2013/7 - Září
Pro potřebu základních organizací KSČM
Vyškov
Dejme dětem pozitivní vzory Kandidátka pro JMK s pořadím č. 3 Práce s mladými lidmi byla nejdříve mým koníčkem a později se stala i povoláním. V poslední době se často setkávám s negativní reakcí spoluobčanů na projevy dnešní mládeže a s poměrně velkou kritikou mladé generace. Odsuzujeme na mladých lidech snad všechno – od oblečení, přes jejich postoje až k pohodlnosti a nezodpovědnosti. Všechny tyto pocity podle mě pramení z povrchního posuzovaní naší dorůstající generace. Musíme si uvědomit, že mladí lidé vyrůstají ve velmi složité době. Není jednoduché se vyrovnat se změnami, jež přináší dospívání a současně reagovat na složitou situaci v rodinách, v ekonomice, ve společnosti nebo na naší politické scéně. Média jsou plná bulvárních zpráv a novináři se v touze po senzaci neštítí neobvyklých praktik ani vulgárních výrazů. Z televize na nás útočí individua, jejichž jediným úkolem je vzbuzovat hrůzu a politická scéna se pozvolna mísí s kriminálními živly. V této situaci nemůžeme chtít po mladých lidech, aby byli vstřícní, tolerantní a uctiví. Reagují na naše rady někdy podrážděně, jindy nedůvěřivě a neustále od nás očekávají nějakou kličku nebo nečistý úmysl. Ve skutečnosti jsou však citliví, snaživí, vnímaví a vyjadřují svou nespokojenost s námi dospělými. Dejme našim dětem pozitivní vzory, věnujme jim více volného času, přesvědčme je, že si zasloužíme jejich důvěru a budeme překvapeni, jaká naše mládež je. Nemáme zlé a nevychované děti, jen zapomínáme, že mladí touží po hezké budoucnosti, chtějí se radovat ze života a věřit svým blízkým. Věra Křivánková Prohlášení Filipa Zachariaše: Zvolme Věru Křivánkovou! Vážené soudružky a soudruzi, když mi v březnu letošního roku na zasedání okresního výboru vyjádřili všichni přítomní členové podporu, abych se stal lídrem okresní kandidátky do Poslanecké sněmovny ve volbách 2014, bral jsem to jako obrovský závazek. Zároveň nezastírám, že mě tato podpora velmi těšila. Stalo se však to, o co KSČM dlouhou dobu usilovala. Vláda (ve skutečnosti to žádná vláda nebyla – spíše skupina neschopných, nebo všehoschopných „odklaněčů“ milionů) Petra Nečase – rozumějte M. Kalouska – se rozpadla. Ano, byla to právě tato vláda, která
2 zapříčinila mezinárodní ostudu a která zneužitím zpravodajských služeb postavila naši zemi na roveň nedemokratických republik. 25. a 26. října půjdeme znovu rozdat karty k volebním urnám. Volební zákon však hovoří jasně: do Sněmovny může kandidovat ten, kdo alespoň v druhý den voleb dovrší 21 let. I když jen o pár měsíců, já tuto podmínku splňovat nebudu a brány do Parlamentu se pro mě tímto zavírají. Proto náš okres bude na kandidátce reprezentovat oblíbená učitelka ze Slavkova u Brna – Mgr. Věra Křivánková. Ta dokázala velmi dobře hájit zájmy strany i občanů ve volbách do krajského zastupitelstva, kdy dostala velký počet preferenčních hlasů. Občané si ji též mohou pamatovat jako úspěšnou místostarostku Slavkova u Brna. Nejedná se tedy o žádného politického začátečníka. Já vás všechny, kteří jste mi vyjadřovali podporu, prosím, abyste se stejnou měrou vyslovili pro podporu Věry Křivánkové, jež bude kandidovat ze třetího místa kandidátní listiny KSČM. Okres Vyškov má po mnoha letech jedinečnou šanci získat zastoupení v Parlamentu ČR a věřte, že by mu to velmi pomohlo. Ostatní okresy již mobilizují své voliče, aby kroužkovali jejich kandidáty, a já se tentokrát přimlouvám za to, aby okres Vyškov této možnosti využil také. Já osobně jí využiju a budu hlasovat pro Věru Křivánkovou. Nejen proto, že je to kvalitní kandidátka a našemu okresu by prospěla, ale také proto, že mám zájem na tom, aby se do Sněmovny dostala nová krev z jižní Moravy. Rozhodnutí bude záležet jen a jen na vás! Několikrát jsem prohlásil: „To, jestli budu zvolen či nikoliv, nic nemění na mé práci pro stranu. Ať jako poslanec nebo jako člen nejposlednější ZO, pořád budu pracovat s chutí a radostí dál.“ Chci vás ubezpečit, že toto také hodlám dodržet. Přeji šťastnou ruku při volbách a těším se na setkání s vámi, ať už na stránkách Zpravodaje, Haló novin, Facebooku nebo osobně při různých příležitostech. A též na adr. http://filipzacharias.blog.idnes.cz Filip Zachariaš PAVEL HERMAN (KSČM) kandidát Jihomoravského kraje, č. 10 Jmenuji se Pavel Herman a narodil jsem se v roce 1986. Celé dětství jsem prožil v Ivanovicích na Hané - okres Vyškov. Pracuji jako zaměstnanec bezpečnostní agentury a dálkově studuji vysokou školu v Kolíně v oboru politologie. V minulosti jsem usiloval o zavedení diskuzního BLOGu v internetových Haló novinách, kde jsem zaslal několik dotazů návrhů a podnětů. Internetový BLOG může umožnit komukoliv z nás publikovat články, příběhy, postřehy a fotografie. Mezi moje záliby patří motorky, hudba, fotbal a letní hudební festivaly. Vedle těchto aktivit nezapomínám na oblast historie, politiky a aktuální témata. V oblasti motorek jsem fanouškem Moto GP na Masarykově okruhu. Vedle moderních motorek také obdivuji historické motocykly JAWA a ČZ a cestování na motorce, které dohromady tvoří projekt „JAWA KOLEM SVĚTA“.
3 Mezi největší problematiku v oblasti politiky považuji „PŘEDRAŽOVÁNÍ STÁTNÍCH ZÁKÁZEK“. Například pavilón Přírodovědecké fakulty Envelopa v Olomouci byl předražen dvojnásobně. Státní zakázka OpenCard byla předražena dvacetinásobě, tedy z plánových 50 milionů až na 1 miliardu. Další problematikou jsou „ZLATÉ PADÁKY,“ které umožňují na základě smlouvy zajišťují řídícím pracovníkům vysoké nároky v případě odvolání z jejich funkce. V minulosti se například jednalo o LESY ČR, ČD nebo ČSA a SAZKU, kdy manažeři dostávali jako odstupné desetimilionové odměny. Přitom by se dalo takovým problémům předejít. Například ve Švýcarsku občané v referendu hlasovali pro zavedení přísné kontroly odměňování vedoucích pracovníků firem. Kdo jsem a odkud jsem přišla Narodila jsem se v roce 1962 v Povážské Bystrici, ale většinu dětství jsem prožila na Moravském Slovácku. Má školní léta jsou spjata se Zlínem a vysokoškolská studia s Ostravou. Od roku 1986 pracuji jako učitelka ZŠ Tyršova ve Slavkově u Brna. Od minulého volebního období jsem zapojena do činnosti komisí krajského zastupitelstva – nejdříve komise životního prostředí, později energetiky a nyní komise pro výchovu a vzdělávání. Mám to štěstí, že mé povolání se pro mě stalo i koníčkem. Kromě matematiky a přírodopisu, které jsou mými aprobačními předměty, se žákům věnuji i jako kariérový poradce a školní zdravotník. Práce s mladými lidmi je sice náročná, ale velmi hezká a zajímavá. Typické pro mě je, že do hodin přicházím s úsměvem a někdy mi úsměv na tváři vydrží až do konce vyučování. Ve volném čase nevyhledávám lenošení. Před sledováním televize dávám přednost rodině, debatám s přáteli, zahradě, péči o domácnost, turistice, cyklistice a jiným pohybovým aktivitám. Život mi někdy komplikuje důslednost, pečlivost a snaha mít povinnosti splněné s předstihem. Ve své budoucí práci mohu nabídnout zejména komunikativnost, schopnost empatie, vysoké pracovní nasazení a ochotu učit se novým věcem. Věra Křivánková 30. 7. 2013
Program pro budoucnost České republiky V heslech lze shrnout hlavní zaměření našich snah do těchto bodů: I. Poctivost se musí vyplácet II. Práci místo sociálních dávek III. Budoucnost mládí, jistoty stáří IV. Odpovědnost k prostředí, ve kterém žijeme V. Více rozhodovacích pravomocí lidem VI. ANO světu, NE zbraním Budou volby A zase nás budou přemlouvat obecnými frázemi, sliby neupřímnými i výhrůžkami neopodstatněnými i strašením komunismem. Tak podle čeho se máme rozhodovat? Na Parlamentních listech redaktor BL Kotrba doporučuje: „Podle
4 vlastní peněženky“, čemuž lze rozumět jako doporučení zohlednit vlastní zájmy většiny občanů. A jaké jsou zájmy většiny občanů? V souhrnu lze říct: podporujme to, co slouží k solidární atmosféře ve společnosti, k takové funkci státu, která dbá na potřeby a zájmy většiny svých občanů, ne jen těch údajně elitních, vyvolených. Státní správě, která zajistí spravedlivé přerozdělování nově vytvářených hodnot. A to takové rozdělení, kde jednotlivé skupiny občanů a jednotliví občané z nově vytvořených prostředků získají podíl úměrný své zásluze na jeho vytvoření. A ti neaktivní (nedospělí, důchodci, nemocní …) tolik, kolik potřebují ke svému životu – byť ve všech uvedených případech s ohledem na to, co má společnost k rozdělování. Nenechejme se obalamutit řečmi o liberální demokracii, nespecifikovaném právu, občanských právech a podobných – často jen zástupných – tématech. Slib může být marným slibem stejně jako drzou lží. Jen ucelený program uspořádání společnosti je to, co může a musí nabídnout politické uskupení, které si zaslouží naši občanskou podporu. Již bylo dost frází a lží, bylo dost korupce a intrik. Naše strana má takový program, je stabilní, nepodléhá rozmarům doby. Je však třeba se s ním dobře seznámit a ve svém okolí jej objasňovat! Pomoc postiženým povodní Na červnové členské schůzi ZO KSČM Letonice se naši členové mimo jiné zabývali letošními povodněmi. Všichni účastníci vyslovili soucit a bolest s postiženými. Výsledkem bylo usnesení členské schůze uspořádat mezi členy sbírku na odstranění povodňových škod. V následujících dnech jsme obešli všech 26 členů a vybrali 3.000,- Kč. Soudruh Zachoval prostřednictvím internetu nalezl na webových stránkách OV KSČM Litoměřice výzvu pro ZO KSČM a sympatizanty o poskytnutí finanční pomoci obcím po povodni. A bylo rozhodnuto. Uvedenou částku 3.000,- Kč jsem odeslal i s doprovodným dopisem OV KSČM Litoměřice. Ihned druhý den jsem obdržel děkovný telefonát od pracovnice litoměřického OV s tím, abych tlumočil poděkování i všem ostatním dárcům. Proto činím tak i touto cestou přes náš Zpravodaj. Josef Mlátilík, předseda ZO KSČM Letonice Podobnou iniciativu vyvinuli již tradičně také komunisté v ZO KSČM Milonice, kteří mezi sebou vybrali částku 5 000 Kč. Solidarita byla vždy silnou stránkou komunistů. Devastace? Obvykle se při zmínce o předpřevratovém období ozve něco o padesátých letech, politických procesech a především dvakrát podtržený posudek, že socialistické období bylo dobou devastace naší země a její ekonomiky.
5 Tady opět řádí orwelovština. Tvrzení bez důkazů či s důkazy typu „zaostali jsme za světem“ je vlastně jen čistou lží, kterou však řada občanů (buď předpojatých, nebo neznajících konkrétní údaje) přijímá jako věrohodné a pravdivé. Chceme-li s takovou orwelovskou argumentací polemizovat, musíme se jednak přísně držet faktů, jednak snažit se o zasazení období socialistické výstavby do celkového historického rámce. Tedy srovnání v časové ose, která nezačíná až rokem 1993 (což dělají dnešní statistici rádi), ale hluboko ve dvacátém století. Současně je vhodné, aby byly zohledněny i výhledové plány ČSSR, které byly opravdu perspektivní a sahaly daleko za rok 2000. Jen malý příklad. Slyšel jsem od jednoho občana, že prý za komunistů nebylo co žrát. Na udivený dotaz, že měl přece stejnou možnost jako já nakupovat potraviny ve stejných obchodech, trumfoval: „Ale nebyla šunka“. (Už jsem se jednou o tomto případu zmiňoval.) Podívejme se na skutečnost. Tak třeba potraviny. Spotřeba na jednoho obyvatele (Rok/spotřeba v kg) Rok 1937 1948 1960 1970 1988 2005 Maso 34 28,9 56,8 91,4 81,4 Vejce 138 114 179 348 246 Mléko a m.v. 205,4 175 228 253 238,3 Ovoce 43 53 46,6 59,3 80 Zelenina (bez 65,5 92,2 76,3 82 77,8 brambor) (Pro srovnání je vhodné uvést i dnešní spotřebu!) Podobně jako u potravin by bylo vidět dobrý vývoj třeba v bytové politice, ve zdravotnictví, ve vzdělání, ve vybavenosti domácností průmyslovými výrobky a podobně. Jsou-li k dispozici věcné podklady, pak by ani dotyčný diskutér neuspěl s tezí, že nebyla šunka či dokonce že prý u nás býval periodicky hladomor (jak uvedla jedna studentka ve své bakalářské práci). Ten Marek Benda! Vyšplhal se po otcových disidentských zádech do poslanecké lavice přímo z lavice školní. Začal postupně studovat dvě vysoké školy, vždy neúspěšně. Uspěl až na plzeňských právech, byť s velkou ostudou a pochybností o kvalitě diplomové práce, jejíž rozsah nesplňoval požadavky. V životě nepracoval, společnosti nedal ani korunu, zato úspěšně ždímal naše daně poslaneckými prebendami. A to se nestydí v tisku vysvětlovat, že jeho plat prý není až tak moc, když má čtyři děti a manželku v domácnosti. Posuďte tu drzost! Základní plat 79 000 Kč, Cestovné + služební auto 20 700 Kč Reprefond 8 300 Kč Administrace + poradci 12 900 Kč Poslanecká kancelář 28 800 Kč Telefony + internet. Celkem 154 730 Kč měsíčně!
6 Průměrný plat u nás se pohybuje kolem 23 000 Kč, ale 65 % pracujících jej nedosahuje. Minimální mzda je nižší než jeho reprefond. Já sama pobírám nadprůměrný důchod. Zaměstnána a pojištěna od 18 do 57 let a pak sedm a půl roku práce v důchodu. Spolu s vdovským důchodem je to 162 000 Kč za celý rok. On má tedy měsíčně+ téměř tolik, co já za celý rok. Nedovedu si představit, jak žije osamělý důchodce s podprůměrným důchodem. To je ta pravicová politika. S jídlem roste chuť a na druhé se ohled nebere. MUDr. Blanka Chaloupková Ideokonference aneb Cesta ke srozumitelnému programu Právě uvedení našich myšlenek do praxe bylo jednou z frekventovaných otázek, které řešili účastníci ideověteoretické konference KSČM. Ta proběhla v sobotu 25. května v Praze. O konání ideové konference rozhodli delegáti loňského VIII. sjezdu v Liberci. Jak uvedl předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip, jednalo se o druhé nejvýznamnější setkání hned po sjezdu. Účastnila se ho téměř stovka osob. Jeden z hlavních referátů na téma Aktualizace politického působení a programového směřování KSČM přednesl Jiří Dolejš. KSČM i nadále odmítá ustoupit ze svého programového směřování, jež zavrhuje kapitalismus a staví vůči němu životaschopnou alternativu, tedy sociálně spravedlivou společnost socialismus. Ani komunistické straně se však nevyhnuly rozsáhlejší změny, které přišly na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Co by si však měli protivníci (ale i někteří členové naší strany) uvědomit, je fakt, že transformace neznamená sociáldemokratizaci!! Události polistopadové historie ale dále nutí KSČM reagovat na nové skutečnosti, jako je například vstup ČR do EU, krize globálního kapitalismu a nové komunikační prostředky. Zcela specifickou na české politické scéně je také ostrakizace KSČM, které se dříve účastnila např. i ČSSD. Sociální demokraté se v novodobé historii nesčetněkrát bez ostychu spojili s pravicí a pouze dostatečně silný volební výsledek KSČM je donutil k posunu (mírně!) doleva. Samotné výsledky – zejména úspěch v krajských volbách 2012 – však zavazují naši stranu nejen k tomu být utěšujícím hlasem, ale především nabízet reálnou naději na zlepšení. S analýzou mezinárodního komunistického a dělnického hnutí v současné době vystoupila Věra Flasarová. Občany prakticky všech kontinentů sužují následky hospodářské krize a svět stojí opět na kraji velkého válečného konfliktu, což znovuotevírá diskuzi o mírových otázkách. Zvláště v letošním roce – tedy v roce, kdy si připomínáme 65. výročí Všeobecné deklarace lidských práv. Ve svém vystoupení Věra Flasarová popsala situaci komunistických stran, z nichž se zastavíme u strany, která je nám jazykově i geograficky nejblíže – tedy u Komunistické strany Slovenska. Žel je nutno konstatovat, že KSS se potýká s mnohými problémy. Zisk 0,72 % ve volbách 2012 stranu odsunul na úplný politický okraj, kdy slovenští komunisté nedosáhli ani na státní příspěvek. Problémovým obdobím prochází také KS Moldávie, jež donedávna stála v čele
7 státu, ale pro poněkud nejasnost její politiky oslabila nejen voličskou podporu, ale i členskou základnu. Na druhou stranu například Komunistická strana Ukrajiny a Komunistická strana Ruské federace reprezentují úspěšný vývoj po rozpadu socialistického bloku. O KS Ukrajiny jsem psal v jednom z předchozích čísel letošního Zpravodaje, takže pár slov k ruským komunistům. Nutno říci, že KSRF nezměnila své ideje ani symboly, ale metody práce přizpůsobila potřebám komunistické strany 21. století. Má ve svých řadách spoustu respektovaných osobností, využívá svých teoretických pracovišť, kde působí ekonomové, sociologové, historikové, politologové a další specialisté. Strana se otevřela širokým vrstvám například prostřednictvím svého TV portálu a omlazením kádrů. V diskuzi účastníků vystoupily téměř tři desítky delegátů konference, jež ve svých projevech akcentovaly zejména nutnost odlišení KSČM od ostatních politických stran, předkládat alternativy možné budoucnosti, ale také obnovit aktivitu členů jejich omlazením. Zejména důležité jsou však výzvy, které pro KSČM z konference vzešly. Jsou jimi hlavně tvorba srozumitelného programu, obsahující konkrétní kroky vedoucí k jeho naplnění. S tím souvisí nutnost pozitivních řešení a uchopení nových témat – například práva spotřebitelů a boj proti lichvě, otázka přímé demokracie apod. Důležitý bude též rok 2015, kdy se KSČM zhostí úkolu organizovat mezinárodní ideologickou konferenci levicových stran. Ale nejdůležitější úkol je před námi v rozšiřování našich myšlenek mezi lidi, neboť, jak říká Gándhí, „bez činu zůstává i nejkrásnější myšlenka bezcennou“. Filip Zachariaš, delegát konference 2013 Proč zaniká sociální stát? Dlouholetá chlouba evropských kapitalistických mocností, sociální stát, postupně a jistě zaniká. Proč? Pravice a ti, kdož slouží za dobré živobytí kapitalistům, se snaží tvrdit, že ekonomické problémy, konkurenceschopnost – a kdeco – vedou k tomu, že státy na sociální zajištění svých občanů nemají. Že prý je nutné krok za krokem omezovat i rušit jednotlivá sociální opatření, která si pracující, vedení levicovými stranami, v závěru devatenáctého a během dvacátého století vybojovali. Zkrátka když prý nejsou peníze, nemůže být sociální stát. Skutečnost je ovšem jiná. Zatímco kapitalistické státy po porážce evropské socialistické soustavy vytěžily z rozprodeje národního bohatství politicky poražených zemí, zisk z toho stejně jako zisky z globálního obchodu nejde ve prospěch občanů, ale k těm nejbohatším. Nejen v USA, ale ve většině kapitalistických států se postupně dostává více a více pracujících do pásma ohroženého chudobou nebo již mezi chudobné trpící bídou. Nadnárodní banky a monopoly, vlastně boháči, kteří shrábnou největší podíl z jejich zisku, naopak nesmírně bohatnou. Tam u nejbohatších, tam mizí prostředky vytvořené prací většiny, zatímco ta většina se musí víc a více omezovat. Vše se zdražuje, z péče o nemocné se stává služba – pochopitelně s nemalou spoluúčastí – obchod se zdravím. Vzdělání přestává být chloubou zemí, mění se také v kšeft, na kterém jedni vydělávají, druzí se mají zadlužovat.
8 Prostě kapitalismus! Ať nám aspoň nelžou do očí, že nejsou prostředky. Na hotely někde v emirátech, na jachty, na rekreační objekty u moře, na turistické cesty včetně těch do kosmu zbývá i těm méně bohatým. Nu a těm, kterým kapitalismus nedokáže nabídnout ani příležitost k obživě – postupně mosty a popelnice. Cílem je spíše chaos, ne demokracie Podíváme-li se na několik posledních roků zpět, vidíme, že postupně se USA přímo nebo spolu se svými spojenci velmi angažují do zavádění demokracie do jiných, pohříchu neposlušných zemí. Jen namátkou. V roce 1989 to byla Panama, 1999 Jugoslávie r. 2001 Afghánistán, 2003 Irák, 2011 Libye. Pak si američtí vojáci či zpravodajci odskočili do některých dalších zemí, zvláště na Arabském poloostrově, kde pokusy některých skupin o samostatnější politiku byly potlačeny – jak jinak, tvrdým ozbrojeným zákrokem; tam ovšem ani největší drzost nedovolí tvrdit něco o obhajobě lidských práv a prosazování demokracie. Tam šlo a jde jen a jen o strategický vliv a naftu. Při tom vojenském fofru a obdivuhodné ozbrojené angažovanosti kde tam stačí ještě nositelé demokracie a svobody na špičkách raket a křídlech bezpilotních vrahů pacifikovat „spojence“ Pákistán. Prostě USA nezištně spotřebovávají výzbroj a munici všude tam, kde dříve byl sice klid a pořádek, ale ne podle amerického gusta. Teď je na pořadu Sýrie a na záznamníku dalších objektů jsou nejen Írán či KLDR (se kterou USA odmítají podepsat mírovou smlouvu, takže se jedná o stát, který je vlastně i proti své vůli dosud ve válečném stavu!). Je sice pravda, že třeba Libye, Irák a Sýrie byly mezi muslimskými zeměmi nejklidnější a v podstatě nábožensky nejtolerantnější, ale byly z hlediska světovlády USA nejneposlušnější. Postupně po americkém zásahu přestaly být klidnými, tolerantními a prosperujícími, avšak jakž takž poslouchají ani ne tak vlastní lid jako spíše nadnárodní americké panstvo. Nedivte se proto našim americkým superpřátelům, že nemají v lásce takové Lukašenky, Putiny či celou Čínu. Vždyť tihle neposluchové dokonce ani v Radě bezpečnosti nechtějí – po zkušenostech s bezletovým pásmem v Libyi, které se změnilo v pásmo neomezeného bombardování „demokratickými letadly“ - podpořit americkou demokratickou intervenci třeba právě do Sýrie. Ne zanesení socialistické revoluce na bodácích do celého světa, jak obviňovali Lenina (který tento program striktně odmítal), ale podmanění si všech zemí, které se mylně domnívají, že demokracie znamená vládu lidu vlastní země. Ještě to tak, aby si třeba naši občané poroučeli, zda obchodovat třeba s Ruskem při stavbě osvědčené jaderné elektrárny. To by Amerika přišla o kšeft a to se neodpouští. Jaké jsou úkoly škol? Kdysi jsem zaslechl v nějaké televizní debatě jednu velemoudrou paní, která se s ironickým úšklebkem posmívala, že cílem komunistického školství byl jakýsi harmonický rozvoj osobnosti: „Taková blbost! Jakýpak harmonický rozvoj? Každý má přece předpoklady pro něco jiného.“ Tak co vlastně považovali pedagogové (již po staletí) za náplň své činnosti a za cíl své práce? Nikdy to nebylo a nemůže ani být, pokud bereme vážně smysl školství třeba dle Komenského, tedy nikdy to nemůže být jen jednostranné
9 vzdělávání, nalévání vědomostí a osvojení si dovedností podle zaměření školy. Vždy to bylo, je a bude vzdělávání a výchova – ve vzájemné rovnovážné podmíněnosti. Právě proto nemusí být každá střední či vysoká škola – pokud tuto skutečnost podcení - opravdovou školou odpovídající danému stupni. Tak třeba hned základní škola (nemluvě již o mateřinkách). Učí nejen číst, psát, počítat, poskytuje nejen souhrn základních znalostí, ale plní významnou výchovnou funkci. Vychovává ke kázni (studijní, pracovní), k vytrvalosti při zvládání daného úkolu, podporuje cit k zodpovědnosti, vztah ke spolužákům (spolupracovníkům), vědomí sounáležitosti s celou společností, jednoznačně podmíněnou nezbytnou dělbou práce. Vede k poctivosti v životě, k úctě k hodnotám, které společnost, její dřívější generace vytvářely. Mohli bychom pokračovat. Rovněž tělesná, výtvarná i hudební výchovy jsou neodmyslitelnou součástí vzdělání. A ten harmonický rozvoj? Je přece nezbytné, aby se z absolventů škol nestali jednoúčelové jednotky v nájmu zaměstnavatele, ale aby život každého z nás byl bohatý a všestranný. Prostě školství je součástí kultury, kultivuje osobnost. Jen člověk s širokým přehledem, jehož hloubka odpovídá osobním předpokladům, může být svobodnou osobností, ne manipulovatelným jedincem, jemuž bulvár a jednostrannost vymývají mozek tak, aby byl poslušným členem stáda ovcí. Klaus se nemýlí! Václv Klaus, lidem zvaný neomylný, měl a má vždy pravdu. A to i tehdy, kdy kecá blbosti. Nevěříte? Tak tady máte pár důkazů. Důkaz první. Když se ujal vlády v naší zemi, zahájil privatizaci. Tehdy prohlásil, že změna (od socialismu ke kapitalismu) musí být nevratná. A měl pravdu. Občanům naší země se nikdy nevrátí to, co pod zamračeným okem dvou Václavů bylo rozkradeno. Důkaz druhý. Ve svém posledním novoročním projevu se nechal slyšet, že ještě nikdy jsme se neměli jako dnes. Pro tuto tezi obratem zvedlo virtuálně ruce na souhlas všech odhadovaných 30 tisícovek bezdomovců, půl milionu nezaměstnaných a zhruba milion občanů či rodin, kteří měli tu čest uhostit ve svých domovech exekutory. Nesmíme, pravda, zapomenout i na oněch šest dolarových miliardářů a nezjistitelný počet milionářů, z nich se mnozí raději ke svému bohatství veřejně nehlásí. Co kdyby paragrafy spustily? Důkaz třetí. Ne zelená, ale modrá je naše planeta. Většinu jejího povrchu pokrývají totiž oceány a moře. A ty jsou až na výjimky jako Rudé moře, Bílé moře či Žluté moře zatím vesměs modré. Důkaz čtvrtý. Budeme se mít opravdu, ale fakt moc dobře, až se odrazíme ode dna. Zatím se i za pomoci MMF, WTO, EU, NATO a pánaboha poloha toho spásného dna hledá marně. (opraveno) Nezbytnost vědění Chceme-li se v nějaké věci rozhodnout, musíme o ní mít spolehlivé informace. Spolehlivé, tedy ne jednostranné. Prostě teprve pohled z různých stran umožní rozhodovat se se znalostí věci, správně. Právě toto hledisko se v propagandě často přehlíží. V té pravicové je úmyslně zatlačováno masivními jednostrannými „pravdami“.
10 V tomto je nejvíce zranitelná mládež. Jednak se nerada věnuje tomu, co ji bezprostředně nebaví, jednak nemá své zkušenosti, a proto podlehne třeba číru herr Schwarzenberga. Malý příklad z historie. Na internetu jsem četl jinak zajímavou stať, ve které se autor zmínil o tom, že prý Lenin prosazoval vývoz revoluce a teprve Stalin od tohoto požadavku ustoupil. Je to nepřesné. Vývoz revoluce po roce 1917 prosazovali tak zvaní leví bolševici, jejichž nejvýznamnějším představitelem byl Trockij. Konkrétně. Prvními zákonodárnými opatřeními bolševiků po revoluci 1917 bylo vyhlášení dekretu o míru a o půdě. Ne tedy výzva ke světové revoluci, ale k míru! To až Trockij v roce 1919 nesplnil Leninovu direktivu (ostatně schválenou celým sovětským vedením), aby uzavřel s Němci mírovou dohodu. Slovně ji při jednání s Němci odmítl a současně prohlásil, že ruská vojska přestanou bojovat. Chtěl obětovat revoluci v Rusku jako zápalnou oběť pro zahájení revoluce světové. Tento příklad uvádím, abychom si uvědomili, jak snadné je oklamat toho, kdo se o problém nezajímá, komu stačí vyslechnout jednostranný pohled. O nepolitičnosti institucí Občas zaslechneme prohlášení typu „Prezident musí jednat nepoliticky“ nebo „Naše armáda či policie jsou nepolitické“ apod. V obou případech se jedná o nesmysl. Prezident stejně jako vláda jsou významné nástroje státní politiky. Armády i policejní složky jsou institucemi určenými k prosazování (případně obhajování) politických zájmů země, dokonce i nejtvrdšími metodami. Je to podobně jako s tím komunismem před listopadovým převratem. Prostě se – pravděpodobně vědomě – nahrazuje jedno slovo jiným, aby vznikl zkreslený dojem. (Připouštím i variantu, že naši „čelní“ politici mluví a nevědí o čem. Tedy používají termíny, jejichž obsah je jim neznámý.) V případě nepolitičnosti některých státních institucí nebo struktur by mělo správně znít, že jsou nestranické. Že nezastávají a neprosazují zájem jedné politické strany nebo koalice, ale celé společnosti. Jenže skutečnost je v naší zemi opět jiná. Už Václav Havel, který prosazoval údajně „nepolitickou politiku“, byl důrazným stoupencem nejen politiky, ale právě politiky jednostranné (ne tedy nestranné, nestranické), politiky antikomunismu, antirusismu. Na tomto malém příkladě vidíme, že je snadné manipulovat míněním občanů, pokud se oni sami o věci veřejné, tedy i o politiku, nezajímají hlouběji. (w) Hodnocení socialismu? Ne, nechci se pokoušet o zhodnocení socialistické etapy naší republiky. Nejsem k tomu ani zdaleka dostatečně vybaven a kvalifikován. Chci jen upozornit na jednu sice známou, ale často přehlíženou skutečnost, že totiž při posuzování socialistických zemí bývá našimi oponenty a nepřáteli smířeno vše, co se dělo, do jednoho záporného balíčku. Ale ono to tak nebylo, a je proto třeba upozorňovat na rozdíly mezi teorií, představami a skutečností při uplatňování socialistické vlády, ale také uvádět vedle sebe úspěšné a prospěšné spolu s problematickými až nepřijatelnými věcmi. Ve vytyčovaných cílech a už vůbec ne v teoretických konstrukcích se nevyskytují chyby a možnosti porušovat vlastní platné zákony. To a ne nějaká neschopnost státu a jeho vedení přispělo – za vydatné materiální i
11 propagandistické podpory kapitalistického světa – k rozpadu systému. Systém nebyl a není založen ani na vězeních, ani na potlačování osobní svobody, ale na jasném vytváření podmínek pro aktivní zapojení všech občanů jak v pracovním procesu, tak ve všemožných zájmových, společenských i veřejně prospěšných organizacích. Pokud bychom chtěli vytknout hlavní chyby komunistického vedení státu v závěrečných desetiletích socialistické republiky, pak je to opožděné reagování na možnost a současně potřebu rozšiřování osobních svobod (včetně třeba výjezdů do zahraničí) a prohlubování demokracie, tedy reálného podílu pracujících na řízení státu. Pokud budeme hodnotit kapitalistickou epochu nejen naší republiky (o té monarchistické minulosti ani nemluvě) podobnými kritérii, jako oni se snaží vnutit občanům hodnocení socialismu, pak můžeme stručně říct: Kapitalismus je systémem nezaslouženého bohatnutí nemnohých a bídy a nezaměstnanosti mnoha. Je to režim založený na loupežích. Nejprve olupování vlastních občanů, kteří kapitalistům vytvářejí svou prací bohatství, pak loupežemi na cizích zemích, přičemž nedochází k desítkám či stovkám ztrát na lidských životech, jako u nás před rokem 1989, ale k statisícům až milionům. A to vše se neděje v zájmu většiny lidu vedoucích velmocí, ale jeho jménem v zájmu multimilionářů. Jako u nás. šest stovek tisíc nezaměstnaných vytvořil dnešní stát vedle šesti dolarových miliardářů. Kdysi nebylo u nás nezaměstnaných, ovšem ani těch miliardářů. Zkrátka. Změny se mají uskutečňovat metodou odstraňování chyb na základě společenské zkušenosti, ne odstraňováním překážek nadnárodním a nikým nevoleným vládcům, což je podstata dnešního kapitalismu.
Telefon 517 348 472, 517 348 861, 725 646 076, e-mail:
[email protected] http://www.vyskov.pohled-zleva.cz; www.kscm-inh.estranky.cz; www.kscm-detkovice.estranky.cz
