Zálesák
ZÁLESÁK 1. Stavba stanu 2. Rozdělání ohně 3. Uzle 1. Stavba stanu. a) výběr místa pro stavbu stanu Stanovat lze jen na místech, kde je to výslovně povoleno. V našem případě se jedná nejčastěji o veřejné tábořiště nebo o pozemek, na kterém nám povolil tábořit jeho majitel. Místo na stan vybírej pokud možno na rovině nebo mírném svahu, na trávě. Vybírej místo, kam svítí ráno slunce (usušení stanu). Stan stav vchodem z kopce (při dešti neteče voda dovnitř). Nestav ho v prohlubni, vyschlém korytě potoka, nízko nad hladinou řeky nebo potoka (po větším dešti se může zvednout voda). Máš-li možnost výběru, stav stan na louce, nikoliv v lese. Pod podlážkou stanu vyber kameny, větve a šišky, jinak by se o ně mohla podlážka protrhnout. U stanů, které mají pevně přišitou podlážku, nekopej stružky. b) postavení a zbourání Různé typy stanů vyžadují různé postupy. Máš-li nový stan, přečti si návod! Většina moderních stanů má ohebné tyče (kovové či laminátové). Je třeba na ně být opatrný. Při jejich poškození (nalomení, poškození spojky, …) je velmi těžké, ne-li nemožné je na místě opravit (třeba provizorně) či nahradit. Kolíky umísťujeme většinou tak, aby šňůrky byly ve směru švů na střeše stanu. Vzdálenost kolíků od stanu vol tak, aby bylo možno šňůrky po dešti více zkrátit (vlhkem povolí), ale tak, abys na postavení jednoho stanu nepotřeboval celou louku. Zatloukej je v úhlu asi 45 stupňů, asi do dvou třetin jejich délky (při bourání stanu je musíš zase vyndat). Šňůrky musí být na kolících u země, aby se kolíky nepáčily ven ze země. Není-li možno dostatečně zkrátit šňůrky k tomu určeným již navlečeným „udělátkem“ (plíškem, dřevíčkem či jiným), zkrať je zkracovačkou - nikdy ne pevným poutkem !!! Při vstupování do stanu pečlivě překračuj práh, jinak ho vytrháváš a ničíš stan. Při dešti se nedotýkej stěn stanu, jinak ti do stanu poteče, zkontroluj, zda se ani tvoje věci nedotýkají celty. Před bouráním stanu zkontroluj, zda je celta suchá (jinak jí musíš doma rozložit a usušit, aby nezplesnivěla). Dále musíš vymést ze stanu smetí. Při skládání otři vnější podlážku nejlépe hadrem. Kolíky očisti od hlíny a všechny ulož do správného pytlíčku.
2. Rozdělání ohně
Oheň může být •
užitkový – určený na vaření, sušení věcí apod.
•
společenský – určený k posezení, povídání a zazpívání si
•
slavnostní – určený k nějakému ceremoniálu (u nás např. zahájení tábora) Posezení u ohně má díky mnohatisícileté tradici své kouzlo spojené s romantikou. Snaž se to pro sebe i své kamarády uchovat. Většina part jezdících do přírody má své zvyky a rituály - neexistuje jediný „správný“ zákon, jak se máš u ohně chovat. Jsi-li pozván k ohni, snaž se toto chování odpozorovat a přizpůsobit se - jinak budeš pokládán za hlupáka a nevychovance.
1/8
Zálesák
Kolem ohně sedíme v jednom kruhu – nikdy si nemůžete sednout mimo kruh blíže k ohni nebo dokonce před někoho. Přijde-li k ohni další člověk, který se do kruhu již nevejde, je povinností všech, aby mu umožnili si sednout např. tím, že kruh zvětší, poposednou si těsněji apod. Je nepřípustné pálit ve společenském ohni jakékoliv odpadky. Často je určeno, kdo se o oheň stará (u nás je to takzvaný ohnivák) a ostatní se mu do toho nepletou. Některé trampské, skautské a jiné osady, oddíly či party mají i další zvyky a rituály – respektuj je.
Příprava ohniště: Místo pro oheň volíme tam, kde je to povoleno v dostatečné vzdálenosti od lesa v okolí ohniště nesmějí být hořlavé předměty jako suchá tráva, jehličí a chrastí tak, aby odletující jiskry nepoškodily stany (aby stany byly daleko nebo proti větru) Najdeš-li staré ohniště, nevypaluj nové. Pro nové ohniště je nejlepší podklad skála, písek, břeh potoka apod. Musíš-li dělat oheň na trávě, potom vyryj drny a dej je (kořínky dolů) stranou do stínu, kde je pokrop. Při likvidaci drny vrátíš zpět a opět zaliješ vodou. Ohniště ohraď kameny, aby se oheň nerozlézal – pozor, kameny vytažené z vody pukají. Nikdy nedělej oheň v blízkosti stromů, houštin, dřevěných budov a sena. Slavnostní oheň ohrazujeme ještě druhým kruhem z kamenů, který vymezuje prostor, do kterého smí jen ohnivák. Rozděláváme-li oheň na starém ohništi, nevybíráme popel ani staré uhlíky a ohořelá polena, ale rozděláme oheň na nich nebo polena zabudujeme dovnitř.
Rozdělávání ohně: Pro slavnostní oheň připravujeme obvykle pagodu nebo hranici z vodorovně položených polen. Je lépe použít polena podélně rozštípnutá. Hranice tak lépe drží, lépe chytá, během hoření méně hrozí spadnutí hořícího polena ven z hranice. Nebo můžeme alespoň na koncích kulatých polen vyrobit záseky. Pro méně slavnostní nebo užitkový oheň můžeme připravit pyramidu z klacků šikmo postavených do jehlanu. Jak hranici, tak pyramidu naplníme co nejvíce chrastím a drobnějším dřívím (jen od chrastí velká polena nechytnou). I když někdy pro užitkový oheň nepřipravujeme předem větší hranici, je třeba si připravit dostatek vhodného dříví alespoň na začátek. Oheň rozdělávej chrastím, nikoliv papírem. Sirky bal tak, aby nenavlhly. Oheň zapaluj z té strany, odkud fouká vítr. Chrastí i drobné dříví na podpal vždy dobře a hustě srovnej, hoří dříví, nikoliv vzduch mezi ním. Přímo sirkou je možno zapálit březovou kůru (chytá i vlhká) nebo otýpku hustě stlačených suchých smrkových větviček. Nad zapáleným plamínkem je třeba mít anebo rychle přidat další drobné dříví. Zapalujeme proto zespodu – ne zboku či dokonce shora. Dokud se nevytvoří dostatek žhavých uhlíků, je třeba, aby měly plamínky stále co zapálit. Pokud rozděláváme oheň bez přípravy hranice či pyramidy, můžeme po rozhoření ohně přikládat buď do pyramidy nebo pokládat polínka přes oheň vždy několik jedním směrem a pak další křížem. Pokud jsme zapálili předem postavený tvar, snažíme se jej při přikládání co nejdéle udržovat. Přikládej včas - nečekej až bude oheň dohasínat. Je lepší, když oheň hoří stále stejně, než když máme střídavě velkou vatru, od které si musíme odsedávat, a pak malou skomírající hromádku uhlíků. Každá manipulace s ohněm (přehrabávání apod.) většinou způsobí, že vzniká více žhavých uhlíků a popela a méně plamenů – oheň tak můžeme „přidusit“ (vhodné pro grilování a pečení). Chceš-li vytvořit hodně popela (např. na pečení) přikládej větší množství dřeva najednou tak, aby mezi dřívím bylo co nejméně volného místa.
2/8
Zálesák
Likvidace ohniště: Je-li to možné, necháme oheň co nejvíce dohořet, aby po nás nezbyla spousta dřevěného uhlí a zuhelnatělých konců nebo dokonce celých opálených polen. Roztroušené dříví okolo ohně buď přiložíme a spálíme nebo uklidíme na hromadu, kterou tak připravíme pro další použití příštím uživatelům našeho ohniště. Pokud jsme zakládali nové ohniště, neměl by po našem opuštění tábořiště nikdo poznat, kde ohniště bylo. Popel nevybíráme, jen ho zalijeme vodou – bude to dobré hnojivo pro drn, který jsme dříve odložili stranou. Teď jej vrátíme zpět, ušlapeme a znovu zalijeme vodou.
A ještě několik poznámek: Oheň ve větru - udělej zástěnu z drnů, kulatiny, víka…. (dřevěnou zástěnu občas polij vodou, aby neshořela); lepší je najít místo v závětří za skálou nebo za terénní nerovností Oheň v dešti - ohniště podlož kameny; lépe hoří pyramida; dříví rozlož kolem ohně, aby prosychalo; můžeš vyrobit stříšku z proutí a pokrýt ji větvemi nebo chvojím Oheň na sněhu - je-li málo sněhu, odhrabej ho až na zem, je-li sněhu moc, udupej ho a udělej podklad ze silných větví nebo polen, nejlépe syrových Rozfoukávání ohně - foukej z té strany odkud fouká vítr, foukej do žhavých uhlíků, v jejichž blízkosti je drobné suché dříví, mírně v dlouhých dávkách, postupně přidávej na síle
Druhy dřeva jako paliva: Na palivo nerozebírej hranice "metry", které najdeš v lese – to by byla krádež!!!. Druh dřeva vybírej podle účelu topení: Velmi měkké dřevo – hoří rychle, dobře chytá: lípa, topol, osika, vrba, jedle, smrk Měkké dřevo: olše, líska, kaštan, ořešák, borovice, modřín Středně tvrdé dřevo: jilm, bříza Tvrdé dřevo – hoří pomalu: buk, habr, hrušeň, třešeň, jabloň, jeřáb, jasan, akát Velmi tvrdé dřevo: dub, hloh, javor, višeň, tis Dostatek popela: buk, bříza, dub, osika, jilm, habr, javor Pomalu hoří: dub, jilm, třešeň, javor, kaštan Rychle hoří a dávají hodně světla: smrk, borovice Syrová hoří: smolnatá borovice štípaná na drobno Mokrá hoří: březová kůra, akát Vyletují jiskry: kaštan, bez, smrk Nejsnáze štípatelné dřevo: smrk, jedle, vrba, topol Nejhůře štípatelné dřevo: akát, dřín Nejtrvanlivější dřevo: akát, dub, modřín Nejméně trvanlivé dřevo: smrk, buk, habr, javor, třešeň, bříza, osika, lípa, topol, líska, vrba Nejvýhřevnější dřevo: akát, dub, buk, bříza, smrk, borovice Nevýhřevné dřevo: topol Nejpružnější dřevo (špatně se láme): tis, jasan Nepružné dřevo (křehké – dobře se láme): lípa, kaštan, hruška Suché dříví po dešti najdeš na místech krytých před deštěm – v dutinách stromů a skal, pod skalními převisy, kládami, vývraty, můstky, těsně u kmenů stromů ... Dřevo nejlépe chytá na hranách. Proto dobře chytají suché smrkové větvičky, které mají drsný povrch (vhodné na podpal). Rozštípnuté polínko chytne lépe než stejně silná kulatina.
3. Uzle Musíš umět uvázat alespoň těchto 14 uzlů a znát jejich použití: 1 - pevné poutko 2 - pohyblivé poutko
3/8
Zálesák
3 - liščí smyčka 4 - plochá spojka – ambulanční 5 - rybářská spojka („autíčka“) 6 - škotová spojka 7 - dřevařská smyčka 8 - zkracovačka 9 - dračí smyčka 10 - osmičkový uzel 11 - lodní smyčka 12 – kotevní (loďkový) úvaz 13 - převázání balíku 14 – panenka Tento text asi k naučení uzlů nestačí.. Uzle se snáze naučíš od někoho, kdo ti to ukáže (např. na schůzkách, na akcích apod.). Více se o těchto i jiných uzlech dozvíš z knížek nebo z internetu. Dobrá knížka je například: Gordon Perry: Uzly – Praktický průvodce postupem vázání více než 100 uzlů, nakladatelství Svojtka & Co 2003. Velmi pěkné jsou například stránky: http://gord.gringo.cz/Uzly/ (a odkazy z těchto stránek). 1. pevné poutko: Jedná se o nejjednodušší smyčku, jakou lze uvázat. Snadno a rychle se váže i jednou rukou. Má mnoho použití např. pro zavěšení konce lana na věšák nebo kolík, k vytvoření větší smyčky, v horolezectví jako základ „vůdcovského uzlu“ k navázání na střed lana. Váže se z dvojitého provazu stažením do očka. Aby šel uzel rozvázat, nesmí se provazy v uzlu křížit. 2. pohyblivé poutko: Nejjednodušší posuvná (utahovací a povolovací) smyčka. Užívá se k navazování lana na kůl. Lze uvázat na libovolném místě provazu (nepotřebuji volný konec). Používá se při vázání nebo háčkování řetízku například jako první řady při háčkování. Hodí se k uvazování lan ke kruhům a kůlům, ale pak je nutno dát pozor, za který konec táhneme!!!
3. liščí smyčka: Užívá se k uvázání lana nebo smyčky z lana na větev, k tyči nebo k háku. Dvojitá liščí smyčka se pod názvem prusík (= Prusíkův či prusíkovací uzel) používá v horolezectví k posunovatelnému připevnění smyčky na lano.
Jsou tři způsoby vázání: (1) Vytvoříme 2 závity, sklopíme je přes sebe a navlékneme na kůl; (2) přehnutý dvojitý konec přehodíme přes tyč a opačnou část smyčky protáhneme nebo (3) okolo předmětu uvážeme závit volným koncem a ohyb okolo konce pevného. Pak uděláme další ovin okolo předmětu a volný konec zasuneme do ohybu podél pevného konce. 4. plochá spojka (ambulanční uzel): Používá se ke spojení dvou stejně silných provazů (např. zavázání balíčku). Nikdy nemůže být spolehlivý, pokud se konce nezajistí například pojistkou. Na svazování lan pro potřeby horolezectví je nevhodný až nebezpečný - uzel po laně může klouzat. Uzel je plochý a netlačí, proto se používá také v lékařství (obvazy, šátky). Kromě zdravotnictví jej používá asi polovina obyvatel civilizovaného světa na zavazování bot (doplněný o oboustranný zámek). Druhá část lidstva používá křížovou spojku s oboustranným zámkem. Jsou to ty obyčejné kličky na tkaničkách (že jsi nevěděl-a, že klička se váže dvěma způsoby a že se to může tak složitě jmenovat?!?). Pokud byl uzel silně zatažen a navíc když silný provaz navlhne, uzel se velmi špatně
4/8
Zálesák
rozvazuje, v námořnické praxi je do tohoto uzlu vkládána dřevěná vložka nebo klín, po jehož vyjmutí je rozvázání snazší. Rozvázání uzlu uvázaného na suchých lanech ze syntetického materiálu bývá snadné.
Postup vázání:
1. uvážeme poloviční uzel (a utáhneme)
2. uděláme druhý půluzel a znovu utáhneme
3. ambulanční spojka
5. rybářská spojka („autíčka“) : Uzel vhodný ke spojování slabých a kluzkých šňůr a vlasců. Musejí však mít přibližně stejný průměr.
Postup vázání:
1. oba konce položte proti sobě a jedním 2. zatáhněte za obě 3. rybářská spojka koncem uvažte okolo pevné části druhého pevné části konce očko, s druhým koncem udělejte totéž Nejběžnější chybou jsou obě očka uvázaná tak, že do sebe nezapadají (autíčka se nesjedou). To způsobuje nejen vadu na kráse, ale i horší pevnost uzlu. 6. škotová spojka (tkalcovský uzel): Hodí se ke spojení dvou lan nestejného průměru, materiálu i vlastností. Můžete tak spojit dvě nitě při tkaní koberce, přivázat provázek ke stanové celtě. Stavební a přístavní dělníci tento uzel často používají k připevnění ocelového lana na hák pro zvedání jeřábem. Uzel neničí lana a celkem snadno se rozvazuje, i když byl silně zatažen.
Postup vázání:
1. na konci silnějšího provazu (na cípu látky) udělejte ohyb
2. konec druhého provazu ohybem prostrčte a obtočte okolo něj
3. podstrčte volný konec 4. škotová spojka Dvojitá škotová spojka (ohyb silnějšího lana, látky nebo hák ovineš dvěma závity) dobře drží i na mokrých a kluzkých provazech 7. dřevařská smyčka: Užívá se pro stahování dřeva (svazování a odtahování svazku dřeva, těžkých větví a kmenů) a vlečení břemen na souši a na vodě a také k připevnění strun na kytaře. Drží i za vlhka, ale jen pokud je v tahu. Snadno se rozvazuje.
5/8
Zálesák
Postup vázání:
1. volný konec provazu se několikrát ovine kolen pevné části závitu
2. dřevařská smyčka
8. zkracovačka: Slouží ke zkrácení dlouhých lan nebo provazů, napínacích lanek stanů (bez uříznutí).
1. udělejte tři stejné závity
2. prostřední závit protáhni do obou krajních
3. zkracovačka
9. dračí smyčka: Používala se pro navazování člověka na lano, je pevná, nesvírá se. Snižuje výrazně pevnost lana (až na polovinu), na tuhém nebo kluzkém laně se snadno uvolní, utažení je třeba věnovat větší pozornost, je poměrně vysoká pravděpodobnost jejího špatného uvázání, snadno se rozvazuje tzv. vytřesením (střídavé napínání a povolování lana). Proto se dnes většinou nahrazuje například osmičkovým poutkem.
Postup vázání:
1. z pevné části udělej závit („jezero“) a volný konec („draka“) jím zespoda prostrč
2. volný konec obtoč kolem pevné části („princezny“) a horem ho vrať do závitu
3. dračí smyčka
Navazování kolem těla Uchop provaz tak, že delší část máš v levé natažené ruce. Pravou ruku provlékni mezi provazem a levým loktem zpět k tělu - nepusť přitom provaz! Provaz provlékni pod provazem v levé ruce, přitom jej pusť. Uchop provléknutý konec pravou rukou a tu i s ním vytáhni ze smyčky, která se utvořila na pravém zápěstí.
10. osmičkový uzel: Uzel se uvazuje na koncích lan, aby nevyklouzla z otvorů, kladky, při slaňování ze slaňovací osmy a podobně. Na rozdíl od očka neničí tolik lano i při silném zatížení a v porovnání s ním se lépe rozvazuje. Uvázáním na přehybu lana nebo protisměrným „okopírováním“ vznikne osmičkové poutko (osmička). Osmička je nejčastěji používaným uzlem v horolezectví, jeskyňářství, při výškových pracích a příbuzných oborech. Váže se na lanech celkem libovolného průměru i materiálu. Jen málo snižuje pevnost lana. Je to spolehlivý a snadno uvázatelný uzel.
6/8
Zálesák
Postup vázání:
vytvoříme závit, volný konec převedeme přes pevný a zdola protáhneme smyčkou.
Utáhneme, a je hotovo.
11. lodní smyčka: Užívá se k navázání lana na tyč nebo sloup; není vhodná k navazování na hranaté sloupky nebo předměty, k jejichž povrchu nemůže přilnout po celém obvodu - hranoly, bedny, pytle, svazky železa a podobně. Horolezci ji používají na sebezajištění do karabin, protože se snadno váže, spolehlivě drží i při zatížení jen jednoho konce, po zatažení ji lze snadno rozvázat, i z dálky lze nastavit její polohu. Při sesunutí z kůlu či vyndání z karabiny se uzel sám rozpadne (není třeba rozvazovat). Při postranním tahu provazu se valí a točí po předmětu, proto se nehodí k přivázání na volně pohyblivou kulatinu. Při uvázání k silnějšímu kůlu téměř nesnižuje pevnost lana. Existuje více způsobů vázání: 1) přímo
1. obtoč volný konec provazu okolo kůlu tak, že zkříží jeho pevnou část zespoda
2. horem obtoč kůl ještě jednou a volný konec provlékni pod ohyb
3. lodní smyčka
2) nahození na kůl
1. překřiž pravou ruku přes levou, 2. pravou ruku dej před levou uchop provaz a vrať ruce do (pravá je blíž k tělu), vzniklé původní polohy smyčky nahoď na kůl 3) postupným nahozením: obě smyčky nahodíme na předmět, který chceme uvázat postupně (tento způsob využívají kovbojové pokud lasem povalí dobytče a chtějí mu svázat nohy, aniž hrozí, že budou pokopáni). 12. kotevní (loďkový) úvaz: Tento uzel se používá pro přivázání lodě ke stromu, navázání popruhu na tyč vleku, přivázání napnutého provazu či lana (volejbalová síť, lanová lávka). Jde jím přivázat i již napnutý provaz. Dobře se rozvazuje i po zatížení. Jedná se o obtočení provazu kolem tyče (kůlu, stromu, …) tam a zpět (můžeme i víckrát opakovat, a tím provaz více napínat), a pak zajištění dvěma protaženími (lodní smyčkou). 13. převázání balíku Je to několik uzlů – pevné poutko, obtočení balíku a vhodné zakončení. Nakonec ještě můžeme z přebývajícího zbytku provazu udělat ucho na snazší nošení převázaného balíku.
7/8
Zálesák
14. panenka Panenka vlastně není uzel, ale způsob sbalení horolezeckého lana. Dá se ale použít i ke smotání provázku.
8/8
