8. NAŠI JUBILANTI V těchto a následujících dnech oslavili nebo oslaví svá pěkná jubilea tito naši přátelé: Hejlová Jana 601 10. 10. 50 Hermanová Marie 701 15. 11. Šantavá Margita 401 13. 10. 45 Fajstavr Antonín 507 18. 11. Pavel Miroslav 703 14. 10. 55 Cočev Jiří 502 20. 11. Kubíček Václav 506 16. 10. 55 Šilhavý Jan 103 20. 11. Hochmanová Ludmila 0 24. 10. 77 Šetřil Jan 501 21. 11. Moravec Tomáš 704 24. 10. 55 Ritzingerová Dagmar704 25. 11. Machů Pavla 503 29. 11. Mareš Stanislav 105 1. 11. 78 Radinová Magda 105 29. 11. Ptáčník Petr 704 1. 11. 45 Smolek Tomáš 401 1. 12. Chalupová Alžběta 704 2. 11. 78 Dulavová Věra 702 6. 11. 50 Kuřina Petr 502 3. 12. Naňáková Helena 702 10. 11. 35 Bočková Jitka 302 5. 12. Šerý Jan 702 10. 11. 45 Holeňová Bohumila 702 9. 12.
45 55 45 50 70 76 45 45 60 45 50 45
9. KALENDÁŘ AKCÍ 22. 10. 2010 23. 10. 2010 6. 11. 2010 13. 11. 2010 11. 12. 2010 29. 1. 2011 26. 2. 2011 25.–26. 3. 2011 29.4.–1.5. 2011 14. 5. 2011 Vždy ve 22:00
Setkání PR salesiánské rodiny Sliby ASC 13.30 – Praha-Kobylisy Sliby ASC 14.00 – Teplice Setkání PR s novými místními radami – Brno-Žabovřesky Oslava 30 let FMA v českých zemích Ples ASC Ples SHM Setkání PR s aspiranty a předaspiranty – Praha-Karlín Dny salesiánské spirituality – Kroměříž Festival SHM – Pardubice (… možno i kdykoli jindy…) Modlitební salva… §;-)
Zpravodaj Sdružení salesiánů spolupracovníků Vydává: Sdružení salesiánských spolupracovníků, IČ: 00406902, Kobyliské náměstí 1, 182 00 Praha 8, www.ascczech.cz Určeno pro informaci členů ASC. Vychází 6 x ročně. Místo vydání Praha. Evidenční číslo MK ČR E 17831 Změny adres: Jan Görig, Korábová 98, 763 16 Fryšták, e-mail:
[email protected] Příspěvky do Zpravodaje zasílejte na adresu:
[email protected], nebo poštou na adresu: František Jakubec, Bryksova 955, Praha 9, 198 00. Příspěvky na náš web www.ascczech.cz zasílejte na adresu:
[email protected]. Požadavky na změnu počtu kusů zasílaného Zpravodaje též na F. Jakubce Počítačová sazba: František Jakubec Tisk: Jan Macek, Jablonec n. N., www.tiskem.cz Expedice do vašich rukou: Vydavatelství IN s. r. o. Uzávěrka Zpravodaje č. 111 je v neděli 5. 12. 2010 Můžete si odstřihnout a založit do svých breviářů…
Úmysl modlitby Prosíme, Pane, za ty, kdo snášejí těžký životní úděl: za nevyléčitelně nemocné a postižené, za zoufalé a za ty, kdo ztratili milovaného člověka. Dej, Pane, moudrost všem, kterým bude svěřena odpovědnost ve společnosti i ve Sdružení. 20
12. 10. 2010 Několik důležitých vět na úvod
110
Milí členové Sdružení salesiánů spolupracovníků, od 1. listopadu dochází v naší provincii k významné změně. Po deseti letech opustí službu provinciálního delegáta Janko Ihnát a na jeho místo nastoupí Jan (Johny) Komárek. Poznali jsme Janka jako delegáta nesmírně obětavého, který nikdy nehleděl na námahu, čas ani peníze a snažil se být s těmi, kteří potřebovali povzbuzení nebo útěchu. Každý z vás by jistě našel mnoho svých vlastních důvodů, proč Jankovi děkovat. Tak nás napadá – udělejte to, co by v této situaci udělal Janko – vezměte do ruky mobil nebo si na chvíli sedněte k počítači a napište Jankovi, za co jste mu právě vy vděčni. Co popřát Johnymu? Aby se mu mezi spolupracovníky líbilo a měl ze své nové služby radost. Ať mu Duch svatý dá inspiraci, jak novou službu vykonávat co nejlépe ku prospěchu celého Sdružení. Milý Janko – díky, milý Johny – vítej mezi námi! Inka a Jirka Milí přátelé, tento týden jsme navštívili formační společenství. Během báječně připraveného večera mě zasáhla pasáž o přátelství z „Úvodu do zbožného života“. Je vhodné, aby člověk, žijící ve světě ,hledal pravé duchovní přátelství … Předčítající pak položila provokační otázku: „A kdo jsou vlastně Spolupracovníci?“. Tak jsem v duchu chvíli hledala odpověď, jak to s námi ve skutečnosti je. S radostí jsem si uvědomila, že mezi Spolupracovníky mám opravdové přátele, na které se mohu spolehnout. Druhý zážitek vypovídá také o přátelství. Vlastníme společně vzácný poklad. Možná víte a možná ne, máme „síť modlících se“ spolupracovníků. Abychom si rozuměli, každý se modlíme. Ale tito naši kamarádi nabízejí svůj čas k modlitbám za „naše“ nemocné a za ty, kdo se ocitli v těžké situaci. Na duchovních cvičeních jsem se s jednou z těchto osob mohla setkat a znovu si připomenout, že nikdo z nás nemusí zůstat bez přímluvné modlitby. Stačí o ni požádat své přátele. Dokonce je ani nemusí všechny osobně znát. Jistě uznáte, že náležet do rodiny ASC je velký dar. Tak neváhejme tohoto daru využívat. Veronika Semerádová Milí salesiáni spolupracovníci Tento úvodník je obrazem toho, co prožíváme každý měsíc. Je to cvičení šťastné smrti. Modlíme se za toho, pro koho je toto cvičení naposled, aby měl sílu tady to ukončit a přejít do jiné reality. Já jako delegát k 1. 11. 2010 končím. Je jasné, že toho mám hodně, co bych chtěl říct, ale jsem klidný, protože Duch svatý každého z nás vede ke spáse a k tomu, aby z nás vymodeloval svého syna, dceru a On mu připomene všechno, co dotyčný potřebuje. Jde o to, abychom nebyli vzpurní a nešli tvrdohlavě za svým. 1
Přál bych vám, aby každý z vás byl pokorný, aby v něm Duch svatý mohl dokončit dílo, které započal. Dnes, v době a ve společnosti, kde se slovo nebere vážně – a někdy ani ti, kteří chtěli být alter Kristus, neberou svoje slovo vážně – abyste brali svůj slib vážně. Maminka Markéta často opakovala svým dětem: Con Dio non si burla – z Boha se netropí posměch. Toto jí nejvíce leželo na srdci a to často a důrazně svým dětem opakovala. Don Bosco pochopil, že být před Bohem šašek je věc hrozná. Vzal svoje i Boží slovo vážně, a stal se dobrodincem lidstva. Dne 1. listopadu si připomenu 25 let kněžství. Za milost, že jsem měl tehdy odvahu jít do Berlína a přijmout tuto svátost, mohu jenom děkovat. Nevědomky jsem si konal duchovní cvičení ve farnosti, kde je pohřbený páter Přemysl Coufal, kterého našli doma zavražděného. V pátek před odjezdem do Německa jsem byl s kazatelem, který ho pohřbíval, na jeho hrobě. Život každého z nás směřuje k věčnosti, jaká bude, záleží jenom na nás. Pro Dona Boska Bůh byl všechno. Štěstí ze všeho stvořeného je jenom v tom, že to užíváme v Božím řádu. Kromě Boha živého a pravého nelze mít jiné bohy, tohle On nestrpí. Přál bych každému, aby se na svůj život zpátky díval s vděčností a láskou. V těžkostech vám přeji trochu humoru, abyste si nemysleli, že hůř být nemůže. Může, může být mnohem hůř. V noci klidně spěte, nohy mějte v teple, odpočívejte v pokoji, protože venku je zima a když se neuvidíme, tak se určitě nahmatáme na očním. Ať vás nic nezneklidňuje, protože kdyby nás naše hříchy moc trápily, tak v tom je málo lásky a kus pýchy, člověk si myslel, jak je svatý a najednou zjistí, že je slabý a nechce to přijmout. Ten, kdo miluje sebe slabého a malého, klidně spí, protože není mesiáš. Jan Ihnát
1. PROVINCIÁLNÍ RADA JEDNALA… Ze zápisu z 10. jednání provinciální rady
H. Králové-Kukleny, 2. 10. 2010 Dopoledne proběhlo jednání PR s předsednictvem SHM, na programu byly následující body: DC – účast členů SHM na DC ASC a zorganizování jedněch DC i s dětmi (SHM a ASC společně) Festival – 14. 5. 2011 Klášterecká Jeseň – sociální zařízení je dobudováno, žádost o grant na příští rok bude opět podána Zakládání klubů – možnost zřízení klubu SHM bez právní subjektivity (nebo navázání na již fungující klub SHM) primárně s činností pro mládež, v jehož rámci by bylo možné získat i dotace na vzdělávací akce pro dospělé – např. formační akce na celostátní úrovni. Duchovní doprovázení klubů – výhled SHM získat duchovní rádce pro všechny kluby, mj. i z řad členů ASC. Z jednání PR ASC Chalupa Lipiny PR souhlasí se zřízením věcného břemena – práva užívání domu čp. 67 (vlastnictví manž. Koláčných) a pobytu na přilehlé zahradě pro ASC, ASC zaplatí poplatky spojené s převodem. Jmenování delegátů místních společenství Kvůli nejasnostem ohledně procesu jmenování delegátů místních společenství ASC se provinciální koordinátor ASC dohodl s provinciálem SDB a představenou provincie FMA na následujícím postupu: 2
Letošní slet Starých pák se konal již tradičně v Mladočově. Měli jsme možnost uvítat jako vzácného hosta profesora Jana Sokola, se kterým jsme prožili velmi podnětné sobotní dopoledne. Pan profesor odpovídal na naše otázky přesně tak, jak filosof má, tedy srozumitelně, přesně, jasně a moudře. Jeho velkým tématem je svoboda, ale zabrousili jsme i na jeho působení v politice, názory na dnešní společnost a církev. Bylo zřejmé, že své názory a postoje má promyšlené a zakotvené v křesťanské nauce. Po odpolední siestě nás čekal tradiční fotbal Morava proti Čechům, přerušený náhle se strhnuvším silným lijákem. Večer nám Bob Fliedr představil právě vyšlé CD Bílé sárí, které natočil se skupinou Bobci. Měli jsme možnost nahlédhout do skladatelovy kuchyně a alespoň trochu s ním sdílet jeho radosti i starosti. V neděli ráno jsme slavili mši svatou s Ládysem Heryánem a dalšími kněžími, udělali jsme společnou fotku, a rozjeli se domů. Těšíme se na příští slet v září 2011. Zdroj: www.sdb.cz
Bob Fliedr a dětský sbor
Vydáno dne 04. 10. 2010 zvou (nejen) děti na koncert u příležitosti vydání CD Bílé sárí. Koncert proběhne v rámci oslav stého výročí narození Matky Terezy v neděli 24. října v 16 hodin v Komunitním centru Matky Terezy v Praze 11 (u metra Háje). Vstupné dobrovolné. Zdroj: www.bobci.cz
„Ničím se neznepokojuj“
Vydáno dne 27. 09. 2010 Milí přátelé, ráda bych se s vámi podělila o zážitek, který se mi přihodil. Bylo všední středeční dopoledne, a mně se nic nedařilo. Několik dnů jsem si dost úpěnlivě lámala hlavu nad akcí několika rodin, kterou jsem potřebovala domyslet. Do toho se mi v pračce „záhadným způsobem“ zničil můj oblíbený svetr. Občas se kolem mě proploužila předpubertální dcera, která je momentálně ve stavu nemocných, s mobilem v ruce se slovy: „Nemůžu nic do školy dělat, jsem přece nemocná.“ Za chvíli po tom přinesla můj mobil, protože mi právě přišla SMS ve znění: „Ničím se neznepokojuj.“ V tomto okamžiku jsem se překvapeně usmála. To bylo to, co jsem potřebovala. Díky, Janko Ihnáte!!!! Kamila Tichá, společenství ŠOP
Radujte se s námi :-) Vydáno dne 24. 09. 2010 V pondělí 6. 9. 2010 se v 9.30 ve zlínské nemocnici narodila naše další dceruška a také sestřička ALŽBĚTKA Cahová. Vážila 2980 g a měřila 47 cm. Je zdravá a krásná. A my vděčni Bohu. Děkujeme všem za modlitby a podporu. Lukáš, Martina a Stázka Cahovi ...moc a moc blahopřejeme a jsme šťastni, že vše dobře dopadlo. Pepa H. Boží požehnání, hodně zdraví celé rodině, k narození malé Alžbětky blahopřání přijměte od Jandáčků. Přejeme Alžbětě a celé rodině hodně Božího požehnání na cestě životem. Kozákovi S velkou gratulací se připojuje i redakce, která má z takovýchto zpráviček obzvláštní radost!!! 19
Tím jsme se dostali do situace, kdy zatím nevím, jak dokončíme vytápění, které je nutné k tomu, abychom měli kde ubytovat plnou kapacitu uživatelů, v současnosti jich máme osm, a pokud se nám z jakýchkoliv důvodů nepodaří tuto kapacitu udržet, budeme mít zásadně kráceny provozní dotace z kraje atd… Jsem si vědom, že složenky se v našich poštovních schránkách střídají více než často a prosba o pomoc vykukuje co chvíli v Katolickém týdeníku i jinde. Přesto prosím, pokud by kdokoliv věděl o někom, kdo by mohl nějak pomoci nebo byl ochoten nám nějak pomoci sám přispěje – nebojím se říci – k naší záchraně. Zatím nám nezbývá než oslovovat, kde koho můžeme, mzdy jsme snížili už na začátku roku, a pokoušíme se sehnat alespoň nějakou půjčku nebo něco podobného. Více se o nás dozvíte na našich stránkách které nově vznikají, nebo na stránkách starších www.oskvetnazahrada.blog.cz. Díky za každou pomoc – Standa Větrovský
Veliké díky!!!
Aktuálně 10. 10. 2010 Není to tak dlouho, co jste na spolupracovnických stránkách mohli číst naši prosbu o pomoc. Chtěl bych tady poděkovat všem, kdo nám jakýmkoliv způsobem pomohli. Veliké díky patří všem, kdo nás přímo podpořili finančně, a stejně velké díky patří všem, kdo nás provázeli modlitbou. Jak to tedy vše dopadlo? Ve chvíli, kdy jsem se na vás jménem našeho sdružení obracel, jsme nevěděli jak dál. Díky Bohu i vám všem se podařilo získat bezúročnou půjčku, a ta nám umožnila pokračovat v nejnutnějších pracech. Samozřejmě budeme muset půjčku uhradit, ale získali jsme alespoň čas. No a díky vašim modlitbám se nám dostal „náhodou“ do cesty člověk, který má poměrně slušné slovo v jedné velké společnosti a ten nám snad pomůže se získáním sponzorského daru, a ten by zase mohl být řešením půjčených peněz. Takže v této chvíli máme vybetonované podlahy, vyvložkovaný komín a s topenáři rozjednaný druh kotle. Včera jsme vyzdívali příčky a pokračujeme dál. Vypadá to tedy, že v zimě, která má snad být mrazivá, nám naši kluci nepomrznou. Ještě jednou díky vám všem a budete-li se někdy pohybovat v našich končinách, velice rádi vás přivítáme. Chcete vědět víc? Mrkněte na WWW.kvetnazahrada.cz Všechny zdraví Standa Větrovský a všichni z Květné Zahrady Situace v Květné Zahradě se vyvíjí rychleji, než stačí Zpravodaj vycházet, ale zdaleka tam nemají vyhráno… Děkovný článek je jeden z důkazů rodinnosti našeho nemalého sdružení. O mnohých dalších podobných důkazech se ale ani nedozvíme. Díky i za ně!!! Sazeč
Slet Starých pák s profesorem Sokolem
Vydáno dne 09. 09. 2010 Letošní 19. slet Starých pák přivítal jako hlavního a vzácného hosta profesora Jana Sokola, Bob Fliedr představil čerstvě vydané CD Bílé sárí a Dědek nám jako vždy přichystal příjemné překvapení. 18
– Rada místního společenství ASC navrhne delegáta z řad SDB nejbližší místní komunity a koordinátor to s ním osobně projedná. Pokud dotyčný souhlasí, prohovoří to se svým ředitelem, který v případě souhlasu jménem místní rady ASC požádá provinciála SDB o jmenování delegáta. – Pokud se místnímu společenství ASC nepodaří získat vhodného delegáta z řad SDB nebo s navrženým spolubratrem ze závažného důvodu nesouhlasí ředitel komunity, ředitel navrhne místnímu společenství delegáta z řad komunity, případně záležitost projedná na koordinační radě Salesiánské rodiny (je-li zřízena), s ředitelkou nejbližší komunity FMA či s ředitelem jiné dosažitelné komunity. Navrhnou vhodného spolubratra, sestru FMA, salesiána spolupracovníka či salesiánku spolupracovnici či jiného člena Salesiánské rodiny. Pokud se službou navržený delegát či delegátka souhlasí, požádá koordinátor mísního společenství ASC provinciála SDB o jmenování delegáta, v případě delegátky z řad FMA požádá o jmenování představenou provincie FMA. – V případě, že bude jmenován za delegáta či delegátku někdo jiný než salesián kněz, ředitel nejbližší komunity dohodne s koordinátorem místního společenství ASC způsob a rozsah kněžské služby, kterou má komunita pro místní společenství zajistit. Setkání PR s novými místními radami Setkání PR s nově zvolenými místními radami (včetně delegátů) a všemi zodpovědnými za formaci se uskuteční 13. 11. 2010 v Brně-Žabovřeskách od 13.00 hodin. Program: 13.00 hodin – mše svatá 14.00 – 17.30 – jednání s přestávkou na kávu 17.30 – nešpory a požehnání Schválení ke slibům PR schválila ke slibům Anežku a Lukáše Bernardovy, osobní formátoři Bohdana a František Jakubcovi, Marii a Jana Svobodovy, osobní formátoři Jana a Jiří Mátlovi, Annu a Jana Etlerovy, osobní formátoři Ludmila a Vojtěch Tošovští, Magdalenu a Jiřího Kolářovy, osobní formátoři Hana a Michael Chytří, Markétu a Petra Kavenovy, osobní formátoři Lenka a Roman Farionovi, všichni MS Praha-Botič. Sliby se uskuteční v Praze-Kobylisích 23. 10. 2010 od 13.30 hodin. PR schválila ke slibům Gabrielu Šťastnou, osobní formátoři Marie a Milan Pekárkovi, MS Severní Čechy. Sliby se uskuteční v Teplicích 6. 11. 2010 od 14.00 hodin. Vznik nových MS PR projednala vznik nových místních společenství MS Praha-Botička, MS Pardubice a MS Hradec Králové, žádosti budou předloženy provinciálovi SDB. Různé 1. Vyšlo CD Bílé Sárí (Bob Fliedr a Bobci). 2. Provinciální radě je třeba z organizačních důvodů hlásit vstup do předaspirantátu (trvá dva roky) i zahájení aspirantátu (délka jeden rok). 3. Další setkání PR ASC: 13. 11. 2010 setkání PR s novými místními radami – Brno Důležité termíny: 22. 10. 2010 setkání PR salesiánské rodiny 23. 10. 2010 13:30 sliby Praha-Kobylisy 6. 11. 2010 14:00 sliby Teplice 11. 12. 2010 oslava 30 let FMA v českých zemích 29. 4. – 1. 5. 2011 Kroměříž – Dny salesiánské spirituality 14. 5. 2011 Festival 2011 3
Úmysl modlitby Prosíme, Pane, za ty, kdo snášejí těžký životní úděl: za nevyléčitelně nemocné a postižené, za zoufalé a za ty, kdo ztratili milovaného člověka. Dej, Pane, moudrost všem, kterým bude svěřena odpovědnost ve společnosti i ve Sdružení.
Volby do místních rad
Vydáno dne 18. 08. 2010 Na konci října tohoto roku končí tříleté funkční období místních rad. Proto mi dovolte uvést několik faktických poznámek k volbám do místních rad. Na úvod je dobré upřesnit, že konkrétní formu volby, která nejvíce odpovídá různým místním situacím, navrhuje odstupující místní rada a schvaluje shromáždění spolupracovníků místního společenství. Je nutné respektovat příslušná ustanovení Stanov, Pravidel a Kodexu kanonického práva a garantovat zásady svobodné volby, respektovat vůli většiny a zajistit souhlas zvolených členů rady. Volby vyhlašuje a organizuje odstupující místní rada. V Pravidlech (čl. 19 až 23) se říká: Sdružení na místní úrovni řídí kolektivním způsobem rada. Místní radu (MR) tvoří členové zvolení salesiány spolupracovníky místního společenství (MS). Skládá se z vhodného počtu rádců – obvykle tří až sedmi (počet rádců však nemá být větší než třetina členů MS) – a delegáta SDB nebo delegátky FMA. Zvolení rádcové zůstávají ve funkci tři roky a mohou být znovu zvoleni jen na jedno následující tříleté období (v naší provincii začíná nové funkční období MR jednotně 1. 11. 2010). Každá MR si zvolí (ze svých volených členů): – koordinátora (je z právního hlediska reprezentantem MS), který si může z členů MR vybrat svého zástupce; – hospodáře (spravuje majetek MS); – sekretáře (z právního hlediska je druhým reprezentantem MS, vede agendu a archiv MR). Každá MR dále pověří jednoho z členů MS zodpovědností za formaci (nemusí to být nutně volený člen MR a tedy jeho funkční období může být delší); v případě, že se taková osoba neustanoví, převezme tuto úlohu koordinátor. Vlastní volby se řídí Kodexem kanonického práva (kán. 119): Při volbě musí být přítomna nadpoloviční většina z členů MS. V prvním nebo druhém kole voleb může být zvolen pouze ten, kdo získá nadpoloviční většinu hlasů přítomných. Po dvou neúspěšných hlasováních se rozhoduje mezi dvěma kandidáty, kteří obdrželi nejvíce hlasů (je-li takových kandidátů více, vyberou se dva věkem nejstarší), jestliže i ve třetím kole je rovnost hlasů, je zvolen ten, kdo je starší. Nyní je též vhodná doba, kdy je možné navrhovat změny ve struktuře místních společenství (rozdělení nebo sloučení MS, založení nebo zrušení MS apod.). Uvažujete-li o nějaké změně, obraťte se, prosím co nejdříve na provinciální radu. Případné změny by bylo vhodné provést k 1. 11. 2010. Provinciální rada se těší na setkání s nově zvolenými členy místních rad, které proběhne 13. listopadu 2010 od 13 hod. v Brně-Žabovřeskách. Věnujte, prosím, přípravě voleb odpovídající péči, dejte dostatečný prostor Duchu svatému a již teď se modlete za nové rádce. Jirka
Pozvánka na setkání nových místních rad s provinciální radou Vydáno dne 09. 10. 2010 Milí přátelé, ne ve všech našich místních společenstvích již vychladly volební guláše, ale střídání stráží tluče na dveře všude. A tak bych vás – nové místní rádce, „staré“ i „nové“ delegáty a i všechny osoby, věnující se formaci – chtěla pozvat na společné setkání, 4
Svět přivítá nové salesiánské misionáře
Vydáno dne 29. 09. 2010 V neděli 26. září vyslal hlavní představený P. Chávez do světa 68 nových misionářů. Misijní kříž obdrželi v Turíně i tři Češi: P. Pavel Ženíšek – Gambi, Monika Petruchová – Krysa a Veronika Osohová. Tradici slavnostního vysílání misionářů započal v roce 1875 sám Don Bosco. Letos odchází již 141. výprava. Při slavnostní bohoslužbě v bazilice Panny Marie Pomocnice postavené Donem Boskem přijalo misijní kříž 41 salesiánů, 8 sester salesiánek a 19 dobrovolníků ze čtyř států. Zde jsou zajímavosti z letošní 141. misijní výpravy: Poprvé v historii vysílá Afrika více misionářů než sama přijímá. – Nejvelkorysejší je stejně jako minulé roky vietnamská provincie (11 salesiánů). – 10 salesiánů přichází do Evropy. Patří k nim i Ekka Suresh z Indie, který se zapojí do komunity našich salesiánů v Bulharsku. – Sestry salesiánky se na misie připravují po celý rok. Jejich nová působiště zatím nejsou určena. A zde jsou naši Češi: P. Pavel Ženíšek odchází do Bangladéše. V této muslimské zemi začali salesiáni působit teprve v roce 2009. Na severu země se věnují místní křesťanské komunitě a mladým lidem z okolí. Veronika Osohová bude od září 2010 do července 2011 pomáhat v internátu a technickém učiliště pro mládež s handicapem v Aschau v Německu, Monika Petruchová pomůže novému dílu pro romské děti ve Staré Zagoře v Bulharsku. Další čeští dobrovolníci již většinou odletěli do svých míst, proto se vyslání v Turíně zúčastnily pouze tyto dvě zástupkyně. Zdroj: www.sdb.cz
Poděkování…
Vydáno dne 06. 10. 2010 Děkujeme všem spolupracovníkům ze společenství Sebranicko za obětavou a nezištnou pomoc při pečení cukroví na kněžské svěcení i při přípravě na primici. Děkujeme za každou duchovní i hmotnou pomoc. Také děkujeme komunitě v Sebranicích v čele s P. Vojtěchem Glogarem a Marušce Drobné, kuchařce na faře – za nezištnou pomoc a zázemí. Vděční Jiří a Ludmila Balášovi
7. RŮZNÉ INFORMACE Květná zahrada prosí …
Vydáno dne 22. 08. 2010 Když se před nějakým časem objevil v Salesiánském magazínu článek o našem sdružení a o tom, o co se snažíme, nikdy mě nenapadlo, že budu nucen obrátit se jednou i na vás. No, stalo se: Drazí přátelé. V uplynulém roce jsme se potýkali s problémy, které nám způsobily průtahy pracovníků ministerstva a jejich malá ochota pomoci nám při přidělení schválené dotace na další nutnou rekonstrukci našeho objektu, kde Dům na půli cesty provozujeme. Nakonec se nám podařilo dotaci získat, ale zcela jinak, než jsme plánovali a potřebovali. Přes to všechno se nám podařilo opravit další část střechy a dodělat i část topení v prostorách pro naše uživatele. Jenže! Máme roztažené radiátory a trubky, ale ty končí přesně v místě, kde by měla být kotelna, a ta tam zatím není. Nabízí se pochopitelně otázka, proč tam není? Když jsme jako jediný průchozí způsob využití dotace našli investici a odkoupení objektu v majetku obce, ve které působíme, bylo nám místním zastupitelstvem přislíbeno, že z peněz, které tím obec nabude, nám přenechá alespoň drobnou část, která by nám umožnila dodělat to nejnutnější. Abychom mohli udržet provoz. Jak už možná tušíte, peníze na obecním účtu jsou dobrá věc, ale najednou se objeví nutná úhrada toho a toho a ejhle, promiňte – ono už nic nezbylo. 17
smrti. Pouze v nebi budeme schopni vidět pravý křesťanský život v jeho celkovém smyslu. Moje modlitba směřuje ke všem mým dobrodincům, přátelům, příbuzným a všem, kteří prokazovali dobro mně i mému poslání. Modlím se za vás všechny… Každý moment nás přivádí blíže k našemu nebeskému domovu. Tam budeme mít domov. Tam budeme společně v Boží lásce a v přítomnosti Marie. Chci jít domů… (ukazuje přitom rukou nahoru).“ Stav otce Johna Meda je v normě. Příznivé počasí mu pomáhá cítit se lépe. Přesto je jeho stálým přáním „Chci jít domů“. Jednoho dne jsem mu řekl: „Otče, Bůh ještě nedal povolení.“ Všichni odejdeme v určený čas. Během dne se cítí dobře a hodně spí. Díky tomu však zažívá velmi náročné noci. Ani s jídlem nemá problémy. Zdá se mi, že jí pravidelněji než dříve. Dělá si sám legraci: „Nechci zemřít na vyhladovění.“. Nabídl jsem mu trochu čokolády a nějaké sladkosti. Přijal je s úsměvem. Když pak dostal normální jídlo, pronesl: „Jídlo je bez chuti, chci čokoládu.“ Poprosil jsem ho, aby podepsal dopisy školám, kterým pomáhá se školným. Udělal tak velmi rád. Je to skutečně muž činu. – Cítí, že toto je jeho očistec k očištění. To je důvod jeho přání jít domů. O půlnoci volává sestru a nařizuje jí: „Připravte se, vstávejte, jdeme do Kohima, jdeme do Maram apod. Jdeme na piknik.“ Když je odpočatý, dává jeho řeč smysl. V případě únavy se ale stává nesrozumitelnou. Jak moc miluje lidi, se kterými pracoval. Byl bych rád, abyste pokračovali v modlitbách za něj. Má vás všechny rád a velmi ho těší slýchat o jeho rodné zemi. Za naši salesiánskou komunitu vás ujišťuji, že i my se za otce a našeho spolubratra Johna Meda modlíme a dáváme mu nejlepší možnou péči. Ať dobrý Pán žehná vašim záměrům a snažením. S láskou a modlitbami otec Samuel (Zdroj:www.sdb.cz)
V ČR máme o dvě sestry salesiánky víc!
Vydáno dne 13. 08. 2010 Dne 6. srpna 2010 ve farním kostele v Castel Gandolfu (Itálie) složilo jedenáct novicek své první sliby v Institutu Dcer Panny Marie Pomocnice. Byly mezi nimi i Diana Veselovská a Zuzana Magerová, které patří do naši Inspektorie. Své první řeholní sliby skládaly do rukou naší hlavní představené sr. Yvonne Reungoat. Celým slavnostním dnem je provázelo motto: Stvořil jsem tě pro svou slávu, zůstaň ve mně! Hlavním celebrantem byl don Alberto Lorenzelli – provinciál římských salesiánů. Zdroj:www.FMA.cz
Nový povrch na hřišti v Kobylisích
Vydáno dne 20. 08. 2010 Hřiště v Kobylisích po rekonstrukci opět otevřelo náruč stovkám dětí, které celoročně využívají jeho kvalit. Celkově stála rekonstrukce hřiště přes 2,5 mil Kč, s tím, že velké množství práce bylo odvedeno brigádnicky a sponzorsky. Za všechny spokojené mladé hráče chceme poděkovat všem, kdo nám pomohli finančně, hmotně či duchovně. Michal Svoboda, ředitel (Zdroj: www.sdb.cz)
Radost z daru nového salesiána
Vydáno dne 16. 08. 2010 V neděli 15. srpna složil spolu se svými slovenskými bratry své první řeholní sliby Ing. Jan Fojtů v kostele sv. Jana Evangelisty v Popradě-Velkej. Stalo se tak v den slavnosti Panny Marie Nanebevzaté a ve výroční den narození sv. Jana Boska (1815). V pátek vstoupilo do dalšího ročníku noviciátu pět mladých mužů. Bohužel mezi nimi tentokrát není nikdo z Čech. Prosíme o modlitbu nejen za Jendu a jeho slovenské bratry, ale i za dar nových povolání: aby ti, které si Pán volá, dokázali jeho hlas zaslechnout a s důvěrou v něho velkoryse odpovědět, aby každý mladý člověk rozpoznal záměr, který s ním má Bůh, a měl sílu k následování. Zdroj:www.sdb.cz 16
abychom se alespoň trochu poznali, aby se nám lépe táhlo za jeden provaz. Vyhneme se případným nedorozuměním, ke kterým v lidské rodině někdy v důsledku neúplných informací dochází. Takže se na vás všechny těším 13. 11. 2010 ve 13.00 hodin v Brně-Žabovřeskách. Program : 13.00 hodin – mše svatá 14.00–15.30 – jednání (• představení PR a nových MR • úvodní informace o stavu provincie /včetně chystaných akcí/ • informace o počáteční formaci • informace o trvalé formaci • ekonomická solidarita • web • diskuse a různé) 15.30–16.00 – přestávka na kávu a občerstvení 16.00–17.30 – jednání (pokračování) 17.30 – nešpory a požehnání (Buchty, koláče a jiné sladké či slané laskominy k odpolední kávě jsou vítány) Za celou PR Veronika Semerádová
Také Vás trápí grantová situace v ASC? Jedna z možností – spolupráce s SHM Ve Sdružení salesiánů spolupracovníků je jistě velmi mnoho aktivních členů. Pořádají, organizují a vtiskují salesiánský charakter mnoha velmi prospěšným akcím. Také dokáží organizovat tyto akce ve spolupráci s nějakou zaběhnutou organizací a dokáží získat dotace. Jinak je tomu na provinciální úrovni – ASC je církevní právnickou osobou, dotace nedostává. Pokud vás v tuto chvíli také trápí to, že nejsme schopni získat dotace na akce provinciálního charakteru, prosím o vaše nápady. Po delším hledání a nacházení slepých cest se mně osobně nyní jeví jako perspektivní cesta spolupráce s SHM. Pokud se najde spolupracovník, který pravidelně pracuje s dětmi a mládeží a který tuto činnost nemá vedenou u žádného sdružení či organizace, je položen základ. Pak už zbývá další: Především odvaha vstoupit do něčeho nového, být na začátku cesty. Pak je možno získat pro svoji činnost zastřešení velmi respektovaného křesťanského sdružení. Dále prostředky pro tuto činnost a možnost spolupráce s provinciální radou při nalézání cest ke spolufinancování dalších aktivit. Konkrétně se jedná o založení Klubu SHM bez právní subjektivity. Obecné zásady: – Klub zakládají minimálně 3 osoby, praktický počet členů by měl být aspoň 20. – 70 % počtů členů by mělo být do 26 let. Čím víc členů, tím větší dotace. – Členové se zúčastňují akcí, které klub pořádá. – Klub nemá IČO, nevede účetnictví, členové platí příspěvky. – S přidělenými prostředky hospodaří Klub dle svého rozhodnutí (v souladu s metodikou na čerpání dotací). – Klub má sídlo v jednom městě, může vykonávat činnost na území celé ČR, členové mohou být z celé ČR. – Klub musí mít pravidelné akce pro děti nebo mládež. – Pokud bude Klub neživotaschopný, zruší se. – Členové Klubu nemohou vykazovat akce, které klub pořádá, jako akci jiného sdružení nebo organizace. Z provinciální rady by byl delegován minimálně jeden člen (v současné době hospodář), který by zajišťoval akce provinciálního charakteru – např. dny salesiánské spirituality. 5
Krátká výzva ve Zpravodaji nemůže obsáhnout všechny aspekty, jsou samozřejmé další informace. Rád poskytnu telefonicky – 323 541 115, 728 685 152, e-mailem či osobně. Pokud jste dočetli až sem, děkuji za vaši trpělivost. Děkuji také za všechny náměty a připomínky. Marian Cúth, ekonom PR
2. DUCHOVNÍ CVIČENÍ Duchovní cvičení 2010 v přímém přenosu…
Vydáno dne 17. 06. 2010 Novodobé přísloví: „Co můžeš udělati dnes, odlož na pozítří a máš zítra volno“, jsem ze zkušenosti rychle zavrhl. Vědom si skutečnosti, že odklad je největším nepřítelem, řešil jsem letošní přihlášení na duchovní cvičení s manželkou už v lednu výběrem jednoho z prvních termínů. O to, že bude úplně první, jste se trošku zasloužili všichni malým zájmem o termín ve Smilově. Včera odpoledne jsme se sjeli do Lipin všichni přihlášení a včas. Naše čtyřhodinová cesta byla pod příjemnými mraky, ale nepršelo, jak zněla neradostná předpověď počasí. Radostné přivítání, večerní chvály, dobrá večeře, krátké představení, kompletář a večerní slůvko, no prostě klasika. Zato dnes ráno hrobové ticho přerušily pouze dvě přednášky P. Jožky Kopeckého na téma: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“ a mše svatá. Stále máme co objevovat. Být učedníky, kteří srdečně přijímají Boží slovo, a apoštoly, kteří ho radostně předávají, je povoláním každého křesťana. Právě v tom spočívá život a naše poslání. Sám Ježíš začal hlásáním evangelia Božího království a povoláváním učedníků, aby je posílal kázat. Nejenom dvanáct apoštolů, ale všichni pokřtění jsou povoláni, aby byli učedníky, kteří dobře znají Boží slovo, ztotožňují se s Pánem natolik, že cítí jako on, smýšlejí jako Kristus, žijí s ním v úzkém přátelství a stávají se tak přesvědčenými a horlivými apoštoly, poslanými do všech životních situací. Využívám umírněné rekreace, abych se rozdělil i s vámi doma. Duchovní cvičení cítím jako velký a nezasloužený dar. Proto je mi smutno, že je nás jen něco malinko přes polovinu členů přihlášených. Dnes je pátek. V noci trošku zapršelo, aby vynikla rosa nad nádherou zdejší přírody. První dnešní přednáška hledala důvody evangelizace druhých. Nutnost evangelizovat není proselytismus, ale vyjadřuje nadšené nasazení pro spásu druhých, radost ze sdílení zkušenosti plnosti života v Ježíši. Kdo se setkal s Pánem, nemůže být zticha: musí ho hlásat. Zůstat zticha by znamenalo považovat ho znovu za mrtvého; ale on žije! Don Bosco vzal za svou tuto Ježíšovu výzvu od samého počátku svého díla a přinášel evangelium nejchudší mládeži. Když mluvil o Kongregaci, říkal: „Tato Společnost na svém počátku byla prostým katechismem.“ Jako Salesiánská rodina jsme pozváni, abychom se dostali do souladu s původní inspirací Dona Boska: s evangelizačním a misionářským rozměrem jeho života, ale i jeho charismatu. To všechno představuje základní bod duchovní závěti, kterou nám zanechal. Další přednáška směřovala k rozměru Eucharistie. Papež Jan Pavel II. ve své první encyklice „Redemptor hominis“ napsal o Eucharistii: „Této vpravdě nejsvětější Svátosti nesmíme způsobem svého myšlení, života a jednání vzít její plnou dimenzi a její podstatný význam. Tato Svátost je současně Oběť, Přijímání a Přítomnost… . V církvi musí všichni, zvláště pak biskupové a kněží, dbát na to, aby tato Svátost lásky tvořila střed a vrchol v životě Božího lidu, aby jí byly prokazovány všechny výrazové formy dluženého kultu ,lásky za lásku‘ a aby se tak ON skutečně stal ,životem naší duše‘.“ 6
to jeho osobní sdělení pro mne, ale nedávno mi došlo, že to, co on přinesl do naší společnosti a mezi mladé, je přesně toto. Je tu někdo, kdo nám fandí a kdo nám věří, Don Bosco. Takhle jsem ho já pochopil a tak chápu celé jeho dílo. Jan, 25 let Nezapomenout na velké věci, které Bůh dělal a dělá v našich životech je velice důležité. Židé si každoročně připomínali vyjití z Egypta mocnou Hospodinovou rukou. Jakmile zapomněli velké věci, které Bůh dělal a dělá, propadli modloslužbě. Věřím, že Bůh působí skrze Dona Boska i dnes. Pokud si tyto věci nebudeme připomínat, propadneme strachu, skepsi a beznaději. Rád bych vás proto poprosil, abyste nám pomohli shromáždit to, co jste sami mohli díky Donu Boskovi prožít. Rádi bychom z došlých materiálů vytvořili novou brožurku „Don Bosco v mém životě“, která by kromě našich zkušeností obsahovala i základní možnosti povolání do Salesiánské rodiny. Příspěvky s případnými fotografiemi můžete posílat do konce roku 2010 na adresu: P. Jaroslav Vracovský SDB, Kobyliské nám. 1, 182 00 Praha 8 – Kobylisy donbosco(at)centrum.cz tel.: 283 029 226 Jaroslav Vracovský
Hledáme nové zájemce o pomoc dětem ve světě Mladí lidé 18–35 let se mohou opět hlásit do nového ročníku misijních dobrovolníků. Země pomoci: ČR, Slovensko, Bulharsko, Německo, Nizozemí, Indie, Mexiko, Kongo a další. Doba: 10–12 měsíců nebo červenec 2011 (jen v Bulharsku – letní tábory pro romské i bulharské děti). Náplň činnosti: podle vlastních schopností – výuka (technické učiliště, školy apod.), doučování, volnočasové aktivity, manuální práce, administrativa. Povinná příprava: osm víkendových setkání (říjen 2010 – červen 2011). Přihlášky a info: na
[email protected] nebo na www.mladez.sdb.cz. Konzultace možné také na 605842369 (Jana Švecová). „Držme se maličkostí, ale konejme je s vytrvalostí“, říkával Don Bosco. Každá pomoc je jen kapka v moři, ale bez vody by moře bylo jen pouští. Těšíme se na společnou cestu k moři. Za celý tým Jana Švecová
Pozdrav od otce Meda z Indie
Vydáno dne 07. 08. 2010 Již přes 70 let žije v Indii český salesián, P. Jan Med. Vzhledem k jeho vysokému věku přebírá komunikaci s jeho stále milovanou Českou republikou otec Samuel, který navštívil ČR v listopadu 2009. V nejnovějším dopise píše o aktuálním stavu otce Meda i situaci dětí v severní Indii… Milí přátelé, srdečně vás zdravím jménem otce Johna Meda, SDB, jehož slova tlumočím: „Děkuji vám, svým dobrodincům a přátelům, za podporu a pomoc. Kéž vám Bůh vždy dává své požehnání i žehná i vašim úmyslům. Vidím velmi dobrou vůli v každém z vás. Nedokáži ani dostatečně děkovat Pánu a naší blahoslavené Matce… Dělat dobro… Mé přání je celý život pomáhat chudým lidem. Chci v dobrém pokračovat dokonce i po své 15
hnutí mládeže, česká misie v Bulharsku, dva noví misionáři do nejchudších zemí, spolupráce s generálním domem a zejména se slovenskou provincií… – to jsou alespoň ta hlavní díla současného salesiánského působení v České republice. Za tím vším je řada nadšených salesiánů a celá armáda zaměstnanců, dobrovolníků a animátorů, ze kterých máš určitě i Ty velkou radost, jejich touha přiblížit se k mladým lidem dneška, napomoci při jejich výchově a přinést jim Krista. Chci se s Tebou ale také podělit o těžkosti, kterými v současnosti dílo Dona Boska prochází. Mezi největšími jsou odchody spolubratří, malý počet nových povolání, narůstající věkový průměr a to, že se tu a tam nedokážeme domluvit mezi sebou či s těmi, kteří na díle spolupracují. Za 20 let ubylo 60 spolubratří. Stále víc i na nás dopadá situace Západní Evropy a Severní Ameriky. Done Ignáci, není v dnešní době lehké stát se člověkem zasvěceným Bohu stejně tak, jako není lehké uzavřít nerozlučitelné manželství a převzít zodpovědnost za rodinu. O to víc si vážím každého, který právě v dnešní době dokáže Boží povolání zaslechnout a věrně na ně odpovídat. Dopis proto končím velkou prosbou o Tvou pomoc a přímluvu. Moc prosím, abys o to požádal i všechny přátele salesiánského díla, kteří nás předešli do nebeského domova, zvláště Pannu Marii Pomocnici a Dona Boska. A prosím, abyste vyprošovali dar Božího požehnání všem spolubratřím, členům Salesiánské rodiny, laikům a mladým lidem, kteří se jakkoli do díla aktivně zapojují, a všem přátelům Dona Boska, kteří dílo podporují modlitbami, oběťmi a dary… a samozřejmě novému provinciálovi Petru Vaculíkovi. Děkuji moc za Tvé přátelství a pomoc během mé služby provinciála. František Blaha, dosluhující provinciál (Zdroj: www.sdb.cz)
Výlet do Prahy
Vydáno dne 09. 07. 2010 Náš delegát P. Petr Vaculík nás opustil, aby se věnoval službě jiné, totiž službě provinciála SDB. Předání se uskutečnilo v sobotu 26. 6. 2010 v Praze. A protože jsme u toho chtěli být, tak jsme se do Prahy vydali. Střechu nad hlavou nám nabídl P. Jožka Glogar v Jaboku. Prožili jsme slavnostní, pěknou mši svatou v Kobylisích, kde proběhlo jak předání služby provinciála, tak zároveň věčné sliby salesiána Václava Jiráčka. Po mši sv. jsme pobesedovali, pozdravili známé a kamarády ze salesiánské rodiny a vydali se do pražské ZOO. Tam se našim dětem velmi líbilo. Pátek večer a neděli jsme věnovali prohlídce Prahy. Prožili jsme pěkný víkend, pobyli pospolu a už se těšíme, až zase někam společně vyrazíme. Formační společenství Prostějovsko II. (ŠOP)
Don Bosco v mém životě
Vydáno dne 21. 06. 2010 Máte rádi Dona Boska? Ovlivnil nějak váš život? Pomohl vám, inspiruje vás, povzbuzuje vás a chrání vás či vaše děti? Nebojte se rozdělit se o to s námi! Do mého života zasáhli salesiáni, když mi bylo asi 15 let, a nadosmrti jim za to budu vděčný. Ač mi o Don Boskovi vyprávěl tatínek, když jsem byl ještě malý kluk, nijak výrazně jsem nepociťoval, že právě on by nějak výrazně do mého života zasáhl. Prostřednictvím různých salesiánů ano, ale osobně jeho jsem v tom nějak neviděl. Až jednou, při modlitbě, když jsem zase řešil nějaké problémy a zase jsem si Bohu jen stěžoval, uviděl jsem jeho obraz a zadíval se na něj pořádně. A najednou jsem v jeho očích a pohledu vyčetl, že mi říká: „Ty to zvládneš, já ti věřím.“ Ať už od té doby prožívám cokoli, kdykoli, když vidím Don Boskovu tvář, vidím v ní pořád ta slova: „Já ti věřím.“ Dlouho jsem to prožíval, že je 14
K plné dimenzi Eucharistie patří také oslava a klanění, adorace Nejsvětější svátosti. Modlitba před svatostánkem má ze slavení mše svaté a z přijímání svátostného Krista vycházet se stejným důrazem, jako činy spravedlnosti a blíženské lásky. Proto jsme také přivítali možnost celonoční adorace, kde jsme se v hodinových intervalech před svatostánkem vystřídali téměř všichni. Je na mě řada… Pokud to technika dovolí, přidám zítra další část. (Nedovolila…) František Hynek Právě jsme se vrátili z DC, která jste sledovali v přímém přenosu. Musím dodat, že hvězdná sestava Jendy a Jany Koláčných s Jožkou Kopeckým jen podtrhla hluboký prožitek z tohoto setkání s Bohem i přáteli. Navíc, kdo zná Lipiny, ví, že jejich okolí je jako stvořeno k meditaci (zajíci a srnci vidění z bezprostřední blízkosti uvádějí do úžasu). A když kromě grilovaného masa jako bonbónek dostanete od Františka Hynka školení, jak se pohybovat na spolupracovnických stránkách (samozřejmě s pokáráním, že tam nepíšeme), už nic nechybí. Víte třeba, že v rubrice „Nezapomeň“ se dozvíte, že dnes mají svátek Pavly a Zdeňky? A že třeba Michal Chytrý má narozeniny? Pokud se podaří, že můj komentář skutečně vyjde (je to můj první pokus a nevím, zda jsem pochytila dobře Františkův odborný výklad), přeji vám všem, abyste prožili svá duchovní cvičení stejně hluboce jako my a těším se na ty, koho brzy uvidím. K. Novotná
Jak jsme byli načerpat u pramene…
Vydáno dne 25. 07. 2010 Rádi bychom se s vámi podělili o pár postřehů z duchovních cvičení, která jsme začátkem července (7.–11. 7.) mohli prožít ve společnosti Františka Blahy a četné skupiny spolupracovníků a skorospolupracovníků (bylo nás celkem 26) v Domě Ignáce Stuchlého ve Fryštáku. Záštitu nad těmito exerciciemi přebrali už skoro tradičně Ivana a Josef Pospíšilíkovi ze společenství Fryšták a dlužno říci, všechno bylo opět velmi pečlivě připraveno. Nechyběla ani pouť ve Staříčkových šlépějích, tentokrát z Rusavy na Sv. Hostýn a zpět (cca 12 km) – prošli jsme část cesty, kterou Staříček na Sv. Hostýn často putovával. A jak to bylo s těmi prameny? Bylo jich hned několik… Uvažte, jak blahodárně musela působit na každé otevřené srdce! Byla to v první řadě slova Dona Cháveze, která František zvolil jako podklad pro své přednášky (některé podněty z přednášek přikládáme také vám k zamyšlení či povzbuzení viz níže), také ticho, kterým jsme se snažili udělat prostor pro působení těchto myšlenek v nás, pouť k Panně Marii Hostýnské a setkání s dalšími spolupracovníky na Sv. Hostýně (ve stejné době totiž probíhalo duchovní cvičení ASC i tam), a v neposlední řadě také místo samotné, kde jsme se mohli setkat – fryštácký Dům Ignáce Stuchlého, který salesiánského Ducha doslova vyzařuje. František nás také opakovaně vyzýval k citlivému naslouchání a čerpání z našich životních cest navzájem. Jít k Prameni a žasnout nad mozaikou, kterou můžeme poskládat z našich životních osudů a načerpat z nich pro další cestu každého z nás – tak by se daly shrnout tyto požehnané dny… – Co dává smysl mému životu, křesťanství, manželství, otcovství/mateřství, salesiánství, mým obětem, utrpení? – Je čas pro modlitbu v každodenním životě dostatečný? Co mohu udělat pro to, abych měl pro Pána každý den hodnotný čas na setkání s ním? – S kterými překážkami a pokušeními v modlitbě nejvíc zápasím? Kdybych měl namalovat sloupy, na kterých stojí můj život, jaké by měly nápisy? (srovnej sen Dona Boska o dvou sloupech) – Dá se zachytit v mém životě, v životě naší rodiny či našeho společenství Mariina přítomnost a její působení, jako tomu bylo u Dona Boska, prvních salesiánů i v historii českého salesiánského díla? 7
– Jak zpravidla reaguji ve chvílích neútěchy, nespokojenosti, smutku? Mohu si tady na exerciciích napsat na mě šitou modlitbu do takových situací? – Můžeš poděkovat za uplynulý rok, za všechno, co jsi prožil, za všechny lidi, kteří tě obklopovali a se kterými ses setkával. Existuje něco, za co je obtížné poděkovat? – Kterých konkrétních hodnot a postojů si na svých vlastních dětech (známých mladých lidech) vážíš a oceňuješ? Už jsi jim to někdy řekl? – Poznal jsem v tichu exercicií zřetelněji poslání, zda Pán ode mě neočekává něco konkrétního v předávání víry a hlásání radostné zvěsti? – Která pokušení či překážky nejčastěji „zazdí“ to, co poznávám jako správně, jako svůj konkrétní apoštolát, jako poslání? Vlaďka Kapounková
Dopis Panně Marii
Vydáno dne 07. 08. 2010 Kdybych se kohokoli zeptal, jestli už někdy psal dopis, tak se na mě asi bude dívat s jistou shovívavostí. Ale už jste někdy psali dopis Panně Marii? Ne? Já také ne a o to větší to byl zážitek. V neděli jsme se vrátili z duchovních cvičení, která pro nás vedl P. Antonín Pražan v tichu Domova sester sv. Vincenta na Mendrice u Litomyšle. Byla na téma Panna Maria a měli jsme možnost se na ni dívat přes tajemství růžence. Rozjímat o Panně Marii radostné, o úloze sv. Josefa v dějinách spásy. O Panně Marii bolestné a pokusit se představit si sami sebe stojící vedle ní pod křížem. O Panně Marii oslavené a svém vztahu k ní. Jeden z úkolů, který jsme dostali, byl i dopis, který jsme měli napsat právě Panně Marii Bolestné a vypsat jí své bolesti za uplynulý rok. Chci ještě jednou Toníkovi za vše poděkovat, a samozřejmě za skvělé vedení patří dík ředitelům Magdě a Václavovi Stodolovým, i všem účastníkům. Jestli vám mohu něco doporučit, sedněte si v klidu, vezměte list papíru a pište. Stanislav Větrovský To mohlo být opravdu pěkné. Škoda, s radostí bych taky jel na takové exercicie. My jsme byli na exerciciích na Velehradě s P. Tomášem Rádlem a řediteli Janžurovými a bylo to ovšem taky úžasné. Jenda Šilhavý
Jak jsme jeli za Donem Boskem na „kole“ (píše se „Colle“) :o) Vydáno dne 16. 08. 2010 Při cestě z duchovních cvičení v Itálii jsem slíbil napsat víc o tomto úžasném zážitku. Člověk míní, Pán Bůh mění. Po návratu do práce jsem nestíhal napsat ani řádku, a tak to náš dobrý Otec zařídil jinak – ležím doma nemocný a najednou mám času na vzpomínky a podělení se o ně s vámi víc než dost. Máte-li tedy ještě zájem, neváhejte a nasedněte: vyjíždíme zpátky na „Colle“ … Duchovní cvičení na Colle don Bosco pořádá Janko už delší dobu. Letos nás tato možnost oslovila a dokonce se k nám přidal i náš nejstarší syn, přestože nikdy na duchovních cvičeních nebyl. Touha poznat místa, kde vyrůstal a žil don Bosco, byla ale tak silná, že oželel i Adrenalin, na který se velice těšil. Naše společné těšení ještě umocnil článek Františka Jakubce, který byl na Colle již dříve. A tak jsme v úterý 27. července vyrazili směr Praha. Po příjezdu do Kobylis jsme měli příležitost pozdravit se a povykládat s Františkem Blahou, který třídil staré papíry a podle všeho celkem rád přivítal malé vytržení z této tvůrčí činnosti :o) Postupně jsme se scházeli v kostele svaté Terezie, kde měl Janko na zahájení duchovních cvičení mši svatou. A pak jsme čekali na autobus, který kvůli opravě klimatizace putoval až ze Zábřeha. Měli jsme sice zpoždění, ale na dobré náladě nám to neubralo, zvlášť, když jsme si mohli i v autobuse po společné modlitbě vyčistit před spaním zuby (kvalitní moravskou zubní pastou) :o) 8
Předání služby provinciála 26. června V sobotu 26. června v kostele sv. Terezie v Praze Kobylisích v 10:30 začala velká slavnost. V jejím průběhu složil věčné sliby Václav Jiráček a proběhlo oficiální předání služby provinciála české Provincie sv. Dona Boska. Symbolické „kormidlo“ převzal od Františka Blahy na šest let Petr Vaculík. Přehled předcházejících provinciálů: 1935 – 1948 P. Ignác Stuchlý 1948 – 1969 P. Antonín Dvořák 1952 – 1965 P. Karel Tinka 1969 – 1981 P. František Míša 1981 – 1993 P. Ladislav Vik 1993 – 1999 P. Benno Beneš
1999 – 2005 P. Jan Komárek 2005 – 2010 P. František Blaha 2010 – P. Petr Vaculík
František Blaha zhodnotil situaci v provincii v „Dopise Staříčkovi“ Vydáno dne 01. 07. 2010 Milý done Ignáci, milý Staříčku, už tři roky jsem ti nepsal dopis. Protože si však letos připomínáme 20 let obnovy salesiánského díla, protože před krátkým časem byla završena provinciální kapitula a protože se blíží ke konci má služba provinciála, tak opět sedám k počítači (o něčem takovém se vám tenkrát ani nezdálo) a píši krátké „hlášení“ o uplynulých letech. Nejdříve Ti chci poděkovat. Letos 15. září to bude 75 let od zřízení Československé provincie sv. Jana Boska, jejímž prvním inspektorem (provinciálem) ses stal právě ty. 10. ledna uplynulo 70 let od vzniku samostatné české provincie. Hluboce smekám a velmi si vážím vašeho nasazení pro dílo Dona Boska a neutuchajícího nadšení, které nedokázala udusit ani obtížná ekonomická situace začínajícího díla ve Fryštáku, ani ideologické nároky dvou totalit – nacismu a komunismu. Kláštery a řeholní domy byly rozpuštěny, vězení, PTP… Společný život byl kromě internačních táborů a staveb přehrad téměř nemožný a připravovat na kněžství se dalo jen s vědomím, že ke svěcení možná nikdy nedojde… I přesto všechny tyto překážky salesiánské charisma žilo, a když jsme před 20 lety dostali svobodu a mohli veřejně obnovit činnost, bylo nás v Čechách a na Moravě přes dvě stě salesiánů s více jak 20 novici, ve společnosti se objevily šedé hábity dcer Panny Marie Pomocnice, dozvěděli jsme se o volontáriích, četných salesiánech spolupracovnících. Za to všechno vděčíme vám všem, kteří jste kráčeli před námi a kteří jste to nevzdali. Věřím, že i na samotném daru svobody jste spolupracovali se svatou Anežkou Českou a mnoha dalšími. Za poslední dvě desetiletí se toho podařilo hodně. Nebylo jednoduché obnovit postupně navrácené domy (Brno-Žabovřesky, Fryšták, Pardubice, Praha-Kobylisy, Ostrava). Vedle toho vznikala salesiánská díla na nových místech (Brno-Líšeň, České Budějovice – Čtyři Dvory, Moravské Budějovice, Plzeň, Prostějov, Rumburk, Teplice, Zlín). Formačními domy (Sebranice, Hodoňovice, Praha-Dolní Počernice, České Budějovice) prošla nová generace spolubratří. Střediska mládeže, farnosti, DIS, JABOK, působení na gymnáziích a teologických fakultách, množství duchovních obnov a exercicií, příprava a vysílání dobrovolníků, formace animátorů, nakladatelství Portál, působení v televizích, Salesiánský magazín, Nezbeda, animace stále se rozrůstající Salesiánské rodiny a Salesiánského 13
a Přestavlkách. Následoval rok asistence a výuka gymnazistů 5. třídy v Ořechově ve školním roce 1949–50. Od 14. 9. 1950 do 31. 12. 1953 vykonával vojenskou službu u 53. praporu PTP v lesích, na stavbách a v dolech. Měl hodnost vojína. Od roku 1954 do roku 1965 pracoval v civilním zaměstnání ve šroubárně v Libčicích. 22. července 1961 složil v Praze věčné řeholní sliby. Od roku 1965 do roku 1966 pracoval v Praze v Konstruktivě jako zámečník. Od roku 1966 do roku 1969 působil v Knižním velkoobchodu v Praze v Opatovické ulici. 18. února 1968 ho v Görlitz biskup Schaffran vysvětil na kněze. V roce 1969 nastupuje na studium Teologické fakulty v Litoměřicích. Po opuštění fakulty v roce 1972 je jmenován kaplanem v Mariánských Lázních. V letech 1973–1975 působí jako kaplan v Chebu a 1975–1981 administrátor ve Skalné. Od roku 1981 až do roku 1993 je arciděkanem v Chebu. V této době také doprovází jako ředitel chebskou skupinku salesiánských spolupracovníků. Na podzim roku 1993 odchází vyučovat na Teologickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Ještě do prázdnin minulého roku vedl kurzy vážné hudby v rámci celoživotního vzdělávání. V říjnu minulého roku odchází, po výrazném zhoršení zdravotního stavu, do hospice v Prachaticích, kde obětavě působí sestry boromejky. Ty se o něho pečlivě staraly až do jeho skonu. Zaopatřen svatými svátostmi krátce po půlnoci v úterý 15. června 2010 zemřel. Jeho tělesné pozůstatky byly uloženy do rodinného hrobu na hřbitově v Bystřici pod Hostýnem. Requiescat in pace!
6. SALESIÁNSKÁ RODINA Poděkování
Vydáno dne 19. 06. 2010 V lednu jste si mohli přečíst prosbu o modlitbu, zde je radostná zpráva o uzdravování … Veronika Semerádová Milé sestry a bratia, milí priatelia, od začiatku tohto roka ste s nami prežívali dobrodružný zápas nášho syna Antona o život a zdravie. Zhubný ependymóm v jeho krčnej mieche, následné dve veľmi ťažké, ale zároveň aj mimoriadne úspešné operácie, 60 dní rehabilitácie v NRC Kováčová, invalidný vozík … to je stručná história jeho príbehu. Neboli ste iba divákmi či štatistami tohto diania, ale svojimi modlitbami a živým kontaktom s nami ste sa stali priamymi aktérmi tohto nášho veľkého dobrodružstva s Bohom. Po najdramatickejšej pasáži tejto story sme sa odmlčali, lebo nastal čas pomalého, húževnatého napredovania nášho syna na ceste za životom a zdravím. Dnes, päť mesiacov po operácii, Anton oslavuje svoje meniny (13. 6.) a tiež aj 27. narodeniny (14. 6.). Jeho zdravotný stav je viac než povzbudivý. V podstate opúšťa invalidný vozík (používa ho už viacmenej sporadicky) a najviac používa francúzske barle, ba doma po byte chodí úplne sám. Pooperačná kontrola magnetickou rezonanciou (MR) preukázala, že nádor je skutočne vonku a nič zhubné mu tam zatiaľ nerastie. V mieste nádoru má síce niekoľkonásobne zúženú miechu, ale podľa lekárov to vôbec nevadí normálnej funkcii nervového systému. Zaiste má pred sebou ešte nie ľahkú a nie krátku cestu za úplným zdravím, ale týchto päť mesiacov vývoja jeho zdravotného stavu označil aj jeden z lekárov, ktorý ho operoval, za „zázrak“. Chceme sa Vám všetkým v svojom mene i v mene nášho syna úprimne poďakovať za Vaše modlitby, obety, za všetko … že ste to s nami prežívali a boli aktívne zapojení. Boh vypočul Vaše modlitby, aby nám dal pocítiť svoju lásku aj svoju moc. Nech je zvelebený za všetko! Prosíme Vás aj naďalej za modlitbovú spomienku na Antona, aby mu Pán postupne navrátil zdravie a aby Ho Anton mohol s láskou oslavovať a slúžiť Mu. Vaši šťastní a vďační Horváthovci 12
Ve středu dopoledne jsme pak konečně dorazili na Colle a my, kteří jsme zde byli poprvé, jsme koukali jako u vytržení – tak jsme konečně tady! Nebudu vás obtěžovat podrobným popisem jednotlivých dnů, to není důležité. Jak Janko často opakoval, jsme na duchovních cvičeních a ne na poznávacím zájezdě. Přesto množství podnětů a zážitků přesahovalo možnosti alespoň mého vnímání. Kromě poznávání samotného Colle (dříve Becchi), jsme navštívili i Capriglio – vesničku, kde se narodila a žila matka Markéta, Castelnuovo – srdce farnosti, ze které pochází čtyři světci z doby dona Bosca (don Bosco, don Cafasso, don Alamano a Dominik Savio), a samozřejmě také Valdocco – srdce všeho dění. V Turíně jsme prošli i další místa, která byla pro dona Bosca důležitá – např. kostel sv.Františka, kde začalo jeho dílo s chlapci, chrám Panny Marie Utěšitelky, kam často přicházel sám pro útěchu. Víc než slova snad řeknou fotografie s komentářem. Připravil jsem malé fotoalbum (na webu), abych vás nalákal na tato duchovní cvičení třeba už v příštím roce :o) Sluší se poděkovat za zprostředkování zážitků i Boží milosti především obětavému Jankovi, bezchybným ředitelům Martě a Michaelovi Jirsovým a také spolupracovníkům spolupracovníků – Nataše a Standovi Vocáskovým, kteří dbali o to, abychom ani v nejmenším netrpěli hladem nebo žízní. Také díky všem spoluúčastníkům za krásné společenství v srdci salesiánského světa a těším se zase někdy brzy se všemi na viděnou. Jan Tomiga
Jak bylo na DC č. 16
Vydáno dne 31. 08. 2010 aneb Krásných čtyři a půl dne u kapucínů… Na letošní duchovní cvičení jsme se chtěli přihlásit zavčas, nejlépe dřív než budou mít děti rozplánované prázdniny. Do váhání, kam a kdy na duchovní cvičení pojedeme, vstoupilo společné jednání české a slovenské provinciální rady ASC, které jsme měli o prvním červnovém víkendu v poutním domě u kapucínů na Hradčanech. Prostředí a atmosféra kláštera rozhodly – přihlásili jsme se sem na srpnové duchovní cvičení. Zážitky jsou nesdělitelné, ale několik postřehů napíšu. Tématem, které připravil náš exercitátor Janko Ihnát, prostupovala osobnost Dona Ruy. V promodleném prostředí kláštera, krásné zahradě, o samotě i ve společenství ostatních jsme prožili pěkných čtyři a půl dne. Na tomto místě chci poděkovat Jankovi za způsob, jakým duchovní cvičení vedl, za to, že jsme nebyli zahlceni nabitým programem, ale naopak měli dostatek svobody a času na přemýšlení v ústraní. Znalostí salesiánské historie a osobností salesiánské rodiny, kterými Janko disponuje, si velmi vážím a jsem ráda, že jsem si ty svoje malé mohla zase o něco rozšířit. Poděkování patří také ředitelům Jardovi a Janě Kopřivovým, kteří se skvěle starali o veškerý servis, včetně sobotního grilování. Posezení u ohně večer 21. srpna, téměř pod okny Černínského paláce, se nepoštěstí každému, to se člověk musí leda přihlásit na duchovní cvičení salesiánů spolupracovníků… Bohunka Holeňová
Salesiáni (spolupracovníci) na Velehradě
Vydáno dne 08. 09. 2010 Je tomu už víc než měsíc, co jsme se vrátili svěží a obnovení až z Velehradu. Slíbila jsem, že napíši o tom, jak jsme se měli, ale znáte to o té kovářově kobyle, která chodí bosa? Denně sedím hodiny u počítače a chystám stránky Naší rodiny a na „moje“ psaní nezbývá čas. Protože plody exercicií zatím ještě nezmizely, přemýšlím o tom, čím byly výjimečné. Exerciční dům Stojanov na Velehradě je přímo určený k pořádání duchovních cvičení, ale shodli jsme se na tom, že poznat ho jednou stačilo. Velehradská bazilika je sice vzácným poutním místem a pobýt si v tichu u sarkofágu kardinála Špidlíka bylo pro mne vzácnou chvílí, celkově ale rozhodně nejde o tiché místo k ústraní. Současně s námi se zde „obnovovali“ zdravotníci pod vedením P. Aleše Opatrného. Ačkoliv v obou skupi9
nách jistě vanul Duch svatý, prakticky jsme okusili výjimečnost salesiánského Ducha. Náš exercitátor P. Tomáš Rádl se mu i ve ztížených podmínkách snažil dát prostor za vydatné pomoci Lídy a Petra Janžurových. Už předem nám poslali témata a také úkol: přivézt si s sebou fotografii z dětství, oblíbené CD a knihu, která nás v poslední době oslovila. Rozjímání se točila kolem slov Pána Ježíše: Nebudete-li jako děti, nevejdete do Božího království. Z našeho zamyšlení, odkud jdeme a kam směřujeme, vznikly originální koláže. Myslím, že jsme se o sobě leccos dozvěděli a uvědomili si, co nám chybí, a že bychom svému dítěti měli věnovat pozornost. P. Tomáš nám neotřele a s humorem předával své zkušenosti, například s „loudáním“. Navnadil nás, abychom vstupovali zpátky do dětského ráje a objevovali pomalost, a tak jako Exupéryho Malý princ někdy „šli pomaloučku ke studánce“. Za zmínku stojí večery, které díky písničkám a vyprávěním o knížkách, které nás provázejí a o tom, čím jsme v posledním roce prošli, byly velmi osobní, rozmanité a obohacující. Každému jsme po jeho vystoupení od srdce zatleskali, až se frekventanti exercicií s P. Opatrným podivovali, proč tolik tleskáme. Byl to výraz přijetí a radosti z toho, že jsme každý jiný a přece patříme k sobě, takový potlesk nebes. Poslední večer bylo na Velehradě naštěstí rušno, paní starostka prý vdávala dceru, a tak mělo naše závěrečné veselení trochu mimikry: „To nejsou ti salesiáni, ale svatba.“ Pán nám letos opět nachystal exercicie na míru, jak jsme to potřebovali. Připomněli jsme si, že máme být svobodné děti Boží, které neberou nic samozřejmě. Na cestu domů nás provázela slova Daga Hamarskjölda: Za vše co bylo, děkuji, všemu co bude – ano. Jana Šilhavá, Praha Jih
3. FORMACE Večerní slůvko o „rozjímání“ pro každou komunitu
Stanovy čl. 93 Salesián začíná den půlhodinou rozjímání. Stalo se závazným až od roku 1874, ale bylo vždy uváděno mezi základními pobožnostmi. Don Bosco k němu vybízel při každé vhodné příležitosti. Je to normální a nenahraditelný prostředek k vnitřnímu trvalému spojení s Bohem. Autentický řeholní život vyžaduje, abychom si vyhradili dostatek času k osobnímu rozhovoru s Pánem. Bez něho nastává dříve či později duchovní úpadek a vnitřní prázdnota. Nejde o to udělat z nás „mnichy“, ale je to chvíle naslouchání Božímu slovu. (Stan. 87) Bez vnitřní modlitby zasvěcený život postupně ztrácí smysl, komunita jako společenství víry se stává zbytečnou, v událostech nejsme schopni odhalit vedení Duchem a v lidech rozeznávat Kristovu tvář. Naše nitro se může zvolna měnit na jakýsi druh tržiště s ustavičným přívalem obrazů, zvuků, citů, zážitků, které nám znemožňují jakoukoliv hlubší pozornost. Ten, kdo dovede ztrácet čas s Pánem, se naučí darovat bratřím vlastní život a zapomínat na sebe sama. Modlitba, stejně jako láska, nemá zapotřebí zdůvodnění. … Převzato z Vnitřních zpráv 10/2010 z povzbuzení otce provinciála My sice nejsme mniši a nežijeme poustevnickým životem, ale jistě si z výše uvedeného můžeme vzít aspoň malou inspiraci… Sazeč
4. APOŠTOLÁT Snoubenecká setkání v rodině – co nového v našem apoštolátu? Dne 9. 10. 2010, se konal v Křesťanské ped. psych. poradně v Praze již 7. seminář pro vedoucí manželské páry. Téma bylo o rozdílech mezi mužským a ženským mozkem, s úžas10
ným výkladem prof. Vyskočila z Fyziologického ústavu AV. Prožili jsme pak odpoledne vzájemným sdílením zkušeností. Seznámili jsme se s navrhovaným dokumentem ČBK k přípravě na manželství. Radujeme se z toho, že počet vedoucích manželských párů se rozrůstá. Účastníci tohoto semináře byli z velké části mladí manželé, vyškolení v posledních letech. Hana a Petr Imlaufovi
5. DO TVÝCH RUKOU, PANE… Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat. (Žalm 37,5) Dne 4. srpna 2010, v den svých 19. narozenin, odešel k laskavému Otci náš syn, student a skaut JAN HOLUB Rozloučili jsme se s ním při slavení eucharistické oběti v pátek 13. srpna 2010 v bazilice sv. Markéty v Břevnově a poté byl uložen do hrobu na břevnovském hřbitově. Jiří a Věra Holubovi – rodiče Štěpán a Terezka – sourozenci Jiří Holub a Anežka Korbelářová – prarodiče a ostatní příbuzní P. S.: Milý Jendo, když jsme Ti při odjezdu do Litvy dělali křížek na čelo a přáli šťastnou cestu, netušili jsme, jak bolestná bude tato cesta pro nás. Věříme však, že pro Tebe nakonec šťastná je. Děkujeme Ti, že ses ve svém mladém věku uměl nadchnout pro křesťanské a skautské ideály a působil nám tím radost. Takový zůstaneš v našich srdcích. Táta s mámou
„Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.“ (Jan 11, 25) S vírou ve vzkříšení a v život ve společenství s Bohem, který je Pánem nad životem a smrtí, oznamujeme všem spolubratřím, přátelům, příbuzným a známým, že krátce po půlnoci 15. června 2010 se vrátil do nebeského domova jeho věrný služebník P. Josef Malůš, SDB. P. Josef Malůš, SDB, se narodil 28. srpna 1929 ve Všechovicích. Měl dvě sestry – sestra Milada zemřela v mladém věku, sestra Zdenka žije ve Strážnici. V červnu 1949 maturoval na reálném gymnáziu v Holešově. V červenci 1964 získal vyuční list v rámci pracovního zařazení ve šroubárně v Libčicích nad Vltavou z učebního oboru provozní zámečník-opravář. Se salesiánským dílem se seznámil po přistěhování rodičů do Fryštáku, kde navštěvoval oratoř v letech 1940 až 1941. V ústavu ve Fryštáku žil od roku 1941 do roku 1943. Pak žil ve Dvorku u Přibyslavi. Hned po válce nastoupil do noviciátu v Hodoňovicích, kde 16. srpna 1946 složil první řeholní profesi. Pak studoval ve studentátu v Ořechově 11
