PROLOG
7. srpna 1956 Foch-les-Eaux – Villette Otevfiel oãi a oslnil ho sluneãní paprsek, kter˘ se prodíral skrz ‰pinavé okno. Hned vûdûl, Ïe je v prÛ‰vihu. Jestli slunce stojí tak vysoko, Ïe mu svítí pfiímo na postel, mûl b˘t dávno na cestû do práce, nebo si spí‰ uÏ mûl v ‰atnû zavazovat boty. Vyhrabal se z postele a popadl obleãení leÏící na podlaze – kalhoty a tu nejo‰untûlej‰í ze tfií ko‰il, které vlastnil. Oblékl se v rekordním ãase – jednou rukou si pfietahoval ko‰ili pfies hlavu a zároveÀ si druhou zapínal kalhoty – a vyfiítil se ze dvefií. Na chviliãku se pfiece jen zastavil na kameni, kter˘ u venkovních dvefií nahrazoval schod, ne snad proto, aby si v prÛzraãném ranním vzduchu vychutnal v˘hled do údolí, ale aby pfiivfien˘ma oãima dohlédl na hodiny na kostelní vûÏi dole ve vesnici. PÛl ‰esté a pût minut – tak to má tedy opravdu co dûlat! Malá Annunziata Paoliniová, nejstar‰í ze tfií dûtí rodiny Paoliniov˘ch, opu‰tûnû stála na dvofie pfied ubytovnou a snaÏila se skákat pfies pfiíli‰ krátké ‰vihadlo. „Ti sei svegliato in ritardo?“ zeptala se a soucitnû vzhlédla zpod opony hust˘ch tmav˘ch vlasÛ. Padaly jí do obliãeje, zatím je‰tû nespoutané sponkou, na níÏ její matka Giovanna trvala. „Mluv francouzsky, Nunzi,“ odvûtil a pfiehodil nohu pfies rám kola, „jasnû Ïe jsem zaspal!“ Cesta do vesnice se svaÏovala tak prudce, Ïe skoro nemusel ‰lapat, a stejnû nabral rychlost. Pfiesto se celou cestu ke kavárnû vestoje zufiivû opíral do pedálÛ, prudce zabrzdil pfied vchodem a zabu‰il na okno. 11
Suzanne mu hned otevfiela. I kdyÏ mûl tak naspûch, nemohl si pomoct a po oãku si ji prohlíÏel. Mûla vosí pas a bfií‰ko pod utaÏenou zástûrou úplnû ploché. Tfieba se spletla, nadûje pfiece umírá poslední. „Proboha, ty mበale zpoÏdûní,“ fiekla a podala mu balíãek se svaãinou a láhev s bílou kávou. „Zaspal jsem, chápe‰,“ odpovûdûl, „mohla bys mi dát je‰tû jeden chleba? Nasnídám se po cestû.“ Zmizela uvnitfi kavárny a on té chvíle vyuÏil, aby si zapálil cigaretu. Jakmile se Suzanne vrátila s obloÏenou bagetou, zase ji z úst vytáhl. KdyÏ uvidûl, jak zpod kfiupavé kÛrky vykukují koleãka salámu, zaãaly se mu sbíhat sliny a nûkolikrát si pofiádnû ukousl. Bagetu si dal do levé ruky a fiídítka uchopil pravou, ve které drÏel mezi ukazováãkem a prostfiedníãkem cigaretu, a byl pfiipraven k odjezdu. „Poãkej,“ vzpomnûla si Suzanne, „mám pro tebe prádlo!“ Vytáhla velk˘ balík v hnûdém papífie a poloÏila ho do ko‰e na fiídítkách, kde uÏ mûl balíãek se svaãinou. Z povinnosti jí vûnoval úsmûv a pak uÏ ‰lapal dál pra‰nou silnicí pryã z vesnice. Den pfiedtím se pohádal se str˘cem, a proto ho ten star˘ mrzout nevzbudil. Pozdûji ãasto pfiem˘‰lel o tom, jak bezv˘znamná hádka o pumpiãku na kolo zmûnila cel˘ jeho Ïivot, a uvaÏoval, jestli jsou Ïivot a smrt fiízeny pouhou náhodou, nebo zda existuje nûjaká vy‰‰í moc, která tahá za nitky a posouvá lidské pû‰ce po ‰achovnici Ïivota. Otázka dítûte, setkání u baru, zpoÏdûn˘ vlak – ãlovûk si aÏ posléze uvûdomí, Ïe stál na rozhodující Ïivotní kfiiÏovatce. A kdyÏ se na svém rezavém kole vfiítil brankou dovnitfi, vÛbec netu‰il, Ïe se právû k takové kfiiÏovatce blíÏí. Odhodil kolo, vybûhl po schodech, pfiehnal se kolem sprch do ‰atny a tam se zbûsilou rychlostí pfievlékl do pracovních ‰atÛ. Své vlastní vytáhl nahoru ke stropu k obleãení ostatních. Ko‰ile, kalhoty a bundy se tam stra‰idelnû pohupovaly jako mrtvá tûla po masové popravû. 12
S pfiilbou na krku uhánûl dál do v˘dejny lamp, odevzdal svÛj odznak a dostal od upjaté Ginette Marceauové lampu. KdyÏ vû‰ela jeho odznak na háãek, s nelibostí si odfrkla. Tfiemi dlouh˘mi skoky sebûhl schody a bûÏel k vysoké tûÏní vûÏi, byl si uÏ témûfi jist˘, Ïe stihne sjet posledním v˘tahem dolÛ. Ale kdyÏ dorazil k ‰achtû, uvidûl, jak v ní mizí horní ãást v˘tahové klece. Zakfiiãel, av‰ak pfies hluk strojÛ a dunûní dieselov˘ch motorÛ ho nikdo nezaslechl. Guy Huytgens v poslední vtefiinû zvedl hlavu a spatfiil ho, jak tam sklesle stojí, ale jen se posmû‰nû u‰klíbl. To je cel˘ Guy! Co má teì dûlat? Kdyby si mohl dovolit pfiijít o denní plat, rád by se z práce ulil, ale dluÏil uÏ Suzanne i ostatním pfiíli‰ mnoho penûz a nechtûl svÛj dluh je‰tû navy‰ovat. Ne teì. Pár metrÛ se vrátil, aby si to rozmyslel, opfiel se zády o hranici dfiíví nafiezaného na podpûry a zadíval se do údolí. Slunce ho hfiálo do tváfie a on zavfiel oãi. Vnitfiním zrakem vidûl bezútû‰nou budoucnost s nekoneãnou fiadou stále stejn˘ch dní se stejn˘mi cestami na kole, stejnou otroãinou, stejn˘mi pfiedáky a stejnû mizern˘m platem. K tomu se teì pfiidala vidina domova s ãím dál hádavûj‰í a tlust‰í Suzanne a s rostoucí rodinou, kterou bude muset uÏivit. Pfiece musí existovat i jin˘ Ïivot, pomyslel si a zvedl oãi k nebi. Vysoko na obloze létal v ‰irok˘ch kruzích drav˘ pták. Línû ho sledoval pohledem a uvidûl, jak se pták náhle vrhá stfiemhlav k zemi, smrtonosn˘ svisl˘ ‰íp mífiící dolÛ na pole za kofiistí, kterou pfiedtím zachytil chladn˘m pohledem dravce. V tu chvíli zaslechl dunûní, tlumené a zároveÀ dûsivé hfimûní z útrob zemû, tak niterné, Ïe jej tûlo vnímalo spí‰ jako chvûní neÏ jako zvuk, chvûní, které roztfiáslo v‰echny kosti v tûle, jako by se mûly uvolnit ze sv˘ch pout. Jeho tûlo si tento zvuk pamatovalo, z temn˘ch zákoutí mysli vyvstaly dûsuplné obrazy – rozstfiílené domy, zbofien˘ most, lidé prchající po cestû, koÀská hlava bez tûla. Nejprve zareagoval tak, Ïe se vrhl k zemi a odkulil se za hranici dfieva, coÏ bylo dûtinské a hned se za to zastydûl. Byl 13
uÏ pfiece dospûl˘ a bylo mu jasné, Ïe tohoto slunného srpnového dne v zemi, kde válka dávno skonãila, nesly‰í palbu dûlostfielectva. Druhou reakcí bylo bûÏet k ‰achtû, aby zjistil, jestli mÛÏe b˘t nûjak nápomocn˘. Pomyslel na tûch sto sedmdesát muÏÛ, ktefií byli v dole, na Roberta, Angela, Pierra a ostatní. Pak ale uvidûl, jak se ze v‰ech stran sbíhají lidé, z tfiídírny, dílen i kanceláfie, a fiíkal si, Ïe mezi tolika dobrovolníky nebude moc platn˘. Jako tfietí ho napadlo, Ïe to, co pfied pÛlhodinou vypadalo jako neobyãejná smÛla, byla ve skuteãnosti ‰Èastná náhoda srovnatelná s v˘hrou hlavní ceny v loterii, a Ïe by toho mûl nûjak vyuÏít. A najednou mûl pfied sebou jasn˘ plán, vynofiil se v jeho mysli jako zjevení, stejnû ãist˘ a dokonal˘ jako dravcÛv útok na kofiist. DrÏel se ve stínu hranice dfieva a opatrnû couval pryã od vûÏe. Nikdo si ho nev‰iml. V‰ichni se dívali smûrem k ‰achtû, z jejíÏ hloubi teì zaãal stoupat tenk˘, zlovûstn˘ prouÏek koufie. V kanceláfii bylo prázdno. Vstoupil tam a vzal si, co potfieboval. Pak se plíÏil podél plotu aÏ ke stojanu na kola a vzal si z ko‰e Suzannin balík, kter˘ tam pfiedtím zapomnûl, kdyÏ se fiítil do ‰atny. KéÏ by se teì dostal nepozorovanû i ven... Ale nezdálo se, Ïe by s tím byly nûjaké potíÏe, budka hlídaãe u zadní brány zela prázdnotou. Bez problémÛ pro‰el turniketem a s balíkem v podpaÏí zamífiil po pû‰inû do lesa. V tu chvíli zaãaly houkat sirény, jejichÏ pekeln˘ fiev sice znûl jako signál protiletecké obrany z jeho vzpomínek, ale teì uÏ ho nechával chladn˘m. Tohle byla jedna z jeho rozhodujících Ïivotních kfiiÏovatek a v následujících letech témûfi nikdy nezapochyboval, Ïe si vybral správnou cestu. Témûfi nikdy.
14
KAPITOLA 1
Stfieda 21. záfií 1994 Villette Slunce uÏ zapadlo za obzor, ale nákladní loì u mola byla ozáfiena oranÏovû zbarven˘mi svûtly halogenov˘ch lamp. Mimo dosah reflektorÛ houstla tma a fieka byla temná, témûfi ãerná. Z vody stoupala vlhkost a vytváfiela nad hladinou jemné cáry mlhy, ãarovné prsty mlhového oparu, které klouzaly nad náklad ãerné rudy a tam oranÏovû planuly, jak se v mikroskopick˘ch kapiãkách vody odráÏelo svûtlo lamp. Jérôme Vandermeel mûl veãerní smûnu rád. Mohl spát, jak dlouho chtûl, a kdyÏ v práci skonãil, nebylo je‰tû moc pozdû na to, aby si vyrazil s kamarády. Rychle se v ‰atnû osprchoval, prohrábl hfiebenem tmavû plavé vlasy, nûkdy si je trochu nageloval, zavolal nûkterému z kamarádÛ a byl pfiipraven jít se bavit. V záfií se pracovalo dobfie, ne jako v letních mûsících, kdy to v helmû a kombinéze b˘valo ãasto utrpení. Pozoroval nákladní loì, která proti tmavé hladinû fieky vypadala obrovská a jejíÏ záì mizela v mlze. Byla dlouhá témûfi sto metrÛ a vezla náklad dvou tisíc tun Ïelezné rudy. Loì byla jedna z nejvût‰ích, které se na tomto úseku fieky Mázy plavily. Dnes veãer se Jérôme pfiíli‰ nenadfiel, a pokud se kamarádi chystají do klubu GaráÏ, jak bylo domluveno, mûl dost sil na to, aby protancoval pÛl noci. Vykládku Ïelezné rudy z lodi provádûly témûfi v˘hradnû stroje. Nemusel dûlat nic jiného neÏ dohlíÏet, Ïe v‰echno probíhá podle plánu, nic se nezasekne a vagony vlakové soupravy, která odváÏí rudu k roztavení, se plní správnou rychlostí a plynule se posunují, aby uvolnily 15
místo dal‰ím. Pokud nûco nefungovalo, jak mûlo, musel samozfiejmû zasáhnout, ale to se stávalo jen zfiídka. Byl pfiistaven nov˘ vagon a ãekal na svÛj náklad. Jérôme mávl na Guida Leoneho, kter˘ stál na druhém konci soupravy, a zapískal si nûkolik taktÛ z Mr. Vain, písniãky oblíbené mezi puberÈáky, kterou mûla ráda jeho ‰estnáctiletá sestra. Ale ani jeho nenechala v klidu, kdyÏ ji zahráli na pfieplnûném parketu v zakoufieném sklepním klubu. Pak se v‰ak zarazil a uprostfied taktu pfiestal pískat. LÏíce bagru vysypala s tlumen˘m mlasknutím dal‰í náloÏ rudného koncentrátu na dno prázdného vagonu. Ale pfiipletlo se tam i nûco jiného, nûco, co dopadlo na dno s úplnû jin˘m zvukem neÏ ruda... Chviliãku mûl za to, Ïe se musel splést, i kdyÏ si byl jist˘ tím, co vidûl. Tak ãi onak musel okamÏitû zastavit vykládku, lÏíce uÏ stihla na Tu Vûc vysypat dal‰ích pár dávek rudy. Vyrazil kupfiedu a zmáãkl na bagru tlaãítko stop, zároveÀ dal znamení o zastavení i muÏÛm z holandské posádky, ktefií stáli na palubû a koufiili. „Stop!“ zavolal je‰tû pro jistotu. „Wat gebeurt?“ fiekl jeden z HolanìanÛ pfiekvapenû a zastavil stroj. Jérôme si uvûdomil, Ïe jeho holandská slovní zásoba je pfiíli‰ omezená, aby jim tu nepochopitelnou vûc vysvûtlil. „Asi jsem vidûl mrtvolu,“ pronesl sklesle francouzsky. „Je zag een lijk?“ zopakoval star‰í muÏ z posádky pochybovaãnû, zatímco ten mlad‰í zavrtûl hlavou a zasmál se. „Cos to hulil, chlape? To teda musel bejt silnej matro‰,“ poznamenal. Jérôme se s odpovûdí nezdrÏoval. Vylezl na vagon a podíval se do nûj. V tu chvíli pfiibûhl podél kolejí Guido Leone a nûco volal, Jérôme ho ale nesly‰el. Dolní ãást vagonu byla ponofiena do stínu a od ãerného dna se odráÏela je‰tû tmav‰í hromada rudy, dole v‰ak svítilo cosi bílého. 16
Z hromady rudního koncentrátu ãnûla osamocená ruka, jako by tonoucí naposled zavolal o pomoc. Patfiila k paÏi obleãené v dÏínové ko‰ili. Jérôme na okamÏik cítil, jak se mu odkrvuje mozek, a pevnû se pfiidrÏel boku vagonu, aby neupadl. Podíval se dolÛ. Holanìané vystoupili z lodi na pevninu a spoleãnû s Guidem k nûmu vzhlíÏeli. „To teda ne, já fakt nic nehulil,“ pravil Jérôme a seskoãil dolÛ. O chvíli pozdûji uÏ sedûl na jedné z tvrd˘ch Ïidlí v boudû slouÏící jako odpoãívárna, zabalen˘ do deky, kterou Guido vytáhl ze skfiíÀky s obvazy a dal‰ím vybavením pro nehody a krizové situace. Pfied sebou mûl hrnek horké kávy z Guidovy termosky. „Hodnû si to oslaì,“ radil Guido, „tak se to má dûlat, kdyÏ proÏije‰ ‰ok.“ „Zas tak hrozn˘ to snad nebude,“ protestoval Jérôme, ale spí‰ jen tak aby se nefieklo. Jakmile si vzpomnûl, jak se dotkl té studené, ztuhlé ruky bez Ïivota, cítil, Ïe se o nûj pokou‰í závraÈ. Nûkdo pfiece musel vy‰plhat na vagon, aby si byli úplnû jistí, Ïe ta vûc, pohfibená pod nánosem Ïelezné rudy, není Ïivá osoba, kterou by mohli je‰tû zachránit. A protoÏe byl Jérôme nejmlad‰í a nejmr‰tnûj‰í, bylo samozfiejmé, Ïe to musí udûlat on, musí se zhoupnout dolÛ a opatrnû pfielézt vlhké hromady lesklé jemnozrnné rudy, aby se dostal k té pfií‰erné vûci, co tam leÏela. Musel se obrnit, aby se té ruky dotkl. Byla to levaãka s hodinkami Swatch na zápûstí, nov˘m elegantním modelem, o kterém Jérôme sám uvaÏoval, Ïe si ho koupí. Opatrnû uchopil ruku za zápûstí a poloÏil bfií‰ko palce na místo, kde by byl cítit pulz, kdyby v tûle pod hromadou rudy je‰tû tlouklo srdce. Podíval se na své vlastní hodinky a ãekal tfii nekoneãné minuty, i kdyÏ vûdûl, Ïe je to zbyteãné. Ruka byla ledovû 17
studená, ztuhlá, jako by byla zmraÏená, a zcela oãividnû velmi, velmi mrtvá. „Musí‰ zavolat policajty,“ fiekl Guido, zatímco Jérôme si míchal kávu, aby se v ní rozpustila i tfietí lÏiãka cukru. „To pfiece mÛÏe‰ udûlat ty,“ opáãil Jérôme, „ty jsi tu nejstar‰í.“ „Ne,“ odmítl rozhodnû Guido, „tys na‰el mrtvolu, takÏe ty zavolá‰.“ Jérôme po‰ilhával po staromódním bakelitovém telefonu v rohu boudy. „Dovolám se vÛbec ven?“ otázal se, „odtud mû to teì spojí jenom s hlídaãem u západní brány, ne?“ „Tak zavolej hlídaãovi a fiekni mu, co se stalo, a on pak zavolá policajty.“ Tato moÏnost ho dûsila ménû, zodpovûdnost tak padne na nûkoho jiného. Jérôme zvedl sluchátko a vytoãil jedenáctku, ãíslo, na kterém byla veãer po odchodu spojovatelÛ k zastiÏení ostraha. Noãní hlídaã ho klidnû a otcovsky ubezpeãil, Ïe se postará o to, aby ihned informovali jak policii, tak státní zastupitelství. „Tak to by bylo,“ pravil Guido, „a teì zavolበ‰éfovi a poví‰ mu, co se tady stalo a Ïe jsme pfieru‰ili vykládku. Pravdûpodobnû potrvá dost dlouho, neÏ s tím budeme moct zase pokraãovat.“ Jérôme se na star‰ího muÏe prosebnû podíval. „Nemohl bys zavolat aspoÀ tam? Dnes veãer je tam Polese, v‰ak ví‰, jak˘ je. KdyÏ se mu budu snaÏit vysvûtlit, co se stalo, obrátí to v‰echno proti mnû.“ Guido si nûco zabruãel pod vousy, ale vzal sluchátko a vytoãil ãíslo pfiedákovy kanceláfie, kde zjevnû zastihl vedoucího smûny Tonyho Poleseho a struãnû mu nastínil situaci. „Tak, a teì uÏ zb˘vá jen jedna vûc,“ fiekl Guido, kdyÏ zavûsil. „Teì zavolበBeckerovi!“ „Beckerovi?“ zeptal se Jérôme nervóznû, „proã do toho mám tahat jeho? Já jsem pfiece nic ‰patn˘ho neudûlal.“ 18
I kdyÏ mûl pfies sebe deku, zaãala mu b˘t zima a zuby mu cvakaly, ale zároveÀ se mu potily ruce. TouÏebnû myslel na svou partu, která se teì schází v baru, aby se pfied pÛlnocí pfiesunula do GaráÏe. Tu‰il, Ïe on dnes na taneãní parket nevkroãí, a bylo mu sebe samého líto. Ale pak pomyslel na toho mrtvého venku a zastydûl se. Byl si jist˘, Ïe to byla ruka mladého muÏe, hladká a svalnatá, patfiila klukovi jeho vûku. Ten uÏ si nikdy nezatanãí, nenapije se piva ani se nevyspí s Ïádnou holkou. „Nechápu, co to s váma mlad˘ma je,“ pronesl Guido rozhofiãenû, „to je snad jasn˘, Ïe musí‰ fiíct Beckerovi, aby sem pfiijel. KdyÏ se dostane‰ do nûjak˘ho prÛ‰vihu, musí‰ si bejt jistej, Ïe ti odbory krejou záda. A vût‰í prÛ‰vih neÏ tenhle aby ãlovûk pohledal. Nóbl lidi mají advokáty, my máme odbory. Sám jsi fiíkal, Ïe by to nûkdo mohl obrátit proti tobû. Teì zavolej na odborovej svaz, vím, Ïe mají telefon pfiesmûrovanej.“ Museli ãekat v boudû pfies pÛl hodiny, tfiicet tfii minut, které se Jérômovi zdály nekoneãné. Kromû práce nemûli s Guidem moc o ãem mluvit. Dûlilo je ãtyfiicet let a Jérômovi obãas pfiipadalo, Ïe jsou kaÏd˘ z jiné planety. KdyÏ Guido vyprávûl o svém dûtství za války v jakémsi italském zapadákovû, kde dávaly li‰ky dobrou noc, znûlo to jako vzpomínky z nûjaké rozvojové zemû. Po dvaceti sedmi minutách odloÏil Jérôme deku a vy‰el z boudy ven na ãerstv˘ vzduch. Otoãil se zády k Ïelezniãním vagonÛm, aby nemusel myslet na to, co tam leÏelo, a zapálil si jednu ze sv˘ch ãím dál vzácnûj‰ích cigaret. Vlastnû zvaÏoval, Ïe pfiestane koufiit úplnû. Pfiímo pfied ním, ale daleko od vstupu do rozlehlého prÛmyslového areálu oceláren Forvil, záfiil proti veãernímu nebi mihotav˘ modr˘ plamen vysoké pece. Vykoufiil cigaretu sotva do pÛlky, kdyÏ se náhle zaãalo dít v‰echno najednou. Podél kolejí pomalu pfiijíÏdûla tfii policejní auta se zapnut˘mi majáky, ale bez sirén, a zároveÀ se zprava dlouh˘mi kroky blíÏil odborov˘ pfiedák Jean-Claude Becker. 19
Zdálo se, Ïe pfiichází od jiÏní brány. Padesát metrÛ za policejním konvojem témûfi nehluãnû klouzalo ãerné BMW. BMW zastavilo jako první. Ze dvefií spolujezdce vystoupil muÏ ve svûtlém plá‰ti a s modrou ochrannou helmou na hlavû. Jérôme vûdûl, kdo to je. Michel Pirot, námûstek fieditele Forvilu. Z vedení spoleãnosti vyjíÏdûl fie‰it neoãekávané problémy právû on. Do‰el k fiadû vagonÛ zároveÀ s Jeanem-Claudem Beckerem a slavnostnû si potfiásli rukama, zatímco posádka policejních aut zaãala vystupovat. „Poãkejte,“ zavolal Pirot a vydal se jim naproti, „nikdo se tady v okolí nesmí pohybovat bez ochranné helmy, mám jich s sebou dost pro v‰echny!“ PirotÛv fiidiã pfiivlekl velkou kartonovou krabici plnou helem pro náv‰tûvníky a Pirot do‰el do auta je‰tû pro jednu. Mezitím Jean-Claude Becker voln˘m krokem dorazil k Jérômovi, kterého si zatím nikdo nev‰ímal. „Dobr˘ veãer, Jérôme,“ fiekl pfiátelsky, „to pro vás asi nebylo moc pfiíjemné, Ïe? Musel to b˘t ‰ok, jak se cítíte?“ Mûl na sobû dÏíny a o‰oupanou hnûdou semi‰ovou bundu, helmu mûl oblepenou spoustou samolepek a odborov˘ch odznakÛ a její okraj zdobil vûnec ze ‰moulÛ. Nad cedulkou se jménem trÛnila nálepka s bûlovous˘m TaÈkou ·moulou v ãerven˘ch kalhotách. „Jsem v pohodû,“ fiekl Jérôme stateãnû, „hÛfi je na tom ten ve vagonu.“ Pok˘vl hlavou tím smûrem. „Napadá vás, kdo by to mohl b˘t?“ zeptal se odborov˘ pfiedák potichu, „myslíte si, Ïe je to nûkdo od nás z Forvilu, nebo nûkdo cizí?“ „Já nevím,“ odpovûdûl Jérôme nejistû, „z hromady kouká jen ruka, muÏská ruka, myslím, Ïe je to hodnû mlad˘ kluk.“ „Je vidût, co má na sobû? Kombinézu, nebo...?“ „DÏínovou ko‰ili,“ fiekl Jérôme, „s rozepnutou manÏetou.“ „A samotná ruka,“ nenechal se odradit Becker, „kdybyste si musel vybrat, fiekl byste, Ïe patfií básníkovi, nebo pfiístavnímu dûlníkovi?“ 20
