7 / 8 sobota 20:00 Pivovarská zahrada
Mexický večer Společenský večer plný národní hudby, tanců a gastronomických zážitků. 20:00–20:15 Mariachi Azteca de Praga: Cielito Lindo El Sinaloense Guantanamera 20:15–20:25 Dvorana: La Bruja El Huateque 20:25–20:45 Mariachi Azteca de Praga: Mariachi loco La Adelita La Bikina Curru Paloma 20:45–20:50 Dvorana: Nayarit Jarabe 20:50–21:10 Mariachi Azteca de Praga: La Bamba Polca Mexicana La Malaguena El Rey 21:10–21:15 Dvorana: La Grulla 21:15–21:35 Mariachi Azteca de Praga: La Mucura La Cucaracha Moliendo Café Sabor a Mi 21:35–21:40 Mariachi Azteca de Praga a Dvorana: Jarabe Tapatio 21:40–21:50 Mariachi Azteca de Praga: Besame 21:50–22:00 Mariachi Azteca de Praga a Dvorana: Las Alazanas & La Negra Mariachi Azteca de Praga – hudební skupina Felix Aguirre – kytara, zpěv Lenka Grossmannová – kytara Arturo Escobar – housle Daniel Rumler – housle Ondřej Has – housle Jakub Ševčík – trubka Dvorana – taneční soubor
Mexická hudba Zásadním přelomem v politických i kulturních dějinách Střední Ameriky je rok 1521, kdy Hernando Cortéz vyvrátil staré indiánské říše Mayů a Aztéků a položil základy novodobého vývoje regionu. Po španělských dobyvatelích přišli vzápětí misionáři a noví obyvatelé a s nimi i jejich kultura, včetně hudby. Střetnutí dvou tak rozdílných civilizací neproběhlo všude zcela hladce, ale právě v hudbě do sebe oba tak rozdílné světy přešly poměrně plynule a importovaný hudební styl dokonce asimiloval četné prvky původní indiánské hudby. I v Mexiku se vytvořily postupně dvě hlavní větve – jedna navazující na původní předkolumbovskou hudbu a druhá vycházející z evropského hudebního myšlení. Obě vrstvy žily trvale vedle sebe a vzájemně se ovlivňovaly a prostupovaly. Vnějškově se nová mexická hudba liší od starší především změnou instrumentáře. Původní hudba Aztéků, Mayů a ostatních indiánských kmenů byla založena výhradně na početné, ale bohatě strukturované skupině bicích nástrojů, k nimž přistupovaly nejvýše primitivní píšťaly a okaríny, kdežto v pozdější mexické lidové hudbě, jak ji prezentují i naši dnešní hosté, převažuje naopak zvuk houslí, kytar, mandolíny a také harfy, jejíž ozvučnice po úderu dlaní vydává také charakteristický zvuk, doplňující paletu skupiny bicích. Přestože jedním ze zdrojů této hudby jsou nepopiratelně hudební projevy starých předkolumbovských indiánských kmenů, je jisté, že hlavním pramenem je hudba španělská, jak ji s sebou přinesli dobyvatelé s jezuitskými misionáři. Je to patrné především na melodických modelech převzatých z iberské písňovosti, v jejich jednoduché harmonizaci (s převažujícími durovými a mollovými tóninami, které téměř vytlačily původní bohatší tóninový repertoár) a také v úzkém spojení s tanečním projevem. Pohybový prvek je naprosto neodmyslitelnou součástí a skladby pulzují charakteristickým rytmem, v němž se střídají nebo také simultánně běží 6/8 a ¾ metrum. Základní formou vokální i instrumentální hudby je píseň (son) včetně typicky iberských forem lidové hudby jako jsou copla (strofa o čtyřech osmislabičných verších spojených rýmy) a décima (desetiverší). Řazením těchto jednoduchých formálních útvarů pak vznikají složitější celky, z nichž nejstarším a také nejoblíbenějším je tanec zvaný jarabe. Nelze pominout, že nedílnou součástí této hudební kultury je lidová poezie – básnické texty s nejrůznější tématikou, milostnou, lyrickou, nebo také ironickou a pitoreskní, do nichž pronikají i regionální pověsti a legendy i motivy politické, nebo odrážející lidovou zbožnost. Některé tématické okruhy jsou dokonce spojeny vždy s určitou melodií (například malaguena), která je identifikuje. Čím však mexická hudba nejvíce podmaňuje, je její temperament, násobený ještě živelným projevem interpretů, který vytváří atmosféru kypícího života v prostředí zalitém jižním sluncem a šuměním mořských vln. Mexické tance v České republice. Mexiko – veliký kus země na jihozápadě Severní Ameriky. Země, která je bohatá na přírodní krásy, dějiny a hlavně na lidi s jedinečnou kulturou. S mexickými tanci to není vůbec jednoduché. Podobně jako Česká republika má i Mexiko veliké množství regionů, které se od sebe odlišují hudbou, tancem a oblečením. Některé regiony jsou známy i laikům a jiné pouze zasvěcencům. Mexické tance nejsou jen veliká sombrera a široké sukně. V mnoha oblastech se tančí v doslova prostých oblecích z bílé látky a sandálech. Jinde zase využívají barvu tak, až se nám kostým (vlastně kroj) zdá přehnaně nevkusný. Nesmíme zapomínat, že do Mexické kultury patří také období před příchodem Španělů. Jsou to staré indiánské tance plné mystiky a starých náboženství.
Stejně jako s kostýmy je to i s hudbou. V každé oblasti najdeme jinou hudbu. Asi všichni si umíme představit Mexičany hrající na trubku, housle, basovou kytaru (dřevěnou a dutou). Ale ne všichni si umíme vybavit jako tradiční nástroj xylofon nebo harfu. V mexické hudbě je mnohdy velice těžká rytmizace. Tento problém není třeba u polek, ale např. u tzv. Jarabe může být rytmus pro nás středoevropany opravdovým oříškem. Velká část mexické hudby je stavěna na triolovém rytmu. Tzn., že krok, který lze počítat na tři tančíte na jednu. Již jsem slyšel mexickou hudbu s pravidelným taktem a najednou chyběla jedna doba. Prostě najednou nebyla a všichni se „tváří“ že je to v pořádku. Že by variace na české Mateníky? V Mexických tancích je asi rozhodující kontakt mezi tanečnicí a tanečníkem. Mexičané, ať již tančí cokoli, se vždy na partnerku usmívají a dávají najevo svůj obdiv a zájem. Dalo by se říci, že se navzájem jeden druhému jakoby podbízejí. Samozřejmě vše s mírou. Ale toto koketování spojené s radostí z pohybu na vás přenesou jisté napětí, které kontrastuje s veselím tančících párů. Tančí se ve všech možných formacích. Ve velkých kruzích, čtverylkách, řadách, ale hlavně v párech. Většina tanců, které můžeme vidět tady u nás, jsou již taneční choreografie, což je trochu zavádějící. Mexické tance jsou jednoduché, ale i složité. U některých můžete jen tak přešlapovat, a je to ono, a u jiných musíte dokázat myslet na mnoho věcí na jednou. Na mexických tancích je charakteristická práce nohou. Jak pánové, tak dámy tančí přesně dané kroky. Vydupávají je určitou částí chodidla do podlahy. K tomu dámy vedou sukni, která je většinou „dvoukolová“ ( je to obrovské množství látky, které má také svoji váhu), po přesně daných křivkách. Pánové často tančí s kloboukem, a věřte, není jednoduché mávat takovým velikým a těžkým kloboukem. K tomu všemu ještě připočítáme náklony celého těla a vnímání prostoru kolem sebe. La Bruja – půvabný tanec ze státu Veracruz. Tančí ho pouze dívky a to v krásných bílých šatech. A co hlavně, každá tanečnice má na hlavě volně položenou skleničku s vodou, ve které plave hořící svíčka. El Huateque – choreografie pro 2 – 8 tanečních párů. Opět ze státu Veracruz. Všichni tanečníci jsou oblečeni v tradičních krojích. V hudbě diváci uslyší pro Veracruz velmi typický hudební nástroj – harfu. Nayarit Jarabe – tanec ze státu Nayarit, který přesně charakterizuje místní kulturu. Celý tento region je mnohem chudší než Veracruz či Jalisco. Tanečníci proto mají jednodušší kostýmy. Muži pak mají v každé ruce mačetu, která odráží tradici pěstování cukrové třtiny. Tanec s mačetami je divácky velmi atraktivní. La Grula – tanec ze severního Mexika. Jedná se o pravou mexickou polku. Je pravdou, že se tímto kruh jaksi uzavírá. Polka se do Mexika dostala z Čech a my nyní v Čechách tančíme mexickou polku. Choreografie je určena pro 4 až 6 tanečních párů a živá melodie k tanci přímo vybízí. Jsou zde již patrné náznaky americké westernové kultury, a to nejen v tanečních prvcích, ale také v kostýmech. Jarabe Tapatio – tanec ze státu Jalisco. Je to opravdový mexický evergreen, jehož melodie znají i lidé, kteří mexické tance nikdy neviděli. Je určený pro 1–3 taneční páry. Patří mezi náročná čísla a to především pro obtížnost tanečních kroků, kterými tanečníci vydupávají stále se měnící rytmy.
Las Alazanas – choreografie opět ze státu Jalisco a tentokrát pro 4–8 tanečníků. Protože tančí pouze muži, dává choreografie vyniknout elegantnosti černých kostýmů se stříbrným zdobením. Pánové pochopitelně opět vydupávají jednotlivé taneční kroky. La Negra – slavnostní tanec ze státu Jalico, který kromě krásné hudby září také barevností kostýmů. Každá dívka pracuje s barevnou sukní, kterou vytváří nádherné vlny. Společně s tanečníky vydupávají rytmické kroky. Program byl připraven s využitím textů Jaroslava Holečka a Jana Pumpra. Mariachi Azteca de Praga Skupina Mariachi Azteca de Praga byla založena v prosinci roku 2005 v Praze Alejandrem Tamezem Quintanillou pocházejícím z mexického Monterrey, Nuevo Leon a vznikla tak první skupina Mariachi v Praze. V roce 2006 se skupina poprvé představila na Mezinárodním kulturním festivalu reprezentujícím Mexiko na Staroměstském náměstí v Praze a ve Vinohradském divadle. Posléze procestoval se svými vystoupení celou Českou republiku. V roce 2007 začala skupina vystupovat s novým image v originálních kostýmech autentických „charro Mexicano“. V roce 2007 skupina podepsala smlouvu se společností Si Senor a vystupovala na velkých akcích například pro společnosti Cemex, Brown and Forman, dále na latinskoamerické La Fiestě, pro Mexickou ambasádu nebo pro slovenskou folklorní asociaci Limbora. V roce 2007 se Mariachi Azteca de Praga vrátili na Mezinárodní kulturní festival do Prahy a podnikli turné Paloma Tequila El Jimador pro společnost Brown and Forman. Soubor se v tomto roce rovněž představil při oslavách dne nezávislosti 16. září a koncertem Pod sombrery zahájil spolupráci s tanečním souborem Dvorana. V roce 2007 Mariachi Azteca de Praga vydali své první album. Dvorana Taneční soubor Dvorana vznikl pod vedením Jasana Bonuše v roce 1978 jako jeden z prvních tanečních souborů, propagujících americké tancování u nás. Za dobu své působnosti navštívil se svým programem na bálech, plesech a různých kulturních událostech mnoho míst v Čechách i na Slovensku. Často byl také zván na festivaly v SRN a Dánsku. Pravidelně spolupracoval s Petrem Novotným a jeho Fešáky, kapelami Nota bene, Texmeni, Noví Zelenáči a mnoha dalšími. V prosinci roku 2000 se skupině podařilo zvítězit v celostátní taneční soutěži „Stodola 2000“ a na podzim 2003 uspořádala taneční turné ve Spojených státech. Při svých vystoupeních používá reprodukovanou hudbu nebo ji doprovází bluegrassová skupina Nota Bene. Kromě „klasických“ country tanců, Dvorana jako první vyzkoušela na české obecenstvo americký lidový step – clogging. Tehdejší vedoucí souboru Jitka Bonušová předvedla první vystoupení tohoto druhu u nás. V zápětí následovalo další, tentokrát již skupinové číslo, a tím se clogging již definitivně uchytil na poli „country-western“ zábavy
u nás. Dnes má soubor celkem 6 cloggingových vystoupení. Během několika dalších let tuto formu tance přijaly do svého repertoáru i ostatní taneční skupiny podobného zaměření. Bylo na čase přijít opět s něčím novým. Tentokrát to byly tance ze Skotska a Mexika. V roce 1993 spatřilo světlo světa první předtančení v opravdovém mexickém stylu. V roce 1995 se vedení souboru ujímá Jan Pumpr – do té doby tanečník Dvorany. Společně s Ludmilou Chroustovou rozšiřují repertoár o další čísla. V současné době má soubor ve své nabídce celkem 24 čísel. Méně aktuální čísla jsou postupně nahrazována novými. Skupina je schopna vytvořit program o celkové délce zhruba 45-60 minut. Do takového programu zařazuje kromě tanečních ukázek také výuku jednoduchých tanců pro veřejnost. Díky tomuto zpestření je možné program libovolně prodloužit a upravovat. V roce 1998 začala Dvorana spolupracovat se soukromou základní uměleckou školou Music Art. Společně vytvořili podmínky pro pravidelnou výuku cloggingu a country tanců na základních uměleckých školách. Na tyto taneční předměty se podařilo sestavit pedagogické osnovy, které byly schváleny Ministerstvem školství. Podrobnosti můžete zíakat na stránkách Soukromé umělecké školy Music Art. Od roku 2002 prohlubujeme přátelství a spolupráci s Martinem Žákem a jeho kapelou Stará almara, kteří jsou v dnešní době nejvěrohodnotnějšími interprety americké Old time music. Americká lidová hudba v jejich podání přenáší diváky a posluchače do doby osidlování ameriky. Vystoupení Staré almary doplňuje Martin Žák poutavým vyprávěním o dávno zapomenutých hudebních nástrojích a příbězích. My s Dvoranou se pak staráme o doplnění pořadu vhodnými tanečními ukázkami a výukou country tanců. Na podzim 2007 jsme navázali spolupráci se symfonickým orchestrem pod vedením pana Borise Jedličky. Společně prezentujeme hudbu a tance 19. století. Představení jsou připravována tzv. „na klíč“ pro diváky ve Francii.
7 / 8 Saturday 8:00 p.m. Brewery Garden
Mexican Night Social party full of national music, dances, and gastronicm experiences 8:00–8:15 Mariachi Azteca de Praga: Cielito Lindo El Sinaloense Guantanamera 8:15–8:25 Dvorana: La Bruja El Huateque 8:25–8:45 Mariachi Azteca de Praga: Mariachi loco La Adelita La Bikina Curru Paloma 8:45–8:50 Dvorana: Nayarit Jarabe 8:50–9:10 Mariachi Azteca de Praga: La Bamba Polca Mexicana La Malaguena El Rey 9:10–9:15 Dvorana: La Grulla 9:15–9:35 Mariachi Azteca de Praga: La Mucura La Cucaracha Moliendo Café Sabor a Mi 9:35–9:40 Mariachi Azteca de Praga a Dvorana: Jarabe Tapatio 9:40–9:50 Mariachi Azteca de Praga: Besame 9:50–10:00 Mariachi Azteca de Praga a Dvorana: Las Alazanas & La Negra Mariachi Azteca de Praga – music band Felix Aguirre – guitar, vocal Lenka Grossmannová – guitar Arturo Escobar – violin Daniel Rumler – violin Ondřej Has – violin Jakub Ševčík – trompet Dvorana – dance group Mexican music The year 1521 represents a turning point in the political and cultural
history of Central America as this was the year that Hernando Cortéz wiped out the old American Indian Mayan and Aztec empires and laid the foundations of the new development of the region. The Spanish conquerors were soon followed by missionaries and new inhabitants, and together with them a new culture, including music. The confrontation of two such diverse civilisations was not always straightforward, but in music these different worlds merged relatively smoothly and the imported musical style even assimilated many features of the native Indian music. In Mexico two main branches of music gradually developed – one which followed on from pre-Columbian music and the other with its roots in European musical thought. Both musical layers co-existed, mutually influencing one another and interweaving. On the surface, new Mexican music differs from its older ancestor primarily in its instrumentation. The original music of the Aztecs, Mayans and other Indian tribes was based on a richly structured group of numerous percussion instruments, which were at most accompanied by primitive forms of pipes and ocarinas, whereas in later Mexican folk music, as presented by today’s guests, the sound of the violin, guitar, mandolin and also harp, whose soundboard gives out a characteristic sound when hit by the palm of the hand, is complemented by a wide range of percussion instruments. Even though one of the sources of this music is the unmistakeable musical expression of the ancient pre-Columbian Indian tribes, it is clear that its main source is Spanish music, which was brought over by the conquerors and Jesuit missionaries. This is evident primarily in the melodic models derived from Iberian lyricism, in their simple harmony (with their predominant major and minor keys, which have almost entirely replaced the original richer tonal range) and also in the close connection with dance. Movement is an inherent part of this music which pulses with its characteristic rhythm, in which 6/8 and 3/4 time alternate, sometimes even occurring concurrently. The basic form of vocal and instrumental music is the song (son) which includes typical Iberian forms of folk music such as the copla (a stanza comprising four eight-syllable rhyming verse) and the décima (decastich). The combination of these simple formal formations leads to the creation of more complex pieces, of which the oldest and most popular is the so-called jarabe dance. An inseparable part of this musical culture is folk verse – poetic texts with a variety of themes – romantic, lyrical, or even ironic and picaresque, sometimes containing regional tales and legends, as well as political and religious motifs. Certain themes are always associated with a particular melody (for example, the malaguena), by which they are identified. However, what makes this music so captivating is its temperament, enhanced by the musicians’ lively performance, which creates an atmosphere of vitality, bathed in southern sunlight and accompanied by the murmuring of the sea. Mexican dances in the Czech Republic Mexico – a huge country in the south-east of North America. A country rich in natural beauties, history, and people with unique culture. It is not simple to speak about Mexican dances. Like the Czech Republic, Mexico has a high number of regions that differ in music, dancing, and clothing. Some regions are known even by laics, some only by experts. Mexican dances are not only about large sombreros and wide skirts. In many areas, dancers wear very simple clothing from white cloth and sandals. At other places, they use colors so much that the costume seems to us to be over the top of taste. We must not forget that Mexi-
can culture includes also periods before the arrival of Spaniards. There are old Indian dances full of mysticism and old religions. Music is just like costumes. In each region, we can find different music. We can all probably imagine Mexicans playing a trumpet, violin, or bass guitar (wooden and hollow). But not everyone can pick a xylophone or a harp as a traditional instrument. In Mexican Music, there is often very complicated rhythm. This is not a problem of polkas but in case of so-called Jarabe, the rhythm can be a real problem for us, Central Europeans. A big part of Mexican music is based on a triplet rhythm. That means that you dance a step that can be counted to three in one interval. I have already heard Mexican music with regular bars and all of a sudden, one interval was missing. It was simply not there and everyone “pretends” it is all right. Perhaps a variation of Czech Matenik? Perhaps the most important part of Mexican dances is contact of the dancers. Mexicans, whatever they are dancing, always smile at the partner and they express their appreciation and admiration. It is possible to say that they flirt with each other. Of course, everything is within certain limits. But this coquetting combined with joy of motion will transfer some tension to you which contrasts with the jollity of the dancing couples. It is possible to dance in all different formations. In large circles, quadrilles, rows, but mainly in couples. Most dances that we can see even in our country are dance choreographies which is a little misleading. Mexican dances are simple as well as complicated. In case of some you can just shuffle your feet and that is it, in case of others you have to be able to think of many things at one moment. Work of feet is characteristic for Mexican dances. Both gentlemen and ladies dance precisely defined steps. They step by certain parts of the foot to the floor. And in addition, ladies drag their skirts, which usually surround them twice (it is a huge amount of cloth and it weighs something), in exactly defined curves. Gentlemen often dance with their hats and believe that it is not easy to swing around with such a big and heavy hat. And we have to add also tilting of the entire body and perception of the space around. La Bruja – a charming dance from the state of Veracruz. It is danced only by the girls dressed in wonderful white dresses. But what is more, each dancer has a glass of water with a lighted candle floating in it on her head. El Huateque – a choreography for 2 to 8 dance couples, again from the state of Veracruz. All dancers are dressed in traditional costumes. In the music the audience can hear a very typical musical instrument for the Veracruz region – harp. Nayarit Jarabe – a dance from the state of Nayarit which perfectly pictures the local culture. The entire region is much poorer than Veracruz or Jalisco. The dancers wear simpler costumes. Men have a machete in each hand which symbolizes the tradition of sugarcane farming. The dance with machetes is very attractive for the audience. La Grula – a dance from the north of Mexico. It is a real Mexican polka. It is a matter of fact that by this act the circle closes. Polka came to Mexico from Bohemia and now we in Bohemia dance Mexican polka. The choreography is designed for 4 to 6 dance couples and the lively melody invites to dance. There are marks of American western culture, not only in dance figures, but also in costumes.
Jarabe Tapatio – a dance from the Mexican state of Jalisco. It is one of the most popular Mexican tunes, the melody of which is known even by those who have never seen Mexican dances. The dance is designed for 1 to 3 dance couples. It is ranked among difficult dance acts, especially due to the difficult dance steps with which the dancers stamp out changing rhythmic patterns. Las Alazanas – another dance from the Mexican state of Jalisco, this time designed for 4 to 8 dancers. Since it is danced by men only, the choreography highlights their elegant black costumes with silver decorations. Of course also in this dance, the gentlemen stamp out individual dance steps with their feet. La Negra – a festive dance from the Mexican state of Jalisco which apart from beautiful music shows also splendid colourful costumes. Each girl dances with a coloured skirt making beautiful waves with it. Together with their partners they stamp out rhythmical steps with their feet. The program has been prepared with texts by Jaroslav Holecek and Jan Pumpr. Mariachi Azteca de Praga The group Mariachi Azteca de Praga was established in December 2005 in Prague by Alejandro Tamez Quintanilla who comes from Monterrey, Neovo Leon, Mexico and thus the first Maricahi group in Prague came to existence. In 2006 the group performed for the first time at an International Cultural Festival representing Mexico in Old Town Square, Prague, and in the Vinohrady Theater. Then it traveled around the entire Czech Republic with its performances. In 2007, the group started to perform with new image in original costumes of authentic “charro Mexicano”. In 2007 the group signed a contract with Si Senor and performed at large events including Cemex, Brown and Forman, and at Latin American Le Fiesta, for the Mexican embassy, and Slovak Folklore Association Limbora. In 2007 Mariachi Azteca de Praga returned to the International Cultural Festival in Prague and carried out a tour called Paloma Tequila El Jimador for Brown and Forman. The group also presented itself during celebration of the Independence Day on September 16 and its concert “Under sombreros” started cooperation with the dance group Dvorana. In 2007, Mariachi Azteca de Praga released their first album. Dvorana Dvorana Dancers originated under the leadership of Jasan Bonuš in 1978 as one of the first dance companies pioneering American dancing in the Czech Republic. Since its inception, the company performed on a significant number of balls and culture events in various places in the Czech Republic and Slovakia. They were also often invited to festivals in Germany and Denmark. They cooperated on a regular basis with Petr Novotný and the band of Fešáci, the bands of Nota bene, Texmeni, Noví Zelenáči and many others. In December
2000, the company succeeded in the national dance competition called “Stodola 2000” (Barn 2000) which they won, and in autumn 2003, they went on tour in the USA. The company perform their choreographies using recorded music or to the accompaniment of the Nota Bene bluegrass band. Apart from “classical” country dances, Dvorana Dancers were the first to present the Czech audience with clogging. The former company head Jitka Bonušová gave the first performance of this kind in the Czech Republic. In a short time another, this time collective, performance followed. Thus clogging took a definitive hold within the country-western entertainment in the Czech Republic. Today, the company has six clogging performances. Within a couple of years this dance form had been adopted by other dance ensembles of a similar focus as part of their repertory. Therefore, it was time to come with something brand new again. This time Dvorana Dancers introduced dances from Scotland and Mexico. In 1993, the first performance in a genuine Mexican style came into the world. In 1995 the leading of the company was taken over by Jan Pumpr – Dvorana’s dancer until then. Together with Ludmila Chroustová they managed to broaden the repertory adding other dance numbers. Presently, the company offers the total of 24 dance acts. Less topical choreographies are gradually replaced by new ones. The company is able to make up a programme of the total length of 45–60 minutes. Such programme can also include teaching simple dances to the audience apart from dance demonstrations. Thanks to this, the programme can be extended and modified as requested. In 1998, Dvorana Dancers started to cooperate with a private elementary art school of Music Art. Together they set the scene for a regular training of clogging and country dances at elementary art schools. They succeeded to prepare curriculum which was approved by the Ministry of Education. You can get further details at the website of Music Art. Since 2002 Dvorana Dancers have been deepening the friendship and cooperation with Martin Žák and his band of Stará almara who are the most credible performers playing Old Time American music. Their presentation of American folk music carries the audience and listeners to the era of American settlement. Stará almara’s performance is accompanied by a very gripping narration about long forgotten musical instruments and stories. Dvorana Dancers take care of accompanying the programme with suitable dance demonstrations and country dance lectures. In autumn 2007, Dvorana Dancers have established cooperation with the symphony orchestra lead by Mr. Boris Jedlička. Together they present 19th century music and dances. The performance is a turn-key programme prepared for the audience in France.
