickou až nezaměnitelnou. Krajinný celek - celek se specifickým, charakteristickým přírodním a kulturně historickým či jiným projevem a je odlišitelný hranicí. Hranicí může být horizont, přírodní prvky i umělé prvky. V rámci této studie byly celky vymezeny na základě geomorfologického členění. Krajinný prostor je menším prostorem uvnitř krajinného celku, odlišitelný prostorovou hranicí a charakteristikami. Místo krajinného rázu - místo obdobných charakteristik, hodnot, je dílčí částí krajinného prostoru. Charakter prostoru či místa krajinného rázu je dán bohatstvím a různorodostí obsažených krajinotvorných prvků. Estetická hodnota - projev přírodních, kulturních a kulturně historických hodnot, harmonického měřítka a vztahů v krajině, výrazného vzájemného spolupůsobení krajinotvorných prvků. Přírodní hodnota - je určena přírodními charakteristikami dané oblasti či místa z hlediska jejich funkce, původnosti, historického vzniku Harmonické měřítko a vztahy v krajině jsou výsledkem poměru jednotlivých složek a prvků

4

Krajinná složka - relativně homogenní ekologická jednotka, je souhrnem prvků uvnitř krajiny, má jednotný projev a vyznačuje se stejnou funkcí; velikostí relevantní krajinnému měřítku (Forman et Godron 1993, upraveno) Krajinný prvek - je skladebnou jednotkou krajinné složky. Je buď přírodní nebo umělý. Dominantní prvek - určuje charakter, identitu místa či prostředí; ovlivňuje charakteristiky daného místa či prostoru, výrazný či převládající prvek v uspořádání a působení krajinné scény Činnost snižující estetickou a přírodní hodnotu krajinného rázu oblasti či místa - je taková činnost, která natolik naruší daná specifika oblasti či místa, že změní význam a obsah charakteristik, které jej určují a jsou jeho základním projevem navenek i uvnitř. Kulturní hodnota oblasti, prostoru, celku nebo místa krajinného rázu je dána četností kladných kulturních hodnot jednotlivých objektů, kterými jsou významné krajinné prvky kulturního a smíšeného charakteru, památkově chráněná území a objekty, kulturní a smíšené dominanty krajiny a dále harmonické měřítko a vztahy mezi objekty různých kulturních epoch. Harmonické vztahy v krajině - soulad jednotlivých částí krajinné scény, soulad mezi vlivem člověka na krajinu a přírodním prostředím Kontrast - stupeň odlišnosti a náhlosti přechodu mezi sousedními plochami, prostory, většinou důsledek zemědělství, lesnictví, urbanizace - výrazný, jestliže sousední krajinné složky jsou navzájem velmi odlišné a přechod mezi nimi je úzký Mozaikovitost krajiny – míra hustoty plošek všech typů Konfigurace složek – tj. jejich umístění v prostoru a vzájemná provázanost ( krajinná struktura, prostorová konfigurace, prostorové vazby, paralelní uspořádání, atp.) Výjimečné složky krajiny – nacházejí se v celé krajině pouze v jednom nebo několika málo případech, jedny z prvních, základních charakteristik krajiny. Přírodní složky jsou bezpochyby prvotními danostmi a místa jsou běžně určována v geografických termínech. „Místo“ však znamená něco víc než jen pouhou polohu. Umělými součástmi prostředí jsou především „sídla“ různých měřítek, od domů a usedlostí po vesnice a města, „cesty“, které tato sídla spojují a různé prvky, jež přírodu proměňují v kulturní krajinu. Podobné formy prostorové organizace mohou mít odlišný charakter, daný konkrétním ztvárněním prvků, definujícím prostor ( Genius loci - Christian Norbert – Schulz ) ….stavební umění je uměním synergickým. Samotný objekt je „jen“ podřízenou částicí celku. Před otázkou „jak“ stojí otázka „kde“. Ve vnímání vztahu mezi takovými částicemi a celkem - krajinou se ukrývá skutečná hodnota věcí. Teprve vztah totiž zařazuje objekt do jakýchkoliv hodnotových posloupností. … Současným problémem je opomenutí významu souvislostí mezi dílem a prostředím. Sloh může být universální či maximálně individualistický – v tom jsme svobodní, ale intenzita vyznění, kterou novotvar působí, musí vyplývat ze vztahů a limitů místa. (Architekt č.10/2000, (Dům v Blansku, Petr Němejc, str. 41)

5

2.

CHARAKTERISTIKY ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ

2.1. PŘÍRODNÍ CHARAKTERISTIKY Geomorfologické a geologické poměry Řešené území, část území Vysocka, patří v rámci České vysočiny do geomorfologické soustavy Krkonošsko-jesenické, celku Krkonošské podhůří s podcelkem Železnobrodská vrchovina a okrskem Vysocká hornatina. Na severu a severovýchodě území sousedí s podcelkem Krkonošské rozsochy, na jihu s Podkrkonošskou pahorkatinou, na západě a na jihozápadě je výrazným podcelkem Ještědsko – kozákovský hřbet. IV Krkonošsko-jesenická soustava IVA Krkonošská podsoustava IVA - 8 Krkonošské podhůří (celek) IVA - 8A Železnobrodská vrchovina (podcelek) IVA - 8A - c Vysocká hornatina (okrsek) Geologický podklad řešeného území je poměrně pestrý. V údolí řeky Jizery jej tvoří druhohory mladší – křída, v ostatních částech řešeného území též prvohory starší – kambrium, ordovik, silur devon a čtvrtohory starší – pleistocén. Vysocká hornatina ve východní části Železnobrodské vrchoviny má ráz ploché hornatiny, rozkládající se na obou březích Jizery v předpolí Krkonoš, je tvořená zejména staroprvohorními fylity, metadiabasy, zelenými břidlicemi , místy s krystalickými vápenci až dolomity a metakvarcity. Jedná se o kerný reliéf sklánějící se k hlubokému, skalnatému údolí Jizery, s relikty sníženého zarovnaného třetihorního povrchu v různých výškových polohách, s meziúdolními hřbety, plochými suky a hustou sítí hlubokých, většinou rozevřených údolí, sledujícími často zlomové linie. V nejvyšší poloze ( kolem 700 m n. m.) se nacházejí plošiny na plochém rozvodním hřbetu mezi Jizerou a Kamenicí, který lze považovat za zbytek starotřetihorní paroviny (J. Demek 1960 ). K nejvýše položeným místům řešeného území patří Petruškovy vrchy ( 720m n. m. ), Tomášovy vrchy (715 m n. m.), nejnižší výšky dosahuje území v místě Jizery (cca 400 m n. m.), údolí Jizery je zahloubeno o 200 – 300 m pod parovinný reliéf. Řešené území je součástí Železnobrodského bioregionu 1.36. Podnebí Z hlediska klimatického patří území k chladné oblasti s většími hodnotami srážek i počtem dnů se sněhovou přikrývkou. Území lze charakterizovat jako velmi vlhké. Hluboké údolní zářezy se vyznačují teplotními inverzemi. Vodní poměry Na modelaci terénu měla a stále má zásadní význam i voda. Údolí vodních toků jsou jednou ze základních složek krajiny, podílejících se na krajinném rázu. Řešené území odvodňuje řeka Jizera, její údolí je významným přírodním prvkem regionu. Pro horní tok Jizery je charakteristické hluboké zaříznuté údolí, mělké balvanité koryto s četnými peřejemi ( místy obří hrnce). Vodní toky stékající z Vysockého hřebene vytvářejí téměř pravidelnou síť rovnoběžně uspořádaných údolí a člení tak k východu situované svahy na mírné a oblé hřbety a zaříznutá údolí s ojediněle vystupujícími vrchy.

6

Pro řeku Jizeru je zatím stále charakteristické přirozené balvanité koryto i čistota vody. Pouze v místě sídel jsou břehy zpevněny a tok regulován. Vegetační pokryv Bioregion leží v mezofytiku ve fytogeografickém podokrese 56 a. Železnobrodské Podkrkonoší. Bioregion je typicky hercynský, řešené území zahrnuje biocenózy 4. bukového až 5. jedlovo-bukového vegetačního stupně. Potenciální vegetací bioregionu jsou převážně květnaté bučiny, na chudších substrátech bikové bučiny, v hluboce zaříznutých údolích suťové lesy, v údolích potoků a Jizery jsou luhy, břeh Jizery je lemován vegetací svazu Phalaridion arundinaceae. Charakteristická je biota zaříznutých podhorských údolí s květnatými bučinami, suťovými lesy a peřejnatými řekami, která je ovlivňována splavováním horských druhů z výše položených sousedních bioregionů. Charakteristika původních rostlinných společenstev. Lužní společenstva zahrnují fytocenózy lesů listnatých, případně listnato-jehličnatých s převahou listnáčů včetně křovinných vývojových stádií, osidlující čtvrtohorní náplavy potoků a řek, pravidelně, nebo občas zaplavované a ovlivňované vysokou hladinou spodní vody. V řešeném území jde o rostlinné společenství v úzké údolní nivě, které charakterizuje následující skladba: ze stromového patra jasan ztepilý – Fraxinus excelsior, olše lepkavá – Alnus glutinosa a olše šedá – Alnus incana, bylinné patro charakterizuje ostřice oddálená – Carex remota, jarmanka větší – Astrantia major, krabilice chlupatá – Chaerophyllum hirsutum, škarda bahenní – Crepis paludosa, mokřýš střídavolistý – Chrysosplenium alternifolium, pérovník pštrosí – Matteucia struthiopteris, blatouch bahenní – Caltha palustris, přeslička lesní – Equisetum silvaticum, pryskyřník kosmatý – Ranunculus lanuginosus, kuklík potoční – Geum rivale, prvosenka vyšší – Primula alatior a maliník – Rubus idaeus. Květnaté bučiny jsou charakteristické pro území s členitějším reliéfem, s výraznějšími svahy a s většími výškovými rozdíly. Jádro květnatých bučin tvoří klimaxové bučiny a jedlobučiny s bohatým bylinným patrem. Květnaté bučiny jsou charakteristické pro submontánní až montánní stupeň. Floristické složení vykazuje určité regionální odlišnosti. Základní dřevinou stromového patra je buk lesní – Fagus silvatica, který nejčastěji doprovází jedle bělokorá – Abies alba, klen – Acer pseudoplatanus, méně jilm drsný – Ulmus scabra. V inverzních polohách stálou příměs tvoří smrk ztepilý – Picea excelsa. Keřové patro květnatých bučin bývá vyvinuto pouze fragmentárně, nejčastěji se v něm vyskytuje zimolez černý – Lonicera nigra, v nižších a chráněných polohách také zimolez pýřitý – Lonicera xylosteum a lýkovec jedovatý – Daphne mezereum. Bylinné patro květnatých bučin je zpravidla bohatě vyvinuté a téměř souvisle zapojené. Základ tvoří stínomilné druhy s vyšším nárokem na obsah přístupných živin, kvalitu humusu a příznivé vlhkostní půdní poměry. Bylinné společenství tvoří zejména mařinka vonná – Asperula odorata, kyčelnice cibulkonosná – Dentaria bulbifera, kyčelnice devítilistá – Dentaria enneaphylla, ječmenka evropská – Cuwiera europaea, bukovinec osladičovitý – Phegopteris polypodioides, věsenka nachová – Prenanthes purpurea, rozrazil horský – Veronika montana, svízel okrouhlolistý – Galium rotundifolium, pšeníčko rozkladité – Milium effusum, violka lesní – Viola silvatica, hluchavka pitulník – Lamium galeobdolon, plicník lékařský – Pulmonaria officinalis, bažanka vytrvalá – Mercurialis perennis, vraní oko čtyřlisté – Paris quadrifolia, samorostlík klasnatý – Actaea spicata, žindava evropská – Sanicula europaea, kopytník evropský – Asarum europaeum, šťavel kyselý – Oxalis acetosella, řeřišnice nedůtklivá – Cardamine impatiens, čarovník pařížský – Circaea luteliana, ptačinec hajní – Stellaria nemorum, případně čarovník alpinský – Circaea alpina, kostřava lesní – Festuca silvatica a kokořík přeslenatý – Polygonatum verticillatum. Bikové bučiny se vyskytují na chudých silikátových půdách v územích s méně členitým reliéfem. Zahrnují druhově poměrně chudé společenství, které tvoří buk lesní – Fagus silvatica, roztroušeně

7

doprovázený jedlí bělokorou – Abies alba. Keřové patro obvykle není vyvinuté. Pro bylinné patro jsou charakteristické řidší kolonie na místech s rychlejším rozkladem opadanky. Bylinné společenství tvoří zejména bika bělavá – Luzula albida, méně třtina rákosovitá – Calamagrostis arundinacea, lipnice hajní – Poa nemoralis a metlice křivolaká – Deschampsia flexuosa. Dále je pro toto bylinné společenství charakteristická věsenka nachová – Prenanthes purpurea, jestřábník zední – Hieracium murorum, jestřábník Lachenalův – Hieracium lachenalii, rozrazil lékařský – Veronika officinalis, ostřice kulkonosná – Carex pilulifera, pstroček dvoulistý – Majanthemum bifolium, černýš luční obecný – Melampyrum pratense ssp. Vulgatum, bika chlupatá – Luzula pilosa, ostřice bledá – Carex pallescens, ostřice zaječí – Carex leporina, violka Rivinova – Viola riviniana a kostřava ovčí – Festuca ovina. Mechové patro je obvykle vyvinuté, ovšem pouze v místech, kde nezůstává ležet opadanka. Tvoří jej např. ploník ztenčený – Polytrichum formosum, ploník jalovcový – Polytrichum juniperinum, dvouhrotec chvostnatý – Dicranum scoparium, travník Schreberův – Pleurozium schreberi a rokyt cypřišovitý – Hypnum cupressiforme, případně ve vyšších polohách krčanka listnatá – Diphiscium foliosum. Posledním charakteristickým společenstvem řešeného území, ovšem pouze na omezených plochách s výrazným členitým reliéfem jsou suťové lesy na suťových a kamenitých půdách. Jde především o hlubší, zaříznutá údolí řek a potoků. Pro stromové patro jsou charakteristické jasan ztepilý – Fraxinus excelsior, jilm horní – Ulmus scabra, javor mléč – Acer platanoides, klen – Acer pseudoplatanus a lípa velkolistá – Tilia platyphyllos. Z klimaxových dřevin tvoří doprovod buk lesní – Fagus silvatica a jedle bělokorá – Abies alba. Pro keřové patro je charakteristická především meruzalka alpinská – Ribes alpinum. Bylinné patro tvoří např. dymnivka dutá – Corydalis cava, měsíčnice vytrvalá – Lunaria rediviva, kakost smrdutý – Geranium robertianum, česnáček lékařský – Alliaria officinalis, hluchavka skvrnitá – Lamium maculatum, hodně rozšířená bývá bažanka vytrvalá – Mercurialis perennis a jiné. K tomuto společenství se váže i skupina kapradin, např. kapraď samec – Dryopteris filix-mas, kapraď rakouská ostnatá – Dryopteris austriaca ssp. Spinulosa a kapradina laločnatá – Polystichum lobatum. Charakteristickým průvodcem úzkých, zaříznutých údolí bývá též udatna lesní – Aruncus vulgaris. Převážná část lesů byla v průběhu kolonizace vytěžena a postupně nahrazena buď smrkovými monokulturami nebo přeměněna na louky, pastviny a pole. Zbytky listnatých nebo smíšených lesů se zachovaly v údolních polohách, na příkrých a hůře přístupných svazích údolí Jizery a v údolích bočních přítoků. Bioregion má vyvážené zastoupení lesů (převážně kulturní smrčiny s příměsí buku), mezofilních pastvin, luk a polí. Květnaté podhorské louky však téměř zanikly. Zčásti byly přeměněny na pole, některé zmeliorovány a osety kulturními travinami. Jen v malé části se zachoval původní rostlinný porost. Typické je drobné členěním pozemků – cestami a mezemi, dnes s porosty dřevin (zejména Horní Tříč, v okolí Roprachtic). V podkrkonošských údolích roste bledule jarní – Leucojum vernum, na vlhkých loukách prstnatec májový – Dactylorhiza majalis, upolín nejvyšší – Trollius altissimus a různé druhy ostřic - Carex. Vzácný lopuštík skloněný – Hackelia deflexa se vyskytuje na zříceninách středověkých hradů, zde se nachází na zbytcích hradu Nístějka. Jde o zcela ojedinělou lokalitu, kterých je na území ČR pouze několik. Z botanického hlediska jsou významná zejména hluboce zaříznutá údolí řeky Jizery a jejích přítoků. Ta jsou přirozenými cestami šíření horských druhů rostlin do nižších poloh.

8

OCHRANA PŘÍRODY A KRAJINY Maloplošná CHÚ Přírodní památka Nístějka Skalní ostroh se zříceninou hradu Nístějka na levém břehu Jizery u osady Hradsko. Vyhlášeno roku 1996, rozloha chráněného území je 2,68 ha. Skalnatý ostroh na hřbetu mezi údolími Jizery a Farského potoka. Stanovištně odpovídajícím porostem je suťová bučina, v současnosti však převažuje smrk, vtroušen je buk. Smrk v současnosti tvoří cca 80% dřevinné skladby v porostech charakteru hospodářského lesa. Vhodným hospodařením, podporou zmlazení buku a omezením jeho kácení, by postupně mělo být podpořeno vyšší zastoupení buku. Na rulových skalkách je jedna ze dvou existujících lokalit lopuštíku skloněného (Hackelia deflexa). Památné stromy - lípa malolistá „Žantova lípa“, k.ú. Vysoké nad Jizerou, p.č. 575 - jilm horský, k.ú. Vysoké nad Jizerou, p.č. 58, 59, 76 Ochrana a obnova krajiny: - lesní porosty - postupná obnova přirozené druhové skladby, zachování a obnova členitých lesních okrajů, okrajových porostních plášťů - zemědělství - ekologické hospodaření, zvyšovat podíl statkových hnojiv (nevyužitelnou trávu kompostovat - louky - obnova květnatých luk - sečení, pastva, organické hnojení - zachování cestní sítě, případně obnova zaniklých částí dle historických dokladů, kontextu krajiny - věnovat pozornost hnojištím, močůvkovým jímkám, silážním žlabům (úniky do vodotečí) - ozelenění zemědělských areálů - chov skotu na produkci mléka a mléčných výrobků a přímý prodej konzumentům - vhodný počet ks/ha, z hlediska sklonu svahů - chov skotu masných plemen a chov ovcí - je nutno respektovat specifické podmínky při ochraně krajiny (ohrady, stáje), vodních zdrojů, přírody - květnatých a vlhkých luk, rozptýlené zeleně - ÚSES - plocha hodnotná jako celek - nevysazovat, ale redukovat introdukované dřeviny 2.2. KULTURNĚ HISTORICKÉ CHARAKTERISTIKY 2.2. 1. KULTURNĚ - HISTORICKÝ VÝVOJ KRAJINY Vývoj osídlení 11. stol. n.l.

Pravděpodobně již v 11.stol. územím Podkrkonoší a Krkonoš procházela stará zemská stezka „ Česká cesta“ - (Roztoky, Vysoké nad J., Jablonec n. J., Rokytnice, Dvoračky a dále pokračovala na slezskou stranu hor, do obce Szklarska Poreba). 13. – 14. stol. v období 1250 – 1350 ( 1400 ) se uskutečnila 1. vlna zemědělské kolonizace. První kolonizační vlna dosáhla do konce 14.stol. v západní části Podkrkonoší a Krkonoš přibližně linie Jizera – Jizerka. K zajištění, obraně a správě kolonizovaného území jsou v území budovány strážní hrady a tvrze. ( Torzo hradu Štěpanice založeného koncem 13.stol. jako rodové sídlo Valdštejnů a hrad Nístějka z 1. pol. 14.stol.) Sídelní enklávy vznikají nejdříve okolo zemských stezek. Hlavním typem osídlení období kolonizace se stala lesní lánová ves, v níž byl každé usedlosti vyměřen souvislý

9

pozemek velikosti jednoho lánu ( asi 25 ha ). Základní členění ( struktura ) krajiny zástavba rozmístěna podél toku a cesty a navazující plužina, prostorově členěná postupně vznikajícími kamennými snosy - zůstalo významnou měrou v oblasti Vysocka zachováno a vytváří charakteristický obraz horské a podhorské krajiny. 16. stol.

rozvíjí se řemesla – sklárny, hutě, hamry, tkalcovství, plátenictví. Středověké hornické a hutní podnikání vyvrcholilo v 16.stol. Větší význam než hornictví mělo pro osídlení sklářství. Sklářství stejně jako hornictví bylo součástí osídlovacího pohybu, který ve 2. polovině 14. století překročil linii Jizery a Jizerky. První sklářské huti jsou doloženy přibližně z 2. pol. 15. století ( Sklenaříce ). Odtud skláři postupovali směrem k horám. Sklářské huti jsou doloženy na území západních Krkonoš mimo Sklenaříce a Rejdice, v Dolní Rokytnici, Rokytnu, ve Vítkovicích, Rýžovišti.

17.stol.

třicetiletá válka ukončila hospodářský vývoj (1618 – 48), vypálená města (např. Jilemnice), vylidněné vesnice, lidé prchají před válkou do hor a zakládají zde nové sídelní enklávy, které se staly základem pro typické budní hospodářství v Krkonoších. Následná rekatolizace byla spojená se změnou majetkových poměrů. Majetek získává převážně cizí pobělohorská šlechta.

18. – 19. stol. rozvíjí se manufakturní výroba a následně tovární výroba, převážně textilní, dřevozpracující. V 19.stol. se objevují v údolí řek tovární objekty. Od konce 18. stol. začíná uplatňovat svůj vliv také turistika, výrazněji od druhé čtvrtiny 19.stol. 1. pol. 20.stol. 1. svět. válka představuje hospodářský úpadek v roce 1938 část Podkrkonoší odtržena od republiky 2. pol. 20.stol. Po skončení 2. světové války došlo k nucenému vysídlení německých obyvatel. Je narušena kontinuita osídlení a charakteristického způsobu života a hospodaření. Velkovýrobním hospodařením byla porušena struktura členění zemědělské půdy, vznikají velké nečleněné plochy, dochází k odvodnění mokrých květnatých luk a jejich přeměně na intenzívní travní porosty nebo pole. Obnova drnu orbou, hnojení průmyslovými hnojivy, nepřiměřená pastva vedly k jejich postupné degradaci a k ústupu mnoha společenstev. Některé neobhospodařované pastviny a louky začínají zarůstat. . Zanedbání povrchového odvodnění a ponechání ladem vedlo k jejich postupné degradaci, spojené s ústupem cenných rostlinných společenstev a postupným zarůstáním náletem dřevin. Zachovalo se jen malé procento luk s původními společenstvy. V obnově lesních porostů převládá výsadba smrkových monokultur. V rámci řešeného území však zůstalo základní členění ( struktura ) krajiny poměrně dobře zachována, došlo k dílčímu narušení v rovinatějších místech hřebenových partií, kde byly meze s porosty a rozptýlená zeleň odstraněny a vznikly větší plochy polí (v lokalitě Chlum, v okolí odbočky na Helkovice, JV směrem od Vysokého). Také historická jádra měst byla v období komunismu zanedbána a nebyla využívána způsobem, který odpovídá jejich významu ( Vrchlabí, Jilemnice, Vysoké nad Jizerou, Jablonec nad Jizerou ). V posledních letech však dochází k postupné obnově a revitalizaci historických jader měst.

10

Zejména v posledním desetiletí 20. stol. je vyvíjen velký tlak na novou zástavbu, na zcela neúměrné rozšiřování zastavitelných ploch na úkor cenné volné krajiny. Nevhodný způsob zástavby představuje hustá, „kobercová“ zástavba rodinných či rekreačních objektů, která nereaguje na původní strukturu osídlení a členění krajiny a která výraznou měrou rozšiřuje zastavěné území sídla, pohlcuje cenný harmonický typ volné krajiny (krajina v okolí větších měst). I tomuto negativnímu jevu sídla v rámci řešeného území zůstala zatím uchráněna a zachovala si typické prostorové uspořádání včetně množství hodnotných objektů. 2. 2. 2. CHARAKTERISTIKA OSÍDLENÍ Ve 13. – 14.stol. se uskutečnila 1. vlna zemědělské kolonizace, která dosáhla do konce 14.stol. v západní části Podkrkonoší a Krkonoš přibližně linie Jizery – Jizerky. Sídelní enklávy vznikají nejdříve v okolí zemských stezek, v blízkosti strážních hradů a tvrzí. Sídelní struktura: Hlavním typem osídlení období 1. kolonizace se stala lánová ves. Je pro ni charakteristická plužina s dlouhými lánovými záhumenicemi. Jednotlivé usedlosti jsou situovány podél cesty a potoků, při okraji potočních úvalů. Vesnice tohoto typu nemají typickou náves - objekty většinou vymezují dlouhý prostor podél potoka a cesty. Prostor mezi usedlostmi kolem potoka a cesty byl obecním pozemkem a dlouho zůstával prázdný, později zde vznikají obecní stavby, případně domky chalupníků a domkářů. Údolní liniová zástavba je doplněna v členitějším terénu a z hlediska možností obdělávání půdy menšími shluky venkovských objektů vytvářejících nepravidelná seskupení, případně rozptýlenou zástavbou. Při porovnání kopií map stabilního katastru z 1.pol. 19.stol. a současného stavu je zřejmé, že zůstalo významnou měrou zachováno členění (struktura) krajiny, tzn. typické uspořádání sídel a zástavby, členění krajiny mezemi a cestami, vzájemné propojení sídel cestní sítí včetně drobných církevních památek. Obdobný je i rozsah lesních porostů a zemědělské půdy. Všechny vrstvy, přírodní i kulturně historické, utváření terénu, jedinečná pohledová spjatost s horským územím, spoluutvářejí charakteristický a svým způsobem jedinečný obraz území na rozhraní horské a podhorské krajiny. Sídla: Vysoké nad Jizerou Pravidelně založené historické město, v minulosti hospodářské středisko hradu Nístějka. První zmínka z roku 1352. Sídlo bylo založeno u stezky, v místě vysockého návrší, odtud cesta dál pokračovala přes Krkonoše do Slezska. Nejdříve vznikla typická liniová zástavba drobnějšího venkovského charakteru podél cesty ve směru Stará Ves - Horní Tříč, která je později doplněna zástavbou v okolí kostela a pravidelně založeným hlavním náměstím a městskými domy podél hlavních přístupových komunikací. Město postihly časté požáry, které zničily řadu domů. Dominantou města a široké oblasti je barokní kostel sv. Kateřiny z let 1725 - 43, v místě původního dřevěného gotického kostelíka ze 14. stol. Zachovány jsou roubené domy krkonošského typu, zejména podél staré stezky. Poč. 20 stol. přijížděli do města spisovatelé a umělci (Ant. Sova, Viktor Dyk, K.V.Rais, Jesenská, A. Kašpar). Z Vysokého pochází rod Kramářů zastoupený českým politikem Dr.K. Kramářem, historikem umění Vincencem Kramářem. Pro ženu dr. K. Kramáře (ruská šlechtična) byla postavena Kramářova vila s ruskými vlivy, v současnosti hotel Větrov. Při jihovýchodním okraji města je Ústav plastické chirurgie. Lyžařský areál Šachty.

11

V současnosti si Vysocko stále uchovává svébytný kulturní ráz včetně typického podkrkonošského nářečí. Ve Vysokém nad Jizerou působí divadelní spolek. Tříč Místní část Vysokého nad Jizerou. Lokalitou procházela jedna z nejstarších cest směřujících přes Krkonoše do Slezska. V současnosti jsou v území zachovány roubené a poloroubené objekty typických venkovských staveb včetně hospodářských objektů. Ojediněle je zachováno také členění zemědělské krajiny mezemi s porosty a cestami (viz stabilní katastr a letecké snímky). Roprachtice Roprachtice - jedna z nejlépe dochovaných vesnic horské oblasti Vysocka, s mnoha převážně roubenými domy i stodolami, v nenarušeném krajinném rámci. (Atlas památek, Česká republika, Ing. arch. Karel Kuča) Jedna z nejstarších obcí podhorského až horského charakteru (do roku 1927 Ruprechtice) je situována v mělkém a otevřeném údolí Hrádeckého potoka. Obec byla založena pravděpodobně již ve 13.stol., kdy lokátor Ruprecht zakládá z podnětu vrchnosti tzv. lánovou ves. Obec je prvně doložená roku 1352. V současnosti má obec 270 obyvatel. Mezi její památky patří barokní kostel. Stavba, na místě bývalého dřevěného kostela ze 14.stol., byla zahájena 16. 6. 1766, roku 1768 byl kostel dokončen a zasvěcen Nejsvětější Trojici. Jednolodní stavba s půlkruhově zakončeným presbytářem, obdélníkovou sakristií po jižní straně a hranolovitou věží v západním průčelí je dominantní stavbou sídla a mělkého, otevřeného údolí. Před opravou střechy v roce 1826 byla věž daleko vyšší, se dvěma cibulovitými báněmi. Druhá, tzv. malá věž nad presbytářem , je zakončena kulovitou bání. Presbytář je sklenut valbami s výsečemi, dříve jeho výzdobu tvořily malby z roku 1825, za války byly přemalovány. V roce 1980 byly vysvěceny tři nové zvony - Václav, Josef a Marie (předcházející byly odvezeny během války). Středisko pěstování tzv. červeného vysockého zelí Sklenaříce Objeveny základy sklářské hutě z 15. - 16.stol., rodiště a pamětní deska učitele Věnceslava Metelky(1807- 67). Socha sv. Josefa při cestě k Šachtám. Je zde zachována řada typických venkovských dřevěných staveb včetně charakteristického způsobu umístění objektů. Charakter území je narušen procházející trasou VVN. Pěstuje se červené vysocké zelí.

Charakteristické znaky staveb: Objekty svým charakteristickým uspořádáním a konstrukcí patří k regionu roubeného severočeského domu. Pro území je typický přízemní roubený dům ovlivněný sousedstvím s hornatou oblastí Krkonoš. Základním stavebním typem je přízemní roubený či poloroubený dům, často jednotného typu, kdy pod jednou střechou byla část obytná i hospodářská. Pro Vysocko jsou již také, na rozdíl od hornaté oblasti, charakteristické samostatně stojící hospodářské objekty, převážně menší samostatné stodůlky. V rámci řešeného území jsou zachovány například v Roprachticích. Výjimečně se objevují i větší usedlosti (trojstranné) s uzavřeným dvorem a štítovou orientací k cestě (např. v jižní části Roprachtic ). Usedlosti měly dřevěnou především obytnou část, chlévy byly postupně nahrazovány zdivem z lomového kamene. Domy byly přizpůsobovány terénu kamennými podezdívkami z lomové žuly.

12

V krkonošském podhůří převažuje přízemní roubený dům s vnitřní dispozicí trojdílného komorového typu (síň, světnice, komora) nebo chlévního (síň, světnice, chlév). Vstupní prostor tvořila síň, která oddělovala světnici orientovanou k průčelí od chléva a komory. Pro Jilemnicko a Vysocko je charakteristický typ kombinovaný, kdy prostor za síní je rozdělen na dvě přibližně stejně velké místnosti - komoru a chlév. Větší usedlosti, které byly specializovány na chov dobytka, měly prostorné chlévy. Chlévy byly původně dřevěné, roubené, od konce 18.stol. zděné. Typické pro podkrkonoší i oblast Krkonoš jsou domy s předsazenou členěnou lomenicí. Bohatší štíty se nacházejí v oblasti lomnické, jilemnické a novopacké. Jsou rozčleněny římsami do předstupujících horizontálních polí, která jsou dělena do dalších políček zdobených vrubořezem. Na Vysocku jsou lomenice jednodušší nežli v okolí Nové Paky a Jilemnice a nebývají členěny do tolika polí. U některých je střední část s malými okenními otvory předělena vlysem z dřevěných balustrů zvaných kuželky, které mají lidový název „kočičí procházka“ - př. Tříč, Přívlaka. (L. Šolcová, V. Coganová). Lomenice podkrkonošského okrsku jsou jednoduché, zpočátku či v horské oblasti byla prkna kladena svisle. Dvoudílné lomenice byly bedněny v dolní části svisle kladenými prkny, v horní části klasovitě do středního švu. Vývoj pokračoval až k lomenicím členěným do 4 - 5 vodorovných pásem. Jsou typické pro 18. a 19. stol. Lomenice vybíhá na vrcholu v ostrý úhel, někde je zkosena, ukončena krátkou strmou valbou. Tam, kde byly ve světnici umístěny tkalcovské stavy, byla průčelní stěna široká, měla i čtyři okna. Typické je také chráněné, svisle bedněné zádveří a přetažená střecha nad zápražím. Důležitý je způsob umístění staveb v terénu. Stavby se přizpůsobovaly členitému terénu. Původní venkovské stavby jsou výrazně zapuštěny ve svažitém terénu, byly tak přirozeně chráněny v prostředí tvrdších klimatických podmínek. Pečlivým umístěním v terénu působí stavby jako by byly vrostlé do okolního terénu a hlavní pozornost na sebe často poutá spíš sedlová střecha. Výtvarné sepětí těchto hmotově jednoduchých, nezdobených chalup s okolím je dokonalé. Tento způsob osazení stavby v terénu však není v současnosti respektován. Často mají novostavby celé přízemí vyzdviženo nad terén, v polozapuštěném suterénu je umístěno technické vybavení (to, co kolemjdoucí nejvíce vidí), mnohdy je přidáno celé další patro. Stavba tak má již jiné hmotové proporce, odlišnou výšku, a pokud je v sousedství hodnotných, typických objektů, působí rušivě. Významným dokladem stavební kultury jsou také roubené městské domy s typickou otevřenou podsíní pod předsazeným štítem. Náměstí podkrkonošských měst byla obklopena řadou roubených měšťanských domů s typickými podsíněmi. Dnes jsou částečně zachovány např. ve Vrchlabí. Materiál, barevnost Pro stavby je charakteristická kombinace dřeva s lomovým kamenem. U poloroubených staveb pak kombinace i barevný kontrast mezi částí dřevěnou, roubenou (tmavší) a zděnou, omítanou (světlá). Zásadně byl používán materiál, který se vyskytoval v okolí - lomová žula, smrkové či jedlové trámy, jako střešní krytina vesměs štípaný šindel. V poslední čtvrtině 19. století jsou jako krytina používány lepenkové pásy, eternit a plech. V současnosti převažuje na stavbách lehká šedá eternitová krytina. Původně stěny roubených domů nebyly natírány. Výrazné barevné nátěry stěn se objevují až ve 2.pol. 19.stol. Nejstarší nátěry měly pravděpodobně načervenalou barvu.

2. 2. 3. PAMÁTKOVĚ CHRÁNĚNÉ OBJEKTY - VYSOCKO ƒ obec Vysoké nad Jizerou, k.ú. Vysoké nad Jizerou 19568/6-2862 - areál kostela sv. Kateřiny 2862/1 kostel

13

2862/2 (pův.rč.2863) socha Madony v předsíni (od r. 2001 na náměstí, nově prohlásit)! 2862/3 (pův.rč.2864) socha sv. Barbory 27196/6-2572 - zřícenina hradu Nístějka 22951/6-2872 - areál chalupy čp. 44 2872/1 roubený dům 2872/2 rumpál 19160/6-2873 - areál chalupy čp. 231 2873/1 roubená chalupa 2873/2 stodola 37824/6-2869 - kříž při cestě k Dykově skále 26050/6-2870 - kříž u silnice ke Sklenařicům 36022/6-2871 - reliéf sv. Vojtěcha 25155/6-2868 - sloup P. Marie 34191/6-2866 - socha sv. Jana Nepomuckého 19998/6-2783 - socha sv. Josefa 26113/6-2867 - socha sv. Asumpty (nyní v areálu kostela) 31774/6-2865 - socha sv. Máří Magdaleny 49926/6-6104 - kamenný sloup se sochou sv. Barbory, u silnice na Tříč 16360/6-4766 - sklářská huť naproti čp. 360 25227/6-2874 - studna u čp. 143 V NÁVRHU: socha sv. Floriána v městs. parku V NÁVRHU: socha sv. Antonína Paduánského v městs. parku V NÁVRHU: socha sv. Antonína z r. 1764 pod Vysockou boudou V NÁVRHU: kostel CČSH ƒ část obce Sklenařice, obec Vysoké nad Jizerou, k.ú. Sklenařice 24878/6-2784 - statek čp. 27 21917/6-2785 - stodola u čp. 40 19421/6-2782 - stopy sklářské huti ƒ část obce Tříč, obec Vysoké nad Jizerou, k.ú. Tříč 25890/6-2812 - chalupa čp. 107 44754/6-2814 - kříž 30159/6-2813 - socha Madony (Immaculata) 10824/6-5868 - rol. usedlost čp. 46 (prohlášeno MK ČR čj: 8801/93 ze dne 1.8.1995) ƒ

část obce Dolní Tříč, obec Jablonec nad Jizerou, k.ú. Tříč - socha sv. Jana Nepomuckého na p.p.č. 2223

(prohlášeno MK ČR čj:13 204/1999 ze dne 4.10. 2001) ƒ část obce Stará Ves u Vysokého nad Jiz., k.ú. dtto, obec Vysoké n. Jiz. 20082/6-2788 - socha sv. Jana Nepomuckého ƒ obec Roprachtice, k.ú. Roprachtice 45590/6-2762 - areál kostela Nejsvětější Trojice 2762/1 kostel 2762/2 kříž (na hřbitově) 12708/6-5730 - areál chalupy čp. 24

14

12709/6-5805 - chalupa čp. 48 12710/6-5704 - chalupa čp. 51 10803/6-5803 - areál usedlosti čp. 56 (prohlášeno MK ČR čj:4 808/93 ze dne 14.11.1994) 5803/1 chalupa 5803/2 stodola 12711/6-5728 - chalupa čp. 179 - rolnic. usedlost čp. 185 „Kobrovo“ (NEPROHLÁŠENO MK ČR čj: 5 003/2001 ze dne 14.3.2001) - rolnic. usedlost čp. 225 „ Láskovo“ (NEPROHLÁŠENO MK ČR čj: 2 810/2001 ze dne 1.2.2001) 21128/6-2763 - kříž u školy 13940/6-2764 - socha sv. Jana Nepomuckého u čp. 148 18671/6-2765 - dva smírčí kříže u cesty k Roprachticím 2765/1 kříž 2765/2 kříž 50492 - rolnická usedlost čp. 183 - socha sv. Jana Nepomuckého (nad ZD směrem na Dolní Sytovou) (prohlášeno MK ČR čj: 13 493/2001 ze dne 15.10.2001) V NÁVRHU: socha P. Marie Immaculaty - sloupková Boží muka

(prohlášeno MK ČR čj: 10 042/199/ ze dne 26.11.2001) - rolnic. usedlost čp. 143 tzv. „Tulachovo“ (NEPROHLÁŠENO čj: 4 991/2001, MK ČR ze dne 28.5.2002) V NÁVRHU: rolnic. usedlost čp. 182 tzv. „Hlůžovo“ - rolnic. usedlost čp. 210 tzv. „Ferdova hospoda“ (prohlášeno MK ČR čj: V NÁVRHU: socha sv. Stanislava u komunikace V NÁVRHU: areál fary ƒ část obce Dolní Sytová, obec Háje nad Jizerou, k.ú. Dolní Sytová 22427/6-2523 - zvonice 10922/6-5875 - rolnic. usedlost čp. 7, Na koutě 11025/6-5893 - rolnic. usedlost čp. 11 "Jodasovo" 5893/1 chalupa s chlévy 5893/2 stodola 11123/6-5903 - chalupa čp. 12, Na koutě 11132/6-5904 - rolnic. usedlost čp. 13 "Vedralovo" rol. usedlost čp. 14 se stodůlkou (neprohlášeno rozhodnutím MK ČR č.j.135/2001) V NÁVRHU: kaplička se sochou Immaculaty pod býv. hostincem „U Berných“

6026 - dům čp. 16, "Maturovo" 12449/6-5982 - rolnická usedlost čp. 34 10875/6-5886 - rolnic. usedlost čp. 44 12683/6-6027 - dům čp. 47 10954/6-5890 - rolnic. usedlost čp. 88 49653/6-6093 - areál rolnické usedlosti čp. 102, Na koutě 6093/1 dům 6093/2 stodůlka - rychta čp. 114 na návsi „Prokůpkovo“ (prohlášeno MK ČR čj: 17 681/2000 ze dne 28.2.2001)

15

10953/6-5891 - rolnic. usedlost čp. 120 "Holoubkovo" 50724/6- rolnická usedlost čp. 125 se stodolou ve stř. části obce (prohlášeno MK ČR čj: 17 684/2000 ze dne 19.2.2001) - rolnic. usedlost čp. 129 (nad býv. hostincem „U Berných“) (prohlášeno MK ČR čj: 11 899/1994 ze dne 20.2.2002) 50723/6-rolnická usedlost čp. 139 (prohlášeno MK ČR čj. 12 691/1995 ze dne 26.1.2001 ) NEPROHLÁŠENO: rolnic. usedlost čp. 147 "Lukšovo" (rozh.MK.ČR čj:/k.13.279/95 ze dne 19.8.1997) 10618/6-5859 - rolnic. usedlost (chalupa) čp. 157 14510/6-2524 - socha sv. Jana Nepomuckého při staré polní cestě do Roprachtic ƒ část obce Horní Sytová, obec Víchová nad Jizerou, k.ú. Horní Sytová 44753/6-2846 - bývalý hostinec "v Arnoštově" ƒ část obce Helkovice, obec Vysoké nad Jizerou, k.ú. Helkovice NEPROHLÁŠENO: rolnická usedlost a špýchar čp. 12 , parc.č.74 (MK ČR čj: k 7.196/92 ze dne 31.10.1997,návrh podal SÚPP Praha)

3. ČLENĚNÍ ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ NA KRAJINNÉ CELKY A PROSTORY, JEJICH CHARAKTERISTIKA Na základě prostorové struktury,porovnání základních krajinných složek a jejich vzájemného působení terénu, vody, vegetace a typu osídlení a způsobu hospodaření v krajině, bylo řešené území rozčleněno na následující krajinné celky, krajinné prostory a místa krajinného rázu. A/ KRAJINNÉ CELKY (OBLASTI) KC : KC I. Krajinný celek Jizera – část Vysocko (celé řešené území) B/ ČLENĚNÍ CELKŮ NA KRAJINNÉ PROSTORY (KP) : Krajinný celek Jizera KC I. I – 1 Krajinný prostor Vysocko - jablonecký I – 2 Krajinný prostor Ponikelsko - roprachtický C/ PODROBNĚJŠÍ ČLENĚNÍ KRAJINNÝCH PROSTORU NA MÍSTA KRAJINNÉHO RÁZU (MKR) : I. Krajinný celek Jizera I – 1 Krajinný prostor Vysocko - jablonecký Místa krajinného rázu: I–1–a Lesní porosty (komplexy) včetně drobných lučních enkláv I–1–b Horní Tříč, Dolní Tříč I–1- c Vysoké nad Jizerou - město I–1-d Vysoké nad Jizerou - zemědělská krajina I–1-e Sklenařice

16

I–2

Krajinný prostor Ponikelsko - roprachtický Místa krajinného rázu: I–2–a Lesní porosty včetně drobných lučních enkláv I–2–b Přívlaka, Jilem I–2–c Roprachtice - sídlo I–2–d Roprachtice - zemědělská krajina

3.1. CHARAKTERISTIKA KRAJINNÉHO CELKU. I. KRAJINNÝ CELEK JIZERA - ČÁST VYSOCKO Krajina s výraznou modelací terénu, která náleží k povodí horního toku Jizery. Krajinnou osou celku je výrazně hluboké údolí řeky Jizery, místy charakteru kaňonu. Koryto řeky má převážně přirozený charakter s mělkým balvanitým řečištěm a peřejemi, v místech zástavby je lokálně zpevněno a regulováno. Na strmých , místy skalnatých svazích a srázech jsou zachovány zbytky přirozených lesů. K řešenému území - část Vysocka, náleží pravobřeží hlubokého údolí horské řeky. Strmé svahy, vymezující údolí, jsou členěny paralelně uspořádanými údolími bočních přítoků Jizery. Údolí, která jsou převážně orientovaná ve směru západ - východ, jsou vzájemně prostorově oddělena nižšími hřbety. K nejvýraznějším patří protáhlý hřbet s vrcholem Chlumu (695,0 m.n.m.), Tříčské vrchy a protilehlé vrchy s Dykovou skálou. Paralelně s hlubokým údolím Jizery je orientován vysocký hřeben s nejvyšším vrcholem celého řešeného území - Petruškovy vrchy (719 m.n.m.). Protáhlý hřbet s vrchem Chlum vzájemně prostorově odděluje dva krajinné prostory. Na východě a severu řešené území přímo navazuje na Krkonošský národní park a jeho ochranné pásmo, v severním cípu i na CHKO Jizerské hory. Podél toku řeky a na strmých svazích údolí jsou zachovány přirozené listnaté nebo smíšené lesní porosty s převahou buku, ve výše položených, v místě rovinatých zaoblených vrcholových částí hřbetů a vystupujících vrchů převažují smrkové monokultury. Ve střední a západní části území převažuje již v plošším terénu, ale vysoko položeném, zemědělská krajina s drobným členěním - pole, louky a pastviny, které jsou členěny liniemi mezí s porosty, cestami, remízky a menšími lesíky. Výrazně je zachováno členění krajiny mezemi a cestami v okolí Tříče a Roprachtic a spolu s hodnotnou charakteristickou venkovskou zástavbou představuje cenný typ kulturní krajiny specifického podhorského až horského rázu. Pro území jsou charakteristické liniové, údolní lánové vesnice a menší shlukové formy zástavby na svazích (Tříč, Jilem), případně rozptýlená zástavba (Tříč). V dominantní poloze, v místě staré obchodní stezky, je situováno město pravidelného gotického založení - Vysoké nad Jizerou, s dominantou barokního kostela sv. Kateřiny při jihovýchodním okraji dnešní zástavby. Silueta města s dominantou kostela je velmi dobře patrná z protilehlého území Krkonošského národního parku a spolu s Tříčskými svahy dotváří jeho charakter. Krajinný celek (část Vysocko) je pohledově výrazně provázán s navazujícím územím krkonošských rozsoch i hlavními krkonošskými hřebeny. Jsou odtud jedinečné výhledy na celé západní Krkonoše včetně hlavních dominant Krkonoš - Kotle spolu s Lysou horou a Zlatým návrším.

17

3.2. CHARAKTERISTIKY KRAJINNÝCH PROSTORŮ. KRAJINNÝ PROSTOR VYSOCKO - JABLONECKÝ

KP I - 1

Identifikace charakteru území 1/ Přírodní charakteristiky:

2/ Kulturní a historické:

Modelace terénu: hluboké zaříznuté horské údolí Jizery výrazný hřeben a navazující kolmo orientované hřebeny navazující údolí bočních přítoků - výrazná modelace terénu Vodní toky tok Jizery včetně kratších přítoků horského charakteru síť drobných vodních toků prameniště drobných toků Vegetace: zachované listnaté a smíšené lesy na strmých svazích údolí Jizery a v údolích přítoků vlhké,květnaté louky meze a cesty s porosty (Tříčský vrch a protilehlý hřeben, na svazích údolí Jizery louky a pastviny smrkové monokultury Osídlení: cestní síť, cesty s drobnými sakrálními prvky, kamennými plastikami a doprovodnými porosty, trasa staré zemské stezky - Stará Ves, Vysoké nad Jizerou, Jabloneček, Dvoračky, Kotel výrazně zachováno členění plužiny, uspořádání mezí na svahu Tříčského vrchu a protilehlých svazích hodnotná zástavba – Vysoké nad Jizerou, Horní Tříč, Sklenařice - zachováno prostorové rozmístění objektů, charakteristické objekty roubené a poloroubené vysockého typu zachována vazba zemědělské krajiny k zástavbě -Tříč výrazně volný charakter zástavby – Tříč menší ovocné sady u objektů – dotvářejí bohatství krajinné zeleně historické město Vysoké nad Jizerou v dominantní poloze Objekty: barokní kostel ve Vysokém nad Jizerou pozůstatky hradu Nístějka hodnotná tradiční zástavba - roubené, poloroubené objekty hodnotné městské objekty z přelomu 19. a 20. stol. drobné sakrální prvky v krajině, kamenné plastiky chybějící severní část náměstí ve Vysokém nad Jizerou Tradice: zachováno typické nářečí, zvyky ochotnické a divadelní spolky, kulturní a sportovní aktivity tradice učitelů, muzikantů, houslařské školy (Sklenaříce, Paseky) a také pěstování vysockého červeného zelí (hlavatky)

Význam charakteristik: I. zásadní, II. určující, III. významný Pozitivní a negativní projevy vybraných složek: + / -

18

Význam Projev I. + I. + I.

+

I.

+

I. I. I.

+ + +

I. I.

+ +

II. II. I.

+++

I.

+

I.

+

I. I. I.

+ + +

I.

+

I. I. I.

+ + +

I. I. III.

+ + -

I.

+

I.

+

I.

+

Prostorové vztahy: Hluboké meandrující koryto horské řeky Jizery s navazujícími strmými zalesněnými svahy ve východní části, paralelně uspořádaná údolí bočních přítoků, vzájemně oddělená nižšími zalesněnými hřbety a vysoký hřeben se siluetou města Vysoké nad Jizerou a dominantou barokního kostela. Výrazně je terén utvářen v lokalitě Hradsko - Maříkov. Zejména na svazích Tříčských vrchů a protilehlého hřebene je zachováno historické členění zemědělské krajiny. Krajinný prostor je pravostrannou částí hlubokého údolí Jizery a má výraznou pohledovou vazbu východním směrem ke Krkonošskému národnímu parku a prostorově jej dotváří (výhledy ze svahu Hejlova, Františkova, Bratrouchova, Vojtěšic ). Z okrajové části řešeného území jsou výhledy také směrem západním ke Krkonošskému podhůří, do údolí Staroveského potoka. K výrazným vrchům krajinného prostoru patří Petruškovy vrchy, Tříčské vrchy, celá hřebenová část. Narušení charakteru území z hlediska krajinného rázu: Trasa vedení VVN severně od Vysokého a v prostoru Sklenařického údolí Nová zástavba v severozápadní části Vysokého (bytové domy, neupravené okolí), chybějící severní část náměstí Celkové hodnocení krajinného prostoru – potenciál území: Harmonická krajina s výraznými přírodními složkami a charakteristickými sídly s navazující zemědělsky obhospodařovanou krajinou. Hluboké uzavřené údolí Jizery se zachovanými listnatými a smíšenými lesy. Střídají se menší a větší lesní porosty, zemědělská půda s převahou luk a pastvin (místy zachované květnaté louky) členěných mezemi s porosty dřevin. Ve Sklenařickém údolí, v Horním Tříči a v části Vysokého jsou zachovány hodnotné objekty venkovské architektury, převážně dřevěná architektura. Výjimečná poloha města v dominantní poloze s dominantou barokního kostela. Zachována trasa staré zemské stezky z Čech do Slezska. Prostor patří k jedinečným z hlediska zachování výrazného množství cenných objektů, rozptýlené zástavby, umístění v terénu, zachování měřítka a vztahu ke krajině a zachování celkové struktury krajiny. Prostor patří k vysoce krajinářsky hodnotným, téměř naprostý soulad kulturních a přírodních prvků. Cenné je také zachování tradic a zvyklostí typických pro Podkrkonoší.

KRAJINNÝ PROSTOR PONIKELSKO - ROPRACHTICKÝ Identifikace charakteru území 1/ Přírodní charakteristiky:

2/ Kulturní a historické:

KP I - 2

Význam Projev Modelace terénu: hluboké zaříznuté údolí Jizery I. + údolí přítoků Jizery I. + paralelně uspořádaná mělká údolí drobných toků I. + Vodní toky: horská řeka Jizera s přirozeným korytem I. + menší přítoky přírodního charakteru I. + prameniště drobných toků I. + Vegetace: listnaté a smíšené lesy I. + solitéry a remízky I. + porosty podél cest a potoků, v místě pramenišť I. + zbylé květnaté louky I. + chudší druhová pestrost luk a pastvin II. Osídlení: údolní lánové sídlo - Roprachtice I. + shluková zástavba drobných osad - Jilem I. + I. + zachováno drobné prostorové členění krajiny mezemi s porosty, cestami a doprovodnými porosty drobných toků zachovaná cestní síť včetně drobných sakrálních I. + prvků

19

Objekty: Tradice:

větší nečleněné polní celky v severní části - Chlum a jihovýchodně od Roprachtic, částečně Farský vrch hodnotné tradiční objekty venkovské zástavby areál kostela, fary v Roprachticích drobné sakrální prvky, kamenné plastiky zachováno typické nářečí, zvyky pěstování červeného vysockého zelí (hlavatka)

II.

-

I. I. I. I. I.

+ + + + +

Význam charakteristik: I. zásadní, II. určující, III. významný Pozitivní a negativní projevy vybraných složek: + / -

Prostorové vztahy: Hluboké zaříznuté koryto Jizery s navazujícími strmými lesnatými svahy. Hluboká údolí Kopanínského potoka a Farského potoka. Otevřená a mělčí údolí menších přítoků Jizery, zejména údolí Hrádeckého potoka se zástavbou Roprachtic, drobná údolí východně a západně od Roprachtic. Údolí se zástavbou Roprachtic je otevřeno jižním směrem, ze severu jej uzavírá výrazný hřeben s vrchem Chlum, po obou stranách pak boční nižší hřbety s vystupujícími vrchy - Farským vrchem na západě, bezejmenným vrchem a vrchem Humburská pec na východě. Protáhlý hřeben s vrchem Čertovka, který vymezuje prostor Roprachtic z jihu, je částečně pokryt lesními porosty, částečně je zde zemědělská krajina. Ve východní části řešeného území převládají lesní porosty (zachovány bukové lesy) s enklávami luk a menšími osadami, na zbylém území převažuje zemědělská krajina polí, luk a pastvin se zachovaným členěním. Narušení charakteru území z hlediska krajinného rázu: - objekty zemědělského areálu při jihovýchodním okraji Roprachtic, které jsou jako první viditelné při příjezdu do vesnice, zem. hala při severovýchodním okraji Roprachtic, zábor cest - velké nečleněné plochy polí - lokalita Chlum, částečně jihovýchodně od Roprachtic a Farský vrch - smrkové monokultury na výše položených, rovinatějších místech Celkové hodnocení krajinného prostoru - potenciál území: Měkce modelovaná krajina, ve východní části s výraznou modelací terénu. Ze svahů údolí Jizery se otevírají jedinečné pohledy na Krkonošský národní park a jeho ochranné pásmo. Výrazně zachován charakter krajiny – prostorová struktura členění, charakter sídel včetně výrazného množství typických objektů (roubené, poloroubené objekty vysockého typu). Hodnotný areál s barokním kostelem a farou v Roprachticích. Zachována cestní síť včetně drobných církevních objektů. Převážně uzavřený, svébytný prostor zcela specifického charakteru a vysoké krajinářské hodnoty.

4. MÍSTA KRAJINNÉHO RÁZU - LIMITY A REGULATIVY • I – 1 KRAJINNÝ PROSTOR VYSOCKO - JABLONECKÝ Členění: I. Krajinná oblast (celek) Jizera - část Vysocko I – 1 Krajinný prostor Vysocko - jablonecký Místa krajinného rázu: I–1–a Lesní porosty (komplexy) včetně lučních enkláv I–1–b Horní Tříč, Dolní Tříč I–1- c Vysoké nad Jizerou - město I–1-d Vysoké nad Jizerou - zemědělská krajina I–1-e Sklenařice

20

MÍSTO KRAJINNÉHO RÁZU

LESNÍ POROSTY (KOMPLEXY) VČETNĚ LUČNÍCH ENKLÁV I–1–a Pásmo ochrany a obnovy krajinného rázu: převážně pásmo A, část B - krajina přírodní a přírodě blízká Charakteristika: Vymezené území náleží ke krajině přírodní a přírodě blízké. Pro území je charakteristická výrazná modelace terénu. Zejména v lokalitě Hradsko - Maříkov koryto řeky vytváří meandry, hluboké údolí má kaňonovitý charakter. Na strmých svazích hlubokého údolí Jizery a v bočních údolích přítoků jsou zachovány listnaté a smíšené lesní porosty. Výš, kde už je mírnější modelace terénu, převládají smrkové monokultury a kompaktnější lesní porosty přecházejí v menší lesíky a remízy. Charakteristické jsou členité lesní okraje s okrajovým porostním pláštěm. Krajina s lesními porosty plynule přechází v typ zemědělské horské krajiny. Lesní porosty se podílejí na prostorovém členění krajiny, na vyváženém vztahu přírodních a kulturních složek a na rozmanitosti zastoupení jednotlivých prvků. A/ LIMITY Ochranné režimy MCHÚ NATURA 2000: Evropsky významné lokality Ptačí oblasti Památné stromy Územní systém ekologické stability: Nadregionální biocentrum Regionální biocentrum Osa nadregionálního biokoridoru Ochranné pásmo nadregionálního biokoridoru Regionální biokoridor

Stávající •

Návrh

Základní právní předpisy zákon 114 / 1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů

Vyhláška MŽP 395 / 1992 Sb. • • • •

Památkově chráněná sídla: VPR, VPZ, MPR, MPZ zákon 20 / 1987 Sb. Ochranné pásmo památkově chráněného sídla ve znění pozdějších předpisů Sídla s vysokým zastoupením pam. chrán. objektů lid. arch. Významné památkově chráněné objekty Limity využití území - skutečnosti a jevy v území, které vyplývají z platných zákonů, předpisů a norem. Pro studii byly využity limity související s hodnocením krajinného rázu, byly podkladem pro studii a jsou zakresleny ve výkresové části.

B/ REGULATIVY 1/ Funkce a využití Krajina přírodní a přírodě blízká, lesní porosty včetně menších lučních enkláv 2/ Plošné a prostorové uspořádání Ochrana krajinného obrazu, prostorových vztahů: Pohledově výrazné vrchy, hřbety, horizonty l neumisťovat dominantní technické prvky a jiné objekty, ( pokud se prokáže nezbytnost umístění takového prvku, je nutno řešit s ohledem na cenné území) l nezasahovat do lesních porostů dlouhými přímými liniemi tras inženýrských sítí, lanovek a sjezdových tratí, komunikací Pohledově exponované prostory I neumisťovat prvky, které narušují charakteristické vztahy, měřítko, funkci a využití daného prostoru Místa významných výhledů

21

I ochrana samotného místa a výhledů z tohoto místa I místa využívat při posuzování nových záměrů Prostorové uspořádání, krajinná struktura I zachovat druhově původní lesní porosty I postupně obnovovat původní druhovou skladbu lesních porostů I zachovat a podporovat druhově pestré členité lesní okraje I zachovat a postupně obnovovat druhovou pestrost luk a pastvin Objekty I celé území považovat z hlediska staveb za stabilizované, neumisťovat nové objekty, vhodná je postupná kultivace nebo odstranění rušivě působících prvků, objektů I rušivě působí nadzemní vedení VVN v lokalitě Šachty a prostoru Sklenařic 3/ Priority Zachovat druhově původní lesní porosty. Postupně obnovovat původní druhovou skladbu lesních porostů. MÍSTO KRAJINNÉHO RÁZU HORNÍ TŘÍČ, DOLNÍ TŘÍČ Pásmo ochrany a obnovy krajinného rázu: převažující pásmo A , krajina kulturní

I–1–b

Charakteristika: Vymezené území náleží ke krajině kulturní vysokých krajinářských hodnot. V horní části otevřené, široké údolí pravostranného přítoku Jizery. Na svazích Tříčských vrchů a protilehlém svahu jsou jedinečným způsobem zachovány paralelně uspořádané meze s porosty. Podél drobného toku a cesty je rozmístěna typická horská zástavba venkovského charakteru (roubené, poloroubené přízemní objekty včetně drobných hospodářských objektů). Údolní lánové sídlo doplňují menší shluky zástavby nebo rozptýlená zástavba výš ve svahu. U jednotlivých stavení jsou menší ovocné sady. Je zachováno charakteristické prostorové rozmístění objektů i charakter a ráz převážně roubených a poloroubených objektů. Územím prochází významná stará zemská stezka směřující do Rokytnice, na Dvoračky a přes hlavní krkonošské hřebeny do Slezska. Území je pohledově velmi výrazně propojeno s Krkonošským národním parkem, s krajinářsky velmi cenným územím menších údolí Vraního, Vejpálického a Františkovského potoka. A/ LIMITY Jev

Stávající

MCHÚ NATURA 2000: Evropsky významné lokality Ptačí oblasti Památné stromy Územní systém ekologické stability: Nadregionální biocentrum Regionální biocentrum Osa nadregionálního biokoridoru Ochranné pásmo nadregionálního biokoridoru Regionální biokoridor Památkově chráněná sídla: VPR, VPZ, MPR, MPZ Ochranné pásmo památkově chráněného sídla Sídla s vysokým zastoupením pam. chrán. objektů lid. arch. Významné památkově chráněné objekty

22

Návrh

Základní právní předpisy Zákon 114 / 1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů

• •

zákon 114/ 1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů Vyhláška MŽP 395 / 1992 Sb.

zákon 20 / 1987 Sb. ve znění pozdějších předpisů •

B/ REGULATIVY 1/ Funkce a využití Krajina zemědělského horského typu s drobnou charakteristickou zástavbou venkovského rázu. 2/ Plošné a prostorové uspořádání Ochrana krajinného obrazu, prostorových vztahů: Pohledově výrazné vrchy, hřbety, horizonty l neumisťovat výrazné dominantní technické prvky a jiné objekty ( pokud se prokáže nezbytnost umístění takového prvku, je nutno řešit s ohledem na cenné území) Pohledově exponované prostory I neumisťovat prvky, které narušují charakteristické vztahy, měřítko, funkci a využití daného prostoru Místa významných výhledů I ochrana samotného místa a výhledů z tohoto místa I místa využívat při posuzování nových záměrů Prostorové uspořádání, krajinná struktura I zachovat členění krajiny mezemi a cestami s porosty I doplnit členění mezemi, rozptýlenou zelení jižně od Horního Tříče (plochá část hřebene směrem k Dykově skále) I zachovat a podporovat druhově pestré členité lesní okraje I zachovat provázanost, spolupůsobení všech krajinných prvků, vyvážený vztah (drobná zástavba venkovského charakteru s většími rozestupy, doplněná menšími ovocnými sady. Na zástavbu a sady navazují vrstevnicově vedené meze s porosty a ty plynule přecházejí menšími lesíky a členitými lesními okraji v lesní porosty. Sídla I území považovat z hlediska zástavby za stabilizované, včetně osady Dolní Tříč I město Jablonec nad Jizerou pro svůj případný další rozvoj bude přednostně využívat již urbanizované plochy (případné nevyužívané výrobní, skladové plochy), je vhodná kultivace břehů řeky, odstranění nevhodných přístavků a objektů Objekty I celé území považovat z hlediska staveb za stabilizované, chránit typické objekty roubených a poloroubených i zděných objektů a způsob rozmístění a osazení v terénu. I ochrana a obnova drobných sakrálních památek včetně doprovodných stromů, cestní sítě – paměťové struktury krajiny 3/ Priority

Celé území považovat z hlediska staveb za stabilizované. Zachovat členění krajiny mezemi a cestami s porosty, jejich vazbu k sídlu.

MÍSTO KRAJINNÉHO RÁZU VYSOKÉ NAD JIZEROU - MĚSTO Pásmo ochrany a obnovy krajinného rázu: typ krajiny kulturní, pásmo A, B

I–1–c

Charakteristika: Menší historické město horského charakteru v dominantní poloze na hřebeni. Město bylo založeno při staré zemské stezce z Čech do Slezska. Pro urbanistickou strukturu je charakteristická liniová zástavba původní starší lánové vesnice (roubené, poloroubené objekty venkovského charakteru podél staré cesty

23

směrem ke Staré Vsi a podél cesty východním směrem k Tříči), ke které patřil původní dřevěný kostel postavený v dominantní poloze na hřebeni. Tato zástavba byla později doplněna městskou strukturou pravidelným čtvercovým náměstím a kompaktnější zástavbou podél hlavních přístupových komunikací. Obě charakteristické urbanistické struktury jsou v půdorysu i hmotách objektů zachovány. Ke konci 19. a ve 20. stol. se město rozvíjelo jižním a severozápadním směrem. Při jižním okraji je menší veřejný prostor s barokním kostelem sv. Kateřiny. U hlavního náměstí chybí v severní části objekt uzavírající prostor veřejného prostranství, také na sousední parcele, kde bývala radniční budova, byl postaven ne příliš zdařilý objekt. Při jihovýchodním okraji je situována vybavenost včetně parků a hřišť. Nová bytová zástavba je založena v severní části města (bytové domy, fádní, neupravené okolí). Dominantou široké krajinné oblasti je barokní kostela sv. Kateřiny. Důležitá je silueta města při pohledu z Krkonošského národního parku, tedy výška a způsob rozmístění objektů na hřebeni, zachování dominanty kostela sv. Kateřiny a subdominanty Kramářovy vily s navazujícím parkem. Typická venkovská přízemní zástavba horského charakteru zůstala zachována podél cesty směrem ke Staré Vsi a východním směrem k Tříči. A / LIMITY Jev MCHÚ NATURA 2000: Evropsky významné lokality Ptačí oblasti Památné stromy Územní systém ekologické stability: Nadregionální biocentrum Regionální biocentrum Osa nadregionálního biokoridoru Ochranné pásmo nadregionálního biokoridoru Regionální biokoridor Památkově chráněná sídla: VPR, VPZ, MPR, MPZ Ochranné pásmo památkově chráněného sídla Sídla s vysokým zastoupením pam. chrán. objektů lid. arch. Významné památkově chráněné objekty

Stávající

Návrh

Základní právní předpisy Zákon 114 / 1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů

•

•

zákon 114/ 1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů Vyhláška MŽP 395 / 1992 Sb.

zákon 20 / 1987 Sb. ve znění pozdějších předpisů • •

B/ REGULATIVY 1/ Funkce a využití Menší historické město specifického horského charakteru, polyfunkční charakter odpovídající menšímu městu s navazujícími částmi venkovského charakteru. 2/ Plošné a prostorové uspořádání Ochrana krajinného obrazu, prostorových vztahů: Pohledově výrazné vrchy, hřbety, horizonty l neumisťovat výrazné dominantní technické prvky a jiné objekty, zachovat výraznou dominantu barokního kostela, siluetu zástavby z hlediska hierarchie staveb a dominant zejména při pohledu z východního směru Pohledově exponované prostory I neumisťovat prvky, které narušují charakteristické vztahy, měřítko, funkci a využití daného prostoru (zástavba v místě hřebene i východním směrem orientované svahy) Místa významných výhledů I ochrana samotného místa a výhledů z tohoto místa (výhledy východním směrem, do

24

Krkonošského národního parku) I místa využívat při posuzování nových záměrů Prostorové uspořádání, krajinná struktura I zachování dominantního postavení objektu kostela sv. Kateřiny, hierarchie staveb a siluety města v dominantní poloze Sídla I vhodné doplnění proluky v severní části náměstí, postupná obnova objektů (ne příliš vhodná dostavba na místě zaniklé radniční budovy), kultivace parteru I zachovat starší převážně dřevěné objekty podél staré cesty orientované kolmo k hřebeni (směr Stará Ves - Horní Tříč) I při jihovýchodním okraji zachovat areály občanské vybavenosti včetně zahrad, parků a hřiště a jedinečných vyhlídkových cest I případný další přiměřený rozvoj města směrovat do severozápadního segmentu v návaznosti na stávající novější zástavbu I východním směrem ( Horní Tříč ) zástavbu nerozšiřovat, vhodná je kultivace stávajících objektů, sjednocení a „zjednodušení“ tvarů, materiálů, doplnění stromů, „ukončení“ města s vazbou k cenné, drobně členěné krajině v okolí Horního Tříče. Objekty I postupná obnova a kultivace stávajících objektů, lepší využití stávajícího potenciálu města I chránit typické objekty roubených a poloroubených i zděných objektů a způsob rozmístění a osazení v terénu. 3/ Priority Postupná obnova a kultivace stávajících objektů, lepší využití stávajícího potenciálu města. Zachování, případně vhodné dotváření siluety města se zachováním typické hierarchie staveb. MÍSTO KRAJINNÉHO RÁZU VYSOKÉ NAD JIZEROU - ZEMĚDĚLSKÁ KRAJINA I - 1 - d Pásmo ochrany a obnovy krajinného rázu: typ krajiny kulturní, převažující pásmo B, část A Charakteristika: Zemědělská krajina s většími celky polí a luk, navazující na městskou zástavbu. V severní části při silnici II / 290 je nástupní prostor ke sjezdovým tratím a vleku Šachty. Je zde parkovací plocha a horní stanice lanovky. Území západně od silnice se otevírá do údolí Vošmendy a Staroveského potoka. Obě údolí jsou prostorově oddělena nižším hřebenem s vrchy Barejtův kopec (653,4 m n.m.) a Buč (652,1m n.m.). Prochází tudy trasa VVN. V jižním cípu je pohledově výrazný Šibeniční vrch. Chybí rozptýlená zeleň, okrajový lem lesů. A / LIMITY Jev MCHÚ NATURA 2000: Evropsky významné lokality Ptačí oblasti Památné stromy Územní systém ekologické stability: Nadregionální biocentrum Regionální biocentrum

Stávající

Návrh

Základní právní předpisy Zákon 114 / 1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů

zákon 114/ 1992 Sb.,

25

Osa nadregionálního biokoridoru Ochranné pásmo nadregionálního biokoridoru Regionální biokoridor

ve znění pozdějších předpisů Vyhláška MŽP 395 / 1992 Sb.

Památkově chráněná sídla: VPR, VPZ, MPR, MPZ Ochranné pásmo památkově chráněného sídla Sídla s vysokým zastoupením pam. chrán. objektů lid. arch.

zákon 20 / 1987 Sb. ve znění pozdějších předpisů

B/ REGULATIVY 1/ Funkce a využití Typ kulturní zemědělské krajiny s vazbou k městu horského charakteru. 2/ Plošné a prostorové uspořádání Ochrana krajinného obrazu, prostorových vztahů: Pohledově výrazné vrchy, hřbety, horizonty l neumisťovat výrazné dominantní technické prvky a jiné objekty, zachovat výraznou dominantu barokního kostela, siluetu zástavby z hlediska hierarchie staveb Pohledově exponované prostory I neumisťovat prvky, které narušují charakteristické vztahy, měřítko, funkci a využití daného prostoru Místa významných výhledů I ochrana samotného místa a výhledů z tohoto místa I místa využívat při posuzování nových záměrů Prostorové uspořádání, krajinná struktura I doplnit členění zemědělské krajiny remízky, solitery I doplnit stromy při okraji města, vytvářet jasný okraj zástavby (hranice) a zároveň vazbu města a zemědělské krajiny. 3/ Priority

Postupná obnova členění zemědělské krajiny a její vazby k sídlu.

MÍSTO KRAJINNÉHO RÁZU SKLENAŘICE I-1-e Pásmo ochrany a obnovy krajinného rázu: typ krajiny kulturní, převažuje pásmo A, část B Charakteristika: V horní části otevřené a mělké údolí krátkého bočního přítoku Jizery. Zástavba venkovského charakteru je více soustředěna v místě křížení komunikací a podél těchto komunikací a v menších shlucích ve svahu údolí. Údolím prochází komunikace, která je zároveň hranicí ochranného pásma Krkonošského národního parku. Část zástavby leží již v tomto území, mimo řešenou oblast. Zástavba s výjimkou severní a západní části (v blízkosti silnic a křižovatky) si zachovala ráz venkovské horské zástavby s řadou hodnotných roubených a poloroubených objektů. Některé objekty jsou přestavovány a zvětšovány zřejmě vzhledem k blízkosti VCHÚ a sjezdovce Šachty. Rušivě působí trasa VVN, zejména dlouhý rovný průsek lesními porosty a také sjezdové trati sjezdovky Šachty.

26

A/ LIMITY Jev

Stávající

MCHÚ NATURA 2000: Evropsky významné lokality Ptačí oblasti Památné stromy Územní systém ekologické stability: Nadregionální biocentrum Regionální biocentrum Osa nadregionálního biokoridoru Ochranné pásmo nadregionálního biokoridoru Regionální biokoridor Památkově chráněná sídla: VPR, VPZ, MPR, MPZ Ochranné pásmo památkově chráněného sídla Sídla s vysokým zastoupením pam. chrán. objektů lid. arch.

Návrh

Základní právní předpisy Zákon 114 / 1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů

•

zákon 114/ 1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů Vyhláška MŽP 395 / 1992 Sb. zákon 20 / 1987 Sb. ve znění pozdějších předpisů

•

B/ REGULATIVY 1/ Funkce a využití Zemědělská krajina horského rázu s hodnotnou zástavbou horského venkovské charakteru. 2/ Plošné a prostorové uspořádání Ochrana krajinného obrazu, prostorových vztahů: Pohledově výrazné vrchy, hřbety, horizonty l neumisťovat výrazné dominantní technické prvky a jiné objekty ( pokud se prokáže nezbytnost umístění takového prvku, je nutno řešit s ohledem na cenné území) Pohledově exponované prostory I neumisťovat prvky, které narušují charakteristické vztahy, měřítko, funkci a využití daného prostoru Místa významných výhledů I ochrana samotného místa a výhledů z tohoto místa (výhledy východním směrem, do Krkonošského národního parku) I místa využívat při posuzování nových záměrů Prostorové uspořádání, krajinná struktura I zachovat členění zemědělské krajiny remízky, mezemi a cestami s porosty I drobné měřítko staveb, volnější způsob rozmístění objektů I ochrana luk a pastvin Sídla I zachovat volnější charakter uspořádání objektů I zachovat ráz horské venkovské zástavby Objekty I chránit typické objekty roubených a poloroubených i zděných objektů a způsob rozmístění a osazení v terénu. 3/ Priority

Zachovat volnější charakter uspořádání objektů. Chránit typické objekty roubených a poloroubených i zděných objektů a způsob rozmístění a osazení v terénu.

27

I – 2 KRAJINNÝ PROSTOR PONIKELSKO - ROPRACHTICKÝ Místa krajinného rázu: I - 2 - a Lesní porosty včetně drobných lučních enkláv I - 2 - b Přívlaka, Jilem I - 2 - c Roprachtice - sídlo I - 2 - d Roprachtice - zemědělská krajina MÍSTO KRAJINNÉHO RÁZU

LESNÍ POROSTY (KOMPLEXY) VČETNĚ DROBNÝCH LUČNÍCH ENKLÁV I–2–a Pásmo ochrany a obnovy krajinného rázu: pásmo A krajina přírodní a přírodě blízká Charakteristika: Vymezené území náleží ke krajině přírodní a přírodě blízké. Pro území je charakteristická výraznější modelace terénu (údolí Jizery, údolí Kopanínského potoka). V údolí řeky a na strmých svazích a v bočních údolích jsou zachovány listnaté a smíšené lesní porosty. Výš, kde už je mírnější modelace terénu, převládají smrkové monokultury. Kompaktnější lesní porosty přecházejí v menší lesíky a remízy. Charakteristické jsou členité lesní okraje s okrajovým porostním pláštěm. Cennými jsou vlhké louky a vlhké nivy potoků s přirozenými doprovodnými porosty. Krajina s lesními porosty plynule přechází v typ zemědělské horské krajiny. Lesní porosty se podílejí na prostorovém členění krajiny, na vyváženém vztahu přírodních a kulturních složek, na rozmanitosti zastoupení jednotlivých prvků. A / LIMITY Ochranné režimy

Stávající

MCHÚ NATURA 2000: Evropsky významné lokality Ptačí oblasti Památné stromy Územní systém ekologické stability: Nadregionální biocentrum Regionální biocentrum Osa nadregionálního biokoridoru Ochranné pásmo nadregionálního biokoridoru Regionální biokoridor Památkově chráněná sídla: VPR, VPZ, MPR, MPZ Ochranné pásmo památkově chráněného sídla Sídla s vysokým zastoupením pam. chrán. objektů lid. arch.

Návrh

Základní právní předpisy zákon 114 / 1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů

• • •

zákon 114/ 1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů Vyhláška MŽP 395 / 1992 Sb.

zákon 20 / 1987 Sb. ve znění pozdějších předpisů

B/ REGULATIVY 1/ Funkce a využití Základní: Krajina přírodní a přírodě blízká, lesní porosty včetně menších lučních enkláv 2/ Plošné a prostorové uspořádání Ochrana krajinného obrazu, prostorových vztahů: Pohledově výrazné vrchy, hřbety, horizonty l neumisťovat dominantní technické prvky a jiné objekty ( pokud se prokáže

28

nezbytnost umístění takového prvku, je nutno řešit s ohledem na cenné území) l nezasahovat do lesních porostů dlouhými přímými liniemi tras inženýrských sítí, lanovek a sjezdových tratí, komunikací Pohledově exponované prostory I neumisťovat prvky, které narušují charakteristické vztahy, měřítko, funkci a využití daného prostoru Místa významných výhledů I ochrana samotného místa a výhledů z tohoto místa I místa využívat při posuzování nových záměrů Prostorové uspořádání, krajinná struktura I zachovat druhově původní lesní porosty I postupně obnovovat původní druhovou skladbu lesních porostů, podporovat přirozenou obnovu I zachovat a podporovat druhově pestré členité lesní okraje Objekty I celé území považovat z hlediska staveb za stabilizované, neumisťovat nové objekty, vhodná je postupná kultivace nebo odstranění rušivě působících prvků, objektů ( např. v údolí Kopanínského potoka u silnice nevhodně umístěný a v současnosti nevyužívaný objekt výrobny krmiv) 3/ Priority

Zachovat druhově původní lesní porosty. Postupně obnovovat původní druhovou skladbu lesních porostů, podporovat přirozenou obnovu. Zachovat a podporovat druhově pestré členité lesní okraje

MÍSTO KRAJINNÉHO RÁZU PŘÍVLAKA, JILEM I–2–b Pásmo ochrany a obnovy krajinného rázu: krajina kulturní, převažující pásmo A Charakteristika: Drobné enklávy v údolí Jizery se zástavbou venkovského charakteru, které jsou vzájemně odděleny lesními porosty. Lokality jsou přístupné ze silničky podél Jizery. Podél toku Jizery je vedena železniční trať. Z lučních enkláv jsou průhledy do údolí Jizery. K nejhodnotnějším z krajinářského pohledu (modelace terénu, louky členěné remízky, menšími lesíky a mezemi, klidový charakter lokality, hodnotné typické roubené a poloroubené stavby, rozptýlený charakter zástavby) patří osada Jilem v blízkosti soutoku Farského potoka a Jizery a torza hradu Nístějky. V osadě Přívlaka i v drobné, severně položené enklávě, jsou již více zastoupeny nové nebo přestavbami upravované objekty. Enklávy se zástavbou jsou od řeky Jizery odděleny železniční tratí a silnicí. Celkově se však spolupodílejí na charakteru a rázu horského údolí Jizery. A / LIMITY Jev MCHÚ NATURA 2000: Evropsky významné lokality Ptačí oblasti Památné stromy Územní systém ekologické stability: Nadregionální biocentrum Regionální biocentrum

Stávající

Návrh

Základní právní předpisy Zákon 114 / 1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů

zákon 114/ 1992 Sb.,

29

Osa nadregionálního biokoridoru Ochranné pásmo nadregionálního biokoridoru Regionální biokoridor Památkově chráněná sídla: VPR, VPZ, MPR, MPZ Ochranné pásmo památkově chráněného sídla Sídla s vysokým zastoupením pam. chrán. objektů lid. arch..

• •

ve znění pozdějších předpisů Vyhláška MŽP 395 / 1992 Sb.

zákon 20 / 1987 Sb. ve znění pozdějších předpisů

B/ REGULATIVY 1/ Funkce a využití Drobné osady horského venkovského charakteru s bezprostřední vazbou ke krajině přírodní a přírodě blízké. 2/ Plošné a prostorové uspořádání Ochrana krajinného obrazu, prostorových vztahů: Pohledově exponované prostory I neumisťovat prvky, které narušují charakteristické vztahy, měřítko, funkci a využití daného prostoru Místa významných výhledů I ochrana samotného místa a výhledů z tohoto místa I místa využívat při posuzování nových záměrů Prostorové uspořádání, krajinná struktura I zachovat velikost osad, začlenění drobné zástavby do prostoru hlubokého údolí přírodního charakteru I zachovat vazbu k loukám a pastvinám členěným mezemi, remízky I zachovat a podporovat druhově pestré členité lesní okraje I zachovat provázanost, spolupůsobení všech krajinných prvků, jejich vyvážený vztah Sídla I území považovat z hlediska zástavby za stabilizované Objekty I celé území považovat z hlediska staveb za stabilizované, neumisťovat nové objekty, chránit typické objekty roubených a poloroubených i zděných objektů a způsob rozmístění a osazení v terénu. 3/ Priority Vzhledem k trase nadregionálního biokoridoru a přírodě blízkému charakteru území považovat celé území z hlediska staveb za stabilizované.

MÍSTO KRAJINNÉHO RÁZU ROPRACHTICE - SÍDLO I–2–c Pásmo ochrany a obnovy krajinného rázu: krajina kulturní, převažující pásmo A Charakteristika: Vymezené území náleží ke krajině kulturní vysokých krajinářských hodnot. Mělké, otevřené a široké údolí Hrádeckého potoka, orientované k jihu, s výrazně zachovalou zástavbou horské lánové vesnice a navazující zemědělskou krajinou členěnou mezemi s porosty. Při jižním okraji sídla je umístěn v mírně vyvýšeném místě vůči zástavbě objekt barokního kostela (v místě původního dřevěného), objekt barokní fary a školy (obecní úřad), které vytvářejí jednoduchý prostor drobné návsi.

30

Kostel je situován, včetně větších usedlostí, při příčné cestě směrem k Helkovicím a Roztokám. Průčelí kostela je orientováno k cestě přicházející od Roztok. Pohledově k tomuto seskupení patří blízký Farský vrch. Na zástavbu navazuje poměrně dobře zachovalé členění lánové plužiny s porosty. V intravilánu vsi i u starých cest jsou zachovány křížky. Při jihovýchodním okraji u silnice v poměrně exponovaném místě je situován zemědělský areál s různorodými objekty. Údolí se zástavbou má specifický uzavřený charakter, průhledy se otevírá jižním směrem. A/ LIMITY Jev MCHÚ NATURA 2000: Evropsky významné lokality Ptačí oblasti Památné stromy Územní systém ekologické stability: Nadregionální biocentrum Regionální biocentrum Osa nadregionálního biokoridoru Ochranné pásmo nadregionálního biokoridoru Regionální biokoridor Památkově chráněná sídla: VPR, VPZ, MPR, MPZ Ochranné pásmo památkově chráněného sídla Sídla s vysokým zastoupením pam. chrán. objektů lid. arch.. Významné památkově chráněné objekty

Stávající

Návrh

Základní právní předpisy Zákon 114 / 1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů

•

zákon 114/ 1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů Vyhláška MŽP 395 / 1992 Sb. zákon 20 / 1987 Sb. ve znění pozdějších předpisů

• •

B/ REGULATIVY 1/ Funkce a využití Převážně obytná - menší obec horského venkovského charakteru s výrazně zachovalým prostorovým uspořádáním a hodnotnými typickými roubenými a poloroubenými objekty. 2/ Plošné a prostorové uspořádání Ochrana krajinného obrazu, prostorových vztahů: Pohledově exponované prostory I neumisťovat prvky, které narušují charakteristické vztahy, měřítko, funkci a využití daného prostoru Místa významných výhledů I ochrana samotného místa a výhledů z tohoto místa I místa využívat při posuzování nových záměrů Prostorové uspořádání, krajinná struktura I zachovat liniový charakter sídla se subdominantou kostela I zachovat vztah k zemědělské krajině a jejímu členění mezemi Sídla I území považovat z hlediska zástavby za stabilizované, pouze případné dílčí doplnění, vždy však s ohledem na smysluplný kontext místa Objekty I kultivace některých novostaveb zejména v blízkosti silnice, jejich lepší začlenění do vzhledu sídla I chránit typické objekty roubených a poloroubených i zděných objektů a způsob rozmístění a osazení v terénu. I ochrana a obnova drobných sakrálních památek včetně doprovodných stromů, cestní sítě - paměťové struktury krajiny I kultivace zemědělského areálu, sjednocení vzhledu objektů, použitých materiálů, nevhodné jsou plechové haly, dosazení stromů alespoň po obvodě

31

(důležité jsou pohledy ze silnice při příjezdu k obci, pohledy z Farského vrchu, blízkost objektu kostela) I prostorové oddělení zemědělských objektů a blízké hodnotné zástavby (trojstranná usedlost s uzavřeným dvorem) stromy, obnovit cestu od křížku u silnice ke kostelu, viz stabilní katastr), zvážit umístění 2 zem. objektů v blízkosti trojstranné usedlosti. 3/ Priority Celé území považovat z hlediska staveb za stabilizované, pouze dílčí doplnění, kultivace rušivě působících objektů včetně zem. areálu .

MÍSTO KRAJINNÉHO RÁZU ROPRACHTICE - ZEMĚDĚLSKÁ KRAJINA I–2–d Pásmo ochrany a obnovy krajinného rázu: krajina kulturní, převažující pásmo A Charakteristika: Typ zemědělské krajiny horského charakteru s vazbou k hodnotnému venkovskému sídlu. Je výrazně zachováno členění krajiny mezemi a cestami (viz I. a II. vojenské mapování, stabilní katastr). Mělká otevřená údolí paralelně uspořádaná a členěná jednotlivými oblými hřbety s mírně vystupujícími vrchy. K pohledově výrazným patří protáhlý hřbet s vrcholem Chlum 695,0 m n.m., Farský kopec, který spolupůsobí s dominantou kostela a drobné zástavby kolem kostela, vrch východně od zástavby Roprachtic s lesnatým vrcholem. Z jihu území uzavírá hřeben s vrchem Čertovka, kde se menší pole a louky střídají s lesy a remízy. Ve východní části území svahy již strmě spadají k Jizeře. V této části jsou louky a menší polní celky výrazněji členěny lesy a remízy. Z krajinářského pohledu patří území ke krajinám vysokých estetických hodnot. A / LIMITY Jev

Stávající

Návrh

Základní právní předpisy

MCHÚ NATURA 2000: Evropsky významné lokality Ptačí oblasti Památné stromy

Zákon 114 / 1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů

Územní systém ekologické stability: Nadregionální biocentrum Regionální biocentrum Osa nadregionálního biokoridoru Ochranné pásmo nadregionálního biokoridoru Regionální biokoridor

Vyhláška MŽP 395 / 1992 Sb.

Památkově chráněná sídla: VPR, VPZ, MPR, MPZ Ochranné pásmo památkově chráněného sídla Sídla s vysokým zastoupením pam. chrán. objektů lid.arch.

zákon 114/ 1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů • zákon 20 / 1987 Sb. ve znění pozdějších předpisů

B/ REGULATIVY 1/ Funkce a využití Krajina zemědělského horského typu se zachovaným členěním mezemi a cestami. 2/ Plošné a prostorové uspořádání Ochrana krajinného obrazu, prostorových vztahů:

32

Pohledově výrazné vrchy, hřbety, horizonty l neumisťovat výrazné dominantní technické prvky a jiné objekty Pohledově exponované prostory I neumisťovat prvky, které narušují charakteristické vztahy, měřítko, funkci a využití daného prostoru Místa významných výhledů I ochrana samotného místa a výhledů z tohoto místa I místa využívat při posuzování nových záměrů Prostorové uspořádání, krajinná struktura I zachovat členění krajiny mezemi a cestami s porosty I doplnit členění remízky, mezemi zejména v severní části - vrch Chlum a navazující hřeben, jihovýchodně od zem. areálu, částečně na svazích Farského vrchu I zachovat a podporovat druhově pestré členité lesní okraje vymezující zemědělskou krajinu I zachovat provázanost, spolupůsobení všech krajinných prvků, bezprostřední vazbu zem. krajiny k sídlu. I vhodnou údržbou podporovat a obnovovat druhovou pestrost luk a pastvin Objekty I celé území považovat z hlediska staveb za stabilizované, neumisťovat nové objekty 3/ Priority Zachovat členění krajiny mezemi a cestami s porosty, jejich vazbu k sídlu. Postupně obnovovat druhovou pestrost luk a pastvin.

5. PÁSMA OCHRANY A OBNOVY KRAJINNÉHO RÁZU. PÁSMO A - KRAJINA PŘÍRODNÍ A PŘÍRODĚ BLÍZKÁ pásmo velmi přísné ochrany krajinného rázu l zahrnuje nejcennější území přírodní a přírodě blízká, území nadregionálního biokoridoru a regionálních biocenter I krajina se zachovalými přírodními hodnotami I zahrnuje území pohledově a krajinářsky významné REGULATIVY l přednostní obnova přirozené druhové skladby lesních porostů l přednostní obnova květnatých luk a pastvin I v pohledově a krajinářsky významných místech nebudou umisťovány výrazně působící prvky technické infrastruktury ( pokud se prokáže nezbytnost umístění takového prvku, je nutné jej řešit s ohledem na velmi cennou krajinu nadstandardním způsobem ) I v pohledově a krajinářsky významných prostorech nebude prováděna obnova porostů způsobem dlouhých náseků, zvláště ne po spádnici a přes hřebenové partie I v území nebudou umisťovány nové stavby, s výjimkou nezbytných staveb, které se váží k lesnímu a zemědělskému hospodaření

33

I v území nebudou umisťovány billboardy a jiné velkoplošné reklamy PÁSMO B - KRAJINA PŘÍRODĚ BLÍZKÁ pásmo ochrany a obnovy krajinného rázu l lesní porosty, louky a pastviny REGULATIVY l ochrana cenných porostů lesních a lučních společenstev l postupná obnova přirozené druhové skladby lesních porostů l postupná obnova květnatých luk a pastvin I neumisťovat billboardy a velkoplošné reklamy PÁSMO A - KRAJINA KULTURNÍ pásmo velmi přísné ochrany krajinného rázu l harmonická krajina dlouhodobě utvářená s vysokými estetickými hodnotami l zahrnuje ucelené, výrazně hodnotné urbanistické soubory s cennými charakteristickými objekty (roubené, poloroubené, bedněné, zděné) I zahrnuje cenné objekty z hlediska historického i architektonického vývoje území l území se zachovalou historickou strukturou členění kulturní krajiny a její vazbou k sídlům l kulturní krajina s vazbou k výrazně utvářenému terénu a s významnými pohledovými vazbami I území s mimořádnou dynamikou modelace terénu a zachovalou kulturní krajinou l území s mimořádným spolupůsobením a vazbami mezi jednotlivými krajinotvornými prvky ( terén, voda, vegetace a zástavba) I výrazně zachována paměťová struktura krajiny včetně významných staveb a sídel z hlediska historického vývoje krajiny ( např. stará zemská stezka z Čech do Slezska, cesty propojující jednotlivá sídla, cesty a místa s kříži, zastaveními, kamennými plastikami památné stromy ) I zahrnuje území pohledově a krajinářsky významné REGULATIVY l zachovat typický charakter struktury členění zemědělské krajiny a její vazbu k sídlům (meze, remízky, cesty), dílčí doplnění narušených částí I chránit typickou strukturu sídel a typické objekty I možnost dílčího doplnění struktury (na základě historických podkladů) tak, aby byla dotvářena charakteristická zástavba sídla, navázat na smysluplný kontext místa, sídla nerozšiřovat I stabilizovaná sídla nebo části sídel, nedoplňovat další zástavbu - viz kap. Místa krajinného rázu l respektovat typ objektů a jeho umístění ve struktuře sídla a v krajině ( převážně liniový charakter zástavby doplněný menšími skupinami rozptýlené zástavby ), typický způsob umístění objektu v terénu, orientace štítové stěny či okapové k cestě, hierarchie objektů, zachování přiměřeného měřítka a rozsahu zástavby ) l případné nové objekty budou respektovat formu a výraz cenných hodnotných objektů v okolí, ( proporce, měřítko staveb, hmotové řešení, výška, typické materiály a barevnost) l nepovolit výsadby nepůvodních dřevin, narušujících charakteristický vzhled sídla a krajiny

34

l v území nebudou umisťovány výrazně působící prvky technické infrastruktury, ( pokud se prokáže nezbytnost umístění takového prvku, je nutné jej řešit s ohledem na velmi cennou krajinu nadstandardním způsobem ) l případné dílčí změny ve využití území budou vždy respektovat stávající charakter cenného území I v území neumisťovat billboardy a velkoplošné reklamy I kultivace či odstranění staveb, které narušují charakter místa PÁSMO B - KRAJINA KULTURNÍ pásmo ochrany a obnovy krajinného rázu l harmonická kulturní krajina, částečně narušená l území s částečně zachovalou historickou strukturou členění kulturní krajiny l sídla s částečně zachovanou i narušenou strukturou zástavby REGULATIVY l kultivace narušené krajiny a sídel l zachovat typický charakter struktury členění krajiny a její vazbu k sídlům, žádoucí je obnova narušených částí ( na základě historických dokumentů, kontextu území ) l respektovat typ zástavby a její umístění v krajině ( uspořádání a hierarchie objektů v rámci sídla i krajiny, kontext vývoje území, zachování charakteristického měřítka ) l nové objekty budou vycházet formou a výrazem z hodnotných typických objektů v okolí ( proporce, měřítko staveb, hmotové řešení, výška, typické materiály a barevnost) l lokality s převažující hodnotnou tradiční zástavbou chránit jako celek, nové stavby nedoplňovat l nepovolit výsadby nepůvodních dřevin, narušujících typický vzhled sídla a krajiny l případná technická infrastruktura či technické stavby budou respektovat ráz krajiny, nebudou výrazně zasahovat do prostorových a pohledových vztahů a měřítka krajiny l případné dílčí změny ve využití území budou respektovat stávající charakter území l nepovolovat plošnou „kobercovou“ zástavbu či neúměrné rozrůstání sídel l přednostně využívat již plochy urbanizované před dalším zastavováním volné krajiny I podporovat znovuvyužití ploch tzv. brownfields (nevyužívané nebo nevhodně využívané zastavěné plochy ), kultivovat a lépe využít potenciál intravilánu sídel před dalším rozrůstáním sídla do krajiny . I billboardy a velkoplošné reklamy umisťovat pouze výjimečně, na místech antropicky silně ovlivněných (parkoviště, benzinové pumpy apod.) PÁSMO C - KRAJINA VÝRAZNĚJI ZMĚNĚNÁ LIDSKOU ČINNOSTÍ I krajina výrazně urbanizovaná nebo negativně ovlivněná lidskou činností l nebyla v rámci řešeného území vymezena

35

6. ZÁVĚR - PRIORITY. Členění území a hodnocení krajinného rázu vychází ze srovnání a vzájemného působení základních krajinných složek a jejich typických znaků - terénu, vody, vegetace, a využití krajiny, vlivu lidské činnosti. Podle převažujícího využívání krajiny je území členěno na krajinu přírodní a přírodě blízkou (převažují přírodní ekosystémy, lesy, louky a pastviny) a krajinu kulturní (převažuje zemědělská krajina ve vztahu k sídlům). Podle zachovalosti typických znaků krajinného rázu jsou odlišeny: Pásmo A - s vysokou mírou zachovalosti základních znaků krajinného rázu, v regulativech převažuje ochrana a přednostní obnova narušených dílčích částí a prvků Pásmo B - s částečně narušenými základními znaky krajinného rázu - v regulativech převažuje obnova s předpokladem nutného zachování hodnotných částí a prvků. Pásmo C - výrazně změněný a narušený krajinný ráz se znaky a prvky zásadně se odlišujícími od typických charakteristik okolí (průmyslové areály, panelová sídliště, plošná kobercová zástavba, velké plochy zem. půdy). Nutná je kultivace narušeného území. Obecné závěry a priority týkající se ochrany a obnovy krajinného rázu se opírají opět o základní krajinné složky : TERÉN

Prioritou je maximální zachování makro i mikroreliéfu hodnotného typu krajiny ( např. vyloučit těžbu nerostných surovin - lomy, tunely, velké přehrady, výrazné zářezy a násypy v terénu pro kapacitní dopravní stavby, minimalizovat zářezy do svahů při stavbě nových objektů, objekty zapustit do terénu (přizpůsobit osazení okolním stavbám), vyloučit stavby narušující významné siluety a horizonty

VODA

Ochrana pramenišť, přirozených úseků toků, obnova narušených částí - revitalizace, obnova narušeného vodního režimu v krajině a ochrana proti povodním ( tj. obnova mezí a remízků s porosty, obnova cest a členění velkých polních celků, změna druhové skladby lesních porostů, zrušení odvodňovacích systémů ).

VEGETACE

Ochrana zachovaných zbytků přirozených a přírodě blízkých ekosystémů. Přednostní obnova přirozené druhové skladby lesních porostů a obnova květnatých luk v přímé návaznosti na území ekologicky hodnotné, s cílem vytvoření ochrany cenných ploch a snížení kontrastů ve způsobu využívání území. Ochrana a obnova porostů dřevin, které člení zemědělskou půdu. Ochrana hodnotných dřevin, případně jejich doplnění v rámci intravilánu sídel a při okraji zástavby.

VLIV LIDSKÉ ČINNOSTI Ochrana paměťové struktury krajiny : Ochrana charakteristického členění zemědělské krajiny, její vazby k sídlům, cest a mezí s doprovodnými porosty, kapliček, křížků se stromy, ochrana památných stromů Ochrana a citlivé dotvoření narušených částí Ochrana cenného architektonického dědictví:

36

Ochrana typické urbanistické struktury sídel, siluety sídla a způsobu umístění v krajině. Ochrana hodnotných objektů venkovské architektury Ochrana hodnotných objektů z hlediska historického i architektonického vývoje území. Při posuzování nových záměrů je nutné respektovat základní rozlišení na krajinu přírodní, přírodě blízkou a krajinu kulturní. Je nutné respektovat prostorové vztahy v krajině - horizonty, panoramata sídel, vztah sídla a volné krajiny. Pro posouzení nových záměrů využívat místa výhledů. V území zařazeném do krajiny kulturní chránit a podporovat historické členění zemědělské krajiny, její vazbu k sídlům a historickou cestní síť. Přednostně pro nové stavby využívat již urbanizované plochy před volnou krajinou. Podporovat revitalizaci městských i vesnických center. U sídel doplňovat vhodné proluky nebo vhodným způsobem navázat na smysluplný kontext zástavby, nepovolit neorganické zastavování volné krajiny. Nepovolovat plošnou kobercovou zástavbu rodinných domů, výrazné zahušťování rozptýlené zástavby v loukách, a tím změnu jejího charakteru. Podporovat nové využití již urbanizovaného území - brownfields – zanedbaná, nevyužitá, případně z hlediska využití nevhodně lokalizovaná území ve městě či malé obci (zejména opuštěné průmyslové a zemědělské areály ). Nově uvažované záměry by měly vždy zohlednit únosnost území a vliv na krajinu a přírodu. Vzhledem k významným soustředěným hodnotám přírodním i estetickým, s ohledem na vysoké krajinářské hodnoty území, kulturně historickou svébytnost území, a také vzhledem k výrazným pohledovým a historickým vazbám k cennému území Krkonošského národního parku, doporučujeme území vyhlásit chráněným územím a zároveň další vývoj území podporovat prostřednictvím programů zaměřených na ochranu a obnovu cenné venkovské krajiny a sídel.

37

38