83. Malá revue pro umení a kritiku. Bonnefoy Brabenec Brikcius Daníček Ginsberg Haněl Hokův Hutka Jiroiis Leid Morrison Trinkewitz Volková

3/83 Malá revue pro umení a kritiku

Bonnefoy Brabenec Brikcius Daníček Ginsberg Haněl Hokův Hutka Jiroiis Leid Morrison Trinkewitz Volková

rtrfiWètftcu se felPČJI < V4h »t>sVAW 0 MSCO 4 TA A VAh païens l*x#r6rf rr/ffi fiHvfffigST6STi"o° 1%Ï 9!>& Xestlï CH«,JAK* n ?KJ «A» Tir*Ťp, Hl ti. hítenle vKfi ftetiísTA' blend me 0U4ÏHI, P4TÇR*ioS Z-rrC/83 we ACO rfim Miene s* tuliem rase htm stkaní m. Replace. ,

TOOT

Obsah Bronislava Volkova MÍJENI'

2 Jir'í D a n í č e k O ČÍNSKÉM Z E L Í

8 Jaroslav Hutka NÁVŠTĚVA U HENKA

22 D E S E T Š V É D S K Ý C H BÁSNÍKŮ

26 Vratislav Brabenec ŘEČI POHŘEBNÍ'

34 Ivan Martin Jirous P R A V D I V Ý P Ř Í B Ě H PLASTIC P E O P L E

36 Václav Hokův PAŠIJOVÉ HRY ČESKÉHO HUDEBNÍHO PODZEMÍ

52 Karel Trinkewitz ROMÁN O MĚSTĚ

57 Eugen Brikcius ŠŤASTNÝ K O N E C M Ě S T S K É H O ROMÁNU

65 Yves B o n n e f o y MÍSTO A ČIN POEZIE

70 Aaron Leid U T E Č E N E C K Ý SEN: Z R C A D L O EXILU

87 Olaf Haněl O H Ř Í V Á N Í A PODÁVÁNÍ HAŠKOVA GULÁŠE

93 R O Z H O V O R S A L L E N E M G1NSBERGEM

100 Jim Morrison KYKLOPOVÉ

109

Bronislava Volkova MÍJENÍ i. Vyšlo slunce nad ř e k o u , k t e r á odnesla svá s m í t k a . Vyšlo doprava zapálilo h o r y . Od s t á n í na j e d n o m m í s t ě už je stejně rozbolely n o h y . A já si pískala. Bylo poledne a oči o t ě k a l y od... a přešla jsem svět. Ze zimy d o h o r k a a z horka d o z i m y . Z duše do těla a z těla do duše. A volala jsem s m r t e l n ě v e d e n í , p o n ě v a d ž je jen j e d e n život, o k t e r é m vím a ten se zasypal při poslední hvězdě, která se zastavila u p r o s t ř e d nicoty a už se nenašla. Bylo ticho.

II.

P í s k á n í se d o s t a l o d o uší. Vstala jsem ze z e m ě , protože je nemožné ji stále o b t ě ž o v a t svým sezením. H o r k o se přelilo do trávy. Bylo slyšet h u k o t pravdy ve s p á n c í c h . Bylo slyšet t l u k o t n e p ř í č e t n ý c h slov. Bylo třeba se n a p í t vody z ř e k y , k t e r á odnesla svá s m í t k a a u předené tkáně o b r a z ů m a l o v a n ý c h pro ú t ě c h u osamělých duší. A b y l o slyšet t e p o t p ř i b l i ž u j í c í c h se k r o k ů Páně. Slunce spálilo vrcholky hor, ale k o ř e n y s t r o m ů se přece vydaly na cestu d o m ů . III. D o m a k o u ř í talíře a med o d t é k á n a h o r u , do p r ů t r ž e m r a č e n . Doma se k o u p u v mléce průzračném, j a k o neviditelný n á p o j . Mír se snáší. S t m í v á se vidina k o u ř í c í d ý m k y v ú s t e c h . Úzkost vypadla mi z kapsy při chůzi a už jsem se neshýbla. IV. Nepoznala jsem t o p o l e , k t e r é b y l o vždycky m o j e . a kde jsem přece nesela. 3

Náhle b y l o m o ž n o m a l o v a t louky na n e h t u a oslovit sen. V. Nespustils z á c l o n y , a přece d ý c h á m . D ý c h á m slova o d d e c h u , p r o t o ž e mi vždycky chyběl. Byla jsem odjakživa důležitá, ale ne d o s t . Protože moje bránice nežila se m n o u . A p ř e c e jsem nemohla o n í nevědět, nepsat, po n í netoužit. Svírala mi h r d l o , naléhavě, a přece jsem byla sama. A teď p o č í t á m , kolikrát j e š t ě v d e c h n u se do n í . VI. S p í m , p r o t o ž e miluji. N o s í m koše se s n í d a n í bylinky svému m i l é m u . N e s p o u š t í m oči z m l á z í , kde j s e m ho našla, k d y ž jsem dovolila snu vstoupit do trní nahému. Udělal to a nelitoval. Ví. Krby jsou ú t u l n é a kuchyně voní. Pátrám po n ě m Marně. Miluji, p r o t o ž e s n í m . VII. N e d o p o u š t í m bledost líček. O p o n a se zvedá

v každý o k a m ž i k mé bránice. Vstávám d o z a s n ě ž e n ý c h p o l í . K a ž d o u šlápotu je na nich vidět. Patří mi. Jsem sama. Ale d ý c h á m s nimi. Bolí m ě jakési m í s t o , nepojmenovatelné, a přece b o l í . VIII. N e n í s c h o d ů , které by moje duše nevystoupala bez d e c h u . Poslouchám její pot. Je m ů j . S p o u t á v á m j e j í vzdechy do pugetu a dýchám s ní. Dovolila mi to. Proč ne? - řekla, i já mám srdce. D ý c h e j si! Na p l o t n ě n ě c o voní nicotou. Je tvá. Je sladká. O m a m n á . A z v o n í vším. IX. Přestoupila jsem práh s z p í v á m . T o se snad nedělá. Ale j á n e m á m čas, a b y mi na t o m záleželo. Už j s e m opustila zapnuté' z í t ř k y . Teď z p í v á m . Proč? - je h l o u p á o t á z k a . V ě ř í m , že vždycky b u d u m í t dvě r u c e a k a b á t do z i m y . A hladím kolena, k t e r á zaslechla tolik, ž e k nim m u s í m b ý t n ě ž n á . Chci. To jsem nikdy n e u m ě l a . Natahuju ruku a už není proč zívat. Mazlím se z m e d e m . 5

Je hojivý. X. L é č í m všechny kolem sebe. Jsou rozbolavělí s v ě t e m . Strach j e svírá. Vím dobře proč. A přece je l é č í m . L í b á m se se s t r o m y , vždycky jsem je měla ráda. Mazlím se se z e m í . Je teplá j a k o n ě č í k a m n a moudrá jako knihy. Zvečera znovu zpívám a sním. Věci z n a m e n a j í . J d u je sebrat, kde j s e m je zanechala, k d y ž má duše vešla d o p o d z e m í .

BRONISLAVA VOLKOVA P O E Z I E SNU A N E K L I D N Ý C H O T Á Z E K Eva Šaškova Bronislava Volkova se narodila roku 1946 v D ě č í n ě . Absolvovala f i l o z o f i c k o u f a k u l t u Univerzity Karlovy v Praze, obdržela d o k t o r á t . absolvovala a s p i r a n t u r u . V roce 1973 j í nebyla z politických důvodů povolena o b h a j o b a k a n d i d á t s k é práce. R o k p o t é opustila vlast. Po d v o u l e t é m p o b y t u v NSR odešla v roce 1976 do USA. Vyučovala slavistiku na řadě univerzit a v současné d o b ě p ů s o b í j a k o asistentka na Indiana University v B l o o m i n g t o n u . Sbírka " M o t á k y d o uší pěn y " , ze které je i ba'seň M í j e n í , je a u t o r č i n o u knižní p r v o t i n o u , jež se chystá k publikaci v nakladatelství Poezie m i m o D o m o v v Mnichově. Poezie Bronislavy Volkové je i n t i m n ě reflexivní lyrika, zneklidňovaná o t á z k a m i p o smyslu b y t í . p o z n á n í a lásky, jež a u t o r k a tlum o č í s existenciální naléhavostí. A u t o r č i n a zkušenost p o s l e d n í c h 6

devíti let vnesla d o t é t o t v o r b y i t ó n y tzv. emigračních motivů. Nalézáme zde básně n a p l n ě n é p o c i t y nepříslušnosti, osamělostí, stesku po d o m o v ě spolu s několika, jež jsou p ř í m o u r e a k c í na realitu nové země. C h a r a k t e r i s t i c k ý m z n a k e m t é t o tvorby je nepřetržitá oscilace mezi p ó l e m existenciální skepse, o s a m ě n í , m a r n é h o hledání lásky a pólem z e m i t o s t i , hravosti a p ř i t a k á n í t o m u t o světu. Je t o n a p ě t í , rozkládající se mezi j e d n o t l i v ý m i básněmi zvláště v r a n é m o b d o b í autorčiny t v o r b y , jež krystalizuje později ve vyzrálý tvar o s o b i t é h o vidění s k u t e č n o s t i , stává se nositelem d y n a m i c k ý c h zvratů a překvapivých p o i n t v rámci básně j e d n é . S t í m t o d r u h e m n a p ě t í souvisí jeden z v ý r a z n ý c h originálních rysů t é t o poezie a sice f a k t . že a u t o r k a se n e j e d n o u z m o c ň u j e závažných existenciální p r o b l é m ů z p ů s o b e m , jež m ů ž e m e nazvat " ú m y s l n ě dětsky n a i v n í m . " Naivismus. p r o j e v u j í c í se v poezii k o n k r é t n ě m j . jistým d r u h e m personifikace a m o r f o l o g i c k ý m i neologismy s p o d t e x t e m m í s t y lehce h u m o r n ý m , je nositelem ú č i n n é h o k o n t r a s t u s celkovou náladou t v o r b y . T u t o náladu u r č u j e a u t o r č i n a neustálá t o u h a po p o s t i ž e n í v z n i k u , zániku a m e t a m o r f ó z jevů a j e j í c h vlastních m y š l e n k o v ý c h a citových z á ž i t k ů . V ý s l e d k e m t é t o t é m ě ř obsesivní t o u h y , t o h o t o hledán í . je pak poezie elektrizovaná snivosí poezie m y s t i c k ý c h a abs t r a k t n í c h p o l o h . Ani p ř í r o d a , k n í ž má a u t o r k a b e z p o c h y b y intenzívně i n t i m n í v z t a h , nežije v j e j í c h básních ve své h m o t n é , smyslové p o d o b ě , j a k je t y p i c k é p r o p ř í r o d n í lyriku j a k o t a k o v o u . Je zduchovněna, zesubjektivizována, stává se paralelou a u t o r č i n ý c h intimních z p o v ě d í , d o k o n a l e s nimi splývá a p r o l í n á se s nimi. J e d n í m z p r o s t ř e d k ů , které a u t o r k a volí k dosažení svého poetického z á m ě r u , je m e t a f o r a . Je t o m e t a f o r a m o d e r n í , čímž m á m e 11a mysli o b r a z , v n ě m ž si z ú č a s t n ě n é výrazy zachovávají svůj doslovný v ý z n a m a jejich překvapivá s t ř e t n u t í vytváří pak zcela novou originální s é m a n t i c k o u dimenzi. Tak se b e z p o c h y b y děje v n e o b v y k lých m e t a f o r i c k ý c h s p o j e n í c h j a k o : " z e b o u c í kolena s m e t í " , "zelené m ě s t o l u k " . " l í z á t k o p r a c h u " , " p o d r á ž k a t i c h a " a t d . A u t o r k a zachází s m e t a f o r o u n i c m é n ě ú s p o r n ě . O p a k o v á n í p ř í r o d n í c h m o t i vů /voda v p o d o b ě deště a m o ř e , motiv p t á k a / vede na m n o h a místech t é t o tvorby k d o j m u symboličnosti. Ten je r o z h o d n ě n e s p o r n ý v e x p r e s i o n i s t i c k ý c h básních z r a n é h o o b d o b í . Pozdější autorčin vývoj se však ubírá s m ě r e m k surrealistickým t e n d e n c í m . f o r m á l n ě se t a t o poezie snu a n e k l i d n ý c h o t á z e k v y j a d ř u j e nejčastěji v o l n ý m veršem s výraznou t e n d e n c í k asonanci a nepravidelnému r ý m u . O b ě dvě t y t o posledně j m e n o v a n é kvality, spolu s vnitřním r ý m e m , z v u k o m a l b o u a paralelismy, přispívají k h u d e b n o s t i a vnitřní r v t m i č n o s t i verše.

® 7

JIŘÍ DAN ÍČEK O ČÍNSKÉM ZEU ^ J H I f e s Císařovi, n e b o chcete-li císařští voja'ci t á h n o u , kam o k o d o h l e d n é a m y jim p r o d á v á m e zelí. K a m o k o d o h l é d n e n e n í tak d a l e k o . Žijeme v ú d o l í a ze zvyku se d í v á m e o b y č e j n ě d o z e m ě , na špičky svých n o h o u , na nehet palce. Boty n e m á m e . Ti, k t e ř í b o t y m a j í , t á h n o u , kam o k o d o h l e d n é a k u p u j í od nás zelí. Můj soused, holohlavý j a k o m y všichni, p ř i c h á z í večer d o m é h o d o m k u . Společně p o s l o u c h á m e ú d e r y k o ž e n ý c h p o d r á ž e k d o prašně, vyprahlé h l í n y , m l č í m e , p i j e m e čaj a m y s l í m e o b a na t o t é ž . Kam asi vojáci z a n e s o u naše zelí, p t á m e se mlčky a n e z n á m é k r a j i n y , l e m u j í cí b o t y císařských v o j á k ů , jsou pak p ř e d m ě t e m našich t a j n ý c h nočních rozhovorů. Ale v t o m je k á m e n ú r a z u . 1 k d y ž se s n a ž í m e , a p o d o t ý k á m , že nejsme ž á d n í h l u p á c i , větší zelí než já vypěstuje právě už jen m ů j soused, představit si n e b o d o k o n c e p o p s a t slovy ty krajiny se nám ned a ř í . N a k o n e c , už v p o l o s p á n k u nám d o j d e , že h o v o ř í m e vlastně jen o našem ú d o l í , o vojácích, k t e ř í skrze ně t á h n o u d o d a l e k ý c h z e m í a hlavně, t o je t o n e j t r a p n ě j š í , hlavně h o v o ř í m e o našem zelí. Ale t o už p ř e d b í h á m . Z a p o m n ě l jsem ještě uvést, že m ů j soused n e m á d ů m . B y d l í tedy u m n e .

D n e š n í d e n byl d l o u h ý . Už n ě k o l i k r á t se z d á l o , že se stmívá a m y j s m e o p o u š t ě l i zahrady a s t á n k y se z e l í m , ale vždy t o byl jen klam, způsobený mračny prachu, zvířeného pochodujícími pluky. A tak n y n í s e d í m e j e š t ě na u d u s a n é h l í n ě před p r a h e m d o m k u a č e k á m e . Slyším v m o n o t ó n n í m d u s á n í b o t s k ř í p o t d v e ř í , zavírám

oči před p r a c h e m , k t e r ý všude p o l e t u j e a vniká i d o uší a d o ú s t , ozve se d ě t s k ý pláč, kovový úder vědra o stěnu s t u d n y a p o t o m — za d l o u h o - š p l í c h á n í v o d y . Pak teprve oči znovu o t e v ř u a vidím hnědé k r u h y n a h o ř e nad n á m i , světla o h ň ů o b a l e n ý c h d r o b n ý m i z r n k y v í ř í c í h l í n y . To strážci cest o z n a č u j í vojskům směr n o č n í h o p o c h o d u . Je čas uzavřít o k e n i c e a dveře, rozdělat n e p a t r n ý o h ý n e k , plam í n e k , který zahřeje vodu a tu o b a r v í čaj. T a j n ě , při u z a v ř e n ý c h o k n e c h a d v e ř í c h j e š t ě z a k r ý v á m e světélko svým t ě l e m , aby nás paprsek n e b o záblesk neprozradil. Možná ani n e m á m e z a k á z á n o rozdělávat o h e ň , j e d n á m e však odjakživa t a k , j a k o by takový zákaz existoval. Vždyť i k d y ž snad s m í m e , j a k snadné by bylo nám t o t o právo o d e j m o u t . T í m s n a d n ě j š í , že ani n e v í m e , zda n á m o p r a v d u p ř í s l u š í . T i c h ý m k l e p á n í m se ohlašuje soused. O d p o v í d á m stejně tiše s m l u v e n ý m ť u k á n í m , p o t o m zase klepe on a n a k o n e c , k d y ž ještě něj a k o u chvíli vyčká, vklouzne dovnitř a zavírá za s e b o u . S t o j í n e h y b ně u d v e ř í , naslouchá a s m ě r e m , kde t u š í , že sedím ve t m ě , z a š e p t á : "Je v e č e r . " Tak je to v ž d y c k y . Myslím si, ačkoli jsem se o t o m p r o šero, které jen n e p a t r n ě prosvětlují stébla d o u t n a j í c í trávy p o d plechovkou nikdy n e m o h l přesvědčit, že se při tom t r o c h u u s m í v á . Můj soused. N a p l n í dvě malé plechovky čajem /je t o j e h o p r á c e / , j e d n u mi p o d á , u s a d í se vedle mne na z e m , p o h o d l n ě se o p ř e zády o s t ě n u , která zapraská a v y d e c h n e ; o p a t r n ě , n e s m í r n ě t i c h o u n c e z a f u n í . Je tak l e h o u č k ý , m ů j s o u s e d . A přeci, k d y ž se d l o u h o s o u s t ř e d ě n ě dívám, vidím vedle n ě h o na stěně n ě c o j a k o s t í n . Plechovky už přestávají pálit d o dlaně, chci se n a p í t , ale soused se zvedá, přikládá t r o c h u trávy na jiskry, které už z k o m í r a j í a v nastalém šeru u k a z u j e něco b í l é h o , co d r ž í v r u c e , b í l ý k a m í n e k , který r o z l o m í s n á m a h o u , p o které chvíli o d d y c h u j e . Jeden ú l o m e k mi v h o d í d o č a j e . Z a š u m í t o a ještě j e d n o u , když d r u h á polovina klesne na d n o j e h o p l e c h o v é h o šálku. " H o r i z o n t . " ř í k á soused, k d y ž se napil a o h r y z e k m u p o s k a k u j e vzrušením. To slovo p o c h y t i l o d vojáků a m n o h o večerů j s m e naplnili dohady nad t í m , co se za n í m skrývá. A b y c o m se zeptali, na t o n e n í ani p o m y š l e n í , k d o by se t o h o odvážil. Soused ř í k á , že v o j á k , který t o slovo pronesl, ukazoval p ř i t o m před sebe a díval se v z h ů r u . M n o h o krát mi to predvéděl a já sám jsem to také zkusil, ovšem jen d o m a , za z a v ř e n ý m i d v e ř m i . Z k o u š í m e t o d n e s z n o v u ; s t o j í m e vedle sebe, v j e d n é r u c e m á m e plechovky s č a j e m , d r u h o u u k a z u j e m e před sebe, a ř í k á m e o b a naj e d n o u : " H o r i z o n t ! " A d í v á m e se v z h ů r u . P o t o m si s e d n e m e a nejsme o nic m o u d ř e j š í . Já m á m z a t o , že t o slovo nějak souvisí s h o r o u , k t e r o u je vidět 9

z n a š e h o ú d o l í , soused je t o h o m í n ě n í , že se z d e j e d n á o n ě j a k o u j e d n o t k u vzdálenosti, p o p ř í p a d ě o u r č i t o u vzdálenost směrem vzhůr u . Oba pak p ř i p o u š t í m e další v ý z n a m y : název n ě j a k é h o m í s t a n e b o m ě s t a či vesnice. J m é n o z v í ř e t e , n e j p r a v d ě p o d o b n ě j i ptáka / t o m u by nasvědčoval pohled v z h ů r u , ale o d p o r o v a l a ruka u k a z u j í c í před seb e / , slovo m o d l i t b y , m o ž n á t a k é nadávka n e b o z a k l e n í , snad o t á z k a . Ale n e j b l í ž e pravdě j s m e asi k a ž d o u další r e k o n s t r u k c í o k o l n o s t í , k t e r é slovo d o p r o v á z e l y , když je soused zaslechl. V těch chvílích cít í m e , že o b s a h " h o r i z o n t u " je z ř e j m ě m i m o věci, že je t o něco takov é h o , co se v k o n e č n é p o d o b ě n e d á určit. N a k o n e c by n á m asi z p ů s o b i l o z á r m u t e k z j i š t ě n í , že Horizont je n ě c o j a k o zelí, co lze v y p ě s t o v a t , zalévat, sklízet a j í s t . H o r i z o n t , to je t a j e m s t v í , m o j e a s o u s e d o v o , t a j e m s t v í , j e h o ž o b s a h je nám neznám ý a n e d o s t u p n ý . K d y b y c h o m se i n á h o d o u d o m n ě n k o u přiblížili s k u t e č n é m u v ý z n a m u , n e b o ho d o k o n c e u h o d l i , jak se t o d o z v í m e ? Máme jen slovo a o b ř a d , k t e r ý ho d o p r o v á z í a ovšem i t a j e m s t v í . Však nás t o také vyčerpává, s o u s t ř e d ě n ě myslet na ty věci. Ustavičně o d b o č u j e m e j a k o právě teď, když se p ř i s t i h n e m e , j a k si šeptáme o h l e m ý ž d í c h . Dnes popolezli z m é h o p o l í č k a směrem k mezi o celé dva k r o k y . P o z o r n ě j e , h l e m ý ž d ě , s l e d u j e m e , a b y c h o m objevili n e j r y c h l e j š í h o z nich. T o m u pak o b a r v í m e ulitu červeně a m o d ře, p o l o ž í m e ho na velký zelný list a zaneseme stranou od cesty, kde by mu hrozilo r o z d u p á n í . V e n k u p r š í , vojáci r o z v i n u j í pláště, které pleskají ve větru a údery p o d r á ž e k , d ř í v e t l u m e n é p r a c h e m , teď pleskají d o bláta a s mlask á n í m se z n ě h o o d l e p u j í . Rád b y c h se p o d í v a l , jak h o ř í o h n ě v dešti, ale soused u s í n á a j e h o hlava se svezla na j e h o r a m e n o . N e b u d u ho už b u d i t . Pod k o u s k e m p l á t n a , k t e r ý jsem j e d n o u našel u cesty, usín á m e , já ještě d o p í j í m svůj čaj a s o u s e d , k t e r é h o m ů j p o h y b na o k a m ž i k p r o b u d i l , také sahá po p l e c h o v c e . A čaj n a j e d n o u c h u t n á n e o b y č e j n ě l a h o d n ě , tak j a k o n i k d y , t r o c h u se d r t í mezi z u b y nějaká zrnka a t í m nás ta neznámá a n e o b y č e j n á c h u ť j c š t ě více prostup u j e . D í v á m se sousedovi d o tváře, d o j e h o úžasem v y p o u l e n ý c h o č í . Mumlá: "Horizont." Déšť zesílil, voda s t é k á po střeše a stříká venku pod b o t a m i , vítr p r o n i k á skulinami, nadouvá v o j á k ů m pláště a soused mi slabounce d ý c h á na k r k . \

\

\

Prší. O h n ě u cesty h o ř í teď i ve d n e a vojáci se u nich na povel z a s t a v u j í , v z t a h u j í ruce k p l a m e n ů m , na jiná slova je o p ě t spouštěj í p o d é l těla a z n o v u p o c h o d u j í . Ke zvuku b o t se připojily r y t m i c k é ú d e r y dřevců k o p í - to vojáci jimi za p o c h o d u bijí o z e m . Snad je

10

To p ř e d e p s á n o , m o ž n á že pro z a h ř á t í . My se c h y s t á m e na sklizeň zelí. Ani nejsilnější mezi námi n e u n e s o u víc než j e d n u hlávku a ti o s t a t n í si m u s í j e š t ě n a v z á j e m p o m á h a t . Každý se n a m á h á , co síly stačí, k d o však d o p r a v í d o m ů víc než dvě hlavičky. N e j e n o m váha zelí z p ů s o b u j e tak p o m a l o u sklizeň. Největší p o t í ž je v t o m , že záhony se zelím j s o u o d d ě l e n é od naší vsi c e s t o u , po k t e r é bez u s t á n í p o c h o d u j í vojáci. N ě k d y to trvá celé h o d i n y , než se v y t v o ř í m e z e r a , d o s t a t e č n ě velká, a b y se dalo se z e l í m p r o b ě h n o u t . Často se stává, že po d l o u h é m č e k á n í š p a t n ě o d h a d n e m e velikost m e z e r y , nestačíme p r o b ě h n o u t a pak už nezbývá nic j i n é h o , než hlávku u p u s t i t a zachránit se ú t ě k e m . Kolik jich už skončilo, t v r d ý c h a zelených k o u l í , pod b o t a m i vojáků. Údery o k o v a n ý c h p o d r á ž e k a dřevců k o p í i jim za o k a m žik d a j í zmizet v zemi a p ř e s t o , že jsme o t o m se s o u s e d e m nikdy nemluvili, určitě při té p o d í v a n é m y s l í na t o t é ž , co j á : zle by se vedlo našim z á v o d n í m š n e k ů m na s t e j n é m m í s t ě . A co teprve n á m ! II. N a m o d r a l á mlha leží na z e m i , vítr ji občas nadzvedne a o n a p o tom zase zvolna klesá a spolu s n í se snášejí vločky s n ě h u . J e d n o tlivě. ř í d c e u l p í v a j í na v y s o k ý c h , špičatých čepicích v o j á k ů , lemovaných k o ž e š i n o u , k t e r é se proti nim sklánějí v mlze, š e d n o u c í s p ř i b ý v a j í c í m světlem. Jen hlavy, čepice a k o p í s t ř í c í p í m i p r a p o r k y se p o h y b u j í k u p ř e d u , neseny údery neviditelných b o t . J e z d e c se zac h m u ř e n o u , v o u s a t o u tváří se p r o d í r á šedivými chuchvalci a hlava jelio k o n ě m i z í a o p ě t se v y n o ř u j e , d o p r o v á z e n á c i n k á n í m mosazných z v o n k ů . Na s t r á n í c h , p o k r y t ý c h b í l o u j i n o v a t k o u , h o ř í o h n ě . D ý m se plazí dolů p o ú b o č í c h , spojuje se s m l h o u a spolu s ní se z t r á c í v z e m i . U jednolití z o h ň ů se vojáci z a s t a v u j í , vystřelí proti o b l o z e m r a č n o šípu. a k d y ž se jejich h r o t y z a t ř p y t í v p a p r s c í c h slunce, n á m d o s u d neviditelného, r o z l e h n o u se ú d o l í m chraplavé výkřiky tisíců hrdel, d o p r o v á z e n é z v u k e m g o n g u . R o z e s p a l í vesničané o p a t r n ě v y k u k u j í ze svých c h a t r č í , p o p l a š e n í ptáci, s k r ý v a j í c í se v ř í d k é p o d z i m n í trávě, s křikem v y l é t a j í k o b l o z e a také jejich křídla o z á ř í r a n n í slunce právě v o k a m ž i k u , kdy se z t r á c e j í našim o č í m za vrcholky k o p c u . V š e c h n o je j a k o j i n d y , j e n o m sníh je nový. Soused se s n a ž í z a c h y t i t p a d a j í c í vločky d o o t e v ř e n ý c h úst. Soustředěný 11a své úsilí, s hlavou zvrácenou v z h ů r u , s r o z p a ž e n ý m a rukama balancuje na z á p r a ž í . Pronásleduje j e d n u , která ho zaujala svojí velikostí. Už už ji m á , ale ona se o p ě t trochu vznese spolu s dechem nad ústy a z n o v u d o nicli p a d á . 11

" D o k á ž e t o , " myslím si, "však 011 ji d o s t a n e ! " - A p o t o m se to stalo. Soused se připletl do cesty v o j á k ů m . OD j i n é h o se dalo č e k a t . Jeden z nich 11a o k a m ž i k s k l o n í k o p í , b o d n e bláhového souseda d o prsou - ani na o k a m ž i k se nezastaví a u ž se zase p r a p o r e k t ř e p e t á nad j e h o hlavou v z á s t u p u . Ještě že při b o d n u t í o d h o d i l souseda s t r a n o u , z cesty. N a š t ě s t í . Ze všech sil ho o d t a h u j i ke dveřím našeho d o m k u . Ale vojáci si nás nevšímají. N ě k d o mi p o m á h á uložit I10 na suchou trávu do k o u t a světnice. D r ž í m j e h o r u k u ve svých d l a n í c h ; t é m ě ř ani n e k r v á c í a bledší, než byl d ř í v e , už stejně b ý t n e m ů ž e . N ě c o šeptá a čas od času mi slab o u n c e stiskne d l a ň . Vím ze z k u š e n o s t i , že je t o n e j p e v n ě j š í stisk, j a k é h o je s c h o p e n . Po nějaké chvíli zvedá víčka, užasle se na m ě d í v á , v y d e c h n e a v z á p ě t í se roztřese t i c h ý m kašlem. P o t o m se uklidn í , zavírá oči a podle p o h y b u rtů se z d á , že něco ř í k á . A s k u t e č n ě , k d y ž přiložím u c h o až skoro 11a j e h o ústa, z a s l e c h n u : " U ž jsem ji s k o r o m ě l . " Hladím ho p o lysé hlavě, která je trochu vlhká p o t e m a t a k é š e p t á m : " S n í h už stejně n e p a d á . " S k l o n í m se nad n í m : d ý c h á a snad spí. Po špičkách p ř e c h á z í m světnici, dveře zůstaly p o o t e v ř e n é , a tak je raději za sebou nezav í r á m , aby h o s k ř í p á n í nevyrušilo, a usedám na p r á h . Chladné slunce mi svítí d o tváře, vidím o s t a t n í vesničany, k t e ř í se plaše d í v a j í k n a š e m u d o m k u a bázlivě č e k a j í na mezeru v n e k o n e č n é m p r o u d u p o c h o d u j í c í c h p l u k ů . Myslím na teplý čaj a bílý k a m í n e k , který soused včera přinesl, na zázrak, který jsme j e h o p r o s t ř e d n i c t v í m zažili v p o l o s p á n k u . K d y b y se mi tak podařilo takový k a m í n e k znovu o p a t ř i t , m o ž n á , že by se mu i ulevilo, jistě to b u d e nějaký vzácný lék. J e n o m ž e kde ho vzít? O b r á t i t se n a k o n e c na vojáky - i kdyb y c h se t o h o d o k o n c e odvážil - o co si m á m vlastně říct? J m é n o kam í n k u n e z n á m a soused také ne, jinak by se pochlubil novou vědom o s t í . Snad b u d e lepší hledat u cesty, ovšem v bezpečné vzdálenosti od n í , n e b o se vypravit n a h o r u , d o s t r á n í , a n e p o z o r o v a n ě se přiblížit k o h ň ů m . . . Tichý kašel p ř e r u š í m o j e bláhové s n ě n í . Zvedám se, zavírám dveř e , o p a t r n ě zasunuji závoru a p o t o m , když si oči z v y k n o u na t m u , c h y s t á m čaj. Piju ho sám, soused z a t í m znova usnul nebo snad ztratil v ě d o m í . D ý c h á však. K o u ř v y s t u p u j e z plechovky a visí na t m ě , o d d ě l e n é stěnami a s t ř í š k o u od další t m y , a ještě před tou p r v n í za zavřenými víčky je jiná t m a , plná h n ě d ý c h k r u h ů a m o d r ý c h čar, d r o b n ý p í s e k mezi nimi p o l e t u j e , b o d á d o o č í , o d h á n í s p á n e k , n u t í n e m o c n é h o ke kašli a skřípá.

12

III.

Ode d n e p r v n í h o s n ě h u , na k t e r ý s o u s e d tolik d o p l a t i l , u b ě h l o několik t ý d n ů . S k l i z e n é z e l í , p e č l i v ě n a s k l á d a n é na s o b ě , z a p l ň u j e téměř p o l o v i n u s v ě t n i c e , p o d o k n e m na v e l k é m z e l n é m listu l e ž í barevné u l i t y š n e k ů , u z a v ř e n é b ě l a v ý m i v í č k y a v k o u t ě na s u c h é trávě s o u s e d . Je na t o m u ž o n ě c o l é p e . D e n n ě m u p ř i k l á d á m na p o r a n ě n á prsa čerstvý z e l n ý list, r á n o a večer pije p l e c h o v k u č a j e , n a s l o u c h á m é m u v y p r á v ě n í o u d á l o s t e c h , k t e r é d o p r o v á z e l y s k l i z e ň , ale sám nemluví. Občas trošičku z a k r o u t í hlavou, udiven nějakou p o d r o b n o s t í , j i n d y p ř i k ý v n e - p ř i t o m se č a s t o r o z k a š l e a p o t o m z t ě ž k a d ý chá. V y p r á v í m m u , j a k se j e d e n z n á s , t e n , k t e r é m u vojáci u t r h l i u c h o , niísto co by si j e n o m vzali z j e h o s t á n k u z e l í / t a k t o t i ž v y p a d a j í v pře vážné většině naše o b c h o d y / , j e d n o h o d n e o p o z d i l na svém z á h o n u , neodvážil se už v n o c i p r o b ě h n o u t p r o u d e m v o j á k ů a z ů s t a l až d o s v í t á n í na d r u h é s t r a n ě . V y p r á v í m m u , co j e d n o u c h ý d r u h ý d e n ráno vyprávěl n á m ; o h l á v k á c h z e l í , k t e r é s p o l u v n o c i r o z m l o u v a j í , v y m ě ň u j í si n a v z á j e m n e j v ě t š í l i s t y , s e s k a k u j í s k o š ť á l ů , k u t á l e j í se s v o b o d n ě p o z á h o n e c h a p o p ě š i n k á c h . P r ý , j e d n o u c h ý se z a p ř í s a h a l právě s v ý m j e d i n ý m u c e m , se m a l é hlavičky s e ř a d í tři a tři a tři vedle sebe, na n ě se v y k u t á l í velká hlava a v o z í se na nich p o všech z á h o n e c h , z a t í m c o o s t a t n í u t v o ř í k o l e m špalír a košťály se u c t i v ě o h ý b a jí a v o l a j í " C a p u t m a g n u m a u g u s t u m e s t ! " Z velké h l a v y , z v o l n a p r o j í ž d ě j í c í v e l k ý m i z á s t u p y , p r ý v y s t u p u j e n a z e l e n a l é světlo a j e j í listy, k t e r é se zvolna r o z v i r a j í a o p ě t s k l á d a j í n a z p ě t , vyda'vají z v u k y t r o c h u p o d o b n é z v u k ů m v o j e n s k ý c h g o n g ů a b u b n ů , ale m n o h e m tišší a j e m n ě j š í . J e d n o u c h ý v š e o b e c n ě d o p o r u č o v a l tu p o d í v a n o u , ale n i k d o se h o neodvážil n á s l e d o v a t . J e d n o u c h ý b y l d o k o n c e p r v n í , k d o n a d r u h ý den tvrdil u ž p o p o l e d n i , že j e čas n á v r a t u , a ačkoli s l u n c e s t á l o , k a ž d é m u v i d i t e l n é , v y s o k o na o b l o z e , o d e š e l k cestě a v y č k á v a l n a příhodnou mezeru. S o u s e d m ě p o s l o u c h á , p o k y v u j e h l a v o u ; t o z n a m e n á , že m i r o z u mí, v y p r á v ě n í že h o z a u j a l o . P o t o m , p o p r v é p o t a k d l o u h é d o b ě , zase p r o m l u v i l . " T o v í š , j e d n o u c h ý , " n a m á h a v ě z a š e p t a l a h n e d na t o se d l o u z e rozkašlal. J a k o u mi udělal radost! Rychle m u přikládám k ú s t ů m plechovku s č a j e m a o p a k u j i p o n ě m : " T o v í š , j e d n o u c h ý , n o á n o , t o se v í , vždyť h o z n á š , j e d n o u š á k a , j e t o t a k , j a k ř í k á š , " - k d y ž u p r o s t ř e d kašle s o u s e d u s n e . O p a t r n ě m u n a č e c h r á m k o l e m hlavy s u c h o u t r á vu, r o z d ě l á m o h ý n e k a p ř i p r a v u j i čerstvý čaj. M á m r a d o s t , v ž d y ť m o ž n á zase b u d e v š e c h n o j a k o d ř í v , v e č e r n í 13

R o z h o v o r y mi tolik scházejí. Sám n e d o k á ž u d l o u h o přemýšlet o jednc! věci, slovo, k t e r é soused objevil a které nás oba tak z a u j a l o , jsem z a p o m n ě l , a t a k é t o slovo mi c h y b í . Často j s e m stál u p r o s t r e d světnice před h r o m a d o u zelí, v j e d n é ruce plechovku s č a j e m , d r u h o u nap ř a ž e n o u pfed sebe - a nikdy jsem si n e v z p o m n ě l . Snad soused, až se u z d r a v í . Nechci se ho p t á t , je tak zesláblý, a vlastně vždyť teprve d n e s zase p o p r v é promluvil. Ani ten bílý k a m í n e k se mi n e p o d a ř i l o o p a t ř i t . Každý večer po s o u m r a k u j s e m pátral kolem cesty, ze dřeva v y r o b e n ý k a m í n e k , o b a r v e n ý r o z d r c e n o u h l e m ý ž d í ulitou j s e m postavil na stánek vedle zelí, n i k d o z vojáků si h o však n e p o v š i m n u l . Jak j e n ho soused získal, jak zjistil, že p a t ř í d o čaje. O b o j í určitě má svůj původ u vojáků. " T o víš, j e d n o u c h ý , no ovšem, n á m , m n ě a m é m u sousedovi bud e š něco p o v í d a t , j e d n o u š á k u , " b r e b e n t í m a abych se t r o c h u uklidnil, začnu přerovnávat zelí. Však také až ho p o t k á m , hned mu pov í m : " V í š t y , co o t o b ě povídal soused? T o si b u d e š d l o u h o p a m a t o vat." Praskot zelných listů, s o u s e d o v o o d d y c h o v á n í i m ů j hlas se nějak zvučně r o z l é h a j í po d o m k u , vrzání prken pod m ý m i k r o k y z n í ostře a t a k é je d o b ř e slyšet vítr, d o k o n c e i nárazy z r n e k p í s k u , které unáší a vrhá proti d ř e v ě n ý m s t ě n á m . Zároveň cosi c h y b í , mám d o j e m , že n ě c o n e n í v p o ř á d k u , p ř e j d u k o k n u , u z a v ř e n é m u o k e n i c í a o p ě t p r o n i k a v ě , nezvykle praskají p r k n a p o d l a h y . N a k o n e c o t v í r á m dveře - také hlasitě vržou a s k ř í p o u - a v y k o u k n u ven. Vojáci zmizeli. Tak je t o t e d y ! Zvuk p o c h o d u , ú d e r y tisíců b o t , stále o p a k o v a n é , zvuk, k t e r ý b ě h e m m é h o života ani na o k a m ž i k neustal, n i k d y , ve d n e ani v noci, je p r y č . D ů m , vesnici a celé o k o l í o b k l o p u j e nezvyklé, s t í s ň u j í c í t i c h o . Slyším vrzat vrátka, také o s t a t n í si uvědomili, že se n ě c o d ě j e , a n y n í se b e z r a d n ě d í v a j í d o p r á z d n é t m y . Vojáci zmizeli. Ale o h n ě na s t r á n í c h ještě h o ř í a o k o l o nich se p o h y b u j í d r o b n é postavičky strážců. T i c h o bolestivě proniká do uší, d u n í a kvílí v hlavě za čelem, v t o m tichu se o b á v á m udělat poh y b , k r o k , j a k o b y z e m ě ztratila svoji pevnost, i všechno co je na n í , c h a t r č e , s t r o m , s t u d n a i lidé, já sám, všechno se chvěje a je připraveno kdykoli z m ě n i t tvar, p o d o b u , m í s t o , rozlít se j a k o voda n e b o nechat se unášet větrem p o d o b n ě j a k o d ý m , t m o u . n o c í , t i c h e m . A ze t m y se o z v o u ú d e r y g o n g ů , z n á m ý zvuk p o c h o d u se b l í ž í , zesiluje a po chvíli už se o p ě t v y n o ř u j í s k o p í m i a p r a p o r k y p r v n í vojáci. V j e j i c h čele jede j e z d e c s b u b n e m , do k t e r é h o občas u d e ř í m a l o u , k o s t ě n o u paličkou. Uléhám d o svého k o u t a a s n a ž í m se v z p o m e n o u t si na t i c h o , které 11a chvíli ovládlo d o m e k a naše ú d o l í . Něco t a k o v é h o se j e š t ě nikdy n e s t a l o . Stále ještě c í t í m bolest v hlavě j a k o j e h o následek a ta 14

bolest vylučuje m o ž n o s t o m y l u . S k u t e č n ě se to stalo! Budu m í t sousedovi zítra o čem vyprávět. IV. Na konci z i m y . ve d n e c h t é m ě ř n e p ř e t r ž i t ě z a h a l e n ý m i m l h a m i , které jen n a k r á t k o r o z h á n ě j í vánice a ledové d e š t ě , se už soused dokázal posadit. O p ř e n ý o stěnu a v y p o d l o ž e n ý suchou travou u d r ž í svůj plechový šálek a sám z něj pije. Musím dávat p o z o r , a b y čaj nebyl příliš h o r k ý , r u c e se m u třesou, plechovka d r k o t á o z u b y a potom má bradu i krk celý m o k r ý . Bylo b y vlastně j e d n o d u š š í , kdybych mu j e š t ě dával p í t sám, ale soused je hrdý na svůj výkon a j á mám z t a k o v é h o viditelného p o k r o k u také radost. Zelí už je d o b r á polovina p r y č , zásobu suché trávy ztrávil o h ý nek. D l o u h o před vařením čaje teď p ř e b í r á m e sousedovo lůžko, stranou dáváme traviny po našem soudu už docela o p o t ř e b o v a n é , a ty p o t o m šetrně p ř i k l á d á m e pod p l e c h o v k u . Krátké d n y trávím přede dveřmi u s t á n k u , o b č a s se j d u p o d í v a t , zda soused n ě c o n e p o t ř e b u j e , a při té příležitosti d o p l n í m vystavené hlávky, p o k u d si vojáci nějakou o d n e s o u . " N a p a d l o tě n ě k d y , co asi vojáci s našim zelím d ě l a j í ? " - zeptal se soused j e d n o h o večera, když se s m o j í p o m o c í posadil a o d p o č i nul si po té n á m a z e . " J a k t o . co d ě l a j í , " t é m ě ř jsem v p ř e k v a p e n í nad tou o t á z k o u sfouknul p l a m ý n e k z několika stébel, p o k r y t ý c h j i n o v a t k o u , "vezmou si h o a . . . " " N o p r á v ě , " trvá soused na svém, " v e z m o u si ho a co a . . . " "A pak si h o n ě k d e s n í . " a m á l e m že j s e m nedodal " ty h l o u p ý " . Dal jsem m u t o , ale 011 se nedal. " T y jsi to v i d ě l ? " Musím p o p r a v d ě ř í c t , to že ne, vlastně nikdo z nás, zelinářů, něco t a k o v é h o neviděl. My sami I10 t a k é n e j í m e , k d o by se opovážil. Zelí je odjakživa u r č e n o v o j á k ů m , n á m zůstávají košťály a n ě j a k ý ten o d l o m e n ý list. Ale co je to za m u d r o v á n í . Zelí je k j í d l u a co by s n í m vojáci jiného dělali, p r o č by si ho odnášeli ze s t á n k u . Někde se zastaví, sní si ho a h o t o v o . S j i n ý m b y c h o takové samozřejmosti ani nemluvil. " T a k nad t í m h l e jsi p ř e m ý š l e l ? " Zdálo se mi, že v p o s l e d n í d o b ě soused, p o k u d nespí, usilovně nad n ě č í m uvažuje a t a k é jsem věděl, že mi j e d n o h o dne p o v í , čím se v d u c h u z a m ě s t n á v á . Ale že věnuje tolik času věci. která je i jedn o u c h é m u s a m o z ř e j m o s t í , t o m ě překvapilo a t r o c h u i r o z e s m u t n i l o . " T a k i t y , " m y s l í m si. " p ř i všech svých o b j e v e c h , s celou svou m o u d r o s t í k o n č í š j a k o všichni o s t a t n í zase jen u z e l í . "

D o m n í v a l jsem se, že se zabývá spíše tou n e o b y č e j n o u u d á l o s t í , k t e r o u byla d l o u h á mezera v p o c h o d u vojsk, t i c h e m , které j s m e poprvé v životě slyšeli: jak p o z o r n ě naslouchal m é m u v y p r á v ě n í , když se t e h d y p r o b u d i l , přikládal ši dlaně na uši, aby si t o dovedl aspoň t r o c h u představit a tolik litoval, že spal. Řekl t e h d y , že ticho si nak o n e c u m í částečně představit, ale ne klid — v t o m mu právě vadily r u c e p ř i t i s k n u t é na b o l t c e . Nemyslel j s e m , že přijde s v y s v ě t l e n í m , spíš, jak je to j e h o způs o b , že v y j m e n u j e několik m o ž n o s t í , které pak b u d e m e d l o u h o u dobu z k o u m a t ve chvílích, kdy se n á m p o d a ř í se s o u s t ř e d i t . Z a t í m zelí. Mlčím, aby mi na hlase n e b y l o znát z k l a m á n í a zády k sousedovi nalévám čaj. Rád si o h ř í v á ruce o svůj šálek, sedí, dívá se před sebe a také j á se p o s a d í m . Za mými z á d y , t a m v e n k u , za s t ě n o u , se ozve z a ř e h t á n í , svist bičíku a ú d e r , jak se k ů ň vzepjal a p o t o m d o p a d l o b ě m a k o p y t y na r o z b a h n ě n o u z e m i . V í t r vnikl d o v n i t ř d o d o m k u s k u l i n a m i , vynesl vzhůru d o u t n a j í c í z b y t k y stébel, k t e r é p o l e t u j í nad námi a v y d á v a j í právě tolik světla, aby ozářily samy sebe. " T ř e b a to z e l í , " ozve se ze tmy blizoučko li mé hlavy, " n o s í vojáci h o r i z o n t u ! " Ústa se mi p ř e k v a p e n í m otevřela. H o r i z o n t , to je to slovo, které j s e m z a p o m n ě l . A že by vojáci zelí... V s t a n u a p ř e c h á z í m sem a t a m . od zelí ke stěně a zase n a z p á t e k . A p o s t u p n ě se m ě z m o c ň u j e z á r m u t e k , lítost nad sebou pro nedůvěr u , kterou jsem měl k sousedovu uvažování. Vždyť mě ještě nikdy n e z k l a m a l , v š e c h n o , co je naším s p o l e č n ý m m a j e t k e m , h o r i z o n t , záh a d n á zrnka v čaji, naše r o z h o v o r y , které mi tolik scházely b ě h e m j e h o n e m o c i , t o všechno m i m o zelí p o c h á z í o d n ě h o n e b o se alespoň ke m n ě d o s t a l o j e h o p r o s t ř e d n i c t v í m - a přeci jsem p o c h y b o v a l . J a k by mě k d y m o h l a n a p a d n o u t nějaká souvislost mezi z e l í m a horizont e m . J e n o m n e z ř e t e l n ě t u š í m , co všechno taková d o m n ě n k a znamená, t o p o t o m v š e c h n o , z á z e m í , zalévání, naše z á h o n y , ti. co na nich p r a c u j í , m ů j soused a n a k o n e c i já m á m e s h o r i z o n t e m něco společn é h o , t ř e b a j e n p r o s t ř e d n i c t v í m vojáků a zelí. a je-li t o m u t a k , n e n í v y l o u č e n o , že se j e d n o u d o z v í m e , co to vlastně j e , h o r i z o n t , nebo že h o d o k o n c e , p o k u d je t o m o ž n é , i u v i d í m e . Až se mi z t o h o t o č í hlava. Soused ř í k á : " V e z m i z e l í . " S á m . bez m o j í p o m o c i se zvedá a stojí, sice se o p í r á o zeď, ale s t o j í . Přináším z h r o m a d y hlávku, p o s t a v í m se vedle souseda, který na zelí p o l o ž í r u k u , d r u h o u vztáhne před sebe j a k o já a o b a slavnostně šeptáme: " H o r i z o n t . " Na stěnu b u b n u j e déšť, zelí. které jsem položil na z e m , se k u t á l í a s l y š í m e , j a k m ě k c e p ř i t o m k ř u p o u j e h o listy. Soused se m e z i t í m 16

posadil, na chvíli přikládá' dlaně k u š í m . a pak řekne: " V o j á c i." Je t i c h o . Dívám se p o o t e v ř e n ý m i dveřmi d o t m y . Je v ní déšť. vítr. ale vojáci ne. N a h o ř e na stráni d o h o ř í v á o p u š t ě n ý o h e ň . V. R á n o přestalo pršet a objevilo se s l u n c e . Po vojácích j a k o by se slehla z e m . Na s t r á n í c h ještě d o u t n a j í h r o m a d y p o p e l e . U j e d n é z nich zůstalo k o p í , z a b o d n u t é do z e m ě . Praporek na j e h o konci se třepetá nad loňskou ž l u t o u t r á v o u . Před chatrčemi r o z p a č i t ě přešlap u j í jejich o b y v a t e l é , m h o u ř í oči d o slunce, vynášejí zelí, vyrovnávají h o na s t á n k y a p o t o m b e z r a d n ě p o z o r u j í p r á z d n é ú d o l í . Během d o p o l e d n e se n ě k t e ř í d o k o n c e odvážili vstoupit na rozblácenou cestu a tam si p r o h l í ž e j í s t o p y , které v nich zanechali vojáci a jejich z v í ř a t a . O d p o l e d n e už j s m e na ní všichni k r o m ě souseda, který se nechal vynést na z á p r a ž í , o d k u d sleduje nezvyklé divadlo. N a c h á z í m e r o z m a n i t é věci, d ř í v k a , která se b u d o u hodit na o h ý nek. kousky k ů ž e . h a d ř í k y , plíšky a želízka, o b č a s i p l e c h o v k u , skleněné s t ř e p y , p r o v á z e k . Já jsem p o m o c í h ů l k y , k t e r o u r o z h r n u j i bláto, objevil ž l u t ý v y p o u k l ý p l í š e k , velký j a k o d l a ň , k t e r ý , j a k o všechny o s t a t n í n á l e z y , nesu sousedovi. Ten k a ž d o u věcičku prohlédne, pak ji p o l o ž í na n ě k t e r o u z h r o m á d e k , d o k t e r ý c h t ř í d í m o je úlovky. K večeru, právě k d y ž jsem se chystal uklidit vystavené zelí, j s m e uslyšeli d u s o t k o p y t . Jak všichni polekaně u t í k a j í z cesty ke svým p ř í b y t k ů m ! N ě k t e ř í d o k o n c e své nálezy, výsledek d l o u h é h o hledán í . házejí z p ě t , aby je vojáci, až se o p ě t o b j e v í , nepotrestali za t o , že š i j e svévolně přivlastnili. Za m é h o života se to nestalo, ale vypráví se, j a k j e d e n z našich lid í . když se večer vracel ze z á h o n u , našel u cesty celý plášť, n ě k t e ř í d o k o n c e t v r d í , že i s k o ž e š i n o u . Možná si ho ani nechtěl n e c h a t , ale zvedl ho a j e d e n z v o j á k ů to z p o z o r o v a l . Prý j e n o m zahvízdal, z řady vyjel j e z d e c , hodil nešťastnému nálezci na k r k s m y č k u p r o v a z u , který byl d r u h ý m k o n c e m upevněn u koňova sedla a rozjel se k u p ř e d u . Bylo prý t o navečer, o s t a t n í , k t e ř í čekali, až se jim p o d a ř í p ř e j í t cestu d ě l í c í je o d c h a t r č í , h o ještě naposled viděli u p r v n í c h o h ň ů na stráni, j a k k l o p ý t á na provaze. T o všechno se mi vybavilo, z a t í m co jsem u t í k a l blátem k sousedovi. Než jsem se však stačil r o z h o d n o u t , co mám u d ě l a t , vlastně ještě dřív, než se mi podařilo p o p a d n o u t d e c h , k ů ň se objevil mezi staveními. Bez j e z d c e , s á m . ale o s e d l a n ý , se svěšenou h l a v o u . K d y ž se zastavil, zacinkala r o l n i č k a , u p e v n ě n á někde v h ř í v ě . Chvíli tak s t o j í , jako by čekal, že se o n ě j n ě k d o začne starat a pak u n a v e n ý m kro17

k e m z a m í ř í k našemu d o m k u . Před n í m , u velké louže, se zastaví z n o v u a hltavě pije kalnou v o d u . " D á m e mu listy," povídá soused a tak p o s b í r á m několik l u p e n ů , k t e r é leží o k o l o stánku a o p a t r n ě se b l í ž í m ke zvířeti. N o h y a b o k y k o n ě jsou p o k r y t y v e l k ý m i , m o k v a j í c í m i b o l á k y ; p r o h l í ž í si m n e č e r v e n ý m o k e m a p o t o m z a ř e h t á . Raději p o l o ž í m listy na zem a poz p á t k u se vracím ke d v e ř í m . K ů ň listy očichává, p o t o m j e d e n u c h o p í mezi žluté z u b y a ten mezi nimi z m i z í j a k o za o k a m ž i k i o s t a t n í . Na zemi se t ř p y t í chuchvalce p ě n y . T a k é od o k o l n í c h s t á n k ů přinášejí p o s b í r a n é zelné listy, kladou je před k o n ě a mlčky se d í v a j í . Občas z a z v o n í rolnička a s p o s l e d n í m listem v h u b ě k ů ň z a f r k á , svým k o l é b a v ý m k r o k e m o p u s t í cestu a s t o u p á v z h ů r o d o stráně až k o s a m ě l é m u s t r o m u . K n ě m u se přitiskne, drbe si bolavé b o k y o d r s n o u k ů r u , j e h o rolnička cinká v s o u m r a k u a on pak s hlasitým ú d e r e m uléhá u j e h o k m e n e . J e š t ě po několik d n í j s m e ho viděli, jak se pase p o s t r á n í c h , něk d y se v noci ozvala rolnička a p o t o m zmizel za h ř e b e n e m j e d n o h o z k o p c ů . Vojáci už se neobjevili. VI. J a k o k a ž d o r o č n ě jsme i l e t o š n í h o jara pečlivě nakypřili hlínu na z á h o n e c h , sazenice zelí se už v řadách zelenají za cestou a m ů j soused se také uzdravil. V našem ž i v o t ě se t o h o m o c n e z m ě n i l o . D o k o n ce k d y ž se vracíme navečer z p o l í č e k d o m ů , s t o j í m e u cesty, j a k o by c h o m čekali na m e z e r y mezi o d d í l y , které už jsou b ů h v í kde a teprve pochvíli a přikrčeni p ř e b í h á m e k c h a t r č í m . J e n o m večer, při čaji, si n e m ů ž e m e z v y k n o u t na h l u č n o s t slov, která se r o z l é h a j í v tichu a tak š e p t á m e a t a k é š p a t n ě s p í m e . Soused je z a m l k l ý , u z á h o n u se často p o s a d í d o trávy a celé hodiny se dívá na stráně a h ř e b e n y k o p c ů tak s o u s t ř e d ě n ě , že h o n ě k d y za s o u m r a k u m u s í m p o b í d n o u t k n á v r a t u ; zvedne se a mlčky mě následuje. J e d n o h o d n e , aniž by co řekl, se vydal k m í s t u , kde býval nejbližší o h e ň strážců cest a vrátil se až za t m y . Přinesl h r o m á d k u čaje, s m í c h a n é h o s p o p e l e m a p r a p o r e k z k o p í . P o t o m se ještě n ě k o l i k r á t vypravil na ú b o č í , p r a p o r e k si bral s sebou a p o k a ž d é něco přinesl, d ř í v í , k o ž e n ý ř e m í n e k , p ř e z k u . Tváří se, j a k o b y ty cesty podnikal právě kvůli n á l e z ů m , které mi přinášel, ale jistě má jiné d ů v o d y p r o své p o č í n á n í . P o s t u p n ě se přestal starat o z á h o n y a aniž j s m e se na t o m d o h o d l i , mlčky mi je přenechal na s t a r o s t . P r a p o r e k , zavěšený na k o ž e n é m ř e m í n k u n o s í n y n í neustále na krku a n e o d k l a d á h o ani v noci. Přikládá m u z ř e j m ě velkou d ů l e ž i t o s t a d e n n ě si p o z o r n ě proh l í ž í m o d r é a černé o b r a z c e , r o z m í s t ě n é na žlutém p o d k l a d ě . Ně18

které z nich se sobě navzájem velmi p o d o b a j í - vždy znovu m ě na to u p o z o r ň u j e . Včera večer mi p o v ě d ě l , k č e m u se r o z h o d l . " N y n í . " p o v í d á , " k d y ž vojáci odešli, m o h l i b y c h o m se vypravit na vrchol j e d n o h o z k o p c ů , na ten n e j v y š š í . " Vyvracel m o j e n á m i t k y , které pocházely z obav před v š í m , co o d e d á v n a nepatřilo k našim z v y k ů m . Také d n e s večer o t o m r o z m l o u v á m e . " O s t a t n ě , co t a m vlastně b u d e m e d ě l a t , co tam chceš n a j í t ? " ptám se. Soused se z á h a d n ě u s m í v á , d o t k n e se p r a p o r k u na svých prsou. dívá se vzhůru a u k a z u j e j e d n o u r u k o u před sebe. Oba n a j e d n o u šeptáme: " H o r i z o n t . " A p o t o m c h y s t á m e p o t ř e b y na cestu: barevné š n e k y , velké zelné listy, k a m í n k y na r o z d ě l á n í o h n ě , p l e c h o v k y , čaj a p r a p o r e k na sousedově k r k u - t o vše si z í t r a v e z m e m e s s e b o u . A ještě žlutý vypouklý p l í š e k . D í r k o u v j e h o s t ř e d u provléknu provázek a p o v ě s í m si ho na k r k . VII. První den naší cesty j s m e vystoupili vysoko do strání, ale pak nám došly síly. Den byl teplý a i n y n í . k d y ž o d p o č í v á m e na zádech v chladné trávě, nás p o s l e d n í s l u n e č n í paprsky ještě z a h ř í v a j í . Díváme se v z h ů r u , na o b l a k a , která se zvolna p o s u n u j í po o b l o z e a ztrácejí se za v r c h o l e m k o p c e , kam také s m ě ř u j e m e . " Š k o d a , " říká soused, " ž e jsme nedošli až n a h o r u . Kdo ví, co se s nimi tam za h ř e b e n e m stane - a já b y c h t o rád viděl." Utišuji h o , vždyť m í s t o těch zmizelých se o b j e v u j í další a další a i na z í t ř e k , kdy se n á m p o d a ř í d o s á h n o u t vrcholu k o p c e , nějaká zbudou. "Ale t o u ž b u d o u jiná o b l a k a , " o d p o v í d á s m u t n ě . D o h a d u j e m e se, k t e r ý z m r a k ů d o r a z í p r v n í k liranici. k t e r o u proti o b l o z e v y z n a č u j e h ř e b e n h o r y a právě ve chvíli, kdy soused lituje, že n e m ů ž e nejrychlejší z nich obarvit na z n a m e n í vítězství, se začnou v š e c h n y , j e d e n po d r u h é m , zbarvovat červeně a později t m a v n o u t , až se docela z t r á c e j í na t m a v é m p o d k l a d ě nebe. " N ě k d o je o b a r v i l , " h o v o ř í soused v šeru, " a z í t r a m o ž n á uvidíme k d o a jak se to dělá. Hlas se mu třese v z r u š e n í m a t a k é netrpělivostí. Vyzvídá, co si myslím, že se asi za k o p c e m skrývá a já v p o l o s p á n k u m u m l á m : "Zelí, v y r o v n a n é d o vysokých h r o m a d , k o n í k , který se kolem nich pase, červená o b l a k a , ležící v trávě..."

19

\

\

\

K ránu nás p r o b u d i l křik p t á k a , k t e r ý h l u č n ě vyletěl ze křoví a dosedl někde b l í z k o v mlze. Nasáklí rosou s t o u p á m e za sebou p o m o k r é trávě. Mlha směrem vzhůru h o u s t n e , občas zahlédnu sousedovu lysou hlavu, jak se z n í v y n o ř í a o p ě t z m i z í ; n ě k o l i k r á t jsme se t a k é zapletli d o křovin, které se v n í skrývaly. Pak k l o p ý t á m e po k a m e n í , které vystřídalo trávu, mezi velkými balvany, r o z s e t ý m i po stráni. U j e d n o h o z nich o d p o č í v á m e . Zvedá se vítr, žene před sebou chuchvalce mlhy a za několik o k a m ž i k ů s t o j í m e u p r o s t ř e d kamenité l o u k y ze všech stran o b k l o p e n é m r a č n y . Nad jejich b í l o u rovinou se bělá v dálce m ě s í c . O p í r á m e se j e d e n o d r u h é h o , z a d ý c h a n í v c h l a d n é m v ě t r u . Prap o r e k na sousedově krku se t ř e p o t á a n a p í n á ř e m í n e k . Mlčky se d í v á m e j a k se p o m a l u v y n o ř u j í vrcholky o k o l n í c h kopců vždy trochu pod n á m i , jejich ú b o č í a na nich keře a osamělé strom y , jak se m ě s í c vznáší a vzdaluje, stále bělejší ve slunečních paprscích. O d n ě k u d k nám t i c h o u n c e d o l é h a j í hlasy, zvuk t r u b k y , bubnování, g o n g y , ale vidět n e n í n i k o h o . Jen k o p c e o d d ě l e n é od sebe údolími se t y č í na všech stranách a nad nimi mraky ve větru bílé, ale jinak než m ě s í c . N a d j e d n o u h o r o u v dálce v y s t u p u j e d ý m . V š e c h n o je d a l e k o , k o p c e i nejbližší kámen i s o u s e d , k t e r ý pobíhá po planině sem a t a m , j a k by nevěřil, že t a d y je cíl naší cesty, i r u k a , k t e r o u si z a c l á n í m oči, plave v dálce a t a ji j a k o všechno o s t a t n í u n á š í někam ještě dál. " P o č k e j t e ! " volám, zda se mi, že mě všechno o p o u š t í , i m o j e tělo se vznáší d a l e k o a s t o u p á , j a k o by ho n ě k d o p o m a l u vytahoval na t e n k é m , neviditelném p r o v á z k u . Jen oči zůstaly a hlas, k t e r ý volá: " C h c i s v á m i , já t a k y ! " A vrchol k o p c e , k a m jen se p o d ě l ? ! " P o č k e j ! " — volám za s o u s e d e m . Vrátil se. N e n í d a l e k o m n e , o p ř e n ý o velký k á m e n , p r a p o r e k má p ř e d ústy a třese se v t i c h é m kašli. Když se p o s t a v í , je na j e h o žlu t é m p r a p o r k u vedle černé a m o d r é také červená barva. " H o r i z o n t , " zašeptal j a k o by se o m l o u v a l , b e z m o c n ě svěsí ruce, P o t o m se o b r á t í a beze slova, se s k l o p e n o u hlavou, se vydá zpát ky k našemu údolí. J d u za n í m . Zdaleka v i d í m e zelináře, j a k váhavě p o s t á v a j í u cesty, k t e r o u pak p ř e b í h a j í a z t r á c e j í se sehnuti mezi z á h o n y , střechy d o m k ů se černá j í v žluté h l í n ě a j a k klesáme níž a n í ž , o k o l n í c h k o p c ů ubývá. 20

N a k o n e c z ů s t a n o u jen t y , k t e r é odjakživa z n á m e . Na z p á t e č n í cestě jsme také p o t k a l i k o n í k a . Ležel v k ř o v í , s n o h a m a z t r n u l e nataženýma d o vzduchu a na j e h o těle seděli ptáci. Soused si u n ě h o na chvíli o d p o č i n u l a vzal si r o l n i č k u z j e h o h ř í v y . X X X

Básník, d r a m a t i k a scénarista Jiří Dan í č e k se narodil 22. října 1 9 4 8 v Liberci. S t ř e d n í školu navštěvoval v sev e r o č e s k é m kraji /Železný Brod, Semily, T a n v a l d / ; m a t u r o v a l v roce 1 9 6 7 . Čtyři semestry studoval na právnické f a k u l t ě Karlovy Univerzity. V roce 1 9 7 3 byl zatčen / " h a n o b e n í n á r o d a " / a d o r o k u 1974 vězněn. Od p o č á t k u 7 0 . let p r a c u j e j a k o d ě l n í k . Je z a s t o u p e n v několika i n e d i t n í c h sbornících.

PET V E T " S O U S E D A " E. B. O N E U V Ě Ř I T E L N É M D L U Ž N Í K O V I J. D. K nevíře všem připadaly j e h o snahy o d l u h y , a tak sám si na vše uvěřil, aby si pak své " m á d á t i " z ú r o č e n é vrátil. A v s k u t k u : u m o ř e n é jeřabiny nezapřely stín o velkém poledni, Karafiátovi Broučci se rozmarné překryli s vnějškově t u r b u l e n t n í hilsneriádou, došlo i na t o r z o disidentského c o m i c s u , j e h o ž p r o t a g o n i s t é pak našli plnější úvazek ve filmovém scénáři podle K u b i n o v y Země snivců a k o n e č n ě ve svém pravověrném r o z m a c h u si J. D. nezůstal dlužen ani z a s l í b e n o u zed n á ř k ů . Jen nad chytlavými sliby stran č í n s k é h o zelí, k t e r ý m i kdysi inspiračně v y p r o v o k o v a l svého " s o u s e d a " k latinské orgii, se blázni radovali. Teprve když na s k l o n k u latinské sezóny t a n d e m i s t a zahudroval své m e d i u s fidius, " p ř e l o ž i l " J . D . slíbené Olus chinensis do p ů v o d n í češtiny a připravil se t í m t o " D a l " o svého j e d i n é h o věřitele. K u l t o v n í m v ý l e t e m za h o r i z o n t v mezičase v ě č n é h o h o l d u Velké hlávce je ú č e t v y r o v n á n . E. Brikcius 21

fejeton Jaľoslav cHutk§"VERNISÁŽ U HEN^A

("esky f e j e t o n je ua Z á p a d ě m r z á k , n e b o ť mu zde c h y b í vše to, co je české: p o l u t e l n o s t , n e k o n e č n ý zápas s vlastním s v ě d o m í m , melancholie z p ř i b l i ž u j í c í se smrti a p o t o m ona n á c h y l n o s t k hravosti, která vznikla, že jedinec^" dav byli vyloučeni od m o ž n o s t i ovlivnit realitu kolem. Na Západě je na literaturu políčena past v p o d o b ě 22

t e c h n i c k y f u n g u j í c í d e m o k r a c i e : že t o t i ž lze ovlivnit. T a k ž e l i t e r á t se oiivra'tí o d p o t u t e l n o s t i i h r a v o s t i a s o u s t ř e d í se n a cíl. Č e h o ž výs l e d k e m j e , že Z á p a d je p l n ý s v o b o d n ý c h , n e c e n z u r o v a n ý c h h l a s ů , které n i k d o n e p o s l o u c h á . E k o n o m i c k y n e p o l e p š i t e l n ý i n e p o r a n i telný V ý c h o d naslouchá s ú z k o s t í a nervozitou k a ž d é m u svobodou z a v á n ě j í c í m u p í p n u t í , k d e ž t o Z á p a d , e k o n o m i c k y f u n g u j í c í a zranit e l n ý . kašle na h u r ó n s k ý řev v o l n o m y š l e n k á ř ů . S l u n c e svítilo a v z d u c h byl svěží, k d y ž j s m e vyjeli s m ě r e m na Hek e l i n g e n . c o ž j e vesnice k o u s e k p o d R o t t e r d a m e m . K r a j i n a t í m t o s m ě r e m je p o d v o d , n e b o ť t o v š e c h n o s k u t e č n ě j e š t ě n e d á v n o leželo b a h n i t ě p o d v o d o u , p a k to o b e h n a l i h r á z e m i a k a m se n e v y p l a t i l o stavět p r ů m y s l o v é o b l u d y , postavili krávy a teď p ř e m e j š l e j co s m l í kem a m á s l e m , k t e r é k r á v o v ý p r ů m y s l n a d p r o d u k u j e . My s D a n o u ale p ř e m ý š l e l i j a k n e z a b l o u d i t , n e b o ť j e d e n ze z p ů s o b ů , j a k m a l o u zemi o p t i c k y z v ě t š i t j e . c o n e j v í c z k o m p l i k o v a t o r i e n t a c i . V j e d n é m a r i n g o t k o v é v e s n i č c e , k t e r á sem sice byla na k o l e c h d o v e z e n á , ale hned p o s t a v e n a na š p a l k y , k d e ale v o z y m a j í t a k é o k n a p ř e s c e l o u stěnu, o k n a v y z d o b e n á vším t í m , co může dobře o d v á d ě t p o z o r n o s t od t o h o , co je za n i m i . n á m j e d e n c h l a p e c p o r a d i l , že na k o n c i silnice m u s í m e d o p r a v a . S t o m e t r ů dál n á m řekl j e h o b r a t r , že doleva. Už n e v í m , k t e r ý s m ě r j s m e vzali, ale vlezli j s m e j e š t ě d o m n o h a d o m ů . n e ž j s m e H e n k a k o n e č n ě našli. Ilenk je v z p u p n ě v y p a d a j í c í č t y ř i c á t n í k , k t e r é h o jsem p o t k a l loni. k d y ž j s e m se šel p o d í v a t , j a k r o t t e r d a m s k ý k u l t u r n í o d b o r organizuje d v o u l e t ý kurs p r o b á s n í k y . Učitel b á s n í k ů ř í k a l , že sice byl v Praze, ale n i c si už n e p a m a t o v a l , p r o t o ž e měl d e p r e s i z t o h o , že tam všichni mluvili č e s k y . Byl šťastnej, že se m o h l p o č t r n á c t i d n e c h vrátit d o m ů . Učitelé b á s n í k ů se m a j í v ž d y c k y k a m v r a c e t . Já u ž se nevrátil. H e n k ale o m n ě četl v n o v i n á c h , t a k m ě p o z v a l , jestli b y c h mu n e z a h r á l na vernisáži j e h o p r v n í v ý s t a v y v k r a v í n ě , k t e r e j t v o ř í d r u h o u část d o m k u , k t e r ý m u m í s t n í n á r o d n í v ý b o r H e k e l i n g e n p r o n a j m u ! . Krávy u ž tam n e b y l y , za t o to b y l o p l n é l l e n k o v ý h o u m ě n í , ale h o d n o t i t (o n e b u d u , n e b o ť u m ě n í j e z d e c h á p á n o j a k o s t r i k t n ě p r i v á t n í z á l e ž i t o s t . P o u z e snad b y c h d o d a l , že o b j e k t y u m ě ní měly svá j m é n a i c e n o v k y . " P o t ř e b o v a l b y c h n ě c o p r o d a t , " ř í k a l l l e n k . " Z i j u už léta j e n o m z p o d p o r y a t o víš. ž e n a . dva d o s p ě l í s y n i . to n e n í s n a d n é . " Díval jsem se ú z k ý m i o k n y k r a v í n a ven na l o u k u a na z a p a d a j í c í s l u n c e nad d o b ř e s t ř e ž e n ý m i n a f t o v ý m i g i g a n t y , k t e r é z á s o b u j í E v r o p u b e n z í n e m v n e z ř e t e l n é c e n o v é p o l i t i c e s v o b o d n é h o p o d n i k á n í bezk o n k u r e n č n í h o m o n o p o l u a r o z u m ě l m o c d o b ř e , co H e n k m y s l í . " S t u d o v a l jsi u m ě n í n ě k d e na š k o l e ? " " J ó . v Den H a a g u na a k a d e m i i . " o d p o v ě d ě l . Z n á m v í c lidí. co to p r o d ě l a l o . V C e c h á c h se t o m u ř í k á L i d o v í škola u m ě n í .

" T o j e dobrá škola. Máš tam m o ž n o s t pracovat s materiály a jsou tam o d b o r n i c i , kteří ti vždycky p o r a d í jak d á l . " dodal l l e n k ¡1 já neříkal. jak se dá malé ú z e m í o p t i c k y zvětšovat z m a t e n í m orientace. Přišlo pár vesničanu a přátel, donášeli kytice a stavěli je mezi abs t r a k t n í o b j e k t y se složitou orientací a když jsme s Danou udělali kravínem poslední kolečko, shodli jsme se. žc návštěvníci jsou výstavou květin docela spokojeni. Jeden mladý vlasatý mystik s inertovskýma očima říkal Daně, že už češtinu slyšel, že mu jedna Češka 11a lodi do Anglie česky šeptala d o ucha básničky a já, a b y c h zahnal p r u d k ý nával stesku, si nechal v y p r á v ě t od r o t t e r d a m s k é h o děvčete, j a k byla členkou maoistickélio spolku "myslete na P r a h u " . Pak jsem si sedl na židli, vzal kytaru a začal mluvit, a b y c h zkomplikoval orientaci na m a l é m ú z e m í t o h o , co si představili pod slovy 11a pozvánce "český z p ě v á k " . Holandský překlad písně " T a d y d o m o v m á i l i " uvedl návštěvníky vesnice do r o z p a k u a p ř e s p o l n í m i n t e l e k t u á l ů m nasadil na tváře výraz blahé n e p ř í t o m n o s t i . Následující série p í s n í , n a p s a n ý c h mou h o l a n d š t i n o u a m o u angličtinou, uvrhla všechny n a s l o u c h a j í c í d o srdečné r o z r a d o s t n ě n o s t i a p o k u s u připojit se zpěvem a závěrečná k o m p l i k o v a n á a p ř e d l o u h á píseň o 1 Iolandsku v n ě m e c k é m překladu nastěhovala do kravína c h r á m o v o u a t m o s f é r u . Já se uklonil a chvíli trvalo, než se lidi pohnuli, než řekli první slovo. Všem bylo m o c podivně v rozsáhlém p r o s t o r u bez o r i e n t a č n í c h z n a č e k a já si nechal mlčky z a j í t ironickou m y š l e n k u o s v o b o d n ý c h o b y v a t e l í c h p r v n í h o světa. S e t m ě l o se. Polovina návštěvníku šla d o m ů . A jelikož v kravíně n e b y l a elektřina, byly d o n e s e n y svíčky a byl jsem požádán ještě zahrát. T o se n a t á h l o . Já hrál a klábosil, tak jak už to dělám p a t n á c t let, t e n t o k r á t v n e p o ř á d n é gramatice s cizineckým a k c e n t e m , ale o b e z n á m e n ě j š í se životem také na opačn é m svahu t ě c h t ý ž Krušných hor. Házejte si po m n ě doktori u m ě n í k a m e n í m , já t o tak b u d u dělat dál. P ů l n o c se přehoupla a my přešli do p r o s t o r u p r o n a j a t é h o umělcově rodině k b y d l e n í . Dana se mohla k smrti u c h e c h t a t nad vypráv ě n í m F r a n c o u z e K o k a , který v p o m a t e n é m a s a b o b h o l a n d š t i n ě popisoval, j a k během svého o s m n á c t i l e t é h o p o b y t u v Holandsku byl už o s m k r á t vypovězen, vyvezen a zase se vrátil, aby zde stejně n e b y l úředně j a k o umělec u z n á n . "Ale nemysli si, ve Francii není vůbec žádná s v o b o d a " , zlobil se. "A to je právě to, co na vás F r a n c o u z í c h o b d i v u j ú , že vás odněk u d o s m k r á t v y h o d ě j a vy se tam stejně v r á t í t e . " K o k o kejval nadšeně hlavou a nám b y l o p ř í j e m n ě v t o m p r v n í m světě, který se nezabývá d r u h ý m smyslem. Henkova A n e k e vyprávěla, jak přišla v osmnácti do j i n é h o stavu a to byl takový skandál, že nesměla do kostela a farář je přišel o d d a t d o m ů a m ů j p ř í b ě h o Holanďanovi z j i h u , který m á ve skříni na p ů d ě tajně televizi, neboť jinak bv ho vesnice vvští24

pala p r o b e z b o ž n o s t , se jim n e z d á l d i v n ý , měli h n e d p o h o t o v ě m n o ž ství p ř i k l a d l i ze svých v l a s t n í c h vesnic. "A co se d ě l o v š e d e s á t ý m o s m ý m v A m s t e r o d a m u . Paříži a Prateprve n e d á v n o . T e h d a j s e m n e m ě l a čas. z e . tíi jsem se d o v ě d ě l a Školky n e b y l y , s o u k m e n o v k y n ě m ě zavrhly a o s t a t n í se na m ě dívali přes p r s t y . D e s e t let se mi slilo v j e d e n o k a m ž i k v y c h o v á v á n í dětí a s a m o t y , i len k musel c h o d i t v y d ě l á v a t p e n í z e , n i k d o n á m nep o m o h l a k d y ž už začalo b ý t v š e c h n o v p o ř á d k u . H e n k měl svůj p o d n i k a dvě a u t a . n e m o h l n a j e d n o u dát a začal s u m ě n í m . T a k žijeme ted t a d y . na p o d p o ř e , m n ě už je p o m a l u č t y ř i c e t a k d y b y c h měla říct, co j s e m ze života m ě l a . n e v í m , co p o v ě d ě t . " P o d í v a l a se na lienka a n e p o z n a l j s e m . jestli t o byl o b d i v n e b o v ý č i t k a . H e n k se ale měl v tu chvíli k D a n ě , z té j e d i n é nezářila h o ř k o s t , k t e r o u j s e m byl v této chvíli ze všech stran z a s y p á n o d m ě n o u za m é p o t u t e l n é a hravé v y s t o u p e n i , H o l a n d a n i si t o t i ž j i n a k n e s m í s t ě ž o v a t , c o ž p r o nás cizince t r o c h u m a t e v ý z n a m slova p r o t e s t a n t s t v í . Jelikož D a n a a já j s m e by li j e d i n í Češi v p ř e p l n ě n é m í s t n o s t i , t a k jsme se j e d i n í opili. Všichni jsem si ale slíbili, že se m u s í m e j e š t ě znovu p o t k a t a j e n d v ě m a z n á s b y l o j a s n é , že k t o m u s t e j n ě n e d o j de. C e s t o u d o m u j s m e zase z a b l o u d i l i a m í s t o od j i h u j s m e dojeli d o R o t t e r d a m u od severu, Ulice m ě s t a , j a k o k a ž d é noci, b y l y m r t v o l n ě tiché a p r á z d n é a veliká o k n a d o m ú byla v y z d o b e n a v š í m t í m , co muže d o b ř e o d v á d ě t p o z o r n o s t od t o h o , co je za nimi. 7. z á ř í 1 9 8 3

PATERNOSTER PLAŤTE MEZINÁRODNI'POŠTOVNÍ P O U KÁZKOU, E U R O Š E K E M NEBO V HOTOVOSTI NA A D R E S U REDAKCE. REDAKCE: P A T E R N O S T E R c/o BENÝŠEK, ZINNERGASSE 27/1/31, 1110 WIEN, OESTERREICH.

BANKOVNÍ SPOJENÍ: ZENTRALSPARKASSE UND K O M M E R Z I A L B A N K , W I E N 1, S C H O T T E R R I N G 1, K O N T O : P A TĽRNOSTER/BENÝŠEK No. 601 441 405 25

poezie DESET ŠVÉDSKÝCH BÁSNÍKŮ i!? M A l U i O Z A T A K l B1AK NAROZENI'A

S M R T

tajemství dávání k á m e n , vejce, zrodila se hvězda, vzdoruji... Lehký oblak zlata živý těžký křehký. zlatý d o t e k hedvábná kůže velká Minulost jisté čáry výstřel tajemství pohnou t p o h n u t ý , p o h y b , po ztvárněno, stvoře ní.

linutí

Vzhůru vize kupředu, kupředu, kupředu k u p ř e d u za tělem a krví.

Návšteva Z e m ě nejistá, stává se T v ý m vlastním životem j a k krásné oči zalité m i l u j í c í m i slzami úsměv n e z n á s i l n ě n é j a h o d y nevinný jak východ slunce v harmonii s klidným m o ř e m ďábel v mé mysli ztratila jsem prsten p r o č mi nedáš nový oni n e c h o d í s noži oni c h o d í s krásnými o b n a ž e n ý m i rty nechci vidět lidi ďábel oči jsou malé a divné nepřestávej snědlo t o list z m é h o m o z k u clirámy z r a ň u j í kdvž se chci u p a m a t o v a t na SOUSTŘEDĚNI m y š l e n k y o smrti m n ě teď děsí nový strach h r o b . taková krabice d o k o n c e i růže musela jsem z t r a t i t víru n e m á m duši myslím hrůza. h r d o s t páchne p r a v d o u slova nevěřím v nic zlatá klec a ty u d r ž u j e š oheň v ústech, kráčím po jehlách k r á č í m po r o z b i t é m skle d e k o r a c e je p u r p u r o v á nachové odpočinutí tělo je bledé 27

o d s o u z e n o k smrti kde jsou.bozi jež nás sledují cena zlata a krve klesla čas n e n í n e k o n e č n ý - v zimě pastel bezbarvý rozbitný, křehký, rozbitný. m i n u l o s t existuje oceán v r y b í m břichu v slzách korály, sůl b u d o u c n o s t existuje už teď.

KA1 MARTIN LOWE N A BERG R O C K A B I L L Y

/ Z A PĚT M I N U T SEDM/

Třesu se. třesu. Nes mne dolů. Vstávám, vstávám. Zvedám ruce. Hlas se chvěje. Cítím, cítím. Vyťukávám t a k t . Držím rytmus. Hlas se chvěje. Tělo o b r a c í se. Hlas se chvěje. Tělo o b r a c í se. T o u ž í m více. Ž á d á m více. Třást se, třást se. Křičím p o t . U t í r á m tělem. O d h a l u j i maso. Ž á d á m více. Chvěji se, chvěji se.

UR. I J Ľ L L S T R U M P S Tři básně ze s b í r k y " Č E R N É K A P K Y "

Š V É D S K É KAPKY T e c h n i c k ý rozvoj Švédska vynalezl vysoce e f e k t i v n í odlévání ocele v mezilidských v z t a z í c h . Ve Švédsku se n e p o h ř b í v a j í mrtvoly. Nechá se jim u v ě d o m i t , že žijí.

M A R X I S T I C K É KAPKY Začne-li marxista myslet na s m r t . je ztracen. Stejně, začne-li myslet na život. N e j j e d n o d u š š í z p ů s o b , jak se přesvědčit, zda-li marxista s k u t e č n ě existuje, je m a r x i s t u sníst. N e b o j a k to vlastně Engels tvrdil o těch p u d i n c í c h .

FILOZOFICKÉ A BÁSNICKÉ KAPKY Jestliže n ě k d o u h o d í f i l o z o f a , nekrvácí. Ptá se. Ve Švédsku se cení nejvíc mrtví básníci. V y b r a n é e x e m p l á ř e v d á r k o v é m balení. PENT1 SAAR1KOSKI XIV. K d y ž ptáci letí v z d u c h e m o d p o č í v a j í zraky nebes. D n y se p r o d l u ž u j í vlákna o p r á t k y se z k r a c u j í . K r á č í m t a m kam m ě m á hlava nese.

LLSA G R A V Ľ O P I Š

T Ě N 1

V í t r kvílí v o p u š t ě n é m dítěti v h r u d n í k u mu chřestí srdce prázdné zuhelnatělými objetími s k o ř á p k a srdce dýmající něhy ubité m a t k y která visí v o s t n a t é m drátu tichounce j a k o p a p í r o v é srdce na v á n o č n í m s t r o m k u a vítr zpívá i v ní ve s p á n c í c h bílý h o b o j krvácí svou ú z k o s t n o u píseň o zaběhlém d í t ě t i EVA R 1 M l,!,l JEDEN

Srpen Voskově ž l u t é dny zanechávají m ě k k o u kůži Listí s t r o m ů z h o r k é h o stearinu V z p ř í m í š se k večeru uchopíš mé zápěstí a kotník r u d ý , svornost spaluješ o h e ň bez popele v y k r o u t í š osu z klína a o d k y m á c í š se j a k o slimáci vylézající ze t m y a z t r á c e j í c í se j e d e n v d r u h é m

C. M. VON H A U S S W O L F PÁS

Č. 3

vleže na břichu s nohama u sebe a pažemi p ř i t i s k n u t ý m i k b o k ů m zdvihni n o h y a o h n i je až k z a d k u kroužíc kotníky pozdvihni rusou hlavu polehounku z m í t e j se sem a tam od r a m e n ke k o l e n ů m

U LI G Y L L Ľ N H A K

L L N I N C, R A D S K Á K U Ž L Přijet sem a mezi j i n ý m uvést v celním prohlášení dvě kožené vesty v k u f r u dostat razítko a vstoupit do Ruska. A p o t o m j í s t za h y j e n í rubly j a k o tři ruské r o d i n y za t ý d e n . A pak o d t u d o d j í ž d ě t s dvěma k o ž e n ý m i vestami uvést dvě v c e l n í m prohlášení vidět Rusy o t e v ř í t k u f r a n a j í t tam jen j e d n u m í s t o dvou. Tu d r u h o u m í t na sobě A slyšet Rusy ř í k a t "Na t o ti n e n a l e t í m e " a pak opustit R u s k o .

31

ROH

EBLRG

N O .

I'm no! Svaly se zvolna u v o l ň u j í . Vlají ve větru v o b j e t í k o s t r y . A n i k d o mi n e p o m á h á s p r o s t ř e n í m ubrusu. no. no. V ů n ě . Na vnitřní straně planet o č í . Něžné d o t y k y . Zvláčnění rtů. Hedvábné u s í n á n í . S o p e č n é . Schvácený ú t ě k . U k o l é b á n í p o h l e d ů v perleťových zrcadlech. NO! Z a c h y c e n é dráty z m l h y . Rozedírají klouby. Slzy tváře nalíčené make u p e m . Nobody. Zavěšuji r a m í n k o na šaty spředené ze snů na sudé paprsky slunce. . . . seškrabuji nánosy barev z fasád s k u t e č n o s t i . Slina spaluje hrdlo. Krev z h ř e b í k u t r č í c í h o z dlaně zbarvuje cestu r u d ě .

32

r BARBARA CZAPRAN V Ľ L 1 K O N O Č N l' Č A S aniž by lem zakládaly ž e n o u se nebeské vichry tichý n e d ě l n í slimák leze po schodech ale pomalu pomalu králíci v z d y c h a j í po zelené trávě h n ě d é nory k r u t é z i m y ó krutá bolesti k d o u m í založit lem na t o m t o pastroji. . . a t e d k d o je kdo o t á z k o o t á z k o kdo je tam co je to březen je čas k o č i č í h o j e b u je to j e b a č koček hlaď ji jebji sliby sliby nic než j a r n í déšť ale p o m a l u povinnosti n e s k ý t a j í cibule jež vidím j a k ý zvuk m a j í tvá stehna tleskání hlad" ji saj ji liž ji viď ji slyš ji pojď je to o p ě t j a r n í déšť opět opět uvidíme se později měla bych a měl bys v y j í t na deváté straně viděné a p o z d r a v n é f o t k y pepovi m o h o u být rozmilé být hezké vzácně jisté svým chováním c í t í m že se ve m n ě t o č í svět velká postel j e d n a n o h a tři ruce š p e h u j í o b r a t n ý vrabec k a p r a d í a kravské zvonce navečer květiny r o z k v é t a j í po F i n s k u

í pS 33

p roza

Vratislav Brabenec y ŘEČI POHŘEBNÍ Pochopil daleko důležitější než dovedl vyslovit a více se odehrá-1 valo než dovedl p o c h o p i t v zasta'vkách u p r á z d n é h o krámu s posled-] n í m o z n á m e n í m o vlastní exist. kde už léta očekával že zemřel nebol odešel zasloužilý a vyžilý a n e d o ž i l ý p l o d n ý a u s p ě c h a n ý curriculunil s větvičkou zeleného a p i c h l a v é h o smrku p r o p o t ě š e n í p o z ů s t . i s e b a až dočte a vzhlédne ještě j e d n o u k vyhlášce o konci aby se dobře! přesvědčil nesní-li n e b o jestli klam h o úplně nezaskočil a p a k padne a z a p o m e n e na všechna p ř í k o ř í řečená v y m y š l e n á a nevyslovená a| na vše n e m o ž n é a neslušné a n e v h o d n é říkat m y s l e t sdělovat h á d a t ] se o t o m p r o t o ž e tohle je konečné d ů k a z plný a n a p l n ě n í největšil a nejsilnější sebelítosti jaká se dá jen v dětství ve snu a pak vzácné ve vteřinách pádu ve snech za snem p r v n í m d r u h ý m a dalším jakol v y s v o b o z e n í z n e m o ž n o s t í se domluvit třeba sám se sebou v takt jasné akci j a k o je ovlivněný a p l á n o v a n ý sen ve snech dalších kterél jej nesou t a j e m n ě spořádaně a podle neviditelných pravidel hiubo-l ko p o d p r o z k o u m a n ý m a lživým a k r y c í m tiše p o d hladinou která! je šílencům a snoví dovolená a p ř í s t u p n á a nedá se v té d o b ě ani pol vůli p r o z r a d i t je blízká a snad nej bližší p r á z d n é m u k r á m u v nedělil o d p o l e d n e kdy se k o n e č n ě ž á d n á o z n á m e n í nedávají a je čekání hor-| ší s e t k á n í s o z n á m e n í m o neslavném konci t o h o a t o h o jak je v bás-l nickách nad t í m n a d e p s á n o ale tím se t e ď n e m ů ž e m e z a b ý v a t nositeli do snu aby za p o d o b n o u pletichu nebyl trestán t í m n e j h o r š í m povr-| cliem š í l e n ý m zápalem p r o věci nejsoucí které ho p o h l c u j í a dusí za-| r ů s t a j í plevelem a p í s k e m a starostí o následující d ě n í a čas a pobvtf a bolest a slast z ošizení z d o b r é h o o b c h o d u za a zase za v zástupn é m p o s t a v e n í za svatá v y t r ž e n í n e j s p r o s t š í h o zrna nevyslovená z a J kletá n e h o t o v á veřejná a růžová kuřata a horší daleko t r a p n ě j š í věci o kterých se má právě stále mlet od rána b o ž í h o až d o večera svého o z n á m e n í v krámě s vyhláškou o vlastním konci n e b o o koncil j i n é m nebo i o z a č á t k u jisté a jasné cesty jak se n ě k d y píše aby č e j katelé a sám úřad n e u p a d l v ne milost a návaly r o z l o b e n é h o davu ží>[ znivých v y c h o v a t e l ů a učitelů a cvičitelů a d o z o r c ů n á r o d n í c h z míst ú ř e d n í c h i veřejných h l í d a n ý c h buď vyšším nebo vlastním sveď® m i m p r o t i p ř e h l c e n í a zaplavení slovem i činem a s k u t k e m a pado.uf 34

stvím vůči nevlastní s n o u b e n c e v l a s t n í h o bratra n e b o v ů d k y n i ve chvílích zlých d o p r o v o d n o u kosou š k e m r a j í c í c h o lásku vezdejší a n e pozdější a o d l o ž e n o u a z a p o m e n u t o u a n e u s k u t e č n ě n o u p r o nemožnost o b c o v a t právě v té chvíli k d y milovaný o b j e k t leží na dosah jak je sám p ř e s v ě d č e n . P a r l a m e n t n í starosti leží vedle p o d l o s t í jiných s číslem ku vyříz n i a k z a l o ž e n í do p e n á l u o b e c n é školy a d ů l e ž i t o s t je z á c h o d z karet povýšená na t u t o slavnou hru j a k všichni ležící s v d ě k e m zaslechnou že v ů b e c neočekávali t a k o v o u shovívavost ve k t e r o u je akt tak přirozený a o č e k á v a n ý čas od času zavedl a tak vše vyzerá j a k o vvhra i Starej má ten pocit a cesty s t a n o u se v í t ě z n ý m t a ž e n í m a nebylo si m o ž n á přát víc než že cesta p r o t r á p e n á n e b o jakkoliv c h y t í takovou důležitost stejně ale úplně stejně důležitou j a k o o s t a t n í důležitosti které ve své n e j h l u b š í s a m o t ě jsou přesvědčeny o stejném osudu a p ř e k v a p e n í n e b e r e konce v t o m také s n a d n o s t spočívá a na tom leží i m o ž n o s t úspěšně p o d o b n é s takovou slávou stále o p a k o vat a aplaus nebere v s k u t k u k o n c e . Zbývá jen z a b ý v a t se t í m ještě d a l e k o p o d r o b n ě j i až ke z r u š e n í efektu jenž by m o h l n e ú p l n o s t í a n e v y č e r p á n í m nastat a být pak t u hým p o d k l a d e m p r o pletichy a rejdy nečistého a nečistých p r o p o č t ů daleko horších a p ř e s a h u j í c í c h m o ž n o u z á c h r a n u a z a h r a b á n í konečné finální bez důležité d o h r y a bez o p a k o v a n é h o a bez m o ž n o s t í vysvětlit p o m l u v y a p o s u n y v d ě j í c h a v osnovách připravených tak pracně a dosud n e p o u ž i t ý c h p r o p r a c n o s t větší než si dovede i ten nejlepší dělník ve smyslu duše představit v hrůze j a k á h o n e m ů ž e snad ani p o t k a t . Protože z a m o t a n é je blízko blizoučko úplné r o z m o t a n é m u jestli je zamotané o p r a v d u co nejvíc jak říkal Syn s t a r é h o a ještě staršího a ví a vědě] že pak teprve t o přijde až se všechno p o ř á d n ě z a m o t á ale má to stejně zádrhele j a k o o s t a t n í v y j m e n o v a n é a naznačené ve své naprosté n e d o k o n a l o s t i věci řádně p r o m í c h a t a n e c h a t povařit blázna ve v l a s t n í m hrnci j e h o představ a p o t u v y m y š l e n é h o i v y p o teného a v y k o u p i t kocovinu zase za třicet nebo za víc? Trapná o d b o č e n í jsou blízká a byla by ještě blíže a nejsou cosi není a určitost vadí do u r č i t é m í r y a pak by asi vadila o to víc a tak se pro p o t ě š e n í všechno vysvětlí a u k o n č í dobře vymyslí a vysní nechá pro další p o u č e n í v d o m n ě n í a ve víře že b u d o u vysvětlovatelé následovat a pak p r o n á s l e d o v a t a p a k zase následovat do v y č e r p á n í a úplného z a m o t á n í a tak t o m u právě není protože se dá říci že je tomu jinak a v y h n o u t se soudu p r o s t ř e d n í m u je o b t í ž n é i ticho je těžké jen trefa správná o s t a t n í b r o k y letí do b o ž í králíkárny postavené stranou f o f r u a střelby n á p a d ů a výstřelků zase v jiném smyslu a střelba na terč nebaví k a ž d é h o a střelba do boží k r á l í k á r n y postavené hned vedle všechny vtipálky p ř i t a h u j e .

r "Ne, všechno." Mejla udělal j e d e n ze svých n e n a p o d o b i t e l n ý c h o b l i č e j ů , k t e r ý jakoby v y j a d ř o v a l slova "110 d o b ř e , d y ť j á nic n e ř í k á m . " A t a k se stal Paul č l e n e m P l a s t i k ů , t a k si zadělal na v y h o š t ě n í z Č e s k o s l o v e n ska. k n ě m u ž d o š l o p o s e d m i l e t e c h , k d y ž u ž zase d á v n o s k a p e l o u

Ivana M.

II. p o k r a č o v á n í K d y ž Plastiky o p u s t i l J e r n e k , b y l a ve V e l e t r ž n í u M i r k y první z k o u š k a : m o h l a b ý t v b y t ě d o c e l a d o b r e ta t r o š k a a p a r a t u r y , c o jsme m ě l i , m n o h o h l u k u n e n a d ě l a l a . Přišel j s e m s W i l s o n e m . " A h o j P a u l e , " vítali h o k l u c i . "Paul bude s váma h r á t , " oznámil jsem stručně. " N ě k t e r ý s k l a d b y ? " p t a l se Mejla.

nehrál. T ý ž d e n přišel na z k o u š k u k Mirce t a k é J i ř í K a b e š , ř e č e n ý K á b a . V létě p ř e d t í m j s m e šli p o n á m ě s t í v H u m p o l c i s E m a n e m a ten začal ze š i r o k a : " H e l e , n ě c o ti ř e k n u , ale n e r o z č i l u j se p ř e d e m . " " P r o č b y c h se měl r o z č i l o v a t ? M l u v . " "Jernek zná jednoho houslistu..." " T a k t o s t a č í . " přerušil j s e m I10 " h o u s l e d o b i g b í t u n e p a t ř í . " T o j s e m tvrdil, p ř e s t o ž e j s e m věděl, ž e Velveti h o u s l e m a j í : " N a to z a p o m e ň . " " N o t a k n i c , " vzdal t o E m a n . K d y ž j s m e se d e f i n i t i v n ě r o z c h á z e l i s J e r n e k e m , vcelku ve vší slušnosti, i k d y ž p a d l y o s t ř e j š í v ý r a z y - j á j s e m m u ř e k l , že j e salonní u n d e r g r o u n d , j a k o byli za p r v n í r e p u b l i k y s a l o n n í bolševici ptal se h o E m a n : " T a k ž e tu a d r e s u na t o h o h o u s l i s t u n á m p o c h o p i telně n e d á š ? " " N o d o v o l , " o h r a d i l se J e r n e k , " c o si o m n ě m y s l í t e ? " A dal n á m j i . O s t a t n ě v b u d o u c n o s t i , k d y ž se vášně u k l i d n i l y , jsme s M i c h a l e m v y c h á z e l i zcela p ř á t e l s k y , v P í s k u d o k o n c e u v á d ě l p a m á t n é p ů l h o d i n o v é v y s t o u p e n í P l a s t i k ů . Už j s e m n e n a m í t a l , ž e housle d o b i g b í t u n e p a t ř í , v n o u z i čert i m o u c h y lapá. Kába b y l tedy u Mirky a j a k se svěřil p o d l o u h é d o b ě , m y s l e l si t e h d y , že je na z k o u š c e d r u h é f r a k c e - J e r n e k se n ě j a k ý čas zanášel úmyslem d á t d o h r o m a d y Plastic P e o p l e v j a k é s i u m í r n ě n é verzi. Nikdo t a k y K á b o v i nic n e v y s v ě t l o v a l . Mě se p t a l : " T y seš b u b e n í k ? " " N e , " d o v ě d ě l se. Začalo se r o v n o u z k o u š e t , p r v n í s k l a d b a , co se dělala s P a u l e m a Kábou, b y l a l i d o v k a z d o b y a m e r i c k é p r o h i b i c e . K d y ž K á b a zjistil, že je v j i n é k a p e l e , n e ž se d o m n í v a l , neviděl d ů v o d n ě c o na t o m m ě nit. Byl č l e n e m s p o l k u P o h o d l í , k t e r ý měl s í d l o v N e r u d o v c e v h o s podě U B o n a p a r t a a v y v í j e n í z b y t e č n é a k t i v i t y b y l o h l u b o c e p r o t i jeho z á s a d á m . Paul z a p a d l d o k a p e l y v ý b o r n é , šířil k o l e m sebe laskavou a t m o sféru, patřila k n í i j e h o o b v e s e l u j í c í čeština p l n á p o d i v u h o d n ý c h n o v o t v a r ů . H l a v n í p o t í ž s P a u l e m b y l a , j a k I10 o d n a u č i t j e h o vyzařující laskavosti na s c é n ě . Z p í v a l t e x t y V e l v e t ů n e b o F u g s a u s m í val se p ř i t o m . " T o n e s m í š , P a u l e , n e s m í š se u s m í v a t , " ř í k a l i j s m e m u . " A l e d y ť t e n t e x t j e t a k o v e j , " b r á n i l se Paul a p ř e k l á d a l o čem se t a m z p í v á .

nám,

" T o je j e d n o , o čem t o j e . v Č e c h á c h se při b i g b í t u n e u s m í v á m e , " r o z h o d l Pepa. V z p o m n ě l jsem si na Pavla P e š t u , b a s o v é h o kytaristu Primitives, J e d n o u se ho Věra ptala, j a k to dělá, že zpívá s tak ú ž a s n ý m vcítěním. " N e ž vylezu na s c é n u , zavru oči a strašně se naserú. A p a k j d u a z p í v á m , " vysvětlil j í t o Pešta. T o n e u s m í v á n í při rockové h u d b ě , t o nebyla j e n o m slovanská t ě ž k o m y s l n o s t , to byl výraz vážnost, s k t e r o u j s m e všichni rockovou h u d b u brali a k t e r á se potvrdila v s e d m d e s á t é m šestém roce. Tehdy ji vzal vážně i e s t a b l i š m e n t , j e n o m ž e p o z d ě . Pro n ě h o p o z d ě . Tu vážn o s t , k t e r o u j s m e při vší radosti z h u d b y cítili, krásně vyslovil po letech Lou R e e d : "Lidi by měli dělat h u d b u tak, aby se p r o ni nechali t ř e b a i z a b í t . Lidé se n e c h á v a j í z a b í j e t kvůli tolika j i n ý m věcem, tak p r o č ne kvůli h u d b ě . " V t o m s e d m d e s á t é m roce byl Paul p r o kapelu velkou posilou. Zpíval h o d n ě p í s n í a j e h o m a t e r s k á řeč p o m o h l a Pepovi a Mejlovi, aby se v ní lip orientovali. Přízvuk měli d o b r ý v ž d y c k y , p r o hudebn í k y je asi snazší naučit se j a z y k než p r o k o h o k o l i j i n é h o . Jednou přivedl Paul. k d y ž j e š t ě s Plastiky nehrál, d o H o r o m ě ř i c nějaké Amer i č a n y . Vyjádřili se o zpěvu Plastiků s u z n á n í m , p r í z v u k byl prý nap r o s t o p e r f e k t n í . T í m . že se dostal do kapely Paul. který měl dar získávat přátele na všech s t r a n á c h , začali brát kapelu víc vážně i naši přátelé z K ř í ž o v n i c k é školy. V těch letech byla každá m o r á l n í opora k nezaplacení. Byly ovšem i p r o b l é m y , k t e r é j s m e h n e d p o c í t i l i , ale z a t í m se jimi n i k d o nezabýval: celkové Paulovo z a m ě ř e n í b y l o j i n é než u z b y t k u k a p e l y . Paul měl zažitou tradici a n g l o s a s k é h o muzicírovaní a zpěvu, ať u ž ji p o c h y t a l v kostele či čert ví k d e . J e h o lehkosti by b y l o asi víc vyhovovalo s p o n t á n n í h r a n í bluesového t y p u . Ale musel se p o d ř í d i t g r u n d e r s k é t ě ž k o p á d n o s t i p r ů k o p n í k u rockové hudby ve světě j i n é h u d e b n í tradice. První v y s t o u p e n í s Paulem a K á b o u b y l o v Suché u N e j d k u . Celé t o b y l o n a z k o u š e n é u Mirky v b y t ě bez a p a r a t u r y , na sucho a podle t o h o t o také v y p a d a l o . Nic jsme si z t o h o nedělali, na m o ž n o s t i , které j s m e měli, t o zas tak b e z n a d ě j n é n e b y l o , že se kapela v nové sestavě sehraje a hlavně, že se d o b ř e snáší, to b y l o nejdůležitější. Jestliže v t o m t o o b d o b í v z p o m í n á m více na Paula než na Kábu, je t o hlavně t í m , že na Kábu m o c v z p o m í n e k z té d o b y n e m á m . 0 lidech, k t e ř í m l č í , t o h o nikdy m o c n e v í m e . Vcelku o d p o v í d a l o tehd e j š í Kábovo imágo t o m u , co řekl později při výslechu f í z l u m : "Já si n a t ř u s m y č e c k a l a f u n o u a o o s t a t n í se n e z a j í m á m . " D o Suché dorazila s a m o z ř e j m ě spousta lidí z Karlových Varu a z P r a h y . Varáci měli t e h d y malý n a k l a d a č e k , šoféroval ho J a k u b í k se 38

s k l e n ě n ý m o k e m , p o d o b n é r á z o v i t é p o s t a v y přijely na k o r b ě n á k l a ďáku. C r u s h - G u b , j a k se nazývala k l u b o v n a m l á d e ž e , byla d l o u h á dřevěná b o u d a d v a k i l o m e t r y o d S u c h é , i n z e r o v a n á na p l a k á t e c h v ý m l u v n ý m z p ů s o b e m : " L E S 2 0 0 M ! " Ta n a b í d k a lesa n e b y l a patřičně v y u ž i t a , k d y ž j s m e v n o c i p o v y s t o u p e n í icli ze S u c h é , b l ý s k a l y s c v p ř í k o p e c h u silnice n a h é z a d k y t ě c h d v o j i c , k t e r é z a c h á z k u d v ě stě m e t r ů p o v a ž o v a l y za m r h á n í č a s e m . D ř e v ě n é s t ě n y C r u s h - C i u b u byly v y z d o b e n y o b r o v s k ý m i p l a k á t y T o m á š e C u h r y , m a l o v a n ý m i ve stylu t e h d y r o z š í ř e n é p l a k á t o v é m á n i e m e z i h i p p i e s a j i n ý m i subk u l t u r a m i . B y l o t o p ř í j e m n é p r o s t ř e d í , lidé z v e d e n í k l u b u nás přijali velice s r d e č n ě . Spali j s m e v j e d n o m b y t ě v S u c h é a strávili p ř í j e m n o u n o c s h a š i š e m , k t e r ý n ě k d e sehnal Wilson.

Basový k y t a r i s t a Plastic P e o p l e Milan Hlavsa - Mejla. 39

K A P I T O L A III.: 1971

R o k u 1971 v y p u k l a jediná plesová sezóna Plastiku, krátká a bouřlivá. N a p ř e d dva plesy v D o p r a v n í c h p o d n i c í c h h l a v n í h o města P r a h y . J e d e n byl m a t u r i t n í ples g y m n á z i a z Čakovic, ten vyjednala Irena, m l a d š í sestra Mirky, k t e r á t a m studovala. D r u h ý byl břevnovs k é h o g y m n á z i a , z p r o s t ř e d k o v a l t o Vláďa V o j á k , m l a d š í b r a t r legend á r n í h o Karla. Chystali j s m e se na ně vážně, j a k se na plesy sluší a p a t ř í . Holky se r o z h o d l y j í t " n a h o ř e b e z " , ne doslova, ale v p r ů s v i t n ý c h halenk á c h . Helena Pospíšilová n a k o n e c cukla, měla sice krásně staromódn i šaty p o babičce, ale i p o d p r s e n k u . Z a t o Věra, Mirka a Jindra Ověá. rová p a t ř i č n ě zvýšily n a p ě t í na plesu. Páprdové z p r o f e s o r s k é h o sboru a r o d i č o v s k é h o s d r u ž e n í si mohli v y k o u k a t oči k malé radosti svých m a n ž e l e k , které po h o l k á c h n a o p a k o č i m a vztekle loupaly, •Kapela byla oblečená dost n e d b a l e m í r n ě ř e č e n o , v nové sestavě Plastiků se již nehrálo s v ý j i m k o u Pocty A n d y Warholovi v kostý. m e c h a mezi Plastiky, ani v jejich o k r u h u se nikdy ž á d n í módemani n e v y s k y t o v a l i . J e n o m já j a k o u m ě l e c k ý v e d o u c í j s e m se snažil zac h r á n i t d o j e m , měl jsme na všech těch plesech na sobě proužkované k a l h o t y a smokingové sako s m o t ý l k e m , to mi půjčil s t r ý c Vláďa, k t e r ý zpíval se S m e t a n o v ý m p ě v e c k ý m s b o r e m . K d y ž se r o z k ř i k l o , že b u d e m e hrát v D o p r a v n í c h p o d n i c í c h , snažili jsme se z a b r á n i t n e j h o r š í m u . Říkali j s m e d ů r a z n ě příznivcům, aby se oblékli j a k o na ples, aby si vzali aspoň sako a kravatu. Jedin ý Ca'slavák, Mejlův k a m a r á d ze Slikovky, k r e j č í p r a ž s k é h o underg r o u n d u , přišel ve f r a k u a j e h o t e n k á d o luku o h n u t á postava značně přispěla k bizarnosti plesu. O s t a t n í byli o r v a n í t a k , j a k chodili k Malvazovi. v té d o b ě h l a v n í m u středisku lidí. co j e z d ě j na Plastiky. Oba plesy následovaly v těsném sledu v r o z m e z í t ý d n e , o b a končily s k a n d á l e m , t a k ž e se mi v p a m ě t i slily v j e d e n . N e v í m už na k t e r é m dav, k t e r ý pořadatelé o d m í t l i vpustit dovnitř, vymáčkl s k l e n ě n o u stěnu a byl pak odvážen a n t o n y p r y č . Ani jsem to neviděl, byl jsem rád, žc jsem v s u t e r é n u , kde byl plesový sál. Z t o h o davu se s a m o z ř e j m ě většina lidí na nás odvolávala a snažila se d o s t a t d o v n i t ř , p o c h o p i t e l n ě z a d a r m o . Dělali jsme co jsme m o h l i . Asi dvacet lidí se vydávalo za rekvizitáře, ke k a ž d é reprod u k č n í b e d n ě patřili n e j m í ň dva. V z p o m í n á m si na Kroula, Emanova k a m a r á d a , později hrál s Bílým světlem, ale v té d o b ě jsme spolu nemluvili, chytli jsme se p ř e d t í m u Z l a t é h o s o u d k u , Otuse Motaná, ale v p o d s t a t ě tam byl celý Malvaz. Zakázali jsme jim objevit se na p a r k e t u . Při p r v n í c h t ó n e c h se tam vrhli a začali k ř e p č i t . Maturant ů m t o snad nevadilo, ale rodiče byli vyděšeni. Policie přišla na o b a plesy, d r u h ý předčasně ukončila. Na j e d n o m 40

mě policisté sháněli, chtěli vidět p o v o l e n í k p r o d u k c i , chvátal j s e m / a nimi a vběhl v plné rychlosti d o skleněných dveří, k t e r é jsem přehlédl - o s t a t n ě byl j s e m j a k o vždy při p o d o b n ý c h p ř í l e ž i t o s t e c h trochu přiožralý. Tekla mi krev z n o s u , vypadal jsem podezřele, jako bych se s n ě k ý m rval. Na p r v n í m plesu vypnuli pořadatelé o půlnoci elektrický p r o u d n a jevišti. Sál narvaný p u b l i k e m vřel. Sel jsem d o zvukařské k a b i n y umístěné nad sálem, t a k ž e z n í byl d o b r ý přehled, co se dole d ě j e . Řekl jsem p o ř a d a t e l ů m : "Jestli p r o u d z a p n e t e , ř e k n u lidem, aby se chovali klidně a v p o ř á d k u se rozešli. Jestli ho n e z a p n e t e , n e ř e k n u jim nic. P o d í v e j t e se na n ě . Jestli si to vezmete na t r i k o , m n ě je t o jedno." Zamysleli se nad t í m a p r o u d zapnuli. Druhý ples u k o n č i l a policie asi dvě h o d i n y před p ř e d p o k l á d a n ý m koncem. Karel Nepraš s N a d k o u se na nás přijeli p o d í v a t , vpašovali jsme je d o v n i t ř n á k l a d n í m v ý t a h e m , ale mohl jsem jim jen ř í c t , že kapelu neuslyší. Chtěl j s e m , aby si Karel spravil d o j e m z k o n c e r t u ze Sluníčka, o d té d o b y Plastiky neslyšel. Všichni p o ř a d a t e l é prohlásili, že bude-li t a t o kapela ještě n ě k d y hrát v D o p r a v n í c h p o d n i c í c h , d á v a j í o k a m ž i t ě výpověď. Stěhovali jsme a p a r a t u r u d o vozu, stál jsem na schodech s j a k ý m s i šéfem z Dopravních p o d n i k ů přes k u l t u r u . Snažil se b u d i t d o j e m i n t e l i g e n t n í h o a velkorysého člověka, zjistil, že k o l e m kapely se p o h y b u j í lidé s vysokoškolským v z d ě l á n í m a tak mi ř í k a l : " T a vaše skupina má úroveň, h r a j í s k u t e č n ě d o b r o u h u d b u , ale t o p u b l i k u m , co se za vámi táhne, t o vám t o k a z í . " Pokrčil j s e m r a m e n y : " J á v í m , ale co m ů ž e m e dělat? Vždyť m y je ani n e z n á m e . " A v t o m se v ř e t ě z u lidí, k t e ř í vynášeli b e d n y aparatury a n á s t r o j e , objevil n e o b v y k l ý článek: dva " r e k v i z i t á ř i " nesli kolem nás t ř e t í h o , d o b e z v ě d o m í ožralého O t u s M o t a n a . Byl b ě h e m vystoupení v z á k u l i s í jeviště, kde ho onen kuiturtrégr viděl, n e b y l o možno ho z a p ř í t . N e n u c e n ě jsem pokračoval: " T e n h l e ovšem p a t ř í k n á m , takové věci se s a m o z ř e j m ě s t a n o u . " " O v š e m , " o d t u š i l o n e n pán a o b a jsme se r o z p a č i t ě o d m l č e l i . Ten člověk z D o p r a v n í c h p o d n i k ů se d o t k l citlivého m í s t a : t o , co on, nám ř í k a l o m n o h o lidí. " P u b l i k u m , co se za vámi t á h n e " - to jsme slyšeli v nesčíslných o b m ě n á c h . Ještě dneska j s e m r á d , že j s m e se tím nenechali nikdy n a h l o d a t . Nejcitlivěji na t o reagoval z k a p e l y Mejla, který mezi t ě m i lidmi nejvíc žil. Je jisté, že b y si kapela ušetřila s p o u s t u n e p ř í j e m n o s t í , k d y b y se od publika distancovala, j a k o to udělaly jiné k a p e l y . Ale n e n í přesné říci " d i s t a n c o v a l a " , museli bychom se stát n ě k ý m j i n ý m . N e ř í c t lidem, že se n ě k d e h r a j e , zatajit to před nimi, n á m n e p ř i p a d a l o m o ž n é . Jakmile se začne dělat h u d b a jenom pro h u d b u , r.e pro lidi, n e m u s í se dělat vůbec, alespoň v 41

r rockové h u d b ě u r č i t ě . A j a k o u j i n o u h u d b u má dneska cenu dělat? Ti lidé z p o č á t k u s e d m d e s á t ý c h let, k t e ř í na Plastiky jezdili ať už za h u d b o u , n e b o za p o c i t e m vzrušení, p o c i t e m závanu svobody - a k d o to má právo z k o u m a t ? — byli jejich p u b l i k e m n e j v ě r n ě j š í m . Jiná a s m u t n á věc je t o , j a k se po letech, k d y ž j s m e byli nuceni začít dělat k o n c e r t y t a j n ě , na p o z v á n k y a v y b í r a t p e n í z e na n á k l a d y , m n o z í z t ě c h t o lidí od nás odvrátili. Dvacet nebo čtyřicet k o r u n se jim zdálo m n o h o a byli t o lidé, k t e ř í neplatili na ž á d n é m h r a n í , k d y ž se t o dalo jen t r o c h u z a ř í d i t , n e b o jsme aspoň vyjednali s pořadateli, že j a k o p ř e s p o l n í b u d o u platit polovic, ačkoli v h o s p o d ě utratili za den třeba třikrát tolik. Říkali z n e s m y s l n é h o postoje " s v o b o d n ý c h " lid í — s v o b o d n ý c h p r o t o , že n e d ě l a j í nic — že j s m e t o " p ř e h n a l i " , že už t o n e n í o n o , k d y ž nejsou v y s t o u p e n í veřejná, j a k o b y c h o m m y o t o usilovali. V í Buh, že n i k o h o nemrzelo tolik j a k o nás, že se už nedá hrát pro k a ž d é h o , k d o přijde. P r o t o ž e o v y s t o u p e n í se n e d o z v ě d í jen lidé d o b r é vůle a nehrálo by se vůbec. A t m o s f é r a v y s t o u p e n í z p r v n í půle s e d m d e s á t ý c h let se nedá zap o m e n o u t . Ostrovy h u d b y v ledové tříšti, která se kolem nich zvolna svírala. Fascinovalo t o Paula, ještě než začal s Plastiky h r á t . Říkal. že tak n ě j a k vypadala v y s t o u p e n í v r a n ý c h d o b á c h j a z z u , než se z h u d e b n í k ů staly o d t a ž i t é hvězdy. Hráli po h o s p o d á c h a v přestávkách mezi h r a n í m n e b y l o m o ž n o r o z e z n a t , k d o je m u z i k a n t a k d o je p u b l i k u m . Dneska v a t m o s f é ř e g h e t a se z n á m e ještě důvěrněji a je i r a d o s t z u s k u t e č n ě n é h o v y s t o u p e n í . Ale s t u d e n ý p o t , k t e r ý na člověku u s y c h á , je n e o d b y t n o u p ř i p o m í n k o u světa za z d m i s t o d o l , ve k t e r ý c h se k o n c e r t y k o n a j í . \

\

\

M a t u r i t n í ples S t ř e d n í e k o n o m i c k é školy v Písku byl j e d n í m z v y s t o u p e n í , za které jsme byli o čtyři roky později souzeni v souvislosti s o b v i n ě n í m z v ý t r ž n i c t v í , p r o t o ž e se v t e x t e c h p í s n í objevovali vulgární výrazy. N u , v Písku se zpívalo p o u z e anglicky, zpíval p ř e d e v š í m Paul, n e v í m , k d o mu m o h l r o z u m ě t . Proč se zrovna Písek d o s t a l d o p r o t o k o l ů ? P ř i d o m o v n í p r o h l í d c e Pod Z v o n a ř k o u , kde j s e m bydlel v d o b ě z a t č e n í , našli t a k é složku s několika smlouvami za v y s t o u p e n í z první půle s e d m d e s á t ý c h let. Byly to t y , které jsem n e o d e v z d a l na policii při s t í h á n í p r o nedovolené p o d n i k á n í . Za vys t o u p e n í , jejichž smlouvy ležely na policii v Praze 8, nás nesoudili, chovali se j a k o b y o nich nevěděli, ba mám p o c i t , že o nich opravdu nevěděli. Z ř e j m ě i u policie p l a t í zásada " a ť n e v í levice, co dělá pravice ." O plese v Písku napsali a řekli establišmenťáci tolik n e h o r á z n ý c h lží, že b y c h je neměl chuť vyvracet, k d y b y t o v y s t o u p e n í opravdu 42

nestálo za p o d r o b n é z a z n a m e n á n í . V y j e d n a l h o n ě j a k ý c h u d á k Kocourek z m a t u r i t n í t ř í d y , n e v í m už, j a k se o nás dozvěděl, u s o u d u tvrdil, že z A k t u a l i t Melodie, n o b u d i ž . Prý měl pak kvůli plesu p o tíže s m a t u r i t o u . Poslal jsem mu s m l o u v u , j a k o vždy na scénickou a režijní k o n c e p c i a p r o t o ž e b y l o u ž m o c v y s t o u p e n í , které se podařilo v p o s l e d n í d o b ě z m a ř i t , připojil jsem klauzuli, že v p ř í p a d ě neu s k u t e č n ě n í v y s t o u p e n í z vin j e d n é strany jsou h r a z e n y n á k l a d y poškozené s t r a n ě . Ve sklepě v Dělnické se pilně z k o u š e l o , za několik d n í měl b ý t ples. Mejla v té d o b ě zrovna trávil pár d n í v j e d n o m z e svých řídkých z a m ě s t n á n í , dělal u k l í z e č k u v kině V e l e t r h y . Škrábl se t a m do r u k y , dostala se mu d o t o h o š p í n a a výsledkem byla otrava krve. Měl p r a v o u r u k u na pásce, d o k t o r mu řekl, že s n í n e s m í h ý b a t , jinak že h r o z í n e b e z p e č í r o z š í ř e n í o t r a v y . Mejla je sice z n á m ý h y p o chondr, ale tohle v y p a d a l o , že h r á t o p r a v d u n e b u d e m o c t . Přišel jsem asi ve středu d o z k u š e b n y . Kluci říkali, že je vyloučeno, aby se hrálo, že se ples m u s í o d v o l a t . " D o b ř e , " řekl j s e m , " p ů j d e m e d o h o s p o d y a p o k e c á m e o t o m . " Šli jsme za r o h k Vrtuli a k d y ž už měli všichni pár piv, začal j s e m je z p r a c o v á v a t : " V y s t o u p e n í se nedá o d ř í c t , K o c o u r e k za nás nesežene náliradu. Co k d y b y s t e zkusili hrát improvizovaně, zcela volně? Na basovou k y t a r u se m o h o u s t ř í d a t Pepa a Přemysl, Mejla m ů ž e levou r u k o u hrát na k l a v í r . " Paul byl n a d š e n ý , j e m u v ž d y c k y vadilo, že se hrálo podle p ř e d e m n a z k o u š e n é h o s c h é m a t u , j e h o s p o n t á n n í m u naturelu d a l e k o víc vyhovovalo i m p r o v i z o v a n é m u z i c í r o v a n í . V té d o b ě j s m e h o d n ě poslouchali Captaina B e e f h e a r t a a i když nikdy nedošlo k p ř í m é m u provedení n ě k t e r ý c h j e h o skladeb, měli kluci h u d b u t o h o t o t y p u v krvi. N a k o n e c se všem z d á l o , že je to v ý b o r n ý n á p a d a že se t e d y hrát b u d e . D r u h ý d e n si t o sice střízlivý Mejla zase rozmyslel a tvrdil. že se hrát n e d á , ale to už jsme ho zpracovali. Vyjeli j s m e do Písku, jel jsem s H o n z o u Ságlem, a u t o nám sice přestalo j e t , ale Michal J e r n e k , k t e r ý jel d o Písku se svou ž e n o u Janou, nás vzal na lano a o d t á h l nás tam t a k o v o u r y c h l o s t í , že Ságl sotva stačil ř í d i t . Měl j s e m sice o p ě t strýcovo smokingové sako, ale Michal byl také o b l e č e n ý j a k o na ples - d o h o d l i jsme se, že kapelu uvede. Plastici se měli s t ř í d a t s j a k ý m s i b a n d e m z T á b o r a , typická hudba p r o k a ž d o u p ř í l e ž i t o s t , h r a j í c í všechno až po t a k z v a n ý džez. Dohodli j s m e se na s t ř í d á n í po půl h o d i n ě . Táborská kapela o d e h r á l a v s t u p n í část. J e r n e k představil Plastiky: " N a sólovou k y t a r u E m a n J a n í č e k , basová k y t a r a E m a n Števich, na t r u b k u E m a n J í l e k , klavír E m a n Hlavsa, housle E m a n Kabeš, b i c í Eman Z e m a n , zpěv E m a n Wilson." A pak t o začlo. Plastici o b l e č e n í s o š u m ě l o u elegancí - Wilson 43

měl šátek na krku a vysoké b o t y , Kába na prsou vyšitou disneyovskou f i g u r k u . Mejlova ruka na pásce n e m o h l a v y p a d a t lip - se pustili d o h r a n í s vervou, která o k a m ž i t ě přilákala na p a r k e t davy nadšených m a t u r a n t ů , ačkoli při p ř e d c h o z í kapele se tam ploužilo jen n ě k o l i k p á r ů . Paul, šťastný, že k o n e č n ě d o š l o na h u d b u podle j e h o gusta, zpíval za s t r h u j í c í h o r y t m u o d v á z a n é k a p e l y . Mejla n a k o n e c z a p o m n ě l na n e b e z p e č í otravy a sjížděl klaviaturu o b ě m a r u k a m a . J í l e k b ř e s k n ě f o u k a l t r u b k u , Kábovi s m y č e c j e n lítal. Krásně to klapalo, l i p než j s m e čekali, v y p a d a l o t o na m o c p ě k n e j večer. Asi po p a t n á c t i m i n u t á c h , v polovině p ř e d p o k l á d a n é série ale Plastici hráli bez p ř e r u š e n í - přišel K o c o u r e k , že ředitel školy v z k a z u j e , a b y c h o m snížili i n t e n z i t u z v u k u . Vzkázal jsem m u , že t o n e j d e , p r o t o ž e kapela právě hraje a rozštelovala by se a p a r a t u r a , že se o t o m snad m ů ž e uvažovat až o přestávce. Po s k o n č e n é půlh o d i n ě přišel K o c o u r e k z n o v u . Ředitel mu řekl: " Z a p l a ť t e jim podle smlouvy a ať o k a m ž i t ě o p u s t í o b j e k t . " Shrábl jsem dva tisíce a kluci začali sklízet nástroje a a p a r a t u r u . S t u d e n t i byli n a s r a n í , chtěli, aby Plastici hráli dál a ne, že b y se jim t o n e l í b i l o , j a k tvrdil e s t a b l i š m e n t . Na filmu z Písku je d o b ř e vidět Paul s e d í c í na b o b k u na kraji pódia o b k l o p e n ý davem m a t u r a n t ů , k t e ř í se d o m á h a j í d a l š í h o h r a n í . A Paulova gestikulace "neda' se nic d ě l a t , m y za to n e m ů ž e m e " je na n ě m é m f i l m u n a p r o s t o j e d n o z n a č ná. Nakoupili jsme si p i t í a d l o u h o jsme stáli před k u l t u r n í m dom e m . Plno m a t u r a n t ů tam přišlo za n á m i , prohlašovali, že se d o sálu n e v r á t í , tak byli p o b o u ř e n i . N a k o n e c tam s a m o z ř e j m ě šli, byl to jejich ples a nechtěli o něj p ř i j í t . Ale ani táborská kapela, která na plesu zůstala, z t o h o radost neměla ž á d n o u : museli teď hrát dvakrát tolik. N e c h t ě l o se nám r o z e j í t . Smáli jsme se t o m u , že t o byl z a t í m nejlepší h o n o r á ř Plastiků - dva tisíce za půl h o d i n y h r a n í . Kába vymýšlel, j a k by se dala udělat celá šňůra: sjednat v y s t o u p e n í d e j m e t o m u v Písku na osm večer, v T á b o ř e na půl d e s á t o u , v Benešově na j e d e n á c t a t d . Za večer b y se dalo takhle z í s k a t několik h o n o r á ř ů . Popovídali j s m e si, n a k o n e c jsme vlezli d o aut a rozjeli se z p á t k y ku Praze. \ x x Na j e d e n z plesů v D o p r a v n í c h p o d n i c í c h přijel Steklík s několika lidmi z Moravy. Byl mezi nimi František Maxera, k t e r é h o jsme t e h d y viděli p o p r v é . Byli i na plese v Písku, ještě s Dušanem Klimešem, k t e r ý tam f o t o g r a f o v a l . Nějaké Klimešovy f o t o g r a f i e z Písku a z p o s l e d n í h o k o n c e r t u ve sklepě v Holešovicích byly d o k o n c e 44

publikovány v Československé f o t o g r a f i i . Ovšem n e b y l o tam uved e n o , že j d e o Plastiky. Maxerovi se Plastici líbili. Steklík mě s n í m seznámil s t í m , že by Max mohl vyjednat v y s t o u p e n í n ě k d e na Moravě. Zařídil pak h n e d dvě h r a n í : j e d n o v h o t e l u v L e t o v i c í c h , t o bylo v pátek a d e n na t o ve Zbraslavei u K u n š t á t u , kde byl h o s p o d s k ý m jeho k a m a r á d Z d e n ě k F i n d a j s . rázovitá moravská postava. S Maxem byla nějak řeč o Blansku, p o z d ě j i jsme tam dělali výstavu Paulova kamaráda z Kanady malíře J o h n a Boyla, tak mi vlezlo d o hlavy Blansko a k a ž d é m u jsem říkal, že se hraje t a m . P ř i n e j m e n š í m j s e m si myslel, že je t o vedle K u n š t á t u . kde Maxera bydlel. Ani kapela nevěděla, k d e b u d e h r á t , všichni se chystali do Blanska. Vyrazili jsme z Prahy v p á t e k . Jel j s e m s Paulem. Pepa s Kábou vezli a p a r a t u r u ve starém stejšnu, který Pepovi půjčoval Jirka Ondroušek, k t e r ý n á m také dělal zesilovače. Mejla jel s Bořkem M o h o r y t o u , s y n e m generála, stálým návštěvníkem Malvaze a později hospody U sluneú. Teprve teď. co píšu t o t o o h l é d n u t í , se d o v í d á m , jak Mohoryta d o p a d l : s t u d u j e na p r o k u r á t o r a , vypadá prej j a k o vekslák. Tehdy nosil p ř e d l o u h é k u d r n a t é vlasy, p o d o b a l se sv. J a n u Křtiteli z r e n e s a n č n í c h o b r á z k ů . Urazil otci zámek u garáže a půjčil si a u t o . Když se generál po několika dnech - cesta z p ě t , j a k u v i d í m e , se nám p o n ě k u d p r o t á h l a - podíval na t a c h o m e t r , málem h o ranila mrtvice. Mejla. k t e r ý řídil M o h o r y t o v o a u t o , byl v rozverné n á l a d ě , několikrát za cestu nás s Wilsonem p ř e d j í ž d ě l zprava. Paul byl sice vyn i k a j í c í š o f é r , ale k d y ž se Mejla začal o p a k o v a t , cedil mezi z u b y : " T o je i d i o t . " Dojeli j s m e už za tmy k o d b o č c e na K u n š t á t . Po n ě k o l i k a kilometrech j s m e zjistili, že Pepa za námi nejede, uvědomil jsem si, že jsem mu neřekl, že j e d e m e d o K u n š t á t u a že asi m í ř í na Blansko. Jeli j s m e z p á t k y na hlavní, Pepa n i k d e , tak j s m e n a k o n e c dojeli d o Kunštátu d o hotelu L u d k a . Tam u ž čekal Maxera se svým kamarádem k e r a m i k e m L i n d o v s k ý m . R a d o s t í j s m e se o b j í m a l i , Max se ptal: "Je všechno v p o ř á d k u ? " " V š e c h n o , " říkali j s m e , " a k o r á t se n á m ztratil Pepa s a p a r a t u rou." Nic j s m e na t o m vyřešit n e m o h l i , tak jsme si dali pivo a čekali. Asi za h o d i n u se k u p o d i v u Pepa objevil, nevím ani, j a k t o našel. Max s L i n d o v s k ý m navrhli, že se p ř e s u n e m e d o h o s p o d y k Findajsovi. A tak j s m e h o poznali, h o s t i n s k é h o na j a k é se n e z a p o m í n á . Sedli j s m e si ke stolu, Pepa zůstal spát v a u t ě , byl u t a h a n ý , ale Mejla si vzal španělku, Kába housle a hráli. Za n ě j a k o u chvíli k n á m přišel j e d e n štamgast, s t o u p l si před K á b u a zeptal se: " Z a h r a j e t e mi p í s n i č k u , k t e r o u b u d u c h t í t ? " " J e s t l i ji b u d e m z n á t , tak z a h r a j e m e , " o d p o v ě d ě l Kába. 45

" Z a h r a j t e mi - La P a l o m u ! " řekl sedlák slavnostně. Kába nasadil s m y č e c a zahrál ji s pravým kavárenským c i t e m , až srdce usedalo. Sedlák vážně p o s l o u c h a l , p o t o m se beze slova vzdálil, a za chvíli přinesl tři láhve vína a postavil je na náš stůl. Pustili j s m e se d o nich. Asi za h o d i n u sedlák přišel z n o v u : " Z a h r a j e t e mi j e š t ě , co b u d u chtít?" "Samozřejmě, když to budem znát." " Z a h r a j t e mi — La P a l o m u ! " A Kába z n o v u nasadil, znovu přišly tři láhve v í n a . A mám d o j e m , že se t o celé o d e h r á v a l o ještě j e d n o u . Ale pili jsme i r u m , t o zas přinesl F i n d a j s a pili j s m e moci piva. D r u h ý d e n jsme viděli v K u n š t á t u obrovské p l a k á t y , maloval je Max a L i n d o v s k ý , o z n a m o v a l y v y s t o u p e n í s k u p i n y v Letovicích a Zbraslavci a stejně velkými p í s m e n y byl uváděn Paul Wilson se svým r o d i š t ě m : E x e t e r , O n t a r i o , Canada. Váleli jsme se s m í c h y , ale Paul u p ř í m ě zuřil. S t e j n ě j a k o m y považoval vždycky správnou kapelu za j e d i n é tělo a z d ů r a z ň o v á n í n ě k t e r é hvězdy m u bylo o d p o r n é . N i c m é n ě jsme řekli Maxovi, ať udělá ještě několik t a k o v ý c h p l a k á t ů , že je p o t ř e b a zavést je d o Blanska, kam asi přijede spousta lidí. Vylepili j s m e je pak v Blansku na cestě o d n á d r a ž í , ale stejně si jich prý h o d n ě Udí nevšimlo, bloumali p o Blansku a vrátili se pak d o Prahy. Do Letovic se sjely vlasaté příšery ze široka d a l e k a . Hrálo se v m o d e r n í m p r o s k l e n é m h o t e l u . T a n e c byl už v plném p r o u d u - a byl to n ě j a k ý t a n e c - k d y ž přišli dva m í s t n í esenbáci v u n i f o r m á c h , Maxera se s nimi znal. Představil m n e , sedli si ke stolu a povídali jsme si. Vysvětlil jsem jim naše zásady - " n e n i č t e z a ř í z e n í , neubliž u j t e d r u h ý m " - kývali hlavami, že je t o tak správné. " T o h l e t o vám d o u f á m n e v a d í , " ukázal j s e m o p o d á l , kde se zrovna kdosi p o k o u š e l tancovat na stole, " t í m přece n i k o m u neubližu" S a m o z ř e j m é , t o je v p o ř á d k u , " říkali. Ale mluvil spíš starší z h l í d k y , byl m n o h e m t o l e r a n t n ě j š í , ten m l a d š í vypadal, že se m u s í d o s t o v l á d a t . Pak j s e m začal rozvíjet svou teorii o t o m , j a k ý b y měl b ý t správný e s e n b á k . N a k o n e c jsem dospěl k závěru, že by měl b ý t n ě c o j a k o psychiatr a kněz d o l i r o m a d y , starš í m u esenbákovi se t o velice líbilo. K d y ž j s m e dospěli až sem v naprosté s h o d ě , položil jsem mu z n i č e h o nic o t á z k u : " Ř e k n ě t e mi ted y , p r o č je mezí vámi tolik takovejch s v i n í ? " Mladší esenbák z t u h l , Maxera se šklebil, ale starší, n e m o h a vycouvat z pozice t o l e r a n t n í h o člověk, řekl: " N o , t o nás právě t a k y mrzí." T a n e č n í zábava v Letovicích měla opravdu šmrnc. Podezřelá individua z Cech a Moravy j í d o d a l a pestrý kolorit. Bylo t o právě t a d y . kde z b y š e k Sión v z p o m í n a l na m r t v é h o T o n d u T o m a l í k a a litoval, 46

že u t o h o n e m ů ž e b ý t . V d o b ě Letovic jsme už d á v n o zcela o p u s t i li j a k é k o l i scénické e f e k t y , j e d n a k jsme neměli p e n í z e , j e d n a k se nám k t o m u o b d o b í pololegální existence zdál v h o d n ý tvrdý civilismus. A b y se vlk nažral, kvůli s m l o u v ě , vozili jsme s sebou j e d e n reflektor a Mejla objevil v Maxově k e r a m i c k é d í l n ě k o ž e n o u p r a c o v n í zástěru, celou z a l e p e n o u u s c h l o u h l í n o u , zajásal a oblékl š i j i na vys t o u p e n í . Asi v polovině p r o d u k c e j s m e s Maxerou šli d o kanceláře ředitele h o t e l u a na j e h o p s a c í m stroji jsem sepsal s m l o u v u . Hoteliér byl m u ž znalý světa, prošel kus E v r o p y , ale t o , co viděl na p a r k e t u t e n t o k r á t , ho m y s l í m zaskočilo. K d y ž uvidě ve smlouvě f o r m u l a c i o scénické a režijní k o n c e p c i , ptal se, co t o má j a k o b ý t . " N o přeci k o s t ý m i a o s v ě t l e n í s c é n y , " řekl m u Maxera. Hoteliér zkameněl a n e ř e k l už nic. Možná, že h o dorazili dva b u z e r a n t i , kteří byli při p r o d u k c i přistiženi, j a k spolu š o u s t a j í v š a t n ě . Jisté j e , že jsem p o čase začal b ý t vyšetřován v p ř í p a d ě Plastic People p r o n e d o volené p o d n i k á n í a v š e c h n o nasvědčovalo t o m u , že u d á n í přišlo b u ď z Lechovic n e b o z Jihlavy. Při v z p o m í n c e na o h r o m e n ý výraz ředitele h o t e l u při p o d e p i s o v á n í smlouvy se p ř i k l á n í m s p í š k L e t o v i c í m . Zábava skončila, vlasatci se rozlézali do s e n í k ů a z a h r a d , chystali jsme se j e t d o K u n š t á t u . k d y ž o p ě t přijela hlídka a e s e n b á k , co j s e m se s n í m t a k p ě k n ě bavil, nás varoval, že dole na křižovatce jiná hlídka dává f o u k a t d o b a l ó n k u . Poděkovali jsme mu a dali n a p í t . Všichni naši šoféři k r o m ě Pepy s a m o z ř e j m ě pili. Zajeli j s m e si n ě j a k é kilom e t r y , ale dorazili k Maxovi v p o ř á d k u . D r u h ý den se hrálo u F i n d a j s e . Většina příznivců už s a m o z ř e j m ě všechny p e n í z e propila a neměla ani na poloviční v s t u p , asi za patnáct jsme platili p o ř a d a t e l ů m z k a p e l n í h o f o n d u , ti j e n o m kroutili hlavami. U F i n d a j s e u p u l t u j s m e měli o t e v ř e n ý ú č e t , kam zapisoval piva n e b o f r ť a n y co vypila k a p e l a . Č a s t o j s e m viděl u p u l t u S t e k l í k a , jak h o s t í n ě k o h o r u m e m , j e h o n e v í d a n á štědrost m n e překvapovala. Když jsme pak s F i n d a j s e m srovnávali účet, zarazilo m n e úžasné m n o ž s t v í r u m u , k t e r é j s m e měli platit. Findajse jsem s a m o z ř e j m ě z nepoctivosti n e p o d e z í r a l , bylo mi to divné, až Z d e n ě k řekl, že j s o u to r u m y S t e k l í k o v y : " P a t ř í přece k v á m , n e ? " Pak už j s e m neříkal nic. I t e n t o k r á t se ukázalo, že je ve Zbraslavci h u d b y m i l o v n é o b e c e n s t v o . Přišel ke mně mladý f r a j e r , choval se jako král zábavy, asi j i m i b y l , r á n u bych od n ě h o držet nechtěl. Řekl: " Z a h r a j e t e mi sérii?" T o b u d e průser, pomyslel jsem si, m i m o p ó d i u m byli kluci ze srandy o c h o t n i z a h r á t cokoliv, ale na p ó d i u ? Co asi b u d e c h t í t ? Něco o d O l y m p i c u , kluci t o n e z a h r a j o u a on je zbije, přemýšlel j s e m . ".Jestli t o m a j í kluci v r e p e r t o á r u , t a k s a m o z ř e j m ě . " " Z a h r a j t e mi n ě c o od Rolling S t o n e s , " řekl frajer d ů r a z n ě a m n ě spadl k á m e n ze srdce. D o k o n c e dvě série skladeb od S t o n ů v té d o b ě 47

kluci hráli, s c h u t í a d o b ř e . Došel jsem k p ó d i u , počkal až s k o n č í skladba a řekl Pepovi: " H o ď t e t a m S t o n y , n e b o b u d e zle, chce t o zahrát néjakej místní bouchač." Kapela spustila " P r o c h á z k u se p s e m " a další věci. Frajer stál jako vytesaný z k a m e n e a poslouchal. P o t o m došel k p u l t u , přinesl dva vějíře piv a praštil s nimi na p ó d i u m . Po zábavě nás F i n d a j s pozval d o m ů na k a c h n u , Plastiky, Steklík a , M a x e r u , přidali se k n á m nejbližší z n á m í z příznivců kapely. O s t a t n í m j s m e vyjednali, že se m ů ž o u vyspat na seně ve stodole. F i n d a j s b y d l í na m l ý n ě s m a n ž e l k o u a několika d ě t m i , j e z mlynářs k é h o r o d u , p o m a l ý d o b r o s r d e č n ý Moravák se širokou d u š í . Snědli j s m e k a c h n u a pili jsme d o m á c í slivovici. Seděli jsme u p o ř á d n é h o selského stolu v k u c h y n i . R á n o jsem zjistil, že jsem spal na holé podlaze p o d stolem, nepamatoval jsem si s k o r o nic. Na d u b o v é lavici vedle stolu spal Honza S t e k l í k . Bral j s e m to ů k o r n ě - manažér a takhle se se m n o u zacház í ? Všichni o s t a t n í byli rozlezlí po celém d o m ě v p e ř i n á c h , "bývalých h u s í c h " , j a k b y řekl Wilson svojí svéráznou č e š t i n o u . Tvrdili mi, že se se m n o u nedalo h ý b a t , ale m o c jsem jim nevěřil. Ne všem, co spali v posteli, se t o vyplatilo. Findajse žena přistihla, jak leží v posteli se dvěma d í v k a m i , ne snad, že by s nimi něco měl, ale stejně se j í t o nelíbilo. Kdosi se v posteli p o c h c a l . už si nev z p o m í n á m , k d o t o byl, asi n ě k d o z f a n o u š k ů , Vráťa B r a b e n e c s námi t e n k r á t ještě nehrál. P o s t u p n ě jsme se probrali, n ě k t e ř í i umyli. Pak m ě F i n d a j s p o v í d á : " T o ž pod', u d ě l á m e v y ú č t o v á n í . " Šli j s m e vedle d o j a k é h o s i salónku, či p a r á d n í h o p o k o j e , který spojovaly s k u c h y n í dveře se skleněnými v ý p l n ě m i . F i n d a j s o b ř a d n ě vyndal ze sekretáře b r o u š e n o u k a r a f u , skleničky a nalil slivovici. Zaplatil mi asi 8 0 0 Kčs za v y s t o u p e n í a stornoval ú č e t z m i n u l é h o dne, d ů s t o j n ý m a rozvážným z p ů s o b e m . Po s k o n č e n í o b c h o d n í h o jednán í j s m e se zase napili. Z ničeho nic se objevil S t e k l í k , k t e r ý zřejmě šmíroval skrz dveře, k d y b u d e m e h o t o v i , vzal si skleničku a připojil se k n á m . P o s t u p n ě se přidávali i další, přestěhovali jsme se zase do k u c h y n ě a začali j s m e p o n e n á h l u p o p í j e t , ačkoli jsme byli vlastně na o d c h o d u . Slivovice tak prosvětlila a zklidnila n e d ě l n í o d p o l e d n e , že jsme všichni cítili, jaká škoda je rozloučit se. Ale F i n d a j s o v a manželka byla j i n é h o n á z o r u : čekala k n e d ě l n í m u o b ě d u své rodiče a barák plný vlasatých příšer. Točila se kolem plotny za'dy d o m í s t n o s t i a r a c h o t n á d o b í na p l o t n ě byl stále zlověstnější. V té d o b ě se už začala p r o b o u z e t i sekce ze s t o d o l y . Findajsova žena přistihla dva exempláře ve sklepě, j a k pijou slivovici p ř í m o z demižonu. K d y ž začala t e p l o t a v k u c h y n i klesat k b o d u m r a z u , začal se Steklík c h o v a t , j a k o b y byl Findajs. Obrátil se k n ě m u a říkal: " V í š . 48

H o n z o , o n a je m o j e žena d n e s k a t r o c h u n e r v ó z n í , m u s í š ji o m l u v i t . " " A l e u z n e j , Z d e ň k u , co je m n ě p o t o m , když jsem tě přišel navštívit?" vplynul F i n d a j s d o k o n a l e d o role S t e k l í k a . Tak to pokračovalo asi půl h o d i n y , dusili j s m e se s m í c h y , nahlas s m á t j s m e se neodvážili. Čas n e ú p r o s n ě u b í h a l k poledni a n i k d o z nás se nezvedal. K d y ž p o k r a č u j í c í dialog n e p r a v é h o Findajse s n e p r a v ý m Steklík e m naplnil o v z d u š í třaskavinou, otevřely se dveře a d o v n i t ř vešla obluda K v a š ň á k , zjev, k t e r ý b y zarazil slušného člověka v j a k é k o l i situaci. R a d o s t n ě si začal m n o u t ruce nad p l o t n o u h n e d vedle Findajsovy ž e n y : " T a d y je p ě k n ě t e p l o u č k o u . . . " " A v e n ! " ozvalo se od p l o t n y m o c n ý m hlasem, " a všichni!" N i k d y jsem neviděl tak r y c h l e vyklidit m í s t n o s t . V y p a d l i j s m e na dvůr i s F i n d a j s e m . Ale ještě d l o u h o jsme stáli na křižovatce nad m l ý n e m , a u t a rozvážela na v ý p a d o v k y lidi, co šli na s t o p , a j a k o vždy při p o d o b n ý c h p ř í l e ž i t o s t e c h se n á m n e c h t ě l o r o z e j í t . Pepa o d vážel a p a r a t u r u a m y o s t a t n í j s m e mu slíbili, že mu ji týž d e n večer p o m ů ž e m e v Praze složit. Jel j s e m o p ě t s Wilsonem, S t e k l í k a j s m e měli vyložit na o d b o č c e do Ústí nad Orlicí, kde bydlel u m a m i n k y . Mejlova o s á d k a jela za námi. Na o d b o č c e , asi dvacet k i l o m e t r ů od Ú s t í jsme si řekli: " A co, dovezeme S t e k l í k a d o m ů a d á m e si v Ú s t í pivo." V Ú s t í j s m e popili v h o s p o d ě se S t e k l í k o v ý m k a m a r á d e m Č a d o u , m í s t n í m výtvarník e m . E m a n si pak v z p o m n ě l , že má k a m a r á d a h o s p o d s k é h o kousek o d t a m t u d v K r á l í k á c h . Do K r á l í k ů b y l o sice asi sto k m , ale t o nám nepřipadalo m o c d a l e k o , p r o t o ž e j s m e se vraceli z Moravy. Často jsem t o zažil s Paulem a hlavně s M a x e m : jakmile j s m e se ocitli na Moravě, k t e r o u j s m e v ž d y c k y považovali za součást Asie, podle sloganu O t a k a r a Slavíka " z a Českou T ř e b o v o u začíná Asie", staly se p r o nás s t o k i l o m e t r o v é vzdálenosti jen m a l ý m k o u s k e m cesty. Dorazili j s m e d o Králík a vyhledali k u l t u r n í d ů m , kde byl Emanův k a m a r á d v e d o u c í m h o s p o d y . Přivítal nás srdečně, j a k se mi zdálo, ale z r o v n a měl v h o s p o d ě o k r e s n í stranickou k o n f e r e n c i n e b o cosi p o d o b n é h o . Poslal nás z a t í m d o jiné h o s p o d y , ať p ř i j d e m e p o desáté večer, k d y schůze s k o n č í . Vyšli jsme ven a Paul se S t e k l í k e m začali zuřit. Že t o mohli tušit, že t a k o v e j blbec j a k o E m a n j i n ý kamarády ani m í t n e m ů ž e . V té d o b ě se zvláštnosti E m a n o v y p o v a h y ještě nevykrystalizovaly d o vizionářství j a k o j e t o m u dnes, kdy E m a n o b j í ž d í staré přátele a o b l a ž u j e je v y p r á v ě n í m o t o m , j a k se mu v t r a k t o r u zjevil Duch. D a l e k o častěji se spíš projevoval j a k o buran a Paul h o chvílemi u p ř í m n ě nesnášel. Ale t e n t o k r á t jsem musel E m a n a h á j i t : co by si tam s n á m a p o č a l , k d y ž tam má tu stranickou schůzi. Po delším p ř e s v ě d č o v á n í j s e m dosáhl t o h o , že Paul a Steklík uzavřeli s Emanem p ř í m ě ř í a d o h o d l i j s m e se, že si p ř í p a d n é nadávky n e c h a j í 49

až na d e s á t o u h o d i n u , jestliže h o s p o d s k ý o p r a v d u selže. Z a t í m jsme dorazili d o d r u h é h o s p o d y a h n e d při p ř í c h o d u sc stalo n é c o , co n á m všem zvedlo n á l a d u . Byli j s m e z v y k l í na všechny projevy nenávisti a diskriminace kvůli d l o u h ý m vlasům a t a d y osazenstvo hospody při našem s p a t ř e n í povstalo a začalo tleskat. Do d n e š k a mě ten zážitek h ř e j e , b y l o to tak p r o s t é , srdečné a b e z p r o s t ř e d n í . Od té dob y j s e m přesvědčen, že ve Slezsku jsou lidi h o d n ě j š í než j i n d e v Československu. V r c h n í nás uvedl do o d d ě l e n é h o salónku v y l o ž e n é h o dřevem a t a m nás posadil k d l o u h é m u stolu. Pili j s m e pivo, asi i r u m a po chvíli Paul vytáhl trošku hašiše a k o l e m stolu začaly kolovat cigaret y . Byla t o nějaká zvlášť d o b r á s o r t a . Za chvíli j s m e měli tu nejtol e r a n t n ě j š í náladu j a k o u si lze představit, v š e c h n o nám bylo k smíc h u , E m a n se S t e k l í k e m se na sebe usmívali. Rozveselili nás také o b a číšníci, k t e ř í přes salónek chodili s tácy s pivem a j í d l y . Procházeli svižným č í š n i c k ý m k r o k e m a k d y ž míjeli náš stůl a nasáli k o u ř , zřetelně se zarazili v chůzi a pokračovali po m a l é m z a v á h á n í . Z ř e j m ě to byli znalci, ale ocenili j s m e , že se tvářili j a k o b y nic. N a k o n e c se nám z té h o s p o d y n e c h t ě l o , ale zvedli jsme se a přemístili d o k u l t u r n í h o d o m u . E m a n t r i u m f o v a l : j e h o k a m a r á d nás začal b o h a t ě h o s t i t v y n i k a j í c í m i klobásami a k o ř a l k o u , omlouval se, že n e m á pivo, k o n f e r e n c e všechno vypila, má tam jen dva s u d y , které vrací d o pivovaru p r o t o ž e jsou k a l n é , to n á m n a b í d n o u t nemůž e . Podívali jsme se po sobě, byli j s m e tam přece znalci - Paul, Stekl í k , Mejla, E m a n , T o n y V a c e k , S í m a , M o h o r y t a : " C o by t o muselo b ý t za pivo, aby se nedalo p í t ? Dones nám o c h u t n a t ! " Bylo pravda t r o c h u kalné, ale p í t se - j a k j s m e svorně usoudili r o z h o d n ě dalo. A pak nastal j e d e n z těch večerů, j a k ý c h jsme zažili s Plastiky bez p o č t u . Paul a Mejla hráli 11a k y t a r u - p r o h i b i č k y , Velvety, Fugs - já jsem b u b n o v a l na t a m b u r í n u , p r o t o ž e E m a n byl z m o ž e n ý a brzy usnul na j e d n o m stole. Spolu s námi se veselilo několik m í s t n í c h f u n k c i o n á ř ů s t r a n y . Několik hodin jsme se d o b ř e bavili až zavedli řeč na o s m a š e d e s á t ý r o k . T e h d y j s e m měl ještě zdravé i n s t i n k t y , že j s e m se na veřejnosti o politice nebavil. Použil jsem a u t o r i t y manažéra a s t r a n í k y jsme k jejich lítosti opustili. Byl už d e n , k d y ž j s m e z Kálík vyjeli z p á t k y d o Ú s t í a na silnici ležela hustá m l h a , bylo vidět tak na tři k r o k y . J a k ý m z á z r a k e m se n á m nic nestalo na silnici plné o s t r ý c h s e r p e n t i n , t o už se n e d o v í m e , ale d o Ústí j s m e dojeli v p o ř á d k u . Vyspali jsme se u Stekl íkovy mam i n k y a o d p o l e d n e j s m e k o n e č n ě zamířili d o P r a h y .

50

N a b í z í m e V á m jíž třetí L P d e s k u p r a ž s k é u n d e r g r o u n d o v é skupiny T h e P l a s t i c P e o p l e o f the U n i v e r s e "Leading Horses"

Boží M l ý n Productions 150 Longboat Ave. # 803 Toronto. O n t a r i o , M 5 A 4 G 4 Canada

51

VACUV,HOKUY? . PAŠIJOVÉ, HRY ČESKEHP HUDEBNÍHO PODZEMÍ P fc U

prehrávkou

desky

Perťektní básnický t e x t a u t o n o m n í f a k t u r y ve smyslu tradice m o d e r n í křesťanské /?,' poezie t y p u R e y n e k . Z a h r a d n í č e k . Palivec, R o t r e k l - j a k ji z n á m e z p u b l i k a c í vydávaných hlavně v exilu. Zřetelný vliv J i ř í h o lvoláře ve z p r a c o v á n í látky. tj. transkripce biblických t e x t ů : k o n k r é t n í o b r a z y , m l u v í c í ke k o n k r é t n í m u hmatatelnému publiku b e z vznášení se v tzv. " d u c h o v n u . " O r á l n í t y p poezie j a k o u sám píšu / s b í r k y Masopustní N o k t u r n o . 1979 a Čínská zeď. 1 9 8 0 / : zde jsem našel v Brabencóvi básníka příb u z n é h o t y p u . j e h o ž o d t u d a u t o m a t i c k y ř a d í m k české tzv. "jazzové p o e z i i . " Tvůrčí vliv h o j n ý c h předloh u nás p ř e l o ž e n ý c h amerických b e a t n i k ů , hlavně asi l erlinghettiho a Ginsberga - t e n t o k r á t vyzrále, tj. p ř í m o č a ř e , p o u ž i t ke složitému účinku b á s n i c k é m u , v n ě m ž rovněž vizuální stránka / = p l a s t i č n o s t / hraje svou roli. V t o m t o případě t e x t . j d o u c í nad p r ů m ě r d o m á c í české poezl s e d m d e s á t ý c h let. Pot v r z e n í . že jazzová poezie je f o r m o t v o r n á záležitost m n o h a úběžníků kognitivních procesů, s m ě ř u j í c í c h k d u c h o v n í m u cíli: S O Ľ L ! Smysl t e x t u splývá s m o d e r n í teologií B u l t m a n n o v a typu - je tedy z a k o t v e n v p ů d ě s o u d o b é křesťanské m y š l e n k y . J e h o výrazový m o d e r n i s m u s m ů ž e s n a d n o z í s k a t nové otevřené věřící srdce a zároveň o d p u d i t v ě ř í c í , navyklé k o n v e n c í m . Ve skutečnosti se j e d n á o p r o m y š l e n o u syntézu " s t a r é h o s n o v ý m " , když " s y r o v o s t " textu slouží rovněž p r o b o j o v á n í nových cest a m e t o d c í r k e v n í c h rituálů. Jen o m y l e m by takový text m o h l b ý t zde na Západě p o k l á d á n za p o l i t i c k é h o dosahu /srovnej J Ľ S Ľ S C H R I S T S I P E R S T A R ! . Je burc u j í c í ! Z p ř í t o m ň u j e význam oběti a univerzalizuje smysl Kristovy CESTY. T í m aktualizuje m y š l e n k u Pašijí j a k o a k t u víry Ž i d ů . křesťanů a jinověrců... Celý svět je v p o h y b u -- lidstvo b l o u d í ! C'asto se zde varovně přip o m í n á : bez d u c h o v n í h o smyslu o n o h o n e j e d n o z n a č n é h o p o h y b u lidských m a s či izolovaných j e d i n c ů , p o h y b se m ě n í ve z m a t e k . V chaos! Je to z n e k l i d ň u j í c í t e x t . j e h o ž v n i t r n í smysl c h á p u j a k o vývoj .'tj. p o h y b o v á n í se/ člověka v etickém a d u c h o v n í m r o z m ě r u směrem k lidu izraelskému. T o t o ž n o s t s n í m . . . V z p o m e ň m e z m y t o l o gizování p o j m u c e s t y a pohybu u b e a t n i k ů ! Pojem i ZRA - E L n e z n a m e n á nic j i n é h o než "lid b o ž í ! " 52

T e x t vyzdvihuje n u t n o s t " k o m u n i k a c e " , tj. ú č i n k u S L O V A . Bultmannově teologii jest příliš z n á m o , že m n o z í lidé a n á r o d y j d o u jiným s m ě r e m : p o u ž í v a j í j i n ý c h p o j m ů . T e x t se snaží s j e d n o t i t pojmy křesťanské v ě r o u k y a d o d a t jim a k t u á l n í h o v ý z n a m u - zjednodušit, o p r o s t i t je! V Cechách 2. poloviny 70. let takové p o j m y a slova m o h l y m í t politický dosah. Při

přehrávce

desky

STRANA 1 Exodus 1 2 Židovské m a n t r y - asi v z ý v á n í boha Jehovy? N e o b v y k l é , ale v jazzu již zavedené třeba li Dizziho Gillespieho. Sbor přehlušuje hlas recitátora. V š e c h n o mi to p ř i p o m í n á opravdu " p o d z e m n í " autentickou nahrávku v t e r é n u . N e b o J i t í jest H o s p o d i n o v o Slabý hlas r e c i t á t o r a : z j e d n o d u š e n é h u d e b n í m y š l e n k y : pocit nejistoty v t o m . . . chaos - ztrátu psychické rovnováhy v t o m c í t í m postupné z í s k á v á n í p ů d y p o d n o h a m a . Výrazně slovanský t y p h u d by. T e c h n i c k y n e v y r o v n a n á nahrávka, ale d o s t a t e č n ě p ř i t o m ještě p o k r ý v a j í c í h u d e b n í /hlasové s t r u k t u r y . Jisté myšlenky m o h l y být předem p r o k o m p o n o v á n y . převzaty z děl českých/slovanských skladatelů - n e j e d n á se toliko o i m p r o v i z a č n í záležitost. Závěrem skladby j e d n o t l i v o s t , dříve ne. Na h u d e b n í k y nelze brát p r o f e s i o n á l n í m ě ř í t k a , jsou to z ř e j m ě amatéři s částečným h u d e b n í m v z d ě l á n í m . Kázání na hoře l v o d e m " s p r š k a " ťreejazzové improvizace: působivé. Všechno v hudbě jest p o d ř í z e n o t e x t u , aby vyzněl, aby hlas recitátora měl dopad. T a k o v ý text m ů ž e sloužit j a k o n á v o d / p ř e d l o h a k dalším druhům h u d e b n í c h p r o d u k c í , s j i n o u h u d b o u , třeba od význačnějších skladatelů... O p ě t se vrací ťreejazzový " n á ř e k " a uzavírá t u t o část: typický sound " z o u f a l s t v í " ťreejazzových saxofonistů - z n á m ý prvek již u Charlie h o Parkera a j e h o d r u h ů . N e p o t ř e b u j e m e krále Hudba mě s t r h u j e . Srůstá s t e x t e m . Hlavně prodlevy jsou důležitá a f u n k c í . Z á m ě r n á m o n o t ó n n o s t /'?/ - m a i n s t r e a m ! P ř i p o m í n á mi to s c é n i c k o u h u d b u . Vnější p o z n á m k a : na vnitrní straně o b á l k y 53

nejsou v v tištěn v všechny názvy / t i t u l v j e d n o t l i v ý c h částí/ oddílů desky! Čist jsem od krve Zaznívá tu s o u d o b ý soul t y p u Luďka Hulana. Důležité! Vždyť on udal impulzy / p o skupině R Y T M U S 4 8 / s k l a d b á m v ě t š í h o rozsahu m o d e r n í h u d b ě scénické, filmové atd.. Kladný vliv největší zásluha Luďka Hulana. s o u d í m , československému jazzu, j e n ž zde c í t í m ! Zhřešil j s e m Velká pauza a pak p ř e c h o d do soulového m a i n s t r e a m u k nevyh r a n ě n é m u útvaru n e u r č i t é h o d r u h u a š k e n á z n í / ž i d o v s k é h u d b y slovanské tradice. Některé m y š l e n k y , dříve p o u ž i t é , se navracejí n y n í z p é t : je to vnitřně logické, ale navenek p ů s o b í c í příliš kontrastně rovněž tak téma Jidášovy zrady / t j . " v á h á n í " h o u s l í / . Velmi nezřetelný hlas recitátora, zeslabený n e z ř e t e l n ý m ú č i n k e m recitace. Musí se p ř i t o m číst. R e c i t á t o r má zde p o d o b n ě z b a r v e n ý hlas jako L u d ě k Hulán. Pátá a šestá část jde h u d e b n ě nad úroveň p ř e d c h o z í c h č t y ř částí, i když zde použité h u d e b n í m y š l e n k y j s o u vžitého typu m o d e r n í scénické h u d b y : neslyším za nimi v ý r a z n é h o skladatele.

STRANA 2 Reprisa K y t a r o v ý sound /'.'/ recitace z l o m k u čtvrté části, p ů s o b í c í jako scénická báseň, n e j a k o privátní či d o k o n c e " p o d z e m n í " akce. Velmi působivé, f o r m a snad převzata z p ů v o d n ě j š í c h a m e r i c k ý c h zdrojů z m í n ě n ý J I S U S C H R I S T S U P L R S T A R ?/.' H u d e b n í kvalita j a k o u t ř e t í části. tj. m o n o t ó n . R e c i t é t o r n e j d e nad úroveň ve Viole uváděných p o ř a d ů b e a t n i c k é poezie Allana Ginsberga R. Vašinkou a J. O s t e r m a n nem... O t č e . otče H u d e b n í m y š l e n k y h l a v n í h o tématu z n ě j í mi tu velmi z n á m é , velice česky p ř e d z n a m e n á n y již R Y T M Ľ M 4 8 / s k l a d b y J a r n í procházka a S e r o / . později " p o v ě d o m é " převzaty Luďkem Hulaném do j e h o a Hniličkovy Lgvptské svity a o d t u d pravidelně o b j e v u j í c í se u převážné většiny p ř e d c h o z í c h ' s o u d o b ý c h m o d e r n i s t ů , j a k o jsou Kratochvíl, Viklický. Růžička, skupina J A Z Z C L L L U L A a p o d . Výrazně "český" sound hlavního tématu. 54

P R V N ľ C H O R U S : J d e mi t o o p ě t "k srdci". Židovské housle. Tato část mě h u d e b n ě u s p o k o j u j e a recitace má v y s o k o u úroveň. Jde t o nad p o m y s l n ý h a p p e n i n g a p s y c h o d r a m a . D y n a m i c k y a r y t micky velmi d o b r é . K o m p o z i č n ě však již " n á v r a t " . D R U H Ý C H O R U S : S o u h l a s í m s k a ž d ý m , kdo j d e h u d e b n ě ke kořenům č e s k é h o m o d e r n í h o j a z z u , tj. aspoň k t o m u Hulánovi... Ostatně, m á l o k d o j d e dnes dál! T Ř E T Í C H O R U S : Velmi naléhavě mě t o v r a c í d o p r o s t ř e d k a druhé světové války, kdy v našem m ě s t e č k u byli soustředěni Židé před o d t r a n s p o r t o v á n í m do T e r e z í n a . V té d o b ě j s e m začal číst Macharovu Č í t a n k u , k t e r o u jsem našel n ě k d e na p ů d ě a Dostojevského Zločin a trest z veřejné k n i h o v n y , d o m n í v a j e se, že j d e o det e k t i v k u . Bylo mi t e h d y stěží j e d e n á c t let. H u d e b n í c i s k u p i n y Plastiků z ř e j m ě neprožili o n u část českých dějin, citově jsou přesto s p o d o b n ý m i p s y c h i c k ý m i t r a u m a t y vnitřně o b e z n á m e n i . T e x t e m a h u d b o u se snaží t o vše m i n u l é a snad h r o z í c í b u d o u c í p ř i p o m e n o u t , v t l o u c t d o hlav, zde i d o m a , p l n ý c h ideálů k o n z u m n í společnosti. F R H Ľ D O M N O ! Oběť: k d o za k o h o t r p í ? Č T V R T Ý C H O R U S : V ě ř í m v ideu reinkarnace a k a r m i c k é odplaty. K a ž d ý člověk na své úrovni " f y l o g e n i c k y r e k a p i t u l u j e k o s m o s " , tj. víc než lidské d ě j i n y ! T r p í m e za vraždy zvířat, za z n e u ž í v á n í minerálů a vegetace! Indové t o hlásají - Židé ve smyslu dějin! Bohužel, m y marně za sebe t r p í m e - c í t í m zde bolestný r e f r é n . . . Noc t e m n á Návrat do noci do p ů l n o č n í krajiny smrti, tísně, u t r p e n í a poloexistence d u c h o v n í . Návrat k m y š l e n k á m K. H. Máchy a Františka Halase, které zde c í t í m ve f a k t u ř e t e x t u vysoké literární úrovně / a u t o r e m je Pavel Z a j í č e k / . Hlavně asi vliv p o s m r t n ě v y d a n ý c h Halasových sbírek? P o k r a č u j e se v jejich o d k a z u : v n i t ř n í exil j a k o typický o s u d č e s k é h o d u c h o v n í h o člověka v r o z e r v a n é Evropě. Osud b l o u d í c í h o s o u d o b é h u k u l t u r n í h o člověka, jejž t u h u d b a jako věčný vklad n a š e h o n á r o d a v y j a d ř u j e - zároveň vyzdvihuje potřebu d r ž e t se k o ř e n ů a n e n a l e t ě t na k a ž d o u m ó d n í cizáckou vlnu. V í t á m t a k o v é nadčasové m y š l e n k y , které skupina Plastiků t l u m o č í m o d e r n í f o r m o u , v ě d o m é k nim p ř i s t u p u j í c e j a k o ke k u l t u r n í kontinuitě, s p o j u j í c í n á r o d n í a světové tradice. ... d l o u h á h u d e b n í prodleva. Z á v ě r e č n á k o d a , více než logické vyvrcholení: p o k o r n á m o d l i t b a , v y z ý v a j í c í kladná o c h r a n n á božstva, m o c n o s t i p ř í z e m n ě a p o d z e m n ě d o d á v a j í c í dalších d u c h o v ních sil. O d t u d přesvědčení, že oběť má smysl, smysl má tradice i p ř í t o m n o s t , t u d í ž b u d o u c n o s t logicky vyplyne z nich/z nás... 55

'mlllp

Poslední slova t e x t u " m í s t o návratu ... m í s t o masek všech". J a k o bych je p ř e j í m a l p o č á t k e m p ř e d c h á z e j í c í h o odstavce! Výzva vysoce p r o m y š l e n é h o o b s a h u , vyjádřená ve vší j e d n o d u c h o s t i : KÉŽ BY V Š I C H N I Z NÁS MOHLI O D L O Ž I T MASKY A V R Á T I T SI. TAM, O D K U D P O C H Á Z Í M E - D O J I T T A M . KAM S M Ě Ř U J E M E ! 1980

Napište nám také adresy vašich přátel a z n á m ý c h , k t e ř í by mohli m í t o P A T Ľ R N O S T Ľ R z á j e m . Pošleme jim u k á z k o v é číslo! 56

/ U k á z k a z c h y s t a n é knihy o Praze. J a k z d ů r a z ň u j e a u t o r , který sám úryvky vybral, je t o vícevrstevný popis cesty od Prašné b r á n y k N á r o d n í m u divadlu. J e d n a z vrstev je teorie r o m á n u o městě./

Karel Trinkewitz ROMÁN O MĚSTĚ

T E O R I E R O M Á N U /str. 24 - 28 strojopisu/ S O C I O L O G I E MĚSTA VE V Z T A H U K R O M Á N U Vycházímc-li z d e f i n i c e r o m á n u j a k o p o k u s u o t o t á l n í z o b r a z e n í světa, p o t o m je r o m á n o velkoměstě n e j a d c k v á t n é j š í m m o d e l e m . Je jakoby pavlovovskou " p i š t ě l i " v níž se v malém m ě ř í t k u d a j í sledovat p r o c e s y , k t e r é zároveň p r o b í h a j í v celém organismu společnosti. Ostatně t e n t o m ů j n á z o r p o d p o r u j e i sama e t y m o l o g i e slova politika. Člověk je aristotelský " z o o n p o l i t i k o u " . Řecká města byla zároveň státy a řecké m ě s t o - poliš - je p r o nás m o d e l e m s t á t u . / N e n í bez zajímavosti, že j e d e n z p r v n í c h r o m á n ů o městě, Wielandův román z roku 1781 " D ě j i n y A b d é r a n ů " , má za téma politické b o j e o správu m ě s t a . T o t o téma zpracovali V + W v "Oslu a s t í n u " . / Města j s o u o h n i s k y d ě j i n . A i k d y ž se n ě k t e r é události historického významu — vlastně t é m ě ř vždy události válečné - o d e h r á v a j í mimo hlavní města, přece j e n ř í d í c í síly vycházejí z t ě c h t o center. Je p o t o m s a m o z ř e j m é , že román n e m ů ž e vynechat právě t y t o klíčové událost a m u s í se jimi zabývat p ř í m o n e b o aspoň jejich d ů sledky pro nositele r o m á n o v é h o d ě j e , ať už jsou jimi j e d n o t l i v é osoby, společenské s k u p i n y n e b o samo město j a k o protagonista románu. Německý sociolog G. Ipsen o t o m ř í k á : " V e velkoměstě se spojilo množství z a l o ž e n ý c h n e b o n u t n é výsledných z a ř í z e n í všeho druhu do souvislosti v y t v o ř e n é h o světa, k t e r ý je n e r o z l o ž i t e l n ý . K d o d o neho v s t o u p í , je p o d ř í z e n j e h o pravidlům. Poněvadž k a ž d é z t ě c h t o 57

z a ř í z e n í a jejích souvislost navzájem sledují účely, u r č u j í zároveň vyslovené n e b o nevysloveně l i d s k é p o m ě r y . T y t o se člověku n a b í z e j í : ve své ojedinělosti je nucen jich p o u ž í v a t . T í m se p o d ř i z u j e n á r o k ů m , které na n ě h o k a ž d é z t ě c h t o míst vytvořeného světa k l a d e . " Musí t e d y n u t n ě být r o m á n v e l k o m ě s t a účasten na událostech s p o l e č e n s k é h o života, politických b o j í c h , k u l t u r n í c h událostech. A p o n ě v a d ž i n f o r m a c e o t o m t o d ě n í čerpá p ř e d e v š í m z historiograf i c k ý c h p r a m e n ů a d o b o v ý c h d o k u m e n t ů , m u s í m í t i vlastní teorii p ř í s t u p u k t ě m t o z d r o j ů m a vlastní t e c h n i k u jejich p o u ž i t í . T o h l e velcí spisovatelé věděli - a k a ž d ý z nich p o d k l á d a l svému o b r a z u světa vlastní d ě j i n n o u filozofii. Snad s t a č í , k d y ž j m e n u j i chap á n i dějin T o l s t é h o " V o j n y a m í r u " , religiózní filozofii Dostojev. s k é h o / a n e b o í S o l ž e n i c y n a / , G o r k é h o p o j e t í dějínnosti v "Klímu S a m g i n o v i " , Zolovu vitalistickou filozofii p u d ů , a n e b o z nejnověj. ších r o m á n ů p o j e t í dějin u Giintera Grasse v j e h o díle " D e r But." V p o d s t a t ě pracuje spisovatel stejné j a k o historiograf se stejným z á k l a d n í m materiálem — d o k u m e n t y , které se zachovaly z minulosti — a ty ovšem z a c h y c u j í jen určitý t y p u d á l o s t í v závislosti na s t r u k t u ř e i n s t i t u c í dané společnosti. Tak je historiografie starších o b d o b í vlastně zároveň dějinami velkých m ě s t , v jejichž významn ý c h b u d o v á c h a o k r s c í c h sídlí ř í d í c í instituce n á r o d n í h o života. V e l k o u roli h r a j í sídla vládců, o p e v n ě n í měst - p ř e d e v š í m jejich b r á n y , c h r á m y a c í r k e v n í z a ř í z e n í , radnice, s o u d n í lokality a trhy. Takže k d y ž č t e m e n a p ř í k l a d Františka Palackého " D ě j i n y národ u č e s k é h o " , m á m e před sebou zároveň dějiny P r a h y . T a k é dějiny literatury a u m ě n í vůbec jsou vázány na městská c e n t r a , p ř e d e v š í m na místa schůzek u m ě l c ů a m í s t a představení a výstav. D o k u m e n t y z a c h y c u j í p ř e d e v š í m události na t ě c h t o místech. Podle j a k é h o kalkulu m ů ž e k o n s t r u o v a t sestavu t ě c h t o událostí historik n e b o spisovatel? J a k é m ě ř í t k o je historické pravdě nejbližší? N e z n á m lepší p ř í s t u p k t o m u t o p r o b l é m u než z Aristotelova náz o r u , že p r a v d a je ve věcech s a m ý c h . Dějiny samy nám u k a z u j í tím, co n á m d o c h o v a l y , jak samy " p r a c u j í " — c h a o t i c k y , nahodile koláž u j í p r o nás svůj obraz z milionů segmentů s k u t e č n o s t i : u k a z u j í nám jen j e d n o t l i v é vteřiny ze s t a l e t í a tisíciletí lidských d ě j i n . Proč t o m u tak j e , n e v í m e . Můžeme jen k o n s t r u o v a t d o m é n k y , teorie. A b s t r a k c e . Především t a k o v é , které o d p o v í d a j í stavbě našich smyslových orgánů a našeho i n t e l e k t u . To jsou o t á z k y obrovs k é h o areálu epistemologie, t í m se zabývám na j i n é m m í s t ě . Zde chci n a č r t n o u t své p o j e t í dějin za p o m o c í f y z i k á l n í c h analogií, j a k o ž e analogie je vůbec n e j p l o d n é j š í m e t o d o u k n á z o r n é m u výkladu t e o r i í . V y c h á z í m z teorie p o l í . Tak j a k o f y z i k á l n í univerzum je konti58

nuálním p o l e m energie, z n ě h o ž ř í d c e v y s t u p u j í j a k o j e d n o t l i v é fyzikální události částice, m o l e k u l y , hvězdy n e b o galaxie, j e i pole dějin pro nás z ř e t e l n é jen v m í s t e c h svých e x c i t a c í , tak si také m ů ž e m e představit j e d n o t n é pole dějin a c h á p a t historické události j a k o excitony t o h o t o p o l e . P o d n ě t n é jsou p ř e d e v š í m dva a s p e k t y t é t o analogie. J e d n a k d e f i n i c e e x c i t o n ů , j e n a k analogické p o j e t í n á h o d y události v poli. Cituji k t o m u pasáž z knihy R o m a n a U. Sexla "Was die VVelt z u s a m m e n h á l t " : " K v a n t o v á teorie pole v y c h á z í z t o h o , že všechny veličiny v rámci "Heisenbergovy relace n e u r č i t o s t i " nejsou zcela e x a k t n ě d e f i n o v á n y . P r o t o také m ů ž e energie pole, které vytváří n a p ř í k l a d elektrický n á b o j , na k r á t k o u d o b u k o l í s a t . T o t o energické k o l í s á n í se materializuje ve f o r m ě částice, k t e r o u nazýváme " v i r t u e l n í m f o t o n e m " . T a t o částice se n y n í š í ř í v p r o s t o r u a může p ř e n á š e t sílu na j i n ý e l e k t r o n , k t e r ý se n a c h á z í v určité vzdálenosti. T í m se vysvětluje elektrické o d p u z o v á n í o b o u e l e k t r o n ů . " Historie se s a m o z ř e j m ě " d ě j e " k o n t i n u á l n ě . Ale m y z n í vnímáme jen t o , co b e z p r o s t ř e d n é v n í m á m e sami /čili jen úžasně n e p a t r n ý výsek/, a n e b o co nám d o c h o v á v a j í d o k u m e n t y / c o ž je zase jen náhod ný výběr o m e z e n é h o p o č t u f a k t ů / - f i x o v a n é z á z n a m e m — j a k o b y o b d o b o u f o t o m a t e r i á l ů z Wilsonovy mlžné k o m o r y , v níž fyzici zac h y c u j í zrod a r o z p a d mikročástic. A ještě j e d n a analogie se zde n a b í z í . Tak j a k o m u s e j í t e o r e t i č t í fyzikové organizovat srážky částic v n e s m í r n ě silných p r o u d e c h , jaké vytvářejí tisícirunové s y n c h r o f a z o t r o n y - p r o t o ž e jen za takových o k o l n o s t í je m o ž n é p o z o r o v a t p ů s o b e n í f y z i k á l n í c h p o l í tak se také historické e x c i t o n y nejlépe p o z o r u j í v o k a m ž i c í c h srážek sil: v r e v o l u č n í c h s r á ž k á c h , bitvách. J e n ž e na rozdíl o d f y z i k ů , nemohou historici takové události e x p e r i m e n t á l n ě vyvolat. To m o h o u nanejvýš politici. / N a p ř í k l a d když N e r o dal zapálit Ř í m . k d y ž Mao T s e - T u n g vyvolal v život " k u l t u r n í r e v o l u c i " , a n e b o k d y ž Kadáfi financuje politické vraždy či A n d r o p o v f i n a n c u j e z á p a d n í mírové linutí./ Historici j s o u odkázáni na d o k u m e n t y , které jim přihraje d o rukou n á h o d a . Ale také oni se p í d í především po svědectvích z revolučních b o j ů , válek a k a t a s t r o f . T o u t o analogií je dán i p o p u d k h l e d á n í t e c h n i k y r o m á n u : j a k o najoptimálnejší m e t o d a p o t o m vyplyne koláž. D ů k a z ů m p r o t o t o tvrzení j s e m věnoval celou knihu - dosud existující j a k o vvork in progress - "Teorii k o l á ž e " . Zde p o d á v á m jen j e j í výsledky, p o k u d se v z t a h u j í k t é m a t u města.

59

SENOVÁŽNF

NÁMĚSTÍ

" Z a to však n e m o h l se Konigsmark dostatí d o S t a r é h o a Nového Města, neboť o b č a n é i studenti velmi pečlivě a bděle je střežili. Mnohdy sic zdálo se, že pražská města se n e u d r ž í , zvláště když i švédský generál Wittenberg přiblížil se až k samé Praze a rozložil vojska svá mezi V y s o č a n y a H l o u b ě t í n e m a pak položil se až k Žižkovu, odk u d ž počal p r u d c e útočiti na Prahu. Když Konigsmark a Wittenberg n e m o h l i se j m e n o v a n ý c h pražských m ě s t z m o c n i t i . přivolali si na p o m o c f a l c k r a b í Karla Gustava, nejbližšřho p ř í b u z n é h o švédské královny Kristiny a dědice trůnu p o ní. N y n í bylo ú t o č e n o na obě pražská města ze všech s t r a n : u Malé S t r a n y přes m o s t proti S t a r é m u m ě s t u , od p ř e d m ě s t í n y n ě j š í h o Karlina proti P o ř í č í z m í s t , kde jest n y n ě j š í městský p a r k , proti nyn ě j š í m u s e n o v á ž n é m u a Václavskému n á m ě s t í . Mimo to stříleno bylo z Letné přes Vltavu na Staré m ě s t o do těch m í s t . kde jest nyní K l e m e n t i n u m , Židovské m ě s t o , klášter Milosrdných bratří. Nejprudší ú t o k y byly p o d n i k n u t y ve dnech 5. - 6. října, načež ve dnech 10. až 12. téhož m ě s í c e zuřil všeobecný ú t o k . který trval n e p ř e t r ž i t ě po tři d n y . Švédové zmocnili se již Horské brány čili Nové b r á n y , která byla na konci n y n ě j š í h o S e n o v á ž n é h o n á m ě s t í , o d k u d ž n ě k t e ř í z nich dostali se až ku kostelu sv. Jindřicha. Byla to chvíle největšího n a p ě t í a n e b e z p e č e n s t v í . Ve městech pražských b y l o z v o n ě n o všemi z v o n y na p o p l a c h , po ulicích ozýval se hluk, pláč a křik. Vojenští obránci Prahy, hrabě Colloredo a Conti, jezdili mezi b o j u j í c í m i povz b u z u j í c e je k u d a t e n s t v í . Z e j m é n a studenti a dělný lid bránili se z o u f a l e , k o n a j í c e pravé divy statečnosti. K o n e č n ě byl ú t o k odražen ač t í m v y h r á n o ještě n e b y l o . Švédové v i d o u c e , že ú t o k e m n e d o b u d o u p r a ž s k ý c h m ě s t , jali se pravidelně p o vojenskú obléhati hlavní město. Vykopali velké příkop y , vyhazovali jednotlivé části h r a d e b do p o v ě t ř í a d n e 24. října zahájili n o v ý ú t o k s n a p ě t í m všech sil, načež p o z e j t ř í zase na všech stranách po p ě t hodin drali se do města. Tu a tam m n o h ý m Švédům p o d a ř i l o se sice p r o b i t i se do ulic p r a ž s k ý c h , n i c m é n ě byli p o k a ž d é zatlačeni hlavně u d a t n o s t í studentstva, chasy sladovnické a pivovarnické. Následkem t o h o i t e n t o ú t o k skončil s ú p l n ý m nezdarem. Avšak Švédové přece neustoupili, ale chystali se opět k n o v é m u , rozh o d n é m u ú t o k u na den 1. listopadu. Karel Gustav d o b ř e věděl, že obyvatelstvo pražské n e m á již potravy ani n á b o j ů a p r o t o d o u f a l , že k o n e č n ě z m o c n í se o b o u měst. V t o m však po rychlém poslu došla do Prahy zpráva, že mezi císařem a Švédy uzavřen byl ve westfálských městech Múnsteru a Osnabriicku dne 24. ř í j n a 1 6 4 8 m í r a že ihned má být zastaveno mezi válčícími stranami všechno nepřátelství. Pražané plačíce a o b j í m a j í c e se, klesali na kolena a děkovali

60

Bohu za své z a c h r á n ě n í . Tak válka, která r o k u 1 6 1 8 v y h o z e n í m j n í s t o d r ž í c í c h v Praze začala, skončila po 30 letech v t ý c h ž m í s t e c h dne 24. ř í j n a 1 6 4 8 . "

DŮM U H Y B E R N Ů "... bývalý klášter irských f r a n t i š k á n ů / h y b e r n ů / , postavený v letech 1625 - 5 9 a p o č á t k e m 19. s t o l e t í upravený J i ř í m F i s c h e r e m . Na t o m t o m í s t ě stál již ve 14. stol. klášter sv. A m b r o ž e , založený roku 1355 Karlem IV. p r o b e n e d i k t i n y . V o b d o b í h u s i t s k é h o h n u t í spustí, později o b n o v e n . Od r o k u 1630 tu byli h y b e r n o v é až do roku 1786. kdy byl klášter z r u š e n . Po r o k u 1789 tu n ě j a k ý čas hrálo české divadlo, k d y ž o p u s t i l o B o u d u na Václavském n á m ě s t í . / . . . / " " D ů m výstavních služeb U h y b e r n ů , bývalý klášterní kostel P. Marie, raně b a r o k n í z let 1652 - 5 9 ; v letech 1 8 0 8 - 1 1 přestavěn v celnici podle plánu J i ř í h o Fischera po vzoru G e n t z o v v staré mincovny v B e r l í n ě , dnes n e j v ý z n a m n ě j š í klasicistická stavba v Praze. Vnitřek kostela je upraven p r o výstavní ú č e l y . " ji. Ř í h a . 1945/. " P r a ž a n é u w í t a l i byli u sebe jak T á b o r y tak i žatecké s welikau radostí i sláwau, vyšedše jim v a us tře ty s processiemi. s h u d b a u a spěwy: také postarali se o d o s t a t e č n é jejich o p a t ř e n í jak p o t r a w a u i nápoji, tak i o b y d l í m . Ženám T á b o r s k ý m vykázán b y t společný \ve klášteře s\v. A m b r o ž e na P ř í k o p e c h ; /Klášter sv. A m b r o ž e , \\ pozdějších letech l l i b e r n á c k ý . p r o m ě n ě n jest za našeho wěku w celnici a p o š t u . / . . . "

TEORIE ROMÁNU /str. 4 0 - 4 1 s t r o j o p i s u / B u d u citovat ještě celou ř a d u u d á l o s t í , které se stali v místech O b e c n í h o d o m u . Napsal jsem už v ú v o d u , že je t e o r e t i c k y představitelné / f y z i k o v é t o m u ř í k a j í m y š l e n k o v ý e x p e r i m e n t / n a p s a t román jediného a t o m u n e b o q u a r k u . Citovat tisíce, miliony z á z n a m ů na f o t o g r a f i c k é m materiálu z mlžné k o m o r y . Já píši také historii j e d n o ho b o d u v Praze. N e n í t o nijak v ý s t ř e d n í idea. V y c h á z í z f y z i k á l n í analogie. A má d o k o n c e s f y z i k á l n í t e o r i í i p ř í b u z n o s t etymologickou: p o u ž í v á m citací. Mohl bych je však také nazvat e x c i t a c e m i . Tedy h l e d á n í m e x c i t o n ů . V roce 1971 byl podle p r o j e k t u t e o r e t i c k é h o fyzika Carlo Rubbia postaven ve švýcarském vědeckém středisku C E R N za 2 0 0 mi61

lionů švýcarských f r a n k ů urychlovač castic a d e t e k t o r částic, pra. c u j í c í s energií 2 7 0 miliard elektron voltů. Jejich úkolem je soustředit d o j e d n o h o b o d u energii 5 4 0 miliard elektrón voltů a fotografo. vat srážky částic. Za rok j e h o činnosti bylo f o t o g r a f o v á n o a za po. moci p o č í t a č ů v y h o d n o c e n o m n o h o milionů f o t o g r a f i í — a bylo 113. lezeno devět W—bosonů. Byly t e d y d o k u m e n t o v á n y dějiny jednoho b o d u uvnitř urychlovače b ě h e m j e d n o h o r o k u . Z á z n a m ů b y l o několik milionů. P o k o u š í m se o analogii ve sféře dějin a z a z n a m e n á v á m několik d e s í t e k u d á l o s t í 11a j e d n o m miste p r a ž s k é h o k a t a s t r u . A nejsem t í m nijak m i m o ř á d n ě originální. Už Emil Zola se nechal inspirovat dílem f r a n c o u z s k é h o chirurga Clauda Bernarda "Exp e r i m e n t á l n í chirurgie" ke své knize " E x p e r i m e n t á l n í r o m á n " . O s t a t n ě n e n í inspirace ve vztahu román a teoretická fyzika jedn o s m ě r n ý m k a n á l e m . Když objevitel q u a r k ů / q u a r k s / Murray G e l l Mann hledal pro nové e l e m e n t á r n í částice j m é n o , našel je v dílo " F i n n e g a n s W a k e " Jamese J o y c e ! Už v ú v o d u jsem j m e n o v a l knihu E d u a r d a Basse "Křižovatka u Prašné b r á n y " . K d o v í , nebyl-li jsem p o d v ě d o m ě ovlivněn Bassovou, k n i h o u , když jsem si vybíral svou trasu. T e o r e t i č t í f y z i k o v é d n e s t v r d í , že jakákoli událost ve vesmíru ovlivňuje z p ě t n ě všechny částice celého pole. J a k o b y se vrátili fyzikové k Leibnizovu p o j e t í m o n á d . Historikové by to mohli - cum g r a n o salis - tvrdit t a k é . Třeba v z t a ž m o k u d á l o s t e m , které jsem právě citoval. N e m a l o u roli na vyh r o c e n í u d á l o s t í o n ě c h d n ů měl Mistr Petr Engliš - Angličan, žák Wicklefův /a nebyl to jediný Angličan v husitském h n u t í - budu citovat v p r ů b ě h u textu i další k n ě z e / . Dalo by se analogicky říci, že vlny a částice Wicklefova u č e n í vyvolaly d ě j i n n é excitace daleko od svého v ý c h o z í h o b o d u . Zdá-li se t o n ě k o m u příliš o d v á ž n é , nechť si u v ě d o m í , že ani neje x a k t n č j š í věda - f y z i k a - n e m ů ž e nic říci o t o m , p r o č se ve fyzik á l n í m poli v z b u z u j í právě ty n e b o ony b o d y . A mluví p o t o m o neurčitosti n e b o n á h o d ě . Historikové t u t o p r o b l e m a t i k u z n a j í . P t a j í se p o t o m , zda dějiny Anglie ovlivnil j e d e n jediný k a m í n e k ve žlučovodu Cromwellově. A mohli by j í t dál a p t á t se, zda dějiny neovlivňují n á h o d y ještě nepat r n ě j š í v oblasti j e d n o t l i v ý c h g e n ů . Ř í k á m to všechno j e n o m p r o t o , abych ukázal, že i konstrukce t e x t u m ů ž e b ý t organizována na stejném principu, aniž by bylo m o ž n o ji prohlásit za n e d o v o l e n o u .

62

Z DEJÍN

KRÁLOVÁ

DVORA

V roce 1436 se stal Va'ciavúv Dvůr také sídlem Z i g m u n d o v ý m . Palacký o tom píše: " S l a w n ý wjezd j e h o do Prahy dál se \ve č t v r (f l( dne 23. srpna o p o l e d n á c h . S n í m přijeli u w a i n é m a n á d h e r n é m Itomonshvu císařovna Barbora, w é w o d a Š t ě t í n s k ý , několik knížat Slezských, Oldřich hrabě Celský. Brunorius delia Scalla i jiní p ř e d n í •wořane'. páni M e u h a r t . Ptáček. Aleš ze Š t e r n b e r k a . Z b y n ě k z HaKiiburka. Petr Z w í ř e t i c k ý , D i v i š B o ř e k , Wilém Kostka i jiných šlechticův d o m á c í c h i cizích v e l i k ý p o č e t ; legatowé Basilejští pfcdešli je o dva dni. Pražané z bran m ě s t s k ý c h wysuli se do polí přicházejícímu v s t ř í c , konšelé v í t a j í c e j m é n e m o b y v a t e l s t v a celého slavně p o d á v a l i mu klíčů města i hradu Pražského, jež ale on jim hned z a s ř v r á t i l . Pak v e d e n jest u v e l i k é cti a h l u č n é h o p o c h o d u sf s p í v á n í m a z v o n ě n í m n e j p r v e do T ý n s k é h o kostela, k d e ž t o v o lený arcibiskup R o k y c a n a v í t a l jej řečí s troje n a u na s l o v a : " H o s p o dine! spasiž krále a v y s l y š nás v d e n , kdy budeme wolati k t o b ě ! " Tu ohlášen lidu p o k o j a sněm celé z e m ě . O d t u d p r o v o d i l i jej páni a konšelé do k r á l o v s k é h o sídla j e h o v e d v o ř e u sw. Benedikta na Starém Městě: legatowé pak Basilejští u b y t o v á n i byli v koleji Karolínske'."

TEORIE ROMÁNU /str. 7 3 - 74/ AUTOREFLĽXE Přečetl j s e m si p r v n í c h s e d m d e s á t stran strojopisu a p t á m se /maje na paměti p ř i p o m í n k u p r o f e s o r a Múllera o čtivosti t e x t u / nakolik je množství citovaných s e g m e n t ů ú n o s n é p r o čtenáře t r a d i č n í literatury. Je to vlastně p a r a d o x . P r o t o ž e t r a d i č n í technika č t e n á ř e " z a t ě ž u je" m n o h e m více. " Z p r a c o v á v á " a " f o m u j e " takzvaná "syrová fakta" t í m , že je p ř e f o r m u l u j e a r o z m ě l n í o n ě m i floskulemi " p r a v i l " , "odvětil", " ř e k l " , " o p á č i l a " a dalšími, j a k je u v á d í ve svém " V ě k u podezřívání" Nathelie Sarrautová. Je t o zvlášť p a t r n é ve f i l o z o f u j í cích r o m á n e c h , j a k o je Mannův " K o u z e l n ý v r c h " , kde a u t o r m u s í vymýšlet "hlásné t r o u b y " r ů z n ý c h n á z o r ů , f i k t i v n í jxistavy Naplity a Settembriniho a z a p ř á d a t je d o sporů o duši Hanse Castorpa. S a m o z ř e j m ě , že se to dá r a f i n o v a n ě a r a n ž o v a t . Mistrně t o Mann dělá v r o m á n u " D o k t o r F a u s t u s " , k t e r ý je /odhlédneme-li právě od té nutné o m á č k y " h l á s n ý c h t r u b " / v y n i k a j í c í k o l á ž í materiálu se63

b r a n é h o s n e s m í r n o u pečlivostí. R o z h o d u j í c í je p o t o m samo mí. dium informace - jazyk. Mohu t o u k á z a t na p ř í k l a d u p ř í m o v r c h o l n é m , na " O b r a z e c h ; dějin n á r o d a č e s k é h o " od V a n č u r y , p r o t o ž e se i v j e h o případf / T h o m a s Mann musel přiznat a u t o r s t v í t e o r e t i c k ý c h pasáží o dode. k a f o n i c k é k o m p o z i č n í m e t o d ě A r n o l d u Schönbergovi/ lúásili o ho. noráře historici, jejichž materiály V a n č u r a převyprávěl o n í m nádhej, n ý m j a z y k e m Bible kralické. V a n č u r o v i dědici spor vyhráli. V pří. p a d ě " D ě j i n " byla f o r m a sama r o z h o d u j í c í . Ale nakolik si byl i vej. k ý T h o m a s Mann v ě d o m , že v r o m á n o v é t v o r b ě nastává p ř e l o m , ukazuje j e h o kniha " J a k jsem psal D o k t o r a F a u s t a " . V y d a l t y t o sebere, flexivní pasáže zvlášť. Přece jen byl příliš p o p l a t n ý f o r m á l n í m zábran á m , byl z a k o t v e n ještě v 19. s t o l e t í , v j e h o estetice. Měl jsem o t o m t o Mannové rysu m o ž n o s t h o v o ř i t s Paulem C r o t e t e m , francouz, s k ý m spisovatelem, k t e r ý Manna navštívil v j e h o d o m ě ve Švýcarsku a byl o t ř e s e n M a n n o v o u závislostí na n o r m á c h m ě s t s k é h o patriciátu z konce století. Byl t o j i n ý n ě m e c k ý e m i g r a n t , Walter B e n j a m i n , k d o už ve 30, letech připravoval p ů d u n e z a s t í r a n é m u t e x t u - k o l á ž i či montáži svým d í l e m , i n s p i r o v a n ý m m ě s t e m , inspirovaným Aragonovýni " P a ř í ž s k ý m v e n k o v a n e m " , j e h o popisem pasáží, t e d y románem města. Vydavatel B e n j a m i n o v a díla, n e d o k o n č e n é h o m o n u m e n t u techniky m o n t á ž e , " D a s P a s s a g e n w e r k " - Rolf T i e d e m a n n o t o m říká; " B e n j a m i n s Absicht w a r , Material u n d T h e o r i e , Z i t a t u n d Interpret a t i o n in eine gegenüber jeder gängigen Darstellungsform neue Konstellation zu b r i n g e n , in der alles G e w i c h t auf den Materialen u n d Zit a t e n liegen u n d T h e o r i e u n d D e u t u n g asketisch z u r ü c k t r e t e n sollten ." Benjamin sám napsal: " G e s c h i c h t e schreiben heisst /.../Geschichte z i t i e r e 11."

PRASNA BRANA V roce 1 9 4 8 se stala Prašná brána a její nejbližší o k o l í ohniskem významných událostí: ". . .

64

P o t u d Karel T r i n k e w i t z . Více na'm z a t í m n e p r o z r a z u j e . Bílé místo na u d á l o s t n í m a p ě v y v o l e n é h o r a j ó n u je však n a t o l i k vyzývavé, že nelze n e p ř i s p ě t aspoň j e d n o u , byť trochu p ř e k o t n o u " n a - e x - c i t a c í " z historie o s o b n í h o o h l e d á v á n í trasy Prašná brána - N á r o d n í divadlo. Přijme-li pak T r i n k e w i c z náš materiál j a k o k o m p l e m e n t á r n í segment do své koláže a převypráví-li jej svým j a z y k e m , jsme na rozdíl od V a n č u r o v ý c h historiků o c h o t n i z ř e k n o u t se h o n o r á r e . Snad pak ještě lépe v y p l y n e , p r o č se pro z á z n a m m ě s t s k é h o špacíru n a b í z í Spíše t a k t o než jinak vy kótovaná cesta. Snad se pak ještě více p ř i b l í ž í m e k identifikaci " v i r t u e l n í h o f o t o n u " , který rezignuje na tradiční roli s t a t i c k é h o genia loci a v y v á d í / o d p u z u j e / r o t u j í c í h o p o u t n í k a z b l u d n é h o k r u h u Bassovy křižovatky aby jej navigoval dál po bludné p ř í m é linii směrem k N á r o d n í m u divadlu.

/ K o m p l e m e n t k ú r y v k ů m z T r i n k e w i t z o M k n i h y o Praze/ . I l u s t r u j í c í u d á l o s t , kterou h o d l á m e ocitovat, se odehrála v roce 1967. Dělo se t o t o : d e s í t k y zasvěcených účastníků obcházely křižovatku u Prašné brány pravotočivé a další d e s í t k y levotočivě. všichni však podle scénáře, který p ů v o d n ě sloužil j a k o alibi pro uspořádání d e m o n s t r a c e v p o d m í n k á c h t o t a l i t n í h o státu, ale p r o happeningový účel byl " z k o m o r n ě n " n á s l e d u j í c í m z p ů s o b e m : / S C É N Á Ř PRO J E D N O H O Z M N O H A / " V y s t u p na o c h o z Prašné b r á n y a p o z o r u j křižovatku pod s e b o u , sejdi d o l ů a p o č k e j , až se u p ř e c h o d u k O b e c n í m u d o m u r o z s v í t í zelená, přejdi a p o č k e j 11a zelenou u p ř e c h o d u k paláci U h y b e r n ů , přejdi a v t o m t o t a k t u p o k r a č u j ve směru h o d i n o v ý c h ručiček kolem křižovatky. Snaž se p o s t u p n ě osvojit si r y t m u s rozsvěcování zelené, až posléze najdeš o p t i m á l n í t e m p o , které ti u m o ž n í o b c h á z e t křižovatku. aniž b y ses musel zastavovat na c h o d n í c í c h . Až o b e j d e š 65

v t o m t o p l y n u l é m t e m p u kfižovatu p o t u c t c , v y s t u p z k r u h u a pok r a č u j p o levém c h o d n í k u P ř í k o p ů přes Můstek až na N á r o d n í tříd u , k d e zahni d o Spálené. T a m . . . " P ů v o d n í k o n t i n u i t u této točivé "zelené v l n y " p o t v r z u j e i excitace Emila Hokeše. zveřejněná v roce 1967 p o d titulem "Polidštěná křižovatka": " . . . pak už naši zábavu ř í d í zcela n e v ě d o m k y příslušník VB. Je to p o p r v é , k d y docela rád p o s l o u c h á m j e h o p ř í k a z u , neboť místem s e t k á n í se stává křižovatka u Prašné b r á n y . J a k o b y v tu chvíli ožil kus surrealistického k a t e c h i s m u : " P ř e t v á í e t i s k u t e č n o s t p o m o c í jiné s k u t e č n o s t i , k t e r á nemá s p ů v o d n í s k u t e č n o s t í nic s p o l e č n é h o . " P ř e c h á z í m e t a k , a b y c h o m stále přecházeli na z e l e n o u . První až šesté p ř e j i t í má v sobě cosi n o r m á l n í h o , ale pozvolna se f u n k c e křiž o v a t k y z a č í n á d r o l i t , neboť se stává m í s t e m , kde se s e z n a m u j í dosud a n o n y m n í účastníci h a p p e n i n g u , k t e ř í si z a č í n a j í vyměňovat nejdříve ú s m ě v y , p o t o m se o b d a r o v á v a j í k a š t a n y a burskými o ř í š k y . Chvíli m á m e p o d e z ř e n í , že dopravu ř í d í sám Velký Mág. který o b r a t n ě sehnal u n i f o r m u , ale ten v tu chvíli o d j í ž d í v otevřeném Volkswagenu po P ř í k o p e c h kamsi na o k r a j Prahy s velkou sochou anděla. Křižovatka je rozbita a s h o d o u o k o l n o s t í se zastavuje i doprava a m y o d c h á z í m e , neboť n a h l é d n u t í do scénáře nám ř í k á , že... " Z m e z i ř á d k ů libreta i ř á d k u Kokešovy excitace je p a t r n á logika v y v e d e n í z cirkulace ve směru k N á r o d n í m u divadlu. Na m í s t ě odk l o n u dirigovaných ú č a s t n í k ů od trinkewitzovské trasy se o s o b n í historie p o j e d n a n é h o m í s t a nezastavuje. Spanilá j í z d a p o k r a č u j e o dva roku p o z d ě j i . T e n t o k r á t v p o d o b ě p o c h o d u plagiátorů, který v y c h á z í z vinárny ľ Ježíška, a když zahne ze Spálené do N á r o d n í t ř í d y v o b l i g á t n í m směru k N á r o d n í m u divadlu / r o z m ě r n á r o d n í h o p ř e d s t a v e n í p ř e d v á d ě n é h o f o r m o u z á s t u p n é h o detailu u m ě l e c k é h o k o n á n í by měl b ý t stále více p a t r n ý a lo nejen z názvu m í s t n í c h s o u ř a d n i c / , p ř e d s t a v í se o č a r o v a n é m u n á r o d n í m u publiku historické události v t o m t o složení: + V p r v n í řadě kráčí dvojice dvojitých plagiátorů tvořená malíři R u d o l f e m N ě m c e m a l a n k e m 1 o l t ý n e m a delegovaná do p o c h o d u kritikem Petrem K r á l e m + + , za nimi pak p o c h o d u j í j e d n o d u š š í plagiátoři: malíř Jiří N a č e r a d s k ý o z n a č e n ý grafickou Nudou Plíškovou za plagiátora Jeana D u b u f f e t a , sochař Karel Nepraš, manžel denunc i a n t k y N a č e r a d s k é h o , ocejchovaný jako plagiátor Aljechina + + + . a u t o r t o h o t o k o m p l e m e n t u o z n a č e n ý p i o n ý r e m avantgardních žánrů Milanem K n í ž á k e m za plagiátora Milana Knížáka a dále o z n a č e n ý

66

řadou h u d e b n í c h k r i t i k ů za plagia'tora h u d e b n í h o skladatele Julia F u č í k a za svůj p o c h o d " N a ' s t u p p l a g i á t o r ů " , s l o u ž í c í j a k o h u d e b n í doprovod z m í n ě n é h o p o c h o d u plagiátorů a m n o z í další o z n a č e n í stejně j a k o d o s u d z m í n ě n í za p l a g i á t o r y b ý v a l ý m s p o l u ř e d i t e l e m Křížovnické š k o l y , k r e s l í ř e m J a n e m S t e k l í k e m . Mezi n i m i i inšpirátor t ě c h t o ř á d k ů Karel T r i n k e w i t z , a u t o r m ě s t s k é h o r o m á n u , označený n e s t o r e m výtvarných kritiků Jindřichem Chalupeckým plagiátora nikdy nenapsané recenze kouřového za p o t e n c i á l n í h o h a p p e n i n g u v r o c e 1 9 6 7 ve S p á l o v ě galerii, v ý z n a m n é m e z i s t a n i c i d ě j i n n é h o p o h y b u od P r a š n é b r á n y k N á r o d n í m u d i v a d l u . Ú p l n ě na c h v o s t u p r ů v o d u j d e v ý t v a r n í k Olať Haněl, p ů v o d n ě sice o z n a čený v ý t v a r n ý m k r i t i k e m I v a n e m J i r o u s e m za p l a g i á t o r a j e h o sestry, a v a n t g a r d i s t k y Z o r k y Ságlové, ale p o z d ě j i t ý m ž I v a n e m J i r o u sem r e h a b i l i t o v a n ý . P o c h o d p l a g i á t o r ů s l e d u j í o d b o r n í kritici, den u n c i a n t i n o m i n o v a n ý c h p l a g i á t o r ů , s p r o h n u t é h o b a l k ó n u na Cs. spisovateli... Z b ý v á j e n n a z n a č i t v ý c h o d i s k o ze " s l e p é " N á r o d n í t ř í d y , p r o něž v cíli p o c h o d u s k ý t á o d r a z o v o u kulisu n e j e n o b r a z n ě p o j a t é Národní divadlo. Ještě j e d n o u n á m ilustrativně poslouží scénář. Jde o hru na p ř e v o z n í k a , p r e m i é r o v ě u s k u t e č n ě n o u asi r o k p o ukončení průvodu a drahnou dobu reprízovanou: " V y b e r si na r o h u N á r o d n í h o divadla o s o b u , k t e r á se n e d o č k a la svého p a r t n e r a a pozvi ji n a p r o j í ž ď k u p o v o d ě . O d v e ď j i na Slovanský o s t r o v a p r o n a j m i l o d i č k u . Posaď svého k l i e n t a na p ř í ď a sám se c h o p vesel. V e s l u j s m ě r e m ke S m í c h o v u . Po p ř i r a ž e n í k navigaci p ř e s a ď k l i e n t a k v e s l ů m , p o d e j mu p e n í z e na h o d i n o v o u t a x u a v y s t u p na d r u h ý b ŕ e h . " Je asi z b y t e č n é k o m e n t o v a t v y s v o b o z u j í c í p o i n t u , ale c o p a k " r o d n é m u synovi svého m ě s t a " , p r o t a g o n i s t o v i r o m á n o v é h o d ě j e . něco j i n é h o z b ý v á ? K d y ž p r o n ě j d ě j i n y " c h a o t i c k y k o l á ž u j í svůj o b r a z z m i l i o n ů segmentů s k u t e č n o s t i " , c h o v a j í se ke s v é m u o h n i s k u /'jeho m ě s t u , rovněž p r o t a g o n i s t o v i r o m á n o v é h o d ě j e / , m a c e š s k y . I l a p p y e n d o v á excitace m ě s t s k é h o r o m á n u j i m c h y b í . A j d e snad u s k u t e č n i t p ř e c h o d d o j i n ý c h o s n o v j i n a k n e ž f o l k l ó rovou lin t o u ?

+ Do p o c h o d u p l a g i á t o r ů se p o d l e pravidel kvalifikovali p o u z e umělci. k t e ř í byli o d b o r n í k y v e ř e j n ě p r o h l á š e n i za p l a g i á t o r y . + + Viz p ř i b l i ž n o u citaci z t e x t u Petra Krále v p r v n í m a z á r o v e ň p o sledním čísle s u r r e a l i s t i c k é h o s b o r n í k u A n a l o g o n : " . . . k d y ž se roz67

b l e d n e m e po českém k u l t u r n í m poli. co v i d í m e ? Imitace imitací a plagiátory plagiátorů / R u d o l f N ě m e c a ľ a n e k ľ o l t ý n / . " + + + Šachový šampión Aljechin ú d a j n ě odehrál za asistence veterána Ubehaných s i m u l t á n e k Salo Elohra proti svému mecenáši, majiteli e x k l u s i v n í h o hotelu v C'hamonix. opileckou partii šachu s lahvemi r ů z n ý c h alkoholů m í s t o t r a d i č n í c h k a m e n ů . T e n t o motiv měl Nepraš zcizit ve hře " b a n d o , nezlob s e " / b a n d a pracoval j a k o č í š n í k v restauraci, kde měl i n k r i m i n o v a n ý plagiát p r e m i é r u / , kdy se na obřím r o z k l á d a c í m k u r t ě m í s t o s m i n i a t u r n í m i pióny hrálo s nádobami n a p l n ě n ý m i r ů z n o b a r e v n ý m i nápoji.

J I S T Ě VÁM N E U N I K L O že m á m e v exilu slušnou řádku českých k n i h k u p c ů - z a p l a ť p á n b ů h za ně — ale j e d n o c h y b í : POŘÁDNÝ ČESKÝ A N T I K V A R I Á T . Co si m a j í p o č í t íi. k t e ř í museli n e c h a t d o m a své o b l í b e n é knihy, d á v n o na t r h u r o z e b r a n é , r a r i t n í e x e m p l á r e či p r o h i b i t n í literaturu, která již nově v exilu nevyšla. Co zbývá t ě m , k t e ř í v z d y c h a j í p o starších knihách české provenience, po krásných překladech z literatury cizí. z k r á t k a po d o b r é české knize. R u k u na srdce, jejich situace byla dosud p r a k t i c k y b e z v ý c h o d n á . Dosud - p r o t o ž e n y n í je m o ž n é ji radikálně z m ě n i t . Dobrá věc se podařila a český antikvariát ve Vídni úspěšně f u n g u j e . A n e n í v y c h l o u b á n í m , napíšeme-li, že je v j e h o silách sehnat p r a k t i c k y j a k o u k o l i knihu českého p ů v o d u , p ů v o d n í i p ř e l o ž e n o u , od beletrie až po o d b o r n é spisy. Od A n d r e j o v a , Ašken á z y h o , Beneše a Březiny, přes K a f k u , L. Klímu či K o c o u r k a až po Z a h r a d n í č k a . Z a m j a t i n a n e b o Žáka, podle Vašich s e z n a m ů . Napište si o bližší i n f o r m a c e n e b o r o v n o u pošlete svá desiderata na adresu David S o u č e k . Margetinstr. 4 / 1 0 , A - 1 1 1 0 Wien. 68

ÚVODNÍ P O Z N Á M K A K ĽSĽJI YVESE B O N N Ľ F O Y Ľ " M Í S T O A ČIN P O E Z I E " Autor p ř í t o m n é studie Yves B o n n e f o y — nar. 24. června 1923 patří k n e j v ý z n a m n ě j š í m f r a n c o u z s k ý m ba'sníkúm z generace, která debutovala p o č á t k e m 5 0 . let. P ů v o d n í erudici m a t e m a t i k a a filozofa prohloubil široce z a m ě ř e n ý m a p o d r o b n ý m studiem uměnovědjiým /italská renesance, f r a n c o u z s k é gotické nástěnné malby, publikuje P o j e d n á n í o pianistovi, překládá Shakespeara, věnuje se kritice anglické a americké kritiky, a p o d . / V knize N e p r a v d ě p o d o b n o 11959/ s h r n u l svoje teoretické n á z o r y . Ve vlastní poezii navazuje ostatně ve f r a n c o u z s k é m básnictví to jinak takřka nejde na Mallariného a Valéryho, ovšem j e h o p o k u s se vyznačuje ve srovnání s mnoha o b d o b n ý m i m n o h e m větší kritičností, důsledností a promyšleností. Jak je t o m u zvykem u p o d o b n ý c h stanovisek, vychází z ostré kritiky evropské básnické tradice lze snad říci - m e t a f y z i c k é , či substanciální poezie, která vždy hledá pravdu t í m z p ů s o b e m , že fixuje p r o s t ř e d n i c t v í m jazyka substancialitu proměnlivých věcí ve věčné říši čistého p o m y s l u a t í m ovšem z n e h o d n o c u j e to. co je na nich dle B o n n e f o y e nejcennější, to, co se nás vždy nejbezprostředněji a nejosudověji d o t ý k á , totiž jejich p ř í t o m n o s t , jejich "zde a teď", t o , že j s o u. M o d e r n í poezie ve "světě bez b o h ů " však již z t o h o t o d ů v o d u p o d o b n ý m z p ů s o b e m postupovat n e m ů ž e . Proto se mýlí všichni ti, k t e ř í se snaží alespoň v nějaké r e d u k o v a n é podobě ideální prostor restituovat třebas p o m o c í formalismu, symbolismu, surrealismu, či p r o h l o u b e n é básnické analýzy jazyka. Ale m ý l í se i skeptikové a pesimisté, jichž je v m o d e r n í poezii rovněž nemálo. Všichni totiž u t í k a j í před t e m n o u p ř í t o m n o s t í věcí a t í m nejsou schopni dostát ú k o l u , který je na ně kladen, neboť t e n t o dle Bonnefoye spočívá právě v úporné snaze se s t o u t o t e m n o t o u setkat a nalézat v j e j í neurčitosti a h r ů z n é p r á z d n o t ě p o t ř e b n é p o k y n y , by základ k z a l o ž e n í "pravého m í s t a " lidského života. K t o m u je ovšem nezbytná k r o m ě velké dávky odvahy a u p ř í m n o s t i n e b o ť riziko je nesmírné - především radikální změna p o j e t í řeči, její f u n k c e a smyslu. Právě n ě c o takovc'ho se B o n n e f o y filozof, který cestou poezie n a p a d á srdce filozofie p o k o u š í programaticky rozvrhnout v p ř í t o m n é studii. MM.

69

p

teorie Yves Bonnefoy MÍSTO A ČIN POEZIE i. Chtěl bych spojit, chtěl b y c h p ř í m o z t o t o ž n i t poezii a naději. Ale n e c h ť se t a k stane n e p ř í m o , n e b o ť existuje d v o j í poezie - z nichž j e d n a je chimérická', klamna' a osudová' tak jako existuje dvojí naděje. Mám p ř e d e v š í m na mysli jakési velké Ne: když se m u s í m e "dát d o h r o m a d y " , j a k se říká o člověku v neštěstí, když jsme nuceni v z d o r o v a t z á n i k u n ě j a k é b y t o s t i , času. který si s námi pohrává, propasti, jež se p r o p a d á v samém srdci p ř í t o m n o s t i , n e b o neporozuměn í , je t o řeč, do níž. se u t í k á m e j a k o na jakési o c h r á n ě n é m í s t o . Zdá se n á m , že slovo je stále ještě n e t k n u t o u duší t o h o , co j m e n u j e . A jestliže v y m a ň u j e j m e n o v a n ý p ř e d m ě t z času a p r o s t o r u , těch kateg o r i í n a š í b e z m o c n o s t i , jestliže jej zbavuje j e h o h m o t n o s t i , je to proto, a b y jej odevzdalo naší t o u z e , aniž by p ř i t o m porušilo j e h o nezas t u p i t e l n o u b y t n o s t . Danle p o t é , co ztratil Beatrici, z a č í n á ji jmenovat. Privoláva t í m t o j e d i n ý m slovem celou svoji ideu a přikazuje r y t m ů m , r ý m ů m a všem oslavným p r o s t ř e d k ů m řeči. a b y ji vztyčili na piedestál, a b y pro ni postavily z á m e k p ř í t o m n o s t i , nesmrtelnosti a n á v r a t u . Celá j e d n a poezie se b u d e vždy p o k o u š e t zbavit světa kvůli t o m u , a b y se mohla lépe z m o c n i t t o h o , co miluje. A právě prot o se tak s n a d n o stává či věří. že se stává jakýmsi p o z n á n í m , p r o t o ž e ú z k o s t n é m y š l e n í , o d d ě l u j í c í j s o u c n o od jeho přirozených příčin a z n e h y b ň u j í c í je v a b s o l u t n u , n e m ů ž e už p ř i p o u š t ě t jiné vztahy mezi věcmi než analogické a dává tak p ř e d n o s t spíše vyznač o v á n í jejich " k o r e s p o n d e n c í " a jejich h a r m o n i c k é h o zásvětí, než a b y si všímalo jejich t e m n o t n é h o v z á j e m n é h o r o z d í r á n í . P o z n á n í je p o s l e d n í m ú t o č i š t ě m nostalgie. V s t u p u j e do poezie po p ř e d c h o z í m selhání a m o h l o b y naše neštěstí p o t v r d i t , n e b v t j e h o dvojznačnosti 70

- jeho podvodného příslibu k t e r ý spočívá v t o m , že p o d r ž u j e situaci n e z d a r u v našem zorne'm poli d o k o n c e i s j e j í b u d o u c n o s t í , od níž jsme tolik očekávali a která se zhroutila. Takový je duch P a ni Č t i, " n e j s n i v ě j š í " básně A r t h u r a R i m b a u d a : Hříčkou toho chmurného v o d n í h o oka, v němž ó! n e h y b n ý člun! příliš k r á t k é ruce! ani j e d e n ani d r u h ý květ. . .

nezachytím,

N e h y b n ý člun! Příliš k r á t k é ruce! Slyším t e n t o vášnivý hlas, jak přichází k sobě v s a m é m sve'm p ř i z n á n í a j a k v y m a ň u j e z o d s t í n ů p r o ž í v á n í j i s t o u ideu sebe sama, o níž t a k t o ví, a n e b o se domnívá', že je j e h o p o d s t a t o u , j e h o p o d í l e m na b o ž s k é m . 1 k d y ž se v z á m k u b y t o s t n é poezie p ř i z n á m e ke svá slabosti, děje se to z p ů s o b e m natolik a r c h e t y p á l n í m , tak č i s t ý m , že tato slabost už n e n í t o u h o u , jež svoluje k v l a s t n í m u z á n i k u , ale duší, jež se v y m a ň u j e ze svých pozemských p o u t a chce se t a k spasit. T a k o v á poezie z a p o m í n á na s m r t . P r o t o se o n í rádo t v r d í , že je božská. Pokud e x i s t u j í b o h o v é a p o k u d člověk na svá b o h y věří. tak s sebou t a k o v á d u š e v n í h n u t í jistě nese jakési štěstí. To, co jsme milovali a co u m í r á , má svá m í s t o v posvátnu. N y m f y nesou p o z e m s k é vody. V š e c h n a vřava, neklid a divokost t o h o t o světa se r o z p o u š t ě j í v m o u d r o s t i a t e n , k d o přesto trvá na t o m , že z e m ř e , tj. má ú z k o s t ze smrti, u m í r á společně s b o h e m , který zemřel. Je snadné b ý t básníkem mezi b o h y . Ale m y p ř i c h á z í m e po b o z í c h . N e m ů ž e m e se odvolávat k nebi, a b y zajistilo p o e t i c k o u t r a n s m u t a c i . A jsme t e d y nuceni se p t á t , j a k á je j e j í závažnost. Otázka je n y n í t a t o : V čem v i d í m e svůj zájem? Na čem n á m vlastně záleží? Máme se zpěčovat na'kaze t í m , co zaniká, a uzamk n o u t se v z á m k u řeči t a k , j a k o ten král v p o v í d c e E. A. Poea, daleko od z e m ě m o r u ? A n e b o , jestliže jsme milovali z t r a c e n ý p ř e d m ě t pro n ě j sám, m á m e se ho p o k o u š e t z í s k a t za k a ž d o u cenu n a z p ě t ? Samozřejmě n e v ě ř í m , že by na t o existovala závazná odpověď. Ale n e p o c h y b u j i o t o m , že m o d e r n í poezie - poezie bez b o h ů - m u s í vědět, po čem t o u ž í , a b y mohla zasvěcené posuzovat m o c slov. Jestliže se c h c e m e j e n spasit před n i c o t o u , byť se p ř i t o m v z d á m e vlády nad světem, pak snad slova p o s t a č í . Mallarmé si to myslel, či spíše navrhl to j a k o h y p o t é z u . Ale j e h o b e z m e z n á poctivost sama vyvrátila jeho úsilí. 11. A t o p ř e s t o ž e přinesl o b ě t i v s k u t k u n e s m í r n á . Veder, n e k o m p r o m i s n o s t í svého d u c h a a n e p o c h y b n ě také m e t o d i c k ý m r o z h o d n u 71

t í m připustil, že přenechá n i c o t ě , k t e r o u viděl při díle, konečnosti a n á h o d ě skoro vše. Smyslové' jevy jsou z a p u z e n y , rozkoše a city jsou zavrženy, od s k u t e č n o s t i se k založení n o v é z e m ě nežádá nie k r o m n e p o c h y b n é f o r m y věcí, té která přežívá jejich smrt, ba i vy. b l e d n u t í v z p o m í n k y - jakési "chvějivé skoro - z m i z e n í " + , jež slovo, zdá se, dokáže šťastnou n á h o d o u t a j u p l n ě objevovat. Mallarmé chce t a k t o zachránit už jen samo j á d r o b y t í a věří, že je to opravdu m o ž n é , p r o t o ž e slovo se zdá s n í m spadat v j e d n o . Když stvořitel vydal svět podvratné' činnosti t e m n o t y , je na řeči, a b y se znovu chopila z t r a c e n é h o díla. V z d o r n e p e v n é syntaxi se řeč p o k u s í pomocí bdělé trpělivosti, zdrženlivosti a p o s t u p n é očisty od všeho náhodného a z m ý l e n é h o přetvořit t y t o p o d s t a t y , které již byly pouhými vraky, v k o n e č n ě i m a n e n t n í Ideu, a z Knihy vytvořit božské místo, k t e r é Ji p o d r ž í mezi námi. Poezie m á zachránit b y t í , j e m u ž pak připadá úkol z a c h r á n i t i nás. Je to snad ze zaslepené p ý c h y , že si Mallarmé předsevzal t e n t o úkol? Spíše je to z p ů s o b e n o znechucen í m z k l a m n ý c h u s p o k o j e n í , láskou k poezii a p o c i t e m , že je nez b y t n é k o n e č n ě na sebe vzít o d p o v ě d n o s t , a b y se poezie alespoň navrátila k pravdivosti. Neboť Mallarmé dospěl k pravdě. Slovo n e n í ještě j a z y k e m . Naše s y n t a x , ať j a k k o l i d e f o r m o v a n á a t r a n s f o r m o v a n á , z ů s t a n e vždy pouh o u m e t a f o r o u s y n t a x e n e m o ž n é a z n a m e n á jen v y h n a n s t v í . To, co se j e v í ve větě, n e n í Idea, ale jen náš o d s t u p vůči ř e č n ě n í , naše reflexe, t j . p o t v r z e n í v y h n a n s t v í . Ještě h ů ř e : látka Idejí, j s o u c í o sobě a p r o sebe, se n e m ů ž e zrodit jen ze sebe samé, m i m o všechen styk s b l o u d ě n í m a p o m ý l e n o s t í citů. Básníka p r o t o taková čistota a chlad n u t í k t o m u , a b y na p o č á t k u díla o d m í t a l už i o n u "inspirac i " , která v poezii minulosti p ř i n e j m e n š í m dodávala vášnivý impuls starosti o t o , co lze n a h l í ž e t . Takový je smysl Mallarmého slavného o b r a t u k z á m i n c e : z ř e k n u t í se vášnivé síly, jež nás zcela poutala k p o e t i c k é invenci, o b ě t o v á n í b á s n í k o v y " v z n e š e n é d r u ž k y " - bolesti, j a k o b y p r o nic, či p r o n ě c o , co se samo ničí, jakmile se n a s k ý t á , co se nás n e t ý k á . P ř i t o m se truchlivou p o v i n n o s t í t é t o vůle zpřetrhat p ů v o d n ě nečisté p o u t o stává m a l i c h e r n o s t , n e b o - j a k se ř í k a l o skatologie. Mallarmého poezie je e x i s t e n c í , jejíž každý vzlet, jejíž každá t o u h a z t r o s k o t á v á . " N a š t ě s t í j s e m dokonale m r t c v " , píše Cazalisovi, když pojal t e n t o velký záměr. Rovněž t a k j d e o starou a n t i c k o u ideu k ř t u . že je třeba z e m ř í t pro tento svět, a b y bylo m o ž n é n a r o d i t se znovu a výše, v p o s v á t n u . Dodejme j e n , že Mallarmé' n i c m é n ě n e m o h l d o u f a t , že se p o s t a v í na práh byt í , aniž by v sobě neumlčel p ř e d e m p r v n í t o u h u , jež se v lidech probudila, přinášejíc ú z k o s t a p o c h o p e n í . J a k o u m ů ž e m í t h o d n o t u + Mallarmé', " G i s e de vers" /Divagations/. 72

dobro, které se dává j e n t o m u , k d o je už mrtev? S t é p h a n e Mallarmé předvedl krach s t a r é h o p o h y b u n a d ě j e ; od n a p s á n í C o u p d e Dés není m o ž n o nevědět, že řečí nelze u n i k n o u t nicotě, která p o ž í r á věci s n e n á v r a t n o s t í , j í ž je t a t o báseň oslavou. A že jak ti, k t e ř í před n í chtěli vždy u t í k a t , tak i ti, o nichž jsem se právě zmiňoval, k t e ř í chtějí z n i c o t y léčit ne snad svůj život, ale věc, k t e ř í se n e o b á v a j í t o h o , že b u d o u sami z t r a c e n i , n ý b r ž že něco z t r a t í - všichni j s m e vyvrženi z útočiště řeči d o země plné n e b e z p e č í , kde ovšem získávají teprve svůj smysl a vážnost p ř e d t u c h y a n e s p o k o j e n o s t m n o h a velkých b á s n í k ů . III. Neboť n a v z d o r y svému velkému záměru si poezie vždy zachovala j ve svém u z a v ř e n é m o b y d l í t u š e n í jakési n e z n á m é existence, m o ž n á i jiné spásy a j i n é n a d ě j e - ale zajisté jakési podivné á n e p ř í p u s t n é rozkoše. P ř i p o m e ň m e si jen t o , jak je fascinována krví a s m r t í , z r a n ě n o u Clorindou, u m í r a j í c í F u r i d y k o u či F a i d r o u , situacemi neštěstí, ztráty a r o z l o u č e n í . J a k n e r o z p o z n a t za p a s t o r á l n í m o p a r e m smysl poezie pro cosi b l u d n é h o a zsinalého, co p o d věčnými s t r o m y p ř i p o m í ná p ř í z n a k h r a n i c e , na k t e r o u b y člověk chtěl z a p o m e n o u t ? U velkých děl j d e opravdu o jakousi d v o j z n a č n o s t . T í m jsou mezi všemi stavbami a z á m k y hlásané věčnosti v hloubi n e j p o d o b n ě j š í chrám ů m , o b y d l í m b o h a . V ž y d y ť c h r á m také chce ustavit v n e b e z p e č n é oblasti b e z p e č í z á k o n a číslem, v y v á ž e n o s t í svých p r o p o r c í a b y t o s t nou r e d u k c í f o r e m . V n ě m j a k o v krystalu bezčasí unikáme t e m n é neurčitosti. Ale i v s k r y t í c h r á m u je na oltáři n e b o v k r y p t ě p ř í t o m no n e p ř e d v í d a t e l n é . Sice j a k o p o u h ý odlesk na k a m e n n é tváři, j e n ž ale z n o v u z n a m e n á bouři v srdci s y m e t r i e : je t o j a k o b y byla uprostřed t o h o t o o k r s k u světla vyvrtána šachta, a b y se znovunalezly n e poznatelné základy m í s t a . Obřad t e m n o t y se t a k stává o s u d e m k a ž d é h o díla. Ale často si to poezie nepřiznává, neví o sobě, nechce dát svobodu a j m é n o záhadným silám, jež oslavuje. Chtěl bych uvést Racinovo básnictví j a k o příklad t é t o ú s t ř e d n í oblasti, t ě c h t o výšin o b ý v a n ý c h věčným bleskem, kde s y m e t r i c k á t y m p a n a v y h l a š u j í n e m o ž n é s p o č i n u t í . J a k je racinovská negace o b d i v u h o d n é sourodá! N i k d y p ř e d t í m nevytvořila p r ó z o d i e t a k s e m k n u t ý tvar, tak vznešený s l o v n í k a tak čisté a k o n t r o l o v a n é v ý z n a m y . N e m ů ž e tu už b ý t ř e č e n o nic. co by se n c p o d ř í d i l o n e o c h v ě j n é s t ř í d m o s t i , k t e r o u slovo staví proti skutečností. Racinův člověk žije z b o ž í milosti daleko od věcí; ř e k n ě m e spíše, že j e h o d e n n í dějiště p ř i j í m á vždy jen j e d e n e x e m p l á ř každé věci, který t a m je delegován, a b y m o h l m i m o čas a p r o s t o r v y k o n a t p o d s t a t n é činy j e h o i m a n e n t n í h o království. Sinrt se tu stává pou73

h o u i n t e r p u n k c í velkých činů. Nastává p ů s o b e n í m j e d u , t e d y okamžitě a bez z n e č i š t ě n í , tak j a k o se o d c h á z í za kulisy - a k d y ž už vys t o u p í n ě c o p r o p a s t n é h o a t e m n é h o j a k o je myšlenka posedlé Faidry tak i zde smrt spíše dosvědčuje vítězství b y t í , než p ů s o b e n í nicoty, n e b o ť u m í r a j í c í Faidra volá, že vrací dni "všechnu j e h o č i s t o t u . " Zdá se, že racinovský hrdina h y n e p r o t o , a b y zjednodušil univerzum, a b y dodal b y t í větší vážnost, j a k o o b ě ť výlučné dvorské koncepce p o s v á t n a , která do slavnostní záře slunce p ř i p o u š t í jen co nejm é n ě o s o b . Ale j a k je p ř i t o m t a t o tak a b s t r a k t n í smrt nesmírně důležitá! Zdá se, že j e j í r e d u k c e na p o u h ý či.stý v ý k o n překotně u r y c h l u j e r y t m u s , že kvintesence člověka z b a v e n é h o své nízkosti objevuje vratkost v l a s t n í h o těla, jež se v y n o ř u j e jen p r o t o , a b y ihned z e m ř e l o , z k r á t k a , že p o d s t a t y n e m o h o u žít spolu, aniž by se navzáj e m neničily a že každý p o h y b oněch n e h y b n ý c h postav v zahradě za p o d v e č e r n í h o slunce, což snad vystihuje Racinovu intuici a svrc h o v a n o u t o u h u , z n a m e n á b e z p r o s t ř e d n í s m r t . Tak v Berenice první slova t ě c h t o d o k o n a l ý c h , prosvětlených a velkorysých b y t o s t í dávaj í p r ů c h o d n e š t ě s t í . P o d o b n ě v Ifigenii n e b o ve Faidře j a k o b y ono n e b l a h é dědictví krvesmilstva j e d n a k usvědčovalo z viny a sváru i n á d h e r n é dálavy, na nichž se r ý s u j í velcí p ř e d k o v é , j e d n a k hlouběji v z a t o p o u k a z o v a l o k n e v y h n u t e l n o s t i , s k t e r o u časový rozměr vždy v y z r a z u j e p ř í t o m n o s t nějaké h m o t y t a m , kde se poezie d o m n í vá, že vystoupila až do n e d o s a ž i t e l n é h o nebe. Racine p o z o r u j e v průzračnosti k r á s n é h o křišťálu jakýsi stín a n e n í už p r o n ě j m o ž n é zůstat k n ě m u slepý. Možná, že právě v t o m spočívá j e d e n z důvodů j e h o slavného o d m l č e n í . Nepokusil se snad uve'st na scénu AI cestu a n e z t r o s k o t a l se svým úsilím vítězit nad s m r t í ? Ale m e z i t í m dává s vášnivostí, k t e r o u sám n e p o c h y b n ě považoval za h ř í š n o u , svůj souhlas noci, která ho děsí. Hlásá se slastnou zdrženlivostí. co z n a m e n á z n i č e n í t o h o . co miluje. Přivádí s m r t takřka k řeči, což by z n a m e n a l o n e p o r o v n a t e l n o u jasnozřivost. Avšak smrt, k t e r o u r e f l e k t u j e , je schopen f o r m u l o v a t p o u z e n e g a t i v n í m způsob e m . o d d ě l e n o u od j e j í h o věčného a h l u b o k é h o p ř e d m ě t u , j í m ž je člověk, který u m í r á p o d naším n e b e m . Smrt nepřestává být pojímána i v světě p o d s t a t j a k o neviditelnost, n e p ř í t o m n o s t . Myslím, že z n á m e tu cestu p o k r y t o u s k ř í p a j í c í m p í s k e m , po níž se t o t o tzv. s t o l e t í slunce přiblížilo k z a v ř e n ý m o r a n ž é r i í m , které považuji za s y m b o l i c k ý klíč a l a t e n t n í v ě d o m í t é t o d o b y . T y t o oranžérie, které jejich velká okna z a k l e n u t á skvělými o b l o u k y o t e v í r a j í k slunci b y t í , které p o s t r á d a j í jakékoli temne' partie, které p ř e j í m a j í pros t ř e d n i c t v í m své s b í r k y bezvadných květin a rostlin b u d o u c í zahradu m a l l a r m é o v s k o u . plní však n o c , či v z p o m í n k a na ni, lehkou příc h u t í o b ě t n í krve, j a k o b y sc v nich j e d n o u mělo udát cosi o s u d n é h o . F r a n c o u z s k u oranžérie je p o u k a z e m k noci. je j e d n o u z Racinových 74

"tisíce o t e v ř e n ý c h c e s t " , a n e b o ještě spíše je j a k o p r á z d n é " j á " klasickou p o e z i í s a m o u , která je t a k ř k a na prahu s e b e p o z n á n í , aniž by však přistoupila k činu, kiera' čeká na d o v r š u j í c í intuici a k t e r á b u d e n e p o c h y b n ě právě z t o h o t o d ů v o d u hluboce fascinovat všechnu poezii p o z d ě j š í . (V. Je n u t n o přijít k oranžérii a o p ř í t čelo o j e j í t e m n o u o k e n n í tabuli. Představuji si tak v t é t o b y t o s t n é zahradě Baudelaira j a k o d í t ě . Chci t í m říci, že Baudelaire v y k o n a l čin, k n ě m u ž vyzývala klasická p r ó z o d i e , či spíše, který j í byl odjakživa z a p o č a t ý . Neboť na cestě určené č i s t o t o u srdce k kierkegaardovském smyslu se člověk n u t n ě střetá - i když n e v y ř k n e nejbytostněj.ší intuici - s klasickou starostí o j e d n o t u . Racinovská idea řeči z n a m e n á t a k é z j e d n o d u š e n í v ě d o m í a n a š e p ř i m k n u t í k jen několika m y š l e n k á m , a to t ě m nejzávažnějším. A Baudelaire znovu n a c h á z í t u t o r o z h o d n o u c h u d o b u za p o b l á z n ě n ý z á j e m falešného r o m a n t i s m u o takřka všechno na světě. V j e h o prózodií n a l é z á m e s t e j n o u m o n o t o n i i duše j a k o u Racina. J e n ž e , jestli Racine p o j í m á j e d n o t u j a k o ideální n e k o n e č n ě odlišnou s f é r u , Baudelaire ji vnáší do srdce h m a t a t e l n é z e m ě , a n e b o ji hledá, tj. m i m o v ě d o m í , m i m o sebe. Za příklad beru báseň Labuť. Z a t í m c o Mallarmé se v Herodiadě ještě naposled p o k u s í s u s p e n d o v a t lidské gesto, uvést je do souladu s hvězdami, a ještě příliš z e m n o u racinovskou h r d i n k u r o z p u s t i t v Ideji, Baudelaire n a h r a z u j e klasický a r c h e t y p b y t o s t i , která nás zdáli m í j í , reálnou ž e n o u , skoro neznám o u , ale j e j í ž b y t o s t n á k ř e h k o s t , ne n u t n o s t a z á h a d n á bolest v z b u z u j í ú c t u . Baudelaire t u t o A n d r o m a c h é nestvořil, jen na ni " m y s l í " , a t o ovšem z n a m e n á , že existuje b y t í m i m o v ě d o m í a že tato j e d n o d u c h á s k u t e č n o s t platí ve své n á h o d n é d a n n o s t i m n o h e m více než celý p ř í b y t e k d u c h a . D o c h á z í tu v souvislosti s t o u t o zraněnou ž e n o u a v s y m p a t i i , k t e r o u v z b u z u j e k t o m u , že m í s t o a b y se svět anuloval tak j a k o dříve, n e b o a b y n a p r á z n o bujel, jak t o m u bývá v p i t o r e s k n í poezii, o t v í r á se v perspektivě všech z t r a c e n ý c h bytostí, či, j a k píše Baudelaire, z a j a t ý c h a p ř e m o ž e n ý c h , n e b o ť právě jejich exil činí jejich p ř í t o m n o s t ještě nevysvětlitelnější a n e p ř e k o natelnější. Labuť, k t e r á je sem vržena udivena t í m , že tu je, která je h á d a n k o u jak pro b á s n í k a , tak pro sebe samu, která, přestože m u s í z e m ř í t , je přece schopna ve své n e j h o r š í b í d ě dát život parad o x n í p í s n i , t a t o labuť je j e d n o t l i v o u e x i s t e n c í , která poprvé' suverénně n a c h á z í u z n á n í v poezii u r č e n é smrti. Z d e a t e ď jsou teprve d í k y n í , o n a je ltranicí, k t e r o u poezie m u s í vždy znovu objevovat v násilné a čisté krizi zároveň a f e k t i v n í i m y š l e n k o v é . N e b o ť t e n t o čin, k t e r ý se od poezie očekával a který k o n e č n ě vykonal básník Květů zla, je p ř e d e v š í m činem lásky. Baudelaire se o b r a c í na 75

Kohokoliv, kdo ztratil, co se už nenalezne Nikdy! Nikdy! a t v r d í spolu s n í m , že j e d i n o u a n e n a h r a d i t e l n o u realitou je ta a ta věc či ta a ta b y t o s t a jestliže se zasvěcuje slovům vždy se stejnou ned o č k a v o s t í a s t e j n ý m u n e s e n í m , tak p ř i t o m už nikdy nezapomína'. že slova nás p o u z e o k o u z l u j í a o k r á d a j í a že n e j s o u o p r a v d o v o u spásou. M o h u snad směle tvrdit, že t a k t o , t í m , že klade p o u z e smrtelné j a k o nejvyšší h o d n o t u , že p o m o c í smrti vystavuje bytosti do hořiz o n t u smrti, Baudelaire o b j e v u j e s m r t , která n e n í p o u h o u negací Ideje, již v skrytu miloval Racine, a l e j e z á s a d n í m rysem p ř í t o m n o s ti lidských b y t o s t í , v jistém smyslu jejich j e d i n o u r e a l i t o u . A Baudelaire se p o k o u š í d á t v básni slovo t o m u t o a b s o l u t n í m u vně, t o m u t o vichru, který otřásá o k n y řeči, t o m u t o z d e a t e ď , jež posvěcuje každá s m r t . Je t o úkol nový a zároveň n e v d ě č n ý . Neboť Hegel dokázal — zdá se, že s u l e h č e n í m že řeč n e m ů ž e z a c h y t i t nic bezp r o s t ř e d n í h o . " T e ď je n o c " - mám-li svou smyslovou z k u š e n o s t vyj á d ř i t t ě m i t o slovy, zůstane mi jen r á m e c , v n ě m ž mizí p ř í t o m n o s t . P o d o b y , které se n á m zdály nejživější, se o d h a l u j í j a k o vzory. A naše n e j i n t i m n ě j š í p r o m l u v y se i h n e d , jakmile se od nás o d d ě l í , stávaj í m ý t y . J s m e t e d y o d s o u z e n i mlčet o t o m , co m i l u j e m e nejvíce? Baudelaire se p ř i n e j m e n š í m pokusil slovními " v y c p á v k a m i " , které m u byly tolik v y č í t á n y , a č jsou právě o n y j e d i n o u p l a t n o u odpověd í na s t a r o u u z a v ř e n o u prózodii, h l u c h ý m i ú d e r y 11a zeď řeči, nalom e n í m f o r m á l n í d o k o n a l o s t i a k a t a s t r o f o u Krásy, k t e r o u n a b í z í poezii b u d o u c n o s t i na vzdory sobě a m o ž n á i n a v z d o r y nám n a z n a č i t d o t e k křídel existence v slovech zasvěcených univerzálnu. V. Baudelaire však udělal ještě více. J s e m přesvědčen, že se sám rozh o d l pro s m r t pozval ji do sve'ho těla a žil pod j e j í h r o z b o u aby lépe zachytil ve své poezii m r a č n o z a h l é d n u t é 11a samé hranici řeči. Baudelaire n e m á , j a k o m r t v ý , jako již zemřelý, j a k o ten, k d o je m r t e v právě zde a teď, z a p o t ř e b í t o t o zde a teď popisovat. Je v nich a j e h o řeč je nese. A v ě ř í m , že t a t o téměř u k o j e n á touha po d o s a ž e n í p ř í t o m n o s t i v řeči same', že se r o z u m m u s í r o z p l y n o u t v lásce, která je větší než o n , t ř e b a ž e má za o b y d l í pouze slitování n e b o lístost, " h o ř k é věděn í " , fatální a zoufalé poznání. Je-li však n u t n é , a b y poezie byla t a k o v ý m t o stoicismem, j a k ý je smysl p o d i v n é r a d o s t i , která se u Baudelaira tak často p r o b o u z í v n e j v ě t š í blízkosti s m r t e l n é h o p ř e d m ě t u ? V Cestě 11a K y t h é r u , ve Zdechlině n e b o v Mučednici projevuje básník při řeči o nejhroznějšíeh věcech, o n e j k r u t ě j š í c h n e d o s t a t c í c h b y t í v existenci až zaníee76

nou r a d o s t , n e z a t í ž e n o u sadismem a n e v y l u č u j í c í n e j h l u b š í slitování — energii jake'hokoli p o č á t k u . V t é t o náhlé h o r e č n a t o s t i n e n í nic, co by m o h l o p ř i p o m í n a t Dostojevského či Šestovovy n á ř k y před jistotami příliš t í ž i v ý m i . Zdá se, že Baudelaire, který napsal Nenapravitelného, Nevyléčitelného a tolik básní, kde se vyznává ze své prohry, k t e r ý n e m á ž á d n o u rezervu sil a myslí a j e d n á vždy na pokraji únavy a ú z k o s t i , zahlédá jakýsi přísvit a že z t o t o ž ň u j e smrtelný p ř e d m ě t s j a k ý m s i D o b r e m , vzdor j e h o zásadní zrušitelnosti. A to je o n o n o v é slunce, j a k ř í k á se svou o b d i v u h o d n o u p ř e s n o s t í . Spíše než a b y c h o m sledovali jeho p a p r s k y v s o u m r a k u j e h o díla, je důležitější si u v ě d o m i t , že n e c h t ě l či neodvážil s e j e p o z n a t d o k o n a le, ba ani je p r o b l e m a t i z o v a t , že se m u p o d r o b u j e j a k o j a k é m u s i tajemství, j a k o n a v ž d y z t r a c e n é z á h a d ě a výčitce. N e p o c h y b u j i - a neváhám t o z d ů r a z n i t právě z d e , v srdci t é t o studie - že Baudelaire tušil v samém j á d ř e a v smrti t o h o , co je, že se může stát, právě p r o t o , že u m í r á , n a š í spásou. A je p r o nás básnicky n e v y h n u t e l n é , a b y chom z n o v u kladli t u t o o t á z k u , a b y c h o m se pokoušeli založit vášnivou gnozi a vynalézat jakési v ě d ě n í . Sám Baudelaire přenechává privilegium t a j e m n é h o činu legendární minulosti n e b o ráji dětství. N e z a p o m n ě l jsem, nedaleko od města... Zda n e n í t e n t o d ů m z j e d n é z nejkrásnějších b á s n í v ů b e c krystalem blahodárné r e a l i t y , zcela p r o n i k n u t tak j a k o kdysi v p o d v e č e r s l u n c e m n á d h e r n ě p r o u d í c í m, které na c e l o d e n n í pouti p o z n a l o vše a k t e r é se právě přišlo usadit na p r o s t ř e n ý stůl, o němž se praví, že je s k r o m n ý , zda t e d y n e n í t e n t o d ů m naším nejěistším n a l a d ě n í m , m í s t e m pro přijetí t o h o , co je b y t o s t n é ? Zde nebo t e h d y je služka k n ě ž k o u a v jiné básni Květů zla, která tvoří s právě c i t o v a n o u d i p t y c h , v Služce s velkým srdcem v i d í m e , jak t a t o kněžka s t a r o b y l é h o o b ř a d u poezii hořce v y t ý k á , že se vytratila i jen v z p o m í n k a na t o t o m í s t o . Na r o z b ř e s k u v ě d o m í existuje d o b r o , jež p o t o m r o z u m a spánek pohřbívají. Baudelairovské přidušené zvěstování se j e d n o u vysloveno nepřestává šířit. N e p o c h y b n ě právě od Baudelaira R i m b a u d p ř e b í r á , ne-li svůj a b s o l u t n í n á r o k , tak p ř i n e j m e n š í m přesvědčení, že poezie má moc jej u k o j i t . R i m b a u d již v ů b e c n e p o c h y b u j e o t o m , že poezie může b ý t p r a k t i c k ý m činem a zcela nechápe tradiční poezii, která se o k o u z l u j e iluzemi, která se s p o k o j u j e s o p ě v o v á n í m své bolesti, kterou nazývá p o e z i í " s u b j e k t i v n í " - pevně v ě ř í . že stačí jen m í s t o a f o r m u l e , v poezii - a n e b o bude-li třeba za n í a b y došlo k transmutaci b í d y v d o b r o . R i m b a u d byl m é n ě u č e n c e m , m é n ě c h e m i k e m než Baudelaire, chci t í m říci, že byl vzdálenější od reality a nes c h o p n ě j š í ji zvážit v j e j í h l u b o k é p r ů h l e d n o s t i , p r o t o ž e byl v samém srdci d ě t s t v í zbaven lásky. Ale právě p r o t o žádal m n o h e m více. Vdě77

č í m e m u za s k u t e č n é pozna'ní, že poezie m u s í b ý t prostředk e m a ne ú č e l e m , v d ě č í m e mu za n e s m í r n o s t t o h o , co je m o ž n é zadat, za o n e n n á r o k , o n u ž í z e ň , které zároveň tolik vyděsily. VI. Neboť n e n í p r a v d o u , že by poezie, která následovala po Rimbaudovi a Baudelairovi, p o r o z u m ě l a jejich p r o b l é m u a pokračovala v jejich d u c h u . N a o p a k se všechno dělo tak, j a k o b y z t o h o měla strach a dávala p ř e d n o s t pesimistické řeči, k t e r o u m o ž n á nalezneme již u Mallarméa, ale která k a ž d o p á d n ě p a t ř í do velkého m o d e r n í h o prost o r u pod " m r t v ý m n e b e m " . Dvojí krize - či m o ž n á krize j e d i n á která n á m n a b í z í dědictví v y p r á z d n ě n é h o světa. A v s k u t k u , jestliže s t v o ř e n o u věc neposvěcuje již žádný bůh a ta se tak stává p o u h o u h m o t o u , čirou n á h o d o u , p r o č se n e p o k o u š e t před n í utéci? Dospívá-li idea b o ž s k é h o ke svému konci, zároveň dovršuje r o z p o j e n í přír o d y a b y t í , jež z a p o č a l o již velmi brzy v jistém d r u h u křesťanství, a t í m u m o ž ň u j e o b n o v e n í p u r i t a n i s m u , t j . strachu z existence. U n e j b r i l a n t n ě j š í c h b á s n í k ů naší e p o c h y nalézáme skepticismus a pesimismus s p o j e n ý s t o u h o u po kázni, j e ž by jim dovolily vzdát se toh o , co je. Marné o b y d l í Baudelairem o p u š t ě n é je o s í d l e n o znovu. Ale t e n t o k r á t už ne kvůli z á c h r a n ě existence, ale kvůli za'chraně před e x i s t e n c í v a k t u čisté f o r m y , skrytě n e h y b n é ; nazývám to špatná s m r t . Opravdu nedůvěřuji - a n y n í si t o přiznávám - t ě m t o Mallarméovým ž á k ů m , k t e ř í se v r ů z n ý c h h o r i z o n t e c h s často p r o t i k l a d n ý m i úmysly všichni stejně odvrátili od závěrů t o h o t o mistra. Nedůvěřuji V a l é r y m u , který kvůli d u š e v n í m u m í r u a a b y m o h l z a p o m e n o u t na tragické řecké v ě d o m í , hledá s n e ú m o r n ý m úsilím z á k o n y výroby básně. Ani Claudelovi u z a m k n u t é m u v o r t h o d o x i i se s e z n a m e m věcí. Jsou t o jistě velcí d u c h o v é , b o h a t é a s u b t i l n í o s o b n o s t i , ale právě o s o b n o s t se svými v ý r a z n ý m i rysy, se svojí m o c í , se svým lat e n t n í m m a n ý r i s m e m , jim skýtá h l u b o k o u m o ž n o s t zachránit jakýsi negativní idealismus. N e p ř í t o m n o s t n ě č e h o se tu jeví tvořivou. P o d a ř í se j í na chvíli plnou klamů a m á m e n í v y h n o u t pravé vášni a reálné z k u š e n o s t i . To, co je s k u t e č n ě h o d n o t n é , se n a o p a k v současnosti často definovalo svými n e d o s t a t k e m smyslu pro práva či privilegia r o z u m u s o s o b n í m i rysy. Tak jc t o m u v surrealistické n e m o ž n é touze po kolektivní invenci. Anebo v t o m lepším z poezie t o h o t o s t o l e t í - představuji si p ř i t o m ledovce, p o u š t ě , z a p o m e n u t á řemesla, m o m e n t y z vyschlého k a m e n e n e b o mlhy - k d y se objekt p r o p a d á j a k o vlna, o d d ě l e n od svého těla j a k o plamen ve světle, aby naznačil, j a k á prchavost j í n á m i j e m u vlastní v o k a m ž i k u setkání. Tak je t o m u v p o z o r n o s t i věnované řečí svým n e j t e m n ě j š í m vrstvám. A k o n e č n ě a m o ž n á p ř e d e v š í m u mladších b á s n í k ů v p ř í s n é m zkou78

m a n í , za takřka e t i c k ý m ú č e l e m , n á r o k ů o n o l i o Já, j e ž tak často tvrdilo bez d ů k a z ů , psalo bez víry, klamalo. Tito básníci a k c e p t u j í už jen s e x t r é m n í o b e z ř e t n o s t í , zdrženlivě a po p r o v ě ř e n í n e z b y t n á h n u t í svého ducha a hlasu. Zúčtovali se s e b e v ě d o m ý m gestem m i n u losti, a b y mohli z n o v u nalézt ta n e č e t n á e l e m e n t á r n í gesta, která nás s j e d n o c u j í s věcmi v ustavičném c h l a d n é m r o z b ř e s k u života úzkostně t o u ž í c í h o po a b s o l u t n u . + Tak se d n e š n í poezie vrací k h l u b o kému realismu, který ovšem n e n í p o h ý m p ř e s n ý m , či j a k se ř í k á " o b j e k t i v n í m " , i n v e n t á ř e m , z n á m ý m z nových r o m á n ů , v nichž mizí mluvčí. K d y ž t u už nejsou t o u h y , b l o u d ě n í n e b o vášně, i vítr a o h e ň přestávají b ý t reálné a sídlo n e p ř í t o m n o s t i vyplňuje celý t e n t o svět. Jestliže byla b o ž s k á mašinérie o p r a v d u p ř e m o ž e n a jen p r o t o , a b y člověk mohl z u d á l o s t í n e b o v ě c í vyloučit t e p o t s u b j e k t i v n í krve, jde nejen o p o s l e d n í důsledek z h r o u c e n í Prozřetelnosti, ale zároveň o nebezpečný rozpor ateismu. Už v Z á m k u o t r a n t s k é m naznačovala p o d i v n o s t obrovské p ř í l b y na dvoře, či n e ú m ě r n ě velké železné paže v sálech, p ř e k v a p e n í člověka před světem, k t e r ý je p o n e c h á n sobě s a m é m u , s k u t e č n ý m předm ě t e m , k t e r ý se zjevuje v z á h a d ě n ě m é p ř í t o m n o s t i . A m o ž n o s t tento náš n e j c e n n ě j š í s t a t e k náhle zbavená své religiózní d i m e n z e , upadá v čirou peripetii... O b t í ž m o d e r n í poezie spočívá v t o m , že se má d e f i n o v a t současně p o m o c í křesťanství a proti n ě m u . Neboť a b y c h o m se vrátili ke s k u t e č n ě r o z h o d u j í c í m u o k a m ž i k u - b a u d e lairovský objev té a té bytosti či věci je vpravdě křesťanský jen potud, p o k u d Ježíš trpěl za Piláta P o n t s k é h o a t í m d o d a l d ů s t o j n o s t j e d n o m u m í s t u a h o d i n ě , tj. d o d a l s k u t e č n o s t každé j e d n o t l i v é b y tosti. Ale křesťanství p o t v r z u j e j e d i n e č n o u existenci p o u z e na o k a m žik. Hned zase přivádí s t v o ř e n o u věc po cestách Prozřetelnosti nazpět k Bohu a tak je t o , co je, o p ě t o v n ě zbavováno své a b s o l u t n í hodnoty. Je tedy k d o k o n á n í baudelairovské revoluce, k u p e v n ě n í váhajícího realismu, třeba t a k é dovést do k o n c e kritiku n á b o ž e n s k é h o myšlení, j e h o ž jsme dědici. Povinnost dát smysl t o m u , co je - soukromý osud k a ž d é h o díla - se dnes n á s o b í o t e n t o ú k o l : je třeba v úplnosti a co n e j d ř í v e z n o v u p r o m y s l e t vztah člověka k " n e t e č n ý m v ě c e m " či " v z d á l e n ý m b y t o s t e m " , jež jsou k a t a s t r o f o u b o ž s k é h o o h r o ž o v á n y v t o m , že b y c h o m je mohli chápat j a k o p o u h o u h m o t u . Jinak ř e č e n o , je třeba znovu objevit n a d ě j i . A v ě ř í m , že se dnes každá pravá poezie p o k o u š í , a do p o s l e d n í h o dechu b u d e usilovat o z a l o ž e n í nové naděje v t a j e m n é m p r o s t o r u našeho p ř í s t u p u k bytí + Tj. k r o m a u t o r a , j e h o g e n e r a č n í d r u h o v é Jacques Dupin, Philipp J a c c o t t e t a A n d r é d u Bouchet. 79

III.

T. S. Ľ l i o t f o r m u l o v a l v P u s t é z e m i s k u t e č n ý m ý t u s m o d e r n í kult u r y . Ale n e r o z p o z n a l , či p ř á l si n e r o z p o z n a t , p a r a d o x n í m o ž n o s t záchrany. N y n í už v í m e , co z n a m e n á o n a z p u s t o š e n á z e m ě , v n í ž zakletí v y s u š i l o p r a m e n y a p ř i v o d i l o n e p l o d n o s t : t o je s k u t e č n o s t , mohu-lj to tak říci, skutečnost u s k u t e č n ě n á , dovršená, jíž duch p o j . l é h á , a n i ž b y o d n í žádal j e j í m o ž n o s t i . Je t o m í s t o b y t n o s t í a jejich p o z n á n í . Č l o v ě k se z a p l e t l d o š p a t n é h o p ř í b ě h u . B y l o t o snad ze z o u f a l s t v í n a d n e p ř í t o m n o s t í v y š š í h o života? A co k d y ž j e tomu n a o p a k , co k d y ž j e m e t a f y z i c k á sterilita t o l i k o n á s l e d k e m "mdlé n e z v ě d a v o s t i " ? N e p r a v í se s n a d v Percevalovi W a l c s a n u , že na zámku krále M é h a i g n é b y stačila ke z l o m e n í k l e t b y j e d i n á o t á z k a ? + U ž p r o k o n c e p t u á l n i m y š l e n í j e c t n o s t í t o , že se spíše p t á než o d p o v í d á . Je t o c t n o s t k a ž d é h o m y š l e n í . Z á p a d se u ž od Oidipa dostal na scestí. M á m však n a mysli zcela j i n o u o t á z k u a to n e j z á k l a d n ě j š í , týkajíc í se n e j e n p o d s t a t y v ě c í , ale j e j i c h p ř í t o m n o s t i . Perceval v n á s by se n e m u s e l v b u d o u c í m v ě d o m i d o t a z o v a t , co t o věci a b y t o s t i jsou, ale p r o č j s o u p r á v ě na t o m t o m í s t ě , j e ž p o v a ž u j e m e za n a š e , a jakou t e m n o u o d p o v ě ď c h y s t a j í n a š e m u h l a s u . Měl by se p o d i v o v a t náhod ě , k t e r á je n e s e , měl b y j e n á h l e v i d ě t . A t o b y o v š e m z n a m e n a l o p o z n a t v prvém p o h y b u nejisté vědy smrt, bezejmennost, konečnost, k t e r é j e o b ý v a j í a n i č í . . . N a v r h u j i , a b y c h o m d n e s o p a k o v a l i baudel a i r o v s k ý p r o j e v lásky k s m r t e l n ý m v ě c e m . O c i t n ě m e se z n o v u na p r a h u , o n ě m ž m y s l i l , že je u z a v ř e n p ř e d n e j ú d ě s n ě j š í m i ú k a z y noci. Z d e se h r o u t í v e š k e r á b u d o u c n o s t a v e š k e r ý z á m ě r . N i c o t a požírá p ř e d m ě t , z a t í m c o m y j s m e u n á š e n i p l á p o l e m t o h o t o p l a m e n e bez s t í n u . A n e n í n á m o p o r o u žádná víra, žádný r e c e p t , žádný mýtus, n e j i n t e n z í v n ě j š í p o h l e d p o h l í ž í d o b e z n a d ě j e . Z ů s t a ň m e p ř e s t o stát v s t ř í c t o m u t o b e z t v á r n é m u h o r i z o n t u s e b e p r á z d n a . U d r ž m e získaný + Perceval se v r o m á n u C h r e t i c n a de T r o y s d o s t a n e j e d n o h o d n e do z á h a d n e ' h o z á m k u , j e h o ž v l a d a ř leží n e m o c e n na l ů ž k u a k d e hodovn í s í n í b ě h e m v e č e ř e n ě k o l i k r á t p r o j d e p r ů v o d Sv. G r á l u . Perceval je u d i v e n , ale z o s t y c h u se n e o d v á ž í p o l o ž i t o t á z k u p o p ř í č i n ě králova z r a n ě n í , a n i se n e z e p t á n a Sv. Grál. D r u h é h o d n e je z á m e k zcela o p u š t ě n a Percevalovi se z t r a t í . P o z d ě j i se d o z v í , že se j e d n a l o o zač a r o v a n ý z á m e k krále M é h a í g n i é , n e b o t é ž krále R y b á ř e , strážce Sv. G r á l u , j e n ž t r p í /a s p o l u s n í m i celá z e m ě , r e s p . celý s v ě t / n e v y l é č i t e l n ý m z r a n ě n í m , k t e r é m u z p ů s o b i l o p o s v á t n é k o p í , j í m ž byl J e ž í š b o d á n na k ř í ž i . Percevala ve s k u t e č n o s t i všichni na z á m k u očekávali, n e b o ť j e d i n ě o n byl s to p r o l o m i t k l e t b u . R t o m u by stačila j e d i n á o t á z k a , k t e r o u však Perceval v r o z h o d u j í c í chvíli nepoložil...

80

krok, mohu-li t o t a k ř í c t . N e b o ť v s k u t k u d o c h á z í k jakési z m ě n ě . Q i m u r n á h v ě z d a t o h o , co jest, e l e m e n t á r n í Janus, o t á č e j e se p o m a lu - ale vždy v o k a m ž i k u - o k o l o sebe sama. n á m o d k r ý v á svou druhou tvář. Na t r o s k á c h vší m o ž n o s t i se v y n o ř u j e jakási m o ž n o s t . A prolitá krev " M u č e d n i c e " n e b o " z e l e n é t e m n o t y v l h k ý c h večerů vrcholného l é t a " , či j a k á k o l i v jiná reálná věc, ať již tragická či naopak konejšivá, snad p o v s t a n o u v p o s v á t n é m srdci o k a m ž i k u a zůstanou věčně p ř í t o m n é . V y č í t á m si, že p o u ž í v á m t u t o řeč p ř i b l i ž n o s t í , když by b y l o p o t ř e b a o p r a v d u ř í c i . Ale která slova by nás od nyní nezradila? Z d e — a je t o stále t o t é ž z d e - a v t o m t o o k a m ž i k u , stále t é m ž e , j s m e opustili veškerý p r o s t o r , vyklouzli jsme m i m o čas. Všechno, co jsme " k d y s i " ztratili je n á m vráceno, v i d í m e t o , n e h y b né a ú s m ě v n é v b r a n á c h světla. Vše, co ustavičné m í j í , se zastavuje ve svém m í j e n í , j í m ž je n o c . Je t o j a k o b y se zrak sám stal s u b s t a n c í a vědění v l a s t n i c t v í m , ale - co vlastně m á m e ? Cosi se stalo, nejiilub¡í a n e j z á v a ž n ě j š í u d á l o s t , v strži j s o u c n o s t i zpíval p t á k , d o t k l i jsme se v o d y , která b y m o h l a utišit naši ž í z e ň , ale hned n a t o nás závoj času o p ě t zavinul do svých z á h y b ů , blíže o k a m ž i k u se z n o v u p r o m ě n i la v naše v y h n a n s t v í . Cosi n á m tu bylo d a r o v á n o , t í m j s m e si v z d o r Baudelairovi jisti, ale nebyli jsme s c h o p n i to p ř e v z í t . Snad p r o t o ž e jsme byli š p a t n ě připraveni? Jsme asi o n í m L a n c e l o t e m ve Výpravě za Svatým G r á l e m . j e n ž přišel k z a m č e n é kapli a usnul p o b l í ž j e j í h o prahu. Pak ji n á h l e s p a t ř í osvětlenu oslnivou z á ř i , s p a t ř í Grál. jak z ní v y s t u p u j e skrze m ř í ž e , uslyší r y t í ř e , k t e r ý náhle v y s t o u p í ze stín u , v y k ř i k n o u t : " H a . j s e m u z d r a v e n ! " , ale sám zůstává, zajat letargií svého š p a t n é h o s p á n k u , B o h u vzdálen. Ale vzdor p r o m e š k á n í příležitosti n e j s m e už po n í t i t í ž , nejsme už tak c h u d í , zůstává n á m n a d ě j e . 1 k d y ž zůstává o t á z k a po t o m , co by m o h l o b ý t naší s p á s o u zcela n e z o d p o v ě z e n a , i k d y ž jsme p o c h y bovali právě n a t o l i k a právě v o k a m ž i k u , k d y jsme měli věřit, p ř e s t o se nám d o s t a l o d o b r a j i s t o t y : z n á m e již p o č á t e k , k t e r ý n á m po přez k o u m á n í lidských cílů z ů s t a n e , a b y c h o m n ě c o založili. Nalezli jsme tedy důvod k b y t í , j í m ž je t e n t o n á h l ý čin. A současně j s m e nalezli i povinnost a m o r á l k u , p ř i n e j m e n š í m p ř e d b ě ž n o u , k t e r ý m i je j e h o znovunalezení. V š e c h n y naše činy je pro nás m u s í vzdor n a š e m u bloudění a n e p e v n o s t i přivolávat. Nebo spíš p ř i z n a t , že k n ě m u v ž d y znova v y z ý v a l y a v y z ý v a j í : p r o č b y c h o m jinak milovali lampy zažehnuté v p r á z d n ý c h k o m n a t á c h , s o c h y s tvářemi r o z e ž r a n ý m i pískem, o p u š t ě n é k l á š t e r y ? Je t o snad krása, jak se t v r d í , k t e r o u hledáme v t ě c h t o k r a j i n á c h ? Nikoli: j e to v ě č n o s t , k t e r o u s nimi sdílíme. A t o t é ž p l a t í o řeči. Ona také, ač o t o m neví, je h l e d á n í m . Neválčila snad o d j a k ž i v a s n i c o t o u ? Možná, že i ona p o c h á z í z a k t u p ř í t o m n o s t i , j í m ž je z t r a c e n é světlo baudelairovské básně. A co se mne t ý č e . n e v á h á m - v p o e t i c k é m d ě n í , v řeči c o b y o b j e v u a návra81

t u , abych nevybočil z cesty, jež se odkrýva' j a k o jediná - bezohledně trvat na t o m t o z d e a t e ď , které jsou sice vždy již jakýmsi jinde a j i n d y , které sice už nejsou, které n á m byly u k r a d e n y , ale které jsou navěky ve své t e m p o r á l n í konečnosti a všude ve své prost o r o v é vratkosti j e d i n ý m myslitelným d o b r e m , j e d i n ý m m í s t e m , jež si zasluhuje t o t o j m é n o . M o d e r n í f r a n c o u z s k o u p o e z i í p r o c h á z í průvod Sv. Grálu, tvořen nejživějšími p ř e d m ě t y t é t o země stromem, tváří, k a m e n e m - a ty m u s e j í b ý t j m e n o v á n y . V t o m spočívá veškerá naše naděje. S a m o z ř e j m ě jsem n e z a p o m n ě l , že z á k l a d n í p o t í ž j a z y k a , jeho proslulá n e s c h o p n o s t vyjádřit b e z p r o s t ř e d n o , nebyla vyřešena. Je v n e j l e p š í m jen vyjasněna n e b o vyznačena, n e b o ť jsem z a t í m na slovech nežádal nic více, než a b y důvěřovala m l č e n í . Co ale m o h u říkat n e b o p o d r ž e t , jestliže se p ř í t o m n o s t dává v univerzu o k a m ž i k u ? Řeč může jen - j a k to n y n í dělám já - oslavovat p ř í t o m n o s t , opěvovat j e j í čin, připravovat nás v d u c h u na s e t k á n í s ní, ale vykonávat ji n á m n e d o v o l u j e . Řeč je již z a p o m n ě n í m , snad byla právě ona naším p á d e m , na každý p ř í p a d je s e t k á n í s b y t í m a p r o ni n e m o ž n é ; musíme t e d y znovu o d m í t n o u t j a k ý k o l i n á r o k poezie? VIII. Myslím, že je spíše třeba uznat j e j í hranice, z a p o m e n o u t na to, že mohla b ý t sama účelem a p o j m o u t ji j a k o p r o s t ř e d e k jakéhosi p ř i b l í ž e n í , což v naší zkreslené perspektivě n e n í s k u t e č n ě daleko od t o h o p o d s t a t n é h o . Je tu m o ž n á i jistá ctnost z n o u z e : m o ž n o s t vytěžit ze zjištění, že se n ě č e h o n e d o s t á v á , jakési vášnivé p o z n á n í . 1 když jazyk n e n í schopen z a c h y t i t ani Ideu, ani p ř í t o m n o s t , i k d y ž odlesk té p r v n í n á m ve slovech poezie zastírá k o n e č n o s t a smrt, které jsou p r ů c h o d y d r u h é h o , zbývá n á m m o ž n o s t a snad i povinnost poznat to a o b r á t i t naši ú z k o s t n o u bdělost proti ř e č n ě n í . Představoval bych si poezii j a k o ustavičnou bitvu, jeviště, kde spolu b e z o h l e d n ě zápasí existence a esence, tvar a beztvarosť. To je m o ž n é několika způsoby. Poezie minulosti 11a t o m t o bitevním poli pravdy n e j e d n o u riskovala. A vášnivý empirismus, který pro nás bude n e z b y t n ý , d o b ř e nahlédn e . že se všemi básnickými " p r o s t ř e d k y " se v závažnějších dílech nakládá značně b e z o h l e d n ě , takřka až k jejich zničení. Tak nahlédnem e , že slova m o h o u b ý t především naším činem. Z j i s t í m e , že jejich b y t o s t n á potencialita, jejich n e k o n e č n á b u d o u c n o s t t a k z v a n ý c h verbálních či n á h o d n ý c h asociací, je p o u h o u m e t a f o r o u našeho nekon e č n é h o v z t a h u k n e j n e p a t r n ě j š í s k u t e č n é věci, m e t a f o r o u subjektivní p o d s t a t y jakékoliv věci v j e j í h l o u b c e . Tak b u d e m e moci v okamžiku irreality s v o b o d n é h o r o z h o d n u t í o h l e d n ě tělesné věci p r o b u d i t t o . co je, ze s p á n k u stabilních f o r e m a zrušit v í t ě z s t v í n i c o t y . Zároveň se p o p ř e s n a d n é štěstí r y t m ů . F o r m á l n í krása je snem na kraji 82

ideálního světa. Vyjadřovala se s u d ý m i m e t r y , ale právě sem, do t é t o abstrakce a z a p o m n ě n í , vedl R i m b a u d n e z h o j i t e l n ý úder lichého čísla. T í m u m o ž n i l zápas a v z á p ě t í n o v ý smír, j e h o ž s k r y t o u h y b n o u pákou n ě m é " e " . Pod d v o j í m z n a m e n í m t o u h y a jasnozřivosti umožnil u s k u t e č n ě n í m y š l e n e k vypracovávaných p o e z i í . M ý t y budou od n y n í hlásat smrt, n e b o přiznávat, že jí skrývají. A d o b r o družství smyslu může k o n e č n ě z a č í t . Či spíš může h y p o t é z a s m y s l u , naše zběsilá p o t ř e b a organizovat p o z n á n í v p r o s t o r u básně, f o r m u l o v a t m ý t u s o t o m , co je, b u d o v a t p o j e m , t a t o t o u h a může p o d s t o u p i t difrakei b e z t v a r é m . Tak se t a t o poezie, která si nemůže přivlastnit p ř í t o m n o s t a k t e r é jsou i veškeré o s t a t n í s t a t k y vyvlastněny, stane z velkého u z a v ř e n é h o činu ú z k o s t n o u b l í z k o s t í a negativní teologií. K d y ž se v našem vztahu k t o m u , co je, zpochybnily n e b o zrušily všechna m o ž n á o z n a č e n í , všechny r á m c e , všechny f o r m u l e , co j i n é h o zbývá než č e k á n í v substanci slov? A o p r a v d u v pravé poezii přetrvávají již j e n o m p o u t n í c i skutečn e m , kategorie m o ž n é h o , živly bez minulosti a bez b u d o u c n o s t i , které se nikdy plně n e z a p o j u j í d o p ř í t o m n é situace, ale vždy ji předb í h a j í a slibují n ě c o j i n é h o vítr. o h e ň , země, voda vše, co n á m vesmír n a b í z í n e u r č i t é h o . Jsou to živly k o n k r é t n í , ale univerzální. Jsou zde a teď, ale ze všech stran přesto již " z a " : vytvářejí k l e n u t í p ř e d e h r a m i n a š e h o m í s t a a naší chvíle. Jsou v š u d y p ř í t o m n é , živoucí. Dalo by se říci, že j s o u s a m o u ř e č í b y t í , k t e r o u poezie o s v o b o z u je. Zrovna tak lze tvrdit, že právě o n y jsou slovy v t o m smyslu, že nejsou n i č í m než příslibem. Z j e v u j í se na p o m e z í negativity jazyka jako andělé m l u v í c í o Bohu stále ještě n e z n á m é m . Mluvil jsem o negativní " t e o l o g i i " . Je to jediná univerzalita, kterou poezii p ř i z n á v á m . J d e o v ě d ě n í , k t e r é , třebaže negativní a vratké, snad m o h u nazvat "pravda ř e č i " . Je to pravý o p a k f o r m u l e . Je to intuice p ř í t o m n á v celku v k a ž d é m slovu. J d e zajisté o " v ě d ě n í h o ř k é " , n e b o ť potvrzuje s m r t . V í , že léčba p ř í t o m n o s t í p o k a ž d é unikne. Z n o v u objevuje a prožívá h ř í c h y minulosti. A naději, která se probudila, n e p o d p o ř í žádnými d ů k a z y . Z n a m e n á to, že by t o t o v ě d ě n í nijak nepřispívalo ke spáse, nad n í ž n á m s p o s e d l o u ú p o r n o s t í záleží? A že by poezie byla - jak jsem říkal jen j e d n o u v\ 5 zvou mezi všemi o s t a t n í m i , neprivilegovanou a t e d y bez b u d o u c n o s t i ? Musíme se tázat - a t o t o rozlišení mi připadá u ž i t e č n é , n e b o ť snad skýtá j e d i n o u z á c h r a n u - zda k r o m ě negativní intuice, j í ž je báseň p r o v š e c h n y, nepřináší básnická invence do života t o h o . kdo ji zpracovává, ještě něco j i n é h o než d y c h t ě n í , neutišitelnost a zmar.

83

III.

R á d b y c h z á v ě r e m u k á z a l , že t o m u t a k j e . K d y b y c h o m si t o nem y s l e l i , z n a m e n a l o b y t o n e p o c h o p e n í univerza č e k á n í , v n ě m ž se o c i t á m e , k d y ž už n á s o b j e v řeči d o v e d l a ž s e m . Z d e , k d e se rozv a ž u j e , h l e d á a m i l u j e j e n a k t p ř í t o m n o s t i , k d e j e d i n o u p l a t n o u bud o u c n o s t í j e o n a a b s o l u t n í p ř í t o m n o s t , v n í ž se čas v y t r á c í , a skut e č n o s t v c e l k u v č e t n ě své " m i n u l o s t i " je b u d o u c í . Chápeme t u , že vše b y v š í - a b ý v a l o s t j e p ř e c e z j e v n ý m d ů k a z e m s m r t i - j e p o u z e z a h a l e n ý m n á s t i n e m č i n u , k t e r ý n a l e z n e své oslavené tělo t e p r v e v d a l e k é b u d o u c n o s t i . A že tak p r o n á s z n a m e n á z k o u š k u . N e b o ť j e h o n i c o t a b u d e d e f i n i t i v n í j e n p o k u d z r a d í m e svoji naději. Z ú c t y vyslovuji t a k suše t o , co ve v r c h o l n ý c h o k a m ž i c í c h poezie p ř i v á d í k v y t r ž e n í . N e b o ť zde již m i n u l o s t a s m r t , t ř e b a zcela zjevné a o s t ř e p r o m ý š l e n y , n e m o h o u s k l í č i t m i l e n c e z t r a c e n ý c h v ě c í . Může p o z o r o v a t t o , co z b y l o p o n i c h . A z t ě c h t o s u t i n , k t e r é s a m y nejsou n i č í m , k t e r é nespasily p ř í t o m n o s t , k t e r é n e u m ě l y s j e d n o t i t r o z p a d l o u p o d s t a t u p r o naši n e t e č n o u p a m ě ť p o c h o p í , p r o č je t a k žárlivě s t ř e ž í j a k o z a c h r á n ě n ý k l í č k n e z n á m é b u d o u c n o s t i . Může se setkat se slovy. Ta j s o u t a k é t í m , co z ů s t á v á z t o h o , co z m i z e l o . Považujem e je za s t o p u d o b r a a ne už p o u h é q u i d d i t y . A p o c h o p m e , že jsou právě t a k j a k o m i n u l o s t n a š í z k o u š k o u , p r o t o ž e v z h l e d e m k b u d o u c í m u o p a k o v á n í o d n á s v y ž a d u j í , a b y c h o m n e j e n snili, n ý b r ž jednali. Ž á d a j í p o n á s , a b y c h o m j e d n a l i . A to n e j p r v e a b y c h o m si představili t u t o h l o u b k u , a b y c h o m vyřešili r o z p o r jasu s n a š í m o c í . Log i c k y /s p r o m i n u t í m / t o z n a m e n á p o j m o u t p r a v é m í s t o . Neboť je-li j i s t é , že z d e v h o r i z o n t u v š e d n o d e n n o s t i j e d i n é ž á d o u c í d o b r o z a n i k á , je-li t e d y j i s t é , že ž i j e m e v b e z ř á d í a r o z p o l c e n o s t i se sebou s a m ý m i , p r o č n e ž á d a t o d j i n é h o m í s t a na t o m t o světě, a b y obnovilo n á š zákon'.' B u d e to m í s t o m i m o v š e c h n a o s t a t n í s e t k á n í , m i m o v á l k u , k t e r á z n a m e n á b ý t s á m . K d y ž j s m e t e ď zjistili, že cesta, láska, a r c h i t e k t u r a a v š e c h n y lidské s n a h y j s o u j e n o b ř a d y p ř i j e t í p ř í t o m n o s t i , je na nás, a b y c h o m j e zas oživili na s a m é m p r a h u o n é hlubší z e m ě . A a b y c h o m je dovršili v j e j i c h n e p o d m í n ě n o s t i , v p r o m ě n ě , k t e r o u p ř i n á š í j e j í úsvit. N e n í t u kdesi p ř í t o m e n p r a v ý o h e ň a pravá tvář? T a k ř k a v i d í m p ř e d s e b o u t y t o k a m e n y v d e n n í m světle, n a j e d e n d e n t o h o t o světa, na j e d e n s p a s e n ý d e n , p o n ě m ž n e z b u d e než z e m ř í t , bude-li m í t t o slovo j e š t ě smysl. Pravé m í s t o j e j a k ý m s i f r a g m e n t e m t r v á n í s p o t ř e b o v á v a n é h o věčn o s t í , n a p r a v é m m í s t ě se v nás r o z p a d á čas. V í m , že b y c h m o h l také n a p s a t , že p r a v é m í s t o n e e x i s t u j e , že je p o u z e p ř e l u d e m h o d i n y n a š e h o u m í r á n í n a h o r i z o n t u času ale n y n í m á j e š t ě smysl slovo r e a l i t a a m ů ž e n á s z p r o s t i t z á v a z k u vůči p ř e d m ě t u p a m ě t i , záv a z k u , k t e r ý s p o č í v á v j e h o s t á l é m h l e d á n í ? T r v á m na t o m , že n e n í 84

nic pravdivějšího a r o z u m n ě j š í h o než b l o u d ě n í , n e b o ť p o c h o p i t e l n ě neexistuje m e t o d a , j a k se na pravé m í s t o vrátit. Možná, že je nekonečně b l í z k o . Ale je zároveň n e k o n e č n ě daleko. T a k t o " j e " b y t í v našem o k a m ž i k u a v t o m spočívá ironie p ř í t o m n o s t i . Pravé m í s t o je d á n o n á h o d o u , ale na pravém m í s t ě z t r á c í n á h o d a svoji záhadnosť. O k o l n í svět se stává p r o t o h o , k d o hledá a i když d o b ř e ví, že jej žádná cesta nevede, o b y d l í m z n a m e n í . Nejnepatrnější p ř e d m ě t , nejprchavější b y t o s t p r o b u d í p r o s t ř e d n i c t v í m d o b r a , jež přinášejí, naději na d o b r o a b s o l u t n í . O h e ň , který nás hřeje ř í k á , že n e n í t í m pravým o h n ě m . Sama j e h o substance je t o h o d ů k a z e m . Je zde a přesto zde n e n í . Vida n a n o v o o n y p o u t n í k y vesmíru reality, ony anděle příslibu, o n ě m ž j s e m mluvil. E l e m e n t á r n í skutečnosti pod způsobem p r a v é h o m í s t a u k a z u j í , že m í s t o a o k a m ž i k vždy p ř e k r a č u j í , že m a j í spíše p o v a h u j a z y k a než j s o u c n a , že m o h o u p ř i m ě t vše, co se v jejich blízkosti jeví, a b y n á m tiše vyprávělo o jakési n e p ř e d v í d a telné b u d o u c n o s t i . Nalezl j s e m znovu onen bod, kde s k u t e č n o s t a jazyk z milosti b u d o u c í h o sjednotily svoji moc. A t v r d í m , že touha po pravém m í s t ě je p ř í s a h o u věrnosti poezi. Právě o n a , která dala energii k t o m u , a b y c h o m vykročili, jc z á c h r a n o u cesty. Až n á m slova b u d o u vycházet vstříc v p r o s t o r u č e k á n í , až se sama s t a n o u pouh ý m č e k á n í m a v ě d ě n í m , poezie b u d e moci rozlišit v našich vážnějších s e t k á n í c h kvalitu t o h o , co se ztrácí, od smyslu, který za nás bdí. Bude se d o p t á v a t h o r i z o n t u podle p ř á n í našich srdcí. Bude se tázat k o l e m j d o u c í c h . A až se určité věci o d k r y j í j a k o p r ů l o m y , jako znaky s t r á v e n i příliš b l í z k o u p ř í t o m n o s t í d o b r a , které volaly, poezie se ve své přísné h o s p o d á r n o s t i u p a m a t u j e na t y t o klíče a ustaví už slova j a k o " l a m p a , loď, b ř e h " v z á m k u p a m ě t i , která koná své dílo na hraně mezi l o z p t ý l e n í m a n á v r a t e m . T a k o v é t o věci jsou totiž j a k o b y v ý b ě ž k y p r a v é h o m í s t a . A jejich jména se v poezii s j e d n o t í v n á z o r n o s t povýtce s u b j e k t i v n í , nebo nezbytnou hypostázi, p ř e d c h á z e j í c í v y t o u ž e n é j e d n o t ě . A t a k t o se řeč stane n á h l e d e m do naší angažovanosti v t e m n o t á c h p o z e m s k ý c h m o ž n o s t í , do n a š e h o vztahu k t o m u , co je. Jistěže nás na d v o j í cestě kterou k o n á m e , poezie spíš dovede jen k r o z š í ř e n í v ě d o m í než na pravé m í s t o . Ale duch v celku m u s í bděle očekávat r o z h o d n o u náhodu... Básník je t í m , k o m u " p ř i h o ř í v á . " Pravdou řeči je blízkost a t o , když se n á m b y t o s t n é skutečnosti j a k o ž t o zjevný práh pravého místa v z d á v a j í j s o u c n a p r o s t o p r ů h l e d n é , a p ř i t o m jsou t í m nep r o n i k n u t e l n ě j š í a p o d i v u h o d n ě j š í , neboť je n a p o ř á d n á h o d n o s t í svého r o z p l ý v á n í u z a v í r a j í p ř í š t í m u k r o k u , jenž zůstává s k r y t ý . Je to j a k o b y se v samém srdci světla nacházel kal, j a k o b y u p r o s t ř e d p r ů z r a č n é h o křišťálu dlela n e p o c h o p i t e l n á t e m n o t a a beztvarost. Proto slova n a b í d l a básnické úzkosti nejen jasnost p o j m u , ale i mate85

riální n e p r o n i k n u t e l n o u , jež náleží l i b o v o l n ý m a u h r a n č i v ý m písmen ů m . Ř í k á m e " k v ě t " + a zvuk slova, jeho t a j u p l n á p o d o b a , je pfj. p o m í n k o u t a j e m s t v í . A jestliže n e p r o n i k n u t e l n o s t s průzračností s p l y n o u v j e d n o , jestliže básník m ů ž e napsat " H o r t e n s i e siná s zelen o u m y r t o u splývá" + + , n e p o c h y b u j e m e o t o m , že je v největší možne' blízkosti b r a n á m , jež u n i k a j í . Můžeme o n ě m také tvrdit, že j e h o dílo je nanejvýš " h e r m e t i c k é " . Neboť j e h o j e d i n ý p ř e d m ě t či jediná hvězda je m i m o všechen nevysvětlitelný v ý z n a m , ačkoliv si jeho h l e d á n í žádá všechno b o h a t s t v í slov. Poezie sice plyne v p r o s t o r u řeči, ale každý j e j í krok je neověřitelný ve světě nového zajištění. Poezie p r o v á d í p r o m ě n u d o k o n č e n é h o v m o ž n é , v z p o m í n k y v o č e k á v á n í , o p u š t ě n é h o prostoru v p r o s t o r p u t o v á n í , v naději. Mohl bych ř í c t , že je i n i c i a č n í m r e a 1 i s m e m, k d y b y n á m ve svém v y ú s t ě n í darovala s k u t e č n o s t . Ale j a k o d p o v ě d ě t na t u t o otázku, vůbec p r v n í , k t e r o u j s e m položil? Máme před seboujx>ezii, která bude naším osudem. Protože č a s e m z e s t á r n e m e . Čin řeči bude p r o b í h a t ve stejném čase j a k o naše činy o s t a t n í . V y p l y n e z něj pro nás jen j e d e n z více m o ž n ý c h životů, život v n e b e z p e č í básně a v r o z p o r e c h v y h n a n s t v í . Co n á m však z b u d e , jestliže pravého místa nedosáhneme? V z p o m í n á m na básníka té n e j p r ů z r a č n ě j š í naděje a nejtrýznivější bolesti, k t e r ý • n e j z á h a d n č j š í z těch, co ve f r a n c o u z s k é m 19. století vytvořili č t y ř s t ě n , kde se vše m y š l e n í ztrácí i znovu v y n o ř u j e v nek o n e č n ý c h lomech k t e r ý se b e z v ý h r a d n ě j a k o samo vtělení poezie zbavil v l a s t n í h o těla v lásce, proti n í ž n e n í p o m o c i , lásce k smrtelné b y t o s t i . Ale j e h o t o u h a zůstala t o u h o u , j e h o rozlet k plnosti si zachoval v poctivosti srdce pocit pro nepřivlastnitelné. T u t o j e d n o t u ostražitosti a n a d ě j e nazývám m e l a n c h o l i í . A t a t o p l a n o u c í melancholie se ve světě Spravedlnosti nejvíce ze všeho p o d o b á milosti ať už jde o pravdu či o krásu. l en dar m ů ž e p ř i n e j m e n š í m pravý básník věnovat. Při j e h o c h u d o b ě je pro něj d a r o v á n í d o b r e m . Poezie chtěla d l o u h o bydlet v d o m ě Ideje, ale j a k říká b á s n í k , byla z n ě j vyhnána a uprchla " j e č í c b o l e s t í " . M o d e r n í poezie b y t u j e daleko o d svého m o ž n é h o p ř í b y t k u . Přístup do velkého sálu se čtyřmi o k n y je j í pokaždé o d m í t n u t . S p o č i n u t í f o r m y v básni je při z a c h o v á n í poctivosti n e p ř i j a t e l n é . Ale šance p r o poezii b u d o u c n o s t i , aspoň j a k o štěstí, spočívá v t o m , že co nevidět p r o n i k n e ve svém trvalém exilu k pozn á n í t o h o , co m ů ž e otevřít p ř í t o m n o s t . Po tolika hodinách úzkosti. Bylo t o tedy tak o b t í ž n é ? Nestačilo snad p o v š i m n o u t si ve večerním slunci lesku o k n a d o m u , s t o j í c í h o na ú b o č í hory? + Mallarmé, "Crise de vers" /Divagations/. + + Nerval, " M y r t o " /Chimères/. 86

!

j

Aaron Leid UTEČENECKÝ SEN; zrcadlo exilu / U p r a v e n á verze p ř e d n á š k y , která se konala v listopadu 1981 ve Vatluzu / L i c h t e n š t e j n s k o / pod laskavou záštitou Její k n í ž e c í Jasnosti k n ě ž n y Giny von Kinski Liechtenstein a za milostivé přít o m n o s t i J e h o k n í ž e c í Jasnosti prince následníka Nieolase von Liechtenstein./

Vaše k n í ž e c í J a s n o s t i , d á m y a pánové! Chtěla t o m u n á h o d a či spíše s h o d a , že při přípravě t é t o k r á t k é přednášky padl m ú j zrak na m e z i t í m zažloutlý lístek p a p í r u , který mi byl kdysi vystaven S p o l k o v o u policejní a p r á v n í správou s lakon i c k ý m . leč o s u d o v ě z á v a ž n ý m t i t u l e m " U d ě l e n í práva a z y l u " . Poslední o d s t a v e c sdělení se svou e m p a t i í n á p a d n é odlišoval od jinak s u c h o p á r n é h o p r á v n i c k é h o stylu: " P o d l e všech z k u š e n o s t í n e n í a d a p t a c e vždy j e d n o d u c h á . Neměl byste se však nechat o d r a d i t těžk o s t m i , jež se n a s k y t n o u . V d o k o n a l é úctě - Spolková policejní a p r á v n í správ a . " Chci k Vám d n e s h o v o ř i t o p o t í ž í c h člověka, který si p o s t u p n ě zvyká a z a b y d l u j e se v novém p r o s t ř e d í . Múj p ř í s t u p k t é m a t u zvanému též " i n t e g r a c e " se Vám m o ž n á bude z d á t n e z v y k l ý , hodlám se totiž s p r o b l e m a t i k o u u t e č e n c e vyrov návat z hlediska j e h o snu, a t o na základě takzvaných " u t e č e n e c k ý c h s n ů " . P o r o z u m ě n í světa snu nám otvírá zcela nový r o z m ě r — a t o h l o u b k u . Psal se p r v n í rok našeho p o h n u t é h o s t o l e t í , kdy bylo poprvé u v e ř e j n ě n o p r ů k o p n i c k é d í l o " V ý k l a d s n u " , které založilo věhlas svého a u t o r a , Z i k m u n d a Krcuda. r o d á k a z m a l é h o m o r a v s k é h o městečka P ř í b o r u , j e n ž zemřel krátce pred v y p u k n u t í m 2. světové války v exilu v L o n d ý n ě . 87

V ý z n a m h l u b i n n é psychologie založené na výkladu snů přesahuje o b l a s t čisté vědeckou či l é k a ř s k o u . Ať již jsme si t o h o vědomi či ne, je d n e s výchova d ě t í . p o m ě r k d r u h é m u p o h l a v í , krátce celý náš všední d e n d o té m í r y pod vlivem hlubinné psychologie, ¿ ť mluvíme o "chybných výkonech", o "komplexu méněcennost", a t d . , aniž b y c h o m si uvědomovali, že se tu j e d n á o vědecké p o j m y , které ještě před necelým pul s t o l e t í m znala a používala p o u z e elitní skupina s t o u p e n c ů analytické psychologie. T o m u t o m a l é m u kroužku b a d a t e l ů nevěnovala veřejnost takřka ž á d n o u p o z o r n o s t , a pokud se tak stalo, pak nikoli z d ů v o d ů o c e n ě n í , ale z p o h o r š e n í nad postoj e m , k t e r ý se tak p ř í k ř e rozcházel s ideály viktoriánské d o b y . Navzdory p o z d ě j š í m u u z n á n í t e h d e j š í h o a k a d e m i c k é h o světa nebyl n a k o n e c F r e u d ušetřen o s u d u rebelů: skončil coby u t e č e n e c . Není b o u h u ž c l z n á m o , zda F r e u d trpěl v posledních letech svého Života u t e č e n e c k ý m i s n y , neboť t e n t o geniální analytik d r u h ý c h zachovával v souvislosti s vlastní o s o b o u d ů s l e d n é m l č e n í . Snad p o u k a z u j e j e h o rozervanost na t o . jak velká je síla o d p o r u vůči scbcotevření, což je o s t a t n ě " m e c h a n i s m u s " , který byl právě j í m o b j e v e n . Nejspíše je ale j e h o uzavřenost d ů s l e d k e m násilného přesazení d o nového p r o s t ř e d í , a t o na s k l o n k u života, kdy na asimilaci a pozvolné sžíván í s n o v o u situací již nezbýval cas. Chtěl bych Vám n y n í z hlediska p r a k t i c k é h o psychologa představit dva u t e č e n e c k é s n y . snaže se p ř i t o m z ů s t a t věren f e n o m é n ů m , jak se u k a z u j í a p r o j e v u j í v tradici F r e u d e m z a l o ž e n é h o a Bossem v y t ř í b e n é h o výkladu snů. Moje m e t o d a nebude spočívat v t o m , že b y c h se snažil, j a k je t o m u bohužel u v ětšiny psychologů stále ještě z v y k e m , snový o b s a h převádět či redukovat 11a takzvané p u d y , komp l e x y , a r c h e t y p y či j i n é p ř e d p o k l á d a n é psychologické mechanismy. C o b y daseinsanalytikovi mi j d e spíše o t o . nechat sen s a m o t n ý ze sebe a za sebe h o v o ř i t . Kdo má oči k vidění a uši k slyšení a je schopen a o c h o t e n o t e v ř í t se t o m u , co se nám ve snu u k a z u j e , t o m u se stává o b s a h snu sám o sobě již s m y s l u p l n ý m . S p r v n í m snem jsem se setkal před m n o h a lety, ještě na p o č á t k u vlastní a n a l y t i c k é v ý u k y . Ten d r u h ý jsem vyslechl před nedávnem. O b a snil s h o d o u o k o l n o s t í r o d á k z Brna, tedy z města, v j e h o ž blízkosti strávil malý Z i k m u n d své rané dětstv í. V p r v n í m snu se ozývá citové l a d ě n í člověka v ž í v a j í c í h o se d o n o v é h o p r o s t ř e d í v prvních letech po ú t ě k u , z a t í m c o d r u h ý sen prozrazuje stav e m i g r a n t a , jenž se již d o z n a č n é m í r y asimiloval a integroval, tj. zabydlil. Brzy po o p u š t ě n í vlasti měl t e n t o m u ž n á s l e d u j í c í sen: " J a k ý m si z p ů s o b e m se mi podařilo d o s t a t o p ě t do r o d n é h o města. Ze strac h u . aby mě sousedé nepoznali a neudali na policii jsem se neodvážil j í t p ř í m o d o svého r o d n é h o d o m u . Ovšem i tak se m o j e rodiče o mém p ř í j e z d u dozvěděli. Společně j s m e podnikli velký výlet, pro-

cliázeli jsme se p o l o u k á c h a po lesích, jež ua r o z d í l od k r a j i n y , kde n y n í žiji, n e m a j í ten h u s t ý v š u d y p ř í t o m n ý podrost a p ů s o b í otevřeně a s v o b o d n ě t í m . že se lze p o h y b o v a t i m i m o vyznačené c e s t y . Poobědvali j s m e ve venkovské h o s p o d ě . Vše p r o b ě h l o v nejlepší pohodě a rozloučili j s m e se na n á d r a ž í . Z a t í m c o se vlak dal do p o h y b u n a z p ě t směrem k z á p a d n í hranici, mával jsem svým r o d i č ů m z o k é n k a , d o k u d nezmizeli z d o h l e d u . Tu se otevřely dvéře k u p é a jakýsi m u ž v u n i f o r m ě p r ů v o d č í h o přišel k o n t r o l o v a t j í z d e n k y . P o t é , co jsem mu podal svůj l í s t e k , vyžádal si k n a h l é d n u t í t a k é m ů j c e s t o v n í pas. K m é m u z d ě š e n í oboje vzal a zmizel v c h o d b i č c e . Zamrazilo mě v z á d e c h . Pas totiž nebyl vystaven na mé j m é n o , nýbrž na j m é n o j e d n o h o z d e j š í h o z n á m é h o , který se mi k n e r o z e z n á n í p o d o b á . Došlo mi, že m ů j trik byl p r o h l é d n u t . Trýzněn v z r ů s t a j í c í nejistotou jsem se zalit p o t e m p r o b u d i l . Takhle se přece na Západ už n e d o s t a n u ! " O deset let p o z d ě j i , p o m n o h a a m n o h a dalších s n e c h , v nichž se u t e č e n e c navracel do vlasti, aby se tam setkal se svými rodiči a známými a p o t o m byl z a t č e n , dostavil se sen zcela odlišný: " J d u s kam a r á d y , k t e ř í j s o u tak j a k o já oblečeni do zelenošedé u n i f o r m y branců mé nové vlast podél plotu p l o v á r n y . Je krásný l e t n í den a m y , m l a d í r e k r u t i , m á m e povznesenou náladu, jak t o m u na vycház! ce bývá. Za p l o t e m plovárny z a h l é d n e m e několik hezkých děvčat s l u n í c í c h se na louce. Vesele na ně p o k ř i k u j e m e a v y m ě ň u j e m e si mezi sebou d v o j s m y s l n é v t i p y . Je zvláštní, že se p ř i t o m spolu bavíme č e s k y : n e d o v e d u si t o vysvětlit j i n a k , než že j s m e se ve škole rek r u t ů sešli sami čerstvé n a t u r a l i z o v a n í k r a j a n é . " Jak už jsem předeslal, n e h o d l á m sny nikterak p ř e k r u c o v a t , nýbrž se chci n a o p a k p o k u s i t n e c h a t přijít k řeči f e n o m é n y , tak j a k se ukaz u j í . co m o ž n á bez o b a l u . Časový r á m e c naší přednášky nám ovšem n e d o v o l u j e vyložit o b s a h snů d ů k l a d n ě , do p o s l e d n í h o detailu. Proto se o m e z í m pouze na v y z v e d n u t í o n ě c h m o m e n t ů , jež charakteriz u j í stupeň integrace u t e č e n c e v j e h o " t e ď a z d e " v nové \lasti. Z a č n ě m e s v ý k l a d e m p r v n í h o s n u : Sen začíná t a j n o u cestou d o vlasti. S n í c í se těší z d ů v ě r n ě z n á m é h o o k o l í a z k o n t a k t u se svými b l í z k ý m i - t a j n ě . Svoji o t č i n u o p ě t o v n é o p o u š t í , i n k o g n i t o , ve směru azylové z e m ě . T e n t o m o m e n t se vždy znovu vrací v n e s č e t n ý c h u t e č e n e c k ý c h snech. Uprchlík u ž í v á d ů v ě r n é h o b e z p e č í v i a s t i, ale užívá ho t a j 11 ě. Následuje d r u h á část, rovněž o b l i g á t n í . S n í c í je z n e n a d á n í zaskočen, j e h o i n k o g n i t o je r o z p o z n á n o . Z v l a s t i , k t e r á se náhle s t a l a 11 e b e z p e č n o u , n e n í n á v r a t u . Vlast na nás p ů s o b í p r o t i k l a d e m t a j n é h o d ů v ě r n é h o b e z p eč í / d a s heimlich V e r t r a u t c / na j e d n é straně a n e b e z p e č n é h o a n o n y m a /der u n h e i m i i c h e A n o n y m / na straně d r u h é . Ve svých 89

snech se u t e č e n e c vrací ke svým bývalým z n á m ý m , p ř á t e l ů m , příb u z n ý m a r o d i č ů m . Je to výraz j e h o t o u h y po d o m o v ě . Erikson líčí p r a d ů v ě r u j a k o zakořeněn ost ve světě, která p r a m e n í z raného d ě t s t v í a z a r u č u j e p o celý život d u š e v n í z d r a v í . U t e č e n e c k ý sen popisuje jakýsi z l o m k o v ý návrat k vlastnímu p ů v o d u " A b s p r u n g zuni U r s p r u n g / , na ú z e m í vlasti. T e n t o návrat se děje t a j n ě /heimlich/ a následky k o n t a k t u s nejbližšími jsou n e b e z p e č n é a z á l u d n é /unhcimlich/. Tragédie u t e č e n c e spočívá v t o m , že se m u s í vzdát své potřeby po z n o v u n a s t o l e n í p r a d ů v ě r y . ba d o k o n c e ji m u s í v sobě umrtvit, p r o t o ž e p o u t o mezi n í m a d o m o v e m , v n ě m ž vyrostl a vyzrál, bylo násilně, bez vlastního přičinění z p ř e t r h á n o . P r o t o také t r p í s k r y t ý m i / " t a j n ý m i " / p s y c h o s o m a t i c k ý m i p o t í ž e m i , tzv. larvovanými, t j . p o d p r a h o v ý m i depresemi a t d . . První sen u k a z u j e zcela jasně, co u t e č e n c e t í ž í : totiž vlast, která se stala n e b e z p e č n o u a záludn o u . J e h o kdysi s a m o z ř e j m á , zdravá pradůvěra byla otřesena ve chvíli, k d y se j e h o vlast / p o o b s a z e n í cizí m o c í a t d . / stala nebezpečnou a z á l u d n o u , k d y ji opustil a zažádal v j i n é zemi o azyl. Je-li přest o u t e č e n e c nucen po n o c í c h navštěvovat svoji d o m o v i n u , jež mu byla vyvlastněna a p r o m ě n i l a se v n e b e z p e č n o u past, aby j e h o potřeba po mezilidských vztazích byla ukojena li " k o ř e n ů " p r a d ů v ě r y , je to pro nás v a r o v n ý m z n a m e n í m . J e h o a k t u á l n í k o n t a k s j e h o novým p r o s t ř e d í m je příliš p o v r c h n í , než a b y se mohl stát z d r o j e m důvěry k lidem a světu v ů b e c . D r u h ý sen nám n a b í z í zcela nový p o h l e d . U n i f o r m o v a n o s ť neb e z p e č n é h o agenta z á l u d n é vlasti se zde m ě n í v u n i f o r m o v a n o s ť vlastní. T o . co o h r o ž o v a l o a p ř e p a d a l o , je n y n í z n a k e m vlastní dosažené b r a n n o s t i . I zde je sice hranice, jež zůstává n e p ř e k r o č e n a , avšak beze s t o p y z o u f a l s t v í či pocitu z a s k o č e n o s t i . Plot plovárny neu v é z ň u j c . p o u z e d ě l í d o b ř e n a l a d ě n o u společnost k a m a r á d ů ve stejnokroji od o b n a ž e n ý c h , slunících se d í v e k . Problém uniformovanosti na j e d n é straně a n a h o t y dívek na straně d r u h é /resp. p l o t u / n e n í natolik z á v a ž n ý , aby pokazil rozvernou náladu mladých r e k r u t ů . Zábava v m a t e ř š t i n ě je dalším d o k l a d e m t o h o . že sílící se v nové vlasti cítí jako doma. Běžná sociologie a j e j í p o j m o v o s t , z níž byly převzaty t e r m í n y j a k o " a d a p t a c e " a " i n t e g r a c e " , se n u t n ě p o h y b u j e v ideálních kateg o r i í c h , jež nejsou s to z a c h y t i t a plně vyjádřit k o n k r é t n í lidskou situaci. Tak závěr d r u h é h o snu, v němž u t e č e n e c , k t e r é m u se podařilo úspěšně se vžít d o nového p r o s t ř e d í , sní o r e k r u t e c h bavících se mezi sebou v j e h o m a t e ř š t i n ě , p o u k a z u j e na stále ještě u n i f o r m o v a n o u . ne zcela vyzrálou f o r m u integrace. Bylo by ovšem f e n o m e n o l o gicky n e d ů s l e d n é t u t o po létech n a b y t o u u n i f o r m o v a n o s ť , jež je kon e č n ě výrazem d o s a ž e n é o b r a n y s c h o p n o s t i - byť j e n žáka vojcnské90

ho učiliště - vykládat ve smyslu slepé k o n f o r m n í a d a p t a c e na nové o k o l í . N a o p a k u n i f o r m o v a n o s ť zde splňuje f u n k c i o c h r a n y před ještě b e z p r o s t ř e d n ě j š í m k o n t a k t e m s a t r a k t i v n í m o k o l í m a u m o ž ň u je t í m zároveň volnost p o h y b u v d a n ý c h h r a n i c í c h . U t e č e n e c se těší z nově n a b y t é k o m p e t e n c e a z a p o j u j e se d o života s p o l e č n o s t i . S r o v n e j m e jen předešlou b e z m o c n o s t vůči u n i f o r m o v a n é m u p r ů v o d č í m u t a j n é m u s m o ž n o s t m i , jež r e k r u t a o s l o v u j í za p l o t e m p l o v á r n y ! Vývoj, k t e r ý jsme mohli sledovat od p r v n í h o k d r u h é m u snu, pokračuje sny, l í č í c í m i návrat d o vlasti, kde s e t k á n í s bližními nic neo h r o ž u j e a n e p r o b í h á i n k o g n i t o . Ať u ž se sílící ve své nově n a b y t é sebedůvěře r o z h o d n e ve vlasti z ů s t a t či se vrátit, nedostává se již v ž á d n é m stádiu snu d o slepé uličky e x i s t e n č n í úzkosti pronásledovan é h o , nýbrž j e d n á c o b y s v o b o d n ý vystěhovalec. Daseinsanalytický výklad u t e č e n e c k ý c h snů o d h a l u j e situovanost / B e f i n d l i c h k e i t / u t e č e n c e j a k o t a j n o u , často jen po n o c í c h v úzkostných snech ke slovu se h l á s í c í a o t o víc š o k u j í c í z a j a t o s t v l a s t í , která se stala n e b e z p e č n o u a z á l u d n o u . S r o v n á n í snů a z y l a n t u z r ů z n ý c h , j a k e v r o p s k ý c h tak m i m o e v r o p s k ý c h z e m í . d o k u m e n t u j e univerzálnost krizové situace exilu právě ve smyslu z aj a t o s t i a z a u j a t o s t i v l a s t í , k t e r á , ve své tendenci exulanta kriminalizovat. již neskýtá b e z p e č í d o m o v a . To odlišuje přes zdánlivost p o d o b n o s t o s u d ů situaci exulanta od j i n ý c h emigrant ů . k t é ř í měli t o š t ě s t í o p u s t i t svou vlast legálně a k t e ř í se jinak ve svém k a ž d o d e n n í m životě p o t ý k a j í se zdánlivě s t e j n ý m i o b t í ž e m i . V y k o ř e n ě n o s t politicky m o t i v o v a n ý c h u t e č e n c ů je natolik r a d i k á l n í , že se t o t o t é m a p r o ně stává c e n t r á l n í m k o n f l i k t e m bez rozdílu rasy, n á b o ž e n s t v í , t ř í d y či n á r o d a . Daseinsanalytický \ ý k l a d , s n a ž í c í se n e p ř e k r a č o v a t a nepřevádět snový f e n o m é n na p o j m y p o p l a t n é nějaké teorii či ideologii, je přímo p ř e d u r č e n k t o m u , a b y t u t o s v é b y t n o u e x i s t e n č n í situaci fenomenologicky doložil a popsal. Závěry p l y n o u c í z t o h o t o výkladu jsou t a k t é ž r a d i k á l n í . Zaposloucháme-li se do p ř í m o č a r é řeči snu, ř í d í c e se o b e z ř e t n é j e h o p o k y n y , ovlivní t o i náš p o s t o j vůči u t e č e n ci. J a k ý k o l i p o k u s o interpretaci t ě c h t o snů v patologickém smyslu, v y z d v i h u j í c í např. p a r a n o i d n í p r v k y , by vedl ke stejné o s u d o v é m u n e d o r o z u m ě n í j a k o s m u t n ě proslulé teorie o disidentech t r p í c í c h jakousi e n d o g e n n í n e s c h o p n o s t í p ř i z p ů s o b i t se d a n ý m / p a r a n o i d n í m / m o c e n s k ý m p o d m í n k á m . N a o p a k ti, k t e ř í svůj d o m o v opustili, vyvlastnení za to s \ o u vlastí, jsou v jádru zdrávi, vezmemc-li v úvahu jejich o d h o d l a n o s t bojovat za s v o b o d u a za svou identitu a jejich neo c h o t u s m í ř i t se s nepřijatelným o s u d e m . U t e č e n e c je n i c m é n ě o d k á z á n na d o b r o u vůli svého nového o k o l í . 91

Z a t í m c o d e n n í život se svými r a d o s t m i a starostmi se odehrává na míle vzdálen od p ů v o d n í h o d o m o v a , p r o z r a z u j e n o č n í tajná zajatost a z a u j a t o s t vlastí velké u t r p e n í . O h r o ž e n o n e n í nic m e n š í h o než pův o d n í lidská p o t ř e b a p o p e r i o d i c k é m o b n o v o v á n í mezilidské důvěry a t í m též i d u š e v n í a tělesné zdraví e x u l a n t a . Uprchlík na sebe nevzal k o n e c k o n c ů s t r á d á n í e x o d u za účelem p ř e ž í v á n í , nýbrž kvůli životu na svobodě a p r o s v o b o d u . V u t e č e n e c k ý c h snech m ů ž e m e sledovat p o t ř e b u , která p r o svoji s a m o z ř e j m o s t nebývá zpravidla zcela v ě d o m á : vytvořit si d o m o v , zapustit k o ř e n y , n a j í t v novém o k o l í t a k o v é mezilidské v z t a h y , jež by byly s t o v y n a h r a d i t utrpěnou z t r á t u . T o j e m o ž n é jediné za t a k o v ý c h p o d m í n e k , že se p o d a ř í p o s t u p n ě eliminovat magickou sílu a n o n y m n í h o a g e n t a , k t e r ý až d o p o s u d bránil b e z b r a n n é m u psanci v návratu k životu za hranicemi n e o b y v a t e l n é vlasti. S n í c í se pak otvírá ve snu n o v ý m , p ř í j e m n ě j š í m a m é n ě z r a ň u j í c í m s e t k á n í m s bližními a m o ž n á již přáteli v nové vlasti. I k d y ž se u t e č e n e c p r o b o u z í za hranicemi t o t a l i t n í moci, zůstává citovým vězněm svého původu tak d l o u h o , d o k u d t e n t o problém n e n í v celém životě vysloven a p o z v o l n a z p r a c o v á n . Integrace je m o ž n á jen za p o d m í n e k co n e j m e n š í u n i f o r m o v a n o s t i . Důvěra může b ý t totiž o b n o v e n a p o u z e z j e d i n é h o z d r o j e — d a ř í s e j í v otevřenosti r y z í h o srdce, tedy v situaci, s k t e r o u se v exilu nesetkáváme obzvláště často. K o n f l i k t mezi o č e k á v á n í m a p o t ř e b a m i uprchlíka a p o s t o j e m j e h o nového o k o l í b y zasluhoval s a m o s t a t n é h o pojednán í.

V Ý Z N A M .1 0 S E ľ A F L O R I A N A je název knihy A n d r e j e S t a n k o v i č e , k t e r o u p r á v ě vydala v Mnichové katolická laická organizace O p u s b o n ů m . Vše. co h o d n o t n é h o vytvořili čeští katolíci na poli l i t e r a t u r y , má kořen v o s o b n o s t i a díle Josefa Floriana - k o n s t a t u j e k a t o l i c k ý kněz a spisovatel Dominik Pecka ve své studii o J o s e f u Florianovi, p ř i p o j e n é vydavatelem j a k o úvod k Stankovičově k n i z e . Kniha má 212 s t r a n , řadu č e r n o b í l ý c h v y o b r a z e n í , stoj í 1 7 , - DM a je ji m o ž n é o b j e d n a t na adrese O p u s b o n ů m e.V., Herzogstr. 9 5 , 8 0 0 0 Mnichov 4 0 , B.R.D.

92

výtvarné uměni

Olaf Haněl O VAN A ASKOVA GULAS v

/

/

/

/

/

/

PROM INCH QUEBEC Akce připravená v rámci festivalu " P e r ť o r m a n c e / a r t / a c t i o n " organizovaná kolektivem D A R C H 1 U /Cjraham Cantieni. Pierrette Mond o u . Olaf Haněl/ v S h e r b r o o k u ve dnech 28.. 29.. a 30. d u b n a 1 9 8 3 . ZPRÁVA O PŘÍPRAVÁCH. REALIZACÍCH. DOZVUCÍCH A POUČENÍCH. Po loňské manifestaci v Eustis. k d e DARC1IĽU zorganizovala jakési m i n i s y m p o z i u m p r o umělce p r a c u j í c í v oblasti vizuální k u l t u r y , k d y výsledky pečlivé z d o k u m e n t o v a l a , d o k u m e n t a c i vystavila a publikovala /Galerie Motivation V v M o n t r e a l u , revue 5 0 - 5 2 A r t cont e m p o r a i n e , Arts C a n a d a , P r o p o s d ' a r t / rozhodla se připravit festival P e r f o r m a n c e a aktivit p o d o b n ý c h . J e n ž e : C o je p e r f o r m a n c e , co s e j í r o z u m í , co s p o d o b n o u aktivitou dnes? V n á s l e d u j í c í m si d o v o l í m referovat spíše o s o b n í m p o h l e d e m . Od p o č á t k u jsem byl proti o r g a n i z o v á n í n ě č e h o p o d o b n é h o , ačkoli Manifestace v Eustis byla m o j e m y š l e n k a . Eustis se mi jevil j a k o smysluplná akce pro několik n a d š e n c ů , k t e ř í našli důvod bez j a k ý c h 93

koliv n á r o k ů pracovat v p r o s t ř e d í n a p r o s t o " m i m o u m ě l e c k é m " a m o ž n á právě p r o t o m i m o ř á d n ě s t i m u l u j í c í m . Byla t o dřina a rad o s t , v m é m p ř í p a d ě i s m u t e k . Stavěl jsem k o n s t r u k c i na kolejích, n a p l n ě n o u u h l í m , vybavenou píšťalou na principu p á r y . Finále manifestace, z a p á l e n í a o č e k á v a n ý a k u s t i c k ý e f e k t se nedostavil. Oček á v a n ý s o u m r a k v blízké h o s p o d ě využili jacísi vandalové k totálnímu d e m o l o v á n í m é práce. Co si vlastně stěžuji, k o n s t r u k c e byla nazvána " H o m m a g e a Bustor K e a t o n " . . . Nechápal j s e m , p r o č organizovat festival p e r f o r m a n c e , p r o č žádat s t á t n í subvenci, p r o č n a j í m a t oficiální sál atd.. Po z k u š e n o s t i v Čechách se mi p o d o b n á aktivita jevila j a k o n a p r o s t o z b y t e č n á . Jenže velmi b r z y jsem zjistil, že pro d n e š n í m l a d í k y jsou p o d o b n é výrazové p r o s t ř e d k y n a p r o s t o s a m o z ř e j m ě k p o u ž i t í . N e t r á p í se ani trochu s t a r o s t m i , zda jsou prvními či d r u h ý m i , n e z n a j í pražská kritéria, j s e m si j i s t , k d y b y je znali, b u d o u jim suma f u k . C h t ě j í toliko svob o d n é t v o ř i t , a u t o m a t i c k y ž á d a j í p o d p o r u vlády, s kterou zřejmě m a j í i d o b r é z k u š e n o s t i , c í t í , že je také jejich. Suma f u k je jim kult u r n í imperialismus F r a n c i e , u m ě l e c k ý b y z n y s A m e r i k y , kam p a t ř í i k u l t u r n í v ý m ě n a s u m ě n í m z á p a d o n ě m e c k ý m , situace ve východoevropských z e m í c h , kde umělci, ó Bože, n e m o h o u vystavovat. Je jim š u m a f u k , zda " v n e s n a d n ý c h p o d m í n k á c h " z a č n o u n ě c o ve s t e j n é m čase j a k o na Z á p a d ě , p r o b o h a co to píšu... j a k o na Východě... ale také ne... kde vlastně? K r á č e j í c í legendy se tu n e p ě s t u j í , z f e t o v a n í a o ž r a l i géniové co k o n č í d o č t y ř i c í t k y n i k o h o n e d o j m o u , m o h o u si dělat p r a k t i c k y všechno, co je n a p a d n e , žádná policie je n e h o n í , snad jen ty b r a t r y R o s y , co uklidili politika, aby Quebek byl jejich Q u e b e k . Po 10 letech kriminálu j e d e n z nich u č í na univerzitě. A presto bych rád tvrdil, že t o m a j í stejně těžké, ne-li těžší, j a k o v Cechách n a p ř í k l a d . Vysvětlit nevysvětlitelné - snad jen o t á z k a : V takové situaci naj í t d ů v o d k p e r f o r m a n c i - n e n í to málo? A stejně - p e r f o r m a n c e jsem n e c h t ě l . Trucoval jsem. Rval j s e m : " P o u r q u o i , Mon D i e u ? " Jestli má n ě k d o d ů v o d , ai p e r f o r m u j e k d e k o l i v , kdykoliv, n e p o t ř e b u j e d o t a c i , n e p o t ř e b u j e o f i c i á l n í místnosti, v s t u p n é a t d . . D o d n e s si to m y s l í m , ale pochopil jsem je. Oni věří na u m ě n í , stát, hlasování, m a j í s t í m vším i své d o b r é zkušenosti. N á m , co se tu n y n í i n t e g r u j e m , zbývá zřejmě p r o s t o r p r o grotesk y . R e s p e k t u j í nás, paralelní s t r u k t u r y v u m ě n í b e r o u za samozřejm o s t , u n d e r g r o u n d nejsou a b ý t n e c h t ě j í . Klasiky h a p p e n i n g ů z n a j í z k a m e n n ý c h m u z e í , m a j í sami dosud m o ž n o s t hladit naději, že tam n ě k d y m o h o u b ý t t a k é . Vadit jim t o n e b u d e . Ale takovou slávu, jaké se m ů ž e těšit n a p ř . rovněž již klasik a stipendista českého původu Milan K n í ž á k . slávě v Č e c h á c h , ta jim zůstane velice pravděpod o b n ě o d e p ř e n a . Nezdá se mi, že by se t í m trápili. 9-4

N a k o n e c mě přehlasovali. Nasián jsem chodil do schůzi a připravoval festival. Trucoval j s e m jak k l u k . Neodevzdal j s e m ž á d n o u přihlášku. ž á d n ý s t r u č n ý scénář, řval j s e m : zachce-li se mi v y s t o u p í m . nezachceTi se mi n e v y s t o u p í m . V d u c h u j s e m však choval t a j n ě koncept vyplatit 10 - 15 n a h a t ý c h G r ů š e n e k a f o u k a t na ně b u b l i n y . Akci, k t e r o u j s e m v m e n š í m dělal vloni v New Y o r k u . D o k o n c e j s e m k t o m u t o účelu navštěvoval o d p o v í d a j í c í m í s t n o s t i . J e d n o u j s e m se pokusil v y j e d n á v a t , d o p a d l jsem h r o z n ě . Jak na t o šel blahé paměti Yves Klein ví sám B ů h . Z a č á t k e m d u b n a mi volal Wilson: " V í š o t o m , že letos má Hašek sto let od n a r o z e n í ? " Nevěděl j s e m , ale bylo r o z h o d n u t o . V z á v ě r e č n ý c h o r g a n i z a č n í c h p ř í p r a v á c h jsem stroze o z n á m i l , že účast na v y s t o u p e n í p ř i j í m á m , v rámci festivalu, e v e n t u á l n ě i m i m o nej. Ohřeji mísu guláše před j e d n o u h o s p o d o u ve m ě s t ě , o d m í t á m oficiální m í s t n o s t , v s t u p n é , n e o d m í t á m h o n o r á ř 2 5 0 d o l a r ů . Kolegové ztichli. J e d n a historička se vzpamatovala a zeptala se, co si o tom má m y s l e t , zda j d e ještě o u m ě n í ? J d e o p e r f o r m a n c e ? O d p o v ě d ě l j s e m . že t a t o o t á z k a n e n í p ř e d m ě t e m m ý c h p r o b l é m ů a že n e n í v y l o u č e n o , že p r o n a p l n ě n í p o ž a d a v k u s k u t e č n é h o uměleckého z á ž i t k u může záležet nejen na m ě , ale t a k é na ní. Prozradil jsem svůj p ů v o d n í plán s n a h a t ý m i slečnami a také jak jsem d o p a d l . Přípravy guláše byly j e d n o d u c h é . Brzy, p o k o n z u l t a c í c h s Čechami, jsem zjistil svůj o m y l . R e c e p t na Haškův guláš n e b y l p u b l i k o v á n , měl jsem to p o p l e t e n o s r e c e p t e m na Haškův grog a f a k t e m , že na Vysočině po všech h o s p o d á c h p r o d á v a j í tzv. Haškův guláš, což je p o d v o d . N i c m é n ě mi t a t o n e c h t ě n á m y s t i f i k a c e , zdá se mi v Haškově " k l í č i " , jevila j a k o s y m p a t i c k á . Těsně před v ý r o č í m mi přišlo několik zpráv o o f i c i á l n í c h přípravách Haškových oslav v Čechách v Putimi - musel jsem se s m á t . 2 9 . d u b n a jsem před h o s p o d o u " L a Rive g a u c h e " rozprostřel na trávník s t r u k t u r u v p o d o b ě t r o j ú h e l n í k u — š i p k y , j e j í ž h r o t směřoval ke v c h o d u d o h o s p o d y . V c e n t r u t r o j ú h e l n í k u jsem umístil k o n s t r u k c i z pletiva, s k t e r ý m zde pracuji a naplnil ji d ř e v ě n ý m u h l í m . Mísa guláše byla u m í s t ě n a nad z a p á l e n ý m p l a m e n e m . Publik u m postávalo před h o s p o d o u , pršelo, jakmile guláš byl o h ř á n , podával se v interiéru. Pivo, piva n e c h y b ě l o . Toť vše. Vypracoval j s e m rovněž t e x t , k t e r ý byl divákům k dispozici, kde bylo u p o z o r n ě n o na souvislosti Dada e v r o p s k é h o a n e w y o r s k é h o , se zvláštním p ř i h l é d n u t í m k p r o b l e m a t i c e j e h o d ě d i c t v í . Dovolil j s e m si v chronologii u p o z o r n i t , co se seběhlo v téže d o b ě na různých m í s t e c h : D u c h a m p v New Y o r k u píše na jakýsi hřeben t ě ž k o přeložitelný t e x t , Lenin potkává \ C u r y c h u Ballu na ulici, aniž se p o z n a j í . Hašek u m í r á v ruském lazaretu na t y f u s . Má za sebou již Stranu m í r n é h o p o k r o k u v m e z í c h z á k o n a . 95

Byl jsem p o t é d o t a z o v á n , jestli jsem k o m u n i s t a Akce proběhla n a p r o s t o d ů s t o j n ě , guláš c h u t n a l , piva se vypilo. Jelikož si libuji vu zdejší značce Molson, čepoval se j e n Molson. Pro o n e n večer objednávky z n ě l y : " U n e grosse O l a f ! " Přišla historička, omlouvala se za n e p o c h o p e n í . Měl jsem 11a sobě o b l e k , t o h o b o r d e a u x m o t ý l a a \ té chvíli asi deset piv. Ke t ř e t í r á n o mne h o s p o d s k ý o d v e z l d o m ů jako p o s l e d n í h o hosta.

O h ř í v á n í Maškova guláše - v p o z a d í Olaf Haněl s m o t ý l k e m . 9b

1

N á s l e d u j í c í h o p o n d ě l í následovala hrůzostrašná novinářská k a m p a ň v m í s t n í m tisku. Co se vlastně přihodilo? Snažili jsme se k o n t a k t o v a t o s o b n o s t i , které v t é t o aktivitě jsou autoritami a pozvat v p o d o b n é m p o č t u m l a d í k y . Šlo nám o potvrz e n í d o m n ě n k y , že východiska a d ů v o d y starších jsou r o z d í l n é od východisek a d ů v o d ů m l a d í k ů . Šedesátá léta ve většině sveta opravňovala k u r č i t ý m n a d ě j í m , p ř e d p o k l a d vzal v následujících letech za své, na m n o h o se z ř e j m ě n e t ě š í m e , mladíci jsou postaveni do situace odlišné. V praxi to d o p a d l o b í d n ě . Ze starších se ozval K n í ž á k a T o m Marioni, j e n ž léta š u s t í p a p í r y od San I ranciska až po T o k i o . Postmod e r n í t a n e č n i c e Yvonně R a i n e r se omluvila, že p e r f o r m a n c e již léta nedělá a d o p o r u č i l a W e n d y Perron z New Yorku s t í m , že se j e d n á o současnou t a m ě j š í j e d n i č k u . Mezi časem jsme obdrželi dotaci 13.000 d o l a r ů , jakkoli jsem trucoval, za takové situace si zde nikdo přípravy p o d o b n é záležitosti neodváží o d b ý t . Pozvaní mladíci reagovali u n i s o n o p r o . Revue 5 0 - 5 2 Art eont e m p o r a i n e věnovala celé číslo p r o b l e m a t i c e p e r f o r m a n c e , j a k k o l i jsem t o t o číslo spolurcdigoval, bylo z ř e j m é , že vlastně po o d m l c e protagonistů je již všechno j e d n o . Od k a ž d é h o něco a t p . . Q u e b e c k ý expert Jean T o u r a n g e a u v úvodu vysvětlil sta\ t é t o aktivity v Q u e b e ku. Konstatoval, že od p o č á t k u 7 0 . let se děje vše m o ž n é , j e d n o však c h y b í — krev a sex. Jeden z ú č a s t n í k ů , Monty Cansin, již léta v Montrealu pracuje s vlastní krví ve snaze ji učiniti p ř e d m ě t e m u m ě n í . D o k o n c e ji již i prodal s b ě r a t e l ů m . Monty je Maďar žijící v Q u e b e ku. velmi z n á m ý . Celkem p r o b ě h l o 14 p e r f o r m a n c e , n a p r o s t o r o z d í l n é h o c h a r a k t e ru. Anna Banana / V a n c o u v e r / předvedla klasickou u k á z k u , s p o j e n í divadelních p r v k ů s f i l m e m . Kritika společnosti - banalita o h r o m n á . Daniel Dion / M o n t r é a l / se představil v 15 m i n u t á c h a k c í nazvanou " D a s e i n " . Předvedl p r o g r a m , k t e r ý m reprezentoval Kanadu na velké k u l t u r n í výstavě v záp. Berlíně několik d n í p ř e d t í m . P r o t o ten název. Osvecoval se d l o u h o světlem za n a p r o s t é h o ticha, aby skončil s m o t o r o v o u pilou a za s t r a š n é h o r a c h o t u rozřezal jakýsi panel. 1'lisab e t h Chitty / T o r o n t o / p o m o c í videa má p r o b l é m y s k o m u n i k a č n í mi p r o s t ř e d k y , kde n e n í m í s t o p r o e m o c e . Roger B o u d r e a u t a Michel Gatignol / A l m a / přiznali, že vědí o m o ž n o s t i r o z d v o j e n í mysli. Michel Asselin /Riviér dli L o u p / a ľ r a n c i n e C h a i n é ,'Quebek/ definovali čas. p r o s t o r , p o h y b , p r o p o r c e v sugestivním v y s t o u p e n í , k t e r é patřilo k vrcholům festivalu. Wendy Perron /New York/ - p o s t m o d e r n í t a n e c za d o p r o v o d u h u d b y a vlastního slova. Je krásná, navíc s k u t e č n ě zlatý h ř e b p r o g r a m u . Randi a Berenicci / T o r o n t o kombinovali h u d b u , film, s m e c h a n i c k ý m i a p ř í r o d n í m i z v u k y . Vlarsharole / M o n t r e a l / — v jakémsi č a r o v á n í se zrcadly \ existencio97

n á l n í m d u c h u . Phill Niblock / N e w Y o r k / - výběr h u d b y a vlastních f i l m ů . Předvedl také " P K and SLS " / 1 9 8 0 / , na k t e r é m spolupracoval s h u d e b n í m skladatelem P e t r e m K o t í k e m . Jean Claude Rochef o r t / M o n t r e a l / — n e p o v e d e n á u k á z k a snahy, jak p o d l e autora působí u m ě n í . P i c n e A n d r é Arcand a J e a h n Yves F r é c h e t t e / Q u e b e k / u p o z o r n i l i , k r o m j i n é h o , na p r o b l é m p s a n í j a k o p s y c h o t i c k o u akci. Na o b l u d n é m n o ž s t v í p s a n é h o t e x t u v univerzu, d a l e k o spíš však na p ř i r o z e n o u p o t ř e b u d e s t r u k c e . V závěru rozřezali sloupy naplněné knihami a t a k t o vzniklé piliny v p y t l í c í c h o p a t ř e n ý c h slovem " T e x t " rozdávali o b e c e n s t v u . Richard Migro / O t t a w a / vybral tři scény ze svého r e p e r t o á r u . J d e většinou o satiru na z d e j š í svátosti: H o k e j a vůbec sport a j e h o styčné b o d y s fašismem. M o n t y Cantsin a " N e o i s t i c k é středisko v ý z k u m ů " / M o n t r e a l / : t o t o p ř e d s t a v e n í se stalo p ř e d m ě t e m n a p r o s t o n e o č e k á v a n é h o ú t o k u tisku, p o t é poslanců, s p o l k ů p r o o c h r a n u zvířat a j e d n o t l i v c ů . Neoisté ve své Noemově arše, j a k se jejich vystoupen í j m e n o v a l o , nechtěli než trošku šokovat. Sjelo se jich asi 15. najali b u l d o z e r y , t r a c k y , koupili staré auto z vrakoviště, projeli c e n t r e m města s policií v čele, nechali svěsit a u t o z t r a c k u , za p u n k - h u d b y vypustili několik bílých krys, Monti si nechal o d b o r n ě o d e b r a t krev a postříkal j í a u t o . Za b o j o v ý c h písn í o s v o b o d ě p r o v š e c h n y , za asistence s p o l u p r a c o v n í k ů , k t e ř í zapalovali o h n ě , dmýchali vonné d ý m y a mávali vlastními p r a p o r y , oblečeni d o všech m o ž n ý c h u n i f o r e m n e e x i s t u j í c í c h a r m á d , došlo k finále — z a p á l e n í a u t a , s y m b o l u zdejší p r o s p e r i t y . Akce se odehrávala v centru m ě s t a . Neoisté se d e f i n u j í především j a k o umělci. Evokují svým v y s t u p o v á n í m jistou n á k l o n n o s t k fašismu k o m b i n o v a n é m u s p a c i f i s m e m , což m u s í vypadat j a k o nesmysl, připojíte-li zcela zjevn o u p u n k - m ó d u , naprosté o d m í t á n í o f i c i á l n í h o u m ě n í , prodej M o n t i h o krve j a k o o b j e k t u u m ě n í - něco vám nehraje. Ale byli milí, zaplať Bůh za tu a f é r u . Oheň nebyl pov olen a t o je v Kanadě skutečně n e b e z p e č í . T o , že žádná krysa nebyla upálena, vyšlo najevo až na videu - Spolek pro o c h r a n u zvířat neuspěl. P r o b l é m e m se nk:í zala ta subvence. Mají se s t á t n í p e n í z e u t r á c e t za takové uméi ChseC h c e m e takové u m ě n í ? Černou listinu u m ě l c ů ! Ministr kultury d o t a z o v á n , d e n n ě reakce č t e n á ř ů - kladné i z á p o r n é , z m a t e k , veřejné m í n ě n í - nedělám si iluze — jasně proti o r g a n i z á t o r ů m , sedmá velmoc udělala své. A přesto všechno klid - pořádková p o k u t a asi 20 dolarů za o h e ň bez p o v o l e n í . T ý d e n na to p r o m í t á n í videa všech p r o g r a m ů p r o veřejnost, p ř e d t í m pro policii zvlášť. Neoisté přijeli do S h e r b r o o k u , o p a t r o v a n é krysy nabídli Spolku p r o o c h r a n u zvíř a t , navštívili redakci m í s t n í h o listu a udělili interview. Zavzpomínal j s e m , kolik let kriminálu b y to b y l o v současné Praze. 98

1

Seděli jsme s M o n t i m "Myslíš, že t o m u n a š e m u se, netuše j e š t ě co začne vím, já jsem d n e s večer

C a n t s i n e m po guláši u piva a ptal se m n ě : v y s t o u p e n í lidé r o z u m ě l i ? " Rozesmál jsem v p o n d ě l í za r á m u s a o d p o v ě d ě l m u : "Nes H a š k e m . " Zeptal se m n e : " K d e s e d í ? "

K o n z u m a c e Haškova guláše. 99

hudba Na p o d z i m roku 1975 se na " . . . velkou cestu, k t e r é se zúčastnili Bob D y l a n , Joan Baezová, a n d ě l š t í ba'sníci, n e j r ú z n é j š í bila' božstva. skalní mystici, staří p ř á t e l é . . . " spolu s t ě m i t o vydal také A l l e n Ginsberg, p o s l e d n í ž i j í c í klasik " b e a t n i c k é g e n e r a c e " . "Všichni se nalodili, a b y napravili A m e r i k u ! " - mohli j s m e číst v j e d n o m JAZZ B U L L E T I N U , v textu s názvem " P o u t n í c i přistáli u Kcrouacova hrob u " . Byl to t e x t p ř e l o ž e n ý z časopisu R O L L I N G T1IUNDĽR R L _ V U E , v y c h á z e j í c í h o b ě h e m t u r n é . V J A Z Z B U L L E T I N U vyšla však p o u z e část p ů v o d n ě z a m ý š l e n é h o materiálu - interview s Allenem Ginsbergem už vyjít n e m o h l o . Jsme přesvědčeni, že je zajímavé si p ř e č í s t , jak se b e a t n i c k ý patriarcha dívá na své m l a d š í spolupracovníky a přátele z r o c k o v é g e n e r a c e , j e j í ž d u c h o v n í p r o u d y ve svých b á s n í c h z p a d e s á t ý c h let m n o h d y p ř e d p o j a l .

rozhovor s allenem ginsb N e d á v n o byl Allen Ginsberg v nahrávacím studiu v New Yorku s B o b e m D y l a n e m . Natočili spolu album, které d í k y laskavosti Johna L e n n o n a brzy vyjde i v Apple. Starý politik beatové poezie hovořil o t é t o desce a o své spolupráci s r o c k o v ý m i h u d e b n í k y , se kterými se schází ve svém domě v Greenwich Village, kde je vůbec c e n t r u m m í s t n í c h b á s n í k ů . Rolling T h u n d e r

Revue:

Jak vznikla myšlenka na t o t o album?

Allen Ginsberg: Já a m ů j přítel Petr O r l o w s k y jsme dodali své básně, které jsme v říjnu 1971 četli na n e w y o r s k é univerzitě. Dylan se při100

pojil spíš a n o n y m n ě a sta'l v p o z a d í . P o t o m nás n a j e d n o u svolal d o našeho d o m u v Greenwieh Village a řekl n á m , že se mu p ř e d č í t á n í líbilo a takže nás navštívil. Ten samý večer tam taky kdesi našel kytaru a začal improvizovat. Hrál blues a já jsem vymýšlel verše jen slova, která h o n e j d ř í v e rozesmála, ale p o t o m řekl: " P r o č b y c h o m nešli do studia a nenahrali si to'.'" l ak jsme hned šli a pak, o týden později, jsme dali d o h r o m a d y skupinu h u d e b n í k ů . Mezi nimi i lidi. co pracovali s D y l a n e m na p o s l e d n í m albu. h u d e b n í k y , se kterými jsem dělal film a také b u d h i s t i c k é h o cellistu ze San 1'rancisca. Pak jsme ve studiu improvizovali. Dávali jsme d o h r o m a d y verše a h u d b u . Byl j s e m v d o b r é f o r m ě a napsal jsem báseň " S e p t e m b e r on Jessore R o a d " / Z á ř í na silnici v Jessore/ o v ý p r a v ě d o u p r c h l i c k é h o tábora mezi v ý c h o d n í m Pákistánem a Kalkatou, kde jsme byli vloni v září. Dylan o ní řekl. že je to podle j e h o m í n ě n í velká báseň. Prý nejlepší, co jsem o d " K v í l e n í " udělal. Za pár t ý d n ů jsme se sešli znovu a natočili tu d e s k u . R. T . R. : Kolik t o h o je na desce improvizováno a k o l i k j s t e dělali předem? A. G. : l ak půl na půl. Nebo n e j m é n ě polovina je pravá improvizace a z b y t e k je připraven p ř e d e m . Například některé básně Williama Blakea. které jsme z h u d e b n i l i . N e b o " N u r s e s S o n g " /Chuvina píseň/ a "Jessore R o a d " . R. T. R. :

A co d o p r o v o d n á h u d b a ? Je Dylanova n e b o

Vaše?

A. G. : 1'ro "Jessore R o a d " jsem dělal několik návrhů na a k o r d y , ale Dylan skládal h u d b u p r o všechno o s t a t n í . J e n o m tak brnkal da. da. d a . chang, chang. chang. a já vymýšlel bublavá slova, a Bůh udělal slova i m u z i k u , ačkoli právě j e h o zásahy jsou v o b o u p ř í p a d e c h nejhorší. R. T . R. : Zpíval vůliec Dylan? A. G. : Ne, ne, dělal mi j e n o m d o p r o v o d , p o z a d í . Ale zúčasnll se sboru, a taky zpíval nějaké improvizace k básním W. Blakea. R. T . R. : Když Marian Mitchell zpracovával Blakea. říkal, že si při tom u m í představit jedině Dylana. A. G. : A n o . A Dylan tu hrál d o b ř e . I dělali jsme d o h r o m a d y tři jeho básně. Jedna bude na t é t o desce, dvě další na j i n é . Bude to "Jar o " a " S e n " . Vlastně jsme už zhudebnili jednadvacet Blakeových 101

b á s n í . Myslím, že z t o h o BBC' dělala n e d á v n o krátký p o ř a d . A taky deska s nimi je dosud na trhu. Vloni jsme dokončili a l b u m s písněmi j a k o je "The Hilman A b s t r a c t " . " I n f a n t J o y " , " T h e í l y " , "The S c h o o l b o y " a j i n é . k d y ž jsem začal pracovat s D y l a n e m , nechtě! jsem se o p a k o v a t a tak jsem ho navedl na j i n é h o Blakea. Chtěli jsme povznést p o p s c é n u , p o z v e d n o u t úroveň t e x t u , prostě pozvednout úroveň p o p scény ke hvězdám. P o m o c í Blakea a Mantras a někdy i poezie s e j m o u t všechnu tu p ř í p a d n o u práci, se k t e r o u se m u s í otravovat básníci j a k o je Dylan a p o v z n e s e n í proroci j a k o je Jagger. N e b o mistři slova j a k o je Lennon n e b o M c C a r t n e y . p r o t o ž e já je v ž d y c k y p o č í t á m mezi b á s n í k y . A p o t o m k t o m u m ů ž e t e d o d a t mě, c o b y b á s n í k a r e g u l é r n í h o a Blakea a z a m í c h e j t e to. Uvidíte, jestli z t o h o vyjde něco. co by m o h l o " z n í t na v ě č n o s t " . R. T . R . : T o je n á z o r Váš. n e b o si to myslí všeobecně i lidé, kteří s Vámi v New Yorku p r a c u j í ? A. G . : N a p ř í k l a d J o h n Lennon se chystá vydat naše album v Apple. L e n n o n a ten n á p a d zaujal h n e d , jak o n ě m uslyšel a všechno jsme s n í m vlastně konzultovali. Lennon t a d y v New Yorku spolupracuje s radikály a p r o r o k y t y p u J. Rubína a tu a tam se stýká í s Dylanem. A tak se t a k y občas s e t k á m e a už jsme spolu udělali pár věcí. R. T. R . : Chtěl jsem p ů v o d n ě v ě d ě t , jestli je Vaše album ojedinělou u d á l o s t í , n e b o jestli to má být p o č á t e k n ě j a k é h o h n u t í . nebo... A. G . : Ne. ne... R . T . R.: A n e b o jestii to h n u t í právě nezačíná? A. G . : Všichni, a zvlášť lidé, co dělají r o c k , c h t ě j í teď dělat něco vznešenějšího, než dělali před t í m . A vlastně udělali už strašně velikou věc t í m , že povznesli s e b e v ě d o m í celé generace. T e d , tak jak r o s t o u , stárnou a m o u d ř í , stejně jako Blakeovy postavy, hledají nové f o r m y k o m u n i k a c e , získávají p o d p ů r c e a p o m o c n í k y , j a k o třeba mě. A j á . abych se udržel ve f o r m ě kdy m o h u psát poezií, se pokouším přetvářet j a z y k a dostat ho do h u d b y . A tak studuji své učitele, j a k o je třeba Bob Dylan. R. T. R . : Proč m y s l í t e , že jste v psané, čisté poezii dosáhl maxima? A. G . : Protože j s e m dal d o h r o m a d y všechny své verše od roku 1 955 do roku 1971 a zjistil jsem. že jsem už napsal hrozné m n o ž s t v í básn í . l ak m o c . že si ani n e m o h u dovolit je v y d a t a c h t í t po lidech, aby 102

to četli. A p o ř á d to bylo stejné, v š e c h n o t o bylo vlastně o válce a nemělo t o p á t e ř , n e m ě l o to ž á d n o u s t r u k t u r u . Občas se tam objevily v ý b o r n é improvizace, n ě k d y jsou tam celé pasáže velmi p ě k n é , ale vlastně jsem napsal jen j e d n u m o c d l o u h o u báseň, a to velmi nesouvislou. Tak j a k o válka je z m a t e k , tak j a k o život je z m a t e k , tak j a k nesouvislé je mé v ě d o m í . . . Možná t o bude j e d n o u z a j í m a v é svědectví o d o b ě , ale t a t o f o r m a mě už unavila, a zachtělo se mi asi další improvizace. Nejvíc ze všeho si teď přeji, abych mohl v y s t u p o v a t na jevišti a improvizovat poezii p ř í m o . A to se mi líbí m n o h e m víc, než číst ji z p a p í r u . A t a k y m ě v ž d y c k y z a j í m a l o z p í v á n í , teď stále více. Začal jsem psát h u d b u na Blakeovu poezii, p r o t o ž e ho t a k y z a j í m a l o z p í v á n í t a k o v ý c h Nesmyslů a Z k u š e n o s t í . Takže k h u d b ě jsem se dostal j a k o k p ř i r o z e n é m u p o k r a č o v á n í poezie. I Ezra P o u n d kromě toho prorokoval, že k d y ž se j a z y k a poezie oddálí od h u d b y , tak slábne j a k poezie tak intelekt a slábne i inspirace. R. T . R.: A co Vaše další v y s t u p o v á n í na rockové scéně? Možná, že se Vám zdá s n a d n é pracovat s Dylanem a L e n n o n e m . a l e m y s l í m si, že Vaše spolupráce třeba s Jaggerem by musela m í t úplně jiné předpoklady. A. ( i . : D o m n í v á m se, že ne. První, k o m u jsem nabízel spolupráci na Blakeovi, byl právě Mick Jagger. Před lety jsem ho znal d o b ř e v tom smyslu, že j s e m h o v roce 1965 potkával v L o n d ý n ě . A t e h d y jsem mu taky zpíval balady podle Blakeova " G r e y M o n k " . Jagger je velice c h y t r ý p á n . stejně c h y t r ý j a k o o s t a t n í , spíš c h y t ř e j š í než většina o s t a t n í c h . Příležitostně bych s n í m velice rád pracoval /jestli to tak teď čte!/. Je hned d r u h o u o s o b o u , se kterou bych rád dělal h u d b u a poezii. Mám už pár velmi k o n k r é t n í c h nápadů... R. T . R . : J a k o n a p ř í k l a d ? A. G. : Jagger je mistrem velice, ale velice p o m a l é h o blues a rád bych s n í m p r o t o improvizoval blues. T u t o f o r m u jsem ostatně u ž studoval. R. T . R . : Když m l u v í t e o improvizaci, m u s í j í t přece o improvizaci na nějaké t é m a . m y š l e n k u , n e b o pocit... A. G . : Ne. pocit to ne. Možná jen první m y š l e n k a , která m ě nap a d n e , určí celý z b y t e k básně. N ě k t e r á h u d b a na této desce je právě taková n á h o d n á , v y t r y s k l á , n á h o d n ý žert improvizovaný p ř í m o ve studiu. Dylan začal brnkat pár a k o r d ů téma /byl to J i m m y B e r m a n ! / , m ě n a p a d n e n ě j a k ý r o z h o v o r z dřívějška a to, co mi teh103

d y dal n o v é h o . A t o už jsou p o t o m s k u t e č n é s t r o f y . První i poslední kompozice celé p ř e d s t a v e n í . J s o u to vytrysklé m o m e n t y a improvizace. R. T . R . : Považujete Dylanovu h u d b u za zvlášť citlivou? A. G . : Pro m n e velice p o c h o p i t e l n á , citlivá a inspiruje m n e . Dylan ř í k á : " M ů ž e š j í t tak d a l e k o , jak c h c e š . " A já ř í k á m : "Myslíš t o včetn ě s e x u ? " A on ř í k á : "Jistě. Dělej co chceš. C o k o l i v . " V í t e , dává mi souhlas ve smyslu ú p l n é volnosti. R. T . R . : A co se týče h u d b y ? A. G . : J e h o h u d b a je chápavá. Dylan je velice, velice p o z o r n ý . Ví v ž d y c k y přesně, kde je a slyší ty d r u h é . A je m o c s k r o m n ý , podivně s k r o m n ý , j e n o m j a k o b y mi o p a t r n ě nabízel jakýsi h u d e b n í poklad ke zcela v o l n é m u p o u ž i t í . Lepší, než k d y b y m ě m á t l . Nesnaží se mě o b d i v o v a t , ale p r a c u j e se m n o u . /Ginsberg přehrává pár pásků a u k a z u j e 11a příkladech jak Dylan vykrikoval: " ľ e ď t o z a p n ě t e ! " T o se právě z d o k o n a l é h o z m a t k u vynořilo téma a Ginsberg spustil a improvizoval v ý b o r n o u píseň o hom o s e x u á l n í m prodavači novin, n a z v a n o u " J i m m y B e r m a n " / R. T . R . : N e n í t e n t o druh improvizace v h o d n ě j š í pro živý k o n c e r t ? A m ů ž e m e n ě c o p o d o b n é h o v blízké d o b ě očekávat? A. G . : Kdykoli p ř e d č í t á m své verše, vždycky si to dělám celé sám. Mám vlastní h u d e b n í n á s t r o j , h a r m o n i u m . Mám I10 už léta. Někdy spolupracuji s k y t a r i s t y a s flétnisty. Takže to. o čem jsem hovořil, se bude jistě h o d i t i p r o mé živé k o n c e r t y /.../ ale je to m n o h e m v h o d n ě j š í pro d e s k y , p r o t o ž e tam m ů ž e t e v y b í r a t jen d o b r é m o m e n t y . R a d a improvizací j s o u nesmysly a řada úplné b l e k o t á n í . Ale některé j s o u náhle n á d h e r n ě souvislé, v ě d o m ě i m i m o v ě d o m í , m i m o čas. v m e t a f y z i c k é a alegorické rovině /.../ ...tam to bylo všechno improvizace. A to Dylana z a j í m á . Kdysi jsme pobíhali s Kerouacem p o B r o o k l y n s k é m inostě a improvizovali jsme j e d e n přes d r u h é h o p í s n i č k y v r y t m u b o p . nebo v j a k é m k o l i j i n é m r y t m u . T a k ž e , když se u nás objevil t e h d y Dylan a m y začali improvizovat svůj j a z z . nijak Í10 to nepřekvapilo. Věděl o t o m co bylo, navíc sám často improvizoval a je v t o m m o c d o b r ý . Je to součást j e h o vlastní h u d e b n í tradice. A v přestávkách mezi n a h r á v á n í m mě p o t o m taky n a p a d l o , že bych p r o n ě h o m o h l v y m y s l e t n ě c o k ř e h č í h o , něco h o d n é h o l)ylanova génia a něco h o d n é h o mé t o u h y . A tak j s e m napsal dlouhý 104

t e x t nazvaný " S e p t e m b e r on Jessore R o a d " . který n a k o n e c zabral deset m i n u t alba. Je to o u t r p e n í lidí v Bengálsku, kde jsem taky byl. A také j s e m měl p o t r e b u děal velké u m ě n í také trochu j i n a k , než jsem dělal d o p o s u d . R . T . R . : Dá se v j i s t é m smyslu hovořit o návratu d u c h u jazzu'.' A. G. : Nejsem historik, abych p o z n a l , jestli se n e s n a ž í m e o b n o v o vat n ě c o . co už z jazzu v y m i z e l o , ale p a m a t u j i se d o b ř e , že ten pův o d n í jazz vycházel n a p r o s t o z č e r n o š s k é h o lidového blues a z přirozené řeči. z přirozenosti o b s a h u j í c í i sexuální t o u h y . A o to se teď skutečně snažíme. R. T. R . : Jsou h u d e b n í c i , které znáte a se k t e r ý m i p r a c u j e t e , nadšeni n á v r a t e m k improvizaci a o d v r ž e n í m těsných norem a nahuštěných t e x t ů ? A. G. : T ř e b a takový Dylan v ž d y c k y lehce improvizoval. Kolem roku 1965 mi říkal, jak vlastně dělá to. co dělá. Že prostě c h o d í d o studia, vykládá si z h u d e b n í k y , a brumlá do m i k r o f o n u . Pak o d b ě h ne do k o n t r o l n í k a b i n y a poslechne sí. co povídal. Napíše si t o . někdy něco p o o p r a v í a zase o d b ě h n e k m i k r o f o n u a zazpívá to! / a / p í vá to p ř í m o ! N e v í m , jestli to tak dělá d o d n e s . Myslím, / e pi. H í o b d o b í m , kdy usiloval o m a x i m á l n í z h u š t ě n o s t , o p r e c i z n í z k r a t k y , třeba v o b d o b í k o l e m " J o h n Westley l l a r d i n g " . "... abys mohl z í t m i m o z á k o n , m u s í š b ý t ten n e j š e s t n ě j š í . . . " . tak nějak jsem to myslel. Na n ě j a k o u d o b u se t e h d y zaměřil na psaní poezie, kterou se nedál prostrčit ani prst. jak byla bez mezer, bez a b s t r a k c í . Pak se zřejmě přesvědčil, že í opak je u m ě n í m . Že všechno, co vylepšuje, je u m ě n í . A s a m o z ř e j m ě h o to z a u j a l o , j a k o k a ž d é h o . R. 1. R . : program?

Máte Vy. n e b o o n . n e b o n ě k d o j i n ý v této oblasti n ě j a k ý

A. G.: J e d n o u v noci jsem jen tak navštívil Boba Dylana. Pak j s e m u něj napsal výpravnou p í s ň o v o u skladbu o t o m . jak se CIA zapletla do pašování opia v I n d o č í n ě . T a k y jsem tam napsal trošku p o m a l o u baladu nazvanou " Ž i d o v š t í hoši. spojte se s chlapcem z P o r t o Rica a z n e k l i d n ě t e duši t o h o t o m ě s t a " . A ještě nějaké blues o p r á z d n é postelí, co v ní ležíš sám, o otevřeném srdci a o nechuti u m í r a t . A Dylan mi řekl. že z t r á c í m b e z p r o s t ř e d n o s t , p r o t o ž e to v y p a d á , jako bych chystal další d e s k u . " D r u h o u d e s k u " , řekl jsem. "Budu-li Ulít d o b r é h o m u z i k a n t a . . . " A on řekl: " J ó . budu s tebou hrát z n o v u . Jestli ještě chceš, pojď do studia a n a t o č í m e j í . " N e v í m , testli to 105

u d ě l á m e , ale on se u ž n a b í d l . Řekl. že b y c h o m mohli a měli pokračovat. takže možná' n a t o č í m e další d e s k u . R . T. R . : Bylo by to asi příliš z j e d n o d u š e n é , k d y b y se řeklo, že zat í m c o Dylan se vrací z p ě t k politica a k p r o t e s t u . Vy p ř e c h á z í t e spíš k r o c k o v é h u d b ě a tak se v polovině cesty setkáváte /.../ m y s l í m , že je to pro oba v ý z n a m n é . A.G. : N e v í m , jestli se Dylan může ještě o b r a c e t k politice, p r o t o ž e se v ž d y c k y společensky angažoval. Něco j i n é h o je h l e d á n í f o r m y a cesty. J e h o m l č e n í , které se j e d n o d u š e považuje za o s o b n í p r o m ě n u a z o t a v o v á n í z n e m o c i , vykládali m n o z í n e j r ú z n ě j š í m i z p ů s o b y , j a k o n ě j a k ý m y s t i c k ý nesmysl, m í s t o aby uznali, že se prosté j e d n á o kluka, který se snaží p ř e ž í t z l o m e n o u p á t e ř . Písně které jsme dělali, j s o u politické. J e d n a z n i c h , " G o i n g to San D i e g o " / N a cestě do San Diega/. která popisuje cesiu na blížící se hlasování v San Diegu, k o n č í slovy: "... starý z n á m ý pane N i x o n e /lépe se klanět před strýčkem S a m e m / všichni ti politikové/ volí nejlépe B e r á n k a " . Takže ani jsem tak m o c neslevil z dřívějších zásad. Zůstal jsem u své nadpřiroz e n é politiky — u Beránka, což byla n a k o n e c i politika Wiliiama B la ke a. R . T . R . : Můžete výraz " n a d p ř i r o z e n á p o l i t i k a " blíže objasnit? A . G . : N a k o n e c jsme si přece j e n o m uvědomili, že existuje jen j e d n a p l a n e t a , jen j e d e n život, j e d n o v ě d o m í a j e d n o m y š l e n í . D í k y vyvin u t é m u nervovému systému elektrifikace, který u m o ž ň u j e slyšet zvuk j e d n o h o lidského hlasu p o celé Z e m i . to je nové v ě d o m í na t é t o p l a n e t ě . L e n n o n a , McCartneye, Harrisona slyší celá Asie. Nixonův projev slyší ve f o r m ě b o m b I n d o č í n a , cítí ho v n a p a l m u . Takže dnes, ať už cokoli u d ě l á m e , týká se to všech o s t a t n í c h . Když kráva spase trávu ve státě New Y o r k . n a f o u k n e se břicho krávě v Kyoto... jak říká stazý Zen. A všichni už si dnes uvědomili, že planeta je stejně tak v e s m í r n o u l o d í . j a k o živou o č n í bulvou, že je prostá existence spletená z m n o h a b u n ě k , je v z á j e m n á k o m u n i k a c e a v ě d o m í sebe n a v z á j e m . Takže politika n e m ů ž e p o s t o u p i t o d n ě k u d někam jin a m . B u d e m e m u s e t už v z í t 11a v ě d o m í , že všechno je vlastně jediná b u ň k a širší v e s m í r n é j e d n o t y . A jestliže dnes m u s í p l a n e t a čelit nebezpečí v y m ř e n í , je to jen naší v i n o u , vinou n a d m ě r n é s p o t ř e b y a otravy vzduchu a m o ř í . Protože všichni ovlivňujeme všechno. T o je p ř i r o z e n á politika, jak ji chápal Dylan, "Thomas a Blake. Nadpřirozená z n a m e n á , že hned od s a m é h o p o č á t k u jsme Bohem byli my...

106

Jim Morrison KYKLOPOVÉ - aneb myšlenky o zraku Rad se stavěl na odiv a při snaze vytvořit mýtus před miliardou otupělých, vyschlých a nelítostných očí prozíval hrúzu. Když vystupoval z letadla, navzdory radám svých agentu vykročil k drátěnému plotu potřást rukama. Stál blízko, aby vyhověl pozvání k poctě klaněním či zbraní. Trvale nevyslovené vnitrní vědomí, že během každé vteřiny na veřejnosti se jeho tělo stává terčem. Tíživé vražedné vědomí zvířete. Na hrdle mu nabíhaly citlivé žilky. Říkali, že když se na tebe díval, stahoval ti kuži z lebky. Přirozeně. Úsměvy pro upřímného obdivovatele snadno skryjí smrt za špičatými zuby. Nikoli paranoia nebo přehnaná bezstarostnost, ale schopnost vycítit násilí ve věčném p ř í t o m n u . KYKLOPOVI - Lidé. kteří připomínají prvotní ještěrky, mají ve své lebce klenot. Říká se mu "zakrnělá žláza" a je umístěná ve spojnici dvou mozkových hemisfér. Tenhle pozůstatek oka je u některých stále citlivý na světlo. Oko se vzpírá odtažité analýze. Uvědom si. že oči jsou ve skutečnosti dvě j e m n é koule plavoucí v kosti. Dojmy vidí mne. Zeptej se kohokoli, který smysl by si zachoval nade všechny ostatní. Většina řekne zrak a zbaví se miliónu o č í v těle kvůli dvěma v lebce. Mohli bysme žít slepí a snad i dospět k poznání. Bez hmatu bychom se proměnili ve špalky dřeva. Oko je hladová tlama pasoucí se na světě. 108

Architekti obrazových světu soutěžící se skutečnými. V lebce jsou dvě planety—dvojčata. Oko je búh. A svět. Protože má svůj rovník. Vydloubni oko zvířete v temnotě a postav ho před čirý a světlý objekt, proti obloze. Obrys t o h o t o obrazu je vryt na sítnici a je viditelný pouhým o k e m . Tohle vyříznuté oko je primitivní kamera, sítnice se chová jako emulze. Po svém úspěchu s králíky Kuhne/1/ dostal hlavu mladíka popraveného gilotinou. Vyjmul oko a rozřízl ho. Operaci prováděl ve zvláštní červenožluté místnosti. Sítnice levého oka poskytovala ostrý, ale nejasný obraz, nemožný definovat. Následující roky strávil hledáním jeho význam u . přesné povahy t o h o t o objektu, pokud to vůbec byl objekt.

Okna jsou očima d o m u . Čum ze svého uvězněného těla. ostatní nakukují dovnitř. Nikdy to není jednostměrný provoz. " V i d ě n í " v sobě vždycky zahrnuje možnost narušeného soukromí, protože oči odhalují o h r o m n ý vnější svět, naše vlastní nekonečné vnitrní prostory se otevíraj í ostatním. Jaký je osud o č í během spánku? Neustále se pohybují, jako publikum v divadle. Během abnormálních stavu se panenky rozšiřují. Drogy, šílenství, opilost. o c h r n u t í , vyčerpání, hypnóza, závrať, velké sexuální vzrušení. Oko nalézající svůj oceán poté, co myšlenka oceánů zemřela. Enkidu /2/ byl divoch, zvíře mezi zvěří. Jednoho dne mu žena obnažila svou nahotu ve vodní hladině a on zareagoval. Toho dne s ní odešel následovat umění civilizace. Partnery si vybíráme podle vizuální přitažlivosti. Nikoli podle vůně, r y t m u . kůže. Je chyba věřit, že oko muže polaskat ženu. Je žena vystavěná ze světla nebo z kuže? Její obraz v oku nikdy není skutečný, je vyryt na konečcích prstu. V ARS MAGNĽ, Velkém Díle. alchymista ve své retortě tvoří svět. V ARS MAGNĚ, Velkém Umění, alchymista ve své retortě tvoří svět. 109

Oči jsou genitály vnímání a zavedly také tyranii. Zmocnily se pozic ostatních smyslu. Tělo se stává tenkým nemotorovým stonkem pro podpírání očí ma jejich obchůzkách. Jak oči mohou být nazývané "okna duše", klíč k nejhlubšímu lidskému společenství a hmat popřen coby mírné nárazy kůže. Tělo není dům, je uvnitř domu. Slepí souloží, oči ve sv . u/i. Oko je "světlo na odpočinku". /Vytváříme světlo v oku? Je světlo naše, anebo je ze světa?/ V egyptské mytologii je oko symbolem Osiria. Isisy, Hora a boha slunce Ra. Ptali zrodil člověka svými ústy, bůh svýma očima. Město—chrám Birák /3/ - 3000 př. Kr. Byly tam objeveny tisíce malých plochých lidských tváří z černého a bílého alabastru, bez nosu, úst a uší. ale s vyrytýma a pečlivě vymalovanýma očima. Říká se mu Chrám Očí: ochránit tyto oběti pro božstvo. Oidipus. "Skutečnost" jejích nahých prsů. Jejího těla. "Pohlédl jsi na co jsi nikdy neměl pohlédnout." Oči vypíchané sponou z šatů mrtvé Iokasty. Potrestej oči. Scvrklá prsa stařeny. Mladý kluk ho vede od vesnici k vesnici. A všude čekají na jeho slova. Tiresius. o kterém se říká, že •-trávil sedni let jako žena. přišel k Aténě koupající se v lese. Zatemnila ty vetřelé oči. Savě) z Tarsu na cestě do Damašku. Slepota ho povznesla na sv. Pavla. Proč je slepota svatá? Alchymie člověku nabízí původní hrdinství. Mani /4/ učil, že člověk byl stvořen poslem Nejvyššího Boha Světla jako pomocník, aby svým životem a úsilím napomáhal shromažďování rozptýlených a tedy oslabených atomů světla a vedl je vzhůru. Protože světlo svítilo do temnoty, vyplýtvalo se a je ve vážném nebezpečí být zcela pohlceno. Člověk může napomáhat spáse světla. Proces přeměny hrubých kovů ve /lato se nazývá "Projekce". 110

V tlumeném světle je forma obětovaná světlu. V jasném světle je světlo obětované formě. KODEX SVĚTLA. Oko je nemocné. Vytrhni ho. Doktor odstraňuje oko aby zachránil tělo. Napřed musí přeříznout optický nerv spojující oko s mozkem. Než se začalo umrtvovat, často se uvádělo, že príiehod skalpelu m í s t o bolesti vyvolal světlo. Objekty jsou postupně vybudovány mimo tělo. Oko vzešlo ze světla a kvůli světlu. Netečné orgány a povrchy se utvářejí do své jedinečné f o r m y . Rybě dala tvar voda, ptáku vzduch, červu země. Oko je stvoření ohně.

X X X

Jim Morrison z časopisu Eye /New York/, r.I, ě.8 /říjen 1968/. s. 5 3 - 5 5 přeložil T.L:

/1/ Wilhelm Kulme /f 837— 1900/, německý neurofyziolog. ¡2] Enkidu, postava z Eposu o Gilgamešovi /první pol. druhého tisíciletí př. Kr./ /3/ Birák, také Brach nebo Brak. oáza v jihozápadn í Lybii. 14/ Mani, také Mánes nebo Manichaeus / 2 1 6 - 2 7 4 / , íránský zakladatel maniehe ismu.

111

<•0 V}&<MH0 p£ZA ~*eior VKroť Wr* rifiK\ \ tilOvt Íff A KOtdPM PtLSi'U*Áí~ řt>6it£ yteMi&HOOii rííNičxfi tiA /.vtojvo/iCg 0í>i< rfaiCHU, Htcůhlie Síto AffL/Sttit
4

ú, r f í - r y # 0 * 1 / -

ÍAÍT

ííTt

F

/Í»ÍÍ-

oaií«y

2, M & i C Í

II 1 12

Malá revue p r o u m ě n í a kritiku PATERNOSTER v y c h á z í ve V í d n i , 4 x r o č n ě . R e d a k č n í r a d a : Z b y n ě k B E N Ý Š E K , Vratislav B R A B E N E C , Eugen B R I K C I U S . Martin H Y B L E R , Jiří N Ě M E C , Vlasta T Ř E Š Ň Á K a Paul WILSON. R e d a k c e , administrace a distribuce: P A T E R N O S T E R , c/o Benýs v ek, Zinnergasse 2 7 / 1 / 3 , 1 1 1 0 - WIEN, Österreich A d m i n i s t r a c e a distribuce p r o K a n a d u a USA: Z d e n ě k K A Z I K , 1 4 8 0 Eglington Ave. W A p . 3 0 3 , T o r o n t o , O n t a r i o , C A N A D A M6E 2G5 CENAi

ttna

j e d n o h o čísla roční předplatné Ós 40,140 DM 6,20,p r o U S A , K a n a d u a Austrálii /zvýšené p o š t o v n é / US dol. 3 , 5 0 12, Can.dol. 4,40 15. Aust.dol. 5 , 18,-

Plaťte laskavě E u r o š e k e m , M e z i n á r o d n í p o š t . p o u k á z k o u n e b o v h o t o v o s t i n a adresu v í d e ň s k é r e d a k c e . T a k é p ř e v o d e m na bankov, konto 601 441 405 - ZENTRALSPARKASSE UND KOMERZIALB A N K , Wien 1, S c h o t t e r r i n g 1. V K a n a d ě a USA posílejte p l a t b y šekem, p o u k á z k o u n e b o v h o t o vosti na adresu administrace a distribuse p r o K a n a d u a USA. Čtenáři

v

Československu

dostávají

PATERNOSTER

zdarma.

Veškeré p ř í s p ě v k y a u t o r ů a o a u t o r e c h žijících v Československu jsou tištěny zásadně bez jejich v ě d o m í a jakékoli účasti. Ž á d á m e příslušné orgány, aby vzaly t o t o p r o h l á š e n í na v ě d o m í . P A T E R N O S T E R , Kleine Revue f ü r K u n s t u n d Kritik, erscheint vierteljährlich. Herausgeber u n d E i g e n t u m e r : Z b y n ě k B e n y s e k , Zinnergasse 2 7 / 1 / 3 1 , A - 1 1 1 0 Wien.