21 / 8 sobota 19:30 Zámecká jízdárna
Vadim Gluzman a Symfonický orchestr českého rozhlasu slavnostní závěrečný koncert Petr ljič Čajkovskij (1840–1893): Houslový koncert D dur, Op. 35 Allegro moderato Canzonetta: Andante Finale: Allegro vivacissimo přestávka Antonín Dvořák (1841–1904): Symfonie č. 8 G dur, „Anglická“, Op. 88 Allegro con brio Adagio Scherzo: Allegretto grazioso Allegro ma non troppo Vadim Gluzman (Izrael) – housle Symfonický orchestr Českého rozhlasu José Miguel Rodilla (Španělsko) – dirigent Koncert pro housle D dur, op. 35 Petra Iljiče Čajkovského (1840–1893) vznikl za necelý měsíc na jaře roku 1878 během autorova pobytu v Clarens ve Švýcarsku v domě, který mu dala k dispozici jeho obdivovatelka a patronka Naděžda Filaretovna von Meck. Čajkovskij se zde vzpamatovával ze svého nešťastného manželství a osobní krize, jež vyústila i v pokus o sebevraždu. Tento rok byl pro Čajkovského nesmírně plodný, neboť zkomponoval i svou Čtvrtou symfonii a operu Evžen Oněgin. A právě na premiéře své nové symfonie v Moskvě se Čajkovskij setkal se svým bývalým žákem na konzervatoři houslistou Josifem Josifovičem Kotkem, což jej inspiroval ke kompozici houslového koncertu, s jehož náčrtkem byl hotov během pouhých jedenácti dní. Vzhledem k tomu, že Čajkovskij neměl doposud větší zkušenosti s kompozicemi pro housle, Kotek se mu stal poradcem a průběžně Čajkovskému hrál nově zkomponované části. Čajkovskij dedikoval tento opus Leopoldu Auerovi, legendárnímu uherskému emigrantovi, jenž se stal učitelem dvou generací ruských houslových virtuosů. Podobně však jako se Rubinstein stavěl kriticky k proslulému Klavírnímu koncertu b moll o čtyři roky dříve, stejně tak i Auer označil Čajkovského houslový koncert za „nehratelný“ a nikdy jej neprovedl. Jeho první kroky v koncertních sálech však nepřinesly autorovi mnoho radosti a koncert se prosadil teprve po provedení v Londýně, když se jej ujal český houslista Karel Halíř a dílo nastoupilo vítěznou cestu po světě. Je to skladba, která ani na okamžik nezapře národnost svého tvůrce. Posvěcená šťastnou inspirací, melodicky šťavnatá, spontánně vitální, strhující svým temperamentem. Je to typicky virtuózní kus, v němž musí sólista překonat mnohé obtíže, avšak na druhé straně v něm může předvést všechny své přednosti technické i výrazové. Koncert je plný jasu a životního optimismu, nasáklý ruskými lidovými intonacemi, jež jsou zpracovány s vytříbeným vkusem hudebníka se širokým rozhledem po hájemství západoevropské hudby. Úvodní věta je myšlenkově nejbohatší. Výrazově se pohybuje mezi póly jemné lyriky až po hrdinské polonézové rytmy. Střední část je nadepsána Canzonetta a je v ní uložen typicky ruský zadumaný stesk, melancholie odrážející stesk
Čajkovského po domově, proměněná ve středním díle ve zpěv horoucí vášně. Závěr tvoří skvělé finále, barvitý taneční rej strhujícího tempa, v němž se zřetelně ozývají ruské lidové písně a tance a který střídá zemitě jadrná pomalejší epizoda. Symfonie č. 8 G dur, op. 88, Antonína Dvořáka (1841–1904) vděčí za svůj vznik inspirativnímu prostředí umělcova letního sídla uprostřed lesů ve Vysoké u Příbrami, kde na podzim 1889 vytryskla z umělcovy duše jako pramen živé vody. Toto prostředí, ve kterém se Dvořák cítil nejlépe, jakoby se odrazilo v celkové atmosféře nové symfonie. Na rozdíl od předcházející symfonie d moll, jejímž obsahem je vášnivý neklid a usilovný zápas, je pro ni charakteristická atmosféra duševní pohody a vyrovnanosti, vnitřního uspokojení nad výsledky vlastní práce i nalezení odpovědí na všechny základní otázky lidské existence. Hudba symfonie G dur vypráví o krásách letního jitra, když se první sluneční paprsky prodírají korunami stromů a rozpouštějí se v mlžném oparu, i o radosti ze života naplněného činorodou prací. Je současně výrazem zdravého sebevědomí a neokázalé mužné hrdosti. Je to symfonie životní radosti a obdivu k přírodním krásám a výrazně se zde opět projevuje autorova náklonnost k české a slovanské lidové hudbě. Je to hudba silně citově exponovaná a bohatá na jemné náladové odstíny i účinné náhlé kontrasty od pastorálních obrazů přes intonace taneční a pochodové až po plochy dramaticky vypjaté. Všude v ní jako cantus firmus zaznívá jak spodní tón lidových melodií českých a slovanských, tak jí od prvního taktu až po finále prostupuje třínotová figura. Jemnost, důvtipnost a symetrie tematické a variační struktury dokládá skladatelské mistrovství, dokonalou kontrolu nad tím, co a jakým způsobem chtěl Dvořák svým dílem vyjádřit. Dvořák sice respektoval tradiční formu klasické čtyřvěté symfonie, ale neostýchal se ani překvapit inovacemi. Zastánce čisté formy například šokoval využitím slovansky valčíkového Allegretta graziosa, podobně jako učinil Čajkovskij o rok dříve ve své Páté symfonii, nebo pomalým úvodem opakujícím se od první věty ve všech ostatních částech díla. První provedení skladby dirigoval sám autor na koncertě Umělecké besedy 2. února 1890 v Rudolfinu. Dílo mělo ohromný ohlas, tiskem však bylo vydáno až za dva roky a to u anglické firmy Novello, neboť autor se tentokrát se svým nakladatelem Simrockem nedohodl na honoráři. Tato náhodná okolnost dala symfonii přívlastek „Anglická“, jehož se často užívá, ovšem v příkrém rozporu s rázem díla, které je, jako všechna Dvořákova hudba, ryze české. Vadim Gluzman Izraelský houslista Vadim Gluzman se technikou a citlivostí vyrovná houslistům Zlatého věku 19. a 20. století, zatímco energií a vášní právoplatně náleží do století jednadvacátého. Obdivován publikem i kritikou pro hloubku, virtuositu a technickou brilanci procestoval již celý svět jako sólový hráč či v duu se svou manželkou – klavíristkou Angelou Yoffe. Zpočátku kariéry byl Gluzman podporován významným houslistou Isaacem Sternem a v roce 1994 obdržel prestižní ocenění nadace Henryka Szerynga. Gluzman hraje na housle Stradivari z roku 1690, které před ním vlastnil Leopold Auer. Vadim Gluzman vystoupil již s mnohými světově proslulými orchestry včetně Londýnské filharmonie, Chicagského symfonického orchestru, Izraelské filharmonie, symfonických orchestrů měst San Francisco, Cincinnati, Detroit, Houston, Vancouver a Seattle, dále s Královským skotským národním orchestrem, Německým symfonickým orchestrem Berlín, Minnesotským orchestrem, Mnichovskou, Drážďanskou i Českou filharmonií, orchestrem NHK a KBS nebo Stuttgartského rozhlasu. Spolupracoval s dirigenty význačných jmen, jakými jsou
například Yehudi Menuhin, Neeme Järvi, Andrew Litton, Marek Janowski, Itzhak Perlman, Peter Oundjian, Dmitri Kitajenko, Paavo Järvi, Jésus López-Cobos, Yan Pascal Tortellier, Claus Peter Flor nebo James DePriest. Svými vystoupeními zpestřil dramaturgii předních světových festivalů nevyjímaje Verbier, Ravinii, Lockenhaus, Pablo Casals, Colmar, Jerusalem, Schwetzingerský festival, Šlesvicko-holštýnský hudební festival nebo Festival Radio France. Vadim Gluzman nahrává výhradně pro BIS label a jeho diskografie zahrnuje úspěšnou nahrávku 24 preludií Lery Auerbachové (komponováno pro Gluzmana a Yoffe), dále společné nahrávky děl Schnittkeho, Vaskse, Pärta, Kancheliho nebo Šostakoviče. Poslední Gluzmanova nahrávka zahrnující Čajkovského houslové koncerty s Bergenskou filharmonií řízenou Andrewem Littonem získala titul nahrávka měsíce prestižního britského časopisu ClassicFM. Vadim Gluzman se narodil v roce 1973 v Ukrajině a hru na housle začal studovat v sedmi letech. Dříve než se v roce 1990 přestěhoval do Izraele, začal Gluzman studovat u Zakhara Brona a později u Yairiho Klesse v Tel Avivu. Ve studiích Gluzman pokračoval poté ještě ve Spojených státech na prestižní Juilliard School pod vedením Dorothy DeLay a Masaa Kawasakiho. Symfonický orchestr Českého rozhlasu Symfonický orchestr Českého rozhlasu (SOČR) patří k předním a zároveň nejstarším českým orchestrálním tělesům. Jeho bohatá tradice se odvíjí od roku 1926 a je spojena s počátky vysílání Radiojournalu. Od roku 1985 stojí v čele SOČRu Vladimír Válek. Rozhlasoví symfonikové pravidelně hostují téměř v celé Evropě, vystupují v Japonsku, Jižní Koreji, Číně, na Taiwanu a ve Spojených státech. Těleso spolupracuje s řadou renomovaných sólistů (Gabriela Beňačková, Edita Gruberová, Eva Urbanová, Pierre Amoyal, Gautier Capuçon, Ferruccio Furlanetto, Mischa Maisky, Raphaël Oleg, Alexander Rudin, Wolfgang Emanuel Schmidt, Josef Suk, Viktor Tretjakov). V roce 2009 absolvoval SOČR lednové turné po španělských městech, v únoru zahrál v Záhřebu a Bělehradě, březen byl ve znamení vystoupení na Jarním festivalu v Budapešti a následných koncertů v Německu. V květnu zahájili rozhlasoví symfonikové pod taktovkou dirigenta Antoniho Wita 64. ročník festivalu Pražské jaro. V létě se pak orchestr představil na festivalu v Českém Krumlově, kde byl partnerem sopranistce Renée Fleming a houslistovi a dirigentovi Shlomo Mintzovi. V prosinci doprovodil recitál americké mezzosopranistky Denyce Graves. V roce 2010 těleso mj. vystoupilo v zemích Beneluxu, v Kolíně nad Rýnem, na Velikonočním festivalu v Brně, dále ho čeká hned trojí účinkování v rámci MHF Pražské jaro, zahajovací koncerty Smetanovy Litomyšle a Festivalu Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních. Během MHF Český Krumlov doprovodí rozhlasoví symfonikové světoznámého tenoristu José Curu. Těleso pravidelně nahrává pro rozhlas a na CD pro česká i zahraniční vydavatelství (Supraphon, Pony Canyon, Radioservis). Pro Supraphon natočil SOČR v letech 2004-7 komplet symfonií A. Dvořáka, P. I. Čajkovského a B. Martinů, dále Smetanovo orchestrální dílo a ve světové premiéře komplet klavírních koncertů V. J. Tomáška s Janem Simonem. Významného ocenění se SOČRu dostalo v lednu 1996 na MIDEM ve francouzském Cannes, kde nahrávka klavírních koncertů Ervína Schulhoffa s klavíristou Janem Simonem a dirigentem Vladimírem Válkem získala Cannes Classical Award 95. José Miguel Rodilla José Miguel Rodilla se narodil ve Valencii (Španělsko). Studoval dirigování, kompozici a hru na klarinet na konzervatořích ve Valencii, Alicante, Rotterdamu a na Salcburském Mozarteu. Na Royal College of Music (LRSM) získal v oboru dirigování čestný diplom
s vyznamenáním. Kromě toho se zúčastnil různých dirigentských kurzů vedených José Colladem, Michaelem Gielenem a Aldem Ceccatem. V současnosti stojí v čele oddělení orchestrálního dirigování na Conservatorio Superior de Música ve španělské Murcii a je šéfdirigentem Symfonického orchestru Regionu Murcia. Rodilla debutoval jako dirigent v roce 1990 s Orchestrem konzervatoře v Murcii, jehož je od roku 1996 šéfdirigentem a s kterým absolvoval turné nejen po Španělsku, ale také v Maďarsku a v Portugalsku. Na Festivalu mládežnických mezinárodních orchestrů v Murcii získal roku 1991 ocenění “nejlepší dirigent”. V roce 1993 založil soubor Concertus Novo Chamber Orchestra, který se specializuje na interpretaci soudobé hudby. Následovala řada hostování na některých světově proslulých festivalech soudobé hudby, některá vystoupení byla přenášena live v rozhlasovém vysílání RNE (Radio Nacional de España). Roku 1997 se stal šéfdirigentem Symfonického orchestru Regionu Murcia. Jeho orchestrální repertoár je velmi široký, od staré hudby až po současná díla, a se svým orchestrem vystupuje s řadou mezinárodně uznávaných sólistů. Kromě svého angažmá v Murcii hostuje u významných orchestrů, mezi které patří Symfonický orchestr Českého rozhlasu v Praze, Symfonický orchestr Španělského rozhlasu a televize (RTVE), Symfonický orchestr v Cáchách (Německo), Pekingský symfonický orchestr, Symfonický orchestr v Szegedu (Maďarsko), v Polsku to jsou Filharmonie v Czestochowe a Symfonický orchestr Hudební akademie v Poznani, Symfonický orchestr v tureckém Bilkentu, Severočeská filharmonie Teplice, Moravská filharmonie Olomouc, Symfonický orchestr Karlovy Vary, Filharmonie Hradec Králové, dále Filarmónica de Jalisco (Mexiko), Kuzbasský symfonický orchestr v Kemerovu (Rusko), Orquesta de la Comunidad de Madrid, Orquesta Sinfónica del Principado de Asturias, Orquesta Sinfónica Nacional de Paraguay, Orchestra da camera Milano Classica, Orchestra da Camera Fiorentina, Orchestra Sinfonica di Bari, Orchestra Sinfonica di Grosseto (Itálie), Orquesta de Valencia, Orquesta de Extremadura, Orquestra Nacional do Porto, Orquestra do Algarve (Portugalsko), Symfonický orchestr Slovenského rozhlasu v Bratislavě, Orchestre Bayonne Côte Basque, Orquesta Sinfónica de Castilla y León a Orquesta Ciudad de Málaga. Pod Rodillovou taktovkou vystoupili takoví sólisté jako jsou kupříkladu Ana Maria Sánchez, Ainhoa Arteta, Elisabete Matos, Maria José Montiel, Joaquín Achúcarro, Steven Isserlis, Pierre Amoyal, Konstanty Andrzej Kulka, Tedi Papavrami, Javier Perianes, Iván Martín, Ludmil Angelov, Pepe Romero, Los Romeros Quartet, Asier Polo, Jan Simon, Michel Camilo a Guy Touvron. Mezi jeho repertoárové tituly v žánru opery a zarzuely patří: Carmen, Norma, La Traviata, Lucia di Lammermoor, Nápoj lásky, Sedlák kavalír, Komedianti, Marina, La Tempestad, La Tabernera del Puerto, Gigantes y cabezudos, La viejecita, La Revoltosa a Luisa Fernanda. Na labelu RTVE se v poslední době objevily Rodillovy nahrávky Elgarova houslového koncertu se španělským houslistou Miguelem Pérezem-Espejo a díla Misa Plenaria Jubilate Deo soudobého skladatele Manuela Seco de Arpe. Mezi nejvýznamnější zahraniční dirigentská hostování José Miguela Rodilly patří v nadcházející sezoně vystoupení v Německu, Itálii, České republice, Polsku, Turecku, v USA, Argentině a Kanadě.
21 / 8 Saturday 7:30 p.m. Castle Riding Hall
Vadim Gluzman and The Prague Radio Symphony Orchestra Closing galaconcert Pyotr Ilyich Tchaikovsky (1840–1893): Violin Concerto in D major, Op. 35 Allegro moderato Canzonetta: Andante Finale: Allegro vivacissimo intermission Antonin Dvorak (1841–1904): Symphony No. 8 in G major “English”, Op. 88 Allegro con brio Adagio Scherzo: Allegretto grazioso Allegro ma non troppo Vadim Gluzman (Israel) – violin Prague Radio Symphony Orchestra José Miguel Rodilla (Spain) – conductor Violin Concerto in D major, Op. 35 by Pyotr Ilyich Tchaikovsky (1840–1893) was written in less than a month, in the spring of 1878 during the author’s stay in Clarens, Switzerland, in a house that was provided to him by his fan and patron, Nadezda Filaretovna von Meck. Tchaikovsky was recovering his from his unfortunate marriage and his personal crisis lead to a suicide attempt. This year was exceptionally fruity for Tchaikovsky because he composed also his Fourth Symphony and the opera Evzen Onegin. And it was the premiere of his new symphony in Moscow where Tchaikovsky met his former student at the music academy, violinist Josif Josifovich Kotek, which inspired him to compose a violin concert, the draft of which he had ready in just eleven days. Due to the fact that Tchaikovsky had not had more experiences with violin compositions, Kotek became his consultant and he played newly composed parts for Tchaikovsky. Tchaikovsky dedicated this opus to Leopold Auer, a legendary Hungarian emigrant, who had become a teacher of two generations of Russian violin virtuosos. But like Rubinstein had been critical about the famous Piano concert Bb minor four years earlier, Auer also called Tchaikovsky’s violin concert “unplayable” and never played it. His first steps in concert halls however did not bring too much happiness to the author and the concert pushed through only after it was introduced in London where Czech violinist Karel Halir played it and the composition set out for a victorious journey all around the world. It is a composition that does not hide in any moment the origin of its author. Blessed with lucky inspiration, melodically juicy, spontaneously vital, breath taking with its temperament. It is a typical virtuoso piece in which the soloist has to get over many obstacles but on the other hand it makes it possible for them to present all their technical and expressive strengths. The concert is full of brightness, vital optimism, soaked with Russian popular intonations, which are processed with refined taste of a musician with a deep insight in Western European music. The first part is the richest one in terms of ideas. Its expression ranges from
soft lyricism to heroic polonaise rhythms. The central part is entitled Canzonetta and it includes the typically Russian wistful nostalgia, melancholy which reflects Tchaikovsky’s homesickness, transferred in the central part in voice of hot passion. The end is represented by a great finale, a colorful dance of a breath-taking tempo, in which it is possible to hear clearly Russian popular songs and dances and which changes to an earthly slower episode. Symphony No. 8 in G major “English”, Op. 88 by Antonin Dvorak (1841–1904) owes its birth to the inspirational environment of the artist’s summer home in the middle of forests in Vysoka near Pribram where it sprung out of the artists’ soul like water of life in the fall of 1889. This environment, in which Dvorak felt the best, seems to have been reflected in the entire atmosphere of the new symphony. Unlike the previous Symphony D minor, the content of which is about passionate unrest and intensive battle, this one is characterized by an atmosphere of spiritual peace and balance, inner satisfaction with results of his own work and finding of answers to all basic questions of human existence. The music of the symphony G major tells about beauties of the summer morning when sun rays find their way through treetops and are dissolved in the mist, as well as about happiness of life full of creative work. At the same time, it is an expression of healthy self-conscience and unpretending manly pride. It is a symphony of vital joy and admiration of beauties of nature. Author’s inclination to Czech and Slovak popular music can again be seen here significantly. It is music with a strong emotional exposition, rich in subtle tones and efficient sudden contrasts jumping from pastoral images to dance and marching intonations, with dramatically exposed parts. As cantus firmus, we can hear undertone of Czech and Slavic melodies, and from the first bar to the finale there is a three-note figure. Softness, intelligence, and symmetry of thematic and variation structure is proven masterhood of the composer, the perfect control of what and how Dvorak wanted to express with his work. Although Dvorak respected the traditional form of the classic four-part symphony but did not hesitate to surprise with innovations. He, for example, shocked supporters of the clean form by using the Slavic waltz in Allegretto, which repeats from the first part to the end of the composition. The first performance of the composition was conducted by the author himself at a concert of Umelecka beseda in Rudolfinum on February 2, 1890. The work of art was received very positively but it was published in print only two years later, by an English company Novello because the author had not reached an agreement with his publisher Simrock on the payment. This coincidence gave the symphony the tag “English”, which is often used but it is in a direct contrast with the character of the composition, which is, like all Dvorak’s music, purely Czech. Vadim Gluzman Israeli violinist Vadim Gluzman, in technique and sensibility, harkens back to the Golden Age of violinists of the 19th and 20th centuries, while possessing the passion and energy of the 21st century. Lauded by both critics and audiences as a performer of great depth, virtuosity and technical brilliance, he has appeared throughout the world as a soloist and in a duo setting with his wife, pianist Angela Yoffe. Early in his career Gluzman enjoyed an encouragement and support of Isaac Stern and in 1994, he received the prestigious Henryk Szeryng Foundation Career Award. Gluzman plays the extraordinary 1690 ex-Leopold Auer Stradivarius, on extended loan to him through the generosity of the Stradivari Society of Chicago. Vadim Gluzman has appeared with many of the world‘s top orchestras including the London Philharmonic, Chicago Symphony, Israel Philharmonic,
San Francisco, Cincinnati, Detroit, Houston, Vancouver and Seattle symphony orchestras, Royal Scottish National Orchestra, Deutsches Symphonie Orchester Berlin, Minnesota Orchestra, Munich, Dresden and Czech Philharmonic Orchestras, the Stuttgart Radio Orchestra, NHK and KBS Orchestras, among many others. He has collaborated with world‘s most prominent conductors such as the late Yehudi Menuhin, Neeme Järvi, Andrew Litton, Marek Janowski, Itzhak Perlman, Peter Oundjian, Dmitri Kitaenko, Paavo Järvi, Jésus LópezCobos, Yan Pascal Tortellier, Claus Peter Flor and James DePriest. Gluzman has also performed at important festivals such as Verbier, Ravinia, Lockenhaus, Pablo Casals, Colmar, Jerusalem, Schwetzinger Festspiele, Schleswig-Holstein Music Festival, and Festival de Radio France. Gluzman records exclusively for the BIS label. The recording of Lera Auerbach‘s 24 Preludes (written for Gluzman and Yoffe) received rave reviews, as did their second album, featuring music by Schnittke, Vasks, Pärt and Kancheli. A third recording with Angela Yoffe features the Shostakovich Sonata. Gluzman‘s most recent release, featuring Glazunov and Tchaikovsky violin concertos with Andrew Litton conducting the Bergen Philharmonic, was named CD of the month by ClassicFM (London). Born in 1973 in the Ukraine, Vadim Gluzman began studying the violin at the age of seven. Before moving to Israel in 1990, he studied under Zakhar Bron and later under Yair Kless in Tel Aviv. He also studied in the United States under Arkady Fomin and at The Juilliard School under the late Dorothy DeLay and Masao Kawasaki. Prague Radio Symphony Orchestra The Prague Radio Symphony Orchestra (SOČR) is one of the leading and also one of the oldest orchestras in the Czech Republic. Its rich history began in 1926 in conjunction with the first broadcast by Radiojournal. Vladimír Válek has been Principal Conductor of SOČR since 1985. The Prague Radio Symphony Orchestra makes regular guest appearances practically throughout Europe and also appears in Japan, South Korea, China, Taiwan and the United States. The orchestra works with a series of renowned soloists (Gabriela Beňačková, Edita Gruberová, Eva Urbanová, Pierre Amoyal, Gautier Capuçon, Ferruccio Furlanetto, Mischa Maisky, Raphaël Oleg, Alexander Rudin, Wolfgang Emanuel Schmidt, Josef Suk, Viktor Tretyakov). In 2009 SOČR undertook a January tour of Spanish cities, in February they played in Zagreb and Belgrade, then in March the orchestra appeared at the Spring Festival in Budapest, with concerts following in Germany. In May the orchestra opened the 64th Prague Spring festival under conductor Antoni Wit. The summer saw them travelling down to the festival in Český Krumlov, where they partnered soprano Renée Fleming and violinist and conductor Shlomo Mintz. In December SOČR accompanied American mezzo-soprano Denyce Graves in a recital programme. The year 2010 has thus far seen the orchestra appearing in concert in the Benelux countries, in Cologne, at the Easter Festival in Brno, they also have three Prague Spring IMF concerts ahead of them, plus the opening concerts of the Smetana Litomyšl festival and the Fryderyk Chopin festival in Mariánské Lázně. During the Český Krumlov IMF the Radio Orchestra will be accompanying world famous tenor José Cura. The Prague Radio Symphony Orchestra regularly records for radio and on CD for Czech and international labels (Supraphon, Pony Canyon, Radioservis). In the years 2004–07, for the Supraphon label, they recorded the complete symphonies of Antonín Dvořák, P. I. Tchaikovsky and Bohuslav Martinů, also Smetana’s orchestral works, and they released the world premiere of the complete piano concertos of V. J. Tomášek with Jan Simon. In January 1996 SOČR was presented with the prestigious Cannes Classical Award
95 at the MIDEM Trade Fair in Cannes for their recording of Ervín Schulhoff’s piano concertos with soloist Jan Simon and conductor Vladimír Válek. José Miguel Rodilla José Miguel Rodilla was born in Valencia, Spain. He studied conducting, composition and clarinet at the Valencia, Alicante, Rotterdam and Salzburg Mozarteum Conservatoires, and gained an Honours Degree in conducting with distinction from the Royal College of Music (LRSM). Additional studies have included different courses taught by José Collado, Michael Gielen and Aldo Ceccato. Currently, he is head of the orchestral conducting department at the Conservatorio Superior de Música de Murcia, and Chief Conductor of the Orquesta Sinfónica de la Región de Murcia. Rodilla made his debut as a conductor with the Orquesta del Conservatorio de Murcia in 1990, where he served as Chief Conductor until 1996, touring in Spain, Hungary and Portugal. In 1991 he received the Best Conductor award at the Murcia International Youth Orchestra Festival. In 1993, he formed the Concertus Novo Chamber Orchestra, realising his ambition to create an ensemble specialising in contemporary music. This was followed by numerous engagements with some of the world’s leading contemporary music festivals. Several of these performances were featured in live radio broadcasts by RNE. In 1997 he assumed the position of Principal Conductor of the Orquesta Sinfónica de la Región de Murcia. He has conducted a wide range of repertoire, from early music to modern works, and has performed with numerous international soloists. As a guest conductor, he has appeared with major orchestras including the Prague Radio Symphony Orchestra, Sinfónica de RTVE (Spain), Aachen Symphony (Germany), Beijing Symphony (China), Szeged Symphony (Hungary), Czestochowa Philharmonic, Poznan Academy Symphony (Poland), Bilkent Symphony (Turkey), North Bohemian Philharmonic Teplice, Moravian Philharmonic Olomouc, Karlovy Vary Symphony Orchestra, Hradec Kralove Philharmonic, (Czech Republic), Filarmónica de Jalisco (Mexico), Kuzbass Symphony Orchestra in Kemerovo (Russia), Orquesta de la Comunidad de Madrid, Orquesta Sinfónica del Principado de Asturias, Orquesta Sinfónica Nacional de Paraguay, Orchestra da camera Milano Classica, Orchestra da Camera Fiorentina, Orchestra Sinfonica di Bari, Orchestra Sinfonica di Grosseto (Italy), Orquesta de Valencia, Orquesta de Extremadura, Orquestra Nacional do Porto, Orquestra do Algarve, (Portugal), Radio Bratislava Symphony Orchestra, Orchestre Bayonne Côte Basque, Orquesta Sinfónica de Castilla y León and Orquesta Ciudad de Málaga. Soloists who have performed under Rodilla include Ana Maria Sánchez, Ainhoa Arteta, Elisabete Matos, Maria José Montiel, Joaquín Achúcarro, Steven Isserlis, Pierre Amoyal, Konstanty Andrzej Kulka, Tedi Papavrami, Javier Perianes, Iván Martín, Ludmil Angelov, Pepe Romero, Los Romeros Quartet, Asier Polo, Jan Simon, Michel Camilo and Guy Touvron, among others. His operatic and zarzuela repertoires have encompassed scores such as Carmen, Norma, La Traviata, Lucia di Lammermoor, L’elisir d’amore, Cavalleria Rusticana, Pagliacci, Marina, La Tempestad, La Tabernera del Puerto, Gigantes y cabezudos, La viejecita, La Revoltosa and Luisa Fernanda. Recent recordings with the RTVE label include Elgar’s violin concerto, with Spanish violinist Miguel Pérez-Espejo, and Manuel Seco de Arpe’s contemporary score Misa Plenaria Jubilate Deo. Highlights of Mr. Rodilla’s appearances as a guest conductor during next season include performances in Germany, Italy, the Czech Republic, Poland, Turkey, USA, Argentina and Canada.
